Sasko-výmarský velkovévoda Karl August

Velkovévoda Karl August (1758-1828) navštívil Mariánské Lázně v létě 1823, podnícen nadšeným vyprávěním básníka Johanna Wolfganga von Goetha o Mariánských Lázních. Velkovévoda zde bydlel v Klebelsbergově paláci, v místnostech, které v letech 1821 a 1822 používal Goethe. V osudovém létě 1823 zasáhl poněkud nešťastně do Goethova života, když zde v Klebelsbergově paláci požádal Amáliii Levetzowovou o ruku její dcery Ulriky pro svého stárnoucího ministra Goetha. Matka neodpověděla a po této narychlo opustila rodina Amálie von Levetzowové Mariánské Lázně a odcestovala do Karlových Varů. Goethe se po několika dnech vypravil za nimi.

Sasko-výmarský velkovévoda Karl August byl dlouholetým upřímným přítelem Goethovým. Byl nejstarším synem ovdovělé sasko-výmarské vévodkyně Anny Amálie (1739-1807). K výchově svého syna vévodkyně Amálie Anna měla od roku 1772 na výmarském dvoře básníka Christopha Martina Wielanda (1733-1813), kterého sem povolala tři roky před příchodem Goetha. Wieland tu zůstal až do smrti, byl mimořádnou svobodomyslnou osobností, která příznivě ovlivnila příštího panovníka. Vladařka Amálie Anna byla neteří pruského krále Fridricha II. a již ve svých devatenácti letech (1758) převzala vládu. Projevila se jako vzdělaná, kulturní a uvážlivá panovnice; také napsala hudbu ke Goethově hře Erwin a Elmira; byla i schopnou kreslířkou. Mladý Karl August vyrůstal jako svobodomyslný temperamentní muž, který cítil nezbytnost stmelit roztroušené německé státečky ve velkou říši pod vedením Pruska. Oženil se s hessenskou princeznou Luisou. V roce 1791 založil městské divadlo ve Výmaru. Velmi podporoval rozvoj přírodovědy na svém dvoře.

Jako pruský generál táhl Karl August do Francie a bojoval proti Napoleonovi. Císař Napoleon ho tehdy nazval "nejneklidnějším panovníkem v Evropě". Po porážce byl Karl August nejprve na útěku, ale když se v roce 1806 připojil k Rýnskému spolku (1806-1813), Napoleon ho přijal a jmenoval "velkovévodou". V roce 1815 nastoupil na trůn sasko-výmarský a zapojil se do řízení pruské politiky a řídil pruský celní spolek. Proti vůli svého ministra - v této věci kupodivu reakčně smýšlejícího Goetha - vyhlásil svobodu tisku a zavedl jako první německý panovník zemskou ústavu (1816).

Básník Goethe byl blízký přítel panovníka a spolu si tykali - vždyť dlouho spolu užívali radosti volného života, při čemž Karl August značně zanedbával svou mladou manželku. Jejich nevázaný život často vzbudil nelibost na výmarském dvoře, který v Goethovi spatřoval zprvu nebezpečného cizince jako svůdce mladého vévody. Ale přátelství panovníka a Goetha nakonec způsobilo, že Výmar se stal centrem německého duchovního života. Ačkoliv byl Goethe starší, přežil o čtyři roky svého přítele Karla Augusta.

 


Literatura:
"Gestalten der Weltgeschichte - Zeitgenössische Miniaturen berühmter Persönlichkeiten aus vier Jahrhunderten" Hamburgt-Bahrenfeld 1933
ŠVANDRLÍK Richard: "250 let od narození J.W.Goetha" - HAMELIKA, vlastivědný časopis č. 6-7/1999 z 10.srpna 1999