Fibichova ulice

FIBICHOVA ULICE je poměrně krátká ulička, dlouhá 60 metrů a 10 metrů široká (1922) spojující Ibsenovou ulicí s Mírovým náměstím. Původně se uváděla poněkud neurčitě jako ulička Lesního pramene (Waldquellzeile). Před válkou se nazývala ulicí profesora Kische (Prof.Kisch-Straße), za druhé světové války přejmenována na Donnhäuserovu ulici (Donnhäuser-Straße), po roce 1945 Fibichova ulice.

Fibichova ulice má dnes 3 domy s poštovními adresami:


1. FORTUNA (čo.1/čp.97),
2. SYDNEY (čo.3/čp.111),
3. Hotel LIONS alias BELLARIA (čo.5/čp.112),

Ulice nemá sudá čísla. Do ulice nepatří, ale sem zasahují domy:


4. Grandhotel PACIFIK z Mírového náměstí - vlastně dvěma dvoupatrovými budovami s třetím mansardovým patrem - hlavním hotelem a jeho křídlem, při čemž oba mají vlastní vchody křídelní je používán.
5. Vojenský lázeňský dům KOLUMBUS (3- až 4patrový - ve svahu) z Ibsenovy ulice

FORTUNA (čp.97/čo.1)

Dvoupatrový dům FORTUNA ve Fibichově ulici (čp.97) má orientační číslo 1. Jde o rohovou budovu ulic Třebízského (kde má osm okenních os) a Fibichovy, s výhledem na Mírové náměstí. Výrazný je podstřešní zubořez. Název domu zůstal původní zřejmě podle charakteristické sošky Fortuny, bohyně štěstí, v životní velikosti, ve výklenku vlevo u vchodu (někdo si odloupl kousíček štěstí a socha je bez prstu u nohy). Socha byla vždy natřena dohněda.

Dům postavil J. ACHTERLING později přešel do rukou Wenzela LERCHLA. Dům byl nakonec v majetku profesora Wenzel Lerchla juniora (až do 1945), který proslul tím, že zde za druhé světové války psal - v době, kdy přestaly vycházel zdejší noviny Maienbader Zeitung - denní zprávy do nouzové kroniky, jak vše sledoval z rohového okna prvního patra. Máme proto zprávy o hlavních událostech v Mariánských Lázních (od roku 1941 do konce května 1945).

V roce 1939 měl pension 42 lůžek ve 26 pokojích a 1 privátní pokoj s lázeňskou koupelnou. Dům měl už tehdy ústřední topení. V roce 1945 se uváděl dům FORTUNA jako pension. Správcem tohoto domu byl tehdy západní československý voják, Žid, který v roce 1948 uprchl na Západ. Od roku 1945 měl v domě krejčovství pan Paseka. Původně tu bývalo Heimerlovo krejčovství. Tento krejčí prý dal v roce 1938 příkaz k zapálení synagogy. Po válce pamětníci vzpomínají na dílnu ve dvoře, kde bylo hodně temno přesto se tu muselo pracovat.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Bohouš Křikava (1926), Milan Pošvic (1938), Ludmila Pošvicová (1922), Ervín Fajkus (1912), Zdena Fajkusová (1943), Věra Fajkusová (1944), Josef Hlaďo (1935), Marie Hlaďová (1935), František Rygl (1933), Božena Ryglová (1931). V roce 2005 bydlí v domě mj. pí Blahníková, pí Vojtaničová, pí Hadačová, Adámkovi, Josef Hlaďo, Gangur, Ležatková, Konturová.

FORTUNA se stala za socialismu součástí areálu centrálního odborářského domu EVROPA (čp.101 - Třebízského čo.2), kam patřil také sousední dům z druhé strany hotelu Evropa - dům APOLLO (čp. 105 - Třebízského ulice čo.4). Dnes je v čelním rohu Fortuny vietnamská prodejna prádla na rohu domu a sídlí zde studio EMILY

SYDNEY (čp.111/čo.3)

Dům SYDNEY ve Fibichově ulici (čp.111) má orientační číslo 3. Jde o dvoupatrový dům s mansardou s výrazným středním arkýřem, bohatě ornamentalizovaný. Fasáda je ovšem sešlá. Každé patro má balkon - levý a pravý balkon dlouhý. Byl postaven již roku 1871 Johannem Schneiderm juniorem, který mu dal původní název WALDHEIM. Po Schneiderovi byla majitelkou pensionu Carolina WIDTMANNOVÁ (1906), po ní Marie BERNHARDTOVÁ (1929 až do 1945), která dům přejmenovala na SCHILLER. Roku 1939 se uvádělo v domě 25 lůžek a 1 koupelna. Dům patřil k levnému ubytování (2,50 RM/ lůžko).

V roce 1946 byl přejmenován na SYDNEY a sloužil po celou druhou polovinu 20.století jako nájemní dům městského Podniku bytového hospodářství.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Alois Zappe (1923), Bedřiška Zappeová (1928), Jan Dlabola (1915), Marta Solasová (1913), Jaroslav Novotný (1925) Eliška Novotná (1931) Antonín Cír (1912), Antonie Círová (1920), Rudolf Harald (1944), Daniel Vlačuka, Dagmar Vlačuková, Karel Vláčil (1934), Ruth Vláčilová (1928)

Dnes stojí dům před nezbytnou rekonstrukcí především v exteriéru.

Hotel VILLA LIONS (čp.112/čo.5)

Dům BELLARIA ve Fibichově ulici (čp.112) má orientační číslo 5. Byl postaven jako rohový dům v roce 1871. Dům sloužil jako pension a po celou dobu této existence patřil rodině Kolbenschlagů. Prvním majitelem byl Johann KOLBENSCHLAG (1906,1929), též Anna Kolbenschlagová (1906). Tehdy dům příslušel do ulice Waldquellzeile. V městě byl význačným hoteliérem Anton Kolbenschlag, který vlastnil známý hotel KOLBENSCHLAG čp. 230 (dnes Helvetia), jmenovec a pravděpodobně příbuzný. Před válkou dům Bellaria zdědil dům Ing. Kolbenschlag; v roce 1939 se uvádí majitelkou Maire Kolbenschlagová. Pension měl 14 lůžek bez vybavení a patřil mezi nejlevnější ubytování (2 RM/lůžko) v městě. Za socialismu patřil městskému Podniku bytového hospodářství.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Vladimír Skůra (1927), Růžena Skůrová (1934), Josef Štola, Jaroslava Štolová, Vasil Cinkanič, Miluše Cinkaničová, František Bílek.

Kol roku 2001 byl dům zbourán a postaven nový moderní dvouhvězdičkový hotel - dvoupatrový s typickou střešní mansardou, se sedmi balkony, s vchodem z Ibsenovy ulice a s novým názvem VILLA LIONS. Hotel je plně vybaven včetně malého bazénu a uvádí se jako rodinného typu, s 20 lůžky ve třech dvoulůžkových pokojích a 7 appartmánech pro 2 až 3 osoby.