Kostel sv. Anny ve Velké Hleďsebi

Jde o nejvýznamnější historickou památku v obci Velká Hleďsebe u Mariánských Lázní, třebaže v roce 2001 dovršila teprve 90 let. Snad proto zůstávala památkově opomíjena a nedoceňována. Nad obcí se tyčí jako nepřehlédnutelný centrální bod obce s věží, vysokou 42 metrů. Kostel postavil v letech 1908-1911 architekt Josef FORBERICH z Mariánských Lázní.

Vnější charakteristika kostela sv.Anny

"Hleďsebský pseudorománský kostel sv. Anny je omítnutá cihlová stavba s dekorativní architekturou. Půdorys kostela sleduje basilikové schéma o třech lodích a s transeptem (příčnou lodí) před oltářištěm, které je uzavřeno pseudorománskou apsidou. (Výrazná příčná loď dává půdorysu křížový ráz.) Oltářiště nese klenutý strop. Nad hlavní lodí a nad transeptem jsou ploché kazetované stropy z přírodního dřeva. Postranní lodě mají v nadstavbě prostorné empory (tribuny). Kazatelna v romaneskním stylu je kamenické dílo kamenického mistra Böhma z Heřmanova u kláštera Teplá. Věž-zvonice je umístěna nad hlavním vchodem kostelní fronty." (Anton GNIRS, 1932)

Kostel sv.Anny projektoval Josef FORBERICH v pseudorománském slohu s úmyslem vdechnout novému kostelu uměleckou starobylost a s ní hlubokou důstojnost a úctu. Roli v jeho rozhodnutí hrálo i to, že ve Velké Hleďsebi až do 20.století žádný kostel nebýval.

Románský sakrální sloh se vyznačoval rotundami, později pak podélnými kostely ve formě trojlodních bazilik, často s dvěma věžemi. Hleďsebský komplex připomíná starorománskou kompozici chrámu Svatých apoštolů v Kolíně nad Rýnem (jedna hlavní věž s dvěma rotundami, hlavní loď s patrovými bočnými loděmi, monumentální transept, na opačném konci apsidy a přístavky). Jinými vzory pro stavbu zdejšího kostela mohly být podobné románské stavby z českého vnitrozemského okruhu - viz fotografie. Jde o tribunový kostel Nanebevzetí P.Marie v Mohelnici u Mnichova Hradiště (kol 1250) anebo románská trojlodní bazilika P.Marie ve vsi Tismice, jihozápadně Českého Brodu (kol 1220). Její hlavní loď doprovázejí dvě patrové bočné lodě. Celý komplex je však jednodušší, bez transeptu. Všechny tři lodě jsou zakončeny apsidami a chybí přístavky. Tismická bazilika má dvě masivní věže, mezi nimiž je hlavní vchod. V hleďsebském komplexu s jednou věží jsou na místě těchto věží drobné, ale dekorativnější rotundy.

Vnější, bohatá kompozice novorománského hleďsebského kostela napovídá zvědavým kolemjdoucím už zvenku - při uzavřeném kostelu, že také interiér bude pestře členěný a dekorativní.

Exteriér farního kostela sv.Anny

Popis jednotlivých architektonických článků kostela potvrzuje hluboké a důsledné přimknutí k románskému slohu ve všech známých prvcích.

1. Masivní, jen z dálky štíhlá věž-zvonice v západní frontě kostela je beze sporu dominantní částí stavby. Je čtvercová a bohatě zdobená. Schodiště se šesti schody vede k hlavnímu portálu kostela (viz FOTOGRAFIE čís.1), jde o pseudorománský ústupkový portál nahoře s archivoltou a po stranách s dvěma páry sloupků. Sloupy mají jednoduché postamenty, uprostřed dříků jsou ozdobné prsteny, hlavice sloupků mají ornamentální zdobení a z obou párů hlavic běží ustupující půlkruhové plastické oblouky. Ty tvoří rám pro typický románský tympanon, v němž je plastika Piety. Tympanon v románských dobách býval barevně, ornamentálně i figurálně bohatě zdoben. Bývaly sem umísťovány různé biblické výjevy jako Klanění Tří králů (viz například jižní tympanon v mariánskolázeňském katolickém kostele), Vzývání P.Marie (viz vstupní tympanon tamtéž), Kristus na nebesích. Na hleďsebském portálu propracovaný detail chybí a stejně jako celý exteriér, třebaže pseudorománsky zdobený, zůstává jednoduchý. Právě touto jednoduchostí ve stavebním stylu chtěl architekt dosáhnout pociťování nefalšované starobylosti.

Nad hlavním portálem je mohutné rozetové kruhové okno, obtočené třemi plastickými okružími a nad rozetou ještě půlkruh. Původní funkce rozety, osvětlovat interiér kostela ze západní strany, zde už chybí, zato se tu objevuje zvláštní symbolika v dekoraci rozety - čtyři vzájemně se proplétající kruhy.

Nad rozetou je typické románské dvojokno (viz FOTOGRAFIE čís. 2) s třemi sloupky s jednoduchými patkami i hlavicemi. Okna mají půlkruhové horní zakončení, v podřímsí obloučkový vlys. Velký půlkruh pak nahoře uzavírá dvojokno.

Nad dvojoknem je štíhlé trojokno (viz FOTOGRAFIE čís.2 a 4) s větším prostředním oknem, všechna tři okna mají půlkruhové horní zakončení. Nad trojoknem je římsa a v podřímsí opět obloučkový vlys, značně veliký a pouze se čtyřmi obloučky. Nad římsou jsou na všech čtyřech světových stranách věžní hodiny. Po obou stranách hodin jsou slepá románská okna, nad hodinami v lomenicové ploše zdi plastický kříž. Architektura věže je zakončena na všech čtyřech stranách lomenicovými trojúhelníkovými stříškami a na vrcholu každé lomenice je křížek. Plechový jehlan věže stoupá vzhůru, stále se zužuje, uprostřed jehlanu je prstencové ozdobení a nahoře ve výši 42 metrů je jehlan korunován křížem. Z čelního pohledu na rozích věže jsou nejprve opěráky s trojlístkovým vlysem, zastřešené zelenou lomeničkou, v prvním a druhém patře jednoduché opěráky, zastřešené červenými minitaškami.

2. Po obou stranách věže jsou symetricky postavené doprovodné patrové rotundy (viz FOTOGRAFIE čís. 3 a 4) s dveřmi se zdobeným kováním. Nad dveřmi je ozdobný plastický kruh v půlkruhové ploše nad vchody. Nad vchody v omítce je nejprve trojlist, v patrovém podřímsí je mocný obloučkový vlys trojlistového tvaru. Rotundy mají asi 1/2 m vysoký kamenný fundament; nad ním jsou v omítce vysoké pilastry s výraznými plastickými hlavicemi. Nad patrovou římsou má každá rotunda šest úzkých vysokých oken, nahoře zakončených půlkruhem. Nad nimi střešní římsa má v druhém podřímsí opět drobnější obloučkový vlys. Každá rotunda je zakončena kuželovou střechou, které překrývá římsu a na hrotnici s ozdobným elipsoidem a makovičkou vévodí drobný kříž.

3. Za věží, směrem na východ, stojí vysoká hlavní loď, kterou po obou stranách zčásti zakrývají dvě, pro románský sloh typické patrové bočné lodi. Hlavní loď se objeví až za bočními loděmi nahoře vyzdobená pěti kruhovými okny, každé zdobeno čtyřlistem a rámováno plastickým dvojkružím. Rovněž kruhová okna (rozety) různých tvarů patří k románským prvkům. - V podřímsí sedlové střechy opět běží masivnější obloučkový vlys.

4. Bočné lodi (viz FOTOGRAFIE čís. 5) jsou patrové a v obou patrech je po pětici vyšších oken s horním půlkruhovým zakončením a s plastickým rámem. Deset oken po obou bocích kostela je dostatečným průnikem světla do kostela. Jednotlivá okna jsou vertikálně oddělena širokými pilastry a horizontálně samostatným podřímsím každého okna s obvyklým masivnějším obloučkovým vlysem. Horní patro má nad okny pod římsou neobvykle ropracovaný pás drobného plastického dekoru s dvěma třapečky u každého dekoru. Polosedlová střecha klesá poměrně mírně od hlavní lodi k okapu.

5. Transept neboli příčná loď (viz FOTOGRAFIE čís. 6) má sedlovou střechu, zakončenou na vrcholech kříži. Transept navazuje na hlavní a bočné lodi a je velmi výrazný. V komplexu stavby přetíná hlavní loď a odděluje ji od presbytáře (oltářiště). Příčná loď je na obou postranních čelech rozčleněna dekorem. Jižní čelo transeptu (liší se od severního) má v přízemní části jsou tři velmi vysoká úzká okna, nahoře zakončena půlkružím. Prostřední okno je nejvyšší. Nad okny běží římsa a v podřímsí je opět mohutný plastický obloučkový vlys. Nad římsou, mezi dvěma od sebe vzdálenými vysokými štíhlými okny je rozeta s deseti listy, s typickým středovým zdobením. Nad ní jsou ve fasádě dva plastické kříže s kulovým zakončením. Nad nimi je uprostřed znovu podlouhlé štíhlé okno a v lomenici podstřešní masivní obloučkový vlys. Okna se tedy objevují na jižním čele příčné lodi ve třech horizontálních patrech a směrem vzhůru se jejich velikosti zmenšují. Jižní část transeptu má po obou stranách - odspoda nahoru - menší okno, nad ním vysoké štíhlé okno, obě půlkruhově zakončené, nad nimi kruhové okno s čtyřlistem a plastickým dvojkružím.

Obloučkový vlys jako typický románský prvek se tu objevuje všude a v nejrůznějších formách. Nalézá se na věži, na rotundách, na hlavní i na bočných lodích, dvakrát se nyní objevuje na čelní fasádě - severní i jižní - transeptu, ale výrazně i na východní straně transeptu, kde následuje v podřímsí i ve střední lomenici, kde na transept navazuje střešně již nižší presbytář. Vlysy dále lemují oltářiště, východní apsidu atd.

6. Oltářiště (presbytář) se zvenku jeví jakoby nějaký samostatný přístavek transeptu. Propojení oltářiště s hlavní lodí je totiž přerušeno příčnou lodí. Oltářiště je stavebně téměř zakryto: zčásti transeptem, ale také sakristijním přístavkem a nakonec mohutnou východní apsidou. Sedlová střecha oltářiště nese věžičku s málo obvyklým tvarem. Zde pravděpodobně býval malý zvonek. Tato druhá kostelní věžička s náznakem lucerny a zakončená křížkem poněkud zmírňuje dominantní pocit hlavní věže ze vzdáleného pohledu na tuto stavbu.

Přes uváděné překrytí jinými částmi architektury kostela má presbytář po obou stranách v patře čtyřokno s typickým horním půlkružím a nad ním v podřímsí opět jiný typ obloučkového vlysu.

7. Sakristie (viz FOTOGRAFIE čís. 7) je typickým přístavkem, přiléhajícím k oltářišti nakloněnou sedlovou střechou. Stojí mezi příčnou lodí a oltářištěm a na východě je zakončena klenutou čtvrtkulovou konchou, zvenku apsidou (polorotundou) se čtyřmi samostatnými úzkými vysokými okny a překrytou nízkou půlkuželovou stříškou (OBR. č. 7). Přístavkem sakristie je vchod se sedlovou stříškou a s menšími dveřmi, zakončenými nahoře půlkruhem. Nade dveřmi je plastika trojlistu. Ke dveřím se přichází schodištěm se šesti schody. Po stranách vstupu je po jednom nízkém okně, zakončeném nahoře půlkruhem, a ani zde po stranách přístavku nechybí v podřímsí obloučkový vlys.

8. Mohutná apsida (viz FOTOGRAFIE čís. 8) uzavírající východní stěnu oltářiště má tři vysoká okna, nahoře končící půlkruhem, mezi okny jsou čtyři plasticky výrazné, ale jednoduché pilastry. Apsida má nahoře dvě římsy. Spodní římse kupodivu chybí obloučkový vlys, ale v horní podřímsí je opět zajímavý obloučkový vlys v párech, stojících na malých pilastřících. Apsida patří k dalším typickým románským prvkům. A také okna jsou románská, tj. úzká a vysoká, nahoře končící půlkružím.

9. Severní strana kostela je v symetrii se stranou jižní, ne však úplně. Postupujeme-li zde od věže, hned při věži se nachází malá rotunda (viz FOTOGRAFIE čís. 9) stejného tvaru jako na straně jižní. Severní strana věže (viz FOTOGRAFIE čís. 4) je zdobena odspoda nejprve v patře dvojoknem, nad ním trojoknem a nahoře hodinami ve stejné podobě jako na západním čele. Východní strana věže má stejný dekor jak čelní fronta..

10. Na malou rotundu navazuje severní boční loď (viz FOTOGRAFIE čís. 10), která má stejné dekorativní vybavení jako boční loď jižní, stejná je i výzdoba fasády transeptu na západní straně - v přízemí menší úzké okno, v patře vysoké úzké okno, obě okna končící plastickým půlkruhem na zdi; v druhém patře kruhové okno stejné dekorace a ve stejné výšce jako kruhová okna hlavní lodi. Podřímsí západní stěny transeptu zdobí masivní obloučkový vlys. Severní čelo transeptu se liší od jižního:

11. Nachází se tu severní románský ústupkový portál se schodištěm (viz FOTOGRAFIE čís. 11). Tento portál je o poznání dekorativnější než hlavní portál věže. Schodiště se šesti schody vede ke dveřím, které tu mají tvar jetelového listu (typický prvek stavebního přechodu k rané gotice). Portál je dnes trvale zavřen vnitřními úpravami a není tedy používán. Zdá se však, že původně sloužil jako hlavní přístup do kostela.

Zdejší ústupkový románský portál, který má po obou stranách po čtyřech sloupech. Románské sloupy dodržovaly antické dělení na patku, dřík a hlavici. Zde jsou jednoduché patky, uprostřed dříků jsou tři ozdobné prsteny s prostředním silným. Hlavice sloupů mají bohaté ornamentální zdobení a končí náběžní římsou. První pár sloupů je zdoben provazcovitě (šroubovitě) a rovněž první z horních půlkruhů archivolty je provazcovitý a nejvýraznější. Další tři páry sloupů jdou ústupkovitě k dveřím, při čemž třetí pár dříků má jemný ornament. Čtyři horní krycí desky (tv. abakus) jsou tříplošinkové a nesou dvě ustupující půlkruží nad každým párem sloupů. Masivní dveře jsou křižovány napříč přimontovanými kovanými pláty, u nichž v místě překřížení je ozdobou květ se čtyřmi lístky. Nad dveřmi je dekor v půlkruhu - nejasného, snad rostlinného motivu.

12. Severní čelo transeptu nad portálem (viz FOTOGRAFIE čís. 12) je zdobeno již podobně jako jižní čelo. Odspodu je nejprve úsečka s podřímsím s mohutným obloučkovým vlysem, nad ním je desetičleněná rozeta, která má po stranách dvě úzká vysoká okna; nad rozetou jsou dva plastické kříže s kruhovými koncovkami, nejvýše pod lomenicí malé okno a v podřímsí lomenice znovu stoupající obloučkový vlys. Vrchol sedla nese kamenný kříž.

Vůbec na všech vrcholech střech a střešních hranách jsou samostatné kamenné křížky. Vdechují této církevní stavbě symbol zbožné vroucnosti a symbol duchovního směřování myšlenek k nebesům. Připomínají věřícím všudypřítomnost Boží. Patří též k románskému slohu.

13. Východní a západní zdi transeptu (viz FOTOGRAFIE čís. 10 a 13) mají jak uvedeno – v přízemí románské okno s horním půlkružím a v druhém patře masivní rozetu s vnitřní ozdobou čtyřlístku. Za transeptem na severní straně se nachází druhá sakristie se vstupním přístavkem, vše stejné jako na jižní straně. Bylo tu však odstraněno schodiště k přístupovým dveřím.

Interiér farního kostela sv.Anny

Podle stavu interiéru kostela v roce 1983 se zde nacházejí:

1. barevné okno s postavou svatého Michaela s nápisem "St.Michael" je věnování Anny EBERTOVÉ z Klimentova čp. 8 jako vzpomínka na manžela Michaela Eberta
2. barevné okno s postavou svatého Frederika s nápisem "St.Fredericus" je věnování Josefiny METZNEROVÉ z Mariánských Lázní jako vzpomínka na manžela Friedricha Metznera, městského radního
3. přímo za oltářem je barevné okno se stromy a houštinami bez nápisu
4. barevné okno s postavou svatého Antonína s nápisem "St.Antonius" je věnování rodiny Thummererů z Velké Hleďsebe čp.37 (starosta obce)
5. barevné okno s patronkou kostela sv. Annou a s nápisem "St.Anna"
6. hlavní oltář, klasicky štafírovaný, má místo hlavního oltářního obrazu sochu sv.Anny s knihou v ruce
7. dvě sakristie
8. dřevěný kříž asi 5 m výšky s Ježíšem Kristem v životní velikosti
9. kamenná křtitelnice (obdobná kamenická práce jako kazatelna)
10.postranní oltář P.Marie s její sochou
11. soška sv.Terezy na podstavci s nápisem dole je pozdější věnování Terezy Schusterové z roku 1932
12. barevné okno s postavou svaté Barbory s nápisem "St.Barbara" je věnování Barbory a Josefa Worschů z Kli- mentova čp. 74
13.barevné okno s postavou svatého Jiří s nápisem "St.Georg" je věnování Georga a Marie Zischků z Mariánských Lázní v roce 1908

14. barevné okno s postavou Madony s nápisem "Madonna Sixtina" je věnování Marie Hartmannové ze Tří Seker
15. barevné okno s postavou svatého Martina s nápisem "St.Martinus" je věnování Amálie Schwarzové z Velké Hleďsebe, manželky okresního velitele (+ 27.4.1917 a je pochována v rohu hřbitova i se svým manželem Martinem Schwarzem, okresním velitelem, protektorem spolku vysloužilců, zakladatelem a vedoucím spořitelny Reiffeisenky, čestným velitelem místních hasičů etc. etc.(+ 27.7.1929)
16. horní barevné okno s postavou patronky kostela s nápisem "St. Anna" je věnování Franze a Anny Krausů z Klimentova čp. 19
17. barevná rozeta
18. horní barevné okno s postavou svaté Margarety s nápisem "St.Margareta" je věnování Anny a Rozy Schwarzových z Klimentova čp. 73
19. barevné okno s monogramem A.M. (Ave Maria)
20. dřevěná zdobená zpovědnice
21. kazatelna v romaneskní formě je dílo mistra kamenického Böhma z Heřmanova u Teplé
22. postranní oltář Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se sochou Krista v životní velikosti
23. oltářík ve výklenku se sochou sv.Antonína s Ježíškem
24. oltářík ve výklenku se sochou sv. Josefa s Ježíškem s nápisem "St.Joseph"
25. na stěně zavěšená listina v rámu, podle níž kostel světil světící biskup dr.Venceslaus FRIND 12. října 1911
26. na stěně zavěšená listina v rámu, podle níž došlo k zasvěcení Viae cruciae (Křížové cesty) 3.března 1912
27. VARHANY na kúru pocházejí z kostela sv.Leonharda ze Sangerbergu (dnes Prameny) a jsou starší než tento kostel. Pocházejí z roku 1891, výrobcem byl Eman. S.Petr. Varhany sem štafíroval (po zničení kostela sv.Leonharda v Pramenech) roku 1955 Josef Julius z Plzně na místo původních varhan, které byly pak uloženy na levé tribuně. Zajímavé je, že podstavec varhan bylo nutno seříznout, protože kúr v kostele v Sangerbergu byl nakloněn. Nápis na varhanách uvádí jméno dárkyně: "Zu Gottes einigen Lob und Preiss spendete diese Orgel Frau Thusnelda TANZER, geborene Leu aus Berlin, Mitglied des Militär-Veteranen-Unterstützung Vereins in Sangerberg." – Na levé tribuně je dvoumanuálové harmonium.
28. zvonice nad vchodem měla původně tři zvony – velký, střední a malý, ale za první světové války byly dva sneseny (velký a střední). Po válce byly nově zavěšeny čtyři zvony, ale za druhé světové války opět sneseny a odvezeny. Zůstal jen jeden.
29. vnější stěna věže nad vchodem má v tympanonu plastiku Piety, nad ní zdobené dvojokno, nad ním zdobené trojokno, nad ním funkční věžní hodiny, nad ním štíhlou plechovou věž
30. tribuny nad postranními loďmi a nad nimi v patrech nad sebou: trojdílné ozdoby, nad nimi kruhová zdobená okna se čtyřlistem, po pěti na každé straně; nejvyšší patro má ve středu uprostřed uzavřené trojokno s větším prostředním a po stranách ozdoby trojlístků po třech po každé straně
31. kostelní lavice
32. dvě kruhová schodiště po stranách průčelí kostela, vedoucí na kúr.

Socha sv.Jana Nepomuckého

Před vchodem do kostela je umístěna SOCHA Sv. JANA NEPOMUCKÉHO s nápisem vzadu "G.Eckert 1862". Malovaný nápis na podstavečku vpředu zanikl. Kamenný podstavec je třídílný, 100 cm vysoký, na něm zdařile komponovaná socha svatého výšky 150 cm. Socha má v ruce kříž a na hlavě kněžskou pokrývku. Vzadu je nápis a letopočet renovace: "G.Eckert 1862". Podrobné popisy sochy jsou z roku 2002 (Buchtele Zdeněk a kol.) a 1980 (Švandrlík Richard).

Podle německé vlastivědy (1977), ve Velké Hleďsebi u vesnického rybníka na formanském náměstí před domem Weinmichla čp.7 stála socha sv.Jana Nepomuckého, kterou dal postavit v roce 1839 Josef ZUBER. Socha stávala mezi dvěma kaštany a celému místu se "U Jána" (Beim Johannes). Protože bývala až do doby postavení kostela nejvýraznějším sakrálním prvkem v obci, držely se tu májové pobožnosti, při nichž byla socha ozdobena množstvím věnců a květin. Po druhé světové válce vznikl parčík přes silnici proti radnici a při stavbě kulturního domu byla socha sv. Jana Nepomuckého přenesena na dnešní místo před vchod kostela a renovována. Emanuel POCHÉ (1980) zcela nepravdivě uvádí, že socha pochází až z roku 1914.

K postavě stavitele kostela sv.Anny

Josef FORBERICH, novodobý mariánskolázeňský architekt z počátku 20. století, stavěl lázeňské domy v Mariánských Lázních v přísně historizujícím stylu a vytvořil specifická díla, většinou v podivuhodném pohádkovém stylu s množstvím překrásných architektonických prvků v oknech, římsách, s balustrádami, hradbami. Tyto prvky vybíral ze všech dosavadních stavebních stylů, propojoval je a často se u něho objevují díla, kdy každé patro je v jiném převládajícím stylu od novorománského přes novogotický, k novorenesanci a k novobaroku. .

K jeho architektonickému dědictví patří činžovní vily Svatý Martin, Sněhurka a Šípková Růženka v Ruské ulici, pensiony Regent a Morava proti komplexu Bellevue-Casino, kaplička Lásky u Lesního pramene, lázeňský hotel Carlton (dnes SVOBODA) v Chopinově ulici, obecní radnice ve Starých Úšovicích a nelze vyloučit, že také hleďsebská radnice je jeho projektem.

Josef Forberich byl z nejmladších zdejších architektů a byl často kritizován, že je tvůrcem slohu bezduchého, nejednotného až titěrného, třebaže návštěvníky Mariánských Lázní jeho architektura uchvacovala a těšila se velkému zájmu. Kritika se zmírnila teprve v posledním desetiletí a mění se i odborný názor na jeho stavby. Hleďsebský římskokatolický kostel s mimořádně povedenou, čistou pseudorománskou architekturou patří k jeho stěžejnímu dílu a beze sporu i k novodobým historickým památkám.

Přípravy stavby hleďsebského kostela

Původní vesničky tachovského chodského strážního okruhu (Velká a Malá Hleďsebe, Drmoul, Trstěnice, Horní Ves) jsou starší než se dosud soudilo. Patřily od počátků pod farnost Trstěnice, kde stál a stojí farní kostel sv.Víta. Podle listiny, nalezené v minulosti při opravě kostelní věže, měl být založen roku 1200 a nějaký čas patřil pod klášter Teplá. V trstěnickém kostele byli Hleďsebští křtěni, oddáváni a na hřbitově kolem kostela pochováváni. Po zrušení původního starého hřbitova kolem farního kostela byl založen nový hřbitov na okraji Trstěnic a obě Hleďsebe zde měly samostatná oddělení, a to až do roku 1906. Po staletí chodívali Hleďsebští více než jednu hodinu chůze přes Drmoul do trstěnického kostela na bohoslužby - v zimě, v létě, za jakéhokoliv počasí, o nedělích a svátcích. Pro staré osoby i malé děti to byl nemalý výkon.

V druhé polovině 19.století se zrychlil růst počtu obyvatel ve Velké Hleďsebi i v Klimentově (založeném až koncem 18.století) a začalo se uvažovat o postavení kostela v místě. První popud k této aktivitě dal farář Ludwig GROH (později kanovník v Praze). Starosta Anton Thummerer jeho myšlenku ihned podpořil.

V roce 1901 vznikl spolek pro stavbu hleďsebského kostela pro obě Hleďsebe a Klimentov. Předsedou spolku se stal starosta Anton THUMMMERER (viz bod 4), členy výboru radní Anton ARBES, učitel Josef HARTMANN, kupec Fritz Ingrisch a starosta Klimentova. Za členy spolku byly získány i prominentní osoby jako světící biskup dr.Václav FRIND z Prahy, nový opat tepelského kláštera dr.Gilbert HELMER, a mariánskolázeňský městský radní Friedrich METZNER (viz bod 2), též majitel domu čp.86 AUSTRIA v Mariánských Lázních (dnes opuštěný dům Alfa vedle domu Rozkvět na Mírovém náměstí). Obec Velká Hleďsebe uzavřela hypotéku na 30000 rakouských korun, kancelář císaře Františka Josefa I. ve Vídni přispěla 1000 K a pražský spolek svatého Bonifáce poslal též 1000 K. Dále přispěl hoteliér Georg ZISCHKA z Mariánských Lázní, nájemce klášterního kursálu (dnes CASINO), který v té době (1902-1903) budoval hotel Krakonoš (viz bod 13).

Parcelu ke stavbě kostela poskytl Anton SCHWARZ. Byl majitelem hostince "Stadt Marienbad" proti nádraží a traduje se, že jeho manželka Anna vyslovila přání, aby byl kostel zasvěcen svaté Anně, matce P. Marie. Nabízí se tu ještě jiná souvislost. Kolem roku 1900 rychle rostly lázeňské čtvrti Nádražní a Šenov a nejbližším kostelem byl chrám Nanebevzetí P.Marie v lázních nebo kostel sv.Antonína Pad. v Úšovicích. Oba byly přecejen vzdáleny a řešení se hledalo v postavení druhého římsko-katolického kostela poblíž nádraží v Mariánských Lázních. Kostel měl stát na místě domu čp.392 a měl sloužit věřícím v této rychle se rozvíjející části města i obyvatelům Šenova a Hamrníků. A měl být zasvěcen svaté Anně! Když byla Nádražní čtvrť v roce 1902 propojena tramvají s horní částí Mariánských Lázní, kde byl hlavní chrám, byla tu možnost jezdit na mše tramvají a od myšlenky druhého kostela se ustupovalo. Roku 1910 byl na uvažované "kostelní" parcele postaven obytný dům, který dostal název "SVATÁ ANNA". V té době se již dostavoval hleďsebský kostel sv.Anny.

Stavba a otevření kostela sv.Anny

Plány připravil a stavbu v roce 1908 započal stavitel Josef FORBERICH. Roku 1908 se konalo slavnostní vysvěcení základního kamene tepelským opatem dr. Gilbertem HELMEREM. Do čtyřhranné krabice byla vložena zakládající listina, zaletována a zazděna v základním kameni. Stavba byla dokončena v roce 1911 a vysvěcena 12. října 1911 světícím biskupem dr. Václavem FRINDEM (viz bod 25.) Podle jiné verze světil hleďsebský kostel tepelský opat, který také zakoupil dům v obci jako budoucí faru a později daroval obci Velká Hleďsebe.

Zprvu byl kostel lokální, filiální, při farním kostele v Trstěnicích. Mše se tu konaly o nedělích a svátcích. Když byl za první světové války přidělen trstěnické faře kaplan Viktor Krüttner, dostal bydlení v klášterním domě v Hleďsebi a sloužil zde v kostele mše svaté. V roce 1933 vznikla farní expozitura a prvním "expozitem" byl kaplan Wilhelm Polland. S ním si vyměnil později místo kaplan Georg Pleier z Nejdku. Zanedlouho byla expozitura povýšena na samostatnou farnost a P. Georg Pleier se tedy stal prvním hleďsebským farářem. Za války, v čase NSDAP, byl zatčen gestapem a odvlečen do Karlových Varů. Válku přežil, ale na faru se už nevrátil (po válce prý působil jako duchovní v Hessensku). Na jeho místo v Hleďsebi nastoupil za války jako administrátor kaplan Josef Pressner..

Pseudorománský KOSTEL SV. ANNY zůstává architektonicky ojedinělým a stavebně sladěným dílem Josefa Forbericha a v současné době slouží ve vysoké frekvenci církevním a kulturním účelům.