Historie hotelu Hvězda

Vůbec všechny domy na Horním náměstí (Goethovo náměst) zůstávaly dlouho ve staré podobě. Byly stavěny v první etapě vzniku lázní (1818). V dolní části náměstí měly Mariánské Lázně původně menší kostelík Panny Marie; v severním oblouku stály patrové domy s prostorami dvorů. U domů jako byl Zlatý hrozen (dnes muzeum), Zelený Kříž (dnes Split) či Černý Orel (dnes Jitřenka) i u Weimaru (dnes Kavkaz) bývaly zadní východy do lesa s cestami na výšinu Mlýnského vrchu. Ve dvoře Zlatého hroznu měl před sto lety ordinaci majitel doktor Franz Schildbach. Domy Zlatý Hrozen (dnes Goethův dům), Zelený Kříž a Černý Orel se příliš stavebně neměnily. Zato hotely Weimar a Hvězda změnily svou podobu několikrát. Dům Hvězda býval původně lidový hostinec, kam často přicházeli venkované do šenkovny. Ale došlo k několikeré přestavbě a při každé se dům modernizoval, dostával hotelovou podobu, až se usadil natrvalo v desítce nejpřepychovějších hotelů města.

První zájemce v roce 1818 o stavbu - metternichovský úředník Adler

Historie lázeňského domu Hvězda (čp.7) začíná v roce 1818 - v roce vyhlášení Mariánských Lázní veřejnými lázněmi. Stavět se tu chystal metternichovský vrchní správní úředník Georg Adler. Získal od zdejší vrchnosti, premonstrátského kláštera Teplá, stavební povolení 4.září 1816 ke stavbě na rohové parcele 20 x 12 klafterů (sáh = 1,896 m), tj. 38 x 23 metrů, v rohu tehdy zakládaného Horního (dnes Goethova) náměstí. Stavba měla mít obytnou část, kůlny a stáj, ale bez křídla, protože vedlejší parcelu měl klášter připravenu pro dalšího zájemce.

Povolení dostal Adler bez velkých problémů. Neboť klášterní soused z Kynžvartu, mocný kancléř Metternich, sledoval s velkým zájmem počínání tepelského kláštera a opat Reitenberger nechtěl ohrozit dobré sousedské vztahy tímto tehdy všemocným sousedem. Kancléř Metternich prý později (po pádu opata Reitenbergera) dokonce nabízel tepelskému klášteru odkup Mariánských Lázní nebo jejich výměnu za Metternichovu panství Plasy (které nedávno odkoupil) a za další majetky na Manětínsku.

Sousedé pod staveništěm Hvězda

Dům čp. 3 "Císař Rakouský". Pod Adlerovou stavební parcelou byly ještě dvě volné stavební parcely směrem k již stojícímu Felbingerovu domu "U císaře Rakouského". Tento dům s čp.3 se stavěl v roce 1816 jako první dvoupatrový dům v Mariánských Lázních a sloužil krátce v počátcích (1816-1818) k přespání řemeslníkům, hostům i úředníkům. Sousedské vztahy mezi majiteli Hvězdy a Císaře Rakouského dokladuje mimojiné svatba 33letého Karla Felbingera z domu čp.3 (syn zdejšího kronikáře a majitele domu čp.3 Johanna Nepomuka Felbingera), v září 1838 se 17letou slečnou Bertou Kriegelsteinovou von Sternfeld (dcerou majitele domu Hvězda). Po svatbě převzal Karel Felbinger rodinný dům "U císaře Rakouského". Dne 19.února 1853 prodávají Karel a Berta Felbingerovi (měli 11 dětí) dům za 55 000 zlatých a stěhují se do Plzně. Dům koupil Franz Schönbach z Vídně a obratem prodal v roce 1854 doktoru Franklovi. Ten mění název domu na Hotel Frankl. Po roce 1945 zde byla ubytovna Tatra (zbořeno 1990).

Dům čp. 4 "Král Bavorský". Ze dvou volných stavebních parcel si na spodní parcele postavil dům čp.4 - "Král Bavorský" (dnes Skalník) - Med.Dr. Adalbert Danzer, který přišel jako metternichovský lékař rovněž z Kynžvartu. Zprvu byl ve Františkových Lázních, pak v Kynžvartu, od roku 1828 jako lázeňský lékař v Mariánských Lázních. Roku 1829 postavil dům čp.4 König von Bayern. Proslul jako prvním zdejší historik a badatel, sběratel lidových zvyků a vášnivý propagátor Mariánských Lázní.

Druhá volná stavební parcela zůstala nezastavěna a sloužila brzy jako cesta ke zdejšímu špitálu pro chudé (1825) a ke Schmidtově kovárně "U jetelového lístku" (1830). Nakonec nebyla prodána a později tu vznikla Výpadová silnice z Horního náměstí (Karlovarská ulice), o které se v zastavovacím plánu neuvažovalo.

Noví majitelé parcely Kriegelsteinovi ze Šternfeldu z Chebu v roce 1818

Georg Adler připravil staveniště, ale náhle a z neznámých důvodů parcelu opouští a prodává ji paní Anně Kriegelsteinové ze Šternfeldu. Zachovalá kupní smlouva nám nabízí pohled na těžkosti tehdejšího stavění v Mariánských Lázních. Adler tu měl připraveno ke stavbě 207 kmenů tesaného dříví, uložených za Nehrovým domem, kde měl svoje místo na tesání nejstarší z obyvatel Mariánských Lázní tesař Wenzl Hammer. Dále měl Adler tři kubické klaftery (sáhy po 6,821 m3), tj. 20,5 kubických metrů kamene z kamenolomu (dnes v místě Esplanade) nad Bremovým domem "U černého orla"(dnes Jitřenka). Ale ostatní stavební materiál museli Kriegelsteinovi dopravovat do Mariánských Lázní po nejbídnějších polních úvozech. Šlo o 60 kár kvalitního zednického vápna z obce Grafengrün (zaniklá obec Háj za Vysokou), o dvojnásobek hašeného vápna ze zámku Kynžvartu, o mnoho potřebných prken všeho druhu a o 60 000 cihel, obojí ze dvora Kieselhof (snad se tu již tehdy vyráběly cihly) a část ze vsi Šance. K tomu Adler přičetl hromadu hřebíků, potřebných pro prkna a šindelovou střechu, a již vyzděné základy domu a celková suma dosáhla 1440 zlatých. Doprava do Mariánských Lázní byla hrozná. Nebyly řádné cesty, ale jen špatné úvozy, které bylo nutno před projížděním opravovat.

Stavba hotelu Hvězda 1819

Původní dům HVĚZDA byl postaven roku 1819. Měl 25 pokojů, dvě kuchyně, deset remíz (což byly kůlny pro kočáry) a stáje pro deset koní. Dům měl čp.7 a jeho majitelé Ferdinand Kriegelstein ze Šternfeldu a Anna, rozená Pützl von Burgthal, bydleli v Chebu, v němž patřili k nejstarším z rodů, které tu žily po staletí. Měli 13 dětí! Do Mariánských Lázní přijížděli jen přes léto a tak jako většina majitelů (lékárník, lékař, úředník, komisař aj. Většina lázeňských domů a tedy i Hvězda byly přes zimu prázdné. Obě kuchyně i provoz Hvězdy vedla paní Anna Kriegelsteinová sama. Klášterní vrchnost povolovala dvě kuchyně jen výjimečně a za to bylo nutno platit roční nájem 24 zlatých.

V té době nebylo v Mariánských Lázních hostinců, ubytování poskytovali majitelé domů projednáním s hosty. Co se týká stravování, zprvu nebylo klášterem automaticky dáváno právo "provozovat šenk". Byli však majitelé domů, kteří - zprvu vzácně, později běžně - právo vařit hostům, tedy "šenk", dostali a jejich hosté tento šenk hojně využívali. Přesto řada bohatších hostů, která přijížděla se služebnictvem, si ještě řadu let (ještě v roce 1830) vozili s sebou nejen jídlo, ale i kuchařku, která jim vařila. Tepelský klášter viděl zde chybějící hostince a povoloval stále více volné vyváření. Také Kriegelsteinovi z Hvězdy získali již roku 1819 povolení k provozu dvou kuchyní.

Byly to poměry dočasné a klášter připravoval urychleně stavbu velkého zájezdního hostince v Mariánských Lázních. Toho se ujal Reitenbergerův příbuzný, Albert Klinger, a v letech 1819-1820 postavil zájezdní dvůr KLINGER s velkou kuchyní. Byl otevřen v roce 1820 a mezi prvními hosty byl a zde přenocoval 27.dubna 1820 výmarský básník Johann Wolfgang von Goethe.

První kavárna v Mariánských Lázních byla v Hvězdě

Když se uvažovalo o zřízení první kavárny v Mariánských Lázních, požádala paní Anna Kriegelsteinová bystře o oprávnění a dostala je od tepelského kláštera 21. února 1833. Hned příštího roku (1834) přistavěli Kriegelsteinovi místnosti pro kavárnu, pro biliár a pro hostinec (směrem k špitálu pro chudé z roku 1825); zároveň však zrušili několik remíz a druhou kuchyni. V roce 1837 vystavěli kolmo na hlavní budovu postranní křídlo Hvězdy (podobně jako Felbinger u Císaře Rakouského!). Kolem tohoto křídla stoupala silnice na Karlovy Vary. Cesta, dosud provizorně vedoucí přes neobsazenou stavební parcelu, se tak stala definitivní.

Původ názvu domu Hvězda

Název domu "Hvězda" (Stern) nepochybně pochází od šlechtického přídomku majitelů, tj. pánů Kriegelsternů, rytířů "ze Šternfeldu" (Kriegelstein, Ritter von Sternfeld).

Slavní hosté v hotelu

V domě pobývali význační hosté už v počátcích lázní. Z českých si často připomínáme hudebního skladatele z Prahy - Václava Jana TOMÁŠKA (1822, 1826 a 1829), který se tu léčil třikrát, dále rodinu Nosticů s četným služebnictvem, a také Josefa DOBROVSKÉHO, velkého českého vlastence (1823). Má na domě pamětní desku. Pražští hosté sem přijížděli často. O sezónách bydlíval v Hvězdě lázeňský komisař F.L.RICHTER, osoba v lázních nad jiné důležitá, dohlížející tu na pořádek a přijímající přijíždějící urozené hosty, mezi nimiž byli i evropští panovníci. Richter napsal v roce 1821 knihu o Mariánských Lázních. V roce 1826 pobýval ve Hvězdě vévoda Gustav Mecklenburský s vévodkyní, zapsaní v kurlistech pod pseudonymem "hrabě a hraběnka z Marnes". V roce 1826 tu pobýval dánsko-německý spisovatel Jens Jm. BAGESSEN, uváděný v kurlistech jako "dánský právní rada a profesor z Korzor". Zemřel bohužel na cestě domů do Hamburku.

Paní kuchařka Neuberin

Ve třicátých letech 19.století se ještě vedle hostinců objevovaly i soukromé osoby s kuchyní. Taková byla slavná i velmi oblíbená bavorská kuchařka Anna Neudeckerová. Byla vlastně první spisovatelkou v Mariánských Lázních. Ve Hvězdě totiž napsala tehdy velmi proslulou "Die bayrische Köchin" (Bavorskou kuchařku), která byla přeložena i do češtiny, francouzštiny a italštiny. Na 500 stranách knihy popsala na tisíc jídel od polévek až po dezerty a různá dietní jídla. Na konci knihy uvádí samostatná menu pro každý týden v roce; v každém týdnu pak od pondělka (4 chody) do neděle (10 chodů) stoupá počet nabízených jídel. Ve Hvězdě tedy vznikaly její četné, více teoretické než praktické kuchařské návody. Vařila však výborně a protože se jí tu líbilo, v roce 1832 si pronajala od tepelského kláštera hostinec v Hamrnickém zámečku, kde vyvářela lázeňským hostům. Ti sem přijížděli kočáry na výlet po upravené silnici z lázní. Kuchařce říkali "naše paní Neuberin". Přicházela sem za ní děvčata z lázní, aby se u ní přiučila kuchařskému umění.

Když jednou v létě očekávali na zámečku pana převora se třemi hosty, paní "Neuberin" uvažovala čím hosty překvapit. Když procházela malou zahradou u zámečku, padl její pohled na černý bez, který byl v plném květu. Nápad, který dostala, pak uskutečnila. Očekávaní hosté přijeli, poobědvali a po jídle navrhl opat dát si v zahradě kávu. Na to paní "Neuberin" čekala. Připravila jemné těsto z mléka, hladké mouky, vajec a cukru, v hrnci přepuštěný tuk a na kamnech v kuchyni nahřála dvě žehličky. S tím vyšla na zahradu a za ní dvě mladé kuchařky se žehličkami a s pánví s dřevěným uhlím, a třetí kuchařička s hrncem s přepuštěným tukem. U bezového keře se paní kuchařka zastavila, trhala bílé květy, ponořovala je do sladkého těsta a pak do vroucího tuku na horké pánvi. Tak vzniklo nové kávové pečivo. Když přišel pan opat ke stolu, zavedla ho paní kuchařka k bezu, aby si natrhal pro sebe surovinu. Pan opat se nápadu zasmál a hosté rovněž. Její nápady se šířily a není divu, že přijížděly kočáry se zvědavými hosty.

Šenkýř Seidl jako vedoucí Hvězdy v letech 1845-1852

Po smrti Ferdinanda ze Šternfeldu (+1845) sice převzala hotel paní Kriegelsteinová (+1856), ale vedení hostince ve Hvězdě svěřila šenkýři Hans Seidlovi, který později převzal i hostinec v Hamrnickém zámečku po kuchařce Neudeckerové. V roce 1848 bydlel v Hvězdě sedlář a řemenář Schmid.

Rodinná hrobka zakladatelů Hvězdy - Kreigelsteinů na zdejším hřbitově

Zakladatelé Hvězdy, urození chebští Kriegelsteinové ze Sternfeldu, mají rodinnou hrobku na zdejším hřbitově. Zde leží Ferdinand Kriegelstein von Sternfeld (1783-1845), jeho manželka Anna, rozená Pürtzl von Burgthal (*27.12.1793 +16.9.1856) a většina jejich 13 dětí. Zde je pochován i "zvláštní a řídící ředitel" zdejší školy Johann Schlesinger (* 9.12.1819 + 5.11.1890), který prosadil výstavbu nové školy v roce 1853 (čp. 87, dnes ZUŠ), má zásluhy nejen o rozvoj školství v městě, ale i o zavedení církevní hudby v Mariánských Lázních. Byl manželem jedné z dcer Kriegelsteinů. Jejich syn Hugo Schlesinger (* 22.2.1860 + 19.9.1916) byl lázeňským lékařem a je zde rovněž pochován..

HROBKA je příkladem zdařilé náhrobní architektury měšťanského typu z konce 19.století. Je to pátý hrob, vlevo od vchodu při hřbitovní zdi.

 

Od roku 1860 Johann Zeidler novým majitelem

Roku 1852 odkoupil dům Hvězdu Michal Stingl z Velké Hleďsebi a od něho roku 1860 Johann Zeidler ze Žandova, kde míval větší zájezdní hostinec a také poštu s přepřaháním koní. Zeidlerova dcera Tereza se provdala roku 1881 za číšníka Antona Weise z Trstěnic, který pracoval jako číšník v Mariánských Lázních, a převzali vedení Hvězdy.

Přestavba Hvězdy architektem Heymannem na palácový hotel (1905)

Tereza Weisová se stala duší podniku. Sama byla znamenitá kuchařka, hovořila anglicky, francouzsky a po smrti manžela Antona (+1905) vedla hotel sama (+1935). V roce 1905 bylo nutno zastaralý hotel zbořit a stavěl se nový. V té době zemřel hoteliér Anton Weis a paní Weisová po smrti manžela sama dokončila přestavbu domu, který byl už dříve několikráte přestavován a otevřela palácový moderní hotel, jehož podobu z roku 1905 spatřujeme v exteriéru ještě dnes. Jak uváděl pamětník HAMPERLE (1950), paní Tereza Weisová tehdy přeměnila zastaralý dům v přepychový palác pro nejbohatší klientelu. Provozní šéf z Hvězdy se vyučil u Luchy, u Zischky a u Kašpara Otta a účastnil se návrhu interiéru velkostavby Hvězdy s prostorným sálem, s moderními pokoji, se suterénními prostorami, s velkým dvorem a zahradou. Když tehdy v letech 1904-1905 dokončil Kašpar Ott přestavbu svého Grandhotelu OTT v první hotel Mariánských Lázní, následovala přestavba Hvězdy ve stejném úchvatném stylu a stejným architektem - Arnoldem Heymannem z Vídně. Hotel Hvězda byla přestavěna a mohla se nyní měřit s nejhonosnějším hotelem - Grandhotelem OTT. Stavitelem byl místní stavitel Johann König který už byl zvyklý stavět projekty vídeňského architekta Arnolda Heymanna. A byly to nejhonosnější hotely palácové typu (Bohemia, Polonia, Merkur, Krakonoš, Kavkaz).

Nová Hvězda z roku 1905 měla na svou dobu luxusní vybavení - ústřední topení, výtahy, moderní koupelny, pokoje s anglickými WC, telefon. Všude ležely drahé perské koberce. Jídelní lístky byly tištěny na hedvábí, podávalo se ve stříbře a pilo se z pozlacených sklenic. V úžas uváděl nádherný "Červený sál" v přízemí. Hotel byl původně zadlužen, ale do roku 1941 byly všechny dluhy splaceny.

Král Edward VII. často ve Hvězdě

Častým návštěvníkem hotelu býval před válkou anglický král Eduard VII., který tu pořádal hostiny. Král bydlíval nedaleko v hotelu Weimar (dnes Kavkaz) a zúčastnil se i otevření přestavěného palácového hotelu v roce 1905. Paní Tereza Weisová ho přivítala v úchvatné róbě ze šedého hedvábí. Když ho prováděla hotelem, král vyslovil slova velkého obdivu pro nový dům, "s nímž se mohou měřit pouze nejzámožnější hotely Londýna a New- Yorku."

Tereza Weisová duše hotelu

Tereza WEISOVÁ (*28.10.1850 Dolní Žandov, +25.. 1935 a je pochována v rodinné hrobce u hřbitovní zdi nedaleko Skalníkovy hrobky. Narodila se 28.10.1850 v Žandově, roz. Zeidlerová, a s rodiči se přestěhovala do staré Hvězdy do Mariánských Lázní. Když se provdala za vrchního číšníka Antona WEISE, vedli společně hotelový provoz i přestavby domu. Hlavní přestavba hotelu proběhla v roce 1905 a další přístavba v roce 1913 již po smrti manžela. Jejich syn Ernst (*16.12.1885) jí pomáhal ve vedení domu a byl dlouhá léta městským radním. Weisovi patřili mezi úspěšné a vážené rodiny v městě.

Za první republiky přijížděli do Hvězdy členové rodin amerických multimilionářů jako byl Morgan, Gould a Vanderbilt, známý stavitel velkoloděnic a železnic.

Hotel za druhé světové války

Po záboru pohraničí německým vojskem v září 1938 se stal hotel dočasně sídlem vojenského německého štábu. V sezóně 1939 měl hotel 180 lůžek, 90 pokojů s tekoucí vodou a telefonem, z toho 35 pokojů s koupelnou. Patřil mezi sedm prvotřídních hotelů s nejdražšími pokoji (od 5 RM za pokoj a výše). Byly to hotely Weimar (Kavkaz), Ott (Pacifik), Carlton (Svoboda), Esplanade, Golfhotel, Germania (Praha) a Stern (Hvězda).

Za druhé světové války bydlíval v hotelu velkoadmírál Reeder a v té době měl dům přímé telefonické spojení s Hlavním stanem a s přístavy na Atlantiku - s francouzským Brestem a norským Hammerfestem. Roku 1943 byl hotel obsazen odděleními berlínské Virchowovy nemocnice, jídelny přeměněny v operační sály a instalovány rentgenové a jiné medicínské přístroje.

Poválečná doba

Po příchodu americké armády v květnu 1945 byl hotel obsazen Američany a také přejmenován na Hotel STAR. V letech 1946 - 1948 sloužil četným diplomatickým a politickým hostům. V Červeném sále sedával známý americký velvyslanec v ČSR Steinhardt s ministrem zahraničí Janem Masarykem, britský, kanadský, mexický a švédský velvyslanec, český ministr zdravotnictví Procházka se svou manželkou, redaktorkou Helenou Koželuhovou, a se svými hosty.

Rudá Hvězda (1949-1989)

Až v dalších letech se dostalo domu názvu RUDÁ HVĚZDA a jeho pozoruhodná fasáda, ideální umístění i pohodlný interiér předurčily budovu opět pro zahraniční hosty, tentokráte z východního Německa a SSSR.

V letech 1975 až 1979 probíhala v Hvězdě generální stavební rekonstrukce, kterou prováděla jugoslávská firma PELAGONIJA ze Skoplje.

Po rekonstrukci měl lázeňský dům HVĚZDA spolu s vilkovou ubytovnou AKROPOLIS celkem 162, později přes 200 lůžek. V osmdesátých letech se tu léčívalo ročně přes 3000 hostů, z nichž byla polovina lázeňských pacientů s chorobami ledvin a močových cest, druhá polovina s chorobami pohybového ústrojí a dýchacích cest. Už tehdy sem přijížděla na léčení asi polovina hostů z NDR (východního Německa).

Poválečné přestavby Hvězdy v letech 1975-1979 a 1999-2000 zcela změnily původní honosný zámecký interiér (šlo o změny nezbytné, vzhledem k trvalým novinkám v oblasti ubytování, stravování, hygieny a hotelnictví), ale kupodivu vždy respektovaly Heymannovy fasády se všemi prvky jeho typické tvůrčí invence.

Dnešní hotel Hvězda -Star - Stern

Po roce 1990 se Hvězda stala znovu centrem pro zahraniční hosty ze Západu. Po nové stavební modernizaci a rekonstrukci (autor arch. Zdeněk Franta) kol 1999-2000 dostala Hvězda moderní podobu interiéru s výstavním prostorem a byla propojena pod silnicí chodbou se sousedním domem SKALNÍK (čp.4 původně Král bavorský, po 1945 Sevastopol), který k ní byl přiřazen.

Kupodivu v historii Mariánských Lázní byl tento dům jediným, který měl název "Hvězda". V Seznamu památkově chráněných objektů v Mariánských Lázních, uveřejněném v Mariánskolázeňských Listech v červenci 2003 se objevil také hotel HVĚZDA (pod č.14).

Dnešní čtyřhvězdičkový hotel HVĚZDA s původní fasádovým exteriérem z roku 1905 má luxusní ubytování, 249 lůžek, 59 jednolůžkových pokojů, 88 dvoulůžkových, 7 apartmá, minibar, prostornou jídelnu, výstavní prostor, v prostoru hotelu je solárium a sauna, manikúra a pedikúra, kosmetika.