Zaniklá vesnice - Cech svatého Víta

Poloha a příslušnost obce

Cech Svatého Víta (Skt.Viti Zeche) ležel zhruba uprostřed čtyřúhelníku, tvořeného obcemi Drmoul, Panský vrch Skelná Huť a Horní Ves.

Sídlo se nacházelo v mírném svahu, takže horní část byla 580-590 m n.m., kdežto nová dolní část měla 565 m n.m. Sídlo vzniklo poměrně pozdě a patřilo jako osada pod obec DRMOUL.

Cech nikdy nebyl samostatnou vesnicí a výměra polí, domácí zvířectvo, počty obyvatel se obvykle uváděly společně pod Drmoulem. A tak většinou chybí podrobné údaje o Cechu.

Cech Svatého Víta zcela zanikl počátkem padesátých let 20. století.
 

Hornictví v okolí v dávnější minulosti

Zdejší oblast kolem Drmoulu, Tří Seker a tzv. Šmelctálů (Tachovská Huť, Plánská Huť, Chodovoplánská Huť, Skelné Hutě) byla už v 16.století místem významné těžby a zpracování kvalitních měděných rud. Nedaleko Skelných Hutí, v Michelském údolí, bylo v provozu už kol 1600 měděné a sirné rudné dílo, nazývané cech svatého Michaela. Východně tohoto díla, směrem k Drmoulu, bylo v téže době další významné horní dílo, nazvané podle českého patrona farnosti v Trstěnicích – cech svatého Víta. Vzájemná blízkost obou rudných cechů dala vzniknout zprvu společnému pojmenování ("Veit- und Michaelzeche"). Zatímco už před rokem 1700 těžba v Michelském údolí slábla a téměř končila, cech sv.Víta byl již několik desítek let výnosný a stal se střediskem těžby měděné rudy. Ruda byla odvážena do nedalekých Šmelctálů, kde se tavila a zpracovávala. U hornických děl vznikala drobná zástavba a díky dobrým rudným výnosům následně i malé trvalejší osídlení.

Cech však stále nebyl obcí. V roce 1717 tu byla postavena socha hornického patrona archanděla Michaela - snad v naději, že za to horníci naleznou v Michelském údolí nové žíly. Ale marně. V roce 1762 byla socha odvezena do Tří Seker ve stejné naději - k záchraně upadajícího zdejšího hornictví. Dodatečné věnování od plánského hraběte Oktaviána Sinzendorfa na soše celkové výšky 410 cm je z roku 1797.

Nejstarší zprávy o sídle Cech svatého Víta

Podobně jako ve Třech Sekerách o Silvestru 1749, došlo i zde v roce 1756 k podobné havarii a k zatopení hornického díla. Tehdy se tu uváděla tři stavení - (1) tzv. zámeček (Schlössl) s hornickou správou, (2) malý panský dvůr a (3) dřevěný hostinec, nazývaný Knappenburg při malém panském dvoře. Hospodským byl jakýsi Dallenhöfer. Budova přežila staletí až do roku 1945, třebaže došlo k několika přestavbám. Třetí stavení KNAPPENBURG - to byl poměrně prostorný dům, postavený ze dřeva ve starém lidovém stylu. Byl velice starý. V něm se původně vyráběla tzv. cementová měď. Až později tu bydleli horníci. Bohužel v roce 1926 vyhořel a na jeho místě postavil Johann Thummerer dům č. 8.

Stará josefínská válečná mapa (1782) uváděla Cech sv.Víta jako obec s dvěma hospodářskými staveními, s dvěma vitriolovými hutěmi, se "solidním panským dvorem", při čemž sem byl veden od Malé Hleďsebe hluboký příkop přes pole. Příkop nebylo možno přejet, jen po cestě do Tří Seker. Oním "solidním" dvorem byl zřejmě Herrnberg, neboť v textu popis Panského vrchu chybí.

Josefínská mapa o Cechu svatého Víta

Z doslovného textu ke staré josefínské vojenské mapě (1782), zaměřené na údaje, které sloužily pro vojsko:

"No 6. ZECH bestehet aus zwey soliden Wirtshäußer, zwey Vitriol Hütten und aus einem soliden Herrnhof, wird von dem Herrberg dominiert. Von Kleinen Sichdichfür ist ein tiefen Graben durchs feld ausser geleitet, welcher ohne den Weg nach Dreyhausen nach Dirrmaul nicht zu traverhirt ist. Entfernt 1/4 Stunde von Obersdorf, 1/2 Stunde von Klein Sichdichfür, 1 und 1/2 Viertel Stunde vom Dirrmaul. Mit schweren Fuhrwerk kann man hier auch im Sommer nicht anders als sehr beschwerlich fortkommen."

(CECH se skládá ze dvou solidních hospodářských domů, ze dvou vitriolových hutí a z jednoho solidního panského dvora, který dominuje od Panského vrchu. Od Malé Hleďsebe je veden tudy hluboký příkop mimo přes pole, který bez cesty do Tří Seker a do Drmoulu není sjízdný (překročitelný). CECH je vzdálen 1/4 hodiny od Horní Vsi, 1/2 hodiny od Malé Hleďsebi, 1 a 1/2 čtvrthodiny od Drmoulu. S těžkými povozy se nedá ani v létě projet, než velice těžko.)

Solidním panským dvorem se tu rozumí dvůr Herrberk (Panský vrch), ale ten se v textu už neuvádí. Je tu pouze popsána Malá Hleďsebe (No 5) a Drmoul (No 7)..

Schaller a Sommer o Cechu svatého Víta

Jaroslaus SCHALLER (1790), který popisoval u allodiálního panství Chodová Planá také vesnice DRMOUL (70 domů), PANSKÝ VRCH s jedním panským dvorem, uvádí CECH SVATÉHO VÍTA s 5 staveními. K Cechu SCHALLER poznamenal: "Před časem zde bývalo měďné hornické dílo, které bylo zničeno často vnikajícími povrchovými vodami. Dnes se zde promýváním a vařením získává ze starých kyzových hald kamenec a vitriol (rytíř von Born) ". Nejasné je uváděné jméno von Born (literatura či podnikatel ?). Na str. 182 ještě jednou uváděl "Před lety se v Cechu sv. Víta produkovala z vitriolových příkopových vod cementová měď (Cementkupfer)."

K tomu uváděl kdysi pamětník Franz Hüttl, že jeho zemřelý otec Adolf Hüttl měl prastaré záznamy o výrobě cementové mědi na tzv. Knappenburgu. Zde byl umístěn starý železný kotel, který se naplnil vodou. Pod kotlem se roztopilo, až se voda dostala do varu. Neuvádí však, jak dlouho se vařila a zda cementová měď se vyráběla odpařováním vod ze šachty nebo mícháním měděné rudy a vitriolu.

Jiná zpráva o Cechu Svatého Víta se nachází ve vlastivědě "Länder- und Völkerkunde" (IX. díl, str. 478, Praha, 1827): "Ve vesničce Cech Svatého Víta (St.Viti-Zech) bývalo před časy významné měděné hornické dílo, později těžba kamence a skalice (Alaun und Vitriol), avšak v důsledku nedostatku rud, způsobeném zatopením štolních chodeb v letech 1750 a 1789, bylo vše uzavřeno." Připomíná se ve vesničce pouhých 5 stavení a odkaz na Schallera.

Johann Gottfried SOMMER (1838) popisoval již mnohem podrobněji než Schaller vesnice panství Chodová Planá jako byl DRMOUL (95 domů, 690 obyvatel), PANSKÝ VRCH (patřící pod Drmoul – s 1 panským dvorem a 8 dominikálními staveními) a CECH SVATÉHO VÍTA (něm. Skt.Veit-Zeche) se 7 staveními s čísly popisnými a 39 obyvatel a s tímto textem:

"Zde bývalo kdysi bohaté měděné hornické dílo, které bylo v provozu od počátku 17.století a dodávalo ještě za hraběte Zikmunda von Haimhausena (1724-1793) silné výtěžky. Vytěžené rudy byly odváženy a taveny v nedaleké huti ve SCHMELZTHALU. Odtud se s koňským spřežením vyprodukovaná měď vozila do Norimberka. V roce 1756 zapomněl zdejší štajgr zavřít hráze a odešel, při čemž vody ze šesti rybníků zatopily celé dílo. Zničeno bylo nejen hornické dílo, ale utopili se tu prý i horníci. Jako příčina zániku se někdy uvádí i vyčerpání rudného díla. V dalším období byly použity četné zdejší kyznaté haldy k proplachování a k vyvařování kamence (Alaun) a skalice (Vitriol) ve varně (Siederei), ale po třiceti letech byl i tento provoz uzavřen. Vody z rozpadlých štol nyní volně vytékaly ven a po celé trase potoka ničily vegetaci, takže farní louky, které do té doby dávaly 8 fůr (Fudr =povoz) sena, nedaly ani stébélko trávy."

Pouze pod názvem SCHMELZTHAL uváděl SOMMER nezávisle na sobě tři Šmelctály, patřící k panstvím Planá, Chodová Planá a Tachov. Dosud Šmelctály neměly konkrétní označení podle panství. K tomu došlo až později. V Sommerově době (1838), měl (Tachovský) Šmelctál 86 domů a 723 obyvatel, (Plánský) Šmelctál 40 roztroušených domků a 354 obyvatel, (Chodovoplánský) Šmelctál 82 roztroušených domků a 680 obyvatel. Tachovské Tři Sekery s farním kostelem, farou a školou měly 84 domů a 677 obyvatel. Skelné Hutě s panským dvorem měly 37 domů a 219 obyvatel a patřily pod panství Planá.

Vody Svatovítského potoka, ničící vegetaci, působily škody také na panství kláštera Teplá, v místech dnešního Chotěnova, kam přitéká Svatovítský potok a vlévá se do Kosího potoka. Klášter podával stížnosti na horníky.
 

 

Ještě k havárii dolu v roce 1756

Co se týká havárie provozu v roce 1756, psal starý pamětník Adolf Hüttl ve svých záznamech: "Horníci vozili do hlavní štoly všechno na pramici (!), když vodu k tomu poskytovalo šest velkých rybníků. Jednoho dne však, bylo to právě o svátku, zapomenul šichtmistr zavřít hráz a voda protrhla všechny rybníkové náspy a všichni horníci se utopili." Zpráva o používání vody rybníků k dopravě do štoly je pozoruhodná. Je totiž jediná a proto vyvolává rozpaky.

Nověji se soudí, že výtěžky těžby rud byly tehdy už malé a vedly k zastavení hornické těžby. Místo toho se promývaly vytěžené haldy k výrobě kamence a vitriolu.

Další vývoj Cechu Svatého Víta

Ačkoliv se uváděl CECH SVATÉHO VÍTA vždy samostatně, nebyl samostatnou obcí s vlastním rychtářem, ale patříval pod Drmoul, podobně jako nedaleký Panský vrch a drmoulský Ovčín.

Roku 1896 uvádějí v plánské vlastivědě WEIDL-URBAN-HAMMER osadu CECH SVATÉHO VÍTA, patřící pod farnost Trstěnice; s 11 domy a 53 obyvateli (1788 měl jen 5 domů), se školou, poštou i správou pod Drmoulem, třebaže Cech měl samostatné číslování domů. Připomíná se běžně užívané zkrácené označení "Cech" (Zeche). Dále uvádí WEIDL téměř doslova zprávu o zdejším hornictví v minulosti podle J.G.SOMMERA (1838). Provoz vaření kamence (alaunu) a skalice (vitriolu) prý zanikl před padesáti lety - k roku 1840. Svého času bývala v Cechu také hrnčírna, využívající pestrobarevné hlíny, ale roku 1896 již nebyla v provozu.

První polovina 18.století se tedy vyznačovala v Cechu mimořádnou aktivitou. Těžila se tu měděná ruda, zpracovávala se ve Šmelctálu a s koňským spřežením se měď vozila až do Norimberka. Mezi Cechem a Skelnými Hutěmi bývalo pět rybníčků, které dodávaly potřebnou vodu. Ta voda se však stala osudnou celému provozu, když zatopila doly v roce 1756.

Po první světové válce došlo k oživení zájmu o hornictví, ale netýkalo se mědi, nýbrž uranu. Náhlý rozvoj Cechu v letech 1926-1938, kdy se zdvojnásobil počet domů, mohl s tímto souviset. V roce 1939 zde bylo již 22 domů. Hornická obec zanikla po druhé světové válce. Ještě v roce 1947 tu žilo 20 dosídlenců, ale nevedla sem žádná silnice a domy byly zchátralé, a tak dosídlenci znovu opouštěli Cech. Když se v roce 1950 opravovala polní cesta do Cechu, bydleli tu ještě lidé, ale po roce 1951 se stal Cech spolu se Skelnými Hutěmi a Michelským údolím vojenským výcvikovým prostorem klimentovských kasáren, domy zbořeny a vzniklo mnoho různých okopů, zákopů, krytů, bunkrů, nových cest, takže dnes jen sotva lze poznat, co souviselo s důlní činností v Cechu.

Hornická podivuhodnost Čech - Cech svatého Víta

V roce 1924 zveřejnil Jaroslav JAHN zprávu o nalezištích radia v západních Čechách, která se týkala převážně Cechu svatého Víta. Ten velmi přitahoval geology i podnikatele. Přestože jde o odborný geologicko-hornický článek, je tak zajímavý, že ho uveřejňujeme – s malými textovými úpravami – celý:

"Mezi sopečným pohořím Doupovské vrchy a Český Les prostírá se CÍSAŘSKÝ LES (dnes Slavkovský), vybudovaný ze žul a krystalických břidlic. Na jihozápadě je toto pohoří ohraničeno zlomem oproti propadlině Chebsko-Žandovsko-Plánsko. V této propadlině leží západně od Chodové Plané lakolit hrubozrnné pohorské žuly, který je vrouben pláštěm krystalických břidlic.

Těmito břidlicemi běží tři křemenné žíly: prostřední jde od jihu k severu, od vesnice SCHANZ (Valy) počínaje, pak se stáčí na severozápad. Silně erodované zbytky této prostřední křemenné žíly tvoří místy malebné skalní skupiny (např. u Žandova).

V kontaktu žulového lakolitu s krystalickými břidlicemi jihozápadně od Mariánských Lázní (VJV Drmoulu) leží starý výskyt měděných rud u Cechu sv.Víta. Zde bývalo od počátku 17.století hornické dílo "Cech svatého Michaela a sv.Víta" (Veit- und Michaelizeche). Podle těchto dolů bylo pojmenováno malé sídlo CECH SVATÉHO VÍTA, ležící v místě bývalých dolů. Roku 1756 byly zdejší doly opuštěny. Připomínaná prostřední křemenná žíla probíhá východně, a jiná těsně západně od Cechu Svatého Víta. Nedaleko Cechu Svatého Víta leží čedičové vrchy Sacherlberg západně od Tří Seker, a Bauern Trott severozápadně od Zadního Chodova.

V letech 1916-1923 tu hledal naleziště měděné rudy velkoprůmyslník baron KOHORN ze saské Kamenice (Chemnitz). Když hloubili kutací příkop, narazili blízko povrchu na ložisko uranových rud, které místy vycházely až na povrch. V žilném křemenu, který je tu zbarven hnědavě vlivem pronikavých radiových paprsků, vyskytly se čočky typického SMOLINCE. Na puklinách, v téže hornině, i jako obal smolincových čoček, byly ke spatření hojné zplodiny přeměny smolince: zemité, žlutozelené až sírožluté povlaky měďnato-uranového okru a krásné drúzy trávově až smaragdově zelených tenkých plátků uranové slídy chalkolitu (= měďnatého uranitu).
 

 

Křemen, obsahující uranové rudy, tvoří matečnou horninu žil měděných rud. Než také měděné rudy samy obsahují rudy uranové. Tyto se nalézají vždy na styku s žulou. Je zajímavé, že druhdy když dobývali měděné rudy, nechávali nepovšimnuty čočky s uranovými rudami.

Jednu takovou čočku sledovali noví kutéři až k hladině spodní vody, tedy do hloubky 6 metrů. Čočka měla mocnost 1 až 1,5 metru, vzdálenost 10 metrů podélně osy čočky. Pokračovala do hloubky. Množství rudy jen v této jediné čočce až k hladině spodní vody obnášelo 73 m3 čili 110 tun !!!!!! To ukazuje bohatost rudy u Drmoulu.

Nejlepší znalec evropský - tajný rada Prof. Dr. P.KRUSCH, president pruského Zemského geologického ústavu v Berlíně, vyslovil se, že dosud nikdy nepozoroval takovou souvislou koncentraci uranových a radiových rud jako zde v Cechu Svatého Víta. Byly provedeny rozbory drmoulských rud s těmito výsledky:
 

Statní huť Freiberg v Sasku 3,70% U = 4,40% U3O8
Tajný rada Krusch Berlín 7,61% U = 8,96% U3O8 dva vzorky (druhý – 3,08%)
Elektro-Osmose Wien 8,31% U = 9,80% U3O8
Prof. Dr.Štěrba Praha 7,34% U = 8,66% U3O8 tři vzorky (2,97%U a 2,22%U)
Úřední rozbory při propůjčce důlních měr první 14,20%U, druhý 2,50%U, třetí 2,04%U.

 

Průměrně ze všech vzorků bylo v jedné tuně horniny zjištěno 5,433 % uranu, což je 0,0147 gramu radia. Podle těchto rozborů byla uranová ruda Cechu Svatého Víta mnohonásobně bohatší než uranové rudy jáchymovské.

Množství rudy na tomto jediném místě a jen do hloubky 6 metrů obsahuje podle tohoto výpočtu 1,62 gramu radia !!!!! Nedostatek olova ve smolinci drmoulském svědčí podle rady KRUSCHE o menším stáří zdejších rud uranových a radiových.To je podstatný rozdíl proti Jáchymovu.

Majitelé kutisek KOHORNA-PERLE požádali v létě 1923 tajného báňského radu dr. KRUSCHE o důkladnější prostudování uranových rud u Drmoulu. Dostali velice příznivý posudek. Také báňský rada Dr. O.BARSCH z pruského Zemského geologického ústavu v Berlíně ohledával pak v srpnu 1923 pomoci Schmidtova elektroskopu podzemní čočky uranových rud u Cechu Svatého Víta. Radioaktivní ruda se prozradí v hloubce v elektroskopu výbojem, který se odhaduje číselně. Výboje tamějších čoček v čáře od ZJZ na VSV udávaly čísla: 0 - 366 - 1000 - 418 - 0. Podle elektroskopu byl pak zjištěn i průběh rudní čočky v hloubce a takto nalezeno na drmoulském nalezišti pět čoček s uranovými rudami. K tomu ovšem nutno uvést varovnou zprávu rektora vysoké školy montanistické v Lubnu Prof.Dr. W.PETRASCHEKA, že na severoamerických ložiskách carnotilových selhaly pokusy ohraničit ložiska měřením vyzařování nebo radioaktivitou půdního vzduchu. Muselo se přistoupit k tradičním vrtbám.

Popsaná měření opravdu nemohou nahradit kutací práce. Mohou je nanejvýše podpořit. Zjištění rudního bohatství bylo nutno provést i zde vrtbami a kutacími jamami. Diamantové vrtby byly vedeny až do hloubky 120 metrů a odtud tažena krásná horninová jádra. Náklady byly ovšem velké: pouhý metr vrtby v žule stojí 3000 Kč ztráty na diamantech. Vrtby bylo nutno u Drmoulu provést, aby byla zjištěna hloubka a hranice starých dolů na měděnou rudu. Vytažena byla i jádra se starým důlním dřevem! Z výsledků vrteb vyplynulo, že u Cechu Svatého Víta se druhdy dolovalo na pěti rovnoběžných žilách měděných rud.

Zprávy, že staré tamější doly byly opuštěny následkem průvalu podzemních vod, nebyly vrtbami potvrzeny. Naopak. Ukázalo se, že dolování se dostalo až do hloubky 110 metrů, jelikož až do této hloubky byla provrtána otevřená stará díla. Tehdejší dolování nemohlo tedy zápasit s většími průvaly vod, uvážíme-li, jak primitivními prostředky se tehdy čelilo důlním zátopám.

V létě 1923 se odbývalo v Drmoule úřední ohledání a majitelům kutisek propůjčeno 12 důlních měr na rudy radiové a uranové. Utvořila se společnost s akciovým kapitálem 8 000 000 Kč s názvem "Česká montánní akciová společnost v Drmoulech u Mariánských Lázní". Jejími účastníky byli majitelé kutisek, dále Pražská úvěrní banka, Vídeňská depositní banka, Bankovní dům B.Fuchs a spol.v Praze, dva soukromníci vídeňští. Některé noviny uváděly i koncern Stinnesův, avšak ten nebyl nikdy účastníkem. Vytvořená akciová společnost převzala kutací a důlní majetek firmy KOHORN. Ministr R.SLÁDEČEK, bývalý ředitel bosensko-hercegovských dolů, zhodnotil výskyt uranových rud u Drmoulu jako příznivý pro Pražskou úvěrní banku a podpořil jej.

Vzácný poklad uranový leží v blízkosti vývěrů minerálních pramenů v zevním ochranném okrsku léčebných pramenů Mariánských Lázní. Bylo nutno posoudit eventuální ohrožení mariánskolázeňských pramenů dolováním na Cechu Svatého Víta.

Ložiska uranových rud ležela v blízkosti hlavního zlomu Císařského Lesa, který je provázen rozdrceným pásmem, z něhož vyvěrají nejen kyselky u Chodové Plané, ale i Dolního Kramolína, Holubína, Stanoviště, Úšovic. Tyto kyselky jsou exhalacemi z téhož krbu postvulkanické kyseliny uhličité. Ze stejného krbu pochází také kyselina uhličitá (oxid uhličitý) v léčebných pramenech Mariánských Lázní.

Bylo známo, že ve staré jámě u Výškova, kde se těžil druhdy stříbronosný leštěnec olověný, provalilo se roku 1910 tolik kyseliny uhličité, že se horníci udusili a jáma musela být opuštěna. To jen dokazuje, že důlní práce mohou narazit na rozsedliny, v nichž koluje kyselina uhličitá. Výškov ovšem leží přímo na hlavním zlomu, kdežto Cech Svatého Víta je vzdálen od zlomu i od nejdolejších pramenů Mariánských Lázní 5,5 kilometrů.

S ohledem na nebezpečí průvalu plynného oxidu uhličitého nebo kyselky bylo rozhodnuto každý výron plynu oxidu uhličitého nebo kyselky, přesahující vydatnost 10 litrů za minutu ohlásit, stejně jako průval vod o vydatnosti 1000 litrů za minutu. Oznámení nutno učinit neprodleně báňskému revírnímu úřadu. Kromě toho je nezbytné, aby báňský revírní úřad v Plzni prohlížel každého čtvrt roku doly v zevním ochranném pásmu Mariánských Lázní (tj. Michalovy Hory, Dolní Kramolín, Výškov a zajisté do budoucna i Cech Svatého Víta).

Jelikož je Cech Svatého Víta dosti vzdálen od světových Mariánských Lázní, nemusí být ani výrony kyselek ani průvaly vod nebezpečné pro léčebné prameny Mariánských Lázní. Tím spíše, že staré až 110 metrů hluboké doly Cechu Svatého Víta v minulosti tyto léčebné prameny nijak nepoškodily. Přesto bude nezbytné, aby majitelé dolů dostáli svědomitě své povinnosti a ohlašovali včas každý výron plynu nebo kyselky v dolech Cechu Svatého Víta.

Česká montánní společnost a.s. hodlá znovu otevřít také opuštěný důl "Glück mit Freude" (Štěstí s radostmi) v Michalových Horách. Kdysi se tu těžily rudy stříbrné. Hlavní rudou byl argentit bez příměsi olova a zinku. V dole se vyskytovalo také stephanit, proustit, tetraedrit, ryzí stříbro. O tomto dole se příznivě vyslovil vynikající znalec Dr. BECK ze saského Freibergu a také tajný rada Dr.KRUSCH už navštívil tento důl, aby připravil posudek o vyhlídkách těžby v této jámě. Otevření dolů v kraji by bylo požehnáním pro zdejší chudé obyvatelstvo.

Také nedaleko odtud u obce SCHÖNFICHT (Smrkovec) leží staré uranové doly. Dole pak u MARKUSGRÜNU (Podlesí) vyvěrá z "pohorské" žuly výtečná radioaktivní kyselka RADIOVKA. Severovýchodně dotud uprostřed Císařského Lesa leží staré uranové a cínové doly hornoslavkovské. Staré zprávy uvádějí, že smolinec byl nalezen také u Bečova.

Z toho se posiluje domněnka, že vedle Cechu Svatého Víta budou nalezena v tomto kraji ještě jiná těžitelná ložiska rud uranových a radiových. Podobně byla odkryta náhodou drmoulská ložiska, když se hloubil kutací příkop pro těžbu rud měděných.

Státní doly na radiovou rudu v Jáchymově exportují podle smlouvy vytěžené radium do Anglie. Na nové doly drmoulské se bohudík tato smlouva nevztahuje a bude možno radium zde vytěžené použít doma i pro vývoz. Jeden gram radia stojí 2 450 000 Kč čili 70 000 dolarů. Tak se stává Drmoul národohospodářsky mimořádně zajímavý.Jediná zdejší čočka uranové rudy v Cechu Svatého Víta dá 1,621 gramu radia, tedy asi 4 miliony Kč, tedy 113 400 dolarů.

Bohužel český kapitál je účasten na novém podniku pouze 29% (2,3 milionu Kč), kdežto cizí kapitál 71 % (5,7 milionu Kč). Nejde o nedostatek domácího kapitálu, ale o nedostatek porozumění pro podniky ekonomicky výhodné, což je právě hornické podnikání. Také ministerstvo veřejného zdravotnictví (vzhledem k využívání radioaktivity v léčbě!) a ministerstvo zemědělství (viz pokusy Stoklasovy!) by se měla zajímat o české radiové doly u Mariánských Lázní. Bylo by jen žádoucno, aby podnikání České montánní společnosti a.s.mělo kýžený úspěch !" Potud profesor JAHN v roce 1924.
 


JAHN Jaroslav J.: "Nová naleziště radia v Čechách", týdeník TECHNICKÁ TRIBUNA č. 12/1924 z 20. března 1924, redakce Miloš Blocha J.A.Holman, ročník IV.

 

Jak to bylo roku 1945 s uranem

Dne 23.listopadu 1945 byla uzavřena mezinárodní dohoda mezi ČSR a SSSR o rozšíření těžby rud, obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky a o jejich dodávkách do Sovětského svazu. Byla to dohoda rámcová. Podle ní byly postupně uzavírány další dohody a protokoly. ČSR se zavázalo rozšířit těžbu radioaktivních rud a dodávat je výhradně do Sovětského svazu. SSSR se zavazovalo k uhrazení nákladů a k všestranné pomoci v těchto činnostech a k vrácení 50 % radia z dodaných rud. Byla ustanovena mezivládní komise, která dostala pověření rozhodovat o zásadních záležitostech. Dohoda z 23.listopadu 1945 byla uzavřena za presidenta dr.Eduarda Beneše a za vlády, ve které bylo z 22 členů sedm komunistů. Ministrem zahraničního obchodu byl národní socialista Dr. Hubert Ripka.

Základní údaje o dohodách se SSSR a protokolech o těžbě radioaktivních rud:

1. průzkum v Československu financuje SSSR až do roku 1960 ze 100 %, do roku 1980 z 50 %. Za peníze ze sovětské strany byla nalezena a prozkoumána téměř všechna naše uranová ložiska po roce 1945

2. do roku 1959 hradil SSSR veškeré náklady na těžbu československého uranu včetně investiční výstavby. Platil i náklady na byty, na občanskou vybavenost, na závodní stravování a další nevýrobní náklady (viz nesmírný růst města Ostrova nad Ohří!)

3. po roce 1959 poskytoval SSSR k financování provozu uranového průmyslu bezúročný úvěr na dobu 15 let, který jsme spláceli dodávkami uranu.

4. od roku 1965 byl dotován uranový průmysl z československých zdrojů a dotace používány na průzkum, na investiční výstavbu i na těžbu. (STANÉK Vl. "Náš uran, fámy a pravdy" – přednáška. Seminář NTM Praha a symposium Hornická Příbram ve vědě a technice.)

Co se týká výstavby uranového průmyslu v Jáchymově, konec války zastihl v provozu tři malé šachty na těžbu uranové rudy: důl WERNER ( přejmenován na ROVNOST), štolu SASKÝCH ŠLECHTICŮ (přejmenováno na BRATRSTVÍ) a důl SVORNOST. V dolech pracovalo několik set německých zaměstnanců, ale i zajatci.

Atomové bomby shozené na Hirošimu a Nagasaki posunuly jáchymovský uran na přední místo zájmu, a to nejen zájmů sovětských. Předpokládané zásoby uranové rudy byly 1 000 tun, takže výstavbě nových dolů předcházel rozsáhlý geologický průzkum. Ten prováděl Sovětský svaz na vlastní náklady od roku 1946.

Padesátičlenná skupina sovětských geologů získávala přehled o všech možných nalezištích uranové rudy. Jeden z pamětníků roku 1945 vzpomínal , že již v roce 1945 přijel do Drmoulu a Cechu Svatého Víta džíp, ve kterém byl jeden ruský odborník, jeden Čech a jeden Němec, pravděpodobně znalec místa a ložisek.

V roce 1947 došlo k prvním nálezům uranové rudy v Horním Slavkově, v Příbrami a v trutnovské oblasti. Během čtyř let vznikla rozsáhlá síť pracovišť geologického průzkumu. Vzniklo šest středisek: 1 středisko JÁCHYMOV se 6 pracovišti, 2. středisko HORNÍ SLAVKOV s 10 pracovišti, 3. středisko ROTAVA a KRASLICE se 4 pracovišti, 4. středisko PŘÍBRAM se 6 pracovišti, 5. středisko VRCHLABÍ s 5 pracovišti a 6.středisko TRUTNOV s jedním pracovištěm.

Společná historie Cechu a Drmoulu

Hornické práce zde znovu začaly v roce 1924 s velkým nadšením. Montánní unie, která získala právo těžby, uváděla důlní dílo znovu do provozu. Šachta byla otevřena a začala být čištěna, ale přes výkonný systém pump nebylo v moci překonat vody v hlubokých závalech, vodami zaplněných. Práce musely být nakonec zastaveny. Jen na západním výjezdu z Cechu Svatého Víta se těžila v malé hloubce radioaktivní ruda. Ale očekávané rentability nebylo dosaženo.

Montánní společnost začala budovat také příjezdovou silnici z Drmoulu do Cechu Svatého Víta, ale když se ukázaly překážky v těžbě, zastavila práce a odešla od nedodělaného silničního spoje. Neočekávané vodní masy v šachtách provozovatele překvapily a ti ztratili odvahu pokračovat v práci. Domácí obyvatelstvo zůstalo nadále u malorolnictví.

Hornickou minulost v okolí prozrazuje také příkop pro vodu od Panského vrchu směrem k Drmoulu. V terénu je možno ještě nalézt podél severní strany uvnitř lesa zbytky tohoto příkopu. Jím se vedly odtokové vody. Po staletích hornických pokusů zůstala příkopu tzv. Pulvergraben dnešní tvářnost.

Drmoul i s Cechem patřily pod panství Chodová Planá. Po zrušení poddanských vztahů vzniklo c.k.okresní hejtmanství PLANÁ (1850) a Drmoul i s Cechem připadly pod toto hejtmanství. Roku 1900 měl Drmoul celkem 137 domů a 1038 obyvatel, z toho samotná obec Drmoul 126 domů a 991 obyvatel, osada Cech Svatého Víta 11 domů a 49 obyvatel; další části Drmoulu byly samoty Panský vrch (Herrnberg), Ovčín (Schafhütte) a Gottlův mlýn (Gottlmühle). V roce 1910 měl Drmoul již 154 domů a 1240 obyvatel, z toho vzrostla obec Drmoul na 143 domů a 1192 obyvatel, kdežto Cech Svatého Víta měl stále 11 domů a 48 obyvatel.

V roce 1928 se uvádí v seznamech Catalogi cleri v Cechu Svatého Víta 60 obyvatel, z toho byli všichni Němci a římsko-katolíci (Drmoul měl 1018 katolíků a 48 Židů). V roce 1935 měl Cech Svatého Víta již 75 obyvatel (Drmoul měl 1232 katolíků a 42 Židů; Skelné Hutě 183 katolíků, Horní Ves 221 katolíků). Až do roku 1938 patřil Drmoul stále pod okres Planá. Po připojení k Německu došlo k převedení Drmoulu s Cechem pod politický okres Mariánské Lázně s odůvodněním, že vazba Drmoulu k Mariánským Lázním, co se týká obchodu, docházení či dojíždění do zaměstnání, je stále silnější. Farním kostelem pro Drmoul však zůstával kostel sv.Víta v Trstěnicích.

Majitelé domů v Cechu Svatého Víta v roce 1926 a 1945

Zatímco v roce 1926 měl Cech jen 11 domů, o deset let později již to bylo 24 domů. V roce 1939 měl CECH SVATÉHO VÍTA celkem 22 domů a dva domy (čp. 35 a 41), patřící do katastru Horní Vsi. Cech se rozlišoval ve třicátých letech začal rozlišovat na Horní (původní, s domy čp. 1-13, 23) a Dolní (s domy čp. 14 až 22 a 24). V Cechu byli tito majitelé domů:

 

Číslo pop. Majitel v roce 1926 Název dvora Majitel v roce 1945
1. ARNOLD Franz Nonas ARNOLD Franz
2. SELIGová Marie Maschen SELIG Anton
3. SEIDLER Wenzl Seidler – švec SEIDLER Wenzl
4. MÜLLER Anton Reckel MÜLLER Anton
5. DALLENDÖRFER Adam Wirt – původní stará hospoda DALLENDÖRFER Karl
6. HÄUPL Josef, švec Kraus KRAUS Johann
7. PUTZ Leopold Roppert HOCHMUTH Anton
8. THUMMERER Johann Nazes, bývalý KNAPPENBURG THUMMERER Johann
9. DALLENDÖRFER Andreas Ertl DALLENDÖRFER Karl
10. DALLENDÖRFER Karl Röschenthaler RÖSCHENTHALER Josef
11. FEHR Anton Schimmla FEHR Franz
12. - Häupl HÄUPL Josef
13. - Wurtinger WURTINGER Josef
14. po roce 1927 Schmid SCHMID Alois
17. po roce 1927 Anton Wolf WOLF Anton
18. po roce 1927 Seidler SEIDLER Josef
19. po roce 1927 Frau Stich STICH Margarete
20. po roce 1927 Lorenz LORENZ Franz
21. po roce 1927 Weiss WEISS Wenzl
22. po roce 1927 Georg Wolf WOLF Georg
23. po oddělení od čp.9 Richard DALLENDÖRFER Richard
24. po roce 1927 Johann DALLENDÖRFER Johann
35. Horní Ves Josef – Hornoveský DALLENDÖRFER Josef
41. Horní Ves Ziegler – Hornoveský ZIEGLER Anton

   
Za první světové války zahynulo celkem na frontách z Drmoulu 52 mužů, ale není známo, kolik z nich bylo z Cechu.

Druhá světová válka přinesla mimořádné lidské ztráty pro Cech – na frontách zahynulo 12 mužů (Dallendörfer Josef, *23.6.1906, od února 1945 v Rusku nezvěstný; Dallendörfer Josef, *8.1.1916, padl 22.2.1942 na Východě; Dallendörfer Robert, *1907, padl na frontě; Thummerer Johann, *11.12. 1898, nezvěstný; Thummerer Franz, *12.9.1901, nezvěstný; Wolf Karl, nezvěstný; Schmid Ernst, padl na frontě; Arnold Wilhelm , *17.6.1919, +13.5.1945 v Rusku na následky zranění; Dallendörfer Josef, padl na frontě; Röschenthaler Franz, *19.1.1919, nezvěstný; Wurtinger Josef, *13.10.1910, nezvěstný, Müller Johann, padl na frontě).
 

 

Svatovítská kyselka

Mezi Cechem sv. Víta a Skelnými Hutěmi, pod hrází prastarého rybníka vyvěrá Svatovítská kyselka. V dobách, kdy byl zdejší vojenský prostor používán k manévrům, byla nepřístupná. Tehdejší student Miroslav DOVOLIL (1959) ji uváděl ve svém seznamu minerálních pramenů v kraji pod číslem 80.

"Kyselka tu leží u kóty 607 m n.m. Vystupuje v holocenních náplavech Senného potoka (Heubach) pod hrází rybníka. Skalní podklad v okolí je zakryt uloženinami potoka a aluviálními hlínami. Patří do protáhlého pásma v pokračování "křemenného valu" z oblasti kyselky u Malé Hleďsebi. Toto pásmo je tvořeno žilným křemenem křemenného valu, grafitickým kvarcitem a grafitickými rulami.

Pramen vyvěrá na vojenském cvičišti, 30 m od polní cesty, v úžlabině na levém břehu potoka pod hrází dřevěnou jímkou o průměru 70 cm, hloubky 100 cm. V jímce voda perlí a na stěnách jsou usazeniny sloučenin železa Dne 4.9.1956 měl pramen 1890 mg CO2/lt, teplotu 10°C, pH 7,5 a vydatnost 3 litry za minutu. Po proudu potoka k polní cestě jsou při potoce další nezachycené vývěry s usazeninami sloučenin železa. Dnes je vývěr znovu přístupný a byl upraven ochránci přírody.

Jižně, nedaleko odtud vyvěraly u Zadního Chodova chutné kyselky, známé ze starší regionální literatury. Ty však zanikly v důsledku otevření šachet podnikem Jáchymovské doly v roce 1952 a rozsáhlé důlní těžby uranových rud v okolí Zadního Chodova (do 1991).

Otazník nad obydlením Cechu po druhé světové válce

Chybějí zprávy o dosídlení Cechu Svatého Víta po roce 1945. Kolik rodin přišlo, nevíme. Jisté je, že byl Cech dosídlován. K 31.12.1946 měl Drmoul 440 Čechů, a to včetně obyvatel Cechu. V roce 1947 uvádí seznam Catalogi cleri v Cechu Svatého Víta 20 obyvatel, z toho 16 římsko-katolíků a 4 osoby jiného vyznání(!); obec Drmoul měla 467 osob, z toho 406 katolíků a 61 osob jiného vyznání; Skelné Hutě měly 101 nových dosídlenců, z toho 93 katolíků a 3 osoby jiného vyznání; Horní Ves měla 117 obyvatel, z toho 90 katolíků a 27 osob jiného vyznání.

Už v roce 1947 se navrhovalo zchátralé domy v Drmoulu rozbourat. Kromě toho sem nevedla žádná řádná cesta. V Drmoulu byla ještě stavení k dosídlení, ale už jen nekvalitní. Naproti tomu v Cechu byly domy snad o něco kvalitnější, ale vedla sem jen polní cesta z Drmoulu. Noví osídlenci v Cechu proto uvažovali o přestěhování se do Drmoulu. Po roce 1949 se Cech vyprazdňoval. V kronice Drmoulu ještě z léta 1950 pochází zpráva, že se nedělními brigádami opravovala špatná polní cesta do Cechu Svatého Víta. To by znamenalo, že Cech nebyl ještě zcela opuštěn.

V roce 1951 uvádí drmoulská kronika, že byl založen samostatný matriční úřad v Drmoulu a prvním matrikářem se stal Josef Čížek. V seznamu míst, která pod matriční úřad patřila, však již zcela chybí Cech Svatého Víta.

Cech Svatého Víta zanikl prakticky ze stejných důvodů jako sousední Skelné Hutě, kdy se stal v roce 1950 součástí vojenského prostoru. Jako další důvod zániku se uvádí, že některým domům ve vsi praskalo zdivo a celkově byla narušena jejich statika. Prý jim hrozilo propadnutí do poddolovaných prostor pod vsí.

Po druhé válce v roce 1945 přešla obec Drmoul administrativně znovu pod okres Planou, když za války (1938-1945) byla částí okresu Mariánské Lázně. Až v roce 1949 byla přičleněna pod rozlehlý okres Mariánské Lázně, když byl celý okres Planá zrušen. Dnem 1. července 1960 byl zrušen politický okres Mariánské Lázně. Drmoul, Horní Ves i Trstěnice tak připadly pod okres Cheb.

Ale to už Cech Svatého Víta dlouho neexistoval …..

Z roku 1964 je zpráva, že pan Němec nalezl v zaniklém Cechu oběšenou dívku. Byla to 15letá Božena Křivánková, která se již předtím dvakrát pokusila o sebevraždu. Objev způsobil mnoho pozdvižení.

Terénní průzkum místa

Posledního terénního průzkumu v říjnu 2001 se zúčastnil pan Karel Losleben z Drmoulu, znalec bývalé osady Cech a rozmístění starých šachet. Cech Svatého Víta se dělil na část dolní – blíže k Drmoulu, a část horní – směrem k Skelným Hutím. V dolní části bývalo osm domů, postavených po roce 1926. V terénu nacházíme po nich stále základy a sklepy. Ve východní části obce byl malý rybník, který je dnes značně rozšířen tak, že jeho vody zasahují do bývalé vesnice a zaplavují několik sklepů.

Horní část Cechu byla starší, měla 15 domů a z nich u čísel popisných 7 a 35 se nacházely šachty Téměř po všech domech se zde dosud nacházejí méně výrazné základy a sklepy. Na bývalé návsi stojí rozvalený monumentální obecní pomník s letopočtem 1853. Základní fundament má dvě části, každá o rozměru 50 x 100 cm a tloušťce 20 cm. Na nich stojí podstavec pomníku 65 x 65 x 30 cm s vytesaným letopočtem. Na podstavci stával vlastní pomník o výšce 160 cm v rozměrech 50 x 50 x 110 cm, zakončený litinovým křížem. Dnes je poražen a bez litinového kříže. Pomník stál původně mezi dvěma dosud stojícími kaštany. Obvod levého 165 cm, pravého 206 cm. Pocházejí ze stejné doby jako pomník (1853).

Centrem osady bývala monumentální socha hornického patrona archanděla Michaela o výšce 410 cm. Byla postavena v roce 1717, ale roku 1762 odvezena do Tří Seker. Věnování na podstavci pochází od plánského hraběte Oktaviána Sinzendorfa z roku 1797. Podrobný popis je u obce Tři Sekery.

Bývalý Cech je dnes porostlý náletovými dřevinami ve složení převážně bříza, osika, javor a smrk. Smrk zde byl zčásti vysazen úmyslně a místy vytváří divoké houštiny. Je to zvláštní pohled na bývalou náves, porostlou trochu listnatým, trochu jehličnatým lesem. Vedle rozbitého pomníku stojí krmelec pro zvěř – klasické "jesličky".

V západní části Horního Cechu je zakryta stará kruhová šachta (čp.35). Kol roku 1970 se propadla do šachty pasoucí se kráva. Zachytila se na vzpříčených kmenech, naházených a napadaných stromů. K její záchraně byl použit jeřáb. Krátce na to byla šachta zakryta betonovou deskou cca 4 x 5 m, do které bylo teprve nedávno vyvrtáno několik větracích otvorů. Proti šachtě, blíže ke vsi (čp. 7), je mírná kruhová prohlubeň, označující místo odvětrání šachty, která zde dosahuje údajně hloubky 200 metrů. Okolí vsi a šachet nese četné stopy po důlní činnosti i povrchové těžbě. A protože je oblast Cechu Svatého Víta a Michelského údolí součástí vojenského výcvikového prostoru, nacházíme tu množství různých okopů, zákopů, krytů, bunkrů, nových cest a mohutných terénních úprav, ze kterých už jen těžko poznáváme, co souviselo s důlní činností v Cechu a co je jiného původu. - Terénní průzkum pokračoval i v Michelském údolí, kde pan Losleben lokalizoval místa dvou šachet, které původně patřily blízkým Skelným Hutím.
 


Literatura:

Adreßbuch – Heimatkunde – Führer – Sagenschatz für den politischen Bezirk Plan-Weseritz und Umgebung, Hans Zirwick, Deutscher Heimatverlag - Plan, 1926
BUCHTELE Zdeněk "Cech Svatého Víta - zaniklá vesnice u Drmoulu" - I. verse zprávy č. 14/2001, Velká Hleďsebe 2001
BUCHTELE Zdeněk-ŠVANDRLÍK Richard: " Zaniklá vesnice CECH SVATÉHO VÍTA u Drmoulu", HAMELIKA čís.9/2001 z 31. října 2001, S.231 ff.
CATALOGI CLERI okresů Planá a Mariánské Lázně 1928, 1936, 1947
DOVOLIL Miroslav "Hydrogeologie oblasti kyselek v Mariánských Lázních a v jejich širokém okolí" - Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze 1959, S. 111
Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, II.Band, Heimatverband der Marienbader Stadt und Land, Staudt Druck Geisenfeld, 1977, S.192-199
HÜTTL Franz "Einiges über die St.Veit-Zeche" – Marienbad-Tepler Heimatbrief Nr.412, Januar 1983, S.807
JAHN Jaroslav J.: "Nová naleziště radia v Čechách", týdeník TECHNICKÁ TRIBUNA č. 12/1924 z 20. března 1924, redakce Miloš Bloch a J.A.Holman, ročník IV.
KNEDLÍKOVÁ Růžena: "Drmoul u Mariánských Lázní" - brožura o historii obce Drmoul, 1999
Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen 1900, K.k. Statthalterei-Buchdruckerei, Prag, 1907, 780 s.
Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen 1910, K.k. Statthalterei-Buchdruckerei, Prag, 1913, 884 s.
PROFOUS Antonín: "Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny - I.díl A až H",ČSAV Praha, 1947 (mylný pramen: PROFOUS Antonín . J.Svoboda "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny" – Díl IV. S-Ž S.719)
RANK Josef "Nový slovník kapesní jazyka českého i německého dle Šumavského, Jungmanna, Weniga a mnoha jiných" Nakladatelství Bohumil Haas, Praha 1864
SOMMER Johann Gottfried "Das Königreich Böhmen – VI. Pilsner Kreis" Prag 1838 - S.231
SCHALLER Jaroslaus "Topographie des Königreichs Böhmens – IX.Teil - Pilsner Kreis", Prag und Wien 1790 – S.181
ŠVANDRLÍK Richard "Schallerův popis krajiny Tepelska před 200 lety", HAMELIKA č.3/1984 z 27.července 1984, str. 42-44.
ŠVANDRLÍK Richard "Z historie obcí v okolí Mariánských Lázní–DRMOUL" Kulturní přehled č.3-4/1984,S.33-37
ŠVANDRLÍK Richard "Antonín Profous – jména obcí v nejzápadnější části Čech …" HAMELIKA č. 11-12/1997 z 30. prosince 1997, S. 21
"ÜBER GRENZEN HINWEG" - vlastivědný sborník okresu Planá, I. et II.Band, Planer Heimatbuch, Der politische Bezirk Plan und seine Gemeinden, Geisenfeld 1964, str. 377 - připravil Karl Dallendörfer.
WEIDL Georg – URBAN Michl MUDr. – HAMMER Ludwig Heimatkunde des politischen Bezirkes Plan", Plan-Königswarter Bezirksleh-rerverein, Plan, tisk Hermann Holub, Tachau, 1896

Zpracovali
Zdeněk Buchtele –Richard Švandrlík
Mariánské Lázně 2001