BABICE

Stranou hlavních silnic i průmyslových a zemědělských center leží tepelská vesnička Babice v sousedství Číhané a tepelského Mnichova. Její sympatické znovuosídlování jí dává naději na přežití na rozdíl od jiných vymírajících vesnic na Tepelsku. Proto se obracíme se zájmem k její téměř tisícileté historii.

Počátky a původ vsi Babice

Ještě v roce 1882 potvrzoval německý vlastivědník Franz KLEMENT, že původní název obce byl BABICE a tedy i založení vesnice bylo české. Název pochází od "bába" – což nebylo pejorativní jako dnes. Na české založení ukazuje i půdorys obce ve tvaru okrouhlice. V kruhu tu stálo původně devět dvorů pod vrchem BUČKA (737 m n.m.), kterému Němci říkali "Toischer Hübl" (=Toischerův vrch),

Německý název obce se psal POBITZ (v němčině vyslovováno jako "babic", podle PROFOUSE "pouwets"), takže i po této stránce není sporu o převzetí názvu z češtiny.

Z temna dávnověku se vynořují Babice jako ves českého vladyky Hroznaty (1160-1217). To již vesnice žila svým životem, nelehkým sice v důsledku vysoké polohy, ale přežívala. Písemně se objevuje obec v potvrzovací listině papeže Řehoře X. z 23.května 1273, v níž byly vyjmenovány majetky, darované novému premonstrátskému klášteru Teplá vladykou Hroznatou. Ves je tu uvedena jako "Babici". S koncovkou –ici nebo –ino byla v listině uváděna většina obcí. PROFOUS (1947) uvádí tento údaj a také zápis z roku 1459 "Babicze". Název vysvětluje jako ves lidí Bábových, s tím že mužské příjmení "Bába" se týkalo stařešiny či hlavy obce (podobně jako u vesnice Babčice). Ves tedy patřila před 800 lety Hroznatovi a od něho přešla pod premonstrátský klášter Teplá. A k panství kláštera patřila až do roku 1848.

Babice v berní rule (1654)

Berní rula z roku 1654 uvádí, že Babice mají 11 selských dvorů, z nichž čtyři patřily sedlákům jménem Hůla (v dalších stoletích změněno postupně na Hohler, ale něm.vyslovováno "hůla"), dále dvůr Vaňkův (Wanka) a Šimonův. Obec měla jen velké sedláky, proti jiným vesnicím neměla ani malých chalupníků ani ještě menších "zahradníků". Výsadou obce bylo, že dvory se dědily nedělené a proto se za staletí ves příliš neměnila. Vjezdy do dvorů byly obloukové a dvory bývaly dobře uzavřené:
 

  Jméno sedláka 1654 Novější stav 1945 Rolí (strychů) Potahy Krávy Jalovice Ovce Svině
1 RUDERICH Pavel dvůr čp.5 50 15 ha 2 3 5 8 8
2 TEISCHER Jan Toischer (čp.2 a 6) 50 15 ha 4 1 3 - 5
3 HŮLA Štěpán Hohler (čp.7 a 24) 54 16 ha - - - - 3
4 HŮLA Václav Hohler (čp.7 a 24) 34 10 ha - 1 - 2 1
5 RUDERICH Bartoň dvůr čp.5 36 11 ha 1 2 1 3 4
6 VAŇKA Bartoň Wanka (čp.12 a 21) 36 11 ha 1 2 4 4 5
7 HŮLA Tomáš Hohler (čp.7 a 24) 24 7 ha 1 - 4 - 1
8 ŠIMON Jan jméno rodu není 20 6 ha - - 1 - -
9 DAVID Bartoň Číhaná čp.8,11,19,39,45 28 8 ha - - 2 - 2
10 KLEMENT Jiřík Číhaná čp.16 28 8 ha 1 1 2 - 5
11 HŮLA Řehoř Hohler (čp.7 a 24) 48 15 ha 5 3 6 7 8
CELKEM vesnice BABICE 408 122 ha 15 13 28 24 42

 

Rodová jména David a Klement v berní rule z roku 1654 nejsou v Číhané, muži z těchto rodů se až někdy později přiženili do Číhané ! Podobně došlo časem k přiženění z Babic do Popovic (Hohler-Hůla v čp.5 a 6, Toischer v čp. 15 a 23). Co se týká německého rodového jména Tejscher či Toischer, znamená Deutscher= Němec, tedy v 16.-17. století to byla německá rodina, která se přistěhovala sem mezi české starousedlíky a proto se označovala jako německá (Deutscher). Výpis z berní ruly zcela vyvrací názor rodáka profesora Toischera o příchodu Němců po vystěhování českých starousedlíků.

Poloha obce a názvy kopců a potoků

Babice stojí na výšině v nepříznivé nadmořské výšce 710 m n.m. Vrchol výšiny jihozápadně od obce tvoří vrch BUČKA (737 m n.m.- něm. Doischer Hübl - Toischerův pahorek). Krajina je obklopená kopci. Výrazný je severní zalesněný kopec, nazývaný KULIČE, (715 m n.m. - něm. Kullitschen). Také tento prastarý pomístní název prozrazuje i v německé podobě staročeský původ. Mezi Bučkou a Kuličemi je údolí, kde stéká přes tři rybníčky Kuličský potůček. Vlévá se do Číhanského (dnes Lučního) potoka, který protéká dole mohutným rašeliništěm. Před druhou světovou válkou se plánovala u rašeliniště stavba velké lázeňské budovy, v níž by se podávaly slatinné koupele, a lázeňský pavilón, který by se používal pro pitnou kúru číhanskými minerálními prameny. Až sem sahá ještě katastr Babic. Také mlýn Rodelmühle a zdejší zaniklý dřevěný mlýn – pazderna na Číhanském potoce (Leinschlagmühle) – patřil pod Babice.

Jižně za Bučkou pramení Babický potok a teče východním směrem, ale není nijak vydatný. Také zde bývalo několik rybníčků. Východním směrem od Babic se snižuje terén a svah klesá do Tepelského údolí. Přes údolí svítí za noci světla Poutnova na protějším svahu. Poutnov rovněž leží na kopci jako Babice.

Kopcovitá krajina kolem dokola značně zpestřuje výhled do okolí. Němečtí obyvatelé používali (do roku 1945) kromě dvou hlavních frekventovaných názvů kopců Toischerbühl a Kullitschen ještě názvy dalších kopců: Perlový pahorek (Perlbühl), Šiškový kopec (Schischka či Schickabühl, vysl. "šiškapíl"), a kopec Schottenbühl (vysl. "šotnpíl"). Tyto názvy nelze nijak lokalizovat.

Staré názvy polí podle josefínského katastru (1782)

Pokračujme v pátrání po minulosti Babic pomocí starých pomístních názvů. Kromě kopců a potoků jsou cenné názvy polí. Josefínský katastr (1782) uvádí ve složce "Plzeňský kraj – panství Teplá" také obec BABICE (Pobitz) s 15 čísly popisnými, při čemž čp.13 bývala obecní kovárna na návsi. V katastru jsou zachyceny tyto názvy hlavních babických polností:


1. Kapellen Flur (pole ve směru za obecní kaplí)
2. Hübl Flur (pole za Hüblem)
3. Sauerbrunn Flur (pole směrem ke kyselce) a Gullitschenwald (les zvaný Kuliče – prastarý název, používaný též v Číhané a v Mnichově)
4. Laubbielflur (pole, kde byl pahorek s listnatými stromy; v překladu "Listnatý pahorek")
5. Hasselstauden Flur (pole, při němž bylo množství lískových keřů)
6. Wasser Holz Flur (pole s názvem volně přeloženým jako "Mokrý lesík" – Holtz= dřevo, ale tak se říkalo i malým lesíkům)

Názvy polí jsou jmenovány obvykle za sebou v kruhu kolem obce.

Sousední Číhaná měla 32 čísel popisných a pomístní názvy polí: Loh Flur, Faule Wies, Muss Bruck, Strass Flur, Ochszen Berg, Gullitsch Flur. Mezi Číhanou a Rájovem leželo pole se zajímavým názvem Halblaibbach Flur (Půlbochníkové pole), ke kterému se vázala prastará pověst. Vyprávělo se, že v době největšího hladu v krajině prodal sedlák toto pole o 11 hektarech za pouhý půl bochník chleba.

Popis obce

Majitelé jednotlivých stavení:

1 Heidl Emil
2 Toismer Rimard
3 Lenz Franz
4 Roch Wilhelm
5 Rudrich Ludwig
6 Toischer Wendelin
7 Hohler Wendelin
8 PlescherJosef
9 Pimpl Franz
10 Roch Wilhelm, hospoda
11 Nadler Anton
12 Wanková Marie
13 Seidling Anton
14 Punzet Anton
15 Endisch Josef
16 Schusser Ernst, mlýn Rodlmühle
17 škola
18 Roch Wilhelm
19 Konheiserová Theresia
20 Nadler Johann
21 Wanková Marie
22 Pimpl Franz
23 Nadler Franz
24 Hohler Wendelin

Čistě zemědělskou obec tvořil kruh selských dvorů. Schématický plánek Antona Punzeta (1967) je velice nepřesný. Je tak nereálný, že jsme se nakonec vzdali porovnání dnešní polohy dvorů v Babicích s tímto plánkem. Byl zakreslen jen podle vzpomínek na starou ves. Cenné však je, že uprostřed návsi uvádí jednotlivé prvky - malý rybník pro požární účely mezi čp. 10 a čp.8, zvoničku, chladírnu a sběrnu mléka u čp.13, Hohlerův pomník z roku 1851 u čp.20, válečný pomník u čp.10, obecní váhu u čp.1, dvě obecní studny, které poskytovaly vodu pro domácnosti a pro dobytek.

Punzetův plánek nevylučuje, že šlo o typickou slovanskou okrouhlici, kde na návsi býval původně jen rybníček a kovárna. Až v nové době byla i náves zastavěna staveními čp. 10 - hostinec Viléma Rocha, kde se říkalo "Ban Šnajda" (Beim Schneider) a čp. 8 – stavení Josefa Pleschera se zvoničkou, kde se říkalo "Ban Hajzla" (Beim Häusler). V blízkosti stála ještě hasičská zbrojnice. Obec neměla vodovod.

Jaroslaus SCHALLER (1788) uváděl v Babicích 11 popisných čísel, vesměs dvorů. J.G. SOMMER (1838) uváděl: "BABICE (Pobitz, také Powitz), 1 1/4 hod. severoseverozápadně (?) od kláštera, ves se 19 domy a 91 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a stranou ležící 1 mlýn RODELMÜHLE se stoupou na olej (Oelstampfe -pazderna)".

Obec patřila farností k městu Teplá, která byla 6 km vzdálena, poštou patřila obec pod Mnichov. Blízké nádraží Poutnov bylo na karlovarské železniční trati.

Franz KLEMENT (1878) popsal Babice jako obec s 24 čísly popisnými, 133 obyvatel, z toho 66 mužů, 67 žen, všichni katolíci, 17 analfabetů a dvě osoby pouze čtoucí, katastr byl uváděn 366 hektarů, čistý roční výtěžek 3 134 zlatých. V obci bylo 5 koní, 186 hovězího dobytka, 152 ovcí, 45 koz, 23 prasnic a 16 včelstev.

Škola v Babicích byla později uzavřena pro nedostatek žáků. V roce 1908 bylo v Babicích založeno hasičstvo. Dobrou finanční rezervou pro obec byly obecní a soukromé lesy. Dávaly - kromě dřeva - v létě houby, borůvky a lesní jahody. Okolní kopce v zimních měsících přilákaly lyžaře, protože tu byly pořádné sjezdy pro běžkaře.

Roku 1919 byly Babice elektrifikovány. Stranou ležící obec měla dlouho špatné a jediné silniční spojení s nádražím Poutnov. Do Číhané vedly původně jen polní cesty.

Dnešní silniční průjezd býval ještě před dvaceti lety problematický na strmém úseku Číhaná-Babice.

V roce 1900 měly Babice 24 domů a 150 obyvatel a dva mlýny (Leinschlagmühle a Rödlmühle).

Dva babické mlýny

K obci patřily dva mlýny. Oba byly dřevěné. Jeden z nich, nazývaný "pazderna" (něm. Leinschlagmühle), stával na babickém katastru nedaleko tzv. Číhanského slatiniště s bohatými vývěry kyselek. Lisoval se tu lněný olej. Mlýn je patrný na fotografiích z třicátých let, kdy tu profesor Zörkendörfer prováděl výzkumy zdejších minerálních vod, které už roku 1910 koupilo město Mariánské Lázně.

Druhý mlýn se nazýval Rödlmühle měl čp. 16 a ležel pod Babicemi na říčce Teplá. K Babicím patřila samota Pfefferhäusel u poutnovského nádraží (Franz KLEMENT 1882).

Babický minerální pramen

Katastr obce je protáhlý směrem k Číhané. "Babický" minerální pramen, ležící na katastru, je nepochybně jedním ze skupiny kyselek na Číhanském slatiništi. Babičtí si sem chodívali pro minerální vodu k vývěrům.

Slavný rodák Toischer

Kdysi měly Babice vlastní školu (čp.17 vyrostlo na okraji návsi), ale později bylo dětí málo a tak chodívaly do nové školy do Číhané. Babice byly hrdé na to, že mnoho babických dětí studovalo a dosáhlo významných postavení.

Bratři NADLEROVÉ byli učitelé: gymnasiální profesor, vrchní učitel a učitel. Obzvláště hrdé byly Babice na svého rodáka Vendelína TOISCHERA, který to dotáhl na univerzitního profesora v Praze. Narozen 16.6.1855 v Babicích, † 29.9.1922 v Praze. Byl zprvu ředitelem gymnázia, PhDr., profesorem pedagogiky a filosofie. Od roku 1909 nastoupil po Otto Willmannovi na německé univerzitě v Praze. Kromě toho byl známý germanista a folklorista. Jeho hlavní díla jsou:


1. "Deutsche Volkslieder aus Böhmen", Praha 1891 (napsal společně s Aloisem Hruškou).
2. "Geschichte der Pädagogik und allgemeinen Didaktik"
3. "Der älteste deutsche Dichter Böhmens Ulrich von Eschenbach" (časopis - Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen 28/1890)
4. "Minnesänger Ulrich von Eschenbach", 1881
5. "Lotte Schiller", 1881
6."Theoretische Pädagogik iund Didaktik",1896
7. "Der arme Heinrich von Hertmann von der Aue", 1885
8. "Über die Alexandreis Ulrichs von Eschenbach", 1882.
9. "Wilhelm von Wenden", 1882

Samozřejmě, že Toischer se také zajímal o původ pomístních jmen v Babicích. Zde ovšem spíše fantazíroval a bádání mnoho nepomohl. Potvrdil sice český původ slova Babice, ale podle něho vzniklo jméno "Babice" z českého "batyka", což nevíme, co tím myslel. Všechna zdejší pomístní jména charakterizoval původu německého a stejně tak jména rodů, což však neodpovídá archivním dokumentům. Podle Toischera sem prý němečtí kolonisté přišli, až když původní čeští obyvatelé obec opustili. Rovněž mylné!

Starostové v Babicích


Anton PUNZET sepsal starosty ve vsi od roku 1907:
1. Engelbert TOISCHER, čp.2 1907-1912
2. Anton NADLER, čp.11 1912-1917
3. Franz Josef LENZ, čp.3 1917-1922
4. Wendelin HOHLER, čp.7 1922-1927
5. Anton PUNZET, čp.14 1927-1932
6. Wendelin TOISCHER, čp. 6 1932-1936
7. Franz LENZ čp.3 1936-1940
8. Anton PUNZET jun., čp. 14 1940-1944
9. Ludwig RUDRICH čp.5 1944-1945 do vysídlení

Z památek v obci

Na jihovýchodním okraji obce stála malá barokní kaple na půdorysu 3x3 metry. Beze stopy zmizela.

Původně v zahradě čp.7 "U Bastlů" byl 4 m vysoký kamenný pomník se sousoším Korunování Panny Marie. Dnes zmizelo sousoší, ale zůstal postament se schůdky, přežívající útrapy minulého půlstoletí. Dnešní nápis uvádí: "Gestiftet / zur Ehre Gottes / von Anton und / Margaretha Hohler / in Pobitz Nr.7 / im Jahre Christi /1851." Podle GNIRSE (1932) je tu i letopočet renovace 1910.

 

Válečný pomník 1914-1918 nebyl nalezen. Připomínal šest mužů z Babic, kteří padli na frontách první světové války. Za druhé světové války padli čtyři muži:


Franz Nadler z čp.11 (*8.12.1919 - †28.3.1942 v boji o Gorjonu, 64 km od Orla), vrchní svobodník
Franz Punzetz čp.14 (*14.7.1914- nezvěstný od května 1945 v Itálii), poddůstojník
Josef Schusser z mlýna Rodelmühle, padl na frontě.
Alfréd Seidling z čp.13 (*18.5.1916, †31.1.1945 v bojích u Lemitten ve východním Prusku), vrchní svobodník, nositel pěti vyznamenání za chrabrost.
Josef Schusser z mlýna Rodlmühle, čp. 16.
Ještě před válkou se připomínalo jako cenná historická památka ve dvoře, nazývaném "U Pelletzů" – lidové dřevěné stavení s hrázděnkou v patře (Anton GNIRS, 1932).

"Drží to jako Babice"

Na Tepelsku bývalo velmi frekventované úsloví "Drží to jak Babice". Byl to výraz pro pevný lidský vztah, ale i pro věci, které nelze rozpojit. Přísloví prý vzniklo podle svornosti Babických při sporech s klášterní vrchností. Babičtí drželi za jeden provaz i při selské rebelii roku 1680. Jiné vysvětlení dává pověst o Babicích. Podle ní bylo na bělidle hodně lnu a přicházela sem děvečka, aby len kropila. Najednou tam spatřila pekelníka - podle neklamného znamení koňského kopyta, jak se povaluje na lnu. Odvážná madlenka přiskočila a rychle čerta zavinula do lnu, na kterém si hověl tak, že se nemohl hnout. Škubal se, prskal, kousal, ale utéci nemohl, tak byl len pevný. Proto se také říká - "Drží to jak babický len!"

Babice ve 20.století

Farností patřily Babice k městu Teplé, poštou k Mnichovu, počet domů nepřekročil nikdy 24, v roce 1910 tu bylo rekordních 159 obyvatel.

Podle klerikálních katalogů v roce 1928 měly Babice 140 obyvatel, všichni římskokatolíci, v roce 1935 bylo 132 katolíků a jedna osoba jiného vyznání.

Roku 1930 měla obec 133 obyvatel, v roce 1939 už jen 109 obyvatel. Po válce došlo k odsunu Němců a přišlo české obyvatelstvo. Roku 1947 tu bylo 23 obyvatel, z toho 17 římskokatolíků. V roce 1965 tu žilo 26 obyvatel a obec tehdy patřila k politické obci Poutnov. V roce 1970 bylo již jen 20 osob.

-rš-