George Smith Patton

(Wikipedie, otevřená encyklopedie)

George Smith Patton ml. (*11. listopadu, 1885, San Gablier, Kalifornie – +21. prosince, 1945, Heidelberg, Německo) byl vojevůdce a generál armády Spojených států amerických. Jeho 3. americká armáda, které za druhé světové války velel, osvobodila mj. západ a jihozápad Čech, včetně města Plzně, Rokycan a Chebu.

Hodnost armádní generál USA, doba služby 1909-1945; velitel II.armádního sbo- ru, I. . obrněného sboru, 17. armády (1943–1944), 3. armády (1944–1945), 15. armády (1945). Byl v bitvách Africké tažení, Italské tažení, západní fronta 1944-1945, bitva v Ardenách.

Vyrostl v rodině s bohatou vojenskou historií. Jeho dědeček a prastrýc bojovali v americké občanské válce na straně Konfederace. Dědeček, generál George Smith Patton, se stal generálem v pouhých jedenadvaceti letech a padl v čele 22. virginského pluku. Prastrýc, plukovník Waller Patton, padl v bitvě u Gettysburgu.

George Smith Patton ml. trpěl dyslexií, ale vyrovnával se s ní tvrdou disciplínou a na prestižní vojenské akademii West Pointu tak urputnou snahou dosáhl brilantních úspěchů. V předposledním ročníku byl jmenován velitelem kadetů, přitom na konci prvního ročníku mu hrozilo vyloučení.

Byl jedním z prvních zastánců tankové války. Jako účastník první světové války na evropském kontinentu (byl náčelníkem štábu generála Pershinga) záhy pochopil důležitost tanků a v meziválečném období pracoval na jejich prosazení a zapra-cování do americké armádní výzbroje a ve druhé světové válce zastával významné posty během amerických bojů v Severní Africe, invaze na Sicílii a na západní frontě.

George S. Patton byl považován za nejlepšího polního velitele na straně západních spojenců a brilantního taktika mobilní války. Měl pověst ryzího a urputného válečníka a bylo mu přezdíváno Stará krev a odvaha nebo též Krev a bláto. Jeho velkou nevýhodou však byla prudká povaha. Měl několik incidentů při návštěvě polních nemocnic, kdy napadal „simulanty“, což byl pro něj každý, kdo nevykazoval zranění. Několikráte nafackoval či vynadal vojákům, kteří se psychicky zhroutili nebo trpěli například úplavicí. Dalším negativem byla jeho přehnaná soutěživost (např. během bojů na Sicílii své důstojníky výslovně instruoval, že mají dobýt Messinu dříve než Monty, ať to stojí, co to stojí). Pro své výbuchy vzteku měl vážné potíže s nadřízen-nými. To mělo za následek, že v Africe jeho podřízený gen. Bradley byl jmenován velitelem amerických armád v Evropě a stal se tak pro zbytek války jeho velitelem.

K jeho image nerozlučně patřily 2 revolvery: Colt .45 a Smith & Wesson .357 Magnum, oba s rukojeťmi ze slonoviny, které nosil téměř neustále za pasem.

Pattonova neúčast na vylodění v Normandii byla na německé straně prezentována

jako jeden z důkazů pro Vůdcovo přesvědčení, že se jedná jen o krycí manévr a hlavní vylodění ještě neproběhlo.

George Patton zemřel na následky nešťastné automobilové nehody – jeho štábní cadilac se 9. prosince 1945 na křižovatce na předměstí Mannheimu srazil s nákladním autem. Nehoda nevypadala nijak dramaticky a ostatní vyvázli nezraněni. Patton však měl obrovskou smůlu, náraz jej vymrštil vzhůru a on narazil hlavou do střechy vozu tak nešťastně, že si zlomil dva krční obratle a vážně poranil míchu. Zcela ochrnul od krku dolů a časem začal mít potíže s dýcháním. Zemřel krátce poté v nemocnici na plicní embolii. Pohřben byl dle vlastního přání na americkém vojenském hřbitově v Hamme v Lucembursku vedle dalších příslušníků 3. armády, kterým velel. Stalo se tak 23. prosince 1945.

Získané hodnosti
 

1916 23.května – poručík (First Lieutenant)
Pravidelné vojsko (Regular Army USA)
1917 15. května – kapitán (Captain)
Pravidelné vojsko
1918 26. ledna – major (Major); propůjčená hodnost po dobu trvání války
National Army (USA)
1918 30. března – podplukovník (Lieutenant Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války
National Army (USA)
1918 17. prosince – plukovník (Colonel); propůjčená hodnost po dobu trvání války
National Army (USA)
1920 30. června – kapitán (Captain); návrat na původní hodnost před válkou
Pravidelné vojsko USA
1920 1. července – major (Major)
Pravidelné vojsko USA
1934 1. března – podplukovník (Lieutenant Colonel)
Pravidelné vojsko USA
1938 1. července – plukovník (Colonel)
Pravidelné vojsko USA
1940 2. října – brigádní generál (Brigadier General)
Army of the United States
1941 4. dubna – generál major (Major General)
Army of the United States
1943 12. března – generál poručík (Lieutenant General)
Army of the United States
1944 16. srpna; oficiální datum povýšení 1943 1.září
Pravidelné vojsko USA
1944 16. srpna; oficiální datum povýšení 1943 2.září
Pravidelné vojsko USA
1945 14. dubna – armádní generál (General, Army of the United States)
Army of the United States

 

Vojenská vyznamenání

 

stát
Název
US
Distinguished Service Cross [DSC]
US
Distinguished Service Medal Army
US
Silver Star
US
Legion of Merit
US
Bronze Star Medal
US
Purple Heart
US
Silver Lifesaving Medal
US
World War I Victory Medal
US
European-African-Middle Eastern Campaign Medal
US
Mexican Service Medal
US
American Defense Service Medal
US
World War II Victory Medal
GB
British Order of the Bath
GB
Order of the British Empire
B
Ordre de Léopold II
B
Croix de Guerre
F
Légion d'honneur
F
Croix de Guerre
F
French Liberation Medal
Lx
Luxemburg War Gross
Ma
Grand Cross of Ouissam Alaouite of French Morocco
CS
Řád Bílého lva, vojenská skupina, I třída (27.7.1945)
CS
Československý válečný kříž
Lx
Grand Luxemburg Cross of the Order of Adolphe of Nassau
US
Army of Occupation Medal

 

Pattonovy slavné výroky

  • Moji vojáci mohou jíst své opasky, ale moje tanky potřebují naftu.
  • Veďte mě, následujte mě, nebo mi jděte z cesty.
  • Nechť má Bůh slitování s mými nepřáteli, neboť já je mít nebudu.
  • Žádnej bastard ještě nevyhrál válku tím, že by zemřel pro svojí zemi. Vyhrál ji tak, že donutil jinýho pitomce, aby on zemřel pro tu svou.
  • Pochodujte proti zvuku palby, to je zvuk, který obvykle najdete před nepřítelem.
  • Bojovat za něco je lepší, než žít pro nic.
  • Je lepší mít německou divizi před sebou, než francouzskou divizi za sebou.

Literatura

  • Ladislas Farago: The last days of Patton, Berkley Books, New York 1982, ISBN 0-425-05388-1
  • George Forty: The armies of George S. Patton, Arms & Armour, Londýn 1996, ISBN 1-85409-295-2
  • Stanley P. Hirshson: General Patton, Harper Collins, New York 2002, ISBN 0-06-000982-9
  • Earle Rice: George Patton, Chelsea House Publ., Philadelphia, 2004, ISBN 0-7910-7403-X
  • Trevor Royle: Patton: Old Blood and Guts. – Londýn: Weidenfeld & Nicolson, 2005. – ISBN 0-297-84676-0
  • Patton, George Smith: Válka mýma očima, Svoboda, 1992
  • Linda, Petr: Patton byl váš nejlepší, AB, Praha 1991
  • Forty, George: Velitelé tankových vojsk Rytíři moderní doby, Naše vojsko, 1994
  • Brož, Ivan: Manažeři války, Svoboda, 1994
  • Generál Georg Patron pobýval v létě 1945 v Mariánských Lázních (hotel Weimar).