V červenci 1986 vydalo Kulturní a společenské středisko Mariánské Lázně vlastivědný sborník s názvem "Významní návštěvníci v Mariánských Lázních". Za předmluvu byl použit z katalogu výstavy text Miroslava HORNÍČKA. To bylo potěšující. Zklamáním však bylo vyškrtnutí kapitoly "Nekončící proud slavných hostů po druhé světové válce". Byl jsem tak zklamán, že jsem chtěl zprvu sborník stáhnout. Nakonec jsem ustoupil, měl jsem zkušenosti z bláznivé politické cenzury u již vyšlých průvodců Mariánských Lázní v nakladatelství OLYMPIA Praha. Sborník o návštěvnících vyšel v roce 1986 a na konci se objevila věta: "Významnými návštěvníky po roce 1945 se bude zabývat některý z dalších sborníků". Podivné - protože v dlouhodobém plánu žádný takový sborník nebyl. Předkládám po letech nečistopis nevytištěné kapitoly, třebaže neúplné, zčásti v důsledku zrušení kurlistů po roce 1947.

Je samozřejmé, že jde o neúplný seznam, který bude bádání o našich hostech trvale doplňovat.

Ing.Richard Švandrlík

Nekončící proud slavných hostů po druhé světové válce

Druhá světová válka zasáhla do tradice tištění kurlistů (seznamů lázeňských hostů), vedených nepřetržitě od roku 1815 do roku 1941. Dosud je otazník nad kurlisty z let 1942-1944 a nelze určit, kdy se přestaly tisknout. .

Lázeňští hosté v roce 1946. Po válce, v roce 1946 došlo k znovuobnovení tisku českých kurlistů a k jejich vydávání v roce 1946 zprvu formou rotaprintového tisku. Zažloutlý seznam nese jména 5050 hostů. Paralelně běžící statistika hostů v roce 1946 uváděla 6 078 lázeňských hostů, z toho 5 470 domácích a 608 z ciziny.

Lázeňští hosté v roce 1947. Také v sezóně 1947 byly kurlisty (List of Visitors) nadějně tištěny v bývalé tiskárně GSCHIHAY u pana správce Emila Pavlíčka v domě Chebsko v Chebské ulici, pak v domě Blaník v Ruské ulici (čp. 427). Zobrazená kopie čísla 54 českých kurlistů z 9. září 1947 uváděla k tomuto datu počet vyjmenovaných hostů 8 767, počet osob 11 316. Těmito kurlisty z roku 1947 se končila tradice vydávání seznamů hostů od roku 1815. V roce 1948 už nebyly kurlisty vydávány. Paralelně běžící statistika z roku 1947 uváděla v Mariánských Lázních celkem 18 352 lázeňských hostů, z toho 14 715 domácích (80,2 %) a 3 637 zahraničních (19,8 % celku). Z toho bylo podle statistických údajů 10 208 návštěvníků a jen menší část nemocných pacientů. Roku 1947 udávaly totiž Státní lázně 2 455 přijatých pacientů (pojištěnců i samoplátců), dále 2 031 návštěvníků na dovolené, kteří byli přijati do lázeňských objektů Státních lázní k ubytování, ale nebyli tu léčeni.

Lázeňští hosté v roce 1948. Statistika uváděla v Mariánských Lázních 22 011 lázeňských hostů, v členění na 21 025 hostů domácích a na 986 cizinců. V tomto čísle jsou opět většinou tzv. pasanti-návštěvníci, celkem 18 713 osob. K dispozici máme údaje z Čsl. státních lázní i z léčebné péče ROH v Mariánských Lázních. V prvním podniku bylo přijato 3 763 lázeňských pacientů a 5 303 přechodných hostů, ubytovaných v zařízeních Čsl.státních lázní, ale bez léčení. Na léčebné péči ROH bylo 1 576 lázeňských pacientů. Sečteme-li léčené pacienty (státní lázně + ROH), dostaneme počet 5 339 pacientů, ostatní hosté neléčení tvoří 24 020 osob (5 303 u lázní, a 18 713 pasantů jinde). Takto by návštěvnictvo v roce 1948 dávalo dohromady 29 355 osob!

V dalších letech počet domácích hostů rychle rostl. Po "Únoru" 1948 dostalo lázeňství nové společenské poslání: sloužit nemocným, vysílaných do lázní podle indikačních seznamů chorob. Třebaže se Mariánské Lázně ani v letech 1945-1947 nevrátily do tradičního postavení "velkého světa bohatých hostů", zůstávalo vyřešení budoucího postavení lázní v naší společnosti ještě otevřené. Otázka byla nakonec řešena znárodněním lázní a zřídel, tj. vývěrů minerálních vod i lázeňských zařízení. O kurlistech již není řeč, také proto, že v dalších letech docházelo k přechodu lázní ze sezónního na celoroční provoz a počet hostů rostl natolik, že si ani nelze představit vydávání kurlistů. (V osmdesátých letech přesahovala návštěvnost ubytovaných hostů 200 000 osob.)

Mariánské Lázně měly kolem roku 1950 mezi ostatními lázněmi v Československu mimořádné postavení. Vedle toho, že byly - co se týká lázeňské péče - druhými největšími lázněmi Československa po Karlových Varech, staly se vlivem jejich druhé a nové funkce - největším střediskem odborářské rekreace ROH v Československu, jako místo, kde byla odborářské rekreace ROH založena, prosazena a uvedena v život. Lázeňská čtvrť města byla rozdělena zhruba do dvou částí - na část léčebnou a část rekreační. Nová funkce centra odborářské rekreace, podle které pak byly zakládány zotavovny ROH v celé republice, dala městu jiný věhlas. Skutečností bylo, že snad každý dospělý občan ČSR mělo do roku 1989 více než dva milióny našich občanů, počítáme-li rekreanty od počátku vzniku rekreace ROH v roce 1948. Počet návštěvníků Mariánských Lázní rostl velmi rychle také v oblasti lázeňské léčby.

Došlo k přechodu ze sezónního na celoroční provoz lázeňských zařízení i hotelů. Zprvu to přinášelo řadu technických a provozních problémů. A později přibylo i rozmanitých léčebných problémů, když byla poskytována koupelová terapie v Nových a Centrálních lázních v zimním období a bylo nutno, aby pacienti přecházeli do blízkých i vzdálených léčeben na jídlo a ubytování. Vyhlášení tzv. komplexní lázeňské péče za pobytu v lázních dále zvýšilo náročnost na chod a organizaci lázeňství.

Mezi mnoha tisíci hosty přijížděly do Mariánských Lázní význačné osobnosti našeho politického, kulturního, vědeckého a sportovního života. Počet těchto významných hostů je tak vysoký, že není možno uvést podrobnosti jejich zdejších pobytů. Není úplný ani výčet jejich jmen a funkcí, z důvodů neexistence seznamů lázeňských hostů. Při ročních počtech hostů, přesahujících zdaleka sto tisíc a řadu let i dvěstě tisíc, by to ani nebylo možné. Jestliže jsme se přesto pokusili v roce 1988 o takový přehled, bylo to prosím s vědomím, že neúplnost zůstává velká. Spíše jsme připomenuli takové, kteří se nějak výrazněji zapsali do paměti občanů a spoluhostů.

Prezidentské návštěvy od roku 1918 do současnosti

Hned první kapitola se trochu vymyká z řady let 1945-1989, jak slibuje nadpis studie. První občané státu - prezidenti - tvoří první, nejznámější řadu slavných hostů. Proto uvádíme i předválečné prezidentské návštěvy.

Začněme návštěvami prvního prezidenta ČSR - Tomáše Garrique MASARYKA. První jeho krátká návštěva Mariánských Lázní (kterou poprvé připomenul Kulturní přehled v březnu 2000) se týká dosud neznámé návštěvy. V životopise Masaryka se uvádí, že před rokem 1882 přijel mladý Tomáš Masaryk se svým žákem, kterým byl Alfréd Schlesinger, syn ředitele Anglorakouské banky ve Vídni, vlakem z Mariánských Lázní do Prahy. Co v Mariánských Lázních dělali, nevíme, ale není proč zprávě nevěřit.

Za první republiky prezident jezdil téměř každoročně do Karlových Varů. Zde se volně pohyboval a tím prokazoval velkou službu lázním, neboť vyvracel obavy o bezpečnost lázeňských hostů v našich lázních. Druhá Masarykova návštěva našeho města se týkala jednání československo-jugoslávských. Jugoslávský král Alexandr s královnou Marií byli v roce 1922 prvním poválečným panovnickým párem. Přijeli sem s královským doprovodem 27. srpna 1922 a ubytovali se v hotelu WEIMAR (Kavkaz) na Goethově náměstí. Pobývali tu inkognito, uváděni jako "hrabě a hraběnka d´Avala". Odtud navštívili 1.září 1922 prezidenta Masaryka v Lánech. Tuto návštěvu jim oplatil prezident zanedlouho v Mariánských Lázních. V pátek 8. září 1922 vyjel T.G.Masaryk autem ze svého sídla v Lánech, doprovázen ještě dvěma dalšími auty. Celá karlovarská silnice byla střežena četnictvem. V Mariánských Lázních zastavilo jeho auto před hotelem BUEN RETIRO (bývalý Palace Hotel Praha), kde ho uvítal mariánskolázeňský okresní hejtman doktor Adolf Lehrmann (Vila Felicitas). Zpráva o příjezdu prezidenta se rychle šířila a hosté spěchali, aby spatřili prezidenta ČSR. Na návštěvu vzpomínal Mariánskolázeňský list č.5/1946 takto:

"Nebylo sice slavobran, iluminace a pompy, zato však tím více zbožné úcty, obdivu a lásky v tom přivítání. Byla nás tu hrstka Čechů v Mariánských Lázních, ale po našem boku i mnoho cizinců, především Američané, Švédové, Francouzi, Angličané a Švýcaři, kteří si nedali ujít příležitost, aby s námi nepostáli v pokorné i radostné úctě na okraji chodníku, když přijel neohlášen, nečekán. Stačila chvilka, kdy letěla zvěst od úst k ústům a byl nás zástup o tisíci hlav."

Po poledni vsedl T.G.Masaryk do auta a odjel z BUEN RETIRA do hotelu WEIMAR, na hlavě se svým oblíbeným širákem. V hotelu byl uveden do prvního patra, do někdejších královských komnat anglického krále Eduarda VII. (bydlel tu nedlouho předtím - před 14 lety). Nyní tu bydleli jugoslávský král Alexandr s královnou Marií. Uvítání bylo velmi srdečně a v salónu s terasou byl podáván oficiální oběd. Oběda se zúčastnila královna Marie s dvorní dámou, král Alexandr s ministrem Jankovičem a prezident se svým synem Janem. Mezi 15. a 16.hodinou odjeli Masarykovi zpět do hotelu BUEN RETIRO a ještě téhož dne zpátky do Lán.

Někdy v roce 1980 mně telefonoval jakýsi pan Šafránek. Byl na návštěvě v Mariánských Lázních a marně hledal hotel Buen Retiro. Prý tu v roce 1922 doprovázel jako voják prezidenta Masaryka při jednáních s jugoslávským králem. Pan Šafránek měl již přes 80 let, přesto si podrobně vybavoval interiér hotelu, který hledal. Byl rád, když jsem mu sdělil, že je to hotel PRAHA. Hotel navštívil a potvrdil i nám tuto Masarykovu návštěvu. R.Š.

Po třetí přijel prezident Masaryk do Mariánských Lázní 31. července 1927. Pobýval tehdy v Karlových Varech a vyjel si s premiérem Antonínem Švehlou na výlet. Z Varů přijeli na Kladskou, zde zastavili a posadili se v kavárenské zahradě populárního hostince "U tokajícího tetřeva" poblíž loveckého zámečku. Mezi válkami sem jezdívalo v létě denně 40 až 50 ekvipáží. KLADSKÁ (tehdy ještě česky oficiálně neutrum - "Kladské") byla již před první válkou oblíbeným výletním cílem bohatých hostů Mariánských Lázní, mezi nimiž bylo nemálo královských hostů jako anglický král Eduard VII., bulharský král Ferdinand, egyptský král Fuad, vídeňský starosta Lueger, arcivévoda Ferdinand d´Este, francouzský ministerský předseda Clemenceau aj.

T.G.Masaryk měl bílé letní šaty, bílý slaměný klobouk, a když usedli ke stolu v zahradní kavárně, uvítal je nájemce Anton Haubner. Hostinec pronajímal majitel Kladské, kníže Schönburg . Svou zámeckou kuchyni měl v pravém křídle svého loveckého zámečku. Nájemci hostince bývali vždy proslulí odborníci. Anton Haubner patřil mezi nejznámější. O jeho zdatnosti svědčí to, že byl později správcem domácnosti amerického velvyslance v Praze a v Havaně, a pak u československého velvyslance v Anglii - Jana Masaryka.

Haubner přinesl pamětní knihu a požádal pana prezidenta, aby se do ní zapsal, což rád učinil, on, premiér Švehla i vyslanec Chvalkovský. Když hosté u okolních stolů, většinou cizinci, poznali, koho mají ve svém středu, narychlo psali pohlednice a žádali T.G.Masaryka o podpis. To jim nebylo odepřeno, protože Masaryk si vždy počínal jako rovný mezi rovnými a nechtěl jim pokazit radost. Po skrovném obědě se vydali s premiérem Švehlou pěšky k Mariánským Lázním. Les za parného dne poskytoval příjemné osvěžení a oba vedli nenucený hovor. Ve značné vzdálenosti za nimi šel rotmistr v civilu a nesl jim věci. Masaryk kráčel vzpřímeně a ve svých 77 letech s mladistvým držením těla. Sundal si klobouk a nechal si ovívat hlavu chladivým lesním vzduchem. Na rozcestí silnice do Kynžvartu, kde je očekávalo prezidentské auto, které sem přijelo oklikou. Vsedli do vozu i s rotmistrem a zamířili do Mariánských Lázní. (Zdá se, že prezident respektoval zákaz jízdy auty po soukromé Schönburgově silnici Mariánské Lázně-Kladská. Zákaz jízdy auty kníže vyhlásil v minulosti s tím, že auta mohou z Mariánských Lázní na Kladskou jezdit jen oklikou přes město Sangerberg (dnes Prameny).

Auto sjíždělo kolem Lesního pramene a městského divadla. V té době bylo v městě málo lidí, protože za horka se hosté procházeli v lesích nebo byli v kavárnách. Masaryk se Švehlou projeli městem a vzhůru po Karlovarské silnici k hotelu Krakonoš. Pohádkový hotel přivítal pana prezidenta decentně. Aniž se stal středem pozornosti, prošel s premiérem Švehlou na zahradní terasu za hotel, kde se posadili u volného stolku a objednali si občerstvení. Kochali se pohledem na dole ležící lázně a na nádherné lesy. Po občerstvení se již do města nevraceli a vydali se na zpáteční cestu do Karlových Varů.

Další oficiální návštěva T.G.Masaryka se měla uskutečnit v červenci 1929. Prezident byl pozván skupinou Masarykovy letecké ligy na velký letecký mítink ve Sklářích. Masaryk byl však na návštěvě v Plzni a musel zpět do Prahy a z návštěvy sešlo. Vztah města Mariánské Lázně k T.G.Masarykovi nebyl nikdy napjatý. Roku 1930 byl v Mariánských Lázních založen Masarykův jubilejní fond pro nemocné občany ve výši 100 000 Kč s úrokovou mírou 6 %. Prvních úroků ve výši 6 000 Kč bylo použito v roce 1931. Česká okresní péče o mládež v Mariánských Lázních nechala postavit roku 1932 Masarykovu dětskou léčebnu (stávala v místech dnešní Agrikoly). Staré německé vesnické kroniky na okrese Mariánské Lázně píší bez výjimky o Masarykovi vždy slovy chvály a veliké úcty. Německé Mariánské Lázně na počet prezidenta přejmenovaly ulici, běžící kolem Křížového pramene na Goethovo náměstí, na Masarykstrasse. Za druhé války byla zprvu překryta neutrálně názvem "Oberkreuzbrunnenstrasse" a dolní část v parku na "Parkstrasse", později se objeví jako "Konrad-Henlein-Straße". V roce 1945 se město vrátilo krátce k názvu Masarykova ulice. Po roce 1949 se objevuje nový název ulice podle málo známého komunistického poslance a senátora Josefa Hakena. Trvá čtyřicet let, než se po převratu, 7. prosince 1989, na občanském shromáždění v Casinu aklamací občanů vrací ulici původní název - Masarykova ulice.

Druhý prezident ČSR doktor Edvard BENEŠ (1884-1948, presidentem 1935-1938 a 1945-1948) se tu léčil již v době první republiky, avšak inkognito. Díky zaměstnanci lázní panu Dolejšímu sen. je dnes tato návštěva zdokumentována.

V roce 1922 (či 1923) bydlel v Tepelském domě a příčinou byla jeho žaludeční choroba. Dr. Beneš, tehdy ministr zahraničí, si nepřál, aby byl jeho zdejší léčebný pobyt zveřejněn. Říkal, že klid dobře léčí a chtěl tu při léčbě také v klidu pracovat. Pan Dolejš pracoval od dubna 1921 u Lázeňské nájemní společnosti, a když přicestoval doktor Beneš, vydělilo vedení Lázeňské společnosti pana Dolejše pro ministrovu potřebu. Pan Dolejš u něho nastoupil a hned v prvých dnech poznal Benešovu dobrou povahu i velkou pracovitost - byl to člověk velice skromný a pilný, neměl velkých požadavků a brzy se oba spřátelili. Není vyloučeno, že v dalších letech ještě přijel dr.Beneš do Mariánských Lázní, ale přesná data neznáme. Rozhodně tu byl v roce 1934, kdy tu jednal se sovětským komisařem-ministrem Litvinovem, který bydlel v Lesním mlýně. Další Benešova návštěva - již jako prezidenta ČSR - se uskutečnila 22.června 1937. Prezident s manželkou Hanou přijeli z Karlových Varů na NIMROD, kde poobědvali se svými průvodci. Po obědě vyrazili procházkou, pěšky do kavárny ALM (Polom) a SENNHOF (Bezkyd) a odtud na FORSTWARTE (zaniklý Kamzík), kde nastoupili do již čekajícího auta a kolem 5 hodiny odpolední odjeli na KRAKONOŠ.

Zde již byli očekáváni starostou Josefem Turbou, převorem dr.Gilbertem Helmerem, vrchním lesním inspektorem Hohnhäuserem a ministerským radou Ing. Fantou ze správy lázní. Všude byli zdraveni hosty i místními, paní Haně byla předána kytice růží s fialkami a všichni pak usedli k odpolednímu pohoštění v budově. Hostitelé informovali prezidenta o mimořádné svízelné finanční situaci města, o devizových překážkách, které brání větší návštěvnosti lázní. Už před válkou, za Rakouska-Uherska, přijíždělo 35 % hostů z monarchie, kdežto 65 % z ciziny. Prezident Beneš požádal starostu, aby sepsal memorandum a předal mu ho k vyřízení. Prezident se opakovaně obracel na tepelského opata Helmera. V 6 hodin večer se odebral prezidentský pár na promenádu. U Křížového pramene informoval ing. Fanta prezidenta o novém jímání Křížového pramene, provedeném v zimě 1936-37, u Rudolfova pramene podal ing. Fanta vysvětlení o vyvedení pramene z Úšovic a využívání k určitým chorobám. Po té prezidentský pár odjel autem do Karlových Var.

Poválečnou oficiální návštěvu vykonal prezidentský pár v květnu 1947, kdy bydleli téměř týden v Lilu, na kterém vlála po celou dobu prezidentská vlajka. Bylo vydáno album s fotografiemi, kde je prezident většinou se svou chotí Hanou, s ministrem zdravotnictví Procházkou a se starostou Kuželovským. Fotografie jsou z Lilu, z kolonády, z Kamzíku - z míst, která už před válkou Benešovi navštívili. Také Beneš "měl" po roce 1945 vlastní třídu. Byla to bývalá "Hitlerova třída", dnes "Hlavní třída"..

Jen krátce navštívil Mariánské Lázně prezident KLEMENT GOTTWALD (1896-1953, presidentem 1948-1953), a to v souvislosti s vojenskými manévry ve Slavkovském lese. Prezident Gottwald úřadoval na Kladské. Ve fořtovně býval památný modřínový stůl, na němž vyřizoval prezidentskou korespondenci. Říkalo se mu "Gottwaldův" a nakonec zmizel z Kladské na zámeček do Arnoltova, a odtud neznámo kam. Jistě se nalézá někde v soukromém majetku a majitel sotva ví, o jakou historickou zvláštnost jde.

S výjimkou Gustava HUSÁKA navštívili Mariánské Lázně všichni komunističtí prezidenti, třebaže pouze prezident ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ (1884-1957, prezidentem 1953-1957), měl k městu vřelý vztah. Navštívil město celkem jedenáctkrát. Někdy se zdržel krátce, jindy déle. Bydlíval ve zotavovně STACHANOV (dnes pension Eva na Bellevue), jen jednou snad v zotavovně ROH, pojmenované na jeho počest "Antonín Zápotocký" (dnes Bohemia). Při svém posledním pobytu v roce 1957 s chotí Marií Zápotockou napsal na Leningradu do pamětní knihy "Všem zaměstnancům ozdravovny ROH v Mariánských Lázních nejsrdečnější díky za jejich péči a pozornost v době pobytu ve dnech 25.-26. července 1957 a mnoho úspěchů v jejich práci." Rád chodil mezi lidi a rozprávěl s lázeňskými zaměstnanci. Svým strážcům působil trvale problémy, když ho nalezli u topiče v kotelně, jindy se jim ztratil na ulici a řada zdejších zkazek o něm jen potvrzuje, že se i zde cítil nejlépe mezi dělníky.

ANTONÍN NOVOTNÝ (1904-1975, prezidentem 1957-1968) přijel do Mariánských Lázní roku 1955 ještě ve funkci prvního tajemníka ÚV KSČ za bulharským ministrem do zotavovny ROH STACHANOV, která byla zařízena pro prominentní hosty a politiky. Za tohoto pobytu promluvil v léčebně Tajga na Mírovém náměstí z balkonu (zbořeno) ke skupině francouzských hostů, mezi nimiž byl i jeho známý, spoluvězeň z koncentračního tábora.

Generál LUDVÍK SVOBODA (1895-1979 prezidentem v letech 1969-1975), navštívil Mariánské Lázně vícekrát v letech 1947-1949 a také později. Jeho návštěvy jistě přesáhly počtem Zápotockého jedenáct návštěv. Mnozí pamětníci vzpomínají na generála Svobodu a jeho manželku, kteří sem jezdívali po druhé válce soukromě, vyráželi ráno na Červenou Karkulku či Panoramu.. Někdy tu byla i dcera a všichni byli k potkání u úšovických pramenů. Svoboda chodil rázovitě, přestože byl v civilu, měl vojenské držení těla. V 50. a 60. letech přijížděl pak na besedy s rekreanty a pacienty. Jeho přednášky byly vzpomínkami na válku na východní frontě. Přijížděl sem i soukromě a z Mariánských Lázní vyrážel na výlety do lesů. Po roce 1968 generál Svoboda nadále přijížděl do Mariánských Lázní a vždy se zastavil na jídlo ve Vojenském lázeňském ústavu. Jednou, již jako prezident, také přišel a usedl do tmavého kouta. Vrchní ho nepoznal, považoval ho za vysloužilého "strejdu"-důstojníka a poslal mu zaměstnanecký guláš. Když pak uviděl prezidenta, velice se omlouval a chystal reprezentativní hostinu. Svoboda si však dojedl svůj guláš a zaplatil - přes protesty vrchního - se slovy "To jsou poctivé prezidentské peníze!"

Gustav HUSÁK, prezidentem 1975-1989, nikdy Mariánské Lázně nenavštívil, rozhodně je neměl rád a nikdy neprojevil k našemu městu žádný vztah. Také to město cítilo.

Václav HAVEL přijel do Mariánských Lázní 3.března 1990 a byl tu bouřlivě vítán. Prošel městem a zastavil se s doprovodem na občerstvení ve vinárně v přízemí Parkhotelu. Jeho návštěva zůstává v živé paměti. Při další návštěvě 3. května 1996 si prohlédl lázně za doprovodu tehdejšího starosty Noska a lázeňského ředitele Novobilského. Bylo to v rámci dvoudenní prohlídky západních Čech. Po oba dny prezidenta Havla doprovázel přednosta ARO v Mariánských Lázních, MUDr.Pavel Nápravník. Z Mariánských Lázní odjel prezident do Sklářů, odkud odletěl helikoptérou do Prahy.

Václav Havel na vojně napsal povídku "Život před sebou" a vyhrával s ní útvarové soutěže a dostal se v roce 1958 až na ústřední přehlídku divadelních souborů Armádní soutěže do Mariánských Lázní. Strávil tu týden. Nejvyšším vojenským kruhům se však hra nelíbila pro pasáž, kde voják usnul na stráži. Uvedli, socialistický voják prý nikdy nemůže usnout na stráži.To byla vůbec první návčštěva budoucího prezidrnta v Mariánských Lázních.

Z pamětní knihy Mariánských Lázní

Mariánské Lázně vlastnily kdysi velice cennou tzv. Zlatou knihu města, v níž byly předválečné podpisy vzácných hostů jako anglického krále Eduarda VII., bulharského krále Ferdinanda, ale i prezidenta T.G.Masaryka. Tato kniha se ztratila a náhradou za ní byla založena v roce 1945 nová pamětní kniha.

Hned druhý zápis v nové pamětní knize, z 13.listopadu 1945, patří delegaci Sovětu ministrů SSSR. 16.června 1946 jsou tu podepsáni dva velcí sovětští virtuosové - David Fjodorovič OISTRACH a Lev Nikolajevič OBORIN. Krátce před nimi, 10. března 1946, navštívilo Mariánské Lázně 33 sovětských lékařů a s nimi řada důstojníků Rybalkovy armády. Ti se v knize neobjeví

Na další straně je zapsáno třicet studentů z New Yorku, kteří navštívili město. Další strana je opět v azbuce, sedmá zas v angličtině - obě jsou z léta 1946.

Nato pak podepsal knihu Vítězslav NEZVAL, který znal Mariánské Lázně už z doby první republiky (Velikonoce 1925). Nezval napsal 5.srpna 1946 do pamětní knihy:

"Vzpomínka na překrásné Mariánské Lázně , které jsou Riviérou naší vlasti. Vítězslav Nezval."

27.srpna 1946 následuje francouzský zápis. Hostem byl Henry Membré. Ze 30. srpna 1946 je zápis vyslance Rakouského výboru vlády. V roce 1945 se uváděl jako host Rafael KUBELÍK a v roce 1946 ministr Zdeněk NEJEDLÝ. Ten se ovšem přijížděl v dalších letech častěji. Přichází rok 1947 a s ním do pamětní knihy přibylo několik desítek podpisů předních politiků tehdejší doby. Z 28.dubna 1947 je to ministr zahraničí ČSR Jan MASARYK (1886-1948) se zápisem:

"S přáním mnoho zdaru českým Mariánským Lázním - Jan Masaryk."

8.května 1947 tu byl Václav MAJER, ministr výživy, člen vedení sociálně-demokratické strany, 22.května 1947 prezident dr.Edvard BENEŠ. 4.června 1947 se podepisuje ministr obrany ČSR generál Svoboda, 21. července 1947 funkcionáři Davis Cupu, 2.srpna 1947 doktor Rudolf PROCHÁZKA, ministr zdravotnictví ČSR, dále Anežka HODINOVÁ-SPURNÁ jako místopředsedkyně Národního shromáždění a doktor Josef MADAR, generální tajemník Národního shromáždění.

Do Mariánských Lázní jezdívali tradičně ministři zdravotnictví ČSR a s nimi jejich hosté - ministři zdravotnictví ze spřátelených, převážně socialistických zemí. Město bylo považováno tradičně za významné středisko zdravotnické péče a jejich návštěvy byly samozřejmé. V letech 1945-1947 tu byl vícekrát ministr zdravotnictví dr. Rudolf PROCHÁZKA se svou ženou - novinářkou Helenou KOŽELUHOVOU v domě Hvězda (tehdy Star). Později přijížděl do Mariánských Lázní dlouholetý ministr zdravotnictví v letech 1948-1968 a předseda kolaborantské strany lidové P. Josef PLOJHAR (*1902) se svými přáteli, hosty, cizími vyslanci, ministry a jezdívali na Kladskou. Páter Plojhar velice rád pil a přitom tu jezdil na Schönburgově vycpaném medvědu, kterého kníže zastřelil v Haliči. Jeho alkoholovou "výdrž" obdivovávali ruští hosté - prominenti z okruhu ministrů, generálů či stranických špiček. Byl z Čechů jediný, kdo s nimi "udržel krok" při různých pitkách.

3.září 1947 se podpisuje do pamětní knihy Mariánských Lázní Zdeněk FIERLINGER (1891-1976), předseda Národního shromáždění ČSR.

Fierlinger Zdeněk, * 11.7.1891, - 2.5.1976, český politik a diplomat, v 1. světové válce čsl.důstojník v Rusku a ve Francii, od roku 1919 diplomat, 1925-1928 vyslanec v USA, 1937-1945 v SSSR s přerušením 1939-1941, kdy bylo vyslanectví ČSR v Moskvě uzavřeno v důsledku sovětsko-německého paktu. Od roku 1924 člen sociálně demokratické strany. 1945-1946 předseda vlády, 1946 -1953 místopředseda vlády. 1945-1948 předseda sociálně demokratické strany, představitel levého křídla strany podporujícího politiku KSČ. Po únoru 1948 provedl potupné zrušení sociální demokracie, vyhlašované jako "sjednocení strany s KSČ". V letech 1948-1966 člen ÚV KSČ, 1948-1966 člen předsednictva ÚV KSČ, 1953-1964 předseda Národního shromáždění.

4. září 1947 se podepisuje ministr zahraničního obchodu, politik a novinář Hubert RIPKA (1895-1958), 6. září 1947 státní tajemník a po smrti Jana Masaryka ministr zahraničí Vlado CLEMENTIS (1902-popraven 1952).

Clementis Vladimír, * 20.9.1902, +3.12.1952, politik a diplomat, 1931-1939 advokát v Bratislavě, od 1924 člen KSČ, 1935-1938 poslanec; 1939 vyloučen z KSČ pro nesouhlas se sovětsko-německým paktem, 1945 znovu přijat. Za 2. světové války ve Francii a v Londýně. 1941-1945 redaktor československé sekce BBC (pseudonym Pavel Hron). V letech 1945-1948 státní tajemník na ministerstvu zahraničí, po smrti Jana Masaryka ministr zahraničí, 1950 obviněn z buržoazního nacionalismu, 1951 zatčen a odsouzen při komunistických čistkách, 1952 popraven. V roce 1963 rehabilitován a vyznamenán in memoriam titulem Hrdina ČSSR.

4. října 1947 přijelo a podepsalo se do knihy 28 lidických žen. Následují desítky zápisů v ruštině, v polštině, čínštině, albánštině, angličtině. 21.března 1949 je znovu podepsán v pamětní knize Zdeněk NEJEDLÝ, který sem v letech 1953-1962 přijížděl jako ministr vícekrát a již v roce 1946 tu otvíral bobovou dráhu, v roce 1952 slavnostně odhaloval pamětní desku Maxima Gorkého.

Nejedlý Zdeněk, * 10. 2. 1878, + 9. 3. 1962, politik, hudební vědec a historik; profesor hudební vědy na Karlově univerzitě v Praze. Autor hudebních knih a studií (Dějiny předhusitského zpěvu v Čechách, Počátky husitského zpěvu). Zprvu silně ovlivněn T. G. Masarykem a jako historik J. Gollem. Po roce 1918 se přiklonil k levici a úzce spolupracoval s KSČ, člen strany od roku 1939 (nekriticky propagoval Sovětský svaz). V letech 1939-1945 byl profesorem čsl. dějin na univerzitě v Moskvě, od roku 1941 místopředseda Všeslovanského výboru. V letech 1945-1946 ministr školství a osvěty, 1946-1948 ministr práce a sociální péče, 1948-1953 opět ministr školství, věd a umění. Autor teorie kontinuity tzv. pokrokových tradic od husitství ke komunismu.

Ale v letech 1950-1957 je náhle pamětní kniha bez zápisů. Byla kamsi odložena. Z té doby tedy chybějí hosté, uvádění v jiných seznamech: Marie Majerová (1951), Adolf Branald (1951), Jindřich Jindřich (1952), František Branislav (1952), Shewquet Musarej z Albánie (1953), Otakar Vondrovic (1955), Ivan Kawaciuk (1955), František Kahuda (1955), Václav Lacina (1957), Gusta Fučíková (1958).

Až po letech, v roce 1958 je zapsán v knize jakýsi E. Solověj, člen strany bolševiků od roku 1905, který přijel na pozvání ze SSSR. Následují podpisy 13 indických žen z 12. června 1958. Velké množství podpisů pochází z Mezinárodního balneologického kongresu, který se tu tehdy konal. Mezi nimi je i podpis akademika Josefa CHARVÁTA.

Na dalších stranách pamětní knihy se střídají různé konference a kongresy v druhé polovině šedesátých let - CHISA, UNICA s podpisy účastníků, Pugwashská konference (11. až 15.května 1967) s podpisem Edendo Amaldi aj., konference Člověk a společnost ve vědeckotechnické revoluci, zasedání RVHP pro dopravu (13. května 1969), urologická konference, třetí Pugwashská konference (20.května 1969).

Na různých sjezdech, sympoziích, kolokviích a konferencích se tu scházeli vědci mnoha vědních disciplin. V letech 1963-1966 sem jezdíval akademik Jan MUKAŘOVSKÝ (1891-1975), český teoretik literatury a estetik. V letech 1967 a 1969 vždy v květnu se konaly v Mariánských Lázních mírové Pugwashské konference, na které se sjížděli přední světoví i naši vědci. Z našich vedle několika akademiků i tehdejší předseda ČSAV František ŠORM (1913-1980), který jednání řídil. Málo je známé, že se konference účastnil i později velice známý americký diplomat Henry KISSINGER (*1923), profesor na Harvardské univerzitě (od 1962), politický poradce prezidenta Richarda Nixona, 1969-1975 ředitel Rady národní bezpečnosti, 1973-1977 ministr zahraničí USA, nositel Nobelovy cena míru (1973).

Hned brzy po válce navštívil Mariánské Lázně známý evropský politik a ministerský předseda Belgie Paul Henry SPAAK.

SPAAK Paul Henri ( *25.11.1899, +31.7.1972), belgický politik a diplomat. Od roku 1932 přední představitel belgické socialistické strany. 1936-1939 a 1940 ministr zahraničí, 1938-1939 současně předseda vlády. 1940-1944 ministr zahraničí exilové vlády, v téže funkci i 1944-1949, 1954-1957 a 1961-1966. V letech 1946-1949 předseda belgické vlády. 1950 byl proti návratu krále Leopolda III. na belgický trůn. Byl propagátorem integračních západoevropských snah a 1948 inicioval vytvoření Beneluxu. V letech 1957-1961 generální tajemník NATO.

Návštěvy dalších politiků jsou motivovány postavením Mariánských Lázní jako odborářského rekreačního centra. Několikráte byl v Mariánských Lázních předseda Světové odborové federace Giuseppe di VITTORIO (*1892) z Itálie, po němž byla po jeho smrti přejmenována Bellevue alias ODRA na zotavovnu Di VITTORIO; i tehdejší tajemník SOF Francouz Louis SALLIANTE, dále předseda Všesvazové ústřední rady odborů SSSR - Viktor Vasiljevič GRIŠIN (předsedou 1956-1967), ale i pozdější předseda ČALAJEV.

Z domácích politiků tu vícekrát pobývali Evžen ERBAN, generální tajemník Ústřední rady odborů 1945-1950.

ERBAN Evžen (1912-1994), český sociálně-demokratický politik, 1948 se však účastnil likvidace sociální demokracie, 1948-1951 člen předsednictva UV KSČ, 1969-1981 předseda České národní rady.

Byli tu i další předsedové ÚRO - Gustav KLIMENT (1889-1953), Josef TESLA (1905-1963), Jan PILLER, František ZUPKA (1901-1976), předseda ÚRO v letech 1950-1965, který se tu velmi úspěšně léčil. Bývalý předseda vlády Josef LENÁRT přijel v roce 1967 do Mariánských Lázní právě za Františkem Zupkou. Další předseda ÚRO Karel HOFFMAN (*1924) navštívil také několikrát naše město.

Výletem z Karlových Varů sem přijížděli sovětští maršálové: proslulý Semjon Michajlovič BUĎONNYJ (1883-1973), dále velitel frontu, který osvobodil Prahu, Ivan Stěpanovič KONĚV (1897-1973) na Kladskou, Andrej Antonovič GREČKO (1903-1976), vrchní velitel Varšavské smlouvy v letech 1960-1967 a od roku 1967 ministr obrany SSSR.. Několikráte navštívil Mariánské Lázně armádní generál BATOV, předseda sovětského výboru válečných veteránů v SSSR a osobní přítel generála Ludvíka Svobody.

Četné odborářské i stranické delegace přijížděly z Bulharska, z Maďarska, z Polska, z Itálie, z Finska a Mongolska a s nimi i předsedové tamních odborářských svazů. Dále to byly delegace z Číny, z Koreje, z Vietnamu, z Albánie, Japonska, USA, Mexika, Kanady, Řecka, Kypru, Portugalska i předseda Ústředního odborářského svazu Německa Herbert WANKE.

Zdeněk FIERLINGER přijížděl sem častěji s diplomaty, vyslanci a ministry. Straničtí a vládní představitelé cizích zemí vytvořili dlouhou řadu prominentních hostů za éru komunismu 1948-1989.

Hosté z okruhu význačných lékařů a vědců

Po druhé válce, zvláště po roce 1946, přijížděli do Mariánských Lázní na delší dobu tradičně vynikající lékaři, aby školili a vedli lázeňské lékaře. Z nich je třeba jmenovat akademika Josefa PELNÁŘE (1872-1964), jehož jménem byla nazvána bývalá klinika Výzkumného ústavu balneologického v Ruské ulici. Přednášel zde také Arnold JIRÁSEK (1887-1960). Dále sem jezdil akademik Josef CHARVÁT (1897-1982), který zde pobýval i na léčení, univerzitní profesor Eduard CMUNT (1878-1967), významný český balneolog a fyziatr, a dále stejně význačný fyziatr univerzitní profesor František LENOCH (*1898) a význačný český psychiatr universitní profesor Vladimír VONDRÁČEK (1897-1978), český internista univerzitní profesor Bohumil PRUSÍK (1886-1964 zemřel v Mariánských Lázních) , který u nás zavedl řadu nových diagnostik, například už v roce 1913 EKG, podle něhož poprvé u nás diagnostikoval akutní infarkt myokardu (dosud to bylo možné až po pitvě), internista universitní profesor Rudolf VANÝSEK z Brna (1876-1957), Bohumil VACEK rovněž z Brna (1871-1965) a třetí brněnský lékař, význačný farmaceut a historik lékařství, s mnoha tituly MUDr, PhDr, RNDr, DrSc. a tehdy jako docent, později universitní profesor Josef SAJNER (1909-1997), který patřil k velkým příznivcům bývalého vlastivědného kroužku HAMELIKA v Mariánských Lázních a psával tam příspěvky. Velice pomohl kroužku v radách i propagací v denním tisku.

Dále je třeba jmenovat ještě význačného dermatologa Karla HÜBSCHMANNA (*1890) a ortopeda Otakara HNĚVKOVSKÉHO (*1901), internistu Karla BOBKA (*1909). Význačný český urolog profesor Václav PAČES (*1906) bydlel v Mariánských Lázních a také on přispíval do HAMELIK. Už před 50 lety propagoval publikačně Mariánské Lázně a přispěl k historickému bádání o Mariánských Lázních. Mezi známější odborníky patří i přednosta 1. kliniky Kristián HYNEK z Moravy, primáři HODEK sa NEUWIRTH.

Všichni lékařští odborníci a vědci, sem přijíždějící, přilnuli k Mariánským Lázním, vraceli se sem a přáli těmto lázním trvalou popularitu a sympatie hostů. Zde se konaly různé sjezdy, kolokvia, kongresy a je třeba uvést především konání Mezinárodního balneologického kongresu v roce 1958 a nelze opomenout ani První (a poslední) balneologické sympozium socialistických zemí v roce 1970, které se konalo v Palace Hotelu PRAHA. Organizačně připravil symposium Výzkumný ústav balneologický v Mariánských Lázních. Na symposiu vystupovali přední balneologičtí šéfové (ne odborníci) socialistických zemí včetně Mongolska. Jednání se účastnil i poinvazní ministr zdravotnictví ČSSR, ale při neznalosti cizích jazyků byl faktickým středem veškerých jednání JUDr. Bořivoj V.ČERNÝ z VÚB, hovořící všemi světovými jazyky, a nadto sám větší odborník v ekonomice lázeňství než přítomný ministr zdravotnictví.

Ze slavných hostů-vědců z nelékařských oborů navštívili Mariánské Lázně, pouze příkladmo, v roce 1965 známý český architekt, malíř a teoretik Jiří KROHA (*1893), který měl titul národního umělce. Častěji tu pobýval profesor Hugo ROKYTA (1912-1999), historik umění a památek, mj. zachránce rodného domu Adalberta Stiftera v Horní Plané, autor průvodce po zámku Kynžvart, od roku 1969 profesor Salzburské univerzity aj. Byl tu vícekrát.

V roce 1981 jsme se poznali a v sychravém předjarním odpoledni prolézali zdejší hřbitov, kde jsem se dověděl o mimořádných hodnotách zdejší hřbitovní architektury. Má osobní vzpomínka na něho se váže k mému očnímu neduhu. Když si toho všiml, bodře mi vynadal, zatelefonoval na pražskou oční kliniku a přes mé chabé protesty mně zajistil operaci šedého zákalu, což před 20 lety nebyl ještě tak běžný zákrok jako dnes. R.Š.

Též se uvádí jako host Mariánských Lázní Nositel Nobelovy ceny za vybudování polarografie, profesor Jaroslav HEYROVSKÝ (1890-1966), ředitel Polarografického ústavu ČSAV, čestný doktor mnoha vysokých škol. Chybějí však bližší údaje.

Hosté z okruhu hudebníků

V této branži je nekonečná řada hudebních skladatelů, interpretů, virtuozů, dirigentů, zpěváků. Již jsme jmenovali klavírního virtuosa L.N. OBORINA (1907-1974) a houslového virtuosa D.F. OISTRACHA (1908-1974), kteří se zapsali 26.června 1946 do pamětní knihy Mariánských Lázní po svém zdejším vystoupení. Oba se stali později národními umělci SSSR. Už předtím, na podzim 1945, zpíval v městském divadle americkým vojákům a českým hostům slavný černošský zpěvák Paul ROBESON (1898-1976). Poprvé zazněla v divadle i česká opera Prodaná nevěsta.

Z hudebníků, o nichž víme, že navštívili Mariánské Lázně krátce nebo déle, to byl Otakar VONDROVIC (1908-1985), klavírista, lékař a pedagog, v roce 1955; Ivan KAWACIUK v roce 1955; Marie PODVALOVÁ (1909-1992), operní pěvkyně a v letech 1937-1978 členka Národního divadla v Praze, v roce 1959; dirigent František STUPKA (1879-1965), v letech 1919-1946 dirigent České filharmonie, v roce 1959; Josef SUK ml. (*1929, vnuk Josefa Suka), houslista, v roce 1959; Svjatoslav RICHTĚR v roce 1959; František MAXIÁN (1907-1971), klavírista a pedagog, v roce 1959; Alexandr PLOCEK (1914-1982), houslista a profesor AMU, v roce 1960; Viktorie ŠVIHLÍKOVÁ (1915), klavíristka, v roce 1960; Jan Zdeněk BARTOŠ (1908-1981), hudební skladatel a pedagog (opera Prokletý zámek), v roce 1960; Václav SNÍTIL (*1928), český houslista, profesor AMU, v roce 1960; Karel ANČERL (1908-1973), dirigent Symfonického orchestru Čsl.rozhlasu 1947-1950 a dirigent České filharmonie 1950-1968, v roce 1962; zasloužilý umělec Karel ŠEJNA (*1896), dirigent České filharmonie, v roce 1963; klavírista Bernard RINGEISEN z Francie (1963,1975 aj.), houslista Spytihněv ŠORM (*1914) z Národního divadla, v roce 1964; národní umělec pěvec-basista Eduard HAKEN (*1910), v roce 1964; Aram CHAČATURJAN (1903-1978), arménský skladatel, dirigent a pedagog; profesor na konzervatoři v Moskvě, proslul balety jako Gajane s populárním Šavlovým tancem, Spartakus, ale i rozsáhlou tvorbou koncertní, klavírních a komorních skladeb, scénické a filmové hudby, přesný rok není znám (kol 1965).

Chopinovy festivaly se konají tradičně v srpnu od roku 1959 a dávaly a dávají široký prostor pro vystoupení předních světových hudebníků - klavíristů. S hudebním světem Mariánských Lázní jsou spojena jména národního umělce Františka RAUCHA (1910-1996), klavírního virtuosa a profesora AMU; dále českého pedagoga a hudebního publicisty, ředitele konzervatoře v Praze v letech 1946-1970 Václava HOLZKNECHTA (1904-1988), tajemníka Chopinovy společnosti Jaroslava SIMONIDESE (*1916) a dalších příznivců Mariánských Lázní, z nichž jmenujme lékaře profesora Václava PAČESE a karlovarského historika Karla NEJDLA.

V roce 1978 tu vystupovaly klavíristky Cecílie QUISSETOVÁ a Brigitte ENGEREROVÁ z Francie, v roce 1982 skvělý vietnamský pianista a vítěz X. Chopinovy soutěže ve Varšavě v roce 1980 - DANG THAI SON a polská klavíristka Halina CZERNY-STEFAŇSKÁ, laureátka I.ceny první poválečné soutěže; z domácích umělců to byl klavírista Emil MORAVEC (*1930) a další.

Z hudebních skladatelů populární hudby to byl národní umělec Karel VACEK (1902-1982), který přijížděl do Mariánských Lázní každoročně před válkou (kdy tu hrával) i po válce, kdy stanul vícekrát za dirigentským pultem lázeňského orchestru na kolonádě nebo v divadle, aby dirigoval směs svých vlastních skladeb. V roce 1932 tu složil světoznámé tango "Nikdy se nevrátí pohádka mládí". Z dalších hudebních skladatelů lidového žánru a hosta jmenujme Josefa PONCARA, Jaroslava ŠKABRADU, Josefa KINZLA a zasloužilého umělce a autora světoznámé polky "Škoda lásky" Jaromíra VEJVODU. Také hudební skladatel Vlasta KŘEN z Českých Budějovic přijížděl sem pravidelně za léčením.

Slavná polská sopranistka Ada SÁRI (1889-1968) zajížděla ráda do Mariánských Lázní před válkou i po válce. Byla zapsána v pamětní knize v martinovském mlýně Rainmühle. Roku 1962 zde byla zasloužilá umělkyně, herečka a recitátorka Julie CHARVÁTOVÁ (*1912).

Léčila se tu ve Výzkumném ústavu balneologickém také zpěvačka Naďa URBÁNKOVÁ. Zde vystupovala s Karlem ČERNOCHEM a J. BRABCEM se skupinou COUNTRY BEAT. Z interpretů populární hudby tu ovšem vystupovali snad všichni známí zpěváci počínaje dlouholetým Zlatým slavíkem Karlem GOTTEM, populárním Waldemarem MATUŠKOU s Olgou BLECHOVOU a KTO, Hanou ZAGOROVOU, Juditou ČEŘOVSKOU, Evou PILAROVOU, Ivanem MLÁDKEM s Banjo Bandem, Jiřím ŠTĚDRONĚM, který přijížděl s Luďkem NEKUDOU, dále tu vystupovala Ljuba HERMANOVÁ (1976 ve škole Jih), Hana HEGEROVÁ, SCHOVANKY, PLAVCI, Hana a Petr ULRYCHOVI, Helena VONDRÁČKOVÁ, Jiří KORN a orchestr Gustava BROMA, Věra ŠPINAROVA s orchestrem Ivo Pavlíka., hudebník Ferdinand HAVLÍK se svým Swing Bandem, Felix SLOVÁČEK, Jitka ZELENKOVÁ, Petra JANů) a skupina Akvarel, Michal PROKOP a skupina FRAMUS, Petr SPÁLENÝ a Miluška VOBORNÍKOVÁ, Michal TUČNÝ a Dana HACKEROVÁ, Karel HÁLA, Antonín GONDOLÁN, Josef ZÍMA, Petra ČERNOCKÁ, Jana KRATOCHVÍLOVÁ se skupinou Kroky, Josef LAUFER se skupinou GOLEM, Jiří SUCHÝ s Divadlem Semafor s Pavlem BOBKEM, Milošem ŠIMKEM, Luďkem SOBOTOU, Jitkou MOLAVCOVOU, Věrou KŘESADLOVOU, dále Petr NOVÁK, PLAVCI, Václav NECKÁŘ se skupinou Otakara Petřiny, Lenka FILIPOVÁ, Marie ROTTROVÁ a PLAMEŇÁCI, Milan DROBNÝ, František Ringo ČECH s Jiřím SCHELINGEREM (1976), Petr NĚMEC, duo PALEČEK+JANÍK, SPIRITUÁL KVINTET, NEZMAŘI, ŽALMAN, Věra MARTINOVÁ a skupina Gram, Pavel NOVÁK se skupinou PROTO, Ondřej HAVELKA s Pražským synkopickým orchestrem, Bob FRÍDL, Zorka KOHOUTOVÁ, Jan BURIAN, až po nejmladší současné hudebníky, herce a umělce. Přijížděly orchestry Budvarka, Moravanka, Buřinky, Chmelova staročeská dechovka, Kutilka, Plechová kapela, Velkopopovická Kozlovka, Vystupovaly obvykle v městském divadle nebo ve společenském sále CASINU, též v koncertní síni Chopin. Ročníky Kulturních přehledů od roku 1958 jsou za čtyřicet let dlouhou četbou interpretů, nejen zpěváků a orchestrů, ale i herců, recitátorů a dalších umělců. Z nich populární zpěvák Karel ZICH je trvale častým hostem Mariánských Lázní. Přijížděl sem se skupinou FLOP a Mariánské Lázně si tak oblíbil, že jim zůstal věren.

Hosté herci a herečky

Ze slavných herců a hereček je třeba jmenovat hned od roku 1945 známou herečku Annu SEDLÁČKOVOU (1887-1969), která měla vilkovou hájenku v lese při silnici z Kynžvartu do Mariánských Lázní. Dodnes se říká "Chata Sedláčkové". K ní zajížděl také Jan Masaryk a přátelé z divadel. Jejím zdejším přítelem byl MUDr.Karel Weiner.

Anna Sedláčková, česká herečka,1905-38 členka Národního divadla v Praze. 1939-44 majitelka vlastního Divadla A. Sedláčkové. Její půvabný zjev, temperament, konverzační pohotovost ji předurčily pro role v konverzačních hrách. Suverénně však zvládala i psychologicky složité postavy, např. Kleopatra nebo Kateřina (Shakespeare Zkrocení zlé ženy), Líza (G.B.Shaw Pygmalión), Dáma s kameliemi (Dumas), Královna Kristina (A.Strindberg), Marie Stuartovna (F.Schiller). Hrála i ve filmech (Šaty dělají člověka, Experiment).

Ve dnech 1. až 15.srpna 1946 se uskutečnil v Mariánských Lázních I. mezinárodní filmový festival a s ním přijížděla do Mariánských Lázní řada filmových herců a hereček, novinářů, režisérů atd. Někteří tu pobyli i po skončení festivalu. Například v kurlistech z 23.srpna 1946 se uváděl "filmový a divadelní herec s chotí" Theodor PIŠTĚK (1895-1960). Byl synem Jana Pištěka a otcem Theodora Pištěka mladšího. Hrál již v němém filmu, později v rolích starších žoviálních pánů ve veselohrách (Muži v ofsajdu, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Jedenácté přikázání, Škola základ života, Florenc 13.30). Hrál ve více než 200 filmech. V roce 1946 bydlel v hotelu KLINGER (Krym, 1977 zbouráno). Dále se nachází v kurlistech v srpnu 1946 herečka Antonie NEDOŠÍNSKÁ (1885-1950).

Antonie Nedošínská, česká filmová a divadelní herečka, v letech 1926-40 herečka v Národním divadle v Praze. Proslula postavami rázovitých žen a matek. Vedle divadla ztvárnila více než sto postav ve filmech (Zlaté srdéčko, Paličova dcera, Otec Kondelík a ženich Vejvara, Tonka Šibenice, U snědeného krámu, Matka Kráčmerka, Naši furianti, Cech panen kutnohorských, Čapkovy povídky atd.).

V té době pobýval v Mariánských Lázních dramaturg František ŠULC, spisovatel Jiří BRDEČKA a řada redaktorů z Prahy, všichni byli ubytováni na MONTY, pouze hudební skladatel a dirigent Jiří Julius FIALA (1892-1974) bydlel v hotelu JALTA, herec a režisér Ladislav BOHÁČ (1907-1978), zapsán jako "člen Národního divadla" byl ubytován v domě Brioni v Zeyerově ulici (býv.poliklinika). Kurlisty z 25.8.1946 uvádějí další hosty jako hudební skladatel a spisovatel Dalibor VAČKÁŘ (1906-1984) a filmovou umělkyni Marii NADEMLEJNSKOU, oba se ubytovali v domě AGLAJA v Ibsenově ulici, po nich přijíždí a v Jaltě bydlí hudební skladatel S.E.(Sláva Eman) NOVÁČEK, vlastním jménem Blahoslav Emanuel (1911-1979) hudební skladatel, klavírista a dirigent, hrál v orchestrech Osvobozeného divadla, divadla Vlasty Buriana, divadla Oldřicha Nového; autor hudebních komedií (Muži nestárnou, Jedenáctý v řadě), písní (Dívka v modrém) a hudby k filmům (Kristián, Dívka v modrém).

16.srpna 1946 přijeli též dva velvyslanci v Československu - mexický Y de Negri Manuel, a turecký Hozar Faik s doprovody a ubytovali se ve Hvězdě.

Do Mariánských Lázní přijížděli takoví známí herci jako Ladislav PEŠEK (1906-1986), Josef BEK (1918-1995), Vladimír MENŠÍK (1929-1988), Stella ZÁZVORKOVÁ, Lubomír LIPSKÝ, Otto LACKOVIČ, Miroslav HOMOLA, Blanka BOHDANOVÁ, Petr KOSTKA, Josef KEMR, Petr NÁROŽNÝ. V roce 1964 tu byl Vlastimil BRODSKÝ (*1920) a Jana BREJCHOVÁ (*1940). Mariánské Lázně si zamilovala a často sem přijížděla půvabná Gabriela VRÁNOVÁ (*1939). Mezi hosty patřil i režisér, herec a ředitel Otomar KREJČA(*1921).

Otomar Krejča (*1921) - v letech 1946-51 člen Městských divadel pražských, 1951-56 člen činohry Národního divadla v Praze, 1956-61 šéf činohry Národního divadla, 1961-65 režisér Národního divadla. V roce 1965 založil Divadlo Za branou a jeho umělecký vedoucí, 1973-76 režisér Divadla S. K. Neumanna. Roku 1976 emigroval a působil v divadlech na Kubě, v Belgii, Rakousku, Německu, ve Švédsku a Francii. Roku 1990 v Praze znovu založil Divadlo Za branou II. Má specifické neobvyklé režijní postupy. Hledá nejrůznější podoby maloměšťáctví a kladné momenty čestného lidství a téma mládí. V divadle použil filmovou projekci a pohyblivé stavební dílce, které se staly prvkem jeho inscenací. Režie: Jejich den, Konec masopustu (J. Topol), Višňový sad, Racek, Ivanov (A.P.Čechov), Král Oidipus, Élektra (Sofoklés), Drahomíra a její synové, Strakonický dudák (J. K.Tyl), Provaz o jednom konci (J. N. Nestroy), Romeo a Julie (Shakespeare), Majitelé klíčů (M.Kundera).

Přijížděli sem mnohokrát Zdeněk SVĚRÁK a Ladislav SMOLJAK s Divadlem Járy Cimrmana. Však tu mají Mariánské Lázně také kavárnu Café Cimrman na Hlavní třídě.

Množství herců a hereček je ovšem takové, že je nelze za půlstoletí obsáhnout. Mimořádně si oblíbil Mariánské Lázně Miroslav HORNÍČEK (*1918), autor knihy o městě "Mariánské Lázně v červnu a červen Mariánských Lázních". Dlouhá léta přijížděl pravidelně v červnu a pobýval v léčebně SVOBODA, snad dvacetkráte. Patří mezi "štamgasty" Mariánských Lázní.

Hosté z okruhu spisovatelů

Miloslav WAJZ z Karlových Varů sepsal návštěvy spisovatelů v západočeských lázních a 3.dubna 1975 přednesl v Kruhu přátel českého jazyka přednášku "Tradice Františkových a Mariánských Lázní v české literatuře". Tato přednáška je dobrým pramenem zjištění návštěv nejslavnějších hostů. Vedle ní však jsou zprávy o jiných hostech, jejichž návštěvu Wajz nezaznamenal.

14.června 1946 navštívil Mariánské Lázně 61letý "zuřivý" žurnalista Egon Ervín KISCH (1885-1948), snad nějak příbuzný se zdejším profesorem Kischem. Nelze vyloučit, že v Mariánských Lázních byl jako novinář už před druhou válkou.

Poválečná česká literatura navázala zde na českou tradici literární, založenou premonstráty J.V.SEDLÁČKEM a J.F. SMETANOU. Pokračování měla v Janu NERUDOVI a dalšími až po Jaro MIŠKOVSKÉHO (1932), málo známého českého novináře, který psal z Mariánských Lázní před válkou. Je nutno zmínit se krátce o návštěvě českého básníka Viktora DYKA (1877-1930), který se tu léčil v roce 1924 a v dopisech matce si chválil, jak tu pěkně ubývá na váze. K tomu posloužily i jeho četné vycházky, pěší pochody do Kynžvartu, na Kladskou a do Teplé. Básník DYK bydlel v hotelu Buen Retiro (později Hotel PRAHA) a chodil často mezi české hotelové hosty. Jako poslanec se zúčastnil v Mariánských Lázních v hotelu VIKTORIA (dnes oplatkárna) schůze poštovních zaměstnanců. Přestože mu léčba prospěla, jeho neklidný duch ho táhl Jaderskému moři, které se mu stalo osudným. Zde nalezl smrt v moři.

Básník a prozaik Jaroslav BEDNÁŘ (1889-1976), autor básnických sbírek Hvězdná tuláctví, Rodný stůl, válečného románu Červená země a próz Probuzení ohně a Bílý smích byl hostem v Mariánských Lázních. Děj právě posledního díla "Bílý smích" zasadil do Mariánských Lázní. Jde o citový příběh českého klauna Čályho a snobské cizinky lady Johnsonové, kterou zaujaly jeho výkony v hostujícím cirkuse. Psychologický příběh je od samého začátku předznamenán jejich nevyhnutelným rozchodem, daným rozdílností povah i společenského postavení obou partnerů. Charakter Mariánských Lázní je tu vykreslen do možné úplnosti. Město tvoří plastickou kulisu dějového pásma a jedinečnost ovzduší lázní doplňují obrazy významných osobností minulých dob, jež zde zanechaly své hvězdné stopy. Lady Johnsonová, znalá kulturní minulosti Mariánských Lázní, se pokouší zpřístupnit Čálymu všechna ta známá jména, ale naráží na úzký duševní obzor klauna. Román vyšel roku 1940 a autor musel jistě čerpat ze svých předválečných pobytů v Mariánských Lázních. Bednářův Bílý smích je podivuhodným českým antedecentem francouzsko-italského filmu režiséra Alaine Resnaise "Loni v Marienbadu". Film vznikl o dvacet let později - v roce 1961 - a byl poctěn Hlavní cenou XXII. mezinárodního festivalu v Benátkách. Obě díla byla postavena na podobné psychologické základně a na Mariánských Lázních (film ovšem jen názvem).

Půvab města okouzlil nedlouho po první válce básníka Vítězslava NEZVALA (1900-1958). Jeho báseň "Mariánské Lázně" zůstává básnickou lahůdkou, jakou se může pochlubit málokteré město.

Národní umělec Ivan OLBRACHT (1882-1952) jezdil do Mariánských Lázní se šoférem, kterému tykal, mezi hosty se choval přirozeně a skromně, nikde se nevychloubal, byl veselé povahy. Olbracht si oblíbil rázovitou hájenku Královský kámen v lesích vysoko nad městem. Ačkoliv bydlíval dole v městě (údajně chodil na koupele v Nových nebo Centrálních lázních), často na hájence trávil volné chvíle a na louce nedaleko pod hájenkou nechal postavit dřevěný baráček pro lesní dělníky s nápisem nad vchodem "Olbracht lesním dělníkům". Tento dřevěný barák byl však v mokrých místech a byl později odvezen na Kladskou a postaven vzadu za zámečkem, kde sloužil jako skladiště. Ivan OLBRACHT bydlel v roce 1947 v Kavkaze, v roce 1948 v Sevastopoli, v roce 1949 v Tepelském domě, v letech 1950-1952 v Rudé Hvězdě. 10.července 1947 tu měl projev na tryzně za Stanislava Kostku Neumanna.

Národní umělkyně spisovatelka Marie MAJEROVÁ (1882-1967) byle několikrát v Mariánských Lázních. Jiná národní umělkyně Marie PUJMANOVÁ (1893-1958) se vyznala z lásky k Mariánským Lázním črtou "Zapsáno tužkou" z roku 1951 (otištěna v knize k 150.výročí Mariánských Lázní, 1958). Spisovatel Jan DRDA (1915-1970) pobýval v Mariánských Lázních také. Stejně tak Josef TOMAN (*1899), který tu byl v roce 1965. František KOŽÍK (*1909) tu byl v roce 1962 a besedoval s hosty, Adolf BRANALD (*1910) sem přijížděl vícekrát po válce a stejně tak František BRANISLAV (1900-1968). Ludvík AŠKENÁZY patřil mezi zdejší hosty někdy v 60.letech, byl tu nejméně čtyřikrát 1960,1961,1962,1963. Také Aškenázy později emigroval. Satirický básník Václav LACINA (*1906) besedoval tu se svými čtenáři a rekreanty ve zotavovně Leningrad v roce 1957, Jindřich JINDŘICH (1876-1967), národní umělec a hudební skladatel navštívil město v roce 1952 a 1955. V roce 1962 byla zde Jarmila LOUKOTKOVÁ (*1923), spisovatelka románů z antiky a středověku (Spartakus), v roce 1965 byl v městě zasloužilý umělec Josef TOMAN (*1899), prozaik a dramatik, autor románu Don Juan; básník a novinář s pseudonymem Ilja BART, vl. jm. Julius Bartošek (1910-1973), autor publicistické a politické lyriky, byl v Mariánských Lázních v šedesátých letech.

V roce 1963 navštívil město literární teoretik a estetik, profesor Univerzity Karlovy, ve třicátých a čtyřicátých letech zakladatel pražské strukturální školy Jan MUKAŘOVSKÝ (*1891), nositel Řádu republiky. Na besedy s hosty přijížděla do Mariánských Lázní Gusta FUČÍKOVÁ (*1903), od roku 1969 předsedkyně Čs.rady žen. V bývalém Československu existoval 1950-1968 Svaz čsl.žen (v letech 1952-1967 Výbor čsl.žen), po okupaci 1968 byla ustavena pronormalizační federální Československá rada žen v čele s Gustou Fučíkovou.

Jan HOSTÁŇ se tu léčil v roce 1972 a ve své básni o Mariánských Lázních vzpomněl na slavné osobnosti mezi hosty delší básní, končící veršem

"Sviť slunce na lázně a na pamětní desky,
ta půda posvátná je, po poutnících žhavá,
že pramen prohřeje a lidská srdce léčí -
to pravda mocných knih nemocných bohatýrů!"

Zvláštní místo v literární tvorbě o Mariánských Lázních má vzpomínková próza, jejímž autorem je spisovatel Norbert FRÝD (*1913) "Vzorek bez ceny a pan biskup". Podle rukopisných záznamů svého židovského předka z Drmoulu - děda z matčiny strany Morice Maiera, narozeného 1856 v Drmoulu, vykreslil FRÝD náboženský život orthodoxní židovské obce a dotkl se i obrazu Mariánských Lázní v té době.

Miroslav SLACH napsal o Mariánských Lázních prózy "Dostavník do Výmaru"(1967), kde vykreslil atmosféru Mariánských Lázní na počátku lázní a dovedl příběh citového vztahu mezi Goethem a Ulrikou von Levetzow do podzimu 1824. K tématu se vrátil později prózou "Sbohem letní lásko" (1982). Také spisovatel A.C.NOR (*1903) psal o Mariánských Lázních.

Spisovatel Kamil BEDNÁŘ (1912-1972) se soustředil ve své poemě "Goethe v Mariánských Lázních" (vyšlo v Plameni 1964) na poslední Goethovy týdny roku 1823 v Mariánských Lázních. Zobrazil dvě protichůdné síly, které se v Goethově duši svářely se střídavými vítězstvími od mládí - bouřlivý cit a chladný rozum. Často se objevovalo jeho dílo v kulturních pořadech v městě.

Spisovatel, redaktor Národních listů a Lidových novin Karel SCHEINPFLUG zemřel tu v Mariánských Lázních za svého léčebného pobytu tragicky 5. května 1948. Byl poražen autem, ale nebyl zraněn - zemřel na srdeční infarkt. Karel Scheinpflug byl otcem Olgy Scheinpflugové, která byla manželkou Karla Čapka a přijela sem později na Čapkovskou konferenci na Esplanade.

Spisovatel Václav ŘEZÁČ (1901-1956) pracoval v Mariánských Lázních na svých románech Nástup a Bitva. Ovzduší lázní Sangerberg v torzu jeho prózy "Píseň o věrnosti a zradě" vyvolává představu Mariánských Lázní v prvním čase po skončení druhé světové války.

Lázeňská lékařka a spisovatelka Alena VRBOVÁ (*1919) žila dlouhá léta v Mariánských Lázních. Byla jediným potomkem básníka Tadeáše VRBY, vlastním jménem Mukenschnabel, což byl druh Karla Tomana. K doktorátu filosofie připojila i doktorát medicíny, roku 1958 připravila výtečný jubilejní sborník o Mariánských Lázních k 150.výročí jejich vzniku "Mariánské Lázně - prameny, dějiny, lidé". Literárně byla činná jednak v lyrice svými jemnými verši o našem kraji a městě (viz ARNIKA), jednak v próze, v níž nevynechala ani tento kraj s jeho osudy po válce a s osudy lázeňských lékařů.

Do západočeského kraje přivedly na čas životní osudy neratovického rodáka básníka Josefa HANZLÍKA (*1938), který vystudoval v Mariánských Lázních v roce 1957. Hanzlíkova báseň "Dívčí socha v dešti" (Lampa 1961) byla inspirována sochou Sedící baletky od J.Hánny v Skalníkově parku poblíž Labutího jezírka. Báseň "Miramonte" ze sbírky Bludný kámen (1962) je reminiscencí na Mariánské Lázně.

Do Mariánských Lázní přijížděli známí sovětští spisovatelé a vzpomínali návštěvy Maxima Gorkého z roku 1924 a dalších ruských literátů v 19.století. Několikráte tu pobýval básník Stěpan Patrovič ŠČIPAČOV (*1899) a spisovatelka Marietta Sergejevna ŠAGIŇANOVÁ (*1888), která zde sbírala látku ke knize "Zapomenutá historie" o českém muzikantovi Josefu Myslivečkovi. Roku 1977 navštívil Mariánské Lázně autor Příběhu opravdového člověka Boris Nikolajevič POLEVOJ (*1908).

Poslední, koho si připomeňme, je slavný český básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1985 - Jaroslav SEIFERT (1901-1986). Pobýval v Mariánských Lázních na léčení celkem sedmkrát: v letech 1951,1958, 1963, 1967, 1971, 1972,1975, z toho šestkrát na klinice Výzkumného ústavu balneologického v Ruské ulici. Dále zde pobýval nejméně jednou - v roce 1961. K jeho básním o Mariánských Lázních patří "Elegie z Mariánských Lázní" ve sbírce Odlévání zvonů (1962) a báseň "Křížový pramen" z Vánoc 1982, která byla poprvé otištěna v naší HAMELICE s básníkovým souhlasem. V zápise do pamětní knihy Výzkumného ústavu balneologického napsal Jaroslav SEIFERT v říjnu 1974:

"Po cestách a cestičkách těchto jedinečných lázní nechodil sice od těch dob větší básník než byl Goethe, ale troufám si tvrdit, že tu určitě chodila ještě hezčí děvčata než byla jeho Ulrika Levetzowová. Nuže tyto okolnosti a ještě ke všemu přemnoho jiných dodávají mi odvahu, abych prohlásil,že Mariánské Lázně jsou nejkrásnější ze všech u nás a jedny z nejpůvabnějších na světě. Pevně doufám.

A přemýšlím, co bych mohl napsat, aby to bylo aspoň trochu duchaplné a hlavně jiné. Ale pak jsem odsunul podobné nápady a raději jsem si řekl: jako jeden ze statisíců hostí a pacientů pospíchám, abych ze srdce poděkoval všem, kteří se tu starali o mé tělo. - Tělo, ten "ošklivec", odtud odejde, ale má duše, krásná paní, bude dlouho a předlouho na vše vzpomínat a procházet se po kolonádě. Jaroslav Seifert, říjen 1974."

HAMELIKA čís.1/1986 z 5.dubna 1986 vzpomenula malým nekrologem úmrtí básníka SEIFERTA dne 10. ledna 1986 - kdo ho znal osobně, nezapomene nikdy na jeho skromnost a nenapodobitelné kouzlo zcela mimořádné osobnosti.

Hosté, kteří tu zemřeli

Mariánské Lázně nebyly jen radostným místem pohody, ale pro některé návštěvníky i pacienty místem jejich úmrtí. Z českých hostů zde v roce 1844 zemřel František Josef SLÁMA, děkan bechyňský, národní buditel a vlastenec. Je pochován uprostřed 1.oddělení zdejšího hřbitova s nostalgickým českým nápisem. V roce 1884 zde umírá spisovatel Václav Beneš TŘEBÍZSKÝ v domě Moskva, který dnes nese Třebízského jméno i pamětní desku. Tělo Třebízského bylo převezeno do Prahy a pochováno na Vyšehradě

Za první republiky, 15. srpna 1935, zemřel zde Prof. MVDr. Theodor DOHNAL, profesor anatomie a fyziologie zvířat z Vysoké školy zemědělské v Brně.

Dne 14. června 1947 zemřel v Mariánských Lázních v 82 letech architekt František KRÁSNÝ (*1865 Koterov/Plzeň), známý projektant činný ve Vídni i v Praze.

5. května 1948 zemřel v Mariánských Lázních - jak výše uvedeno - tragicky novinář, redaktor Národních listů a Lidových novin Karel SCHEINPFLUG, romanopisec, povídkář, fejetonista a dramatik, otec Olgy Scheinpflugové. Byl zde poražen autem a po srážce zůstal neporaněn. Zemřel však na následek srdečního záchvatu.

Dne 31.10.1954 umírá zde operní pěvec a režisér Národního divadla Josef František MUNCLINGER (*13.9.1888). Dne 26.8.1960 zemřela zde profesorka Ludmila MATIEGKOVÁ, egyptoložka, manželka známého antropologa Prof. Jindřicha MATIEGKY.

V Mariánských Lázních zemřeli tři význační internisté, což bylo většinou v souvislosti s jejich vážnou nemocí. Shodou okolností to byli někdejší žáci Thomayerovi: Prof. MUDr. Rudolf VANÝSEK (* 5.2.1876, +28.8.1957), přednosta brněnské interní kliniky, který pracoval v Mariánských Lázních jako brigádník, zemřel v 81 letech. Prof. MUDr. Bohumil PRUSÍK (26.5.1886 Klatovy, + 6.9.1964), člen-korespondent ČSAV, bývalý přednosta IV.interní kliniky v Praze, tu zemřel v 78 letech ve Výzkumném ústavu balneologickém Doc.MUDr. Bohumil VACEK (1871-1965), docent hygieny a bývalý ředitel Zdravotního ústavu v Praze, zemřel tu v požehnaném věku 94 let.

V Mariánských Lázních umírá také akademik RNDr. Rudolf BRDIČKA (*25.2.1906 + 25.6.1970), profesor fyzikální chemie a ředitel Ústavu fyzikální chemie ČSAV v Praze..

V červnu 1987 zde náhle umírá známý básník a spisovatel Eduard PETIŠKA (1924-1987), autor knih pro děti a pamětní knihy Johann Wolfgang Goethe. // Vybral MUDr. Vladimír Křížek, DrSc.//

Ze vzpomínek doktora Hory

Jak vzpomínal doktor Ladislav Hora (+), seděli se zasloužilým umělcem, spisovatelem Františkem KUBKOU (1894-1969) v Mariánských Lázních kdesi "při mizerné kávě" a Kubka začal náhle ze sebe chrlit data a podrobnosti z historie Mariánských Lázní. Znalosti měl přebohaté a zvláště z doby národního obrození a lákalo ho i goethovské téma. Na Horův dotaz, odkud má takové znalosti, zasmál se a uvedl, že má Marijánky prostě rád a proto se zajímá o současnost i o minulost. A také že by chtěl někdy napsat o Mariánských Lázních, ale asi to už nerealizoval.

Autor fantastických románů Dr. Josef NESVATBA (*1926) připravoval sepsat pověst o jezeru na Kladské, kterou prý někde slyšel. V určité době se tu prý z jezera vynořuje jakási rakev. I když dr.Hora nikdy nic takového neslyšel a pověst, kterou líčil velmi vzrušeně, přičítal Hora spíše dobrému vínu, které popíjeli. Přesto čekal, zda o tom napíše. Nedočkal se.

Grafik a ilustrátor Zdeněk SEYDL (*1916) býval v městě vícekrát a nacházel tu dosti inspirací ke své knize "Co jsem viděl a slyšel v trávě" (1964). S Horou se vídávali za jeho pobytů v Mariánských Lázních a inspirací ke knize měl prý dost. Napsal dr.Horovi: "Knihu jsem začal psát a dokončil v Mariánkách. Psal jsem to šest let. Kniha je o tom, co by mělo být a není, ale zajisté jistě jednou bude."

Seydl býval často se svým přítelem Aškenázym (byla to komická dvojice - robustní malíř a malý buclatý spisovatel) a Hora se pokoušel s nimi o jakýsi rozhovor pro Kulturní přehled. Vyprávěli při nočním procházkách kolonádou o Čapkovi, Werichovi. Seydl se vyznával ze své lásky k Čapkovi, Werichovi lidovému umění a mariánskolázeňskému prostředí, které charakterizovali "jako velmi působivé, zvláštní, uklidňující i provokující - prostě krásné." Nejraději sedávali na terase hotelu PRAHA. Seydl v Mariánských Lázních koncipoval svůj slavný Dopis Janu Werichovi k narozeninám. Vyšel v Literárních novinách.

Ludvík AŠKENÁZY byl velice populární spisovatel do doby než emigroval, a v Mariánských Lázních čerpal konkrétní informace o životě prostředí židovského domova důchodců v domě SEVASTOPOL na tehdejším Gottwaldově náměstí. Zpracoval toto tma ve svých novelách.

Slavný herec Jan WERICH ( 1905-1980) byl v městě několikrát. Dokonce prý tehdy vzbudil jakési pohoršení, protože chodil v parcích v kostýmu vodníka Čochtana.

Werich Jan, český herec, dramatik a prozaik. 1927 napsali s Voskovcem Vest pocket revue a dadaistickou poetikou. Pak hráli v Osvobozeném divadle a napsali řadu revuí (Smoking revue, Sever proti Jihu, Golem, Caesar, Osel a stín, Balada z hadrů aj.), v nichž vytvářeli ústřední hereckou dvojici s originálním slovním humorem. Živelnou klaunskou komiku uplatnili ve filmech Pudr a benzin, Peníze nebo život, Hej rup!, U nás v Kocourkově, Svět patří nám. Po uzavření Osvobozeného divadla emigrovali i Jaroslavem Ježkem do USA. Po válce se pokusili obnovit Osvobozené divadlo, ale marně. Voskovec emigroval a Werich zůstal a v letech 1956-61 byl ředitelem Divadla ABC, hrál ve filmech Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour a v televizi (Uspořená libra, Medvěd, Slzy, které svět nevidí, Kočár nejsvětější svátosti, Král a žena). Werich napsal řadu esejů, povídek a pohádek (Fimfárum, Italské prázdniny, Potlach).

Dr.HORA hovořil také s básníkem SEIFERTEM. Jeho návštěvy Mariánských Lázní byly asi častější než se uvádí. Hovořilo se o lecčems a bylo to přesně v roce 1961, kdy dr.Hora odjížděl a bylo to na Červené Karkulce, kde se SEIFERTOVI mimořádně líbilo. Vyjádřil se tehdy velmi kriticky o kvalitě papíru Kulturního přehledu: "Ta starší paní, která sedí na kolonádě u té dlouhé řady dveří, vším právem se chlubí, že má k dispozici lepší papír než Vy." Když v roce 1951 vzpomínali studenti gymnázia Seifertova výročí ve svém cyklostylovém časopise gymnázia "Pansofia", básník jim tehdy napsal, že "dnes už mu neleží pochybné jubileum na srdci, ale fakt, že jste byli jediní, kteří si na mne časopisecky vzpomněli, mě dojímá, i když si docela upřímně na podobných věcech nezakládám."

Horova činnost v Kruhu vyžadovala přímo kroužit kolem básníků, spisovatelů a podobně, jejichž díla Kruh tak či onak využíval .Například při vzniku pásma "Světelné galerie" předcházelo vyjednávání s malířem a grafikem Otou JANEČKEM (*1919), který dokonce dodal Kruhu diapozitivy a do pamětní knihy Kruhu místo podpisu nakreslil ptáčka. Český satirik Jiří Robert PICK (*1925) tu uvedl vůbec první pásmo svých satirických veršů. Jezdil do Mariánských Lázní kontrolovat úroveň - jak se jednou při text-appealu v Praze přiznal - a jednoduchý styl paravánů prosadil i v Praze. Dokonce podle ní nazval své divadlo "Paraván". V Kruhu totiž zpočátku používali opravdové paravány, které sloužily jako "kulisy" v Chopinově síni Kulturního a společenského střediska.

Básník a dramatik Miloš MACOUREK (*1926) vyučoval estetiku na Ústřední škole ROH, kam dojížděli také kulturní referenti zotavoven ROH z Mariánských Lázní. Měl tedy v Mariánských Lázních hodně známých. Ze svých básní povolil Kruhu téměř vše.

Spisovatel MUDr. Miroslav HOLUB (*1923) stál na piedestalu hned vedle Macourka a byl napjat jako všichni před premiérou divadla poezie a napsal v roce 1962 Kruhu: "Amatérský soubor je většinou blíž naší současné poezii než naši profesionálové, zejména než letití profesionálové, uvyklí devatenáctému století. Amatér má zpravidla strach před pathosem, neboť se necítí na jevišti tak moc doma. My taky máme strach před pathosem, neboť se necítíme na literárním jevišti tak moc doma." Z jeho knih "Achilles a želva", "Anděl na kolečkách", "Anamnéza", "Ačkoliv".

Zasloužilý umělec spisovatel Josef SEKERA (*1897) pobýval velmi rád v Mariánských Lázních a nadšeně rozprávěl o zeleni parků a kráse mladých rekreantek. Psal novely a romány z občanské války v Rusku ("Česká rapsodie"), o slovenské vesnici ("Červený dolomán") a z cikánského prostředí ("Děti z hliněné vesnice"). Při svém nadšení o kráse děvčat s úsměvem odmítal žertovné výpady kolegů Adolfa HOFFMEISTERA (*1902 - národní umělec, malíř a spisovatel, zakládající člen Devětsilu) a spisovatele Arnošta LUSTIGA, že prý v Mariánských Lázních také dostanou najednou výbornou náladu. Arnošt Lustig emigroval v šedesátých letech a zůstal i na Západě činným i známým spisovatelem.

Na Esplanade se konala v šedesátých letech Čapkovská konference a přítomna byla celá řada významných spisovatelů, kritiků atd. Centrem pozornosti byla starší dáma Olga SCHEINPFLUGOVÁ (1902-1969), manželka Karla Čapka, divadelní herečka a spisovatelka, národní umělkyně. Napsala romány "Český román", "Bílé dveře". V rolích mj. Matka (K.Čapek). Čapkovskou konferenci vysoce ocenil sovětský bohemista NIKOLSKIJ, který velice prosazoval Karla Čapka a vlastně jeho zásluhou došlo k znovuuvedení Karla Čapka v kulturně krutých padesátých letech. Na závěr svého projevu na konferenci Olga Scheinpflugová řekla:

"Přestože je dnes v Mariánských Lázních mlha, pro Karla Čapka zde vyšlo slunce. Proto na Mariánské Lázně nikdy nezapomenu!" - Snad se v muzeu nacházejí zápisy z této významné konference i s podpisy tehdejších účastníků-osobností kulturního života.

Známý malíř a grafik Pravoslav KOTÍK ( 1889-1970) byl zasloužilým umělcem za své sociální umění proletářských tendencí v první polovině 20.století. Tehdy byl členem Sociální skupiny, ale pak přešel na kubismus a nakonec na abstraktní malbu při poetickém ztvárnění skutečnosti. Malíř si Mariánské Lázně velice oblíbil a když tu mladí zorganizovali jeho výstavu a podařilo se jim oblomit přísná politická povolovací místa, byl nadšen a opěvoval město. V posledních letech života totiž - jak uvedeno - začal malovat nefigurativní obrazy - čistě pod dojmem hudby.

Životopisec Franze Kafky Karel WAGENBACH pátral po detailech Kafkova života a to ho přivedlo v šedesátých letech také do Mariánských Lázní. Zjišťoval dosažitelné informace, prohlížel Balmoral-Osborne zvenku i uvnitř a byl velice zklamán, že lidé vůbec nic neví, že tu Franz Kafka bydlel. Když se Ladislav Hora o tom zmínil Arnoštu Lustigovi, ten ho prosil, aby mlčel. A zvláště prý před filosofem Rogerem GARAUDYM. Kdyby to prý slyšel Garaudy, šel by po stopách Kafkových v Mariánských Lázních jako pes po stopě ….

Roger GARAUDY (*1913), známý francouzský filozof a politik , zpočátku marxistický, později se zabýval teorií poznání a problémům svobody a odcizení, studoval existencialismus, křesťanskou antropologii. Zdůrazňoval subjektivní zodpovědnost člověka, věnoval se problematice mezikulturní a mezináboženské komunikace. V roce 1970 ho vyloučili z francouzské komunistické strany a stal se u nás odsuzovaným revizionistou, takže nebylo radno ho jmenovat jako hosta. GARAUDY Přestoupil k islámu, věnuje se kritice západního myšlení z pozic mimokřesťanských náboženství a kultur. Není bohužel známo, že by byl v Mariánských Lázních.

Počet známých herců v městském divadle by byl asi nekonečný. Zvláštní atmosféra byla v roce 1952, kdy bydleli na Polomu asi čtrnáct dnů herci Národního divadla a hráli v přírodním divadle. Mladičký Ladislav Hora byl v té době na Polomu jako pomocný číšník a jak sebekriticky píše "naprosto nemožný v této funkci, čímž jsem se stal středem pozornosti herců.". Zaslechl tu mnohé. Moc krásně tu chválil Mariánské Lázně Miloš NEDBAL (*1906),

Miloš NEDBAL (1906- - ?), český divadelní a filmový herec a režisér, profesor na AMU v Praze, zasloužilý umělec. Hlavní jeho role: Hamlet (Shakespeare), Krůta (Kundera - Majitelé klíčů) aj.

Byla tu Zdena BALDOVÁ, František SMOLÍK, Ladislav PEŠEK, Marie BUREŠOVÁ (kterou Hora, jak přiznával, miloval pro Manon Lescaut a denně jí ráno hvízdával pod okny Pane, navštivte můj stánek), Blanka WALESKÁ. Z nich národní umělec František SMOLÍK (1892-1972) sedával denně na terase a pěl ódy na mariánskolázeňské lesy.

Často tu pobýval i Eduard KOHOUT, Stanislav NEUMANN, Jiří DOHNAL, J. STEIMAROVÁ. Z hudebníků měl k Mariánským Lázním hlubší vztah Karel VELEBNÝ. V Kruhu pomáhala svými zkušenostmi, jak recitovat, slavná recitátorka Ludmila PELIKÁNOVÁ (*1915), zasloužilá umělkyně.

Lázeňští hosté, pacienti i rekreanti se rádi otáčeli za tvářemi, které znali z divadel a filmů, a od úst k ústům běžela zpráva, kdo slavný tu pobývá. Ovšem, ne každému umělci bylo toto příjemné.

Hora o místních umělcích

Nakonec připomíná Ladislav HORA místní umělce a na první místo klade akademického sochaře Vítězslava EIBLA a jeho díla v Mariánských Lázních. Dále vzpomíná na Evu MATĚJKOVOU, členku Flauto dolce. Sestra Evy Matějkové jménem Ludmila MATĚJKOVÁ-SEEFRIEDOVÁ, dnes žije v Západním Berlíně, kam se provdala, vytvořila nemálo sochařských děl ve svém ateliéru. Význačnou zdejší spisovatelkou byla již uváděná ALENA VRBOVÁ. Později se odstěhovala z Mariánských Lázní.

I mnozí další umělci již žijí mimo Mariánské Lázně. Byl to spisovatel Vladimír KLEVIS, šéfredaktor Pionýra (v roce 1986). Napsal román pro mládež "Dnes v tomto roce". Spisovatel Pavel FRANCOUZ učil na okolních venkovských školách a psal novely, povídky. Nebydlel v Mariánských Lázních, ale v okolí a marně usiloval o byt v městě, pak se usadil v Praze. Přední grafik Vladimír SUCHÁNEK pochází z Mariánských Lázní, kde by se našly jistě jeho první práce - barevná litografie, suché jehly, kvaše atd. Dnes vystavuje po celém světě (1986).

Svéráznou postavou zůstává Milan KNÍŽÁK, představitel tzv. happeningu - "akčního umění". Ve světovém almanachu happeningu, vydaném v USA, ho nacházíme na čestném místě s poznámkou, že "jeho první akce byla realizována před Hotelovou školou v Mariánských Lázních (Československo). "

Do Kruhu často chodíval grafik Jiří SLÍVA, ale bližší údaje Ladislav Hora neznal. Jiří Datel NOVOTNÝ zpíval a hrával v Kruhu, potom se stal kmenovým hercem divadla Semafor. Když ho přijímal Jiří SUCHÝ, přijel do Mariánských Lázní a na Malé scéně Kruhu si ho vyzkoušel. Jiří SUCHÝ napsal mj. "Závidím Vám Vaše malé divadlo" a ocenil kuriosní zákulisí Kruhu a tehdy tu ve foyeru Kruhu právě instalovanou výstavu amatérského výtvarníka-účetního z JZD. Potud doktor Ladislav HORA v roce 1987. (Při této příležitosti vzpomínám na svůj dávný hovor s Jiřím Suchým. Jaký na mne udělal dojem ? Překvapil mne nevelkou výškou a přes své sebevědomí se nechoval namyšleně a bylo cítit, že zájem o zdejší dění je upřímný. R.Š.)

Bylo by vhodné uvést básnickou činnost zapomínaného mariánskolázeňského umělce Karla MAŠKA (1912-1984), jehož verše byly několikráte otištěny i v HAMELIKÁCH. Pocházejí z doby po roce 1946, kdy sem mladý Mašek přišel.

Máme-li doplnit seznam, pak nutno uvést zpěváka-barytonisty René TUČKA, který pochází z Mariánských Lázní, je zasloužilým umělcem, členem Národního divadla v Praze, a po desetiletí pořádá koncerty pro zdejší hosty a vystupuje ve svých Mariánských Lázních. Poslední část svého života trávil zde grafik Milan KOPŘIVA, který se s velkou energií zapojil do zdejší kultury a značně ovlivnil v porevolučním období založení místních novin - Mariánskolázeňských Listů, publikace, pořádání výstav a další kulturní aktivity.

Ladislav HORA, sám svou osobností "kus historie města", své vzpomínky končí větou: "Moje vzpomínky jsou neuspořádaném, určené Vám víceméně pro zajímavost a třeba i pro potěchu, protože nás oba jistě hřeje, že Marjánky nejsou lecjakým městem. Přeju Vám ještě více práce, ale také odpovídající ocenění." - Tragické, že poslední návštěva Ladislava Hory v Mariánských Lázních, který už delší dobu žil v Melantrichově ulici v Praze 1, skončila před několika lety infarktem s následným úmrtím na Hlavní třídě Mariánských Lázní.

Hosté - kosmonauté

První kosmonaut světa Jurij GAGARIN (1934-1968) byl tu návštěvou se svými rodiči v roce 1966. Je vyfotografován na kolonádě u Karolinina pramene. Kosmonautka TEREŠKOVOVÁ byla svého času očekávána v Mariánských Lázních. Zpoždění bylo několikahodinové a starosta Dlouhý Jedna z prvních cest z kosmu v květnu 1978 vedla československého kosmonauta Vladimíra REMKA (*1948) do Mariánských Lázní i se svým náhradníkem Ivo Pelčákem. Byl tu na zotavené se svým druhem z kosmu - sovětským kosmonautem GUBAREVEM ve Vojenském lázeňském ústavu.

Shirley Temple-Blacková
v Mariánských Lázních

Dne 26.dubna 1990 přijela do Mariánských Lázní na oslavu osvobození města americkou armádou americká velvyslankyně v Československu SHIRLEY TEMPLE-BLACKOVÁ, kdysi nejpopulárnější americká herečka dětských rolí. Přenocovala v hotelu GOLF a druhý den převzala na radnici čestné občanství Mariánských Lázní a pronesla český projev u základního kamene pomníku česko-amerického přátelství ve Skalníkově parku. Byla to nejúžasnější oslava US-armády po dlouhých 42 letech. To nadšení bylo tak spontánní, že nemohlo být už v dalších letech překonáno. Shirley Temple-Black byla v Československu v srpnových dnech 1968 za okupace a to, co zde nyní zažívala, bylo - jak prohlašovala - neočekávané a nádherné.

Další význační pováleční hosté - sportovci

Z význačných sportovců přijížděli do Mariánských Lázní na besedy olympijští vítězové Emil ZÁTOPEK a Dana ZÁTOPKOVÁ. Také vrcholoví sportovci často závodili na hřišti v Mariánských Lázních, například olympijský vítěz GAMMOUDI, mistr Evropy FROMM z NDR na memoriálu Hany Trejbalové v lehké atletice.

Z atletů tu byli v osmdesátých letech Jarmila KRATOCHVÍLOVÁ (1981), mistryně světa 1981 na 400 m, 800 m, Zdena ŠILHAVÁ(1985), světová rekordmanka v hodu diskem 1985 (74,56 m), Imrich BUGÁR (1981), mistr světa v hodu diskem 1983.

Dále tu byli v roce 1985 A.MATOUŠKOVÁ, mistryně světa v sálové cyklistice, Igor SLÁMA, taktéž mistr světa v cyklistice, Radovan ŠIMůNEK, mistr světa v cyklocrossu, dále zasloužilý mistr sportu plochodrážník Jiří ŠTANCL; v roce 1986 Egon MÜLLER, mistr světa na dlouhé ploché dráze.

Z fotbalistů tu byl 1984 Ladislav VÍZEK a Jan FIALA (ČSSR 3. na mistrovství Evropy v Itálii 1980), v roce 1983 J.KVAŠŇÁK (na mistrovství světa v Mexiku 1970), v roce 1986 fotbalista R.SIVA, dále Petr RADA a Petr KOSTELNÍK, oba v semifinále PVP 1985.

Tenisové naděje se představovaly Mariánským Lázním na Galeově poháru - SANTANA, PANATTA, METREVELLI, NOAH, KRIŠMAN, KODEŠ, LENDL, HŘEBEC, MEČÍŘ atd. -

V roce 1964 - i později - tu pobývala Věra ČÁSLAVSKÁ (*1942), nejlepší sportovkyně světa v roce 1968 a sportovkyně ČSSR v letech 1964, 1966, 1967, 1968, sportovní gymnastka-olympijská vítězka s třemi zlatými medailemi z roku 1964, se čtyřmi zlatými z roku 1968, předsedkyně Čsl. olympijského výboru 1990-92, Českého olympijského výboru od roku 1992, poradkyně prezidenta republiky 1990-1992.

vMezinárodních soutěží se účastnili na golfovém hřišti přední golfisté Evropy. Na dlouhé ploché dráze závodili přední závodníci-motocyklisté. - V Mariánských Lázních žili mistři ČSSR a Evropy v kulturistice Robert DANTLINGER a Alois PEK atd.

Hosté beze stop

V různých seznamech význačných hostů po roce 1945 se uvádějí jména, po nichž nemáme v městě žádné jiné stopy, že by tu byli, nebo nevíme, kam je zařadit. Jsou to jména František KAHUDA (1955), Zdeněk BRUDERHANS (1960), Milan FRIEDL (1960), Rudolf PETERSHAGEN (1961), Wilhelm GIRNUS (1961), generál MARTY-ROSJAN (předseda Společnosti Sovětsko-československého přátelství v SSSR), Miroslav FILIP (1962), William PEARSON (1962), Stanislav KNOR (1963), Klaus WAGENBACH (1964), Anna SEDLMAYEROVÁ, Vilemína ČERMÁKOVÁ.

Názvy ulic po slavných českých hostech

Už v minulosti dostala řad ulic název podle slavných hostech či význačných budovatelích Mariánských Lázní. Poválečné totální přejmenování ulic města uvedlo i nová pojmenování po českých hostech: Benešova třída (Hlavní třída, po roce 1948 přejmenovaná na třídy Odborářů a Československé armády) - Třebízského ulice (do 1945 ulice U Lesního pramene) - Nerudova ulice (bývalá Nová ulice) - Šafaříkova ulice - Dvořákova ulice (bývalá Weberova ulice) - ulice Boženy Němcové (bývalá Morgenzeile) - Dykova ulice (bývalá Alexandřina ulice) - Dobrovského ulice - Mladějovského ulice (po českém balneologovi v Mariánských Lázních; bývalá Baschova ulice). Z doby předválečného německého Marienbadu zůstala jenom Masarykova ulice (zrušena byla i Skalníkova ulice, nyní znovu existuje, bývalá Fučíkova ulice v Úšovicích).

Dne 9. října 1990 byly přijaty v nové radě MěstNV nové názvy: Seifertova (dříve Zdeňka Nejedlého) - Skalníkova (dříve Julia Fučíka) - Šroupova (dříve kapitána Jaroše) - Hroznatova (dříve generála Svobody) - Janáčkova (sloučeno s ulicí kapitána Nálepky) - Kubelíkova (dříve Antonína Zápotockého) - Česká (dříve třída ČSSP) - Americká (dříve Budovatelů) - Tepelská (dříve Obránců míru) - Školní náměstí (dříve Náměstí Pionýrů). Zcela nový název ulice po slavném hostu z historie Mariánských Lázní je Tomáškova ulice.

Kromě pojmenování po zdejších hostech jsou tu názvy po politicích a literátech, kteří tu nikdy nebyli. Ty lze dělit na zaniklé a existující. ZANIKLÉ: Stalinovo náměstí (bývalé Schillerovo náměstí, dnes Mírové náměstí) - Gottwaldovo náměstí (dříve a dnes opět Goethovo náměstí) - třída Josefa Hakena (dříve a dnes opět Masarykova) - ulice Svatopluka Čecha (dříve a dnes opět Nehrova) - Bierutovy sady (dnes opět Skalníkův park) - Vrchlického ulice (bývalá Reitenbergerova ulice; Vrchlický nikdy v Mariánských Lázních nebyl). EXISTUJÍCÍ: Purkyňova ulice (bývalá ulice Profesora Otta) - Máchova ulice (bývalá Viktoria-Strasse) - Smetanovo náměstí (u divadla, název již zanikl) - Dusíkova ulice (podle hudebního skladatele J.L.Dusíka (1760-1812), který tu však nikdy nebyl) - Klíčova ulice (podle Karla Klíče (1841-1926), vynálezce světlotisku a hlubotisku) - Zeyerova ulice (nový název po roce 1945) - Husova třída (bývalá Nová nádražní ulice) -Tyršova ulice (bývalá Jahnova ulice) - Komenského ulice (bývalá Brucknerova ulice) - Jiráskova ulice (bývalá Sadová třída) - Křižíkova ulice (bývalá ulice Am Ansper) - Žižkova ulice (nový název) - Libušina ulice (nový název) - Janáčkova ulice (nový název) - Palackého třída (nový název) - Kollárova ulice (bývalý Luft) - Havlíčkova ulice (nový název) - Fibichova ulice (nový název). Omluva, že soupis není úplný.
 


Prameny: Za rady a vzpomínky poděkování MUDr.Vladimíru KŘÍŽKOVI z bývalého Výzkumného ústavu balneologického, a Ladislavu KLIKORKOVI, bývalému vedoucí správy zotavoven ROH v Mariánských Lázních.


Literatura:
ŠVANDRLÍK Richard "Jan Hostáň v září v Mariánských Lázních" HAMELIKA č.18/1973, z 13.listopadu 1973
PAVELKA Ota "Ada Sari návštěvnice Mariánských Lázní v letech 1929-1965" HAMELIKA č.17/ 1974 ze 6. prosince 1974
ŠVANDRLÍK Richard "Osmdesátiny generála Ludvíka Svobody" HAMELIKA č. 14 / 1975 z 10.listopadu 1975 ?
PAVELKA Oto "Významní návštěvníci Mariánských Lázní" PRAVDA Plzeň z 3. prosince 1977
INDRA Vladimír "Hlas René Tučka a Mariánské Lázně" HAMELIKA č. 4/1979 z 6. května 1979
ŠVANDRLÍK Richard "Čeští umělci v Mariánských Lázních" HAMELIKA č.1/1981 z 9. března 1981
ŠVANDRLÍK Richard "75 slavných hostů" HAMELIKA č.2/1981 z 18. května 1981
ŠVANDRLÍK Richard "Vzpomínky Vítězslava Nezvala na první setkání s Mariánskými Lázněmi" HAMELIKA č.5/1981 z 25. září 1981
ŠVANDRLÍK Richard "Jaroslav Seifert Elegie z Mariánských Lázní" HAMELIKA č.6/1981 z 21.října 1981
ŠVANDRLÍK Richard "Jaroslav Seifert - Křížový pramen" HAMELIKA č.1/1983 z 24.ledna 1983
ŠVANDRLÍK Richard "Mariánskolázeňský host hudební skladatel Vlasta Křen" HAMELIKA č.6/1984 z 29. listopadu 1984
KŘÍŽEK Vladimír "Profesor Pačes osmdesátiletý" HAMELIKA č.1/1986 z 5.dubna 1986
ŠVANDRLÍK Richard "Sto let od narození význačného hosta - Jan Masaryk" HAMELIKA č.5/1986 z 14. září 1986 (článek též Anna Sedláčková, Henry Spaak, ubytování J. Masaryka)
ŠVANDRLÍK Richard "Před dvaceti lety (Gagarin)" HAMELIKA č.4/1986 z 16.srpna 1986
ŠVANDRLÍK Richard "Ulice pojmenované po význačných návštěvnících města" HAMELIKA č.8/1986 z 19. listopadu 1986
ŠVANDRLÍK Richard "Nekončící proud slavných hostů Mariánských Lázní po roce 1945" HAMELIKA č.8/1986 z 19.listopadu 1986
KŘÍŽEK Vladimír "Jaroslav Seifert - úmrtí 10.1.1986" HAMELIKA č.1/1986 z 5.dubna 1986
KŘÍŽEK Vladimír "Zápis v pamětní knize VÚB z října 1974 (Seifert)" HAMELIKA č.1/1986 z 5.dubna 1986
MUSIL Martin "Ze slavných sportovců v Mariánských Lázních 1981-1986" HAMELIKA č. 1/1987 z 22.února 1987
HORA Ladislav "Poznámky k článku o význačných hostech" HAMELIKA č. 4/1987 z 30.května 1987
KOHOUT Václav "Význační návštěvníci - recense" HAMELIKA č.5/1987 z 8. září 1987
KŘÍŽEK Vladimír "Zemřelí v Mariánských Lázních" HAMELIKA č.6/1987 z 11. října 1987
ŠVANDRLÍK Richard "Theodor Pištěk v roce 1946 na léčení" HAMELIKA č.2/1988 z 30. prosince 1988
ŠVANDRLÍK Richard "Shirley Temple-Black v Mariánských Lázních" Zpravodaj O.F. HAMELIKA č.60/1990 z 27.dubna 1990
ŠVANDRLÍK Richard "Zdařilé oslavy osvobození" Zpravodaj O.F. HAMELIKA č.64/1990 ze 7.května 1990. ?