Domnělé oficiální pojmenování Mariánských Lázní 1808

V různých knihách a průvodcích se už tradičně po sto let uvádí rok 1808 jako rok přidělení jména Mariánské Lázně - Marienbad pro malou osadu v údolí pramenů. Jak je tomu doopravdy?

V roce 1813 vydal klášterní lékař Johann Joseph NEHR první knihu o Mariánských Lázních s názvem " Beschreibung der mineralischen Quellen zu MARIENBAD auf der Stiftsherrschaft Tepl nahe bey dem Dorfe Auschowitz". Tehdy už název Marienbad-Mariánské Lázně byl oficiální, uznávaný, a doktor Nehr ho nijak nevysvětloval. Rok předtím, 1812, byly už Mariánské Lázně ustaveny samostatnou obcí s vlastním rychtářem.

V roce 1808 - když už doktor Nehr dokončil stavbu svého domu Goldene Kugel (Zlatá koule) - odehrála se v místě, kde bylo osm domů, zčásti dřevěných chalup, první lázeňská sezóna. Přítomno bylo v létě 80 hostů, kteří si většinou museli přivézt potraviny na celou dobu pobytu i vlastní postel. 14 světnic v Nehrově domě "Zlatá koule" zdaleka nepostačovalo a řada hostů spala i na půdě. Koupání ve čtyřsvětničkovém srubu bylo rovněž nedostačující a hosté reptali. Opat Chrysostomus Pfrogner dal rychle postavit lázeňský domek u Mariina pramene, tzv. Traiteurhaus, kde bylo i několik koupelen. Přes tyto nedostatky byl rok 1808 rokem první lázeňské sezóny a zdá se, že opravdu v tomto roce převládl pro lázně název Mariánské Lázně - Marienbad.

Historik Benedikt BRANDL se podrobně zabýval zachovanými listinami té doby a nenašel - podobně jako Adalbert DANZER již v roce 1842 - žádnou listinu z roku 1808, která by vyhlásila nový název lázní. Dosud se tu říkalo "Auf Saling" či "Auf Saring" (Na kyselce), a Mariinu prameni se říkalo Marienbrunnen (Mariánská studně), nebo též "Stenker" (Smraďoch). První listina, v níž se objevilo oficiálně jméno Marienbad je až z roku 1810. Je to žádost fořta Maxmiliána Felbingera, který bydlel v solivárně. Slovo Marienbad použil jako již užívané.

Všichni historici (DANZER, STAAB, URBAN, BRANDL) shodně uvádějí, že jméno Mariánské Lázně se objevuje živelně a zvolna.

DANZER Adalbert: "Geschichte Marienbads", 1842, S.41-42

"Nachdem Nehres Haus im Baue vollendet war, und nach seiner Erzählung die Zahl in- und ausländischen Badegäste immer zugenommen hatte: so hielt man er für zweckmässig, den schwankenden Namen des Ortes fest zu stellen.

Nach gemeinschaftlichem Uebereinkommen, mehr aber auf Anordnung des Herrn Prälaten PFROGNER, legte man dem ganzen Orte nach der grössten Quelle, nämlich dem Marienbrunnen - den Namen MARIENBAD bei. Unter diesem Namen wurde auch die Marienquelle alleinn in einigen Schriften, z.B. von R e u s s ausgegeben. Woher die Marienquelle selbst ihren Namen entlehnte, wurde schon oben bemerkt, daher nur noch auf die Sage hingedeutet wird (Urkunde konnte ich darüber nicht finden). dass ein kranker Soldat, welcher durch den Gebrauch der hiesigen Heilquellen, bsonders der Marienquellbäder, seine Genesung erlangt hatte, ein Bild zur Ehre der Muttergottes aus Dankbarkeit an den nahestehenden Baum geheftet haben soll. Die Zeit dieses Begebenheit konnte ich nirgends erfahren.

In Folge dieser Umstände wurde den Name Marienbad keineswegs auf eine feierliche Art proklamirt. Er entstand, wie man zu sagen pflegt, gewissermassen von selbst, und verbreitete sich im In- und Auslande in der Art, dass er jetzt schon weit über die Gränzen Europas berühmt geworden ist."

Po Adalbertu Danzerovi přichází další historik Mariánských Lázní Ludolf STAAB, který píše o vzniku Mariánských Lázní 1872 ve stejném duchu podle svého předchůdce A. DANZERA, jak psal před třiceti lety .

STAAB Ludolf: "Geschichte Marienbads von der aeltesten Zeit bis zur Gegenwart", Wien 1872 , S. 27-28

Da um diese Zeit der Name des neuen Kurortes "Marienbad" schon hin und wieder gebraucht wurde, so soll in dem Folgenden Einiges über dessen Entstehung. sowie über die Gemeindeangelegenheiten der neuen Kolonie und über das Badeleben, wie es sich im ersten Dezennium des gegenwärtigen Jahrhundertes gestaltete, beigebracht werden.

Schon bei ZAUSCHNER (1766) wird die Badequelle als MARIENQUELLE angeführt. Sie erhielt diesen Namen von dem MARIENBILDE, welches ein durch den Gebrauch der Bäder genesener Soldat aus Dankbarkeit an einen nahen Baume befestiget haben soll. Nehr nennt sie das MARIENBAD^eben so SCHALLER in seiner Topographie von Böhmen (Prag 1788).

Die neue kolonie selbst hiess im Munde der umliegenden Lanbewohner SÄUERLING, im hiesigen Dialekte SARG´N, auch SAUERBRUNN, nach dem gesalzenene Brunnen, dem Kreuzbrunnen, - oder man nannte sie STENKER nach der Marienquelle. Allmählig wurde aber der Name dieserletzteren, welche wie eben bemerkt, gewöhnlich "das MARIENBAD" hiess, auf den ganzen Ort übertragen. Es bildete sich so der Name MARIENBAD, wie man zu sagen pflegt, gewissermassen von selbst, ohne dass von irgend einer Seite eine besondere Anregung dazu gegeben worden wäre.

Die wenigen seither gebauten Häuser waren zur Nachbargemeinde HAMMERHÄUSEL conscribirt und unterstanden dem dortigen Ortsvorsteher, damals "Richter" genannt.

Uvádíme nejen citaci L.STAABA, ale i velmi podobné vysvětlení názvu Mariánské Lázně od doktora M.URBANA a nakonec i závěry detailního pátrání profesora Benedikta BRANDLA z kláštera Teplá.

URBAN Michael: "Alt-Marienbad" Marienbad 1908, S. 45-46

36 let po Staabovi se znovu pouští do historických úvah plánský lékař M.URBAN (1908). Opět prochází všechny dostupné prameny - farní knihy, anály kláštera, literaturu a dochází ke stejným závěrům.

V úšovických církevních knihách nachází označení pro místo "SAUERBRUNNEN", když lidově se říkalo osadě "Saling" nebo "Saring". URBAN podtrhuje, že název místo dostalo bez nijakého úředního vyhlášení a jméno lázní Panny Marie se rychle šířilo v Čechách, ale i do Bavor a Saska. URBAN také připomíná, že první, kdo písemně užil dnešního názvu Mariánských Lázní byl uvedený Jaroslaus SCHALLER roku 1788, třebaže název nevztahoval na obec, ale na pramen, v němž se lidé koupali.

Osada, které se začalo říkat Mariánské Lázně, patřila zprvu pod obec Hamrníky (Hammerhäuseln) a krátký čas byla podřízena soudně i administrativně tamějšímu "rychtáři", který byl ovšem podřízen vrchnímu rychtáři v Úšovicích. Před rokem 1791 bylo celé území přifařeno pod Pístov.
URBAN také poznamenává, jak rychle lázně vyrostly. V roce 1813 se ještě psalo "Marienbad bei Auschowitz", o 10 let později "Tepl bei Marienbad". Byl to výsledek deseti let usilovné práce opata Reitenbergera a jeho nejbližších spolupracovníků-premonstrátů:

"Diese Wünsche konzentrieren sich vorerst in der Erbauung eines, allen zeitgemäßen Anforderungen eintsprechenden Badehauses, sowie eines komfortablen Gasthauses zur Unterbringung der fremden Kurgäste, aber er suchte vom Abte auch die Bewilligung zur Ansiedelung vobn Handwerken etc. um die Quellen, also die Anlage einer seßhaften Kolonie (Im Volksmunde hieß diese Kolonie SALING oder SARING schlechtweg und unter dem Namen SAUERBRUNN erscheint der neue Kurort auch in den Kirchenbüchern der zugehörigen Pfarrei Auschowitz.) als Ausgangspunkt eines wirklichen Kurortes, zu erreichen, was ihm jedoch erst im Jahre 1807, als er selbst sein eigenes Haus fertiggestellt hatte, gelang.

In diesem Jahre entschloß der Abt sich endlich zum Bauer eines neuen und größeren Badehauses, das auch schon im nächsten Jahren dem Publikum zur Benützung übergeben werden konnte. Dieses Enthielt 8 Badestuben im Parterre und 8 Wohnzimmer im ersten Stocke. Da das ältere Badehäuschen mit seinen 4 Stuben zur Benützung für ärmere und weniger bemittelte Kranke stehen blieb, se besaß nun der neue Kurort, welchen man, ohne jegliche ämtliche Verordnung, oder ohne sonstige allegemeine öffentliche Verlautbarung bereits MARIENBAD hieß, 12 Badekabinen zum Gebrauche. (Der Hauptgrund, der Kolonie als Kurort um die "Auschowitzer" mineralquellen endlich einen festen Namen nach außen zu geben, wird der gewesen sein, den Heilwert der Quellen als solche unter einer Ortsbezeichnung desser, ja leichter der großen Oeffentlichkeit mitteilen zu können. Daß Jaroslaus SCHALLER in Seiner Topographie Böhmens vom Jahre 1788 (Theil IX.) als erster MARIENBAD als Kurort mit diesem Namen angeführt hat, ist unrichtig; er hat nur die Marienquelle "Marienbad" genannt. - Erster Badehauspächter war Johann Ingrisch im J. 1808-1812.)

Rasch verbreitete sich der Name Marienbad im In- und Auslande, vorerst aber ganz besonders in Sachsen und Bayern. Aus diesen Beiden reichsdeutschen Königreichen kamen die erste namhaften Kurgäste in das waldumrauschte, idyllische Marienbad . Im Jahre 1813 schrieb man "Marienbad bei Auschowitz", zehn Jahre darauf "Tepl bei Marienbad".

Als selbstständige Siedelung oder Einschicht (Kolonie) wurde Marienbad zum Dorfe Hammerhäuseln konskribiert und sie unterstand als solche der Jurisdiktion des Richters dieses Dorfes, der wieder dem Oberrichter in Auschowitz untergeordnet war. Vor der Errichtung einer Pfarrei Auschowitz (im Jahre 1791) war Auschowitz und mit ihm Hammerhäuseln der Pfarrei Pistau zugeteilt."

BRANDL Benedikt "Prälat Karl Reitenberger, Abt von Stift Tepl und Gründer der Kurstadt Marienbad, Hanika Marienbad , 1930, S.31

Posledním v řadě, kdo se odborně historicky zabýval vznikem jména Mariánské Lázně byl v roce 1930 Doktor Benedikt BRANDL, O.Praem. ve své studii o opatovi Reitenbergerovi. Od něho se dovídáme, že nejstarší nalezený dokument s označením "Marienbad" nalezl až na konci roku 1810 v žádosti fořta Maxmiliána FELBINGERA o povolení stavby vlastního domu a přidělení potřebného gruntu (stavební parcely). Dokument je ovšem svědectvím, že se nového jména již oficiálně používalo. Postupně se objevují ve stále rychlejším sledu další doklady o užívání nového jména.

V církevní knize Úšovic, kam Mariánské Lázně až do roku 1843 patřívaly, se objevuje v roce 1811 v knize zemřelých ("Libri in Domino defunctorum") poprvé jméno Marienbad u zápisu zemřelého děvčátka "Anna Seidlerin, Schneidermeisterskind (dítě mistra krejčovského) in Marienbad, No. 32, stáří 1 rok". BRANDL připomíná, že k historickým pramenům patří i kronika (asi Felbingerova), a dokumenty v soukromých sbírkách a knihovnách některých rodin v Mariánských Lázních a Plané! BRANDL píše:

"Den Namen "Marienbad" als Ortsbezeichnung fand ich in den im Stiftsarchiv befindlichen Akten zuerst in Jahre 1810 urkundlich vor. Der obrigkeitliche Förster Maximilian Felbinger bittet den Abt H.Chrisostomus PFROGNER, ihm die "Bewilligung zur Erbauung eines eigenen Wohngebäudes bei dem Marienbad zuerteilen und hiezu den nötigen grund gütigst auszuweisen lassen. Marienbad am 11ten November 1810. Maximilian Felbinger, Förster."
In den Kirchenbüchern der Pfarrei Auschowitz zu der Marienbad bis 1843 gehörte, findet sich der Name Marienbad zum erstenmal im Jahre 1811 im Sterbenbuch, wo "Anna Seidlerin, Schneidermeisterskind in Marienbad" als gestorben verzeichnet ist.

In den Kirchenbüchern zu Pistau, wohin auch Auschowitz vor 1790 gehört und in den Auschowitzer Kirchenbüchern seit 1791-1811 heißt es: "Die Häuser und die Mühle "ad fontem salis" (bei der Salzquelle), "beim Salzbrunn" oder "Sauerbrunn".

Seit 1808 legte man nach gemeinschaftlichem Uebereinkommen, mehr aber auf Anordnung des Prälaten Pfrogner nach der größten Quelle, der Marienquelle, die schon früher als einzelne Quelle in manchen Schriften das "Marienbad " genannt wurde, dem ganzen Orte diesen Namen bei. Nicht eine Geschichte Marienbads zur Zeit Abt Reitenbergers soll hier geschrieben werden. Wir haben bereits verschiedene Bücher, die Marienbads Geschichte darstellen (Schmidinger, Danzer, Staab)."

V textu jmenuje doktor BRANDL ještě jeden z nejstarších pramenů k historii Mariánských Lázní. Jde o knihu Aloise Schmidingera z roku 1838. V ní chybí vysvětlení vzniku názvu obce. Proč? Schmidinger se držel faktografie, a protože nenalezl žádný oficiální dokument o pojmenování lázní, tuto věc přešel. (SCHMIDINGER A., Wegweiser für Marienbader Kurgäste, Kreuzberger und Weber, Prag, 1838)

Po roce 1850 dochází v publikacích o Mariánských Lázních k významné změně. Běžní autoři se už netrápí, jak, kdy a kde se vynořilo jméno Mariánské Lázně a informují lázeňské publikum jednoznačně letopočtem 1808. Takto přebírají informaci i oficiální instituce, později představení města - zastupitelstvo, starostové a radní, a například v roce 1908 oficiálně a s velikou slávou oslavují 100.jubileum založení Mariánských Lázní . Podle toho pak české Mariánské Lázně ve stejném nadšení roku 1958 oslavují 150. jubileum. Tehdy vycházejí dvě velké české publikace, v nichž si český čtenář poprvé přečítá obšírnější historii města; je vydána pamětní známka Mariánských Lázní a těmi všemi oslavami roku 1958 je vlastně potvrzeno, že české Mariánské Lázně se hlásí k tradici slavného svého předchůdce - německého Marienbadu. Rok 1808 jako rok vzniku, o němž byli sice historikové Mariánských Lázní v duchu přesvědčeni, ale přiznávali, že není písemně potvrzen, vyslovil poprvé jednoznačně, pokud vím, až Emil KRATZMAN v roce 1857 takto:

"Im Jahre 1808 erhielt endlich die neue, kräftig aufblühende Kolonie den Namen MARIENBAD, auf Anordnung des verdienstvollen damaligen Stiftsabtes CHRYSOSTOMUS PFROGNER, der die ihm zugedachte Widmung der Mutter Gottes überließ, "einer mächtigern Patronin der Quellen, als er es sein könnte."

Tedy - v roce 1808 konečně dostala nová, rychle se rozvíjející kolonie jméno Mariánské Lázně, z nařízení tehdejšího zasloužilého klášterního opata Chrysostoma Pfrognera, který stanovil pro kolonii zamýšlené věnování Panně Marii, "mocné patronce pramenů".

Pokud by opat PROGNER v roce 1808 nařídil pro kolonii u pramenů jméno Mariánské Lázně, pak nás dovedou stopy k člověku, který navrhl jméno - ke Karlu Reitenbergerovi. Jen krátce: Kašpar Prokop Reitenberger se narodil 29.prosince 1779 v Úterý, vystudoval v Plzni a Praze, vstoupil do řádu premonstrátů a přijal jméno Karel. 16.10.1803 byl vysvěcen knězem, do roku 1806 byl v klášteře, od 8.6.1806 do 5.2.1807 knězem ve Svatém Vojtěchu a odtud povolán na místo sekretáře opata. Již v roce 1808 se věnoval mladý Reitenberger vznikajícím lázním s neobyčejnou horlivostí, neboť mu opat předal vedení nad lázněmi. K tomu Reitenberger vzpomínal:

"Tehdy (1808) byly Mariánské Lázně přístupné pouze po lesní cestě, která se svažovala z Hameliky až k Ambrožovu prameni, a mezi tím vrchem a promenádou bylo jedno zarovnané místo, kde mi opat Pfrogner vtiskl do ruky řízení Mariánských Lázní a 60 zlatých, abych nechal vybudovat suchou cestu, která by spojila hostinec u Mariina pramene s dvěma Křížovými prameny."

Kdo jiný než Reitenberger mohl navrhnout opatovi, aby dal kolonii vhodné jméno a použít již tu a tam se objevující označení Mariánské Lázně pro celé osídlení?