Bohuslav Balbín a Tepelské kyselky (1679)
Oldřich RŮŽIČKA (Popovice), poprvé už v roce 1948 připomínal Čechům v článku "Bohuslav Balbín o minerálních pramenech na Tepelsku" ve vlastivědném okresním časopise "Od Dyleně" Balbínův popis zdejších kyselek z roku 1679.
Kniha Bohuslava Balbína "Miscellanea Historica Regni Bohemiae" (Pragae 1679) - XXVI. kapitola o tepelských kyselkách přitahovala stále častěji pozornost českých vlastivědníků po Oldřichu Růžičkovi. Byla psána latinsky a proto bylo nutno text přeložit do češtiny. V roce 1958 připomínal Balbínovy informace MUDr. Vladimír KŘÍŽEK,CSc. ve své "modré knize" - "Mariánské Lázně - přírodní zdroje a jejich léčebný význam". Citace Balbína se objevovaly v bulletinu Arnika, v odborných lékařských článcích aj. Celý Křížkův překlad uveřejnila vlastivědná Hamelika (MUDr. Vladimír Křížek CSc.: "De Acidulis & Medicatis Fontibus in ditione celeberrimi Coenobij Teplensis" - český překlad - HAMELIKA č. 4/1973 z 16.2.1973 aj.). Také v němčině už v roce 1908 Anton DIETL citoval Balbína ve sborníku Jubiläums-Festschrift des Marienbader Ärztevereins; podobně MUDr.Michael URBAN ad. Když pak v roce 1986 vyšla v češtině Balbínova kniha "Krásy a bohatství české země" (Panorama Praha 1986 - 15 000 výtisků) v překladu Heleny BUSINSKÉ, mohli si čtenáři přečíst kapitolu česky v plném znění.
Křížkův objev staročeského překladu
Paradoxem je, že ve stejné době nalezl primář Vladimír KŘÍŽEK dosud neznámý český překlad Balbínovy knihy či řady kapitol této knihy (o tepelských kyselkách o Hlubocké lázní, o Karlových Varech aj.). KŘÍŽEK publikoval svůj objev mj. v bulletinu ARNIKA č.23/1989 z 1.6.1989. Tento český překlad z roku 1721 je dílem učeného JANA FRANTIŠKA LÖWA z ERLSFELDU (1648-1725), rodáka z nedaleké Plané. Jde o velmi cenný objev.
Citujme úryvek staročeského překladu o Mariině prameni (tzv. Stenkeru, eventuálně porovnejme s uvedeným překladem podkapitoly "Stencker"):
"Druhá studně nazývá se STENKER, která podobně velmi dobrá a zdravá jest; neboť když pán doktor PRUDENTIUS, rada císaře Rudolfa toho jména Druhého, celý na všech údech svých neduživý a nemocný ležel tak, že sám sebou sotva z místa hnouti se mohl; z Prahy do Aušovic přijeda, sotva aušovické vody užívati počal, a hle, v brzkém čase takové síly prostředkem užívání nabyl, a tak na všech údech svých posilněn byl, že sám vstáti a choditi mohl. --- Zde však dobře znamenati a na pozoru míti se sluší: že to jeho údům posilnění připsati se má ne pité vodě, ale potní lázni, která z jistých při téže studnici se nacházejících kamenů se připravovala. Což se z rady pána doktora Hornika výborně zkušeného egerského (chebského) fyzika a lékaře stalo. Jestliže tedy ona Smradlavá aušovická voda, kterážto nikoliv takové uzdravující moci a učinlivosti v sobě neobsahovala, (jakou tato, o které přítomná knížka sepsána jest, v sobě obsahuje) takový účinek na pánu doktoru Prudentiovi císařskému radovi způsobila a to z rady zkušeného egerského fyzika a lékaře, kterýžto vodu tu v světě rozhlášené egerské (chebské) kyselce aneb kyselé vodě poněkud v tom představil: v čím většího účinku voda tato, o které se zde jedná, míti nebude? Kterážto mnohem lepší a zdravější prejštěninu má nežli ona; ačkoliv se Smradlavá voda nazývá, ačkoliv též v vůni v chuť smradlavou v sobě má …"
Růžičkova citace chtěla upozornit na Balbínův historický pramen, Křížkův překlad byl dokonalý a mnohem lepší než paní H.Businské, která jednak měla problémy s některými názvy tepelských vesnic, jednak se ani obsahově nedokázala vyhnout nepřesnostem. Některé věty nejsou přesné, což nebylo u odborníka i místního znalce MUDr. Vladimíra Křížka. Je to škoda, neboť Businské kniha vyšla ve velkém nákladu, zatímco Křížkovy překlady nikoliv. Chyby lze vysvětlit jen uspěchaností při vydání překladu Balbínovy knihy. Proto kombinujeme oba překlady - Heleny Businské i Vladimíra Křížka (v závorkách uvádíme nepřesnosti Businské).
O kyselkách a léčivych pramenech na území slavného tepelského kláštera
(XXVI. Cap. - De Aciduli & Medicatis Fontibus in ditione celeberrimi Coenobij Teplensis)
1. Množství kyselých pramenů v okolí tepelského kláštera
" Když jsem se dozvěděl, že celé okolí tepelského kláštera je prostoupeno výbornými, zdraví prospěšnými a nejvýš lahodnými kyselkami, požádal jsem v dopise o radu v této věci důstojného otce Aloise Hackenschmieda, jednoho ze svých dávných přátel. Tento příslušník bílých premonstrátů je velmi učený muž a s těmito věcmi obeznámený, což je hlavní. Ten mi ochotně odpověděl, nejdříve obecně, že okolí Teplé, v kterékoliv části, ať v kopcích, údolích nebo lesích, u cest i mimo cesty, je tak přesycené kyselkami, že je nelze spočítat. On sám zná takových pramenů šedesát. Do druhého dopisu napsal jména těch pramenů, které jsou podle zkušenosti znalců stavěny na roveň chebským kyselkám. Podle slov Ciceronových je nepěkné sledovat proud a nevidět zdroje podstaty. Proto povím o tom, co mi můj přítel napsal."
2. Prameny kyselek na statcích tepelského kláštera
(Fontes Acidularum in fundo Monasterij Teplensis) - "Ves Úšovice (Auschowitz) směrem k Chebu (pozn.red.: opraven chybný překlad v knize "u Chebu", v originále totiž není "apud" Eger, nýbrž "versus" Eger; chyby jsou u překladatelky časté a opravujeme v dalším textu), vzdálená jednu míli, má šest pramenů. Dva jsou u samé vsi a poddaní i pocestní běžně používají této vody k pití. Jiné čtyři prameny jsou v sousedním lese. Prvnímu a známějšímu se říká Slaný a je léčebně využíván. Tak roku 1609 doporučil pití této vody slavkovský lékař a fyzik Michael Raudenius nejurozenějšímu panu Joachymovi Libštejnskému, svobodnému hraběti z Kolowrat, pánu na Rabštejně a Libkovicích. Stejných pramenů užil roku 1663 opat Raymund podle předpisu karlovarského lékaře pana Ferdinanda Duelera. Podle vyprávění hodnověrných lidí dávají těmto pramenům přednost před chebskými, s nimiž je běžně srovnávají. Tak naši duchovní používají podle lékařského předpisu při svých tělesných chorobách žádných jiných kyselek než těchto."
3. Stencker
Druhý pramen, zvaný Smraďoch (Stencker), je stejně proslulý. Když doktor Prudentius, dvorní rada císaře a krále Rudolfa II., ležel zkroucen a postižen revmatickými bolestmi, uchýlil se z Prahy do Úšovic, poněvadž doufal, že se tam uzdraví. Zdejší voda tak upevnila jeho zdraví, že vstal z lůžka a chodil. Nutno ovšem připomenout, že se to nestalo ani tak odměřovanými dávkami kyselky jako použitím tamější lázně v páře mezi hroudami usazených solí. Tak mu poradil zkušený chebský lékař a fyzik Hornick."
4. Síly kyselého pramene
"O témže prameni napsal 16.března 1606 výše jmenovaný doktor Raudenius panu Ondřeji Ebersbachovi, tepelskému opatu, toto: "Když jsem se před 14 dny vracel domů z kláštera, zkoumal jsem dosti podrobně Smraďoch (Stencker) a navíc jsem mluvil se správcem horního úřadu (Oberamts-Verwalter), který také zatoužil pohovořit si s Vaší Milostí a dovést k nějakému závěru věc, která si to zaslouží. Našim lidem jsem ukazoval hroudy soli, které jsem s sebou přinesl. Ti se domnívali, že je v nich mosaz, ale při analýze-zkoušce (Sicherung) jsem takový kov nenašel. To jen potvrzuje moje domnění, že se v těchto solích ukrývá skalice (vitrioli) a ta dodává veliké síly těmto vodám."
5. Otrávená řečiště
"V témže lese jsou dva prameny pitné vody. Několik kroků od kyselek vyvěrají prameny bez odtoku, jejichž vlastnost a působení jsou podivuhodné: pokud do nich spadnou přeletující ptáci jakéhokoliv druhu, zahynou. V těsném sousedství je vyschlý úval, jehož výpary jsou tak škodlivé, že se i tam v určité době najde mrtvé ptactvo."
6. Ostatní kyselky na tepelském panství
"Také tepelští měšťané s oblibou používají dvou znamenitých pramenů na Stěnské louce (Stenska). Vesničané mají podobné své kyselky (v závorce píšeme originální názvy). Tak třeba mezi mlýnem Stürsmühl (Stierovým mlýnem-Stürsmühl) a vsi Křepkovice (Schrikowitz) je znamenitý malý pramen. Jiný pramen je rovněž u obecního rybníka, nazývaného "Obecní rybníček" (Gemeinteichl); slouží pocestným. Ves Pěkovice (v originále Beeken - Helena Businská omylem toto přeložila jako "ves Pirka", ačkoliv žádná taková ves neexistuje; je tu jen hájenka Pirka) má chutné kyselky, jichž používají v tepelském konventě, když v létě vyprahlí touží zahnat žízeň. Podobný pramének je u Německého Beranova blízko lesa zvaného Kopra. Podobnými vodami se osvěžují Nezdičtí (Nesnicenses). Dolní Kramolín (Inferior Cramolina) má tři prameny: hlavní, kterého používají poddaní, je pod vesnicí na panské louce; druhý vedle chovatelů ryb, a třetí u cesty, vedoucí do Pístova (Pistaviam).Také jiné vesnice mají pozoruhodné kyselky jako Zádub (Hohendorff), Milhostov (Müllestaw), Martinov (Marteraw), Kladský mlýn (Glantzenmühl - Businská toto vynechala), Popovice (Pfaffengrün), Menší Kramolín (minor Cramlinus - zřejmě jde o Horní Kramolín), Otročín (Landeck), Křivce (Krips), Zahrádka (Sorat), Beroun (Birn), Dřevohryzy (Zebarhirsch), Sítiny (Rauschenbach), Číhaná (Kschiha), Hoštec (Hiesk). Také ta část Sangerbergu, která patří k tepelskému území, má dva prameny.
Mlynář Podhorní (Molitor Podhorensis) poblíž vrchu Podhora (Podhorstein) je v tom směru šťastný, že může pít přímo v kuchyni domácí kyselku. Tento pramen totiž vyvěrá přímo u samého otvoru do pece. Také mlynář z Holdšikova mlýna (Molitor Holdschikensis) může mít rodinný nápoj pro sebe i jiné z pramene velmi blízko ležícího. Konečně pramen kyselky je i ve vsi Bohuslav blízko Mnichova (Paslas prope Eindlam), ale tryská nepravidelně. Přináší užitek jen v zimě, protože v létě se pro svou teplou vodou jeví nevhodný."
7. Závěr
"Až potud vyprávění o tepelských kyselkách, které mi poslal můj přítel. Z toho lze učinit závěr, že se v celé krajině nachází pod zemí na rozloze mnoha tisíc kroků ohromná nevysychající dutina či jezero nebo nádržka, prostoupená minerály, vitriolem a podobně, z níž se derou na povrch na různých místech nasycené prameny. Není tedy nic divného, když tryskají i škodlivá zřídla, vždyť téměř všechny prameny ukládají své tuhé usazeniny a všechno to, co by mohlo škodit při pití, do svých vedlejších zdrojů, jak se ukazuje u chebských kyselek. Je v tom prozřetelnost přírody, poněvadž později přičiněním nějaké mně neznámé pružné pryskyřice tyto usazeniny se vznítí jakoby to vřelo, a vlastně shoří, jak vidíme."
Ještě jednou o kyselkách u Balbína v XII.kapitole
Ve XII.kapitole své knihy se zmiňuje Balbín ještě jednou o kyselkách u Úšovic v souvislosti s nedostatkem soli v Čechách:
"... naši předkové dobývali sůl ve Slaném a v Bílině. .... Také u obce Úšovic, jež je poddána tepelskému klášteru premonstrátů, vyvěrá slaný pramen z nevyčerpatelného a nadmíru bohatého zřídla. Když se voda odpaří uměle nebo sluncem, je možno z ní vyrobit - a také se vyráběla - ušlechtilá sůl, ztvrdlá na hroudy. To vědí všichni okolní. Dozvěděl se o tom také císař Ferdinand I., i vyslal z Prahy rychlé posly s příkazem donést mu tuto slanou vodu v lahvích. Bylo shledáno, že sůl je neobyčejně čistá, jak má být, má vynikající působnost a navíc je bílá jako sníh. O této záležitosti existují v klášteře listiny císaře Ferdinanda, jak prohlašuje ctihodný muž Alois HACKENSCHMIED, velký příznivec mého bádání, v dopise, který mi nedávno psal. Před 12 lety začal prý farář v Prunéřově, jinak člověk, který se v těchto věcech velmi vyznal, vyrábět sůl z tohoto pramene. Práci však zvrtli nějací světští lidé, kteří nechtěli, aby se to dařilo bez nich. Vymlouvali se především na velice obtížné rozpouštění soli a také na to, že jim unikne zisk z dlaně, když nebude dostatek vhodného dřeva pro dobývání cínu, poněvadž se dřevem bude pálit sůl. -- O tomto prameni se zmínil ve své knize "Haliographia" také Johann Töldenus, který připojuje zmínku, že se vyskytuje u jakéhosi rozsáhlého lesa. Jako by tu příroda sama naznačovala postup prací a co je třeba k pálení soli. Týž Töldenus upozorňuje, že pouhou míli od královského města Kadaně je známá obec Hořenice, kde tryskají také prameny slané vody a ještě jiné. ..." Potud BALBÍN.
