HISTORIE CHEBSKÉHO DIVADELNÍHO ŽIVOTA

Cena:500.00CZK
Vložit do košíku
  • HISTORIE CHEBSKÉHO DIVADELNÍHO ŽIVOTA
    HISTORIE CHEBSKÉHO DIVADELNÍHO ŽIVOTA
  • HISTORIE CHEBSKÉHO DIVADELNÍHO ŽIVOTA
    HISTORIE CHEBSKÉHO DIVADELNÍHO ŽIVOTA

       Nejsem přítelem přílišného výročního oslavování, ale tentokrát se sešlo významných výročí tolik – 950 let od první písemné zmínky o městě Chebu, 250 let od otevření jeho první stálé profesionální scény, 50 let od založení českého profesionálního divadla, že se jim nedá odolat a bylo by hříchem jich nevyužít k připomenutí toho, co kvůli zvláštní povaze divadla zmizelo, zaváto časem. Divadlo je specifické tím, že žije v okamžiku představení, pak je odsouzeno k zapomenutí. Objevuje se jen tu a tam ve vzpomínkách pamětníků a v tradovaných legendách. Bylo by bláhové nevyužít těchto výročí a nepřipomenout lidi, místa a události s divadlem spojené.

František Hromada

 


 

ZÁSLUŽNÁ KNIHA

       Je několik důvodů, proč si kniha Historie chebského divadelního života 1410-2011 zaslouží označení, jež jí přisuzuje název této poznámky. Její editor a autor podstatné části textu František Hromada uvádí jako možný podnět jejího vzniku tři výročí: 950 let od první písemné zmínky o městě Chebu, 250 let od otevření jeho první stálé německé profesionální scény a 5O let od založení českého profesionálního divadla. Podařilo se mu však rozsahem zveřejněných materiálů i celkovým uspořádáním překročit ráz publikace oslavující pouze tato výročí. Připočteme-li k tomu ještě to, že kniha je to výpravná, s velkou obrazovou dokumentací a graficky Martinem Jirsou dobře zpracovaná; už to samo je hodno uznání a ocenění.

       Ale kniha nepochybně přesahuje pouhý slavnostní almanach. Je to dáno už specifickým charakterem Chebu jako města evropských dějin i městského státu, jehož ráz je od 11.století určován kolonizací ministerialitou, tj. služebnou nižší šlechtou na území římské německé říše. Eger (Cheb) je spojený jazykově, (byť „egerlandština“ je řeč velmi osobitá) i kulturní atmosférou až do roku 1945 s německým prostředím a vlivem. Takže sáhla-li kniha až k počátkům divadla v Chebu v 15. století a sleduje-li divadelní život města do 20. století, musela tuto jeho německou tradici uchopit jako přirozenou součást chebských divadelních dějin. Stává se tak dílčím příspěvkem k formování té etapy současného českého divadelního dějepisectví, které stojí před úkolem popsat dějiny divadla na území českého státu ve všech jeho národních (jazykových) podobách. Kniha vychází tomuto požadavku vstříc i tím, že je dvojjazyčná; český text je v úplnosti přeložen do němčiny, takže kniha se jmenuje také Egerer Theater Geschichte.

       V druhé polovině je větší část knihy věnována profesionálnímu českému divadlu v Chebu. Probírá poměrně podrobně každou sezónu a blíží se v tom publikacím, jež divadla vydávají, aby tak zveřejnila a případně i vyzvedla svou činnost. Projde-li ovšem čtenář všemi těmi sezónními zastaveními, začne se mu rýsovat velice zajímavý a pozoruhodný příběh jednoho činoherního oblastního divadla – ostatně také jej zřídil Krajský národní výbor v Plzni pod názvem Krajské oblastní divadlo v Chebu. Ostatně vzniklo výsostně politickým rozhodnutím v době, kdy se už oblastní divadla nezakládala, ale spíše rušila. Na nejzápadnější výspě Čech mělo manifestovat velikost socialistické kultury. Koneckonců, od jisté doby se nikoliv náhodou jmenovalo Divadlo Pohraniční stráže, což v tomto směru říká téměř vše. Leč zcela paradoxně se od sedmdesátých let minulého století chebské divadlo stává jakousi kolonií vyhnanců, kteří nesměli v časech normalizace pracovat v jiných divadlech. Je to zajisté nemalá zásluha dvou tehdejších „osvícených“ ředitelů, ale možná v tom hrála roli i poloha oné jakoby vzdálené varty na hranicích. Angažmá v Chebu připomínalo – jak říká v knize jeden z těch, kdo tu v tomto vyhnanství působili – „Sibiř...ale krásná“. Vyvrcholilo to nástupem Jana Grossmana v roce 1973, jehož tvorba učinila tehdy z Chebu s definitivní platností jedno z předních českých divadel. Na jeho vynikající inscenace se pravidelně a zdaleka jezdilo. Právem jiný z příslušníků této skupiny ve vzpomínkách na své chebské působení prohlašuje, že „Cheb se stal místem divadelních vyhnanců, místem zcela specifickým a originálním a dodnes volá, zatím marně, po historicko-teatrologické studii“. Takovou studií Historie chebského divadelního života 141O-2O11 není. Ale učinila v tomto směru první důležité kroky a k tomu názorně demonstrovala, co všechno může přinést české divadelní historiografii zkoumání a analyzování osudů jednotlivých divadel v konkrétním prostředí jejich aktivity. V mnohém se tak rozšíří, upřesní a zřejmě i poopraví zatím v hlavních a leckdy v dost hrubých liniích načrtnutý obraz dějin českého divadla od roku 1945. V tomto kontextu je to proto kniha dvojnásobně záslužná: vypráví nejen o chebském divadle, ale také svým způsobem otevírá přinejmenším témata, která se naléhavě rýsují před historiografií českého divadla.

Prof.Jan Císař,DAMU Praha