Heyrovský - nositel Nobelovy ceny - a Mariánské Lázně

"Pracuj, dokonči, publikuj." (Heyrovského životní heslo)

Dne 11. prosince 1959 byly ve Stockholmu byly 10. prosince slavnostně odevzdány Nobelovy ceny vynikajícím světovým vědcům z oboru fyziky, chemie, lékařství a fyziologie a jednomu básníkovi. Mezi vyznamenanými byl zakladatel polarografické analytické metody český akademik Jaroslav Heyrovský.

Slavnostního aktu se tehdy zúčastnil sám švédský král Gustav VI. Adolf, členové vlády, zástupci diplomatického sboru, mezi nimi československý velvyslanec dr. Jaroslav Havelka, čelní představitelé švédské i světové vědy. Za slavnostních fanfár usedli noví laureáti Nobelovy ceny na čestná místa. Slavnost zahájil president Nobelovy nadace Ekeberg. Švédský vědec profesor Oelander v proslovu ocenil dílo akademika Jaroslava Heyrovského. Nastínil jeho vědecký vývoj od počátků až po plné rozpracování jeho polarografické metody, které se dnes používá na celém světě. V závěru oslovil akademika Jaroslava Heyrovského česky a blahopřál mu k udělení Nobelovy ceny. Profesor Heyrovský převzal z rukou švédského krále diplom a zlatou Nobelovu medaili, na níž je vyryto jméno "Jaroslav Heyrovský". Slavností akt byl provázen fanfárami a dlouhým potleskem.

Český vědec, fyzikální chemik, objevitel polarografie Jaroslav Heyrovský (1890-1967) se narodil 20. prosince 1890 v Praze jako páté dítě v rodině profesora římského práva na Karlově univerzitě. Od mládí se zajímal o přírodní vědy a dělal první chemické pokusy. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, kde se jeho zájem soustředil na fyziku, chemii a matematiku. V roce 1909 se zapsal na filozofickou fakultu Karlova univerzity (obor matematika, fyzika, chemie), ale už v roce 1910 studoval na Univerzity College v Londýně. Hodnost bakaláře získal v roce 1913 a začal pracovat na disertační práci. Jeho studia přerušila první světová válka. Narukoval k zdravotnické jednotce, kde strávil celou válku. V roce 1918 předložil na Karlově univerzitě disertační práci. Při rigorózní zkoušce se seznámil s problematikou rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti. Této problematice se věnoval několik let.

Jeho pracovní úsilí bylo korunováno úspěchem 10. února 1922, kdy objevil elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou, tj. elektrochemickou metodu sloužící pro účely chemické analýzy. Heyrovský si byl vědom významu svého objevu a ihned se skupinou spolupracovníků zahájil další výzkumy. Jeho objev, od roku 1925 zvaný polarografie, budil zájem v celém světě.

V roce 1922 byl jmenován mimořádným a v roce 1926 prvním řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě. V témže roce také se svým japonským spolupracovníkem zkonstruovali polarograf, přístroj na automatickou registraci měřených veličin.

Od roku 1952 byl profesorem a v letech 1950–63 ředitelem polarografického ústavu ČSAV. Za svůj objev polarografické metody a jejího využití a analytické chemii získal Nobelovu cenu. Obdržel mnoho čestných doktorátů a jiných ocenění. Polarografii – která se stala největším přínosem československé vědy světové vědě ve 20. století – šířil nejen v Československu ale také na přednáškách v USA (1933), v SSSR (1934), Anglii (1946), Švédsku (1947), Číně (1958) a ve Sjednocené arabské republice-Egyptě – (1960 a 1961). Mezi místy, která navštívil, byly i Mariánské Lázně

Jaroslav Heyrovský zemřel v Praze 27. března 1967 ve věku 77 let a je pohřben na Vyšehradě.