Arcivévoda Ferdinand se Žofií v Mariánských Lázních

Mezi urozené hosty nejvyššího rangu patřil i následník rakouského trůnu, arcivévoda Ferdinand d´Este se svou manželkou Žofií, kněžnou "von Hohenberg". Navštívili Mariánské Lázně v červnu 1908.

Arcivévoda, plným jménem František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria D'Este, přišel k nešťastnému následnictví, které ho stálo život, takto:

Od roku 1848 vládl v Rakousko-Uhersku František Josef I., který zemřel roku 1916 po 68 letech vlády. Císař měl dvě dcery a jediného syna - korunního prince Rudolfa (*21.srpna 1858, +30. ledna 1889 sebevraždou se svou 16letou milenkou Marií Vetserovou v Mayerlingu u Vídně). Tím přešlo následnictví trůnu na nejstaršího žijícího císařova bratra, kterým byl Karel Ludvík, otec našeho Františka Ferdinanda.

Ten se na své pouti k posvátné řece Jordánu v roce 1896 napil z řeky, dostal tyfus a zemřel (+1896) a následníkem trůnu v Rakousko-Uhersku se stal jeho syn arcivévoda František Ferdinand d´Este (* 18.12.1863, + 28.6.1914), synovec císaře Františka Josefa I.

Do Mariánských Lázní přijel se svou manželkou Žofií roz. Chotkovou. Svou překrásnou choť si těžce vybojoval proti celému císařskému dvoru a v roce 1900 uzavřel s Žofií tzv. morganatický sňatek (nestejně urození manželé: arcivévoda x hraběnka). Císař František Josef I. nakonec byl nucen povýšit Žofii do stavu knížecího s predikátem "von Hohenberg". František Ferdinand hodlal zásadně změnit politiku monarchie, ale to se vůbec nelíbilo jeho strýci, císaři Frrantišku Josefu I., který následníkovi určil vojenskou dráhu. Arcivévodsa A tak František Ferdinand byl již od svých patnácti let (1888) neustále povyšován až se stal v roce 1914 generálním inspektorem veškeré branné moci Rakouska-Uherska. Právě v této funkci se měl zúčastnit společně se svou chotí manévrů armády v Bosně v červnu 1914. Byl z mnoha stran zrazován, aby nejezdil do této nepřátelské a nepokojné oblasti. V hlavním městě Sarajevě na něj spáchal srbský anarchista Gavriel Princip atentát 28. června 1914, kterému podlehl stejně jako i jeho manželka Žofie Chotková.

Arcivévoda František Ferdinand vlastnil zámek Konopiště. Tento původní hrad z 13.století patřil o roku 1327 patřil Šternberkům a zde byl jimi krátce vězněn i král Václav IV. Za husitských válek stál hrad na katolické straně. Od roku 1590 měnilo Konopiště často své majitele, zvláště po vydrancování panství Švédy za třicetileté války. V 18. století vlastnili hrad Vrtbové a přestavěli ho v pohodlný zámek. Tento zámek zakoupil roku 1887 náš František Ferdinand d`Este. Často tu přebýval, když na císařském dvoře slyšel neustálé výtky kvůli nerovnému sňatku s Žofií Chotkovou. Arcivévoda zde nashromáždil velké množství uměleckých sbírek a loveckých trofejí. Dal instalovat v bývalé oranžérii tzv. Svatojiřskou sbírku, kterou sám po dlouhá léta shromaždoval. V roce 1900 měla sbírka 3750 uměleckých předmětů z 15. až 19. století. František Ferdinand d'Este byl vášnivý a mimořádný střelec. Pro tuto svou zálibu nechal přestavět bývalé stáje na prvním nádvoří a v roce 1900 zde otevřel hernu se střelnicí. Z vídně nechal přivézt malované mechanické terče. Kulisy střelnice tvoří 17 automatů žertovných a sklapovacích terčů pro vzduchovou střelbu a panoramatickou krajinu s hradem, určenou k ostré střelbě z malorážky. Arcivévodova herna a střelnice jsou atraktivní a jedinečnou památkou. Také zámek je pěkně situován uprostřed překrásného parku s Růžovou zahradou a s rybníkem. Po první světové válce (1918) přešel zámek do vlastnictví československého státu.

Vraťme se do Mariánských Lázní roku 1908. Oba manželé byli v lázních středem pozornosti a s nimi vzrostl i zájem o Mariánské Lázně. Od arcivévody Ferdinanda se všeobecně očekávalo, že až dosedne na císařský trůn, provede mnoho reforem sociálních i národnostních - především ve vztahu k Čechům. Ferdinanda i se Žofií nacházíme také na Duschkově obrazu v hotelu Monty.

Dne 28. června 1908 se vydali se Žofií na výlet do kláštera Teplá a byli náležitě uvítáni. Že v Mariánských Lázních pil arcivévoda především Ferdinandův pramen, je samozřejmé. Manžele čekalo však pouhých šest let života než přišlo zrádné smrtelné výstřely v Sarajevu.