Král knoflíků v Mariánských Lázních

Jindřich WALDES, slavný, ale dnes již málo známý český podnikatel, nazývaný "král knoflíků", navštívil se svou rodinou v roce 1936 také Mariánské Lázně. O jeho pobytu víme z dopisu jeho příteli malíři Kupkovi z 15.dubna 1936: "Byli jsme v Mariánských Lázních a za tři dny pobytu jsme měli 10 hodin slunných a stejný počet bez deště a sněhu. Příroda jest tam hodně pozadu oproti Praze, zato vzduch tak osvěžující, že nám bylo umožněno celé hodiny trampovati bez jakékoli únavy po rovinách a svazích." Zdá se, že se našemu "králi" přes proměnlivé počasí Mariánské Lázně líbily.

Starší generace Pražáků zná restauraci U Waldesky i továrnu Waldeska, jak se říkalo "Koh-i-nooru" ve Vršovicích, ale osudy Jindřicha Waldese nejsou známy.

Waldesův otec, Karel Waldes, míval v Nemyšli u Tábora hospodu a k tomu si pořídil ještě malý krámek s galanterním zbožím. Tady se narodil 2. července 1876 Jindra Waldes, příští "král knoflíků". A zde v krámku si hrával s knoflíky. Vyučil se pak zámečníkem u pražské firmy Eduard Lokesch a syn, ale brzy zjistil, že mu půjde lépe práce hlavou. Ovládl tři cizí řeči - německy, anglicky a francouzsky - a stal se v 17 letech obchodním zástupcem Lokeschovy firmy. Vzpomínal na to: "Díky znalostí řečí jsem byl poslán do světa a procestoval velkou část Evropy, včetně Balkánu, Malou Asii a severní Afriku. V cizině mne mrzelo, jak málo jsme známí." V jednadvaceti letech přetáhl svému zaměstnavateli konstruktéra Hynka Puce a přemluvil pana Eduarda Merzingera, který měl štěstí v loterii a vyhrál 20 000 rakouských korun, aby svou výhru vložil do firmy, kterou s Pucem založili.

Nová firma "WALDES A SPOL." byla zaregistrována do obchodního rejstříku Krajským soudem obchodním v Praze 9.července 1902. Předmětem podnikání byla výroba drobného kovového zboží. Zakladatelé Waldes a Puc začínali výrobu se šlapacím soustruhem s jedním dělníkem a s učněm v Holešovicích.

Hned v roce 1903 konstruktér Hynek Puc uvedl do chodu převratný vynález - zakladačku, která nahradila deset zručných dělnic při montáži stiskacího knoflíku (patentky). Podstatou vynálezu bylo nahrazení ruční montáže stiskacího knoflíku strojním vkládáním pružiny do pérové části knoflíku. Výroba se rychle rozrůstala a podnik se z dílničky přestěhoval do pronajaté dílny do Karlína. A již roku 1907 vyrostla ve Vršovicích na „zelené louce“ vlastní továrna, která zaměstnávala 300 dělníků a brzy se stala největší svého druhu v Rakousko-Uhersku. V roce 1904 zřídil Waldes první zahraniční pobočku v Drážďanech, jejíhož vedení se ujal bratr Sigmund Waldes jako čtvrtý společník a prokurista firmy. S konkurentem na domácím trhu se vypořádal Waldes tím, že roku 1909 odkoupil jeho továrny "Lokesch a spol.“ V roce 1911 činilo obchodní jmění jeho firmy už 200 000 korun. Nejprodávanější se stala patentka jménem Koh-i-noor, nazvaná podle největšího diamantu na světě se 186 karáty.

Úspěchy firmy se projevily zakládáním dalších poboček. Roku 1908 vznikla pobočka "Waldes i spolka“ ve Varšavě; roku 1911 "Waldes a Cie“ v Paříži; roku 1912 "Waldes a Co.“ v New Yorku; roku 1920 – filiálka ve Vídni a konečně roku 1928 byla postavena moderní továrna "Waldes y Cia“ v Barceloně. Základním artiklem se stal módní stiskací knoflík, zvaný patentka, kterým firma zaplavila Evropu. Rozhodující bylo to, že firma vsadila od počátků na automatizaci výroby. Úspěch firmě - podobně jako u Bati - však přinášela neustálá konstrukční zlepšování, vlastní výroba speciálních strojů k výrobě, vědecká organizace práce a racionalizace výroby, taylorismus, dobré obchodnické tahy na světových trzích, široká reklama, výchova vlastních kádrů (kdy učňové s Waldesovým výučním listem měli otevřeny dveře všech podniků - posílal je i do ciziny na zkušenou), administrativa byla postavena na nejmodernější technice, vlastní výstřižková služba, mapující konkurenci, firemní časopis, patentní kancelář atd. Firma registrovala stovky patentů (35 tuzemských a 800 zahraničních) a 120 ochranných známek po celém světě. -

Logo firmy - „Miss KIN“ - vzniklo prý na lodi plující roku 1912 do Ameriky, kdy si Waldesova společnice Elisabeth Coyensová rozpustile vložila do oka patentku a malíř František Kupka ji zvěčnil na plátno. Grafik Viktor Preissig z Miss Kin pohotově vytvořil firemní logo.

Jindřich Waldes se oženil 23.listopadu 1914 s Hedvikou Zemánkovou a měli tři děti - Annu, Jiřího a Miloše. O rodinu se staral, ale věnoval se i různým koníčkům. Sbíral obrazy a knoflíky a spínadla. Rád se ženou cestoval po světě, a ve Francii navštěvovali často malíře Františka KUPKU. Jejich dlouholeté přátelství se týkalo obou rodin. Hedvika Waldesová se přátelila Eugenii Kupkovou, a jezdili spolu k moři či do Londýna, vždyť Waldes trávil až polovinu roku v cizině. Malíř Kupka Waldesovi jednou napsal: "Cítím se vedle Tebe jako malý vrabeček. Ty jsi mocný obr a já si pokládám za čest moci se těšit z Tvého přátelství."

Cesta k Waldesově úspěchu měla i svá úskalí. Nejprve to byl přechod na válečnou výrobu v letech 1914-1918 (musel se přeorientovat na výrobu náplní do granátů, na zásobníky na náboje a vojenské přilby), nato byla krize firmy při změně módy a zpoždění v zavádění nových výrobků, stávky proti úsporným opatřením firmy. Avšak ve dvacátých letech se firma zkonsolidovala tak, že ji ani světová hospodářská krize neuškodila. Naopak - ve třicátých letech 20.století vyráběly Waldesovy firmy polovinu veškeré světové produkce kovových spínadel - těchto kovových „nezbytných maličkostí každodenního života“, jak uváděla reklama.

Jindřich Waldes se stal bez nadsázky světovým králem knoflíků. Také se mu říkalo "Baťa knoflíků". Waldes dodával Baťovi na boty stiskací knoflíky, zvané tlačky. A svého syna Jiřího poslal k Baťovi na praxi. Ale říkal: "Jestli něco nedokáže Baťa vyrobit levněji, pak jsou to výrobky od Waldesa!" - Už ve dvacátých letech uvedl Waldes na trh novinku - zip. Dále nabízel "nejjemnější cigaretové papírky" a první výrobu dutinek s ochranou proti nikotinu s reklamou "zdravého kouření".

Již v roce 1923 otevřel Jindřich Waldes v objektu vršovické továrny vlastní muzeum šatních spínadel (knoflíků) a návštěvníci se sem jen hrnuli. K exponátům patřil i tzv. Karlštejnský poklad, který byl nalezen dělníky při rekonstrukci hradu 1897-1899 a který Waldes zakoupil. Byl bohatým mužem, ale také vášnivým sběratelem a štědrým mecenášem umělců. Hluboké dlouholeté přátelství ho vázalo k malíři Františku Kupkovi. Waldesovi se podařilo vytvořit mimořádnou sbírku uměleckých děl a časté dary tehdy dostávalo Pražské muzeum a Uměleckoprůmyslové muzeum. Ve Vršovicích také založil odbornou knihovnu s tématikou organizace práce a výroby a sám napsal několik knih z této oblasti.

Waldes byl nadšeným Sokolem. Financoval sportovní klub "AFC Waldes" (Athletic Footbal Club) ve Vršovicích, který založil roku 1933. Podporoval mistra ČSR v řeckořímském zápase v lehké váze Josefa Herdu, který získal na olympijských hrách v Berlíně 1936 stříbrnou medaili. Roku 1936 založil šachový klub "Waldes". Založil podpůrný fond osazenstva firmy Waldes, z něhož byly placeny příspěvky při narození dítěte, v mateřství, při úmrtí v rodině, na otop, na stěhování, za věrnost firmě, za zlepšovací návrhy, ale i půjčky. Za zlepšovák poskytoval dvoutýdenní zájezd do Paříže! To vše probíhalo za světové hospodářské krize!

Vlastenecky založený podnikatel neárijského původu sice viděl nebezpečí nacistické okupace a rodinu včas poslal do USA, ale sám zůstal a po okupaci se zapojil do ilegálního odboje. Jeho firma byla nacisty přejmenována na KOH-I-NOOR. V září 1939 byl zatčen a do roku 1941 vězněn v koncentračním táboře Dachau a pak v Buchenwaldu. Tehdy ho jeho rodina z USA vyplatila (údajně za 8 mil.K), ale během plavby do Ameriky při zakotvení v Havaně zemřel za nevyjasněných okolností v 65 letech, nepochybně na následky útrap v koncentrácích. Jeho zkonfiskovaná továrna byla vtažena do říšské vojenské výrobní mašinérie. Byla zpřetrhána zahraniční spojení se zahraničními pobočkami i s tradičními odběrateli.

Po Waldesově smrti se stal šéfem firmy Waldes and Co. v USA jeho bratr Sigmund WALDES, který předtím řídil filiálky v Drážďanech a USA. Dnes vede firmu Jindřichův syn Jiří WALDES (* 1917 Praha).

Majetek Waldesů, za protektorátu zkonfiskovaný, byl po válce zase znárodněn, včetně Waldesovy vily v Americké ulici č.1 na Vinohradech, kde Jindřich Waldes s rodinou bydlel. Vila byla na sklonku války, při bombardování poničena a zachovalo se jen křídlo, přistavěné před válkou pro Waldesovy umělecké sbírky.

Waldesův podnik byl k 1.1.1946 znárodněn a do něho integrovány všechny továrny, vyrábějící spínadla, a další znárodněné závody. Socialistický národní podnik "KOH-I-NOOR“ měl roku 1948 již 45 závodů. Pod KOH-I-NOOR přišla i firma Stein – výroba knoflíků a krátkého zboží (Mladá Vožice) - a firma Vodseďálek s výrobou hrotů do plnících per (Budyně nad Ohří). Reorganizací podniku v padesátých letech byla odloučena exportní složka a vzniklo 5 samostatných podniků v místech: Praha, Bynov u Podmokel, Bílovec, Vyškov a Mikulášovice. Byl rozbit hlavní podnik ve Vršovicích a začleněn do PRAGO-UNIONU s výrobou strojírenského spotřebního zboží. K tradičnímu programu se přidružovaly další výrobky (hřebíčky, nýty, aerosolové ventilky). Od roku 1988 se stal KOH-I-NOOR státním podnikem.

***

K 1.lednu 1994 byl podnik zprivatizován a KOH-I-NOOR a.s. opět zaměstnává 300 lidí, když navázal na Waldesovu tradici. Z pobočných závodů se staly samostatné podniky. Dnešní sortiment má 750 druhů zboží - od špendlíků, zapínadel, sponek do vlasů, zipů, až po nýty, svorky, džínové knoflíky a stroje pro jejich výrobu. Vývoz míří do 60 zemí světa; což je 52 % veškeré výroby. Ročně se vyrábí skoro sto milionů různých knoflíků, čtyři a půl milionu zdrhovadel, 95 tun napichovacích špendlíků. V poptávce stále převažují tradiční stiskací knoflíky.

V roce 1999 byla v Rudolfinu otevřena výstava malíře Františka Kupky ze sbírky Jindřicha Waldese, poslední výstava před rozprodejem sbírky. Bylo to 24 olejů a 120 ilustrací a kreseb Františka Kupky.

Při udělování státních řádů k 28.říjnu 2000 byl vyznamenán in memoriam medailí "Za zásluhy" také Jindřich WALDES. Medaile mu byla udělena "za zásluhy o stát v oblasti kultury". Slavný podnikatel Jindřich Waldes sebral za život mnoho cenných obrazů a když byly v devadesátých letech zabavené umělecké sbírky vráceny rodině, za toto velkorysé gesto prezidenta Václava Havla v roce 2000 věnovala rodina velkou část sbírky Národní galerii; zbytek rozprodán tamtéž a do světových sbírek. Jiří WALDES, syn Jindřicha Waldese, pak věnoval prezidentu také zlatou sponu císaře Karla IV. z 1. poloviny 14. století, která byla součástí Waldesova tzv. Karlštejnského pokladu. Tento jediný kus z pokladu si rodina vyvezla za hranice před nacisty. Karlův poklad byl nacisty zkonfiskován a po restituci ho věnovala rodina Uměleckoprůmyslovému muzeu. Také prezident Havel předal darovanou zlatou sponu od rodiny Waldesů tomuto muzeu.

K památkám na továrníka Waldese patřila Waldesova vila v Americké ulici na Vinohradech. K jejímu zbourání se uvádí na internetu: "Na okraji Americké ulice stála od roku 1890 vila, kterou po roce 1920 zakoupil Jindřich Waldes. Vila byla zcela zničena při americkém náletu 14.února 1945. Zachovala se jen přístavba z roku 1923 od arch. Zdeňka Pštrosse, postavená pro instalaci Waldesovy sbírky výtvarného umění. Po válce sloužila jako jesle, pak jako školka. Po revoluci byl zbytek vily s pozemkem restituován Waldesovými potomky a snad odprodán (?) investorům, kteří roku 1998 oznámili novou výstavbu. Snaha prohlásit objekt za státem chráněnou památku neuspěla. Návrh odmítl Pražský památkový ústav (dr. Zachař), odbor památkové péče magistrátu i ministerstvo kultury, takže Waldesova vila se stává minulostí. Místo ní vzniknou tři domy trojpodlažní a jeden čtyřpodlažní."
 


Literatura:
WALDES, Jiří a kol.: Kupka-Waldes. Malíř a jeho sběratel. Dílo Františka Kupky ve sbírce Jindřicha Waldesa. Praha, Antikvariát Meissner, 1999. 445 S.
Internet - zdroj: Irena Tyslová.