Hamrnický zámeček

Starší než Mariánské Lázně a než Hamrníky je Hamrnický zámecek. Jak uváděl A.GNIRS (1932), "v roce 1706 zanesl obrovsk1706-1708 ý požár kynžvartských lesů oheň až do Hamerského dvora, který lehl popelem. V letech byly pHamerského řerušeny stavební práce v klášteře Teplá a stavitel a dělníci byli použiti k stavbě nového dvora. Projekt stavby připravil Christoph DIENTZENHOFER."

Zde koncipoval monumentální obdélníkovou stavbu hospodářského dvora a do jeho jihovýchodního rohu zasadil čtyřhran podivuhodného zámečku (Schlössl). Je proto nutno rozeznávat "zámeček" a "hospodářský dvůr". Hlavní fronta zámečku s třemi okny je stavebně zdobena dvěma nikami vedle vjezdu do dvora. Prostory v přízemí v patře jsou klenuté a na nástropních plochách v horních prostorách bývaly obrazy. Později byly přetřeny bílou barvou. Do jižního křídla dvora byla umístěna zámecká kaple s věžičkou. Kaple zmizela, ale věžička je dosud zachována. Také v kapli byla fresková výzdoba, která byla později přebílena. Stavba dostala honosný název "Villa Hammerhoviana". Stavbyvedoucím byl Wolfgang BRAUNBOCK. Stavební účty uváděly položky:

"Pollier … 4 gulden wöchentlich, herrn baumeister gesellengroschen … 100 gulden, dem Weseritzer klemperer vor die rinnen uns trachenköpf (Wasserspeier) … 50 gulden, dem Planer mahler vor dieselben zu staffieren oder colorieren …. 4 gulden 51 kr., der Steinmetz Georg Zeitler hatt vollständig für gesambte steinmetzarbeith des ganzen Hammerhoffs empfangen …. 553 gulden 16 kr." (Kdo byl uváděný plánský malíř ? Pravděpodobně Johann Caspar Schmidt (1661-1728) z malířské rodiny. Také jeho tři synové, rodáci plánští, byli proslulí malíři.)

V roce 1710 určil opat novou stavbu ke zotavení konventuálů při tzv. májové kúře (cura majalis), při níž se také popíjely léčivé úšovické kyselky. Ale i v zámečku se léčilo. v přízemi byly koupelny a minerální voda se sem vozila v sudech od pramenů. Tepelský opat Jeronym Ambrož v roce 1749 zamýšlel dovést vodu do koupelen dřevěným potrubím z lesa od Ferdinandova pramene a přeměnit zámeček v lázně, jak mu radil doktor SPRINGSFELD. K realizaci však nedošlo. Májová kúra se opakovala každoročně až do časů Nehrových (1790).

V období 1790-1807 sloužil zámeček obci Úšovice jako dočasná fara, v dalších letech pak lázeňským hostům – ponejprv k ubytování, brzy pak jako výletní místo s nabízeným občerstvením.

Hamerský dvůr

Co zde bylo před zámečkem ? Ještě starší je Hamerský dvur (HAMMERHOF). Podle A.GNIRSE (1932) se stal majetkem kláštera Teplá už v roce 1626, ale tepelské anály uvádějí, že Hamerský dvůr koupil tepelský opat Raymund Wilfert I. (opatem 1658-1670) za 3000 zlatých a 50 říšských tolarů od George Christopha Daniela, zvaného Danikl von Froschhammer, dne 22. března 1665. Tehdy stál dvůr zcela vyhořelý po obrovském požáru kynžvartských lesů (podobně jako po požáru 1706) v roce 1664 a opat dal roku 1665 dvůr znovu postavit.

Kdy vznikl dvůr ? Hamerský dvůr mohl být postaven až po roce 1567, kdy koupil zdejší hamr Kryštof Daniel (senior) z Chebu a někdy ke konci 16.století postavil vedle hamru i dvůr.

Hamerský mlýn či hamr

Co zde bylo před dvorem ? Starší než dvůr byl klášterní hamr k výrobě železa. Jeho stáří je podivuhodné. Nemáme sice jeho "zakládací listinu", ale o jeho vysokém stáří můžeme soudit z následujících zpráv. Za prvé tepelská listina z roku 1463 uvádí stavbu "Nového" mlýna v Úšovicích (dnešní Stavební mlýn). Potom "Starý" mlýn nemohl být než náš hamr. Ležel na samé hranici katastru Úšovic (farnosti Pístov a panství Teplá), neboť Kosí potok býval hranicí panství. Za druhé se uvádí počátkem 16.století zdejší železný hamr a mlýn, zvaný podle majitele FROSCHHAMMER. Tento hamr prodal pak v roce 1567 jistý Šimon FROSCH Kryštofu Danielovi z Chebu za 1150 zlatých. Při prodeji byl převeden i nájem za pozemek – 10 zlatých ročně tepelskému klášteru. To potvrzuje naši domněnku, že majitelem levého břehu Kosího potoka zůstával klášter Teplá (již za Hroznaty), ale vlastníkem hamru byl už někdo jiný, kdo však musel platit za pozemek. Za třetí císař Karel IV. udělil klášteru Teplá v roce 1350 (!) právo kutat železo a právo provozovat hamr v Hroznětíně, který tehdy ještě patřil klášteru. Je pravděpodobné, že klášter Teplá využil svého práva těžby železa i zde poblíž Úšovic. Tak by zdejší hamr mohl stát už někdy koncem 14.století ! Za páté stará pověst vypráví, že za husitských válek byl zdejší mlynář jediný, který zůstal v kraji při katolické víře. Snad vlivem odlehlosti místa ? Byl majitelem hamru ?

Skutečností je, že v 16.století se tu těžila železná ruda a zpracovávala v třech malých hamrech na Kosím potoce. Z jiných pramenů známe i názvy: železný hamr sv.Bartoloměje (patrona zdejšího farního kostela na Pístově), panský hamr sv.Kryštofa (patrona horníků), vodní hamr a ještě vysoká pec.

Až v novější době byl hamr přestavěn na Hamerský mlýn, který byl v roce 2000 stržen a dnes přestavěn do moderní podoby.

Hamrnický zámeček jako místo prvního lázeňského léčení

Již ve starém Hamerském dvoře, roku 1697, vyzkoušel lázeňské léčení tepelský opat Raymund II.Wilfert (opatem 1688-1724). K léčbě dosud používal na radu lékařů "chebskou" vodu (tj. z Františkových Lázní). V Hamrnickém zámečku z roku 1710 tato tradice pokračovala, ale stále častěji tu byla řeč o zdejších léčivých kyselkách.

Zámeček jako výletní místo lázeňských hostů

V sousedství rozvíjejících se Mariánských Lázní prožíval Hamrnický zámeček v 1. polovině 19.století pestré období své historie. Už na počátku lázní přijížděli kočáry četní hosté a mezi nimi básník J.W.Goethe a jeho přátelé. Budovy byly opraveny, dvůr rozšířen, připravena kuchyně, v roce 1832 k zámečku vybudována dobrá silnice a při ní založena kaštanová alej. SOMMER (1838) ve svém popise Čech psal, že se v zámečku podává občerstvení a je tu bohatý výběr pro hosty, kteří mohou stolovat u nájemkyně hostince, známé bavorské kuchařky paní Neudeckerové. Kolem zámečku byl zřízen roku 1832 zámecký parčík, v něm postaveno několik gloriet, laviček, vznikly procházkové pěšiny (jedna vedla k Hamerské kyselce, která vyvěrala v údolí před dvorem). Místo se objevuje na dobových rytinách. Dnešní starý dub (obvod 360 cm) je pamětníkem té doby.

Kuchařka Neudeckerová

Bavorská kuchařka Anna Neudeckerová proslula kuchařskou knihou, přeloženou i do češtiny, francouzštiny a italštiny. Na 500 stranách popsala na tisíc jídel od polévek až po dezerty a různá dietní jídla. Na konci knihy uvádí menu pro každý týden roku – počet popsaných jídel stoupá od pondělka (4 chody) do neděle (10 chodů). Knihu psala v hotelu Hvězda v Mariánských Lázních. Odtud přešla 1832 do Hamrnického zámečku, kde si pronajala na léto hostinec. Nabízela velký výběr jídel a vymýšlela nové a nové recepty. Na zahradě před vjezdem do zámečku obsluhovala lázeňské hosty. Říkali jí tu "Neuberin". K ní přicházela děvčata z kuchyní z Mariánských Lázních, aby se u ní vyučily kuchařskému umění.

Jednoho dne měl přijet pan převor se třemi hosty, a to bylo pro paní Neudeckerovou sice radostné, ale vyžadovalo přemýšlení, čím pana převora překvapit. Kuchařka procházela malou zahradou nahoru dolů a přemýšlela, co udělat. V tom pohlédla na keře černého bezu v plném květu. Tady je řešení! Spěchala do zámečku a vše připravila. Když přijeli hosté, očekávala je s chutným dobrým obědem v šestibokém velkém pokoji zámečku. Po jídle navrhl opat, aby si dali na zahradě kávu.

Na to paní Neubeckerová čekala. Připravila jemné těsto z mléka, hladké mouky, vajec, cukru, do druhého hrnce dala přepuštěný tuk, na kuchyňských kamnech nahřála dvě žehličky a šlo se na zahradu. První šla paní Neudeckerová s hrncem s těstem, za ní dvě kuchařinky se žehličkami a s pánví s dřevěným uhlím a poslední pomocnice s přepuštěným tukem.

U bezu se paní Neudeckerová zastavila, trhala bezové květy, ponořovala je do sladkého těsta a potom do vřícího tuku na horké pánvi. Tak přeměnila bílé okolíky v chutné kávové pečivo. Když přišel pan převor s hosty ke kávě, zavedla ho kuchařka nejprve k černému bezu, aby si tu sám natrhal surovinu pro pečivo. Převor se upřímně rozesmál a historka šla od úst k ústům. (Ze vzpomínek Marie Zicklerové.)