Upozornění: Citovaný příspěvek je přepisem článku, psaného před téměř 60 lety. Používá názvosloví oné doby, tehdejších pomístních názvů a názvů obcí, nadmořské výšky vrchů oficiální v té době aj. Proto bylo nutno text doprovázet četnými vysvětlivkami, psanými kurzivou.  

OD DYLENĚ

MĚSÍČNÍK PRO VLASTIVĚDU, OSVĚTU A AKTUALITY OKRESU

MARIÁNSKÉ. LÁZNĚ, PLANÁ, TACHOV A TEPLÁ

Ročník I. Mariánské Lázně v listopadu-prosinci 1948 Číslo 9.-10.

O B S A H :

Jaroslav Gotthard: Okres Mariánské Lázně. Poloha. Hranice. Velikost. Horopis. Vodopis. Povaha půdy. -- František Žďárský: Okres Mariánské Lázně. Obyvatelstvo. Stav. -- Bohumil Česal: Květena Císařského Lesa. -- Václav Tejnar: Osídlování okresu Mariánské Lázně. -- Rudolf Mařík: Budování a vývoj českého školství na okrese Mariánské Lázně.

TOTO ČÍSLO NIKDY NEVYŠLO, TISK BYL TEHDY ZAKÁZÁN. PŘEŽILO VŠAK V NEČISTOPISE A VYCHÁZÍ 1995 JAKO VZPOMÍNKA NA AUTORY - NADŠENÉ A OBĚTAVÉ ČESKÉ VLASTIVĚDNÍKY.

Dr. JAROSLAV GOTTHARD, Mariánské Lázně

Okres Mariánské Lázně

Poloha

Okres leží mezi 49 st. 05´54´´ až 50 st. 5´ 30´´ severní šířky a 12 st. 28´ 30´´ až 12 st. 49´ východní délky Gr. Nejsevernější bod okresu Mariánské Lázně je na silnici ze Žandova do Kynšperka nad Ohří před hostincem "U Langrů", severně od Krottensee (Mokřina). Nejjižnější bod okresu jest na jižním svahu Huberbergu (Huberova vrchu) jižně od Dolního Kramolína. Nejzápadnějším bodem jest státní hranice s Německem severně od Nového Mohelna (ves po válce brzy zanikla) a nejvýchodnějším bodem hráz Březového rybníka jihozápadně od Mrázova.

Hranice

Tvar okresu jest dost pravidelný čtyřúhelník, jehož vrcholy tvoří právě popsané body na jihozápadě, severozápadě a jihovýchodě. Čtvrtý vrchol na severovýchodě leží severně od Mnichova. Největší šíře okresu jest dána zhruba čarou Dyleň - Březový rybník u Mrázova (na mapě 1:10000 označen jako Malá Pírka) - asi 22 kilometrů.

Nejmenší vzdálenost jest mezi prameny potoka Gründelbach, východně od Perlsbergu (dnes Lazy), a jižním okrajem obce Velká Hleďsebe, takže se zde uvedený čtyřúhelník zužuje na šíři sotva 11 kilometrů. (Poznámka: Prof.GOTTHARD nezapočítával do okresu obec DRMOUL, která byla převedena z okresu Planá k Mariánským Lázním na podzim 1938, tedy již po okupaci Německem. Vše, co proběhlo za Německa, se nepokládalo za právně platné. Naproti tomu právní změna - připojení obcí Úšovice, Hamrníky a Stanoviště k Mariánským Lázním, nařízená rozkazem Konráda Henleina z Liberce dne 15.10.1941, byla mlčky uznána, ačkoliv by také neměla být platná!)

Západní část okresní hranice je i státní hranicí v čáře jižně od vesnice Lohhäuser až k turistické značce na Dyleni a běží většinou po bavorském okraji Českého Lesa nikoliv po hřebeni. Od Dyleňské chaty běží dále lesem a sestupuje západně od Dolního Žandova do údolí Starého potoka (?), odtud přes pole a pastviny mezi obcemi Velká a Malá Šitboř na svůj nejsevernější bod, kde se obrací k východu a běží směrem rovnoběžným k Schönfichtu (Smrkovec) a Perlsbergu (Lazy).

Východně odtud tvoří menší výběžek k jihu v prameništi Schindelbachu (Poznámka: Zřejmě jde o Lobezský potok-Lobsbach, který v těch místech pramení.), stáčí se na jihovýchod k Mnichovu a odtud na jihozápad k Rájovu, sledujíc četnými drobnými výběžky křivolaký průběh katastrů uvedených obcí. Potom se obrací opět k jihovýchodu podle lesa na svazích Podhory, sledujíc hráze rybníků Podhorního a Březového (Malá Pírka), pod Ovesnými Kladruby sestupuje do údolí Kosího potoka a opouští je pod Pístovem směrem k Huberbergu (Poznámka: dnes Huberův vrch, 634 m n.m. nad Dolním Kramolínem, na poválečných mapách dlouho uváděný jako Rudný vrch; jiný poválečný název tohoto vrchu byl Kamenný vrch, uvedený v brožůře z roku 1957 "Hlavní pomístní název Karlovarského kraje. Žádný z těchto novotvarů se po válce neujal.). Sledujíc jižní hráz rybníka Deštného (dnes Regent; šlo o mylný pokus přeložit do češtiny podle der Regen=déšť, rybník Regensteich měl však název podle Rain= hranice, tedy Hraniční rybník!), severně od Chodové Plané, běží lesem k Velké Hleďsebi, odtud již od Tří Seker až ke zmíněnému bodu na státní hranici jižně od Lohhäuser (Slatina). Více jak dvě třetiny celé okresní hranice probíhají lesem.

Velikost

Okres Mariánské Lázně má celkovou rozlohu 12 332 hektarů a měl podle sčítání lidu za první republiky 15 400 obyvatel. Ve srovnání se sousedními okresy má okres Planá 28 819 hektarů, okres Loket 20 762 hektarů, okres Falknov 23139 hektarů, okres Cheb 70 755 hektarů a okres Teplá 18 390 hektarů. Jest tudíž nejmenším ze všech sousedních okresů co do plochy, nikoliv však co do významu vzhledem k bohatství léčivých vod a s nimi spojeného světového lázeňského střediska.

Horopis

Po stránce zeměpisné patří širší okolí Mariánských Lázní třem horopisným celkům - k Českému Lesu na západě, k Císařskému Lesu na severu a k Tepelským vrchům na východě.

Prof.Gottthard používal tehdy název Tepelské vrchy, později ve variaci Tepelská vrchovina (Tepler Hochland). V padesátých letech byl název Císařský les zrušen a prosazován - přes četné protesty - název Slavkovský les; nemluvě o jiné variantě, kdy Císařský les + Tepelské vrchy dostaly z politické úrovně nový název "Karlovarská vysočina", nesporně prosazovaný šéfy tehdejšího Karlovarského kraje. V brožuře "Hlavní pomístní názvy Karlovarského kraje" (1957) se však vyskytuje konkurenční horopisný název "Slavkovský les" pro území "mezi Teplou a Ohří až po Kynžvartské a Kladrubské (?) sedlo". Jako další horopisný název Tepelska - již třetí - se v brožuře uvádí "Tepelská plošina" pro území "jižně od Teplé a Střely, Kladrubského, Bochovského a Žihelského sedla". Německé staleté názvy byly Kaiserwald a Tepler Hochland.

ČESKÝ LES vyniká nápadnými vrcholy, maje typické široké a táhlé hřbety. Nejvyšší jeho vrchol v severní části je DYLEŇ (939 m); jest o sto metrů nižší než chodský ČERCHOV. Jest patrnější na horizontu, pohlédneme-li na hřebeny spíše z dálky, a to jak od Mariánských Lázní, tak od kotliny Chebska, nad níž se zdvihá relativně o 500 metů přímo do výše dosti strmým svým severním svahem. Jest proto opředen četnými pověstmi, z nichž mnohé, například o Sibylle Dyleňské, byly Němci uměle vyráběny a namnoze politicky přibarvovány. Ze severního, chebského svahu, je od chaty pěkný výhled na Chebskou kotlinu a na Halštrovské pohraniční pásmo, v sedle Kraslickém, od vrchených skalek otvírá se pohled na bavorskou stranu přes Nový Albenreuth do podkovy Smrčin.

Triangulační rozhledna na Dyleni byla bohužel za bojů s americkou armádou zničena a není dosud (jaro 1947) obnovena, takže ze žádného místa Dyleně není viděti směrem k Mariánským Lázním.

Oblast Českého lesa má některá zajímavá místa, v nichž se zachoval původní ráz porostů starého pohraničního hvozdu. Dvě z nich byla vyhlášena roku 1950 státními rezervacemi ochrany přírody. Je to krásná bučina u Žďáru a hluboké rašeliniště s pralesovým porostem olší u Chodovské Huti. I mimo tyto oblasti má Česky Les mnoho přírodních krás, jež snad teprve budoucí vývoj turistického ruchu otevře nejširším vrstvám našeho lidu jako důležitou oblast rekreační. Prozatím je z této odlehlé pohraniční oblasti přístupný pouze hradem korunovaný vrchol Přimdy (837 m), uzavírající svým kuželovitým obrysem jižní obzor z pohledu z Mariánských Lázní. (GOTTHARD 1958).

Hranici mezi Českým a Císařským Lesem můžeme vésti Kynžvartským úvalem, který je rozvodím mezi Ohří a Mží a představuje nám vlastně starou zemskou bránu, která v předlucemburské hranici země byla důležitým průsmykem pohraničním, hlídaným Kynžvartským hradem. (Poznámka: Kynžvartský pas - Königswarter Pass.)

CÍSAŘSKÝ LES představuje nejvyšší vrchy na okrese Mariánské Lázně ve vrcholech JUDENHAU (987 m n.m. - dnes Lesný) a LYSINĚ ( původně Kladský vrch - 978 m n.m.). Je vesměs pokryt krásným starým lesem, racionálně vysázeným jako smíšený porost smrku a buku, zpestřený místy i exotickými dřevinami, zejména v okolí mysliven a loveckého zámečku Kladská. (Poznámka: Mezi další vrtochy české poválečné názvoslovné tvorby patří přejmenování českého názvu Kladský vrch (poněmčeno na Glatzberg) od českého verba "klást, kladu", na Lysinu (podle Německého Glatz). Český původ Kladského vrchu potvrzují staré katastrální názvy z prostoru Rájova a Závišína (Klader Berg, Klader Brunnen).

TEPELSKÁ VRCHOVINA. Přesná hranice mezi Císařským lesem a Tepelskými vrchy čili Tepelskou vrchovinou není. Široký úval lesů a rašelinisk jižně od Sangerbergu odděluje oba horské celky nevýznačně. Zalesněné vrcholy Vlčího kamene (880 m n.m.) a Boru (865 m n.m.) jihovýchodně od Sangerbergu patří již Tepelským vrchům. V roce 1958 však změnil Prof.GOTTHARD náhled na hranici mezi horopisnými celky - Císařský Les a Tepelská vrchovina - v tom smyslu, že hadcový pruh Císařského Lesa dosahuje ve vrcholu Vlčí Kámen (dnes Vlčí hřbet - 880 m n.m.) nejvyšší nadmořské výšky. Tímto tvrzením posunul hranici mezi pohořími na plošinu mezi Podhorou a Vlčím Kamenem.

(Poznámka: poválečný Bor, dnes Planý vrch, rovněž ztratil původní český název "Háj". Německý název vrchu "Hayd" totiž prozrazoval tento původní český název, dokladovaný prastarou listinou, v niž se uvádí, že "in silvam dictu Haj" se těžilo zlato. Německý Hayd byl jen ozvěnou prastarého českého názvu Háj.)

Nejvyšším vrchem Tepelské vrchoviny, nejvýznačnějším bodem a nejlepším vyhlídkovým místem u Mariánských Lázní je PODHORA (846 m n.m.) nad Ovesnými Kladruby. Celkem je Tepelská vrchovina proti Císařskému Lesu méně lesnatá, vystavená zejména prudkým severním větrům a proto jejich zemědělství trpí drsným podnebím. Železniční trať Mariánské Lázně - Karlovy Vary dosahuje v oblasti Tepelských Vrchů svého nejvyššího bodu ve stanici Ovesné Kladruby (702m n.m.).

Nejnižším místem okresu je údolí potoka, tekoucího od Krottensee (Mokřina) na západ k Odravě. Je to západně od Krottensee na okresní hranici ve výšce 435 metrů n.m.

Vodopis

Okresem Mariánské Lázně probíhá rozvodí Ohře - Mže, jejichž potoční přítoky mají dík hojným srážkám a lesní půdě svých pramenišť po celý rok dostatek vody. Evropské rozvodí mezi Labem a Dunajem, běžící po hřebeni čerchovské části Českého Lesa, nezasahuje do okresu Mariánské Lázně. Pokud tekou vody při západní hranici na bavorskou stranu, stékají vesměs do Odravy (Wondreb) a vracejí se na českou půdu v této říčce, která je osou jižního okraje Chebské pánve.

Rozvodím Ohře-Mže je na západě dyleňský hřeben, od triangulačního bodu 939 m n.m. pak běží rozvodí k Maiersgrünu (dnes Vysoká) přibližně podle průsekové cesty směrem na severovýchod, dále na triangulačním bodu 635 m n.m. Egerbühl (dnes Chebský vršek - podle brožůry "Hlavní pomístní názvy Karlovarského kraje z roku 1957) nad Starou Vodou, do úvalu pod Kynžvartem.

Západní rybníky v tomto úvalu odvodňují se k Ohři, východní ke Mži. Odtud běží předěl přes hřeben, jenž končí kynžvartskou zříceninou, na vrchol Lysiny, dále k východu na Königsstein (dnes Královský Kámen - 854 m n.m.), lesní cestou k Rájovské myslivně, odtud k hotelu Polom, k Závišínu a po svazích Podhory k Ovesným Kladrubům. Všechny toky na jih od vymezení čáry patří povodí Mže, na sever - Ohři buď prostřednictvím Teplé, Odravy nebo přímo.

Druhá hlavní pramenná řeka Mže - říčka Tichá, vzniká jižně od Grafengrünu (Háj) a odvodňuje téměř celou jižní část okresu, a dále Kosí potok, také prostřednictvím Mariánskolázeňského a Úšovického potoka. Západní díl okresu vysílá k Odravě silné potoky Stara a Krottenbach, na sever tekou do Ohře přímo potoky Libavský a Lobezský. Sangerbegská rašeliniska odvodňují se k řece Teplé, jež pramení v mokřinách mezi Rájovem a hotelem Polom.

Z umělých vodních ploch zasluhují zmínky rybníky, jež však ve srovnání s oblastmi o stejném množství srážek nejsou zdaleka tak hojné jako například v jihočeských pánvích nebo na Českomoravské Vysočině. Plošně největší jsou rybníky DEŠTNÝ (Regent) a PODHORNÍ při okresních hranicích, krajinářsky nejpůvabnější jsou rybníky u zámečku Kladská. Dílem historického významu je FLOSSGRABEN (Dlouhá Stoka měla tehdy pouze německé označen), umělá strouha na plavení dřeva, vycházející z těchto rybníků na severu a končící u hornických prací jižně od Slavkova v okolí Krásna nad Lesy (Schönfeld). Postavena byla českým šlechticem, znamenitým hospodářem a důlním podnikatelem Hanušem Pluhem z Rabštejna počátkem 16.věku. Má i po čtyřech staletích značný spád, dostatek vody a její vyzdění i ostatní technické vybavení ukazuje technickou vyspělost renesančního století.

Povaha půdy

Veškerá plocha okresu patří rozhraní tří výše uvedených horopisných celků. Jejich rozlišování je však více zevního (morfologického) rázu, než by souviselo s vnitřní stavbou zemské kůry (tj. geologickou).

Císařský les a Tepelské vrchy se stýkají právě na území Mariánských Lázní - západní svah mariánskolázeňského údolí patří ještě Císařskému lesu, svah východní Tepelským vrchům. Žulový podklad Císařského lesa má zcela jiný ráz než převážně fylitická náhorní plošina Tepelských vrchů, převýšených sopečnými vrcholy Podhory (846 m), Klunky (679 m), a Vlčí hory (701 m), v nejvýchodnější části pak rozsáhlými lávovými příkrovy Chlumu (609 m) a Vladaře (692 m) u Žlutic, stejně i Krasíkova (629 m) a Hradiště (631 m) u Bezdružic. (GOTTHARD 1958)

Jádrem Císařského lesa jest žula. Tento žulový masiv je přímým pokračováním Krušnohorského masivu Nýdecko-Eibeneckého, který pokračuje přes Karlovarskou žulu na jih. Praktický význam této žuly v odlehlé a lesy pokryté krajině je malý. Důležitější je její vodonosnost. Sangerberská rašeliniska zadržují právě jako typická vrchoviska vodu na nepropustném žulovém podkladě. Z toho plyne i značná vlhkost lesní půdy v celém Císařském lese. Okraj masivu byl místy stlačen a ze žuly vznikly orthoruly, vykazující jen mírnou vrstevnatost.

Rašeliniska na Kladské jsou od roku 1933 vyhlášena státní rezervací ochrany přírody. Původní rozloha této rezervace - 264 hektarů, byla roku 1955 rozšířena na plochu 830 hektarů, protože jde o nesmírně citlivý bod vodního režimu - nejen jako pramenná oblast potočních přítoků Mže, Teplé a Ohře, nýbrž i jako důležitá oblast sytící vadózní minerální vody Mariánských Lázní a Kynžvartu. Nejvýše je položeno rašelinisko Lysina s překrásným porostem borovice-blatky v klečovém vývoji, plošně nejrozsáhlejší je rašelinisko Tajga s převládající pyramidální formou této borovice. Podrost rašelinisk vyniká vzácnými formami vrchovištní flóry, z nichž nejnápadnější je výskyt všech druhů rodu borůvky (Vaccinium myrtillus,Vitis idaea, oxycoccos, Vacc. uliginosum), šichy černé (Empetrum nigrum), kyhanky (Andromeda polifolia) a rosičky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia). Jakékoliv odvodňování této oblasti by znamenalo katastrofální zásah do vodního režimu celých západních Čech, protože nikde jinde není zde podobné zařízení přirozené vodní nádrže, jako představují tato rašeliniska Industrializovaný okraj podkrušnohorských hnědouhelných pánví sokolovské a karlovarské, kamenouhelná pánev plzeňská se svými propustnými pískovci a suchými bory by zdaleka nestačily udržet úroveň podzemních vod na té výši, jakou jim dává právě extrémně vlhká půda rašelinišť Císařského lesa. (GOTTHARD 1958)

Mezi Sangerbergem a Mnichovem jest pruh hadce, který byl kdysi u Mnichova těžen a z něhož se vyráběly i ozdobné předměty, oblíbené v německých domácnostech zdejšího kraje. Větráním hadce čili serpentin (tj.vodnatý křemičitan hořečnato-železnatý) vzniká neúrodná půda, vedoucí často ke vzniku stepních louček, na nichž roste vzácná hadcová flora.

Hadcový pruh nasazuje v severním obvodu města za přírodním divadlem u kavárny Lunapark a postupuje severovýchodním směrem. Ve vrcholu Vlčí kámen (880 m) dosahuje největší nadmořské výšky. Dále k severu tvoří skalky Tři kříže (817 m), z nichž jedna je ozdobena pěknou barokní plastikou Kalvárie, podle níž nese lokalita své jméno. Hadec čili serpentin je hornina, složena vesměs z těžkých druhotných křemičitanů železa a hořčíku. Vznikla rozložením původních olivínů a pyroxenů v žilné vyvřelině. Vzhledem k chloritickému rázu většiny minerálů má tmavozelenou barvu, místy přerušovanou světlejšími pruhy vláknitého serpentinu. Latinský i český název zdůrazňuje barevný dojem z této horniny, působící pestrostí hadí kůže. Mariánskolázeňský hadec byl v minulosti zpracováván po kamenicku v Mnichově u Mariánských Lázní a dnes vidíme v zařízeních některých hotelů a pensionů v Mariánských Lázních popelníčky, těžítka a jiné ozdobné předměty z hadce. Také část jímky Křížového pramene je ozdobena hadcovými obklady stěn pod hlavní kupolí pavilónu. Hadcové lokality u Mariánských Lázní mají i některé vzácnější formy hadcových rostlin - rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium), sleziník hadcový (Asplenium serpentini) a celá oblast, ač nebyla dosud prohlášena za státní rezervaci ochrany přírody, je pod kontrolou Státní památkové správy. Bylo by žádoucí obnovit těžbu hadce v lomech, jež jsou dnes opuštěny, a oživit výrobu předmětů z tohoto krásného dekorativního kamene.

Na hadci počíná dosti rozsáhlý areál vřesovce (Erica carnea), který je však rozšířen i na fylitickém podkladě malebných skal v údolí Teplé a hýří v květnových týdnech svým bohatým květenstvím červenofialové barvy. V Československu je znám pospolitý výskyt této nádherné rostliny pouze z Císařského (Slavkovského) lesa a z Vranovské Vsi u Znojma. Proto zasluhuje přísného šetření, i když je její výskyt hojný v celé severovýchodní oblasti našeho lesního pohoří. (GOTTHARD 1958)

V bezprostředním okolí Mariánských Lázní a v podloží města se střídají se žulou malé ostrůvky hadců, erlanů, amfibolitů, fylitů a svorů, které tvoří též podklad plošiny Tepelských vrchů. Všechny tyto uvedené horniny vykazují silnou tlakovou změnu - metamorfosu. Fylity, svory a amfibolity jsou typické krystalické břidlice, naproti tomu erlany a hadce jsou původně těžké vyvřeliny, poměrně málo změněné, většinou z kategorie hornin vyvřelých žilných, jež vyplnily jen pukliny zemské kůry a nepronikly na povrch.

Horninový podklad Tepelských vrchů je podstatně odlišný od jádra Císařského lesa. Chudá, většinou podzolovaná zvětralina kryje skalní podklad fylitů a svorů se stopami kaledonských vrás. Na okraji jsou sopečné vrcholy, z nichž aspoň Podhoře a Vlčí hoře nutno věnovat pozornost. (GOTTHARD 1958)

V okrese je pěkný příklad povrchového vulkanismu na Podhoře (846 m), studované již J.W.Goethem. Hornina, těžená zde na silniční štěrk na severozápadním svahu hory, jest nefelinický čedič. Nefelin zastupuje v tomto čediči sodno-vápenatý živec a vyskytuje se zde v podobě šestibokých sloupcových krystalků centimetrových rozměrů. Jsou zde i polohy starého vulkanického popela (tufu). Na našich starých třetihorních sopkách nesmíme ovšem hledat krátery ani jiné jevy, známé z činných sopek. Jsou to pouhé trosky, často proti původním horám denudací až o několik desítek metrů snížené, na nichž všechny povrchové jevy dávno byly sneseny vodou, větrem a ostatními zevními vlivy. Od doby činnosti těchto sopek uplynulo již několik miliónů let.

Jižní a západní část okresu patří již oblasti Českého Lesa, k němuž dlužno počítati geologicky i úval od Žandova k Plané a dále k Tachovu a k Přimdě. Český Les budován je též z krystalických břidlic se žulovými masivky. Stupeň proměny těchto hornin je různý - od málo změněných fylitů až po silně stlačené svory a chloritové břidlice s obecným granátem (západní svahy Dyleně k Mohelnu).

Výše zmíněným úvalem a dále i od Tachova probíhá Českým Lesem český křemenný val, význačná poruchová linie, podél níž se někdy šíří i slabé otřesy půdy. Příčné zlomy, běžící kolmo k této severní linii zabíhají i do oblasti Císařského Lesa. Podél nich vyvěrají mariánskolázeňské prameny. Křemenný val vznikl výplní pukliny bílým křemenem, jenž byl místy lámán jako křemen sklářský. Morfologicky se uplatňuje hlavně až v jižní části Českého Lesa, od Přimdy k Čerchovu.

Západně od Mariánských Lázní jsou drobné zbytky hornických prací, většinou ze 16. a 17.věku (Tři Sekery, Šmelctály (Hutě), mimo okres Drmoul, Michalovy Hory aj.). Jsou to malé sirníkové žíly s pyritem a galenitem (kyzem železným, leštěncem olověným). Na nich se vyskytují místy jako druhotné minerály lesklé zelené uranové slídy, vodnaté fosforečňany mědi s příměsí prvků uranové skupiny. Nelze předpokládati, že by tyto minerály mohly sloužiti jako uranová ruda, leda, že by zde byl objeven jako prvotní minerál smolinec, těžený od počátku století v Jáchymově a na zmíněné prvky uranové skupiny velmi bohatý minerál.

Poznámka: Textové vložky psané kurzivou jsou převzaty z článku Jaroslava Gottharda "Přírodní poměry západočeské lázeňské oblasti se zvláštním zřetelem k Mariánským lázním", uveřejněným v knize "Mariánské Lázně - prameny, dějiny, lidé" KN Karlovy Vary 1958 ( k 150. výročí založení Mariánských Lázní ).

František ŽĎÁRSKÝ, Mariánské Lázně

Obyvatelstvo okresu Mariánské Lázně

Poznámka: Počty obyvatel 1945 - rozumí se před odsunem německého obyvatelstva.

Poznámka: Obec GRAFENGRÜN byl v roce 1947 přejmenována na HÁJ. MNV ovšem navrhoval název "Dyleň", protože leží přímo pod uvedenou horou. Dyleň byl ovšem tehdy považován za německou zkomoleninu. Místopisná komise navrhla dvě varianty: buď "Háj" podle toho, že je obec obklopená lesy, nebo "Hraběcí" (podle německého "Grafen-). Dnes obec už s výjimkou několika domů neexistuje.

V roce 1948 byla přejmenována ves KROTTENSEE na MOKŘINA. Odborná komise navrhovala název "Žabí" podle německého názvu, což obec odmítla jako jméno hanlivé a naopak navrhla název "Želvice". Původní návrh od MNV Krottensee byl "Česká Poljana", při nejhorším alespoň "Poljana", ale byl odbornou komisí označen rovněž za nevhodný název.

Obec LOHHÄUSER byla přejmenována roku 1947 na "Slatina" s vysvětlením, že Loh=slatina, Häuser=domy. ONV prosazoval název "Tříslová" se zdůvodněním, že jde spíše o appelativum Loha= tříslo. To bylo mylné, ale spor byl pouze teoretický, protože obec zanikla dříve, než došlo k přejmenování!

Obec MAIERSGRÜN dostala nový název Vysoká v roce 1947, když navrhovaný překlad obce "Dvořákův Háj" nebo "Dvořákov" neprošel. ONV Mariánské Lázně navrhla název "Vysoká pod Dylení", ale přívlastek nebyl z důvodů rozlišovacích nutný a kromě toho se tehdy mělo za to, že název Dyleň je německá zkomolenina, proto se k němu české osídlení příliš nehlásilo.

Farní obec SCHÖNFICHT přejmenována v roce 1947 podle návrhu ONV Mariánské Lázně na Smrkovec.

STAV OBYVATELSTVA v okrese Mariánské Lázně k 1.únoru 1947

Bohumil ČESAL, řídící učitel, Lázně Kynžvart :

Květena Císařského Lesa

Císařský Les a jeho nejbližší okolí vyznačuje se obzvláště bohatstvím květeny. Mimo běžné druhy, vyskytující se ve všech krajích země České, dlužno si všimnouti řady vzácných rostlin, mezi nimiž patří některé do alpské skupiny.

1. Brusnice neboli borůvka bahenní nebo tečkovaná (Vaccinium uliginosum) - výskyt: na planině "Laubere" u Maiergrünu (Vysoká)
2. Švihlík krutiklas (Spiranthes) - na planině Gesser u Grafengrünu (Háje)
3. Rosnička okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) - na planině Mühlen u Grafengrünu (Háje), na louce u Judensäuerling (Drmoulská kyselka) mezi Malou Hleďsebí a Drmoulem, na loucemezi Amonsgrünskou cestou (Úbočí) a Černým rybníkem u Lehenshofu (Manského dvora), a na louce "U minerálky" vlevo cesty z Amonsgrünu (Úbočí) do Kynžvartu - chránit před sběrateli pro léčivé čaje !!
4. Tučnice (Pinguicula) - na louce za koupalištěm Riviérou ve Velké Hleďsebi a na Kladsku.
5. Upolín evropský (Trollius europeus) - na louce u Zeidlweidu (Brtná) a u Sangerbeergu (Prameny), na lesních plochách u myslivny na Kladské.
6. Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) - na Špičáku a na svazích kolem Lázní Kynžvartu, a u Amonsgrünu (Úbočí) - chránit před trháním na květinářské trhy, takto vyhubena ve středních Čechách!
7. Rojovník bahenní (Ledum palustre) - na planině na Kladsku
8. Náprstník červený (Digitalis purpurea) - kolem potoka Kneipelbachu u Markartova (Podlesí), při cestě "Richardka" nad Hirschfleckem (Jelení vrch), za starým seníkem pod kavárnou Alm (Polom)
9. Oměj - šalamounek pravý a modrý (Acenitum napellus) - na Těšovské hoře nad Těšovem
10. Kapradě serpentinové (Asplenium cumefolium a aduterinium) - na serpentinovém vřesovišti Volfstein (Vlčí kámen) nad Sangerbergem
11. Hvozník pyšný (Dianthus superbus) - tamtéž
12. Zimozeleň (Chimophila umbellata) - pod Kynžvartem
13. Větrobýl (Orchis) - všechny druhy pod Kynžvartem
14. Vstavačovité - pětiprstka (Gymnadenia) - všechny druhy, včetně druhů Ophrys, nalézají se v okolí Kynžvartu
15. Jazýček (Himantogosum hirsinum) - pod Kynžvartem
16. Hořec (Gentiana) - téměř všechny druhy v okolí
17. Konvalinka (Convalaria maialis)
18. Ďáblík bahenní (Calla palustris) - v rybnících a potocích u Úšovic
19. Kosatce (Iris) - téměř všechny druhy, včetně k.sibiřský (Iris sibirica), v lidovém rčení "netopýr"
20. Mléčivec alpský (Mulgenium alpinum)
21. Vřesovec - vřes jarní (Erica carnea) na plochách u Schönfichtu (Smrkovec) a na Volfsteinu (Vlčím kameni), roste tak bohatě, že může být sbírán do svazků
22. Lýkovec (Daphne mezereum) - kvete už v únoru a krásně voní, chránit před vykopáváním pro zahrádky !
23. Orlíček obecný (Aquilegia vulgaris),
24. Plavuň (Lycopodium),
25. Náprstník žlutý a bleděžlutý (Digitalis ambiqua),
26. Vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia),
27. Jaterníky (Hepatica)
28. Leknín bílý (Nimphea alba)
29. Prha chlumní (Arnica montana) - značně v okolí Kynžvartu a Staré Vody - chránit před sběratelstvím kořenářů
30. Svítící mechy (Schistostega osmundacea) na Irrsteinu (Bludný kámen) a na Dyleni
31. Šicha černá (Empetrum nigrum) - v bažinaté a slatinné oblasti severně silnice mezi starou Vodou a Lískovcem (Haselhof)
32. Vzácné vodní rostliny u přehrady Mariánských Lázní, různé druhy konifer a rhododendronů v zámeckém parku na Kladsku, zde již aklimatizované. Ochuzení květeny způsobuje i drenážování luk, vypalování mezí, umělá hnojiva. Všechny druhy svlačcovitých, jejichž hlízky jsou v době vegetační vysíleny, je nutno chránit. Klíčivost semen je malá.

Václav TEJMAR, Mariánské Lázně :

Osídlování

POMĚRY PŘED OKUPACÍ

Tak jako všude v pohraničí byl hraničářský život zde a v okolí jsoucích Čechů velmi těžký. Oproti cca sedmi tisícům Němců bylo v Mariánských Lázních asi 650 Čechů. V okrese bylo celkem 800 Čechů. Ač byli všichni hraničáři, vychováni k hájení hranice a bití se za každou cenu, museli i z tohoto města po velmi nepěkných zážitcích ustoupiti. Nemohu se zmínit o té nenávisti a radosti zdejších Němců, o tom plivání po nás, o úšklebcích, tlučení a zatýkání našich nejpřednějších menšinových pracovníků a Sokolů zdejšími ordnery, aniž mohly naše policejní sbory zakročit apod. Hodně z nás zde nechalo majetek a mnohý musel odejít s holým životem a malým kufříkem do vnitrozemí a prchat před zběsilostí zdejších Němců. Jaký to rozdíl mezi lidským a vzorně prováděným odsunem Němců.

ROK NAŠEHO OSVOBOZENÍ

Město samo v roce 1945 mělo se všemi vojenskými lazarety na 40 000 obyvatel a bylo naprosto přelidněno. Mezi nimi bylo na 80 Čechů a Slováků, kteří zde zůstali nebo sem byli přikázáni na práci. Nebylo zatím času na zvelebování lázní, neboť se muselo za všech okolností docílit právního postavení Čechů a Slováků u Američanů na rozdíl od Němců. Dne 19.května 1945 byl ustaven Revoluční národní výbor.

Nejprve byla českými lidmi obsazena radnice, ale naprosto nedostatečně. Jako první úřad fungovala pošta, která přišla se zaměstnanci jako první do Mariánských Lázní. Rovněž školní začátky byly těžké, ale přece jen poměrně brzo byly konsolidovány. Postupně zahájily činnost všechny úřady. Největším problémem byl prováděný odsun, který si vyžadoval velké práce. Mariánské Lázně byly prvním městem v republice, odkud šel 26.ledna 1946 první řádný transport sudetských Němců do Říše, kam si vždy přáli jít. Mariánské Lázně byly prvním městem v osvobozené republice, které bylo nejdříve bez Němců.

Vzpomínky a důležité zjištění o vstupu americké armády do Mariánských Lázní dne 6.května 1945. Podotýkám, že k žádnému povstání jak zdejší hrstky Čechů tak antifašistů nedošlo. Současně je důležité zjištění, že ani obávaní nacisté v městě přeplněném vojáky a lazary se ani k tomu nejmenšímu odporu nezmohli, neboť asi tři dny před příchodem spojeneckých jednotek ujaly se německé ženy veškerého dění. Například byly na státní silnici Velká Hleďsebe - Drmoul nám známé silniční barikády, jak je ustupující Němci dělali ze silných kmenů, ale německé ženy je po třikráte odstranily, přestože je hlídali esesmani. Když je odstraňovaly potřetí, již na ně koukali Američané s kopců.

Nálada mezi Němci byla různá. Panovala i panika. Ti nejhorlivější stále věřili v "Hitlera" a v nějakou zázračnou zbraň "V-3". Největší obavy byly před Rudou armádou. Když se v Mariánských Lázních roznesla zpráva, že se blíží od Karlových Varů Rusové, nastala hrozná panika. Němečtí lazaři o berlích přímo uháněli cestou necestou k bavorským hranicím. Ti, co nemohli chodit, byli dokonce vezeni na dětských kočárcích přes pole a louky, dál od Mariánských Lázní. - Ruští partyzáni byli v tomto území už před příchodem Američanů a setkali se s tankovými hlídkami americkými. Vstupem Američanů do kraje se stáhli zpět k Rudé armádě.

Bylo to dne 21. května 1945, kdy do Mariánských Lázních v ranních hodinách přijela první řádně organizovaná výprava poštovních zaměstnanců. Dne 24.května 1945 přijíždějí další členové civilní policie. Dne 27.května 1945 je slavnostní vzpomínka narozenin nám drahého presidenta dr.Edvarda Beneše v městském divadle, které je v přízemku zaplněno k velké radosti hraničářů jako důkaz, že naše řady mohutní.

Dne 28. května 1945 se hlásí na Revolučním národním výboru pánové dr.Jan Vichta, dr. Skácelík a Bláha. Dne 29. května 1945 přijel pan Vladimír Kovář s manželkou, notář z Plzně. Je to první český notář v historii Mariánských Lázní. Týž den přijíždí štábní kapitán četnictva pan Zábuš. Dne 2.června 1945 přijíždí do Mariánských Lázní 106 členů finanční stráže, 4.června přijíždí 23 nádražní zaměstnanců. Dne 8.června je nařízeno hlášení se všech Němců na policejním úřadě. Dne 26.června se ujímá pan J.Němec funkce předsedy Okresní správní komise.

V dalším období nastaly ovšem změny proti původnímu obsazení, jak v Místní správní komisi (MSK) tak v Okresní správní komisi (OSK), v referátech a jejich komisích. Přišli další noví výborní pracovníci, kteří se osvědčili a dodnes pracují. O vykonané práci se nedá hovořit. Společným úsilím bylo vykonáno tolik, co snad v žádném jiném městě. Dnes (1946) jsme na lázeňskou sezónu plně připraveni a máme největší kapacitu - 6 000 lůžek okamžitě k dispozici pro lázeňské hosty. I Karlovy Vary jich mají méně. Mariánské Lázně proti roku 1945 nikdo nepozná, jak se změnily ku svém prospěchu. Dovoluji si upozornit na věc, která není nikomu známá. Bylo zde také snad na 80 000 Němců na okrese, kteří byli skoro namačkáni v domech i na chodbách. Stálý počet obyvatel je jen 8000 a možnost přepychového bydlení pro hosty je asi 12 000 osob. Nikdo si nedovede představit, v jakém překrásném stavu jsme opouštěli v roce 1938 Mariánské Lázně a v jakém stavu jsme je po válce našli. Za dobu okupace zde nebylo vůbec nic upravováno ani spravováno.

Toto jsou mé nejkratší neupravené vzpomínky.

Rudolf MAŘÍK, okresní školní inspektor, Mariánské Lázně

Budování a rozvoj českého školství na okrese Mariánské Lázně

Jak jsme začínali ? Vyzbrojeni papírem a tužkou pospíchali jsme počátkem června 1945 z jižních Čech do západního pohraničí do okresu Mariánskolázeňského, abychom vybudovali české školství, nový kulturní a osvětový život.

S těmito předpoklady a programem dali jsme se odhodlaně do práce školské, kterou řídil ministerský zmocněnec Rudolf Mařík z Českých Budějovic. Byl pověřen úkolem vybudovat veškeré potřebné školství na tomto okrese. Tehdejší porevoluční prostředí ve městě a na celém okrese nebylo nijak příjemné a lákavé. Bylo to ovzduší prosycené nenávistí, zlobou a odvetou nacisticky smýšlejícího německého lidu. Ve městě samém bylo asi 35 až 40 tisíc německého obyvatelstva včetně raněných německých vojáků, uprchlíků německé a jiných národností, nemocných v odděleních berlínských nemocnic a podobně.

Město bylo obsazeno americkou okupační armádou, byly zde již ustaveny místní i okresní správní komise, o pořádek pečovalo naše četnictvo i policie, pohraniční stráž a vojenský oddíl gardistů. Civilního českého lidu zde byl nepatrný hlouček. který pečoval na prvním místě o zavedení pořádku ve všech samosprávních věcech, v zásobování a zajištění veřejného majetku. Dle provedených zjištění bylo koncem května 1945 na venkově okresu celkem asi 10 Čechů.

Úřadovna školské správy byla na radnici a stala se ihned místem stále vyhledávaným všemi vrstvami lidu každého, kdo hledal úlevy ve svých starostech, přáních a nedostatcích v různých zájmových oborech. S povděkem bylo však možno potvrditi, že značná část návštěv byla z řad nadšenců pro zájmy školské, pro práci kulturní a osvětovou. Zde se soustřeďovala touha po rychlém obnovení dřívějšího života spolkového a veškeré duchovní činnosti, která zde bývala před rokem 1938. Bylo nutno obnoviti Sokol, založiti ochotnický divadelní kroužek, zpěvácký spolek, založiti novou knihovnu, čítárnu, muzeum, ustanoviti kronikáře, obnoviti Národní Jednotu Severočeskou, turistický spolek a vše, co souvisí se vzděláním ducha a pokrokem.

Za první republiky jevilo se české školství na okrese takto: sedm českých škol obecných, jedna měšťanská, čtyři školy mateřské. Českých obyvatel bylo na okrese 1207, kteří se nemohli pronikavěji pro širší veřejnost národního celku uplatniti z důvodů slabé hospodářské podstaty, z příčin sociálních a národních pro malou početnost. Nelze však přehlédnouti, že kulturně a spolkově zde český člověk žil velmi intenzivně a duchovně tu položil pevné základy, takže byl významnou složkou v tomto západním pohraničí, zvláště v městě Mariánské Lázně .

Na podzim 1938 ustal úplně veškeren český život hospodářský, školský a kulturní, neboť všechny české školy byly zrušeny.

Při novém organizování školství se osídlovací proces na venkově dál pomalu, ač nejbližší obce Úšovice, Hamrníky a Velká Hleďsebe se nejdříve naplnily novými osídlenci. Jakmile se dopravní poměry zlepšily, přikročilo se ihned ke komisionelnímu zjištění všech školních budov, všeho školního majetku, obecních a spolkových knihoven, zařízení mateřských škol, žňových útulků, sociálních zařízení, kulturních památek, spolkových tělocvičen, biografů, a všeho, co náleželo pod ministerstvo školství a osvěty. Celkem bylo provedeno toto komisinelní zajištění na 42 obecných školách, na 3 měšťanských školách, na 4 pomocných školách, na 5 lidových školách zemědělských, na jedné odborné škole zemědělské, na jedné škole obchodní, na škole hotelové, na jednom gymnasiu, na jedné odborné učňovské škole, na jedné hudební škole, na 12 mateřských školkách KLV, v 18 žňových útulcích.

Dále byly zajištěny 3 biografy veřejné a jeden soukromý, i jedna soukromá knihovna (na býv.Henleinově statku Manský dvůr u Žandova). Dále jedno divadlo, jedna tělocvična bývalého Turnvereinu, jedna Masarykova ozdravovna, spolupůsobeno při zajištění knihovny a muzea v Metternichově zámku v Kynžvartu. Obecní a jiné knihovny byly zajištěny ve všech obcích okresu.

Nejprve bylo vybaveno město Mariánské Lázně všemi školami, pokud jich bylo se zřetelem ke složení obyvatelstva a k hospodářské únosnosti zapotřebí. Během září a října 1945 byly zde otevřeny dvě školy obecné, škola měšťanská, státní reálné gymnasium, odborná škola pro učně, městská škola hudební, povolena odborná škola pro ženská povolání (pro nedostatek učitelských sil byla však otevřena až 1.září 1946). Další vývoj národního školství pokračoval dle postupu a hustoty nového osídlování, dle možností úpravy a zanedbaných zničených školních budov a jejich zařízení (koncem války sloužily uprchlíkům), dle možností obsazování škol učitelstvem, které se ochotně hlásilo do služby v pohraničí a obětavě pracovalo v této obtížné, ale šlechetné práci.

Postup zahájení vyučování na jednotlivých školách:

Internát byl zřízen v domě Windsor pro 90 žáků.

Stav národních škol v září 1945 (školní rok 1945/46) se jevil takto:

5 škol obecných o 12 třídách s 225 žáky a 12 učitelskými silami; 2 školy měšťanské o 3 třídách s 55 žáky a 4 učitelskými silami; 1 mateřská škola s 10 žáky a jednou učitelskou silou, celkem 8 škol o 16 třídách s 290 žáky a 17 učitelskými silami.

Během školního roku 1945/46 se zdejší školství řádně rozvíjelo, takže dne 30.června 1946 bylo 18 škol obecných o 32 třídách s 857 žáky a 36 učitelskými silami; 2 školy měšťanské o 11 třídách s 276 žáky a 16 učitelskými silami; 6 škol mateřských o 9 třídách s 200 dětmi a 9 učitelskými silami; celkem 26 škol, 52 tříd, 1 342 žáků a 61 učitelských sil.

V důsledku nepatrného osídlení Císařského lesa a jeho následného zabrání k účelům vojenským byla zrušena škola v Sangerbergu (Prameny) 5.května 1946 a v Schönfichtu (Smrkovec) dne 1.září 1946.

Během prázdnin 1946 bylo nutno mnohé školy jinak organizovati z důvodu přílivu žactva, vyhověti přání reemigrantů o umožnění vyššího vzdělání jejich dětí zřízením pobočných tříd měšťanské školy Mariánské Lázně ve Třech Sekerách (Slezští reemigranti) a otevříti nové mateřské školy ve venkovských obcích - ve Staré Vodě a v Zádubu. Byla otevřena nová škola v Maiersgrünu.

V důsledku politického spojení Mariánských Lázní a Úšovic byla škola v Úšovicích přeložena do města Mariánských Lázní a upraveny dva nové školní obvody - severní a jižní. Vznikly tak dvě školy obecné (škola Sever a Jih) a dva samostatné obvody školské.

Stav národních škol na okrese Mariánské Lázně k 31. prosinci 1946 se jevil takto: 18 obecných škol o 35 třídách, s 1 062 žáky a 40 učitelskými silami; 3 školy měšťanské o 14 třídách s 376 žáky a 20 učitelskými silami; 8 škol mateřských o 11 třídách s 313 žáky a 11 učitelskými silami; celkem 29 škol, 60 tříd, 1 751 žáků a 71 učitelů.

Z obecných škol je 9 jednotřídek, 5 dvoutřídek, 2 trojtřídky, 2 pětitřídky s pobočkou. Z měšťanských škol má jedna 8 tříd (Mariánské Lázně ), druhá 4 třídy (Lázně Kynžvart) a třetí 2 třídy. Takto přibylo od 30.září 1945 celkem 21 škol, 44 tříd, 461 žáků a 54 učitelů.

NÁPLŇ ŠKOL, zvláště na venkově je velmi pestrá s různorodým žactvem podle národnosti i náboženství, neboť mimo žáky české národnosti navštěvují školy Slováci z východního Slovenska, Rusíni z Podkarpatské Rusi, děti vídeňských Čechů, Slováci z Maďarska, děti českých rodičů z Francie, Rumunska, Ruska, děti střelínských Čechů z Kladska (Slezska), a tu a tam se vyskytnou i děti německých antifašistů, a v poslední řadě i bulharské děti. Tím jest přirozeně práce učitelů značně ztížena a jest zapotřebí dvojnásobného úsilí a píle učitelovy, aby se přiblížil anebo dosáhl vytčených cílů.

ZDRAVOTNÍ STAV DĚTÍ jest povšechně málo uspokojivý a zvláště v oblastech s osídlenci z východní části republiky a z ciziny, kde není porozumění ani pro nejzákladnější požadavky hygieny, kultury těla zdravotnictví vůbec. Zde bude nutno ještě mnoho vykonati, k čemuž nemálo přispěje organizovaná služba školních lékařů, zdravotních školních sester, okresního zdravotního školského referenta a dorostu Československého Červeného kříže.

SOCIÁLNÍ POMĚRY vykazují tentýž neutěšený stav a bude zapotřebí mnoho péče sociální, aby nastala na tomto úseku humánní činnosti pronikavá náprava, neboť sociální bída odráží se v životě školském po všech stránkách.

U Okresního školského výboru ustavena jest okresní školská komise, kvalifikační komise, okresní školský referent, okresní výbor zaměstnanců školské a kulturní služby, okresní pedagogický sbor, okresní referentka pro školy mateřské, okresní poradkyně pro vyučování ženským ručním pracím a domácím naukám, správce okresního střediska pro výchovu filmem a diapozitivy, okresní zdravotní školský referent.

ÚŘADY v Mariánských Lázních k 1.1.1947

Úřad: Adresa: Předseda: Přednosta:

Místní národní výbor radnice Pierceova 155 Bohumil Kuželovský A.Pochman
Lázeňská komise dům Sanssouci F.Šinka -
Okresní národní výbor řed.lázní - Ibsenova Zíma JUDr.Fr.Skácelík
Berní úřad Benešova 132 J.Krejčí -
Berní správa Benešova 132 Fr.Zelenka -
Důchod.-kontrolní úřad Benešova 132 F.Haluza -
Katastrální úřad Benešova 132 Ing.Šeda -
Železniční úřad ČSD nádraží Baur -
Okresní úřad ochrany práce Ruská 217 Bayer
Okresní péče o mládež vedle hlavní pošty - -
Úřad sociální pojištění V Sadech F.Hruška -
Poštovní úřad Hlavní pošta Pelzman
Elektrárna Benešova 294 František Smíšek -
Bezpečnost SNB Metropol, Ruská ulice Okresní velitelství SNB
Státní lázně a zřídla Masarykova František Benýšek -
Lázeňský orchestr dům Sanssouci, šéf orchestru J.Vlach-Vrutický,Benešova čp. 26
Lázeňské divadlo Bohumil Honsa, dům Lincoln
Městská nemocnice MUDr.Karel Weiner MUDr.Ladislav Hykel

Pramen: OD DYLENĚ, vlastivědný měsíčník bývalých okresů Mariánské Lázně, Teplá, Tachov a Planá - monotématické dvojčíslo 9.-10. z listopadu a prosince 1948. V upomínku na českou poválečnou vlastivědnou činnost přepsal z nečistopisu připraveného dvojčísla a poznámkami opatřil - Ing. Richard Švandrlík, Mariánské Lázně, 1. listopadu 1995.