MUDr. Vladimír Křížek, DrSc.

Jöns Jacob BERZELIUS

Jöns Jacob BERZELIUS, slavný švédský chemik a lékař se narodil 20. srpna 1779. Dvakrát navštívil Čechy a od té doby se datovala jeho rozsáhlá analytická činnost našich minerálních vod, později chemická vyšetření několika českých meteoritů a čilý písemný styk s význačnými přírodovědci a lékaři z Čech.

Berzelius se narodil ve východním Gotsku ve vsi Väfversunda. Vystudoval v letech 1797-1802 lékařství na Upsalské univerzitě, ale jeho zájmy již za studií platily především chemii. Po ukončení studií se stal asistentem Collegia Medica ve Stockholmu, a brzy nato v roce 1807 profesorem lékařství a farmacie. V roce 1810 se stal profesorem chemie v novém Karolínském medicínsko-chirurgickém ústavu ve Stockholmu, později i tajemníkem Královské akademie věd a za své zásluhy byl posléze povýšen do šlechtického stavu. Pracoval s neobyčejnou pílí a stal se záhy ve svém oboru význačnou autoritou. Zasloužil se o rozvoj chemie v prvé polovině 19. století a vychoval i řadu vynikajících chemiků. Několik význačných žáků z řad německých chemiků se jen kvůli němu naučilo švédsky.

S Berzeliovým jménem jsou spojeny objevy nových prvků - céru, selénu, thoria a konečně i lithia, jehož spoluobjev velkoryse přenechal svému příteli I. A. Arfvedsonovi (1792-1841). Zavedl označování prvků písmeny a sloučenin zkratkami. Zajímal se o obecné otázky převážně anorganické chemie, ale i v oblasti analytické a organické chemie a biochemie vykonal velmi záslužnou práci.

Propracováním analytiky minerálních vod přispěl Berzelius význačným způsobem k rozvoji balneologie. Na počátku 19. století patřily totiž analýzy minerálních vod k velmi pracným a obtížným úkonům a nadto se stále objevovaly nové prvky, jejichž přítomnost se právě v minerálních vodách prokazovala.

Od své diplomové práce v roce 1800, kdy analyzoval švédskou minerální vodu z lázní Medevi, věnoval pak pozornost dalším švédským vodám z Porly, Ronneby a jiných míst a zabýval se též nějaký čas přípravou umělých minerálních vod. Karlovy Vary se z komerčních důvodů dlouho obávaly exportovat své stáčené minerální vody, a tak již na počátku 19. století byl ve Stockholmu ústav, ve kterém se tyto vody napodobovaly a vyráběly uměle.

Přesto však Berzelius trápen.úpornými bolestmi hlavy a později i těžkou dnou, pravděpodobně na podkladě chronických otrav těžkými kovy jako byl telur a selen, se kterými pracoval, se odhodlal v roce 1822 přijet do Karlových Varů na léčení. Léčení zde bylo úspěšné a Berzelius se zde setkal s řadou význačných osobností. Zajímaly ho zde prameny minerálních vod, nerosty a vůbec pestré geologické poměry západních Čech. Navštívil tehdy i Jáchymov, Mariánské Lázně, Kynžvart, Cheb, Františkovy Lázně, Teplice, Bílinu a další místa.

Není divu, že se karlovarskému lékaři J. Pöschmannovi podařilo přemluvit Berzelia k analýzám karlovarských a kynžvartských vod. Také teplickou vodu si Berzelius na zpáteční cestě nabral sám k analýze.

V roce 1823 vyšla nejprve švédsky a posléze německy jeho monografie o českých minerálních vodách, kterou doplnili G. Rose a L. W. Gilbert. Kniha byla do značné míry i vrcholnou propagací českých. lázní.

V Mariánských Lázních se v roce 1822 Berzelius osobně seznámil s hrabětem Kašparem Šternberkem. Koncem července podnikli společně s básníkem J. W. Goethem, dále s chebským policejním radou J.S. Grünerem a s lékařem a botanikem J. E.Pohlem památný výlet na Komorní Hůrku u Františkových Lázní. Tento nejmladší vulkán v Čechách byl přírodovědecky mimořádně atraktivní, neboť se v té době teprve obtížně prosazovaly názory na možný vulkanický původ hornin. Staromilský Goethe zastával stále neptunistickou teorii o vzniku hornin výhradně sedimentárně a vulkanistickou teorii nepřipouštěl.

Berzeliovi však, zejména po zkušenostech s vulkanickými útvary v Auvergne ve Francii byl sopečný původ Komorní Hůrky zcela jasný. Ve své pozdější korespondenci se Šternberkem mu vždy připomínal, aby dal razit pokusnou štolu do nitra Komorní Hůrky a ověřil tak skutečně homogenní složení této vyvřeliny. Šternberkovou zásluhou se tato sonda uskutečnila v letech 1834-1837 její zbytky jsou zde dochovány dodnes. Berzelius později posílal Šternberkovi pro vznikající Vlastenecké české muzeum (pozdější Národní muzeum) kolekce švédských a norských nerostů a zkamenělin a naopak dostával za ně výměnou některé z hledaných zkamenělin českých. V roce 1824 se BerzeIiovi dostalo čestného diplomu Vlasteneckého muzea.

Řada 1ázeňských lékařů se obracela na BerzeIia s prosbou o provedeni analýz místních minerálních vod. Berzelius skutečně dále analyzoval vody karlovarské a mariánskolázeňské. Nájemci stáčírny vod ve Františkových Lázních J. A. Hechtovi poradil způsob plnění vody do lahví tak, aby dvojmocné železo nevypadávalo z roztoku. Hecht podle této rady pak zkonstruoval vlastní plnící stroj, který napouště1 vodu pod hladinou kysličníku uhličitého. Tento stroj byl pak velmi populární a zmiňuje se o něm dokonce i Božena Němcová ve svém dopise z Františkových Lázní, otištěném ve Včele v roce 1846.

Další Berzeliovy analytické práce platily severočeským hořkým vodám re Zaječic a z Bylan. O nich vyšla též knížka, kterou vydal společně s bílinským lékařem a mineralogem A. E. Reussem. Z několika set Berzeliových publikací je 37 věnováno analýzám českých minerálních vod. Slavná byla dále jeho mnohosvazková učebnice chemie, která vyšla ve více jazycích a v řadě vydání. Od roku 1821 vydával dále Berzelius referátové ročenky o pokroku fyzikálních a chemických věd, které byly jakýmsi předchůdcem Chemical Abstracts a které obsahovaly i řadu referátů prací Pleischla, Redtenbachera, Lercha a jiných českých chemiků.

Péčí Královské akademie věd ve Stockholmu vyšel na pokračování v létech 1936-1967 rozsáhlý Holmbergův soupis celého Berzeliova díla včetně archivně dochované korespondence. To nám odhalilo některé dosud neznámé skutečnosti. Berzelius korespondoval s řadou našich lékařů: s karlovarským J. Pöschmannem, s Jeanem de Carro, s mariánskolázeňským K. J. Heidlerem, s teplickým lékařem a význačným mineralogem J. A. Stolzem, s bílinským lékařem a geologem A. E. Reussem. S pražským chemikem a výrobcem chemikálií J.B. Baťkou byl v čilém písemném styku a vyměňoval si s nim některé čisté prvky a sloučeniny. Baťka také za necelých 8 let po objevu selénu jako prvku dal razit z tohoto kovu na jeho počest medaile s Berzeliovým portrétem. Dochovalo se jich několik v slavných evropských sbírkách medailí.

Podruhé a naposledy navštívil Berzelius Karlovy Vary se svojí manželkou v roce 1845 a seznámil se zde osobně s Janem Theobaldem Heldem. Chronická dna trápila Berz6lia stále víc. Měl četné ataky kloubních bolestí a asi odchody urá1ového močového písku, protože se sám v dopise charakterizuje jako "továrna na močovou kyselinu".

V dalších letech 1846 a 1847 pil již Berzelius u svého přítele Mossandera ve Stockholmu jen karlovarské vody umělé. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a po delším ochrnutí zemřel 7. srpna 1848. Ve Stockholmu se dochovalo jen málo památek na jeho české pobyty. Právě Baťkova medai1e ze selenu je zde pro křehkost prasklá a ve špatném stavu. Je zde dále krásná broušená váza z českého křišťálu s vyrytými atomovými váhami na Berzeliovu počest. Berzelius ji dostal za svého krátkého pobytu ve Františkových Lázních v roce 1845 od hraběnky Louchnerové-Chaufepié. Jde s největší pravděpodobností o dílo slavného českého rytce skla D. Biemanna, který ve Františkových Lázních působil.

Čechy a především české lázně vděčí Berzeliovi za mnohé. Bylo by jistě i projevem vděčnosti a kulturním počinem, kdyby alespoň některé z našich lázní vzpomenuly velkého Berzeliova přínosu pamětní deskou nebo dokonce pomníkem.

MUDr. Vladimír Křížek, DrSc. 6.12.1979