Ibsenova ulice

Ještě v roce 1900 byly v těchto místech dvě ulice, kterým se říkalo Alleegasse (dnes Ibsenova) a Sangerbergská silnice (dnes Chopinova). Dnešní Ibsenova ulice byla už tehdy zastavěna přibližně v dnešní řadě domů.

Avšak dnešní Chopinova ulice (Sangerbergská silnice) dosud jako městská ulice neexistovala. Brzy se tu rozvinul stavební ruch a už v roce 1906 to bylo jiné. Rychle za sebou přibyly domy Palladio (1902-1903), Margareta (1903-1904) a hotel Carlton (1905-1906), hotel Silva (1928); byla tu stará škola (od 1853) a nová ulice se stala skutečností.

Dne . května 1905 si připomínaly Mariánské Lázně 100 let od smrti slavného Friedricha SCHILLERA. Třebaže Schiller nikdy Mariánské Lázně nenavštívil, vzpomínkové oslavy tu byly mimořádné. Hlavní oslavy probíhaly v divadle a v hostinci VIKTORIA. Také radnice se připojila k oslavám a pojmenovala zdejší novou ulici Schillerova ulice (Schillerstrasse). Název se však neujal. Důvod byl zřejmě prostý. Městu se to asi zdálo málo a tak bylo rozhodnuto přejmenovat raději Tržní náměstí Schillerovým náměstím (Schiller Platz - dnes Mírové).

IBSENOVA ULICE má 9 domů (poštovních adres). Jsou to

1. Vojenský lázeňský dům BRISTOL (čo.1 / čp.198),

2. Hotel KOLONÁDA - bývalé děkanství (čo.2 / čp.92),

3. Základní umělecká škola Fryderyka Chopina (čo.4 / čp.87),

4 Vojenský lázeňský dům IMPERIAL (od roku 1972 v nekonečné přestavbě - čo.3 / čp.183),

5. Vojenský lázeňský ústav POETA (čo.5 / čp.172),

6. Vojenský lázeňský dům AGLAJA alias TUSCULUM s kavárnou VIOLA (čo.7 / čp.175),

7. Vojenský lázeňský dům CREDO (čo.9 / čp.185),

8. Vojenský centrální lázeňský dům DAVOS (čo.11 / čp.171),

9. rohový lázeňský dům KOLUMBUS (čo.13 / čp.192).

Kromě toho je zde i dům WOLKER, který však má číslování i vchod z Purkyňovy ulice. Dříve patřila k Ibsenově ulici i budova ředitelství Čsl.státních lázní, dnes Léčebných lázní (čp. 22), která je nyní přiřazena pod Masarykovu ulici.

Dům BRISTOL (čp.198/čo.1)

Rohový dům BRISTOL (čp.198) v Ibsenově ulici (čo.1) má své původní jméno. Byl postaven jako BRISTOL po roce 1880 Karlem Skalníkem. To byl vnuk někdejšího slavného zahradníka i starosty Václava Skalníka, resp. syn uměleckého zahradníka Karla Skalníka.

Karel Skalník junior postavil nejprve (kol 1975) dům FLORU (čp.128) a k němu pak i přiléhající dům BRISTOL (čp.198). Oběma domům zůstaly původní názvy. V roce 1923 předal Karel Skalník svůj dům BRISTOL své třetí dceři Aloisii a zároveň FLORU své druhé dceři Martě Skalníkové.

Zatímco Marta se provdala za oficíra Zeleného, Aloisie Skalníková (v rodině se jí říkalo "teta Luisa") zůstala starou pannou a pod jménem Skalníková je zapsána v roce 1923 v pozemkové knize jako nová majitelka domu čp.198. V té době u ní již osmdesátiletý Skalník trvale bydlel. Číslo telefonu Bristolu bylo v seznamu telefonů pod jménem Karla Skalníka ještě dlouho po jeho smrti - v roce 1945. To byla poslední německá majitelka (českého původu). Její další osud není bohužel znám.

Žijí ještě potomci této větve Skalníků ?

Zdá se, že přímí potomci Skalníkových dcer z žádného z obou domů již nežijí (jedná se o rody Zelený a Skalník). Ale žije větev jejich sestry. Nejmladší dcera Karla Skalníka se jmenovala KRISTA a provdala se za Karla Hammerschmida. Toho ztratila v Srbsku na počátku I. světové války a zůstala sama s dvěma malými dětmi - Franziskou a Karlem. Tyto děti žily po odsunu 1946 v Německu. Byly to starší FRANTIŠKA (Franziska Barbara Louise Gertrude) HAMMERSCHMIDOVÁ (*25.4.1911) a mladší KAREL (Karl Franz Josef) HAMMERSCHMID (*27.3.1915 +11.8.1998).

"Franzi" HAMMERSCHMIDOVÁse provdala roku 1930 za Julia ARIGIHO, slavného průkopníka letectví v Mariánských Lázních (1895-1981) a postavili spolu dodnes stojící vilu ARIGI ve Sklářích v očekávání, že při budování nového letiště zde bude populární Arigi jmenován šéfem letiště. Nakonec však byl z Prahy dosazen jiný ředitel letiště z vnitrozemí.

S Juliem Arigim pak paní Františka vybudovala na Hamrnickém rybníku plážové koupaliště LIDO, kde instalovali kromě skluzavkových a jiných atrakcí Arigiho původní letoun. Julius ARIGI odešel koncem třicátých let do Rakouska a pracoval v továrně ve Vídeňském Novém Městě. Po válce žili v Rakousku i se synem Petrem ARIGI (*1942) v Seewalchen am Attersee. Zde pak mladý Petr ARIGI vedl firmu ATTERSEE-line, zaměřenou na budování moderních ekologických vodáren a při návštěvě Mariánských Lázní po sametové revoluci (1992) slíbil vybudovat ekologickou vodárnu zdarma i pro rodné Mariánské Lázně. Využívání ekologicky čistých vod v domácnostech i v průmyslu mělo stále větší ohlas, a to nejen v Německu. Jediný syn Petr měl však tragicky osud (je nezvěstný); ještě před několika lety žila Františka Arigi; nemáme však o ní už žádné zprávy.

Neméně slavný její bratr Karl HAMMERSCHMID (1914-1999) převzal po smrti svého dědečka jako dvacetiletý (musel být předčasně prohlášen plnoletým) hotel ZVON s lahůdkářstvím a s velkoprodejnou vín. Podnik měl 50 zaměstnanců. V roce 1939 se oženil s dcerou slavné hoteliérky Terezy Weisové z hotelu Hvězda. Za války sloužil v armádě v Polsku a Berlíně. Po vysídlení (1946) žil až do smrti v Marquarsteinu, zprvu jako knihkupec, později jako velkoobchodník s textilem. Po roce 1989 často přijížděl do rodného hotelu Zvon, velmi ho zajímala historie větve svého rodu Skalníků, psal paměti a připravoval setkání Skalníků v Mariánských Lázních. Jeho skon (+1998) už neumožnil setkání realizovat.

Pension BRISTOL, který zůstával ještě za první světové války ve své původní dvoupatrové podobě, dostal za první republiky nástavbu - další patro, při čemž původní fasáda, včetně ozdobných karyatid u oken prvního patra, zůstala do dneška. Na balkonech stávaly o sezonách květináče a ozdobnými stromky (viz pohlednice z roku 1914).

"Seznam ubytovacích kapacit v sezóně 1939" uváděl BRISTOL jako pension a majitelku Luisu Skalníkovou, kapacitu pensionu 80 lůžek a 60 pokojů, s ústředním topením, s tekoucí vodou a s telefony, z nichž 4 pokoje měly vlastní koupelnu. Po válce 1945 se dům v seznamech hotelů či pensionů hz neznámých důvodů neobjevuje.

Také dům BRISTOL se stal od roku 1949 a zůstal dodnes součástí Vojenského lázeňského ústavu. Dům má ubytovací pokoje v I. a IV.patře, když v druhém patře jsou jídelny, ve třetím patře laboratoř a kancelář ředitele, ve čtvrtém patře jsou také ordinace lékařů. Jde o třípatrový dům se čtvrtým plnohodnotným mansardovým patrem s bohatou fasádní výzdobou, mimo jiné s četnými pozoruhodnými karyatidami, zřejmě z doby přestavby z počátku 20. století. O využívání BRISTOLU po druhé světové válce chybějí doklady.

Hotel KOLONÁDA (čp.92/čo.2)

Na místě dnešního hotelu stávala od roku 1820 přízemní budova, v níž v jedné polovině byla první škola a v druhé polovině stáje a remízy pro kočáry. K tomuto stavení přibyly v roce 1833 do svahu položené hospodářské kolny a skladiště premonstrátského kláštera Teplá. Vše patřilo k premonstrátskému domu Zlatá Koule v Nehrově ulici. V roce 1853 tu došlo k přestavbě a vznikly hospodářské budovy, které sloužily dál po celou druhou polovinu 19.století.

Po roce 1900 se začalo s přípravou stavby velkého nového klášterního areálu. Dnešní budovu postavil v roce 1904 ve svém charakteristickém stylu pozdní novorenesance klášterní architekt Josef SCHAFFER. Vznikl rozsáhlý třípatrový areál s bohatě ornamentovanou fasádou a střechou - pravý klenot mariánskolázeňské architektury.

Po roce 2000 budova sice již nepatří premonstrátskému klášteru Teplá, ale stále zůstává nad vchodem patrný, byť přebarvený vznešený tepelský znak se třemi jeleními parožími a písmeny J.G.H.A.T. a dole letopočet 1904. Zkratka znamená "Johann Gilbert Helmer, Abbas Teplensis". Tento znak převzal před 800 lety premonstrátský klášter v Teplé od svého zakladatele Hroznaty (1160-1217). První tři písmena ve znaku znamenají opata, který nechal budovu postavit. Byl jím v pořadí jako 49. opat doktor Gilbert HELMER, který řídil klášter plných 44 let (1900-1944). Doktor Helmer byl z největších germanistů své doby a jako politik byl senátorem ve vídeňském senátu před první světovou válkou. Byl přítelem anglického krále a navštívil krále v Anglii. Naopak král často navštěvoval z Mariánských Lázní tepelský klášter. Budova lázeňské inspekce je úzce spjata s jeho osobou - časově se překrývá opatování Helmera s dobou největší slávy této budovy.

Dostavená budova v roce 1904 neměla nějaký čas oficiální název. V místních novinách z března 1905 se uvádí, že nová budova kláštera Teplá se bude jmenovat Klášterní dvůr (KLOSTERHOF). Později se však toto oficiosum odvolalo a klášter oznámil nové jméno budovy - "Lázeňská inspekce" (BRUNNENINSPEKTION), podle toho, že v domě bude též sídlo lázeňského inspektora s kanceláří. Když byla povýšena mariánskolázeňská farnost na děkanství, budova sloužila jako děkanství a převládlo označování "Děkanství". Za opatování doktora Helmera tu bydleli klášterní hosté, mezi nimiž byla řada vysokých církevních představitelů. Byli to papežští legáti a zahraniční církevní hodnostáři; v roce 1933 tu pobýval 14 dnů pražský arcibiskup kardinál Dr. Karel Kašpar (+1941).

V roce 1929 byla budova uváděná jako konfiskovaný majetek československého státu (následek pozemkové reformy z roku 1919). Klášter však nadále pečoval o dům. Majetková nejasnost trvala a táhla se po celou první republiku i po celou druhou světovou válku. Budova byla považována za majetek kláštera a zůstávala nadále klášterní i po válce a dokonce (jako církevní majetek) i po sistaci tepelského kláštera v dubnu 1950. Byla však za socialismu postupně obsazována různými podniky. Zde mělo sídlo ředitelství Západočeských dřevařských závodů, později sem byla také přesunována oddělení ředitelství Čsl.státních lázní z vedlejší budovy a plánovalo se přeměnit celý areál v obrovskou lázeňskou léčebnu. Církvi zbyl jen nevelký prostor děkanství v prvním patře, kde bydlel katolický kněz ve funkci děkana. Že zde tehdy bydlelo mnoho nájemníků, ukazují voličské seznamy.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Vladislav Žďárský (1934), Ludmila Žďárská (1936), Václav Mareš (1920), Božena Marešová (1925), Vilma Hilgartnerová (1909), František Míka (1922), Věra Míková (1925) Františka Janotová (1896), Karel Vodňanský (1930), Marie Vodňanská (1933), Marie Kopetová )1892), Antonín Dosoudil (1914), Antonín Dosoudil (1946), Rostislav Zelený (1920), Františka Mikulová (1921), Zdeněk Kopek (1929), Ludmila Kopeková (1929), Ludmila Juránková (1949), Libuše Rysová.

Po roce 1989 byla vrácena budova tepelskému klášteru a jím byla v devadesátých letech velkoryse rekonstruována do dnešní - zvláště v interiéru - modernizované podoby, včetně podzemních garáží, úprav okolí s vodotryskem, schodišti atd. Nádherný historický výtah byl však odklizen. Budova - údajně z důvodů finančních - však nezůstala v majetku kláštera, musela býtr prodána a vznikl hotel KOLONÁDA s kavárnou Richard Wagner.

Klášterní erb na fasádě byl bohužel žlutě přebarven a není tedy již výrazný, ale je štěstí, že nám zůstává budova jako památka slavné doby vzniku (1904) i jako vzpomínka na dva mimořádné muže – velkorysého opata a slavného architekta.
 


Literatura:
KŘÍŽEK Vladimír - ŠVANDRLÍK Richard: "106x Mariánské Lázně aneb vyprávění o městě, kterému postačilo sto let k dosažení světové proslulosti" Západočeské nakladatelství Plzeň 1990, Tiskárny Vimperk, 168 stran

 

Základní umělecká škola Fryderyka Chopina (čp.87/čo.4)

Dům čp. 87, Ibsenova ulice čo.4, byl postaven v roce 1853 jako nová škola a sloužil takto do roku 1902. Dům se nazýval REITENBERGER. Po první světové válce bylo přistaveno křídlo školy, které dostalo později samostatné číslo popisné 458 a převzalo i název Reitenberger. Původně byly obě budovy propojeny i v interiéru - v jednotlivých patrech. Dnes zde má sídlo Základní umělecká škola Fryderyka Chopina - podrobně viz samostatné heslo Základní umělecká škola Fryderyka Chopina.

IMPERIAL (čp.183/čo.3)

Hotel IMPERIAL (čp.183) v Ibsenově ulici (čo.3) byl postaven kol roku 1882 a první majitelku byla Emilie Lanzendörferová. Z doby odkoupení hotelu je reklamní leták s nabídkou nového majitele - rodiny GRIMMŮ, též pro villu SCHÖN-BRUNN (po válce Krásný Domov v dnešní Anglické ulici). V reklamě se nabízí omnibusové spojení od nádraží, výborná kuchyně, moderní zařízení své doby včetně výtahu. Zčásti krytá zahradní restaurace a kavárna před budovou sloužila k posezení hostů a byla velmi oblíbená. V roce 1906 byl majitelem hoteliér Carl Grimme, pak Heinrich Grimme; naposledy Franz Beer (1929).

Před rokem 1955 se stal IMPERIAL centrálním vojenským lázeňským ústavem a zprvu pod něj patřil celý blok domů včetně domů na Mírovém náměstí. Brzy však se řada domů oddělila a přecházela pod Čsl.státní lázně. Ve velmi dávné době, kterou se nepodařilo přesně zjistit, byl dům převeden do přestavby, ale ta nebyla nikdy dokončena. Hovoří se o roce 1972, kdy se tu provoz zastavil.

Vojenský lázeňský dům IMPERIAL zůstal od roku 1972 v nekonečné přerušované přestavbě (čo.3 / čp.183) a dodnes v přestavbě setrvává - již 33 let.

POETA (čp.172/čo.5)

Dům POETA v Ibsenově ulici (čp.172) má orientační číslo 5. Byl postaven jako dvoupatrový dům s třetím mansardovým plnohodnotným patrem se třemi balkony kolem roku 1880 - jako VILLA PFLANZ majitele známého fotografa Ernsta Theo Pflanze. Dvoupatrový dům s třetím mansardovým nizounkým patrem s pěti krásnými balkony a dvěma vchody (dnes uzavřeno) má stále obdivuhodný exteriér, jak patrno na přiložené fotografii z roku 1930. Není vyloučeno, že prošel nevelkou přestavbou.

Z historie fotoateliéru PFLANZ

Už v roce 1865, když se staly Mariánské Lázně městem, uvažovalo se o stavbě radnice. Byla postavena až v roce 1879 na někdejším Metternichově pozemku. V těchto místech stával v nejstarší době první fotografický stánek fotografa Ernsta PFLANZE. Ten sem přišel ze Stendalu ze severního Německa v šedesátých letech 19. století. Byly to počátky fotografie. Jeho domek byl velmi útulný a přívětivý.

PFLANZbyl prvním v Mariánských Lázních, kdo sem zanesl novinku fotografování. Rozbil svůj stan v parčíku za Lesním mlýnem (dříve Donbas). Zanedlouho přesunul svůj první fotoateliér blíže do lázní - na prázdný svah nad Metternichovým domem SANSSOUCI. Nepochybně pronajímal pozemek od knížete Richarda Metternicha. Už tehdy malé fotografie zvětšoval a dával do rámečků. V domku také přes sezónu bydlel.

Když bylo rozhodnuto o výstavbě radnice, dostal příkaz fotoateliér odstranit. To už měl vyhlídnuté jiné místo. Bylo to přímo na hlavní třídě, tehdy nazývané Kaiser Strasse, a sice pod Anglickým dvorem, jímž končila horní fronta domů a bylo zde přerušení, za nímž se začínala stavět řada lázeňských domů směrem dolů k Mlýnu (Cristal). Pflanz věděl, že ani zde nevydrží jeho fotoateliér natrvalo. Bylo to ale uprostřed lázní, na velmi frekventovaném místě, a to se mu hodilo. Postavil tu pohledný patrový ateliér, jak vidíme na vzácné dobové fotografii (kol 1875).

Kde stával nový Pflanzův fotoateliér ?Původně jsme se domnívali, že to bylo mezi Anglickým dvorem a Nizzou (tam, kde je dnes Bohemia). Ale místo budoucího hotelu – jak ukazují starší plány - nebylo prázdné. Stávalo tu stavení s oplocením které bylo přilepeno ke svahu a hoteliér Emil Baruch (z blízkého hotelu New York) tu chystal stavbu velkolepého hotelu s čp. 100. Nový hotel projektoval Arnold HEYMANN, stavba proběhla kol 1903 a hotel dostal jméno FÜRSTENHOF. Pamětník z 19. století, učitel HAMPERLE, psal, že vedle byl jiný prázdný prostor. V tomto místě pěšinka prudce stoupala vzhůru k lesu a ke hřbitovu. Bylo to na místě dnešního domu NIZZA (čp. 161). Směrem k Mlýnu se právě stavěla řada lázeňských domů. Zde tedy prosperoval Pflanzův fotoateliér.

Kdo odtud nakonec pana Pflanze vypudil ? Byli to pekařský mistr Gustav Härtl a radnice. Pekař měl původně svou pekárnu v domě Vavřínový věnec (druhá budova Zlaté koule), v těsné blízkosti Křížového pramene. Provoz pekárny rušil klid kolonády a tak mu vedení města nabídlo stavební parcelu, na které stál fotoateliér pana Pflanze (nepochybně byl jen v pronájmu). Pekař Gustav Härtl byl s koupí parcely srozuměn a postavil si tu dům jménem NIZZA. V době výstavby hotelu Fürstenhof, na počátku tohoto století, už dům Nizza stál.

Jak dopadl PFLANZ ?Nikterak nezoufal a zajistil si stavební parcelu u lesa, v místech poblíž staré školy (dnes ZUŠ, Ibsenova čp. 87) a na ní si postavil pohledný dům VILLA PFLANZ s bohatě ornamentalizovanou fasádou. Sem přestěhoval výnosný fotoateliér a konal dál své populární a velmi užitečné řemeslo. A tak brzy upadlo v zapomenutí, že na místě domu NIZZA se kdysi nechávali hojně fotografovat hosté, urození i méně zámožní. Tedy na památku svého pobytu v Mariánských Lázních. Dávnou fotografii ateliéru jsme objevili s Vladimírem Šindelářem ve staré sběrně papíru v roce 1973 a dlouho pátrali po místě kde ateliér stál.

Adresář z roku 1929 uvádí majitelkou Marii HANUSCHOVÁ; ve válce snad majitelem Mühlbauer. Dům se jmenoval až do druhé války PFLANZ. Za války byl z neznámých důvodů přejmenován na DITTRICH ECKHARDT. Od roku 1946 má jméno Poeta - jistě podle své pohádkové fasády.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: MUDr. Stanislav Bažant (1927), Eva Bažantová (1930), MUDr. Jan Ulrich (1907), Marie Blažeňáková (1942), Anna Widermannová (1929), Jarmila Urbanová (1920), Luboš Jaksch (1939), Eva Plíhalová (1902) Marie Smejkalová (1907)

Vojenský lázeňský ústav POETA (čo.5 / čp.172) zůstává částí areálu vojenského ústavu a je propojen v interiéru s vedlejším domem.

TUSCULUM (čp.175/čo.7)

Dům TUSCULUM v Ibsenově ulici (čp.175) má orientační číslo 7. Třípatrová stavba s jedním větším a jedním malým balkonem z doby kol 1880 patřila Antonu DIETLOVI. Dům nebyl přejmenován roku 1946. Kdy a proč se objevil neznámý název AGLAJA, není vysvětleno. Po skonu Antona Dietla převzali dům dědicové Dietlovi. Posledními majiteli před válkou byli Josef a Emilie HAUPTMANNOVI (1929)..

Dům je místem skonu nadějně předčasně zesnulého lázeňského lékaře Michaela DIETLA ((24.12.1847 Kynšperk, + 5.9.1887 Mbd), Med.Dr., profesor histologie a patologie na univerzitě v Innsbrucku 1878-1884, od roku 1884 lázeňským lékařem v Mariánských Lázních, provedl mnoho analýz minerálních pramenů. Byl odborným spisovatelem v oblasti biochemie a svalové fyziologie. Zemřel ve 39 letech na zákeřnou pohlavní chorobu. Na jeho domě Tusculum byla umístěna po smrti pamětní deska, která byla odstraněna za války nebo po druhé světové válce.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Václav Reitmajer (1920), Vlasta Rejtmajerová (1925), Ladislav Karlík (1925), Arnošt Zajíček (1908), Božena Zajíčková (1906), Otýlie Pilátová (1927), MUDr. Jan Konečný (1936), Eva Konečná (1936)

Dnes je vojenský lázeňský dům TUSCULUM s označením VLL (vojenská lázeňská léčebna) součástí vojenského lázeňského areálu v Ibsenově ulici a je propojen se sousedními domy Poeta a Credo. Dům slouží k ubytování pacientů a I. patře má společenskou místnost a knihovnu.

CREDO (čp.185/čo.9)

Dům CREDO v Ibsenově ulici (čp.185) má orientační číslo 9. Jde o čtyřpatrový dům (tři patra a mansarda) s devíti balkony. Byl postaven kolem roku 1880 jako VILLA BUSCH. Stavěl ho Franz Busch obchodník s porcelánovým zbožím. Pohlednice z 21. července 1906 ukazuje původní podobu domu, která je značně změněna do dnešní. Dům byl původně dvoupatrový s mansardou, dnes je již třípatrový s mansardou. Šest os oken je zachováno, pouze mansardě schází jedno okno; rovněž balkony jsou zachovány. V domě byly sklady porcelánového zboží.

Dalšími majiteli byli Mansfred und Anna STÖGEROVI. Po roce 1946 přejmenován na CREDO.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Marie Chýská (1913), Ladislav Kubíček (1917), Anna Kubíčková (1921), Widermannová Anna (1929), Bohumil Kakos (1922) Jiřina Kakosová (1923), Hana Kakosová.

Později byl a dosud je částí vojenského lázeňského areálu jako dům CREDO (čo.9 / čp.185). Dnes je zde umístěna kavárna VIOLA.

V přízemí domu jsou vedoucí technického a ekonomického úseku a pokladna; v I.až IV. patře jsou pokoje.

Porovnání pohlednice z 21.července 1906 s novou fotografií ze zimy 2005 potvrzuje nástavbu jednoho patra v první republice, zvýraznění mansardy jako čtvrtého patra stejně jako zvýraznění okrajových rizalitů na čelní fasádě. Dnešní obloukové okno vpravo v přízemí jsou bývalé dveře do domu, který dnes nemá žádný vchod. Dovnitř lze vstoupit pouze interními chodbami ze sousedních domů.

DAVOS (čp.171/čo.11)

Dům DAVOS v Ibsenově ulici (čp.171) má orientační číslo 11. Tento dvoupatrový dům s třetím mansardovým plnohodnotným patrem se šesti balkony byl postaven kol roku 1880 jako VILLA HAMMERSCHMIDT a v roce 1898 a 1906 se uvádí majitelkou Babette Hammerschmidtová. Dalšími majiteli byli Margareta KOCHOVÁ a Paula DÖRFELOVÁ. Po roce 1946 přejmenován na DAVOS.

Obyvatelé v domě v 60.letech podle voličských seznamů: Josef Radostný (1934), Julie Radostná (1937), Jan Pataki (1926), Marie Patakiová (1924), Veronika Vašková (1929), Julie Skočlová (1903) Rudolf Blahout (1925), Růžena Blahoutová (1935)

Dnes je vojenský lázeňský dům DAVOS s označením VLL (vojenská lázeňská léčebna) součástí vojenského lázeňského areálu v Ibsenově ulici.

KOLUMBUS (čp.192/čo.13)

Třípatrový dům KOLUMBUS bez balkonů v Ibsenově ulici (čp.192) má orientační číslo 13. Jde o rohovou budovu ulic Fibichova, kam značně zasahuje, a Ibsenova ulice. Dnes nemá dům vchod. Je uzavřen a příchody sem jdou přes dům Davos.

Dům byl postaven kolem roku 1880 s původním názvem Kolumbus. Majitelem domu byl Med.Dr. Franz ŽAMPACH, a to ještě v roce 1906. Dům byl pak v majetku penzijního fondu zaměstnanců knížete Lichtensteina v Československu.

Obyvatelé v domě kol 1965 podle voličských seznamů: Oldřich Navrátil (1936), Hana Navrátilová (1935), MUDr.Jiří Hloucha (1936), Ludmila Hlouchová (1939), Jaroslav Nedvěd (1930), Jiřina Nedvědová (1933), Elena Velikaničová (1938), Libuše Matějíčková (1942), Marta Jehličková (1939), Josef Svoboda (1894), Hosnédlová Marie (1945), Jana Hájková (1944), Alžběta Antálková (1938), Jana Čalounová (1943), Jana Kracíková (1942), Marie Babováková (1925), Marie Ambrožová (1949), Dagmar Rucká (1941), Anežka Slámová (1947), Miroslav Marek (1937), Josef Roháč (1913).

Dnes tento dům pod původním názvem je součástí vojenského lázeňského areálu v Ibsenově ulici. Je propojen v interiéru chodbami s vedlejším Davosem. V přízemí má vodoléčbu; v I.patře je rehabilitace, elektroléčba a inhalace; v II.patře je ošetřovna, ordinace magnetoterapie, podávání plynových injekcí a EKG; ve III.patře se podávají parafinové procedury a klasické masáže. Na podzim 2005 půjde celý vojenský lázeňský areál do rekonstrukce.