Operní hvězda Anny Rysová
z Mariánských Lázní

Dům RYS s čp.439 na Husově třídě, kde je po léta televizní opravna TVSat pana Bohumila Chlada, byl domem, kde trávila dětství a mládí Anny Rysová. Hotel RYS byl postaven krátce před první světovou válkou majitelem jménem Bohumil RYS. Pohledný třípatrový dům s mansardovým patrem a s pěknou secesní fasádou patřil české rodině, k jejíž minulosti se chceme nyní vzpomínkou vrátit. Pan Bohumil RYS se narodil 1871 v Praze a do Mariánských Lázní přišel se svým otcem.

Jeho otec, Jan RYS se narodil 12.května 1846 ve Vinařicích, stal se kožešníkem a živnostničil v Praze. Když se narodil malý Bohumil, jeho matka při porodu zemřela. Jan RYS se oženil podruhé (19.září 1872) s Matyldou, rozenou Kratochvílovou, která pocházela z Mariánských Lázní z hotelu Berlínský dvůr (dnes Corso). Kratochvílovi byla česká mariánskolázeňská rodina; již před rokem 1815. V Drmoulu ještě žil Matyldin příbuzný Franz KRATOCHVÍL; narozen 17.6.1815 v Mariánských Lázních, řezník, dvakrát ženat 1841 a 1848, zemřel 24. 3. 1898 v Drmoule č.6. Rysovi se přestěhovali s jeden a půlletým synkem Bohumilem do Mariánských Lázní v roce 1873.

Bohumil RYS se narodil 22. listopadu 1871 v Praze, ale od roku 1873 žil v Mariánských Lázních. Malý Bohumil (německy Gottlieb) trávil své dětství s dvěma mladšími sourozenci - nevlastní sestrou Kamilou a nevlastním bratrem Ottou. Rodina Rysů nejdříve bydlela v domě Zlatá koule. Bohumil vyšel školu v Mariánských Lázních a pak odešel do učení do Prahy na kupce. Po vyučení však nezůstal v Praze a vrátil se v roce 1898 zpátky do Mariánských Lázní. Nevlastní matka Matylda Rysová zemřela v roce 1910 (na návštěvě u příbuzných v Holýšově), otec Jan zemřel na oční nádor o dva roky později, v 66 letech (1846-1912) v domě Zlatá koule.

Bohumilovi tehdy bylo 40 let. Byl už ženat s Barbarou Krausovou ze Sangerbergu (Prameny) a měli tři děti: Annu, Ottu a Kamilu.. Z nich ANNA se narodila 19.července 1896 v Praze. Není známo, kde se v Praze její rodiče poznali a kde žili, ale již roku 1898 se vracejí z Prahy do Mariánských Lázní. a otvírají si tu na Hlavní třídě krámek s lahůdkami s velikou cedulí "Delikates" na domě čp.232 BREGENZ (donedávna prodejna ESO). Zvláštní specialitou mezi zbožím byly tzv. "pražské uzeniny" (Prager Selchwaren), které šly dobře na odbyt. Jako obchodníci byli Rysovi zřejmě úspěšní a ještě před první válkou si postavili na okraji Šenova dům čp.439, HOTEL RYS, dnes v Husově ulici. Česká jména v Husově ulici za první republiky nebyla ojedinělá. Vedle dosud známé VILY TESAŘ, kterou postavil otec bývalého mariánskolázeňského starosty Karla Tesaře, bydleli v dnešní Husově ulici čeští majitelé domů jako Vašákovi (Vila Vašák), Kalašovi (Vila Kalaš, pak Praha).

Z rodiny Rysů vzešla nejslavnější operní hvězda Mariánských Lázní - Anny Rysová. Ačkoliv byla pražskou rodačkou, Mariánské Lázně ji vždy považovaly za svou a chlubily se jejími úspěchy. V Mariánských Lázních prožila své dětství (narodila se v Praze jako její otec, od dvou let v Mariánských Lázních podobně jako její otec, ona i otec měli sourozence Kamilu a Ottu!), žila tu své mládí a nikdy na ně nezapomínala. Malá Anny začala chodit do tehdy nové školy Sever a její učitelé Rudolf Sabathil a Josef Klem si souhlasně všimli mimořádně lahodně znějícího přírodního hlásku a také v kostelním sboru si jí všiml dirigent Ferdinand Manner. Zašel za otcem a přemlouval ho, aby pro děvčátko vybral pěveckou dráhu: "To Vaše děvčátko má zlato v hrdle, tento hlas byste měl nechat vzdělat." Sám pak převzal první základy pěveckého vzdělání Anny. Ta pak brzy zpívala v Ceciliánském spolku a u pěveckého stolu (Liedertafel) a u mužského pěveckého spolku v městě.

18.listopadu 1911 vystoupila jako sólistka při slavnostním vystoupení Ceciliánského spolku v hotelu VIKTORIA (dnes oplatkárna) a zazpívala "Bouřlivou píseň" (Sturmlied) od P.Boißla. Páter Boißl byl tu oblíbený a populární - měl v Mariánských Lázních jednou i misijní kázání.

Annin hlas byl bezpochyby výjimečný. Štěstí bylo, že také Anna sama měla přání stát se zpěvačkou, jak prozrazuje její dětský dopis: "Marienbad 20.10.1912. Už v mých 13 letech jsem měla přání, jít k divadlu. Moji rodiče byli přirozeně proti tomu. Pěvkyně dvorní opery ve Vídni paní baronka Emmy von Hollstein, když mě uslyšela, chtěla mě vzít s sebou do Vídně a zde mě poskytnout pěveckou výchovu, ale rodiče to nedovolili. Ona mi pak psala z Vídně, abych přijela, ale já jsem jí nesměla odpovědět. Já mám přítelkyni, který by také chtěla k divadlu. Ona má talent na dramata a tragedie. Kéž mněBůh pomůže, aby se vyplnilo přání mého srdce. Napsáno 20.1.1912 Anny Rys."

Dirigent Ferdinand Manner jí dal základy zpěvu a po něm učitel hudby Karl Tischer. Tehdejší žák Josef Neubauer, který se učil u pana Tischera jako chlapec bez úspěchu na klavír, vzpomínal na mladou Anny, že její překrásný hlas ještě po 55 letech byl pro něho nezapomenutelný.

V roce 1914 začala Anny Rysová studium u profesorky Rosy Papierové, matky pozdějšího šéfa salcburských slavnostních her, profesora Paumgartnera. První profesionální vystoupení Anny Rysové, ještě jako studentky, se uskutečnilo v srpnu 1920 v divadle v Mariánských Lázních. Historická vstupenka z tohoto vystoupení uváděla:

"Stadttheater Marienbad. Direktion: Intendanzrat Julius Laska. Direktor Georg Höllering. Freitag 20.August 1920, Abend 1/4 8 Uhr." Jednalo se o opakování III. elitního vystoupení na všeobecné přání publika. Na programu se uvádělo: "Spoluúčinkující: komorní virtuos Professor Alfred Grünfeld, klavírní skladby. - Předehra: Richard Wagner: "Vorspiel zu Meistersinger". Dirigent Theo Schablaß. Operní pěvkyně Anny Rys, Vídeň. Komorní pěvec Alexandr Kirchner ze Státní opery v Berlíně, komorní pěvec Max Salzinger z Vídně, Max Kriener z německého divadla v Praze, Hugo Wiesner z Městského divadla v Mariánských Lázních . -- "Der BAJAZZO", opera (drama) o dvou jednáních a jedním prologem. Hudba a zbásnění R.Leoncavallo."

Anny Rysová, která studovala ve Vídni, přijížděla o prázdninách domů a zde často vystupovala v kursále a na různých dobročinných představeních v hotelu CONTINENTAL (Slovanský dům), na KRAKONOŠI. V lednu 1921 se účastnila pohostinské hry Butterfly v Salcburku. Po skončení studií v létě 1921 na Akademii umění ve Vídni, opouští školu se 34 nastudovanými operami a dostává první angažmá v Městském divadle v Augsburgu, v roce 1924 přechází do Zemského divadla v Karlsruhe, následují města Mannheim, Štetín atd. Kromě vystupování na scéně probíhají koncerty a pěvecké večery v četných německých městech, mnohá z nich navštěvuje opakovaně. Především Butterfly byla role jako ušitá pro Anny. Podobně dostává příležitost vystupovat v "Netopýru", v "Nížině" (Tiefland). Často hostuje na velkých scénách velkoměst, pod taktovkou Richarda Strausse zpívá jako Sofie v "Růžovém kavalíru" anebo v "Christelflein" od Pflitznera, jako Luisa ve hře "Bärenhäufer" od Siegfrieda Wagnera pod taktovkou komponisty. Její vystoupení jsou často přenášena rozhlasem a tak se postupně řadí Anny Rysová k nejoblíbenějším a nejznámějším koncertním pěvkyním Německa. Zvláště působivé byly její církevní koncerty, o nichž kritik z Wörishöferu napsal: "Kdo slyší zpívat tuto ženu, musí se stát zbožným!"

Novinová kritika se přeháněla ve chvále jejího mimořádného umění. O církevním koncertu v kostele St.Mang 12.října 1925 se psalo: " ... ze tří znamenitých umělců, kteří tu po sobě vystoupili, si zaslouží nejvyšší chvály především slečna Anny Rysová, operní pěvkyně Městského divadla v Karlsruhe, jako sopranistka. Její křišťálově jasný hlas spojuje vroucnost s vyzrálou, zdařilou profesionalitou." - Noviny v Augsburgu připomínaly, že přes nepříznivou roční dobu byl Večer písní a arií Anny Rysové, dlouholeté operní subrety Městského divadla v Augsburgu, zcela vyprodán: "Podání jejího zpěvu bylo mistrovské, zvučné, zdařilé ve smyslu vysokého hudebního ducha v kusech Schumannových a Straussových. Úžasné zůstává, jak tato umělkyně, jejíž škála barev tónů se projevuje v bohatých nuancích, vyjadřuje ty nejrozmanitější projevy s takovou energií a čerstvostí živého temperamentu. Vážnost a žert jsou přitom vedle sebe tak přirozeně, že se duše při zpěvu zmítá ve smíchu a v pláči v bezprostřední blízkosti. A její hlas - i v mimořádných výškách - se tu chvěje v absolutní čistotě. Hlas má stále více jasný a měkký a hebký. Po dva roky, před nimiž opustila Anny Rys augsburgskou scénu, nebyla stále nalezena žádná náhrada, odpovídající hlasové bohatosti."

Když vystupovala na dobročinném koncertě v Ludwigsbau v Augsburgu, noviny psaly: "Vystoupení slečny Anny Rysové - především píseň od Fischhofa, dvě skvělé kompozice Karla Tuteina, - bylo oceněno bouřlivým potleskem, takže umělkyně musela přidávat další skladby."

Tragické je, že tato umělkyně s hlasem, který byl neuvěřitelným darem od Boha, měla jen krátký život. Zemřela v Mnichově dne 10. ledna 1941. Bylo jí 45 let. Její ostatky byly převezeny z Mnichova do Mariánských Lázní a uloženy do rodinné hrobky Rysů. U jejího hrobu vzpomínali pak mnozí její obdivovatelé v Mariánských Lázních na její vystoupení v kursále i v divadle.

31.října 1967 obdržela její sestra Kamilla Rysová, provdaná Hablová (manžel Ing. Josef Habl z Münchenu), nečekaný dopis od generálního hudebního ředitele. Karla Tuteina. Po letech se doslechl o nešťastném osudu slavné mariánskolázeňské operní umělkyně Anny Rysové, s níž spolupracoval řadu let v Městském divadle v Augsburgu. Jeho vzpomínky jsou o to trvalejší a pevnější, že šlo o umělkyni s tak mimořádným sopránem, že si pokládal za čest mít hudební vedení při jejích uměleckých úspěších a že mohl stát při její úspěšné kariéře. Úžasné byly její Mignon, Butterfly, Christelflein, kterou zpívala pod osobním vedením Hanse Pfitznera, její Nedda v "Bajazzo", její Mimi v "La Bohéme", její Cherubin a Marzeline ve "Fidelio", kde měla obrovský úspěch jako hostující ve Státní opeře v Mnichově pod vedením profesora Knappertsbusche. Tak ožily i vzpomínky na Anny v rodině.

V roce 1956 zemřela její matka Barbara Rysová, rok před diamantovou svatbou. Bohumil RYS žil ve svém domě v Mariánských Lázních a po velkém úsilí dosáhl v roce 1959 prostřednictvím Mezinárodního Červeného kříže toho, že se mohla jeho dcera Kamila vystěhovat z ČSR. Starý pán zemřel 1.června 1961 při návštěvě svých dětí ve věku 90 let u svého syna ve Schwabachu. U hrobu se sešla naposledy jeho rodina: syn Otto Rys a dcera Kamila s rodinami, otcova sestra Kamila a jeho švagrová Albína Rysová, manželka již zemřelého bratra Otty.
 


Literatura:
NEUBAUER Josef: "Anny Rys, ein Marienbader Stern am deutschen Opernhimmel" Marienbad-Tepler Heimatbrief No. 232/1968 z ledna 1968