FELBINGEROVA KRONIKA Mariánských Lázní

Staré kroniky jsou chloubou každé obce, čím starší tím úctyhodnější. Mariánské Lázně mají zvláštní postavení v tom, že literatura o nich je mimořádně rozsáhlá od počátků jejich osídlení (1786). Dělí se především na literaturu lékařskou a průvodcovskou. Nehrova kniha o Mariánských Lázních (NEHR Johann Josef: ""Beschreibung der mineralischen Quellen zu Marienbad auf der Stiftsherrschaft Tepl nahe bei dem Dorfe Auschowitz" - Auflage Johann Franieck, Wittwe, Carlsbad, 1813, I. vydání (1813) má 84 stran, II.vydání (1817) má 210 stran) začíná dlouhou řadu lékařských knih a pojednání o léčivých pramenech, o používaných druzích léčby, o historii lázní od založení sídla atd. Tato medicínská řada končí nejrozsáhlejší komplexní medicínskou publikací Vladimíra Křížka z roku 1958 (KŘÍŽEK Vladimír a kol.: Mariánské Lázně - přírodní zdroje a jejich léčebný význam, Státní zdravotnické nakladatelství Praha 1958).

Sartoriho průvodce (SARTORI Franz: "Taschenbuch für Marienbader Gäste", Haas Wien,Prag, Carlsbad 1819) zahajuje souběžnou řadu stovek průvodců Mariánských Lázní, v nichž se sice také popisují minerální prameny, pitná a koupelová léčba, ale v jiném rozsahu. Větší důraz v nich má popis lázní a pravidel lázeňského života, vybírání lázeňské taxy, popis vycházek a výletů do okolí; téměř vždy se tu objeví succus historie lázní. Tento typ vrcholí předválečným Miessnerovým mnohasetstránkovým průvodcem (MIESSNER Rudolf: "Illustrierte Führer durch Marienbad und Umgebung", Marienbad, I. Aufl. 1937, II.Aufl. 1939).

Kromě těchto dvou okruhů patří k literárním pramenům lázeňské kurlisty z let 1815-1947, zdejší noviny a časopisy, především Marienbader Zeitung ročníků 1874-1941 (do 1918 týdeník, 1919-1941 deník), pak různé sezónní tiskoviny, a od roku 1990 znovu týdeník Mariánskolázeňské Listy. Dále jsou to archivy Městského muzea a Stavebního úřadu Mariánských Lázní. V muzeu leccos chybí - například pamětní kniha města, tzv. Zlatá kniha Mariánských Lázní, kam se podepisovali královští hosté a vzácné osobnosti. Když po válce zmizela, vznikla nová česká Pamětní kniha a Kronika na radnici, ale po roce 1948 měla mezery i několika let.

Historie Mariánských Lázní v 19.století je ve dvou publikacích. Je to jednak DANZER Adalbert: "Geschichte und Topographie von Marienbad" 1842 et 1847, jednak velmi podrobná historie do roku 1872 - STAAB Ludolf: "Geschichte Marienbads vonn der ältesten Zeit bis zur Gegenwart" - Wien 1872. K těmto dvěma publikacím o historii možno řadit do roku 1914 pouze knihu: URBAN Michael Med.Dr. "Zur Geschichte Alt-Marienbads" z roku 1908, třebaže postrádá systematičnosti a komplexnosti obou předchozích a byla sepsána pouze jako vybrané kapitoly z dějin města.

Objevení nejstarší kroniky Mariánských Lázní

Existovala kronika Mariánských Lázní ? Ve smyslu oficiálně vedené obecní kroniky od počátku osídlení, nikoliv. Zůstal však zachován milý dokument - Felbingerova kronika, která vzhledem k laickému stylu jejího vedení a k primitivním kresbám, zůstávala po dlouhé desítky let po Felbingerově smrti (+1855) stranou pozornosti a zájmu veřejnosti.

Tuto soukromou, privátní kroniku psal někdejší účetní kláštera Teplá Johann Nepomuk FELBINGER, jeden z prvých budovatelů Mariánských Lázní. V letech 1816-1817 stavěl první dvoupatrový kamenný dům "Zum KAISER VON OESTERREICH" Tento dům čp.3 byl zbořen roku 1990 a stával vedle lázeňského domu SKALNÍK na Goethově náměstí.

Zájem o tuto zapomenutou kroniku vyvolal v roce 1932 profesor BRANDL, historik z kláštera Teplá, svým článkem ve sborníku z roku 1932 (BRANDL Benedikt Prof. PhDr. Český Krumlov: "Die älteste Chronik des Kurortes Marienbad" - sborník "Aus Goethes Marienbader Tagen", J.J.Weber, Leipzig 1932, S. 114-119). Prostudoval Felbingerův originál a na papírový obal kroniky napsal zápis v srpnu 1936, kdy připravoval podrobnější výtah nebo i celou práci o kronice.

Jak vznikla tato kronika?

Jak vznikla nejstarší mariánskolázeňská kronika? Psal o tom sám autor, Johann Nepomuk FELBINGER (list 16. kroniky), že ji začal psát v listopadu 1836 "za oněch krátkých mlhavých dnů". Píše: "Bylo nás šest: já, brýle, papír, tužka, pravítko, inkoust." A žádá, aby mu bylo leccos prominuto v nepřesnostech, že se však snažil sepsat vše, co bylo v jeho silách, a uvažuje: "Snad za padesát let mohou lidé číst o tom, co bylo a o lecčems přemýšlet."

Starý FELBINGER začal tedy psát kroniku až roku 1836, v 68 letech. Kronika však začíná rokem 1786. Tehdy Felbinger poprvé přišel do tohoto "Údolí pramenů" a popisuje - podobně jako doktor J.J.NEHR - jak divoce to tu vypadalo. Mohl si to všechno zapamatovat ? FELBINGER to vysvětluje hned v úvodu kroniky tím, že si již tehdy činil svědomitě o všem poznámky a zřejmě i kresby. A opravdu. V konfrontaci s jinými prameny obstojí jeho údaje s jistou dávkou fotografického popisu, tedy strohého vidění bez fantazie a příkras. Například u letopočtů v nejasných případech vynechává údaj, ač by nebylo nic lehčího než zapsat datum jako pravděpodobné. To ocenil i profesor BRANDL. Zdá se, že pedantství dlouholetého účetního a nedostatek fantazie byly tentokráte výtečným pomocníkem při líčení počátků lázní a událostí až do roku 1855..

Profesor BRANDLA probudil zájem o Felbingerovu kroniku u Rudolfa MIESSNERA, který vícekrát v místních novinách zveřejnil řadu podrobností o kronice. Pomocí kroniky potvrdil svou hypotézu, že první lázeňský domek zde stál již před zrušením rezervace, tedy totéž co psal i doktor NEHR.

FELBINGER sám o sobě píše ve třetí osobě singuláru ("Benannter Felbinger") a obvykle s přízviskem "Starý" (Alt Felbinger) - jak byl asi obecně nazýván. Kroniku, kterou psal od roku 1835, později přepsal jako jednu kopii originálu. Píše o tom: "Tento popis přepsal Felbinger v roce 1848 ve svém věku 80 let, a odal tak ještě při zdravém rozumu všechno svědomitě s vlastním přesvědčením." Porovnání originálu a kopie potvrzuje, že v kopii ještě některé věci doplnil. BRANDL uvedl, že existují tři verze kroniky:

1. Felbingerův originál, vázaný v tuhém "papndeklu" (Pappendeckel), v kožených deskách a s koženými rohy, z let 1786-1855; celý svazek má 170 stran a na nich vedle textu 92 samorostlých kreseb.

2. Felbingerova kopie kroniky - pořízená roku 1848 Felbingerem samotným, včetně kreseb.

3. zkrácený přepis kroniky, pořízený cizí rukou (po smrti Felbingera), který se nacházel ještě roku 1932 ve vlastnictví doktora Emila Wachtela z Mariánských Lázní. První dvě verze byly před válkou v městském archivu Mariánských Lázní.

Neznámý osud kronik po druhé světové válce. Po válce, kdy město prošlo výměnou německého obyvatelstva za české, byly zprvu odsunuty do pozadí otázky historie lázní a záchrany historických dokladů, zvláště německých. Zlatá kniha i všechny tři Felbingerovy kroniky byly ztraceny.

Až v roce 1973 se objevila nečekaně Felbingerova kronika, který mi donesli do VÚB dva chlapci s nabídkou na odkoupení. Považoval jsem zprvu knihu za skvělý padělek, ale brzy jsem si uvědomil, že držím v ruce originál. Odmítl jsem další jednání, a protože jsem nechtěl chlapce vylekat, slíbil, že se o koupi domluvíme. Obrátil jsem se ihned na ředitele muzea Otu Pavelku, ale ten mě odkázal na archivní úřady. Nato jsem se obrátil na tehdejšího starostu Ing. Jana Příhodu, aby se pokusil zachránit kroniku jakýmkoliv způsobem (třeba i odkoupením). Bohužel oba odmítli pomoc a hodlali věc oznámit policii s podezřením, že byla po válce ukradena. Kronika se tak ocitla v nebezpečí, že ji může neznámý majitel ze strachu před vyšetřováním VB pro jistotu spálit. Naštěstí však z iniciativy pana Schlossara sen., tehdy brigádníka v Chebském muzeu, a ředitelky Chebského muzea Kateřiny Iterské, byla nakonec kronika získána pro Chebské muzeum. Oba pochopili cenu kroniky pro historii města a od té doby je vlastníkem kroniky Chebské muzeum. Jde o originál kroniky a nelze ho finančně ocenit. Tehdejší neočekávaný nezájem starosty i muzea mě velice zklamal.

V roce 1974 jsem pořídil pro Chebské muzeum německý přepis a český překlad kroniky a překreslil několik nejstarších vyobrazení, veden stejným úmyslem a přesvědčením jako B.BRANDL a .R.MIESSNER, že totiž tato kronika není bezcenný, sklerotický výplod Felbinerovy fantazie a hračičkování, ale že díky Felbingerovy účtařské preciznosti až pedantství vznikl zajímavý dokument - obraz počátků lázní, viděný "odspoda" jedním z prvých budovatelů lázní. Je to obraz, který snese konfrontaci s historickými prameny.

Po roce 1989, po navázání kontaktů a partnerství s Bad Homburgem bylo zjištěno, že i Felbingerova kopie z roku 1848 existuje a nachází se v homburském muzeu Mariánských Lázní. Ztracená je tedy pouze druhá kopie kroniky, nadto již nikoliv z pera Felbingera, ale jen zkrácený přepis cizí rukou.

Curriculum vitae kronikáře Felbingera

Johann Nepomuk FELBINGER (*26.2.1768 Klášter Teplá, + 8.3. 1855 Mariánské Lázně čp.18), první kronikář Mariánských Lázní, již jako 13letý vstoupil do služeb kláštera Teplá. Zprvu byl písařem, pak pokladníkem, důchodním a církevním účetním (Rent- und Kirchenrechnungsführer) až do svých padesáti let (1818), kdy byl pensionován. Z Kláštera Teplá se přestěhoval do Mariánských Lázní, když tu postavil v letech 1816-1817 první dvoupatrový kamenný dům "U císaře Rakouského" (čp.3 - Zum Kaiser von Oesterreich, později Haus Frankl, po 1945 Tatra, zbořeno 1990). Byl očitým svědkem přetváření lesního bažinatého údolí v moderní lázeňské místo. Svou kroniku začal psát v roce 1836, ale vedl ji podle záznamů svého deníku již od počátku lázní (1786) až do své smrti (1855). Jeho kronika, která byla zpočátku neuznávána a jako laický text opomíjena, patří k cenným pramenům počátků Mariánských Lázní.

Prof.BRANDL vycházel z údajů kroniky, co se týká života a rodiny Felbingera. Zdálo se, že je to vyčerpávající shrnutí všeho, co se dá o Felbingerovi zjistit. O to větší byla radost, když jsem v archivu v Chebu nalezl v mariánskolázeňské farní knize (Familienbuch) další osobní údaje o našem kronikáři. Nebyly zapsány u domu čp.3, kde je asi Prof.BRANDL marně hledal, ale pod čp. 18, kde bydlely Felbingerovy dcery a u nichž starý Felbinger koncem života bydlel a kde zemřel. bydlel. Curriculum vitae se tím obohacuje o další rodinná data:

Johann Nepomuk FELBINGER se narodil 26. února 1768 v rodině Thomase Felbingera v Klášteře Teplá. Jeho matka byla rozená Weiningerová. Její otec Georg Weininger, kronikářův dědeček, byl ve službách kláštera Teplá a pracoval 33 let pro klášter; kronikářův otec Thomas Felbinger 40 let! Rodina měla tři syny: Antona, Maxe a Johanna Nepomuka. Ve třetí verzi kroniky, která byla psána cizí rukou a je ztracena, se objevuje tato doplňující poznámka:

"1790-1802 si mohl vzpomínat starý FELBINGER - co se týká Křížového pramene - svědomitě na mnohé, protože měl příležitost a mohl tu pobývat se svým bratrem Antonem FELBINGEREM, který byl lesníkem kláštera Teplá, a také s bratrem Maxem FELBINGEREM, který byl ustanoven jako revírní myslivec kláštera Teplá a bydlel "na Mariánských Lázních" na solivárně, a tak bylo možno kronikářem následující informace svědomitě sledovat a zaznamenat."

Johann Nepomuk FELBINGER vyšel brzy školu a již ve 13letech se stává pomocným písařem v klášteře Teplá. Nejmladší syn byl pokřtěn po Janovi Nepomuckém (Johann von Nepomuk) na rozdíl od běžnějšího Jana Křtitele (Johann Taufer). "Nepomuk" tedy neznamená druhé křestní jméno, ale jen upřesnění prvního.

V roce 1786, v 18 letech, ho nacházíme již jako kontribučního písaře kláštera Teplá na panském Hamrnickém dvoře, kde zaznamenával na sýpku ukládané obilí. Pod ním pracovalo pět ženců. Později se stal rentovním účetním, dále se uvádí jeho funkce: církevní účetní a pokladník kláštera Teplá. FELBINGER připomíná, že mu prošlo rukama na tři milióny zlatých a že sloužil osmi opatům. Oženil se poměrně dlouho, ve 34 letech, dne 5.října 1802 v Kynžvartu. Za manželku pojal Annu roz.Glückaufovou z Kynžvartu, které bylo pouze 18 let (* 30. 3.1784 Kynžvart, + 19.12.1852 Mariánské Lázně). Rodina bydlela v Klášteře Teplá a měla čtyři děti:

1. syn Karel Felbinger (* 12.3.1805)

2. dcera Anna Felbingerová (* 8.2.1808, + 15.3.1879 v 71 letech)

3. dcera Tereza Felbingerová (*23.3.1809, + 29.10.1888 v 80 letech na marasmus)

4. dcera Josefa Felbingerová (*19.12.1810, + 4.2.1879 v 69 letech na mrtvici).

Všechny děti se narodily v Klášteře Teplá, později se stěhovaly do Mariánských Lázní. Tři dcery zemřely v domě čp.18 v Mariánských Lázních, pouze syn Karel v Plzni. Není žádná zpráva, že by se dcery provdaly.

24.září 1816 podle kroniky začal Johann Felbinger se stavbou svého kamenného dvoupatrového domu. Náhle, v roce 1817, je klášterem pensionován. FELBINGER uvádí, že se to stalo skrze nějaké neštěstí, ale celá ta věta zůstává nejasná. Lze to chápat i tak, že neštěstí bylo v tom, že mohl ještě desítky let klášteru sloužit, což také vícekráte v kronice propočítává. Bylo mu tehdy 49 let a mohl ještě dlouho pracovat. Provedl snad něco, zač ho dal opat Reitenberger do penze? Či chtěl opat umožnit Felbingerovi, aby se přestěhoval do Mariánských Lázní a pomohl potřebnému osídlování místa? Že by nákladná stavba vedla k nějaké zpronevěře či chybnému plnění povinností? Nezjistíme to ani mezi řádky kroniky, jako zůstává nejasné, proč je někdy majitelem domu uváděn Franz Sartori. Stejně tak nezjistíme, jaký byl Felbingerův vztah k opatu Reitenbergerovi, ani když píše o jeho vyhoštění do Tyrol. Jakási výčitka, která se několikráte opakuje, se týká jen jeho možností sloužit ještě desítky let klášteru a pracovat.

V kronice je popis. jak stavěl Felbinger tehdy největší dům v místě, se 32 pokoji, se stájemi pro 20 koňů, s vozovými remízami pro 10 vozů, uprostřed nehostinné divočiny v lesích, jak marně hledal lomy na kámen a písek a nakonec sbíral kameny k stavbě domu v potocích a po lesích. Ale když byl dům postaven, mohli další zájemci o stavění využít Felbingerových znalostí o nalezených kamenolomech a pískovištích. Dům sloužil od roku 1818 k přístřeší pro domácí, pro čeleď, formanům, byly tu také stáje. Dům přispěl mnoho k rozvoji lázní. Zprvu tu bydleli lázeňští komisaři a přijíždějící hosté. Felbinger uvádí v roce 1819 vojenského lázeňského komisaře GORZEHO a 13 března 1819 Nejvyššího purkrabího Čech hraběte Františka Kolovrata! V domě "U císaře Rakouského" (čp.3) byl pak stálým letním hostem populární kníže THURN und TAXIS. Celkem byl v Mariánských Lázních desetkrát na léčení, z toho osmkrát zde v domě. Dále tu byl stálým hostem pan von BRANDT z Drážďan, který tu byl v roce 1830 v čp.3 po dvanácté. Atd.

Od roku 1818 je tedy FELBINGER "Hausbesitzer" a jeho starosti se týkají péče o hosty i vychovu svých čtyř dětí. V roce 1818 měl Karel 13 let, Anna 10, Tereza 9 a Josefa 8 let. Zatímco nejstarší dcera Anna byla pokřtěna po matce, nejstarší Karel neměl jméno po otci ani po strýcích, jak bývalo obvyklé. FELBINGER si zaznamenává různé místní události do deníku a když později začíná s kronikou, vrací se ke svým poznámkám a kresbám. Kronika se stává jeho potěšením, chloubou i zálibou. Když ji začal psát, netušil, že mu osud dovolí, aby ji vedl ještě plných dvacet let a dožil se stavby monumentálního místního chrámu!

21.května 1823 opat Reitenberger jmenuje Felbingera jako dozorce nad čítárnou ve Starých lázních. Tuto práci řadu let pak vykonával.

V září 1838 se oženil jeho 33letý syn Karel FELBINGER se 17letou slečnou Engelbertou KRIEGELSTEINovou von STERNFELD (* 26.2.1821, + 2.7.1872) ze sousedního domu STERN. Měli 11 dětí - vnuků našeho kronikáře. Paní Berta Felbingerová sama pocházela ze 13 dětí! Po svatbě se ujal Karel Felbinger správy rodinného domu "U císaře rakouského".

Vraťme se nyní k bratrovi kronikáře - k Maxovi FELBINGEROVI. Narodil se v Klášteře Teplá a stal se jako jeho otec fořtem. Bydlel "U kyselky", jak se říkalo patrové solivárně u Křížového pramene. Byl jedním z prvých obyvatel Mariánských Lázní. Oženil se 22.9.1801 v Mnichově s Annou Zeidlerovou, což byla partie nic méně než dcera mnichovského starosty (*23.9.1776 v Mnichově, + 12.5.1819). Spolu postavili v roce 1811 v Mariánských Lázních "Ruský dům" s čp.18. Měli celkem šest dětí, ale o jejich osudech není mnoho známo. Byli to: syn Jan (1803-1870), dcera Anna (*1807), která se provdala za Antona Hallasche ze sousedství z domu čp.17, syn Anton Felbinger zdědil, když dospěl, rodinný dům čp.18. Zdá se, že ostatní děti záhy zemřely.

Když v květnu 1819 zemřela Maxova manželka, oženil se znovu ještě týž rok (19.11.1819) s Františkou Hublovou taktéž z Mnichova (+ 12.11.1861), ale do dvou měsíců Max umírá (+24.1.1820) a je pochován na úšovickém hřbitově. Jeho "Ruský dům" převzala novomanželka Františka a po ní později syn Anton. Nevíme, proč v roce 1838 přechází dům čp. 18 do rukou tří dcer našeho kronikáře Felbingera, Anny, Theresie a Josefa Felbingerových. Když odešly z domu čp. 3, převzal dům od 70letého otce Felbingerův syn Karel. Staří bydleli v domě dále a zdá se, že bylo dost problému mezi starými a mladými. Avšak čtyřicátá léta jsou celkem klidná. Staří posedávají před domem, kde byla také studna, a dlouhé hodiny pozorují, jak pokračuje stavba římskokatolického chrámu uprostřed náměstí, jak roste město, zažijí všechny parády před i po revolučním roce 1848 se zdejší národní gardou, s výstřely z hmoždířů, pozorují slavnostní iluminaci kolonády, s raketami, s čínským ohněm, se salvami a všemi ceremoniemi, o nichž píše FELBINGER.

Roku 1851 slaví FELBINGER 83 let. Poprvé čteme v kronice osobní, avšak nejasnou zprávu o prožívaném utrpení a hojivý verš, že po vytrpěných nespravedlnostech dojde jistě nebeské radosti. Snad šlo o neshody s mladými, snad tu byla nějaká nemoc jeho nebo jeho ženy Anny, která 19. prosince 1852 umírá v 68 letech. Ale hned po její smrti stěhuje mladý Felbinger starého, 85letého Johanna Felbingera (již 7.ledna 1853, podle Prof.BRANDLA až v květnu 1853 při prodeji domu) pryč z domu k jeho třem dcerám do "Ruského domu" (čp.18). "Ruský dům" postavil v roce 1811 kronikářův bratr Maximilian, po jeho smrti 1820 manželka Františka, od roku 1824 jeho syn Anton, od roku 1838 tři sestry Felbingerovy.

Dne 19.února 1853 prodává paní Berta, nová paní "Císaře Rakouského", tento dům za 55 000 zlatých jakémusi Franz Schönbachovi z Vídně. Ten zase obratem prodává dům v roce 1854 doktoru Franklovi. - V květnu 1853 se stěhují mladí Felbingerovi do Plzně - 2. května Karel a 10.května Berta s dětmi. V Plzni se usadili. Starý Felbinger nyní žije u svých dcer v Ruském domě, a jak mu zdraví dovolí, píše a kreslí do kroniky.

26.února 1855 oslavil kronikář FELBINGER 87 let. Poslední zápis v kronice je z 27.ledna 1855 o požáru v Plané. Zemřel 8. března 1855 a pochován na novém místním hřbitově, snad nedaleko hrobky Kriegelsteinů ke svému vnukovi Ferdinandovi, který tu byl pochován 24.listopadu 1843 jako první pohřbený na mariánskolázeňském hřbitově. Bohužel, počátkem sedmdesátých let 20.století byly vnitřní hroby v I. oddělení hřbitova rušeny a místo hrobky Felbingerů není známo. Felbingerovy dcery dožily v Ruském domě. Poslední zemřela Tereza v roce 1888 a dům přešel do rukou Louisy Metznerové a později se dostal rodině Holubů.

Felbingerovu kroniku převzal vrchní a zvláštní učitel (dnes bychom řekli "ředitel") Johann Schlesinger (1819-1890), švagr Karla Felbingera (je pochován v hrobce Kriegelsteinů von Sternfeldů). Ten také zapsal do kroniky noticku o smrti Johanna Felbingera. Ještě několik dalších poznámek prozrazuje ruku Schlesingerovu. Johann Schlesinger pak daroval Felbingerovu kroniku městskému archivu v Mariánských Lázních. .

S opatrností, která je pochopitelná vzhledem k menší dostupnosti informací pro Felbingera, k nepřesnému psaní jmen i k pravopisu, lze použít kroniku pro historii města. Cenné jsou zvláště popisy počátků osídlení a pak období čtyřicátých let. Unikátní jsou některé kresby, které neobjevíme na rytinách, neumělé sice a bezperspektivní, ale které ostatně s vědomím svých kreslířských nedostatků vždy uváděl jako "bajlajfik"-Zeichnungen. Zachytil nám, jak vypadal první lázeňský dřevěný domek, chudobinec, první lázeňský dům Traiteurhaus z roku 1808, s detaily jako je stavbu chrámu s ještě stojící starou kaplí atd. Z roku 2000 je zcela nový objev neznámých Felbingerových kreseb z Mariánských Lázní, nalezený náhodně ve zrušeném zámeckém archivu doktora Heidlera z Vysokého Sedliště. Tuto pozůstalost po kronikáři získal zřejmě mariánskolázeňský doktor Karl Josef Heidler po smrti Felbingera roku 1855.

Před třiceti lety (1974) jsem optimisticky věřil při předloženém českém překladu, že Felbingerova kronika bude jistě jednou vydána s česko-německým textem a s doprovodným kresbovým materiálem. Kronika je vzhledem ke stáří ve značně chatrném stavu a pro laika velmi těžko čitelné písmo; proto jsem tehdy k čeksému překladu přiložil i přepis německého textu jako strojopis. Snad jednou dojde k vydání kroniky - v nejhorším případě alespoň na internetu.

Z Felbingerovy kroniky

Krátký vzorek a výběr zpráv z Felbingerovy kroniky jistě potvrdí, jak zajímavé a historicky cenné jsou tyto informace.

+ "Noticka. Jmenovaný Felbinger jako pensionovaný pokladník kláštera zde na lázních "Marienbadt" v roce 1816,1817 a 1818 v těchto pustinách se samými lesy, bažinami, křovisky, velkými a malými skalisky, musel nejprve k postavení domu: porazit jehličnaté stromy, vymýtit celé křovinné stěny, zplanýrovat kopečky a kopce; a potom potřeboval k tomu, protože tu bylo postaveno jen několik dřevěných stavení, dovědět se během krátké doby něco o místech, kde by mohl dobývat kámen a písek, proto musel tento Felbinger jako dům stavící k vyhledání kamenolomu povolat sem horníky ze Stříbra šest hodin odtud vzdáleného; nebyly tu však na kopcích nikde nalezeny, jen samá skaliska s kamenem,který nebylo možno použít ke stavbě domu. Proto musel (Felbinger) z počátku vyhledávat kameny z vod potoků a takové,které byly povrchově po lesích a použít ke stavbě. Teprve později byly nalezeny vydatné písečné jámy a jejich prostřednictvím založena pískoviště a kamenolomy, takže se mohlo pomocí tohoto materiálu později postavit velké množství domů. Také vápno a příměsi bylo nutno dovážet tehdy z velikých dálek a srdnatí lidé dokázali sem jezdit čtyři pět hodin daleko. A všichni řemeslníci museli se sem dostat také z velké dálky těch nejvzdálenějších "břeček". Také tento Felbinger musel předat u Plzeňského královského stavebního úřadu stavební plán domu, ale protože zde tehdy v této krajině nebyl žádný stavitel a žádný stavící neuměl to udělat, tak musel vyhotovit stavební plán Felbinger sám s jedním zde v krajině již se nacházejícím mistrem zednickým; to už však dům vyhlížel dobře v plné stavbě. A tak Felbinger ve výše uvedených neúrodných letech, co se týká obilí, musel dál stavět, a teprve po této stavbě, když byly při stavění objeveny kamenolomy a pískoviště, tak se objevili také mnozí zájemci o stavění a přijali tento první dvoupatrový a první kamenný dům za vzor pro své stavební práce. Proto také tento dům s křídelní přístavbou velmi mnoho přispěl ke zrychlení mýcení a stavění dalších domů zde v Mariánských Lázních. A také nejen pro samotnou vrchnost, ale i pro všechny okolní obce,domácí lidi,řemeslníky, čeleď a pro všechny formany poskytoval tento první dům užitek. Proto také tento Felbingerem, postavený dům a nazvaný U císaře Rakouského, skrze to jistým lidem jako vlastníkům domů sehrál do ruky a zůstává nyní tento podnik při Bohu Všehomoucím odpovědný ..."

+ "Tento Felbinger byl tu již roku 1786 jako kontribuční písař za panování ctihodného pana převora hraběte Trautmannsdorfa. Byl určen k dohledu na pět ženců po dobu sklizně obilí v panském Hammerhofu .... Proto se dostal častěji k těmto pramenům, aby mohl pít Ambrožův pramen, neboť jedině ten byl přístupný, zachycen v pařezu a používán několika vesnicemi z okolí k denní potřebě a pití. Tento pramen měl tolik síly, že se jeho vysoký účinek projevoval nosem člověka."

+ "V roce 1788 byl tu Felbinger opět a nalézá pramen Marienbrunnquelle, používaný k lázni nohou, uvnitř vystlaný prkny a nadstavený jedlovým dřevem. Toto dřevo bylo prameni však zase odebráno a použito pro novou Rájovskou školu. Tehdy bylo také vedle Mariina pramene jedno malé, ze dřeva postavené lázeňské stavení se ČTYŘMI LÁZEŇSKÝMI SVĚTNIČKAMI a voda z tohoto pramene byla připravována pod širým nebem v jednom železném kotli, pod kterým byl rozdělán oheň, kde také já a jiní, zde se nacházející lázeňští hosté se v těchto světničkách koupali."

+ "1790. Křížový pramen byl obrouben serpentinovým kamenem z mnichovského kamenolomu a oplocen laťkami podle kresby. Nedaleko pramene byla studna neboli pramen, který způsoboval lidem zvracení. Vedle Křížového pramene stály dvě chalupy a mlýn mezi samými balvany, křovinami, smrky a bažinami, a také jedna stará kůlna na odpařování soli. Za ctihodného pana opata Schmida jako tehdejší novota nechalo se postavit na tuto kůlnu jedno velké stavení, které mělo několik malých místností pro lázeňské hosty. Do tohoto stavení byl také dosazen fořt Maxmilián Felbinger, aby tu také bylo možno připravit pro hosty na poledne a večer jídlo, protože se tu nenacházely ani stáje. Později měli v pachtu tento dům Izraelité neboli Židé, a tehdy se nacházelo mnoho Židů u koupelí. A objevuje se pití Křížového pramene a později, jak bylo vymyšleno několika lidmi zde v Mariánských Lázních, i rozesílání Křížového pramene

Také tím byly učiněny Mariánské Lázně známější a pan Med.Dr. Nehr těmito prameny prováděl božskou kůru. Také tím přispělo se k povznesení lázeňského místa ..."

+ "Za prvé. Přicházeli mnozí prostí lidé z okolních i vzdálenějších míst k pití Křížového pramene kvůli břišním potížím. Lehali si zde v lesích na břicho až se dostavil účinek pramene a potom odcházeli svěží a zdraví do svého domova.

Za druhé. Tehdy a jen o nedělích se objevili mnozí páni duchovní, úředníci, ženy i četní Židé u lázní a u pití Křížového pramene. Protože tu byly jen čtyři světničky, odpoledne zase odcházeli, protože se tu nenacházelo žádné stavení.

Za třetí. Přihodilo se, že jeden měšťan z Teplé se koupal v dřevěné lázeňské světničce, a v důsledku silného rašelinového vzduchu se udusil a nalezl tu smrt. Tehdy bylo také možno vidět mrtvé ptáky a myši, ležící v tomto Mariině prameni v důsledku silného rašelinového vzduchu.

Za čtvrté. Tehdy ještě nebyl Mariin pramen oplocen a dva občané z Mnichova se v tomto prameni koupali pod širým nebem a když poobědvali, odcestovali domů svěží a zdraví."

+ "Poznámky svědomitě vedené J.N.Felbingerem, pokladníkem a vrchnostenským církevním důchodním, protože tento Felbinger měl již ve službě, kterou konal jako pokladník, častěji příležitost dělat si poznámky."

+ "13.března 1819 Jeho Excelence Nejvyšší purkrabí hrabě Kolowrat z Prahy přibyl do Mariánských Lázní a přenocoval zde v domě U císaře Rakouského a jeden den tu zůstal k prohlídce Mariánských Lázní."

+ "V srpnu 1819 byl na louce k Úšovicím vykopán Ferdinandův pramen a přitom muselo denně po tři týdny 36 lidí vyhazovat zeminu a přinášet nalezené srovnané dřevo. Pak byla zřízena nad pramenem střecha pavilónku a k plnění vody jeden malý domek."

+"14.června 1820. V divadle, ze dřeva postavené kůlny směrem k Lesnímu prameni se hrála první divadelní hra." (Naše poznámka: "Směr k Lesnímu prameni" znamenal směr od Křížového pramene, dřevěné divadlo stálo ve Skalníkových zahradách kdesi za domem MERKUR.)

+ 25.června 1825 se začal stavět chudobinec za domem Hvězda a v roce 1827 byl dostavěn podle "bajlajfik"kresby.

+ "1830. K porážce dobytka pro řezníky byl zřízen na potoce u Berlínského dvora směrem k Lesnímu prameni jeden řeznický pult." (Naše poznámka: Berlínský dvůr = CORSO.)

+ "6.září 1832 byla sloužena slavnostní mše ct.panem převorem v kapli s Te deum laudamus na počest záchrany života Jeho Majestátu Císařské Výsosti korunního prince Ferdinanda. Jistý Reinel, pensionovaný hejtman, střelil v lázních Baaden u Vídně po Ferdinandovi s Dazerollem a na štěstí osudu kouli zachytil oblek a nezabila ho. Večer byly všechny domy osvětleny a v sále Křížového pramene se konala hudební akademie."

+ "11.října 1835 byla pozorována zde v Mariánských Lázních Halleyova kometa mnoha lidmi na obloze k severu, ne příliš velká, s chvostem. Tato kometa je viditelná podle astronomických pozorování každých 75 let. Tato hvězda byla vidět v roce 1835 jen několikrát pro zataženou oblohu, až se zcela ztratila."

+ " V únoru 1837 zde v Mariánských Lázních bylo stiženo mnoho lidí chřipkou, tzv. rýmou (Strauchen) a tak byla tato posuzována jako epidemie. S následující nemoci: Prvně se dostavila v hlavě tupá bolest, potom následoval z nosu tekoucí řídký hlen. Za druhé přišel kašel s podebranými bolestmi na prsou, ztracena chuť k jídlu a smělo se pít jen prsní čaj a nezapomínat pít plicní čaj. Třetí den následoval horečkový den a ošklivá slabost těla, člověk se musel i ve dne uložit a když se dostavilo něco spánku, pocítila se silná úleva těla. Čtvrtý den se dostavilo kašlání s citelnými bolestmi, avšak v jídle a pití už chuť a poněkud úleva těla. Pátý den odchází poněkud kašel a dostavují se klidné hodiny. Šestý den se mění kašel ve vykašlávání tekutého hlenu, čímž člověk pociťuje silnou úlevu. - Jak se zdá, k této nemoci přispělo proměnlivé počasí v únoru a březnu 1837. Teploměr byl na bodu mrazu a náhle vystoupil 6.února na 12 stupňů R, 8.února na 13 stupňů R. Proto se jevilo nastydnutí jako neobyčejné."

+ "1839. Podle povolení vyššího místa z 1.května 1839 může se tu konat jednou za sezónu trh s potravinami."

+ "1839. Jeho královská Výsost pruský korunní princ Wilhelm přijel do Tepelského domu na léčení na 4 týdny. K jeho poctě se konala 3.srpna oslava jeho narozenin. V podvečer se konala zábava v novém lázeňském sále vedle čítárny (Nové lázně) a příští den v sále obědvalo s Jeho Majestátem asi 70 hostů a pruských pánů při uvedení lázeňské hudby. Večer se konal v sále u Křížového pramene veliký bál. 4.srpna bylo pohoštěno 50 chudáků v sále a každý ještě dostal 1 zlatý. - V roce 1839 se zde v Mariánských Lázních vydařily měsíce červen, červenec,srpen. Většinou bylo stále krásně, jasno, jen málo hromobití a teploměr stál mezi 16 a 22 stupni Reamoura."

+ "13.září 1840 přijela Jeho Císařská Výsost pan arcivévoda Franz Karl z Vídně. Přijelo více šestispřežení s vozy ve 3/4 1 hod. Vystoupili před Metternichovými domy "Kynžvartským domem" a "Poštou". Ve 4 hod. odjeli k jídlu do Kynžvartu a kol 6 hod. večer se vysocí hosté vrátili. Domy byly osvětleny mnoha tisíci hořícími světly, rány z hmoždířů a čínský oheň a lázeňská hudba. Za deštivého počasí se přišlo podívat mnoho set lidí. A také Jeho Císařská Výsost dala poznat svou spokojenost. Slavobrány stály: na hranici tepelského panství a druhá v Mariánských Lázních u mostu u domu U Bílého Lva . Třetí slavobrána stála u Kynžvartské myslivny v lese na vrchu. Druhý den se Jeho Císařská Výsost účastnila mše svaté v kapli spolu s knížetem Metternichem, v 10 hod. odjeli do kláštera Teplá.(Poznámka: Dům U Bílého lva, později Anglický dvůr u hotelu Bohemia.)

+ "Z 3. na 4.května 1841 bylo v noci hromobití s bouřlivým větrem a v lese na Hamelice vytrhlo z kořenů a pokácelo několik stovek jehličnatých stromů. Na svahu Hameliky vznikla úplná paseka. 6.května 1841 bylo znovu silné hromobití ve 3/4 4 hod. s padajícími kroupami a bylo rozbito několik stovek skleněných tabulí v domech proti "Luftu"

"9.října 1841 v domě U zlatého anděla odpoledne ve 1/4 4 hod. chytil oheň v komíně a majitel Johann Köhler ho uhasil."

"9.prosince 1842 byl od klášterní vrchnosti stržen dům, koupený po smrti Nehra Zlatá Koule, aby mohl být postaven na jaře 1843 nový dům." A dále: "16.května 1843 se začal od základů stavět dům Koule po doktoru Nehrovi."

"30.ledna 1843 byl stržen povětřím v 11 hod. v poledne pozlacený kříž na Křížovém prameni a spadl dolů."

+ "Září 1843. V kapli jakožto farním kostele byl postavena křtitelnice z mnichovského kamenolomu ze serpentinitu. V září a říjnu v lese u Karlovarské silnice za Jetelovým lístkem byly roztrhávány střelným prachem velké balvany mnichovskými kameníky a v zimě zpracovávány ke stavbě nového kostela."

" 16.října 1843 byl vysvěcen v lese u silnice ke Kynžvartské myslivně nový hřbitov za přítomnosti mnoha stovek lidí."

" Září-říjen 1843. V sále u Křížového pramene v důsledku uhnívání dřevěných trámů vytrhána podlaha, nejprve vydlážděna cihlami, prkny a zřízena pargetová podlaha."

+ "Květen 1845. Dopadl jako velmi chladný. Ještě 18.května sněžilo, 19. a 20. taktéž a pršelo a 30.května celý den pršelo, takže u Lesního mlýna potok Schneiderbach vystoupil z břehů a voda zatopila louky u Ferdinandova pramene a strhla tři mosty."

V červnu opět po mnoha deštích vystoupil potok a u domu Bílý Lev strhl mnoho zeminy a zatopil luka dole u Ferdinandova pramene."

+ "V únoru 1847 se čteme v Pražských novinách o projektované železnici z Prahy do Chebu. .... Trasa povede z Ošelína do Michalových Hor a dále: Kramolín - Chotěnov - Hammerhof - Valy - Kynžvartský zámek - Úbočí - Milíkov - Mokřina - Cheb."

+ "18.března 1847 v 10 hod. večer zřítilo se lešení v důsledku hojnosti sněhu u stavícího se nového kostela."

+ "15.července 1850 byly zde v Mariánských Lázních podzemní pohyby se třesením oken a podobné třesení země pozorováno v Karlových Varech.!"

+ "15.února 1851 kvartýrovalo v lázních mužstvo asi 50 c.k. rakouských vojáků na nějaký čas. Regiment nebo dva bataliony byly ze Ženevy a z Itálie. Nacházely se tu po dva měsíce-do 15.dubna."

+ "28.července 1851 přišlo zatmění slunce ve 3 hod. odpoledne a zjevilo se zde za příznivého počasí lázeňským hostům z Ruska, Pruska, Saska, Bavorska i domácím. Následoval krásný horký, jasný den a potom mnoho pršelo."

+ "26.ledna 1855 v městě Planá vypukl u pekaře oheň a vyhořelo 7 domů a jeden byl stržen." - Poslední zápis.

Kronikář Felbinger zemřel 8.března 1855 v 87 letech a byl pochován na zdejším hřbitově, kdesi vlevo od vchodu. Noticku o jeho úmrtí zapsal do kroniky učitel Schlesinger s větou "Pokoj jeho popeli!"
 


Richard Švandrlík