Goethe a Zauper

Mezi slavné hosty Mariánských Lázní patřil profesor plzeňského gymnázia premonstrát Josef Stanislav ZAUPER. Jeho zdejší návštěvy (1821-1823) souvisely s jeho obdivným vztahem k básníku Johannu Wolfgangu Goethem, který byl o 35 let starší. ZAUPER bydlíval v Mariánských Lázních pravděpodobně v klášterním domě "Zlatá koule", který odkoupil od vdovy Nehrové.

Josef Zauper se narodil 18.března 1784 v Duchcově jako jediný syn malíře Josefa Zaupera. Velký vliv na formování mladého Josefa měl jeho strýc Josef PREISSLER, zpovědník a rádce saské princezny Marie Augusty. Jeho prostřednictvím poznal mladý Zauper mnohé osobnosti vědeckého a uměleckého světa v Drážďanech a začal sám literárně tvořit. Psal různé oslavné básně latinské i německé, a to po celý život. Vlivem strýce se rozhodl pro dráhu kněžskou a toužil vstoupit do premonstrátského kláštera v Teplé, který byl proslulý vysokou vzdělanostní úrovní. Opat Pfrogner byl v Praze ředitelem bohosloveckého studia. ZAUPER mu věnoval spisek "Poesie in ihren Formen" (1804). Ale více než toto věnování asi zapůsobila přímluva vlivného strýce Josefa Preisslera. Zauper vystudoval bohoslovectví a nadto udělal zkoušky z matematiky a fyziky. Byl přijat do premonstrátského řádu s řádovým jménem STANISLAV a stal se profesorem na tepelském gymnáziu v Plzni. Nastoupil roku 1809 a pracoval v něm až do své smrti (+1850). Žil tu ve společnosti J.V.Sedláčka, J.F. Smetany, Hugo Karlíka a dalších, učil řečtinu, matematiku a fyziku. Roku 1832 se stal prefektem gymnázia a po roce 1848 po zrušení prefektského titulu ředitelem gymnázia. V těchto funkcích musel přestat učit a cele se věnoval řízení gymnázia. Roku 1835 byl vyznamenán Velkou zlatou medaili se stuhou, roku 1839 titulem arcibiskupského notáře a 1849 titulem c.k.školního rady.

ZAUPER měl široký kulturní rozhled, byl velmi pilný a podobně jako Goethe se zabýval také mineralogií a optikou. Zprvu ho Goethovo dílo nepřitahovalo, ale po vydání Goethových spisů 1816-1822 začal obdivoval básníka tak horlivě, že se stal terčem útoků protigoethovských kritiků. Zauperova kniha "POETIKA" probírá celé dílo jediného člověka – J.W.Goetha. Rozvedl obrovský význam Goethův pro německou literaturu a rozebral jeho zásluhy právě v době, kdy vrcholila protigoethovská kritika německých literátů. Především ocenil Goethovy antické náměty. "Heřmana a Dorotku" považuje za největší dar Goetha německému národu. Rozebírá jeho dramatické dílo, prózu, porovnává jeho styk se Schillerem; vyzdvihuje Goethovu přirozenost, záměrně prostý styl, úspornost v užívání přívlastků a básnické zkratky atd.

Zauperova "Poetika" našla příznivý ohlas v Drážďanech u Böttigera v roce 1821 a ve Vídni u Hohlera. Zauper se osmělil 18.března 1821 poslat knihu Goethovi s prosbou o laskavé přijetí své studie. Goethova reakce předčila všechny Zauperovy naděje. Goethe se vyjádřil velice příznivě a odpověděl, že se těší, že se setká s Zauperem osobně, až přijede do "milých Čech". Tak začala dlouholetá korespondence mezi oběma – až do smrti Goetha. - V letech 1821-1832 tvořila vzájemná korespondence GOETHA s Zauperem více než 40 dopisů.

Poprvé se setkali 6. srpna 1821 v Mariánských Lázních za přítomnosti prefekta gymnázia Steinhausera a lázeňského inspektora Gradla. Schůzka trvala prakticky celý den, hovořilo se o škole, o organizaci výuky, o české literatuře, o antice a samozřejmě o poezii. Probíraly se etické, estetické i politické otázky. Zauper nadšen, po návratu do Plzně píše Goethovi oslavný dopis s básní k jeho narozeninám. Zauperovy studie jsou pak již věnovány přímo Goethovi a ukazují jasněji Zauperovy kritické názory na romantismus. Goethe mu odepsal, že jeho spis je pro něho lichotivým zrcadlem.

Böttiger z Drážďan povzbuzuje Zaupera k pokračování v tomto směru.. Zato kritici-nepřátelé Goetha obviňují Zaupera z podlézavosti, neboť nepochopili Zauperův opravdový upřímný ke Goethovi. Zauper brání Goetha před obviňováním z "nemorálnosti" a "pohanskosti". Snaží se vysvětlit Goethovu náboženskost, třebaže rozdíly mezi nimi byly jasné – Goethe byl panteista a nenáviděl náboženská dogmata – protestantská i katolická.

Podruhé se setkává Goethe s Zauperem 30.června 1822 opět v Mariánských Lázních a zase společně se Steinhauserem. Dohodli se, že budou Goethovi do Výmaru zasílat zprávy o kulturním životě v Čechách. To zajišťoval svědomitě Zauper. Na radu Goethovu, aby psali česky, povzbuzuje vlastenec Zauper své přátele, aby formulovali své články česky, s omluvou, že sám není dostatečně znalý češtiny, ač také psal do novin česky. Zauper se pouští do překladu Homérových eposů do němčiny, což Goethe vítá.

19. a 20. července 1823 se sešli oba potřetí v Mariánských Lázních a kromě literatury byla předmětem hovorů - meteorologie, mineralogie, optika. Byly to dva dny strávené v srdečné atmosféře. Viděli se však naposledy.

Následující korespondence byla zčásti vyřizována Eckermannem, např. 15.března 1824 omlouvá Eckermann Goetha, že je zcela zavalen prací s vydáním svých spisů. Zauperovy styky s Goethem začaly ztrácet na intenzitě a korespondenci s Zauperem vyřizoval ve Výmaru Eckermann. Až 28.1.1829 děkuje Goethe osobně za poslané knihy a omlouvá své stáří, které ho nutí omezit své styky na úzký okruh přátel. Poslední dopis psal Zauper Goethovi tři dny po jeho smrti. Eckermann odpověděl, že Goethova korespondence se Zauperem bude ve vydání Goethova díla. Přitom si stěžoval na nezájem německé veřejnosti o korespondenci básníka se Schillerem a Zelterem. Pokračuje korespondence Zaupera s Eckermannem.

Když v roce 1840 vydává Zauper svoje "Aforismy", vytýká v nich současným autorům povrchnost, laciné efekty a hodnotí současnou literaturu jako úpadek proti době Goetha. Slova obdivu má pro Zeltera, Eckermanna. Nabádá k četbě Goetha. Zajímavé je, že Zauper znal Goethovu dikci tak dobře, že vyslovil pochybnosti o pravosti Goethových dopisů Bettině, které zaměstnávali odborníky. A skutečně - plagiát byl později odhalen!

Zauper vymezuje podstatu Goethova díla: život je v jeho díle obsažen v nejrůznějších situacích, žádná činnost, žádná věda, nic není opomenuto, od astronomie až po předení lnu, stejně tak je nesmírná šíře a směry lidských citů. Goethe cítil obrovskou rozmanitost forem a tvarů v přírodě i ve společnosti jako velice užitečné bohatství života, jako naději na přežití. Z toho pramenil Goethův optimismus k životu. Zauper končí slovy: ´Když staří říkali "básník", mysleli "Homéra", dnes můžeme myslet "Goetha"´ .

"Aforismy" byly poslední Zauperovou studií. S Goethovou smrtí pro něho jakoby ztratil svět smysl. Po Goethově smrti se věnoval plně vedení gymnázia a jen zřídka psal do pražských německých časopisů. - Závěrem nutno říci, že se Zauperovi podařilo správně ohodnotit Goethovo dílo, ukázat jeho věčné hodnoty a ubránit je proti nespravedlivé dobové kritice. Tím pomohl samotnému Goethovi překonat těžké životní období v jeho vysokém věku.

 


//Pramen: Bok Václav: "Goethův plzeňský přítel J.S.Zauper", Minulostí Západočeského kraje VI, 1968.//