Andrej Antonovič Grečko (1903-1976)
ministr obrany SSSR - ML 1965, 1973

Andrej Antonovič Grečko (*4. října 1903 Golodajevka u Rostova, † 26.dubna 1976, Moskva), byl sovětský voják a politik ukrajinské národnosti, od roku 1955 maršál SSSR, vrchní velitel vojsk Varšavské smlouvy (1960-1967), od roku 1967 ministr obrany, v roce 1973 byl zvolen do politbyra Ústřed-ního výboru KSSS . V letech 1960-1967 byl vrchním velitelem spojených ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy. Byl dvojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a Hrdinou ČSSR. Navštívil Mariánské Lázně krátce roku 1965 a 18. prosince 1973 kasárna v Klimentově a manévry na Cechu sv.Víta.

Andrej Grečko se narodil v ukrajinské rolnické rodině. Od prosince 1919 sloužil v Rudé armádě a bojoval v občanské válce jako řadový voják 1. jízdní armády. V roce 1928 vstoupil do strany VKS(b).

Mezi válkami zůstal u jezdectva, v roce 1926 absolvoval Severokavkazskou jezdeckou školu horských národů a do října 1938 vykonával jen nižší velitelské funkce. V roce 1936 absolvoval Vojenskou akademii M.V.Frunze. Dne 6. října 1938 se stal náčelníkem štábu jezdecké divize. Jako elitní důstojník Rudé armády byl vybrán ke studiu na Vojenské akademii generálního štábu, kterou absolvoval v letech 1936-1941.

Světová válka. Začátek války ho zastihl v hodnosti plukovníka v generálním štábu, ale už po několika dnech si vymohl přeložení na frontu na Ukrajinu. Nejprve byl velitelem 34. jezdecké divize (10.7.1941 až 18.1.1942), kde byl 9.listopadu 1941 povýšen na generálmajora, pak byl velitelem 5. jezdeckého sboru (do 15. dubna 1942). Jeho vojska se v roce 1941 zúčastnila ústupových bojů na Ukrajině, v roce 1942 Barvenkovo-Lozovské útočné operace a poté ustoupila do Donbasu a nakonec až na severní Kavkaz. Během roku z funkce velitele divize přešel na místo velitele armády. Od 15.4.1942 se stal velitelem 12. armády (do 8.9.1942), poté krátce velitelem 47. armády a velitelem Novorossijské obranné oblasti (do října 1942). Nato byl velitelem 18.armády, bránící se u Novorossijska (do ledna 1943) a velitelem 56. armády (do 16.10.1943), kde byl povýšen 28. dubna 1943 na generálporučíka a 9. října 1943 na generálplukovníka. Začátkem roku 1943 vojska Zakavkazského frontu přešla do útoku, brzy osvobodila Krasnodar, ale až do září 1943 trvala likvidace německé 17. armády na Tamaňském poloostrově. Grečko byl od 16.10.1943 do 14.12.1943 zástupcem velitele Voroněžského frontu (od 20. října Prvního Ukrajinského frontu). Od 14. prosince 1943 až do 9. července 1945 byl velitelem První sovětské gardové armády, se kterou došel až do Prahy.

Po válce sloužil v Kyjevě jako velitel Kyjevského vojenského okruhu (9.7.1945 až 26.5.1953). Začala i jeho politická kariéra. V roce 1946 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR (až do smrti). Dne 28. ledna 1949 byl zvolen členem Ústředního výboru KS Ukrajiny (do 23.3.1954) a zároveň kandidátem politbyra ústředního výboru KS Ukrajiny (do 23.9.1952); poté se stal na rok členem předsednictva Ústředního výboru KS Ukrajiny (do 10.10.1953). Podpora Nikity Chruščova mu vynesla vynikající kariéru. Nejprve se stal vrchním velitelem skupiny vojsk SSSR v Německu (od 26.5.1953 do 12.11.1957) a byl povýšen na armádního generála (3.srpna 1953) a brzy na maršála SSSR (11. března 1955).

První vrchní velitelé sovětských vojenských sil ve východním Německu: 1. maršál Georgij ŽUKOV (červen 1945-březen 1946), 2. maršál Vasilij SOKOLOVSKIJ (březen 1946-březen 1949), 3. armádní generál Vasilij ČUJKOV (duben 1949-květen 1953), 4. maršál Andrej GREČKO (květen 1953-listopadu 1957), 5. maršál Matjej ZACHAROV (listopad 1957- duben 1960), 6. armádní generál Ivan JAKUBOVSKIJ (duben 1960- srpen 1961), 7. maršál Ivan KONĚV (srpen 1961-duben 1962) a d.

Dne 12. listopadu 1957 se stal Andrej Grečko vrchním velitelem pozemních vojsk SSSR (do dubna 1960) a zároveň prvním náměstkem ministra obrany SSSR (do 13.4.1967). Po smrti maršála Malinovského v dubnu 1967 byl zvolen Grečko za nového ministra obrany SSSR (1967 až do smrti 1976).

Byl také vrchním velitelem spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy po prvním veliteli, kterým byl maršál Ivan Stěpanovič Koněv (1955-1960). Maršál Grečko byl velitelem od 7.dubna 1960 do července 1967; po něm to byli maršálové Ivan Ignatěvič Jakubovskij (1967–1976), Viktor Georgijevič Kulikov (1977–1986) a Nikolaj Vasiljevič Ogarkov (1986–1991).

Stranická kariéra. Od roku 1949 byl ve stranických funkcích KS Ukrajiny. Od října 1952 byl Grečko kandidátem Ústředního výboru KSSS (do 17.10.1961), od roku 1961 členem Ústředního výboru KSSS (do smrti). Dne 27. dubna 1973 se stal člen politbyra Ústředního výboru KSSS (do smrti) po šestnácti letech nepřítomnosti zástupce armády v tomto nejvyšším sovětském stranickém orgánu. Maršál Grečko zemřel 26. dubna 1976 v 73 letech a byl pohřben v Moskvě na Rudém náměstí u Kremelské zdi.

Grečkovy řády a vyznamenání: 3x Řád Rudého praporu (5.11.1941, 3.11.1944, 15.11. 1950), 6x Leninův řád (13.12.1942, 21.2.1945, 1.2.1958, 15.10.1963, 22.2.1968, 16.10.1973), Řád Suvorova II. stupně (28.2.1943), 2x Řád Kutuzova I. st. (9.10.1943, 25.8.1944), Řád Bohdana Chmelnického (10.1.1944), 2x Řád Suvorova I.stupně (29.5.1944, 23. 5. 1945), 2x Hrdina Sovětského svazu (1.2.1958, 16.10.1973), Čestná zlatá zbraň se znakem SSSR (22.2.1968), medaile a zahraniční řády, mezi nimi též Hrdina ČSSR (5.10.1969).

Grečko a 21.srpen 1968 v Československu. Rozhodnutí sovětského stranického vedení o přepadení Československa probíhalo v létě 1968. Sovětské politbyro na rozhodnutí potřebovalo tři dny a celý průběh naznačoval, že zde existovaly protikladné názory. Mezi ty, kteří prosazovali silové řešení patřil především maršál Andrej Grečko, šéf KGB Jurij Andropov, členové politbyra Nikolaj Podgornyj a Dmitrij Ustinov, šéf ukrajinské KS Pjotr Šelest a také představitelé spojeného velení Varšavské smlouvy (velitel Ivan Ignatěv Jakuibovskij) a generálního štábu sovětské armády (Ivan Pavlovskij, Sergej Štěmenko). V srpnu se k nim přidal jako první i ministr zahraničí Andrej Gromyko. Na srpnových jednáních politbyra se přidali dosud váhající politici, jako sovětský premiér Alexej Nikolajevič Kosygin, sekretář ústředního výboru KSSS Michail Suslov, člen politbyra Boris Ponomarjov a další umírnění.

Daniel Povolný z Vojenského historického ústavu uváděl, že první pozemní jednotkou, která vstoupila na československé území, byli němečtí průzkumníci, kteří překročili hranici omylem v noci 20. srpna 1968 10 minut před 22 hodinou. Termín invaze byl totiž stanoven na hodinu po půlnoci moskevského času, což odpovídá 23 hodině středoevropského času. Němci se zřejmě při počítání časových pásem spletli o hodinu, a proto se i brzy vrátili. Armáda Německé demokratické republiky se ovšem invaze ani okupace aktivně neúčastnila, protože jí to těsně před 20. srpnem zakázal sovětský ministr obrany Andrej Grečko. Nechtěl, aby tu lidé hledali souvislosti s německým vpádem do Československa v září 1938 a v březnu 1939.

Sověti se spokojili s podporou dvou polských divizí, jedné motostřelecké divize z Maďarska a jednoho bulharského motostřeleckého pluku. Celkem se invaze zúčastnilo 26 divizí Varšavské smlouvy. Sovětský ministr obrany Grečko zakázal invazním jednotkám střílet, pokud nebudou napadeny nebo pokud sám nezmění rozkaz.