Sto let od setkání dvou monarchů v Mariánských Lázních
Mariánské Lázně hostily stovky panovníků, evropských politiků a diplomatů a chlubily se těmito návštěvami, které prohlubovaly věhlas města jako mezinárodního politického a společenského centra. Také počet hostů z rodu panujících Habsburků byl nemalý. Ale Mariánským Lázním nejvíce záleželo na Jeho Veličenstvu - císaři Františku Josefu I. A právě ten nepřijížděl a oblíbil si jiné lázně. O to větší nadšení vypuklo v Mariánských Lázních, když se objevila zpráva, že rakouský císař v srpnu 1904 navštíví Mariánské Lázně, aby se tu setkal s anglickým králem Edwardem VII.
František Josef navštívil sice Mariánské Lázně již v září 1847, ale ještě jako arcivévoda a spolu s dvěma dalšími rakouskými arcivévody. Lázně tehdy netušily, že do roku usedne na císařský trůn. Byla to krátká návštěva tří mladičkých princů - budoucímu císaři bylo 17 let, arcivévoda Ferdinand Maxmilián (1832-1867), pozdější císař mexický, měl tehdy 15 let, arcivévoda Karel Ludvík (1833-1897) byl 14letý. Návštěva v roce 1847 byla překvapující a píše o ní zdejší kronikář Johann Nepomuk Felbinger:
"3. září 1847. Jejich císařské královské Výsosti, tři nejjasnější princové přicestovali do Mariánských Lázní s družinou - arcivévoda František Josef, arcivévoda Ferdinand Maxmilián, arcivévoda Karel Ludvík. Doprovázeli je Jeho Excelence hrabě Heinrich von Borbolles, svobodný pán von Gerzzaull, Karel hrabě Carenini, c.k. komoří a plukovník; dohromady 19 osob. Princové vystoupili u hostince KLINGER za střelby z hmoždířů." Felbinger zakreslil narychlo postavenou velkou slavobránu v místech dnešní kruhové křižovatky "U hodin". Princové se ubytovali v Klingeru a část doprovodu přenocovala i v sousedních lázeňských domech.
Od té doby si musely Mariánské Lázně čekat 57 let na další návštěvu Františka Josefa I. A to bylo ještě díky jinému slavnému hostu - anglickému králi Edwardovi VII. Tento panovník tehdejší největší světové velmoci - Velké Británie - si oblíbil Mariánské Lázně a po devět let sem přijížděl na letní pobyty.
Vídeňskému dvoru se nelíbilo, že anglický král jezdí do Mariánských Lázní (tedy do Rakouska-Uherska) a přitom nevykonal žádnou oficiální návštěvu u panovníka ve Vídni. Byla proto diplomatickou cestou ujednána králova návštěva císaře v jeho letním sídle v Bad Ischl. Císař pak slíbil oplatit návštěvu králi v Mariánských Lázních, neboť se mu nechtělo jet přes moře do Anglie a necítil se zcela zdráv. Císařova návštěva byla stanovena na 16. srpna 1904.
Zpráva o tom vyvolala ve městě velké vzrušení. Byly připravovány uvítací oslavy. Město mělo dobré zkušenosti s přijímáním význačných panovníků, ale císařovi chystalo mimořádný hold. Městská rada jmenovala pro tuto návštěvu speciální komisi. Ta vypracovala detailní program slavnostního přijetí a oslav a předložila císařskému ceremoniáři Nepálkovi, který přijel do Mariánských Lázní, aby posoudil situaci a rozhodl o tom, kde bude císař bydlet. Z objektů, nabídnutých starostou, zvolil Nepálka vilu LUGINSLAND (dnes LIL). Byla to vila, kterou daroval městu zdejší milionář Max Halbmayr speciálně pro návštěvy korunovaných hlav. Jakmile bylo toto rozhodnuto, v prvním patře Luginslandu bylo rozšířeno bydlení tak, aby tu byla pracovna císaře, ložnice, přijímací salón, a vše bylo vylepšeno tak, aby to odpovídalo významu a potřebám nejslavnějšího hosta - císaře.
K těmto přípravám uveďme malou příhodu z hotelu Weimar. V tomto hotelu měl pobývat anglický král. Uprostřed července 1904, tedy měsíc před příjezdem krále, byl zjištěn u jednoho mladého děvčete, které sem přišlo z Berlína, nakažlivý tyfus. Zdejší lékař Prof.Dr.KISCH nechal nemocnou okamžitě převézt do jedné odlehlé vily a zakrátko vypátral, že nemoc sem byla přenesena děvčetem z jednoho švýcarského pensionátu. Doktor KISCH nechal vydezinfikovat všechny pokoje a záchody hotelu WEIMAR co nejdůkladněji a dal analyzovat vodu. Pak se obrátil na (tehdy nové) okresní hejtmanství v Mariánských Lázních s důvěrným sdělením o výskytu tyfu. Žádal okresního lékaře a okresního hejtmana, aby případ zatím nezveřejňovali a nenahlásili výše, při čemž se zavázal, že sám osobně bude dohlížet nad situací v hotelu i ve městě. Naštěstí se nic dalšího neobjevilo, král mohl přijet, uskutečnilo se setkání monarchů a sezóna byla zachráněna.
Dne 9. srpna 1904 přijel král Edward VII. na léčení a o týden později očekával císaře. Mezitím město činilo vše, aby mohl být císař přijat se všemi poctami, třebaže vědělo, že jeho návštěva neplatí městu, ale anglickému králi. Chtělo však tomuto setkání připravit slavnostní rámec. Vídeňský architekt Arnold HEYMANN byl pověřen provedením úprav města u příležitosti setkání anglického krále s rakouským císařem. Ačkoliv šlo o dílo časově omezené, stalo se nejzdařilejší slavnostní úpravou města v jeho historii. (Mariánskolázeňští byli proto oprávněně zklamáni, když jejich císař adekvátně neocenil tuto nádheru, v níž vedle girlandových pásů s vlajkoslávou a květinovým mořem po celém městě dominoval modrý Císařský pavilón před dnešním Cristalem. O to více holdovali anglickému králi.)
Výzdoba začínala na nádraží. Hala byla vyzdobena květinami a vysokými květináči. U východu nádraží se zvedaly do výše dva obrovské, 12 metrů vysoké pylony, spojené obloukem v triumfální bránu, korunovanou císařskou korunou se jménem císaře. Dalších pět podobných triumfálních bran překrývalo hlavní třídu na cestě od nádraží. Les vlajek zdobil hlavní třídu po celé trase. Centrum dekorací bylo mezi Mariánskolázeňským mlýnem (dnes Cristal) a vilou Luginsland (dnes Lil). Zde byla postavena na obeliscích kruhová kopulovitá stavba, na které trůnila 4 metry vysoká císařská koruna. Interiér pavilónu byl potažen modrou látkou a ozdoben množstvím květin. Na všech domech vlály vlajky Rakouska, Anglie a Mariánských Lázní. Girlandy s květinovou výzdobou lemovaly hlavní třídu po celé její délce.
Vlak s císařem přijel 16. srpna 1904 ve 14:30 hod. Král v rakouské maršálské uniformě pozdravil na nádraží císaře, oblečeného naopak do uniformy anglického maršála, a byly vzájemně představeny družiny obou panovníků a přijímací výbor. Nato nastoupili císař a král do společného kočáru a vydali se k hotelu WEIMAR. Naproti jim přijížděli místodržící Čech, okresní hejtman, starosta města a tepelský opat Helmer. Po uvítání se císař odebral do vily LUGINSLAND, kde ho za deset minut poté navštívil král Edward.
Slavnostně oděné město působilo impozantně. Od nádraží až k hotelu WEIMAR stalo špalír 111 spolků veteránů a střelců z celých západních Čech, dále všechny městské spolky, hasičstvo ze širokého okolí a žactvo Mariánských Lázní. Za nimi pak obyvatelstvo Mariánských Lázní a lázeňští hosté.
Odpoledne v 16 hodin se konalo v kursálu (dnes CASINO) slavnostní přijetí vyslanců, diplomatů, západočeské šlechty a duchovenstva císařem. Císař přijal také zástupce města v čele se starostou, zástupce okresů Teplá a Mariánské Lázně, soudního okresu Lázně Kynžvart, zástupce evangelické obce, židovské obce, lékaře, učitelstvo, zástupce Červeného, Bílého a Zeleného Kříže, veterány, staré válečníky, střelce, hasiče a představitele různých spolků. Na úvod pronesl císař krátkou řeč a pak se informoval o poměrech v Mariánských Lázních.
Kolem 18 hodiny podnikli oba panovníci okružní jízdu městem od hotelu WEIMAR (dnes Kavkaz) ke Křížovému prameni, dále na náměstí Františka Josefa I. (dnes Mírové náměstí), odtud k Lesnímu prameni a zpět k Novým lázním; pak vzhůru lesem k hotelu KRAKONOŠ, odtud se vrátili do hotelu WEIMAR. Zde se pak konala slavnostní hostina, na níž bylo pozváno dvacet osobností, mezi nimi byl i tepelský opat Gilbert Helmer, okresní hejtman Mariánských Lázní Karl Pezellen, starosta JUDr. Franz Nadler, osobní lékař krále doktor Ott. Jídelní lístek tvořila želví polévka, královnina polévka, pstruzi s novými brambory, špenátem a mrkví, srnčí hřbet, koroptve s brusinkami, grilovaný poulard, čokoládová zmrzlina, jahody se šlehačkou, koláče a ovoce. Hudbu obstarávala skupinka vybraných členů lázeňského orchestru. Po třetím chodu připil král na zdraví císaři. Při tom zazněla hymna. Císař odpověděl přípitkem na zdraví anglickému králi a zazněla anglická hymna.
Večer bylo město slavnostně osvětleno, zvláště pak onen pavilón před vilou Luginsland (LIL), kde zářila koruna císařská s mnohobarevnými žárovkami jako drahokamy v císařské koruně. Také v parku pod Luginslandem zářily stovky žárovek ve tvaru císařova jména.
Císař, unavený po cestě a po hostině, se odebral do vily Luginsland, král však dosud čilý a čerstvý podnikl novou sólovou okružní jízdu iluminovaným městem za bouřlivých ovací lázeňského publika. Druhý den v 7 hodin ráno odjížděl císař do Karlových Varů. Místní spolky mu vytvářely špalír na cestě směrem k nádraží.
Na zpáteční cestě do Vídně přes Mariánské Lázně se císař ještě jednou zastavil na nádraží a setkal se tu naposledy s anglickým králem Edwardem.
Ačkoliv šlo o setkání monarchů, vedení Mariánských Lázní očekávalo, že císař alespoň projde městem a že si prohlédne, ne-li pavilóny pramenů a kolonádu, alespoň Císařský pavilón před vilou Luginsland. Město ho stavělo s velkými náklady. Ale císaře čekalo marně.
Přes tuto poměrně chladnou odpověď císaře na "horké" srdečné uvítání rozhodlo se město postavit na památku setkání monarchů monument. Byl postaven v parku před kursálem, v němž František Josef I. přijímal hosty. Pomník "Setkání monarchů", postavený "na věčnou paměť", nepřežil ani patnáct let. Po vzniku Československa byl odstraněn a na jeho místě se objevil zprvu pomník Walthera von Vogelheide, od roku 1960 je tu Chopinův pamětní kámen.
Stříbrný smrk vedle římskokatolického kostela byl zasazen společně králem a císařem, jak to hlásala pamětní tabule před smrkem, na paměť slavného setkání. Pomník i pamětní tabule u smrku vešly do historie města, ale už neexistují. Smrk vyrostl do obdivné výše a také on dnes připomíná sté jubileum nejslavnější události, jakou kdy zaznamenala historie Mariánských Lázní.
Resumé
V srpnu 1904 došlo v Mariánských Lázních k mimořádné politické události - k setkání rakouského císaře s anglickým králem. Takovou atmosféru nadšení a výzdoby města Mariánské Lázně nikdy předtím ani potom nezažily. 16.srpen 1904 se zapsal do historie města zlatým písmem a setkání monarchů bylo považováno za optimistický vstup do 20.století, od něhož se tehdy očekávalo trvalé spolužití států Evropy, ekonomická prosperita bez krizí a pokračování technického pokroku. Mezi králem a císařem nebyla uzavřena žádná smlouva. Naopak v roce 1907, kdy došlo v Mariánských Lázních k setkání anglického krále s ruským ministrem zahraničí Izvolským a francouzským politikem Clemenceau, byly tu položeny základy velmocenského paktu proti Německu a Rakousku, nazývané "dohodou" v pozdější světové válce, do které zbývalo pouhých sedm let.
Ing.Richard Švandrlík
