Císař rakouský Ferdinand I.
v Mariánských Lázních

Rakouský císař Ferdinand I. (*19.4.1793 Vídeň + 29.6.1875 Praha) se jmenoval celým jménem Ferdinand Karl Leopold Josef Franz Marcellin Habsburský. Jako král český a maďarský byl Ferdinand V. Byl nejstarším synem císařem Františka I. Habsburského a Marie Terezie, princezny obou Sicílií. Od útlého mládí byl slabé konstituce a pro funkci budoucího vladaře se mu dostalo jen velmi málo odpovídající výchovy a vzdělání. Při studiích si oblíbil heraldiku a technologické vědy, a také zemědělství. Ale až ve 36 letech (1829) mu bylo dovoleno účastnit se jednání státní rady a císař František I., jeho otec, mu vymezil vyřizování a používání podpisu jen ve vybraných záležitostech. Dne 28.září 1830 byl korunován v Prešburku (Bratislava) králem Maďarska, ale ani tímto titulem se nedostal k větší samostatnosti. Při pokusu o jeho zavraždění pensionovaným hejtmanem Franzem Reindlem pro odepření zaplacení sumy peněz v létě 1832 unikl šťastným osudem smrti a prokázal přitom vrozenou dobrosrdečnost a mírnost silnou přímluvou.

 Dne 2.března 1835 po smrti svého otce nastoupil na císařský trůn. Aby vůbec mohl vládnout při své nezpůsobilosti k vládě, byla zajištěna kabinetní vláda tak, že vznikl vládnoucí triumvirát jeho strýce arcivévody Ludvíka, knížete Metternicha a hraběte Kolowrata. K tomuto řešení došlo v prosinci 1835 a byl to kompromis mezi stranou arcivévodů a ministrů.

Dne 7.září 1836 byl císař korunován v Praze českou korunou jako Ferdinand V. Dne 6.září 1838 byl korunován jako král Lombardie. Přitom udělil všeobecnou amnestii všem politickým přečinům svých podřízených v italských provinciích.

Revoluční nepokoje na jaře 1848 přiměly císaře s jeho dvorem přemístit se do Innsbrucku. V polovině srpna 1848 se sice vrátil zpátky do Vídně, ale když vypuklo říjnové povstání ve Vídni, znovu opouští Vídeň a přemísťuje se do Olomouce. Zde pak předává vládu 2. prosince 1848 svému synovci Františku Josefovi, neboť jeho manželství bylo bezdětné. Jeho manželka byla Anna, dcera krále Sardinie Viktora Emanuela I. (*19.9.1803, svatba 27.2.1831, + 4.5.1884 Praha). Po předání císařského trůnu se uchýlil Ferdinand I. do ústraní a žil v Praze, kde zemřel 29.6.1875 ve věku 83 let.

Co se učilo za Rakouska o císaři Ferdinandovi I. Dobrotivém. Podle dobové učebnice KAMENÍČEK-DVOŘÁK: "Všeobecný dějepis pro vyšší třídy středních škol", Praha 1898:

"Syn a nástupce Františkův císař FERDINAND I. (1835-1848,+1875), nazvaný pro svou lidumilnost DOBROTIVÝM, ve vnitřní i vnější správě kráčel ve šlépějích otcových, podržev si hlavním rádcem knížete Metternicha. Hned po nastolení prohlásil milost četným politickým provinilcům. Za něho se povznesl obchod stavbou železnic, z nichž první byla Severní dráha císaře Ferdinanda, počatá roku 1836; záhy byla Vídeň spojena železnicí s Prahou, Drážďanami, Terstem a Mnichovem; z Milána vystavěna dráha do Benátek. Také telegrafní spojení se šířilo. V Terstu založen Rakouský Lloyd, společnost ku provozování námořského obchodu. Vědy pěstovány ve Vídni císařskou Akademií věd, založenou roku 1847, v Praze Královskou českou společností nauk, založenou ku konci 18.století. Navenek byla říše rozšířena o nové území. V Krakově vypuklo povstání za účelem obnovení polské říše, bylo však potlačeno, a město s okolím za souhlasu Ruska a Pruska připojeno k rakouské Haliči (1846). V Olomouci 2.prosince 1848 se vzdal císař Ferdinand trůnu ve prospěch synovce svého Františka Josefa I."

Císař Ferdinand I. s císařovnou Karolinou na návštěvě Mariánských Lázní. Navštívili Mariánské Lázně v roce nástupu na císařský trůn - 9.září 1835. Kurlisty ročníku 1835 uvádějí celkem 115 osob císařského dvora, včetně knížete Lothara Metternicha-Winneburga (ubytován Pošta), Nejvyššího purkrabího Karla hraběte Chotka (ubytován v domě Sokol), státního ministra hraběte Kolowrata-Libštejnského (Berlínský dvůr), polního maršála-poručíka a velícího generála v Čechách Emanuela hraběte Mensdorff-Pouillyho (dům Sokol), vrchního cestovního velitele hraběte z Wrbna (Zlatá kotva) atd.

Kurlisty 1835 uvádějí císařského hosta jako "Jeho Majestát Ferdinand I., císař Rakouský, král Uher, Čech, Lombardska, Benátek, Haliče atd. a Její Majestát Maria Anna Carolina, císařovna Rakouská, královna Uher, Čech atd." Bydleli v Kynžvartském domě (dnes Sanssouci) s nejbližšími komořími a služebnictvem. Ostatní členové císařské společnosti bydleli v sousedních a blízkých domech: Pošta (Posthaus), Berlínský dvůr (Berliner Hof), Zlatá kotva (Goldene Anker), Bílá labuť (Weißes Schwan) , Sokol (Falken), Klinger.

Mariánskolázeňský kronikář Johann Nepomuk Felbinger ve své kronice popsal návštěvu císaře takto:

"9.září 1835. Pro ochranu a doprovod Jeho Majestátu císaře Ferdinanda přijelo do Mariánských Lázní 111 vybraných mužů a 3 oficíři vévody Reinera z Budějovic a ubytovali se ve zdejších domech.

Byla postavena slavobrána zde v Mariánských Lázních u prvního mostu proti mlýnu podle přiložené kresby "Slavobrána před domem Bílý Lev (později Anglický dvůr)".

9.září 1835. Jeho Majestát císař Ferdinand z Rakouska a král Čech s Jejím Majestátem císařovnou Karolinou přijeli do Mariánských Lázní a zde přenocovali. Vystoupili u Kynžvartského domu v 7 hodin večer po projetí zřízené slavobrány, za střílení z hmoždířů a zvonění zvonů, a s nimi také ke dvoru patřících 40 osob, které byly ubytovány v domech U bílé labutě, U zlaté kotvy, v Berlínském dvoře, v hostinci Klinger.

10.září 1835 v 9 hodin ráno zde začala v kapli bohoslužba za účasti císaře Ferdinanda a císařovny Karoliny a v poledne byly prohlédnuty mariánskolázeňské léčivé prameny. Večer ve čtvrt na osm bylo provedeno slavnostní osvětlení domů a také za střílení raket a za čínského ohně.

11.září 1835 byla podniknuta cesta do premonstrátského kláštera Jeho Majestátem císařem Ferdinandem a Jeho Jasností knížetem Metternichem.

12.září 1835 byla podniknuta projížďka Jeho Majestátu císaře a císařovny na zámek Kynžvart a odtud jejich cesta pokračovala dále následujícím způsobem: 13.září do Františkových Lázní, 14.a 15. září do Karlových Varů, 17.září do Žatce, 18.září do Mostu, 19.září do Teplic."