Zoologická zahrada v Mariánských Lázních

Mariánskolázeňská zoologická zahrada měla krátkou, ale zajímavou historii. Stávala na vrchu Klinger (Výhledy), nad Pottovým údolím nad Úšovicemi. Lázeňští hosté na vycházce došli sem pěšky po silnici z Mariánských Lázní do Vlkovic, ze které odbočili na vozovou cestu, lemovanou mladými topoly. ZOO byla neznámou atrakcí, jaká tu široko daleko nikde nebyla. Nejvíce ovšem přitahovala mládež.
 

Zoologickou zahradu založil rytmistr ve výslužbě Julian KREISEL. Pocházel z Děčína a říkalo se, že prý je původem Polák. Kreisel tu zčásti zakoupil, zčásti pronajal osm hektarů půdy a koncem dvacátých let si nechal zhotovit projekt ZOO. Plány mu připravili architekti Lossow a Kühne z Drážďan. Jejich realizaci provedl mariánskolázeňský architekt Josef FORBERICH se svým zetěm Ing. Gibitzem. Potřebný kapitál získal Kreisel, jak tehdy alespoň šeptali pomlouvači, z hracích peněžních automatů, které pronajímal lázním a hotelům v městě.

V neděli 7. června 1931 bylo mariánskolázeňské ZOO slavnostně otevřeno. Centrem areálu ZOO AM BERG, byl dřevěný srub, složený z hrubých smrkových kmenů. Srubu se říkalo "OLD SHATTERHAND" a byl postaven po vzoru Divokého Západu a vybaven starými loveckými a vojenskými zbraněmi, na zdech bylo paroží a různé zvířecí kůže z cizích zemí. Byly tu rozmanité kuriozity jako kulovnice, revolvery, lovecké zbraně a nechyběly ani staré hodiny, malované truhly, skříně, sochy, historické obrazy, talíře, mísy a džbánky. Na stěně visel vyřezávaný krucifix. Srub sloužil jako kavárna i bar. Reklamní letáček uváděl bar jako "OASE-BLOODY-FOX" se specialitami likérů a vín. Vedle v blízkosti byla restaurace s grillem. Zde se nabízel pestrý výběr včetně rybích specialit. Grilování se provádělo přímo pod širým nebem - na otevřeném ohni se tu opékaly vuřty, což byla tehdy nová, milá, neznámá atrakce pro lázeňské hosty. Hned vedle restaurace pak stála dvoupatrová vyhlídková věž, která, ač nebyla nijak vysoká, poskytovala pěkný rozhled po krajině, především na Plánsko směrem k Přimdě. Velká terasa před srubem byla zaplněna stoly a židlemi a sloužila jako zahradní kavárna. Stranou byla sluneční louka pro opalování.

Zoologická zahrada měla zvířata v klecích i volně ve výběhu. Velkou radostí dětí byli shetlandští poníci, jejichž chov tu Kreisel založil. Poníci jezdili také v lázních a vozili děti. Přitažlivé byly opičky makakové, velké jen 50-60 cm, pocházející z Jižní Asie.

Z ptactva tu byli výři (Uhus), sýčkové (Waldohreulen und Waldkauze), jeřábi (Jugendfernkraniche), různé druhy bažantů všech barev (Gold- und Silberfasane), perličky (Perlhühner), jihoamerický pštros (Nandu) a několik řvoucích překrásně zbarvených pávů. Klece byly rozmístěny mezi stoletými borovicemi a smrky a k nim vedly pěšinky. Z antilop se tu předváděly jelení antilopy (Hirschziegenantilopen) a bůvolec stepní. Nacházel se tu i malý medvěd Nasua. Kreisel ukazoval také pižmové krysy (Bisamratten) z Ameriky, které byly dovezeny do Evropy až roku 1906.

Na výšině v lese byl postaven starý dřevěný kříž ze 17.století, který sem Kreisel odkudsi dopravil, a při cestě, ze které byl výhled do krajiny, byl umístěn ještě jeden stoletý kovaný kříž.

V roce 1932 v zoologické zahradě přibyli mufloni a dančí zvěř (Mufflon, Damwild), dále orel císařský (Kaiseradler), indičtí mungové, jezevec, mýval (Waschbär), lama, domácí čápi, káně-myšilov (Wespenbussard), jihoameričtí papoušci (Mönchsittich), hrdlička chechtavá (Lachtaube), emu, dále plch obecný (Haselmäuse), Bumschläfer, málo známé zvíře mara - vysokonohý hlodavec ze stepí Patagonie aj. Zvláštní hříčkou přírody bylo kůzlátko se čtyřmi rohy.

Mnoho legrace dávala drzá kavka jménem Jakub, která se vozila nejraději na zádech poníků. Ani srnečkové se nebáli. Procházeli mezi hosty-pijáky kávy a loudili o kostku cukru.

Zoologická zahrada byla otevřena celoročně - vstup byl 2 koruny, děti do 9 let 1 korunu a školám se dávala sleva a platilo se 50 haléřů za žáka. Zoologická zahrada měla z počátku autobusové spojení od Panoramy.

Místo mělo jediný problém. Kreiselův pozemek (nazývaný Moorbühl) neměl vodu. Ta se musela vozit - pro zvířata i pro hosty - z Vlkovic. O to se však starali s velkým elánem za malou peněžní odměnu chlapci z Vlkovic, oblečení do křiklavých indiánských obleků (na což byli velmi hrdí) a kočírující vozíky se sudy s vodou, které táhli poníci. Když nebyl žádný malý pomocník, musel Kreisel sám vyjet s poníky pro vodu. -

Na svazích vrchu KLINGER směrem k Pottovu údolí jsme nacházeli ještě dlouho po válce stopy Kreiselových pokusných výkopů při hledání vody. Byla tu zašlá vyschlá studánka a hluboko dole, z druhé strany pod vrchem byl drobný minerální pramen s rozpadající se stříškou, nazývaný Skaut. Byl však ze ZOO téměř nedostupný. Dnes je pramen upraven i cesta k němu zespodu Pottovým údolím. V létě slouží hostům jako cíl výletů.

Když přicházelo špatné počasí, rozkřičeli se pávi a jejich volání se rozléhalo široko daleko v okolí. Rytmistr Kreisel procházel mezi hosty rovněž v indiánském oblečení. Po městě jezdíval se starou tatrovkou, pomalovanou křiklavě na způsob Divokého Západu a s reklamou ZOO. Byl originálním mužem po všech stránkách. Byl střední postavy, tmavooký, velké zakroucené kotlety, chodíval s bičíkem, na řemeni vodil tři buldoky. Na hlavě míval černou baskickou čapku, nosil jezdecké kalhoty a holinky. Jeho manželka Gerlinda byla z Mariánských Lázní, třebaže se narodila v Košťanech u Teplic (* 7.10.1894); za svobodna se jmenovala Rückelová. Bydleli v domě Klingenberg na konci Karlovarské ulice. Poznali se v Mariánských Lázních za první světové války, ale svatbu měli 23.listopadu 1916 v Praze u sv.Jindřicha. Kreisel prováděl také pojišťování od pojišťovny DONAU, jak je patrno z reklamního inzerátu.

Gerlinda KREISELOVÁ (později se psala Beatrix) byla stejně samorostlou duší. Chodila po městě v kalhotech a mužském oblečení, kouřila dýmku a vlasy měla jako muži nakrátko ostříhané. Před sedmdesáti lety bylo takové chování a oblečení ženy naprosto výjimečné - a vyřazovalo ji z tehdejší společnosti. Vždyť ještě v době první republiky bylo vyloučeno, aby se žena na promenádě objevila v kalhotech. Paní Beatrix to však nevadilo. Avšak v létě, když byl rytmistr Kreisel českými orgány zatčen a vězněn v barácích na Ploché dráze, nevydržela obavy z jeho smrti a otrávila se v listopadu 1945 jedem. V úmrtní knize Mariánských Lázní je o tom zápis:

"24. 11. 1945 - Auschowitz N. 91 (Städtisches Krankenhaus), KREISELOVÁ BOŽENA, Beatrix, Gerlinde, geb. Gerlinde Rückel; Marienbad N. 306, Haus Klingenberg, sonst Wilkowitz N. 44 - Zoo am Berg, geborene 7.10.1894 in Kosten (Košťany) bei Teplitz, Ehegattin des Julian Kreisel, Rittmeister i.R. und Zoobesitzer in Wilkowitz, geheiratet 23.11.1916 in Prag, St. Heinrich. Gestorbene im Alter 51 Jahre, 1 Monat, 17 Tage. Selbstmord durch Vergiftung."

Z doby druhé války chybějí zprávy o ZOO. Zdá se, že dále fungovala, což je patrné z toho, že po válce, v roce 1945, se tu objevuje na Zoo am Berg jako národní správce pan Jan NEKVAPIL, který byl od 29.5.1946 též národním správcem Savarinu (Hotel Maxhof, dnes Maxim) a správcem kavárny na golfovém hřišti. Později, již za jiného majitele, Kreiselovo Zoo am Berg vyhořelo. Vládlo podezření, že kavárnu zapálil někdo z Úšovic.

Místo pak zůstalo opuštěno, zarostlo a po desítkách let je v terénu sotva k nalezení. V padesátých letech se tu objevily letní chaty (první patřila saxofonistovi Janu Novotnému). Když byla vybudována spojovací karlovarská silnice, celé toto, kdysi odlehlé místo dostalo po těchto výrazných terénních změnách docela jinou tvář.

Co se stalo s Julianem Kreiselem po válce ? Vdovec Kreisel zůstal v Mariánských Lázních a pamětníci vzpomínají, že ještě v padesátých letech pracoval na odpočtech plynu či elektřiny. K zoologické zahradě se už nevrátil. V typických holinkách a dlouhém kabátě býval úšovickou figurkou.

Za první republiky bydleli Kreiselovi v Mariánských Lázních na Karlovarské ulici v domě čp. 306 - MARIANHILL - poslední dům v ulici po pravé straně. Dům byl postaven kol 1890, majitelem domu byl Wenzl Gerl, po něm za první republiky Julie Gerlová. V domě měl rytmistr Kreisel pobočku pojišťovny DONAU Vídeň, jak uvádí reklama z roku 1928. Ve válce Kreiselovi dům koupili, snad od Julie Gerlové. Jako majitelka byla zapsána Beatrix Kreiselová (pozemková kniha Mariánské Lázně XIII/514, S. 91) a dům se jmenoval KLINGENBERG podle kopce, na kterém měli Kreiselovi svou zoologickou zahradu.

Poměrně pozdě (až 10.7.1947) přešel dům čp.306 s novým názvem KENTUCKY do národní správy a jako správkyně byla uvedena Kamila Ruth Ertlerová. Ale už 22. května 1948 národní správa přechází - jako téměř u všech domů v lázních! - do rukou pětice správců Evžen Sovák - Boris Standacher - Václav Koldinský - Josef Mareš - Ing. Jan Petr. Do roku 1959 patřil dům lázním, pak domovní správě Mariánské Lázně.

ZOO am Berg leželo na katastru obce VLKOVICE a mělo vlkovické čp.44. V sousedství na vrchu Hřebínek (Výsluní) byla kavárna CAFÉ STEINBÜHL největšího vlkovického sedláka Windirsche s čp.45. Dnešní tzv. Müllerova hájenka má vlkovické čp. 48 a patřila před válkou Engelbertu Seitzovi. Jeho syn Franz Seitz zemřel 18.10. 1944 na frontě v Alpách. Směrem přes kopec k Panoramě bývala hájenka pana Naschauera s čp. 49 (po válce se říkalo "U tří smrků", majitel pan O.Vokál). Ještě dál byla výletní kavárna CAFÉ HOCHWALD kavárníka Michala Fischera (po válce "Hvozd", patřící Spolaně Neratovice, dnes restaurace Berolina). Poslední vlkovické vilky byly nad Panoramou - Vila GOLD s čp.46 (známá vila TICHO, majitelka Marie Crhová) a Vila KRAUS s čp.47 (vila HORYNA, majitel Vojtěch).
 

Co se týká zoologické zahrady, po požáru v létě 1951 už nebyla obnovena. V šedesátých letech jsme jezdívali do malé, ale zajímavé zoologické zahrady u Karlových Varů. V té době měl pan Ing. Zbyněk Martínek v městské zahradě Mariánských Lázní zárodek budoucí zoologické zahrady, kde byla hlavní atrakcí medvědice v masivní kleci. Starala se o ni pečlivě jedna malá pracovnice zahrady.

Jak přišla městská zahrada k medvědovi ? Pro jeden potulný cirkus se Mariánské Lázně staly poslední štací. Principál prý tu nechal několik zvířat a zmizel. Zůstali tu oslík, liška, pes dingo, ovce, kojot a medvědice. Pozdější dva pokusy, aby medvědice měla mladé, spojené s jejím převozem do Plzně, zůstaly bez výsledku. Malé společenství zvířat se v zahradnictví pozvolna měnilo. Některá zvířata zašla, naopak jiná přibyla. Byl tu statný jelen Petr, srnec, muflon, čínské kachny. Ale na skutečné ZOO nebyly v městě peníze. Medvědice byla po letech prodána do Německa.

Před několika lety vedl zoologický koutek v Úšovicích nadšený Vladimír Šindelář z Milhostova, který tu měl vedle běžných druhů také mývalovce i dikobrazy. Místo u parkoviště ČSAD nevyhovovalo a pan Šindelář se snažil získat pro novou zoologickou zahradu vhodné místo v Úšovicích. Po nečekané smrti pana Šindeláře došlo ještě k několika pokusům mladých nadšenců uchovat tento zoologický koutek.

V současné době je při zámecké zahradě u zámku Kynžvart stanice pro handicapovaná zvířata, která připomíná miniaturní ZOO. Také Františkovy Lázně mají malou mini ZOO. Avšak opravdová rozsáhlá ZOO je až v Plzni.
 


L i t e r a t u r a
SCHWEINITZER Rudolf: "Zoo am Berg - ein Naturtierpark unserer Heimat", Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, II.Band, Staudt Geisen-feld, 1977,S. 1042-1045
HARVÁNEK Jan "Láska, tentokrát medvědí", Arnika č. 3/1976, S.15-17
ŠVANDRLÍK Richard: "Z historie zoologické zahrady v Mariánských Lázních", Arnika, časopis správy CHKO Mariánské Lázně č.13/1982, S.82
ŠVANDRLÍK Richard: "Zoologická zahrada před 66 lety" - HAMELIKA Mariánské Lázně č.7/1997 z 10.8.1997