Kříženec

Původní název Kiesenreuth si vysvětlovali Němci podle osobního jména Kiese. Zakladatel obce tu nechal usadit horníky. Místo se poprvé písemně připomíná roku 1482, když tu měl také klášter Kladruby jisté majetky ve vesnici. Tehdejší kladrubský opat Prokop Balkow (Balkův) poskytl tehdy pěti měšťanům z města Tachova právo kutat v oblasti Klunky na kovy a různé rudy. Vesnice se pak dostala pod Žeberky v Plané a v roce 1517 plánské panství odkoupil Štěpán Šlik z Lokte.

Až do roku 1593 měli michalohorští občané právo rybolovu na Kosím potoce, a to až ke stezce, spojující Hostíčkov s Křížencem. Podle urbáře z roku 1641 platilo 18 sedláků z Křížence na sv.Jiří a sv.Havla na panství dvakrát 19 zlatých a k tomu museli 67 dnů orat a 97 1 dne kosit, ročně odevzdat 23 slepic, 250 vajec a 1 oel ječmene. Za třicetileté války, a především 1647, vesnice utrpěla škody a mnoho obyvatel se odstěhovalo. Krátce po válce se vraceli zpět.

Berní rula (1654) ukazuje vesnici Kříženec (uváděná jako Kistenreuth) s 12 sedláky, 2 chalupníky a 1 zahradníkem a dále 2 dvory pusté (užívala je vrchnost). Celkem tu bylo 310 strychů rolí, 28 potahů, 13 krav, 27 jalovic, 70 sviní a 40 ovcí.

Vesnice z velké části vyhořela roku 1697. Ještě v roce 1654 byla o něco větší než farní obec Otín!

Naproti tomu byla však menší než Výškov, Hostíčkov, Boněnov či Michalovy Hory v sousedství.

Kol roku 1700 měla vesnice již vlastní školu, která byla ve starém obecním domě (později kovárna).

Roku 1893 postavila obec novou školní budovu i s bytem pro učitele. Prvním učitelem byl Josef Stingl, který ve vsi úspěšně působil 34 let! Jako výborný muzikant vytvořil dechovou kapelu s vesnickou mládeží.

Také prosadil výsadbu ovocných stromů, chov včel, dobrovolné hasičstvo a pomáhal ve vedení obecnímu hospodářství. Když ve vsi někdo onemocněl, nebo se zranil na poli či při jiné práci, učitel Stingl přispěchal se svou domácí lékárničkou a zařídil první pomoc.

Ke Kříženci patřil malý Caltov, Caltovský mlýn a mlýn Kienhackelmühle. Celá obec měla 46 domů a 230 obyvatel. Katastr obce byl 556 ha. Pošta a nádraží bylo v Plané, správní úřad (Standesamt) v Michalových Horách, škola v místě. Farností patřila obec pod farní kostel v Otíně, kde se křtilo, konaly se svatby, pochovávalo se na vlastním oddělení na otínském hřbitově. V první světové válce padlo 5 mužů, ve druhé 18 mužů.

Hlavní obživa bylo obilnářství a chov dobytka. Na vysoké úrovni byl zájem o vymoženosti a o společné hospodaření. Význam obce vzrostl výrobou štěrku a těžbou slídy. Škola stála uprostřed obce, vedle kovárny, která měla na lomenici zvoničku. Byl tu obecní dům a hájenka. V obci byly dva rybníky.

Štěrkovna. Kolem roku 1870 začali kříženečtí sedláci těžit ručně čedičový štěrk pro okresní a státní silnice. Štěrk rozváželi volským spřežením až na hranice Tachova. Roku 1911 byla založena velká štěrkovna. Na Velikonoční pondělí 1911 byl za velkého shluku obyvatel naproti vrchu Klunka přes Kosí potok (vrchy Prachomečka a Tradlina) otevřen strojní provoz na drcení bazaltu na štěrk. A strojní provoz si pronajal roku 1917 soukromý podnikatel.

Jenže v důsledku nedostatku benzinu za války byl provoz až do roku 1920 uzavřen.

Pak se práce znovu rozjely a v roce 1926 provoz si pronajala okresní správa v Plané, která platila ročně nájem 18 000 Kč do obecní plánské pokladny.

Okresní silnice z Plané do Bezdružic se tu obloukem vyhýbá Caltovu, přechází Kosí potok a míří do lesnatých svahů směrem do Vysokého Jamného.

Hustě zalesněný vrch Klunka je složen z bazaltu.

Tato sopečná hornina, která vytvořila až šestihranné sloupy, je na vrcholu Klunka a hodí se mimořádně dobře jako silniční štěrk.

Těžba slídy. Jiný vrch s názvem Klučka stíní lokalitu před severními větry, ale orba a rolnictví se tu nevyplácely. Vrch je složen z křemenné horniny, ve které jsou uloženy ve velkém slídy. Za války 1914-1918 tu otevřel fabrikant Karl Anderwald z Vídně lom na slídu a nechal dokonce postavit budovu v podobě zámečku. Zprvu bylo dílo na tzv."kočičí stříbro" rentabilní, ale už v roce 1922 v důsledku vyskytujících se podzemních vod bylo nutno práce přerušit. Přesto až do druhé světové války firma Ing. Rotmeiera z Berlína úspěšně těžila slídu hlubinným dolováním, což příznivě ovlivnilo finanční postavení vesnice Kříženec (Kiesenreuth) a jejich obyvatel.