Kaplička Julia Lasky
Je vedena v Okresním seznamu památek okresu Cheb pod rejstříkovým číslem 5187 od roku 2000. Nachází se v lesním svahu nad Lesním pramenem nad Chopinovou ulicí.
Slavný ředitel divadla Julius Laska rád chodíval na zdejší prosvětlený svah lesa. Zvláště v době nemoci své matky se tu modlíval za její uzdravení se slibem, že za to postaví v místě kapli. Později, když matka zemřela, dal zde postavit památnou kapli. Jeho matka byla dominantní postavou rodiny a inspirátorkou závratné jeho ředitelské kariéry. Laska se tehdy obrátil na zdejšího stavitele Josefa Forbericha, aby připravil projekt. Tento navrhl štíhlou pseudogotickou kapli a postavil ji v roce 1909. Uvnitř kapličky jsou dvě pamětní desky. Nápis na první pamětní desce uvádí:
"Tato kaple byla zřízena 1909 Juliem Laskou jako následek slibu, poděkování a úcty k Panně Marii a na památku své, nyní v Pánu odpočívající matky. Mariánské Lázně – červen 1909."
Nápis na druhé straně uvádí:
"Tato kaple byla vysvěcena na den svaté Anny 26. července 1909 Jeho Milostí veledůstojným páterem Dr. Gilbertem Helmerem, opatem veledůstojného kláštera v Teplé (první mše svatá sloužena)."
Stavbička zůstala od počátku hosty obdivovanou a českými hosty po roce 1945 nazývanou "Kaplička lásky". Nedávno byla v kapličce uzavřena první svatba, při níž byl účasten jako zástupce města poslanec Ing. Jindřich Horáček.
K řediteli divadla Juliu Laskovi
Inspirátor kapličky - Julius LASKA - se narodil 1853 v Linci a vyučil se tapetářem. Od mládí ho lákalo divadlo, od 15 let vystupoval jako herec a postupně byl ředitelem řady divadel - v rodném Linci, v Salcburku, v Řezně a v Mariánských Lázních. Laska byl velmi malé postavy a bez podpory své dominantní matky by nikdy nebyl tak úspěšný. V Mariánských Lázních bydlel s matkou v domě Wiener Haus. Roku 1915 se Laska ve svých 62 letech nabídl jako dobrovolník na frontu. Po roce 1921 se stáhl do soukromí, vrátil se do rodného Lince, kde zemřel 1934 zcela zchudlý.
Julius Laska dne 1. května l889 převzal divadlo, když byl vybrán ze 105 uchazečů. Jeho radost zkalilo, když zjistil, že v městě proti sobě vedou nesmiřitelný boj dvě politické strany a on se ocitl mezi nimi jako mezi dvěma mlýnskými koly. Přesto přežil toto zklamání a 33 let řídil zdejší divadlo. Byla to také nejslavnější doba tohoto divadla (v letech 1889–1921). Hrály se činohry, veselohry, opery a operety, revue, předváděly se nové tance, probíhaly tu koncerty orchestrů, pěveckých sborů atd. O sezónách přijímal Laska v divadle takové slavné diváky jako byl anglický král Edward VII či perský šach Muzzefir-Eddin a připravoval program na jejich přání, V zimě vyjížděl s divadelním souborem do ciziny a slavil četné úspěchy. Jeho bohaté zkušenosti režisérské, široké známosti s autory, překladateli, nakladateli a umělci využil k vylepšování mariánskolázeňské scény. Mezi herce, jejichž jména tehdejší generace považovaly za nezapomenutelná "na věky" byli Alexandr Girardi, Richard Tauber, Leo Slezak, Josef Kainz, Adéla Sandrocková, Gustav Maran, Alexander Moissi a tanečnice Isadora Duncanová a Saharer. Za Laskyho proběhla v roce 1905 - po velkém požáru divadla v Americe - přestavba divadla do secesní podoby podle plánů vídeňského architekta Walchera von Montheima. V roce 1910 bylo divadlo vybaveno novými stroji a elektrickým osvětlením a od roku 1919 měl Julius LASKA vedle sebe mladšího ředitele George Hölleringa. Ten se stal 1921 ředitelem; od roku 1925 řediteloval Max Linnbrunner z Řezna.