Konstantin Michajlovič Staňukovič
v roce 1876

Nový HOTEL OLYMPIA stojí na místě lázeňského domu BOHEMIA (čp. 88). Dům stál téměř 150 let (až do doby demolice) a ačkoliv sloužil jako činžovní dům s trvalými nájemníky, zbývalo tu pořád dost světnic i pro lázeňské hosty. A z těchto hostů byl asi nejslavnějším ruský spisovatel Konstantin Michajlovič STAŇUKOVIČ (1843-1903).

Pobýval v tomto domě v Mariánských Lázních v červenci 1876. V kurlistech byl sice zapsán jako "carský ruský námořní poručík mimo službu a ředitel společnosti parní plavby" (mimo službu se dostal již v roce 1864), ale důležitější, že byl spisovatel a publicista s významným místem v ruské literatuře.

Při léčení svých neduhů v lázních bedlivě pozoroval život lázeňské společnosti a svá pozorování zvěčnil v prvním díle svého románu "Tůně" ("Omut") a v něm lázeňského židovského doktora Fische (= H.E. Kische).

Popisuje Mariánské Lázně samotné jako místo "čisťounké, přívětivé, ponořené do lesů pod svahy bohémských hor." Sezónu "v plném rozpuku" nazývá "sjezdem na promenádě" a na sjezdu "tlupu všemožných národností, počínaje výjimečnými zde Angličany a Rusy, konče pak jakýmsi bronzovým indickým maharadžou o nesmírné tučnosti." Život u pramenů začíná v 6 hodin ráno, kdy se dává do pohybu mezinárodní proud žaludečních katarů, přecpání se a jiných neduhů. Takový svět dobrosrdečných, plných tváří, naditých forem a vedle nich hubených, zažloutlých líc! To vše se ráno dává do pohybu a spěchá k pramenům.

Staňukovič se věnuje i popisu mariánskolázeňských domácích, co se týká jejich povinností. Všímá si srdečnosti lékařů, personálu hotelů, prodavačů tabáků, číšníků a uklízeček - a to zvláště k ruským hostům.

Hrdinu svého románu ubytoval v hotelu KLINGER, kam ho poslal jeden ruský lékař za doktorem Fišem, aby ho osvěžoval ve vodách a "sundal mu bříško". Popis doktora Fiše jako čilého úslužného židáčka, nejlepšího ze zdejších "wasserdoktorů", majitele krásné vily - sedne jako ulitý na doktora Enocha Heinricha Kische. Popisuje ho jako čiperného doktora který se bojí, aby nepřišel o žádného pacienta, soustředěného na peníze a zcela očarovaného pěti guldeny za konzultaci, které dostal od hrdiny románu. Je tudíž ochoten vyjít hrdinovi ve všem vstříc, včetně získání dámské společnosti na projížďku do Teplé. Fiš se učil rusky, aby mohl hovořit s pacienty, psal ruské brožury a spolupracoval s petrohradskými lékařskými institucemi

O Mariánských Lázních Staňukovič psal:

"Ruských je v tomto roce (1876) mnoho. Vypadá to, jakoby jen Petrohrad vypustil polovinu všech svých obtloustlých politiků, generálů a direktorů departmentů sem (tu druhou polovinu do Karlových Varů). V kurlistech se často zjevují ruská jména, podobně jako ruské tváře na promenádě. Ach Bože, jak skromní a líbezní jsou tu naši byrokratičtí Jupiteři !!! Na státní hranici doslova odložili spolu s mundury i svůj "olympijský nadhled" (nadutost) a zde se objevují jako prostí hosté až úzkostlivě a mile jednající s cizinci, jakoby se báli, že nebudou pokládáni za plně civilizované. Zde "hodný" generál, doma obávaný voják a grobián, přestrojil se tu do selského kostýmu, ponižuje se před číšníkem, před nosičem, a podivuhodně tu uplatňuje své nově získané úslužnosti ..."

-rš-