Jaroslav Kocian

slavný český houslista, pedagog a skladatel, *22.2.1883, Ústí nad Orlicí, +9.3.1950, Praha. Pochován v Ústí nad Orlicí 19.3.1950. Koncertoval v Mariánských Lázních nejméně jednou - v roce 1924. Bližší podrobnosti neznáme.

Syn učitele Julia Kociána. Vyrůstal v hudebním prostředí a značné hudební nadání projevil již v dětském věku (od 3 let). Učil se na housle u otce (1886/87), pak u Bennewitzova žáka J. Zábrodského v rodišti (1888/93). V osmi letech vystoupil poprvé veřejně jako "zázračné dítě" (hrál Raffovu Cavattinu a Nešverovu Ukolébavku) a koncertoval též v Rychnově nad Kněžnou i v Novém Bydžově. A. Bennewitz slyšel desítiletého Kociana, uznal jeho nadání, ale pro tělesnou slabost doporučil mu studium konservatoře na pozdější dobu. Od 13 let stud. Kocián na pražské konservatoři ve škole O. Ševčíka (září 1896 až 28.3.1901), absolvoval Paganiniho koncert. Zároveň ve skladbě žákem Antonína Dvořáka.

Konal četné zájezdy do ciziny (od 1901) a nejvýrazněji reprezentoval s J. Kubelíkem Ševčíkovu školu i české houslové umění. Získal úspěchy ve všech evropských zemích, zvláště ve Vídni, Londýně, Francii, Itálii (v Janově hrál v roce 1905 na housle Paganiniho) a v Rusku, kde se krátce usadil jako primárius Oděsského kvarteta (1907/08 s Fr. Stupkou, J. Permannem a L. Zelenkou) a kvarteta mecklenburskěho vévody v bývalém Petrohradě.

Již roku 1911 koncertoval v Chicagu. Nabídku na místo profesora na konservatoři v Petrohradě v roce 1917 (po odchodu L.Auera) nepřijal. Po převratu se významně podílel na Československém festivalu v Londýně (1919), kde přednesl za doprovodu orchestru Národního divadla Dvořákův koncert. Tehdy proniklo jeho umění i do Asie, Ameriky (čtyřikrát), Afriky a Austrálie. Pedagogicky činný na pražské konservatoři pod vedením O. Ševčíka jako jeho asistent od 1921. Smluvní (od 1924), pak řádný profesor mistrovské školy (1929-1943, kdy pensionován). Rektor pražské konservatoře (1939/40).

Vedle Kubelíka a Příhody největší český houslista významu světového. Vynikající tlumočník skladeb J.S.Bacha, koncertů Mozartových a Čajkovského a Dvořákova. Z českých komorních skladeb měl ve zvláštní oblibě Smetanova dua Z domoviny a Sukovy Čtyři kusy. Umělec nevšední píle a houževnatosti, který spojoval technickou dokonalost a intonační čistotu s hluboce oduševnělým a slohově vyváženým přednesem. Zdůrazňoval ve skladbě obsah a stylovost podání. Vychoval četné žáky, kteří zastávají přední postavení v soudobém českém i cizím hudebním životě (M.Hlouňová, A.Plocek, J.Suk ml., E.Zathureczky aj.). Povahově skromný, sociálně cítící typ umělce, který vždy vystupoval jako uvědomělý Čech a demokrat. Za své vynikající umění obdržel rumunský rytířský řád. Čestný občan Ústí nad Orlicí. K jeho poctě vzniklo "Kociánovo kvarteto" (1955). Skladatelsky se uplatňoval v menších formách od 8 let; většina děl má však eklektický ráz novoromantického směru. Ve skladbách pro housle se snoubí brilantní salonní technika s česky zabarvenou zpěvnosti.

Z jeho díla: Hous1e (s klavírem): Dumka (1901, věnováno O. Ševčíkovi, Bosworth), Old Folks at Home (1907, New York, G.Schirmer), Serenata a Humoreska op.17 (1909), Méditation du Soir, lntermezzo pittoresque, Hymne au Printemps (1911), Lullaby (1911), Serenáda; úpravy Dvořákových Valčíků č. 1, 4, 7 (rukopis) a Sukovy Písně lásky. Vyšly První rozlety pro klavír; ženské sbory a chrámové skladby (2 Ave Maria, Slavnostní mše,1905). Z pedagogických prací Počátky hry na housle (spolupráce s otcem, Praha 1945), úprava analytických studií O. Ševčíka k Dontovým Capricciím op. 35.

Životopisné příspěvky: Kus svéživotopisu (Lyra 1902), Preludia s Intermezzo (Sborník 1946). Městský archiv Ústí nad Orlicí chová některé jeho rukopisy-skladby. J. K. Sborník statí a vzpomínek; A.Šlajs: Jaroslav Kocián (Pardubice 1958); J. Beran; O. Pičman (Za hudebním vzděláním 1928/29). V. Polívka S Kocianem kolem světa (Praha 1945); O. Kredba; Z. Bláha-Mikeš 1946; R. Fikerle 1955. Doba Kociánova rektorství - archivuje pražská konservatoř.

Jeho otec Julius KOCIÁN, český učitel a houslový pedagog, *22.5.1852 Ústí nad Orlicí, +31. 10.1913, Ústí nad Orlicí, syn kantora-učitele houslí. Hudbě se učil v rodišti u J. Špindlera. V Praze byl fundatistou křížovnického kláštera (1863-1870 spolu s O. Ševčíkem) a vystudoval nižší gymnasium na Starém Městě a učitelský ústav (1870/73). Podučitel (1873) a učitel (1875) v rodišti. Horlivý zastánce reformy církevní hudby, řídil chrámový sbor (od 1876) a orchestrální, dirigent pěveckého okteta. Založil a vedl pěveckou školu pro dívčí mládež, kde vychovával dívky pro chrámový zpěv. Napsal pro začátečníky Základové hry na housle (1888 a přepracoval se synem Jaroslavem Kociánem jako Počátky hry na housle (opatřil dvoj- i trojhlasovými cvičeními, k vyučování sborovému, jednotlivců i pro samouky Praha 1902, Kotrba Vyšehrad).

Strýc Jaroslava Kociana Petr Kocian, český skladatel (*7.1.1864, Ústí nad Orlici, + 4.1.1931 tamtéž), bratr Julia Kociána. Vzdělal se v hudbě u ústeckého ředitele kůru, svého strýce V. Sychry a na varhanické škole v Praze (1880/82). Varhaník kláštera ve Vyšším Brodě (od 1883) a po V.Sychrovi v rodišti Ústí na Orlicí (od 1891 až do smrti).

 


Literatura: ČERNUŚÁK Gracián(+)-ŠTĚDROŇ Bohumír-NOVÁČEK Zdenko "Československý hudební slovník osob a institucí, svazek I. (A-L), Státní hudební nakladatelství Praha 1963