Werich a Voskovec
v Mariánských Lázních

Jan Werich(*6.2.1905 Praha + 31.10.1980 Praha)
český herec, dramatik, ředitel divadla, scénarista a spisovatel

Jiří Voskovec (*19.6.1905 Sázava, + 4.7.1981 New York, USA)
český herec, dramatik, režisér a překladatel

V&W v Mariánských Lázních

Podle mariánskolázeňského plakátu vystupoval Jan Werich a Jiří Voskovec s orchestrem Karla Vlacha, se zpěvačkou Jiřinou Salačovou a sestrami Alanovými v neděli 24.března 1946 ve společenském domě CASINO. Jiný důkaz bohužel nemáme - ani to, zda se plakátované vystoupení uskutečnilo. Zatímco Voskovec žil po roce 1948 v cizině, Werich zůstal a Mariánské Lázně navštívil několikrát. Prý tu budil mezi lázeňskými hosty rozruch, když se jako věčný recesista procházel v parcích v kostýmu oblíbené postavy - vodníka Čochtana. Vzpomínal Jiří Hora.

Divadelní svět Voskovce a Wericha

Werich s Voskovcem se poznali už na střední škole a společně významně zapsali nejen do historie českého divadla, ale i do kulturně politických dějin Československa. Werich studoval práva, ale v roce 1926 jej Voskovec přivedl do Devětsilu.

Společně s herci Vlastou Petrovičovou, Světlou Svozilovou a Sašou Machovem uvedli 19. dubna 1927 ve vypůjčeném sále Osvobozeného divadla v malostranské Umělecké besedě svou prvotinu - hru VEST-POCKET-REVUE pásmo jevištních scének, písní a dialogů. Hra se dočkala k překvapení autorů 208 repríz a založila věrný kádr publika Osvobozenému divadlu. Úspěch způsobil, že oba přerušili svá vysokoškolská studia a cele se začali věnovat divadlu. Na podzim 1927 se stali členy Osvobozeného divadla.

Během sezóny 1928-1929 zkusili V&W několik vlastních her. Současně režisér inscenoval řadu odvážných představení, z nichž v některých hráli. Byl to Dessaignesův KAT PERUANSKÝ, Lunzův MIMO ZÁKON, dále Cocteauova hra ORFEUS (1928) s Voskovcovým překladem. Werichův výkon v titulní roli Jarryho grotesky KRÁL UBUbyl kritikou vysoce hodnocen. Společně psali hry GORILA EX MACHINA (1928) a POŘÁDNĚ SI ZAŘÁDIT (podle Nestroye - 1928). Brzy na to režisér J.Honzl odchází do Zemského divadla v Brně (vrátil se v roce 1931) a v roce 1929 se V&W stávají jedinými vůdci Osvobozeného divadla, které má nyní 1000 míst a prostorné jeviště, a výhradními autory repertoáru. Ve vystouperních dvojice V&W nebyla tradice veseloherních bulvárních divadel, ale mnohem více klaunské buffonerie, staroitalské improvizované frašky a poezie cirkusové manéže. Vznikla mimořádná přátelská atmosféra mezi divákem a hercem.

Po dvou jazzových revue FATA MORGANA (1929) a OSTROV DYNAMIT (1930), kde ještě převládala hudba (poprvé zazněl Ježkův Tmavomodrý svět) a balet, uvedli na podzim 1930 verneovskou epizodu z občanské války - SEVER PROTI JIHU s poezií Bufallo-Billových dobrodružství. Následovala hra DON JUAN & COMP. jako pokus o lyrické divadlo z jihoamerického ovzduší, kde Don Juan je nesmělý mladík a po jeho boku záletný sluha Leporello. Na podzim 1931 se hrála romantická legenda z rudolfínské Prahy GOLEM se směšnou postavou císaře Rudolfa a naivního Golema. Počínaje Fatou Morganou získali V&W značný zájem publika, takže bývalo 100 až 250 repris u každé hry!

Již ve Vest-Pocket-Revue si Werich v roli Sempronia vymodeloval základní podobu svého hereckého typu a stal se svému podsaditému zevnějšku odpovídajícím zemitějším, ale někdy moudřejším klaunem. Jeho logickým protějškem byl chytrý, vtipný a krásný klaun Voskovce. Werich usiloval o poetickou komiku, inspirovanou herectvím Chaplina, Friga a Lloyda. Ve svých hrách byli ústředními postavami, jež se pletou do děje konkrétní hry a často hodnotí jednání ostatních postav ve hře. Vznikají charakteristické výstupy před oponou, kde ve vtipných dialozích komentují různé aktuální mimodivadelní události.

Na scéně Osvobozeného divadla Voskovec s Werichem vytvořili autorský tým, který doplnili o hudebního skladatele Jaroslava Ježka, který vytvořil hudbu a písňový doprovod k naprosté většině her V&W. Následuje deset let slavných divadelních her a od roku 1932 se Voskovcova a Werichova tvorba, zprvu jen dadaisticky hravá a postavená na recesi, začíná ubírat směrem k sociálně laděné satiře, reagující na poměry tehdejší Evropy. Autoři chtěli původně opravdu hrát jen divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky. Byli však svou antickou revuí CAESAR (1932 - 200 repris) ženi na cestu politické satiry, protože nemohli nereagovat na sociální nespravedlnost, nejistoty z hospodářské krize a na strašáka druhé světové války. Ježkův Pochod plebejců je postavil na stranu vykořisťovaných proti nacionalistické diktatuře a militarismu.

Následovaly (v autorské spolupráci s Adolfem Hoffmeisterem) hry ROBIN ZBOJNÍK (1932), SVĚT ZA MŘÍŽEMÍ (1933) a OSEL A STÍN (1933). Poslední z her jim přinesla problémy - několikerý protest německého vyslanectví, který je donutil k malým změnám textu. Horší kampaně je však teprve čekaly. Následovala adaptace francouzské frašky SLAMĚNÝ KLOBOUK. Na podzim 1934, když uvedli hru KAT A BLÁZEN (1934), vysmívající se falešným národním hrdinům a nacionalismu v jakési hispanizující zemi, zahájili čeští fašisté zuřivou kampaň proti V&W a organizovali demonstrace s hvízdotem při představeních. Označovali Voskovce a Wericha za placené agitátory bolševismu. Hra měla přesto víc než 100 repris a získala tisíce nových příznivců - studentů, dělníků a inteligence.

V roce 1935 přešli do protiútoku dvěma politickými revuemi - VŽDY S ÚSMĚVEM (1934) a PANOPTIKUM (1935). Fašistická kampaň došla tak daleko, že mělo být Osvobozené divadlo na rok zastaveno. A tak V&W v bývalém sále Rokoka otevřeli tzv. SPOUTANÉ DIVADLO, nazvané pro malý sál a jeviště. Zde se hrála BALADA Z HADRŮ (1935 - 250 repris), lyrická ale i vzpurná hra na téma veršů básníka Villona "Nuzota z lidí lotry činí, a vlky z lesů žene hlad." Nesmírný úspěch přivedl V&W zpět do Osvobozeného divadla.

Zde pak uvedli zápletkovou frašku NEBE NA ZEMI (1936) a v prosinci 1936 optimistickou hru RUB A LÍC (1936), jejíž mottem byla obhajoba demokracie proti totalitní diktatuře. Z posledních her to TĚŽKÁ BARBORA (1937) a PĚST NA OKO (1938). Na podzim 1938 bylo Osvobozené divadlo uzavřeno.

V&W ve filmu

Od roku 1930 vystupovali ve filmu společně V&W nejprve ve scénce TŘI STRÁŽNÍCI (1930), a v nezapomenutlných komediích PUDR A BENZIN (1931), PENÍZE NEBO ŽIVOT (1932), HEJ RUP! (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Filmy většinou režíroval Martin Frič. Ve filmech byli Inspirováni herectvím amerických komiků. Šlo většinou o adaptace úspěšných her V&W, jejichž představením, filmům a písničkám zajišťovala popularitu i tvorba Jaroslava Ježka. Vytvořili zcela nový žánr české politické filmové komedie. Jen jednou před válkou Werich hrál ve filmu sám. Bylo to ve filmu U NÁS V KOCOURKOVĚ, kde dokázal. že dovede vytvořit realistickou postavu s bohatými a jemnými lidskými rysy, což výrazně potvrdil svými poválečnými filmovými a televizními rolemi.

Spolupracovníci v Osvobozeném divadle

Vedle V&W hráli v Osvobozeném divadle delší nebo kratší dobu František Černý, Václav Trégl. Josef Skřivan, V. Šmeral, Jindřich Plachta, František Vnouček a budoucí členové Národního divadla František Filipovský, Miloš Nedbal, Bohuš Záhorský. Josef Gruss a Jaroslav Průcha. Ženské úlohy zde ztělesňovaly Nina Bártů, Jarmila Švabíková, Ljuba Hermanová, Hana Vítová a bývalá operetní subreta Marie Zieglerová. Od roku 1929 byl dirigentem jazzového orchestru a skladatelem Osvobozeného divadla Jaroslav Ježek (až do smrti), choreografii připravovali baletní mistr Joe Jenčík (1929-1935) a Saša Machov (1928-29 a od 1936), a návrhy scén a kostýmů výtvarník František Zelenka (1929-1932), Bedřich Feuerstein a A. Wachsmann.

Emigrace do USA v roce 1938

Po uzavření Mnichovské dohody, kterou ČSR na podzim 1938 bylo donuceno podstoupit své pohraničí hitlerovskému Německu, je uzavřeno Osvobozené divadlo. Divadlo i se souborem přenechali za odstupné komikovi Járovi Kohoutovi. Krátce nato společně s Ježkem odjíždějí do emigrace do USA, kde se snažili pokračovat v divadelní práci a připravovali protinacistické rozhlasové pořady. Cestovali po amerických městech. Těžce je postihla smrt Jaroslava Ježka. Od roku 1942 pracují pro Americký úřad pro válečné informace, v roce 1945 dvojice V+W vystupuje přímo na Broadwayi.

Poválečná historie

Po osvobození se vrátil do vlasti nejprve Jan Werich a hostoval v Realistickém divadle. Jiří Voskovec zůstal ještě krátce v USA, kde se věnoval režijní a rozhlasové práci. Vrátil se brzy v roce 1946 a oba se pustili do obnovení Osvobozeného divadla (1947), když uvedli broadwayský muzikál DIVOTVORNÝ HRNEC, něhož Jan Werich připsal české prvky a sám ztvárnil postavu vodníka Čochtana (1948). Jiří Voskovec se kromě toho věnoval divadelní režii (též v Národním divadle).

Werich doma

Po Voskovcově emigraci Jan Werich působil v operetním divadle v Karlíně, byl ředitelem Divadla satiry, později Divadla ABC (1956-61). Ve znovuuváděných hrách Osvobozeného divadla vytvořil novou dvojici s Miroslavem Horníčkem. Podporoval i uvádění nových satirických her. Hrál ve výpravné filmové veselohře CÍSAŘŮV PEKAŘ A PEKAŘŮV CÍSAŘ, kterou na motivy hry GOLEM natočil Martin Frič. V pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL hrál s Vlastou Burianem a zahrál si i ve filmu AŽ PŘIJDE KOCOURrežiséra V. Jasného.

V šedesátých letech se věnoval překladatelské a spisovatelské činnosti (Fimfárum), natáčel znovu písničky, v televizi hrál v inscenacích Námluvy, Medvěd, Kočár nejsvětější svátosti, Us'pořená libra). Moudrá, inteligentní a vtipná vystoupení odsuzující lidskou hloupost získala Janu Werichovi ve druhé polovině padesátých a v šedesátých letech úctu nejen mladých nekonformních divadelníků (J. Suchý, J. Šlitr, J. Grossmann), pro něž byla tvorba Osvobozeného divadla velkou inspirací, ale i široké veřejnosti. V době tzv. Pražského jara v roce 1968 komentoval již nemocný Jan Werich aktuální politické dění v televizi v pořadu V. Škutiny "Co tomu říkáte, pane Werich?"

V době kulturního útlaku po srpnu 1968 byl Werich zcela vědomě vymýcen z médií, neboť normalizátoři tušili, že i těžce nemocný umělec, který se stal zejména pro mládež symbolem svobodomyslného humoru, může být nebezpečný. Nakonec se jim podařilo těžce nemocného Wericha přimět k podpisu Anti-charty. Jan Werich je též autorem několika knih, z nichž nejznámější jsou jeho pohádkové příběhy - "Fimfárum".

Voskovec v emigraci

Z Voskovcova curriculum vitae. Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann, se narodil 19.6.1905 v Sázavě-Budech, vystudoval na gymnáziu v Praze v Křemencově ulici, kde se poprvé setkal s Werichem. Po získání stipendia pokračoval ve studiích na lyceu ve francouzském Dijonu. Po návratu do Československa v roce 1924 studoval práva na pražské Univerzitě Karlově. Zájem o avantgardní umění ho přivedl do spolku Devětsil, kde svými avantgardními verši přispíval k formování českého poetismu. Karel Teige jej dokonce označil za jednoho ze zakladatelů českého poetismu. Za to, že Voskovec hrál ve filmu "Pohádka máje", byl z Devětsilu vyloučen. Spolu s Werichem v roce 1927 napsali hru "Vest Pocket Revue" a další vývoj až do roku 1948 je téměř totožný jako u Jana Wericha.

Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo jasné, že už nebude možné navázat na tvorbu Osvobozeného divadla. Jiří Voskovec odchází do Paříže (jako kulturní zástupce UNESCO) a odtud v roce 1950 do emigrace do USA. Ve Spojených státech se Jiří Voskovec uplatnil i jako divadelní a filmový herec (jedna z jeho nejznámějších rolí je ve filmu "Dvanáct rozhněvaných mužů"), a významné byly i jeho role divadelního režiséra.

Jiří Voskovec umírá 4. července 1981 v New Yorku.