Gubernát – Nehrův první vyléčený

Vznik Mariánských Lázní na konci 18.století měl více příčin, ale jednou z nich byla skutečná událost. Když se premonstráti – tak jako každý rok - přesunuli v máji z kláštera Teplá do Hamrnického zámečku, na tzv. májovou kúru, byl tu s nimi i opat Trautmannsdorf a nový klášterní lékař dr. Johann Josef Nehr. Denně chodívali ze zámečku do lesa popíjet prameny, hlavně Ambrožův.

Jednoho dne tu potkali u pramene dva muže. Jeden starší a druhý mladý, ale chromý – neschopný chůze. Jmenovali se Gubernátové, otec a syn. Starý Gubernát přivezl na trakaři nemocného až z chotěšovského panství. Jeho 20letý syn byl zasypán při těžbě jílu a zůstal zmrzačen. Jeho otec, když se doslechl o léčivých vodách u Úšovic, naložil syna na trakař a vyrazil sem. Za několik dnů dojel do lesní pustiny u pramenů. Jen těžko si představit, čím se živili a jak přežili oba útrapy cesty. Nyní byli u cíle a čekali na zázrak u zdejší vody. Když to vše mniši vyslechli, byli udiveni i dojati. Doktor Nehr viděl, že páteř mladého je porušena a způsobuje umrtvení končetin. Radil proto otci, aby s ním mu denně dával koupele a třel nohy. Premonstráti pak nosili oběma mužům chléb, aby tu vůbec přežili.

"Setkání v lese u pramenů 1781. Zleva opat hrabě von Trautmannsdorf, vedle opatův sekretář P.Salis Würnitzer, doktor Johann Josef Nehr, mladý gubernát, starý Gubernát."

Zprvu to bylo beznadějné, ale po čase se nohy začaly hýbat a asi po měsíci se na ně mladý Gubernát postavil. Začal chodit, zprvu o dvou sukovicích, které mu připravil otec, až nakonec odešel na vlastních nohách zpět domů. To co mniši sami zažili, jim vyrazilo dech. Nehr si uvědomil, že pověst o léčivosti vod není planá a vrhl se na využívání vod k léčení. Zkoušel koupele, pití a až do smrti se věnoval přicházejícím nemocným, léčil je znovu a znovu byl překvapen nečekanou úspěšností léčby.

Gubernátovo zázračné uzdravení zažehnulo v Nehrovi nový smysl života. Jeho cílem se stalo založení lázní. Ale hlavní postavou, která přivedla mnichy na založení lázní, byl ve skutečnosti někdo jiný - starý Gubernát se svou absolutní vírou v léčivou sílu zdejších vod. On sem dotáhl svého syna přes hory a doly, cizí krajinou do tak nevlídného kouta. Zde však pramenila zázračná voda.

Víra starého Gubernáta rozhodla o budoucích lázní. Na druhém místě stojí mladý Gubernát, uzdravený proti všemu očekávání, třetí je doktor Nehr, zmatený, ale vědomý si jakési neznámé léčivé síly kyselek, a čtvrtý osvícený opat Traumannsdorf, přesvědčený předchozími třemi. Sám to viděl. Sám to zažil.

I když všechno nešlo tak hladce, jak se v té chvíli úžaslým mnichům jevilo – nemocný opat, který vzplanul pro lázně, totiž předčasně zemřel, a další opaté měli zájem o všechno možné, jen ne o zdejší vody, přesto se po desítkách let úmorné práce Nehrovi podařilo, co si předsevzal – otevřít lázně. Dočkal se ještě mladého a pro lázně zapáleného nového opata Reitenbergera a slavného vyhlášení osady otevřenými lázněmi v roce 1818.