"Genius loci – Goethe - je tu cítit na každém kroku"
 

 

Tuto větu vyslovil Henrik IBSEN při návštěvě Mariánských Lázní před 100 lety. Tento norský dramatik světového významu, se narodil v norském Skienu (* 1828) jako syn bohatého obchodníka, který však zkrachoval. Ibsen vystudoval v Kristianii (Oslo) a zde začal vydávat týdeník "Andhrimmer", v němž prosazoval národní a revoluční myšlenky. Roku 1851 se stal režisérem v Bergenu a odtud často vyjížděl na studijní cesty do Kodaně a Drážďan. V roce 1858 byl povolán zpět do Osla, aby řídil norské Národní divadlo. Toto období bývá označováno jako nejnešťastnější etapa jeho života. Po čtyřech letech (1862), rezignoval na funkci ředitele a v roce 1864 opouští svou vlast téměř na 30 let (do 1891). Žil střídavě v Itálii a v Německu.

První jeho divadelní hry jsou dramata z národní historie (Paní Inger na ostrově, Slavnost v Solhaugu, Nápadníci trůnu). Roku 1862 napsal první norskou komedii (Komedie lásky) a pak velké dramatické básně (Brand, Peer Gynt). Jeho slávu založily společenské kritické hry (Nepřítel lidu, Nora, Když my mrtví procitáme, Strašidla). V pozdních hrách se objevují stále častěji prvky symbolismu (Hedda Gablerová, Rosmersholm, John Gabriel Borkman). Henryk Ibsen zemřel roku 1906 v Oslo.

První Ibsenova hra v Národním divadle v Praze v roce 1889

V pražském Světozoru se objevuje zpráva, že 3.května 1889 se poprvé hrála v Národním divadle v Praze Ibsenova činohra o třech dějstvích "Nora". Text přeložil Jakub Arbes, režisérem byl František Kolár. České publikum prý volalo po Ibsenovi. Po Noře by měla přijít na řadu také Divoká kachna.

Stručný obsah Nory: "Nora žije v manželství, jakých je tisíce. Bankovní ředitel Helmer a jeho manželka Nora prožívají osm let v nejlepší shodě. On ji nazývá "svou veveřičkou" a pilně pracuje, aby mohli žít bezstarostně. Ona jej miluje a pečuje o jejich tři malé děti. Miluje jej tak, že když onemocněl a záchrana vyžadovala pobyt v Itálii, vypůjčila si na to peníze a padělala na úpise podpis svého otce v přesvědčení, že její skutek je ušlechtilý. Ale dluh se jí stal osudným. Zatajila před svým mužem půjčku a lhala, že peníze dostala od svého otce, poněvadž její muž, advokát Helmer, by nikdy nepřipustil, aby se útraty jeho léčení hradily dluhem.

Po letech však věřitel, který jí půjčil peníze, individuum zákeřné, použilo falšovaného podpisu k vydírání. Žádal Noru, aby se za něho přimluvila u Helmera, a hrozil, že jinak vyzradí, co udělala. Nora se tedy přimluví, ale padouch nakonec Helmerovi vše vyzradí.

A tu se počestný Helmer stává bezohledným a spílá Noře, nechce ji znát a chce odejít od ní i s dětmi. Není to však jediná bouře v jejich manželství: Nořina přítelkyně donutí onoho padoucha, aby vrátil dlužní úpis. Jakmile má Helmer úpis v rukách, je po hněvu. Nora je opět "jeho veveřičkou". Ale Nora vidí, že její muž si váží kariéry víc než její lásky. Jakmile by jí veřejnost odsoudila, zřekl by se jí bezohledně. A tak Nora prohlédne a odchází." - Pro tehdejší publikum šlo o nové, moderní pojetí hry a ne každý divák byl schopen ho přijmout.

Ibsen v Mariánských Lázních

Henrik Ibsen navštívil také Mariánské Lázně. Protože však nebyl uveden v kurlistech, zůstává nejasné, jak dlouho a kdy přesně v Mariánských Lázních byl. Šlo zřejmě o krátkou návštěvu, uvádí se rok 1900. Při procházce městem byl nadšen a nakonec prý prohlásil: "Genius loci – Goethe - provází mě tu na každém kroku." – Jeho návštěvu Mariánských Lázní připomíná od roku 1945 Ibsenova ulice v místech od býv.děkanství kolem léčeben Vojenského lázeňského ústavu k Fibichově ulici.

Ibsenova hra "Nepřítel lidu" a Mariánské Lázně

Ibsenovu hru "Nepřítel lidu" připomenul před lety v tisku MUDr. Vladimír Křížek v souvislosti s podobným případem, který se odehrál kdysi v Mariánských Lázních.

Stručný obsah hry: "Hlavní postavou dramatu je lázeňský lékař Stockmann. Je zakladatelem prosperujících přímořských lázní, poctivý, byť trochu výstřední. Svou prací a nadšenou propagací získal lázním značnou oblibu. Náhle zjistí, že se v lázních vyskytla choroba vlivem znečištění místní vody odpadními vodami z koželužny vlastního tchána. Ve vodě se objevili "nálevníci" a je nezbytné vybudovat nový vodovod a kanalizaci. Stockmann chce napsat varovnou zprávu do novin. Zprvu má souhlas redakce, ale na odpor se postaví opozice a tchán, který skoupil akce lázní, chce donutit Stockmanna ke stažení zprávy. Je veřejně označen za "nepřítele lidu" a z lázní propuštěn. V bytě mu chátra vytluče okna, jeho dcera učitelka je propuštěna, děti vyhnány ze školy. Jako ztroskotanec prchá do jiného města."

Drama obsahuje mnoho palčivých úvah

Také toto je mimořádné drama o svobodě, o liberalismu, o úloze davu a individua. Situace, kterou popsal Ibsen, se ve skutečnosti mnohokráte vyskytla. V pamětech profesora balneologie na německé pražské univerzitě H.E.KISCHE (1843-1918) – "Erlebtes und Erstrebtes" - se dovídáme o podobném případu v Mariánských Lázních. V roce 1904 se konaly v Mariánských Lázních velké přípravy na novou sezónu. Měl přijet anglický král a mělo tu dojít k jeho setkání s císařem Františkem Josefem I. Necelé 4 týdny před císařovým příjezdem onemocněla v hotelu Weimar (Kavkaz) mladá dívka z Berlína. Profesor Kisch u ní diagnostikoval břišní tyf. Dívka byla ihned odvezena z hotelu a izolována v jedné odlehlé vile. Kisch dal provést důkladnou dezinfekci bezprostředního okolí, kde dívka bydlela a začal pátrat, kde se mohla nakazit. Byl vyšetřen personál hotelu, kuchyně, pitná voda, ale výsledky nebyly podezřelé. Kisch zjistil, že berlínská dívka sem přišla z internátu ve Švýcarsku, kde se objevilo několik případů tyfu. Kisch stál nyní před rozhodnutím, zda uveřejnit případ, jak byl k tomu okresním hejtmanstvím žádán. Uvědomoval si, že by zpráva ohrozila zdejší sezónu, na což lačně čekala konkurence jiných lázní. Monarchové by nepřijeli. Kisch vzal proto riziko na sebe a závazně se zaručil, že šlo o jediný, sem ze Švýcar zavlečený případ. Věc se ututlala a o případu vědělo jen několik lidí.

Anglický král přijel a 16. srpna 1904 došlo k jeho setkání s císařem. Byla to nejslavnější sezóna a noviny celého světa psaly o Mariánských Lázních. Starosta, radní a další měšťané byli vyznamenáni řády a tituly, jak bývalo zvykem, ale doktor Kisch si oddechl teprve tehdy, když královské návštěvy skončily. –rš-

 


Literatura:
MIESSNER Rudolf "Führer durch Marienbad" Mariánské Lázně, 1939.
KŘÍŽEK Vladimír "Ibsenův Nepřítel lidu a hygiena lázní", Hamelika č.11/1974 z 11.7.1974, S.136-137
ŠVANDRLÍK Richard "Henrik Ibsen v Mariánských Lázních" Kulturní přehled Mariánskolázeňské Listy z června 2000