Kyselky Brtná  

Bohatství zdejší krajiny na minerální prameny dokladuje odborně diplomová práce Miroslava DOVOLILA (1959), v níž je zachyceno 138 vývěrů na ploše 270 km2. Mezi vzdálenější lokalitu s minerálními prameny patří i zanikající vesnice Brtná u správní obce Dolní Žandov v Českém Lese, 13 km od Mariánských Lázní. Připomínal ji ochráncům přírody v ARNICE v roce 1978 Vladimír MAŠÁT a vycházel právě z Dovolilovy diplomové práce.

1.Geologicky. DOVOLIL (1959) uvádí, že kyselky tu vystupují na povrch z puklin svorů až svorových rul. Tyto svory sahají na jih přes Horní Žandov, Vysokou, přes hranice a severovýchodně mezi Dolním Žandovem a Brtnou se dotýkají masivu krušnohorské žuly; severně až severozápadně fylitů, které tvoří už podloží terciérních uloženin Chebské pánve.

2. Brtenská kyselka I. je přímo v obci a vytéká z kameninové skruže. Miroslav DOVOLIL (1959) ji uváděl jako "Brtná-čís.57" a řadil do pramenní skupiny v Brtné se třemi kyselkami s čísly 56 - 58. Vývěry jsou v blízkosti potoka, který protéká obcí v mělce zaříznutém údolí. Už Anton DIETL (1908) provedl před sto lety chemickou analýzu této kyselky a pod názvem "Gsäuersäuerling" vyčíslil obsah Fe 23 mg/kg, při čemž Ca a Mg bylo jen ve stopách (pod 2 mg/kg), obsah volného oxidu uhličitého 2222 mg/kg, teplota vody +9,8°C a  poměrně vysoká  radioaktivita 5,76 i x 103 .

Miroslav DOVOLIL (1959) lokalizoval Brtenskou kyselku I. (540 m n.m.) na levém břehu potoka, asi 80 metrů severně od silnice a 50 metrů od osamělého stavení u polní cesty. Popsal betonovou skruž o průměru 70 cm, o hloubce 100 cm, v níž bouřlivě unikal CO2 a na stěnách skruže byly usazeniny sloučenin železa. 30.7.1958 změřil obsah volného CO2 2440 mg/kg, pH 5,1, teplotu voda +9,7°C při teplotě vzduchu +22°C. Vydatnost byla 6-12 lt/min. --- Po téměř 20 letech (31.8.1986) změřil náš Haertlův přístroj obsah volného CO 2 1800 mg/kg a vydatnost dobrých 6 lt/min. Skruž však byla úplně zarostlá drny a nevábná.

3. Brtenská kyselka II. neboli "Obecní kyselka Brtná" byla dobře známá rovněž před sto lety a  Anton DIETL (1908) provedl chemickou analýzu a u kyselky, kterou již tehdy nazýval "Ortssäuerling" (Obecní) vyčíslil obsah Fe 31 mg/kg, Ca 24 mg/kg a  Mg 17 mg/kg, obsah volného oxidu uhličitého 2057 mg/kg, teplota vody +10,0°C s druhou nejvyšší změřenou radioaktivitou v kraji vůbec - 14,50 i x 103 (více měla jen Radiovka v ne příliš vzdáleném Podlesí - 16,0 i x 103).

Tuto kyselku označil Miroslav DOVOLIL (1959) jako "Brtná-čís.58" a lokalizoval ji v místech asi 30 metrů západně od předešlé kyselky. Skruž, kde vyvěrá pramen, byla průměru 60 cm při hloubce jímky 80 cm. Také zde byl patrný 30.7.1958 unikající plyn a změřen obsah volného oxidu uhličitého na 2100 mg/kg. Bubliny byly pozorovatelné pouze v odvodňovací stružce kde byly i četné rezavé usazeniny sloučenin železa. Teplota vody byla +10,0°C, vydatnost odhadnuta na 3 lt/min. V okruhu 20 metrů kolem pramene byly pozorovány další drobné vývěry přírodního plynu.

V roce 1978 našel Vladimír MAŠÁT pramen pěkně vyčištěný, takže se z něho dalo s chutí napít. Měl i mnohem chutnější vodu než předchozí kyselka, i když měl méně volného CO2 a menší vydatnost. Soudě podle vyšlapané cestičky k vývěru byli stejného názoru jistě i nečetní obyvatelé malé obce, kteří popíjejí tento pramen jako chutný a osvěžující nápoj, a nejen v letních měsících. MAŠÁT přirovnával chuť kyselky k chuti tehdejšího nápoje Minvit-bitter, samozřejmě bez umělých přísad.

4. Fridrichův pramen. Před sto lety analyzoval Anton DIETL (1908) tuto  kyselku pod názvem "Friedrichsquelle Zeidlweid" s obsahem Fe 33 mg/kg, Ca 27 mg/kg,  Mg 18 mg/kg;  z anionů Cl 18 mg/kg, HCO3 366 mg/kg při obsahu volného oxidu uhličitého 3575 mg/kg (vůbec nejvíce, jaký byl dosažen při jeho desítkách analýz kyselek!!!). Teplota vody byla +8,5°C. Všechny tři brtenské kyselky zařadil DIETL do skupiny "prostých železitých kyselek", tj. majících obsah více než 1000 mg/kg CO2 a více než 10 mg/kg železa. 

Tuto třetí z kyselek uváděl Miroslav DOVOLIL (1959)  jako "Brtná-čís.56", pramenící nad železničním viaduktem při trati do Chebu, 20 metrů od okraje železničního náspu a 40 metrů od železniční propusti potoka. Pramen popisuje v zamokřené louce, zachycený kamennou jímkou o vnitřním průměru 50 cm, při čemž jímka je obložena širokou kamennou obrubou a má dřevěný příklop. Kolem dokola v louce jsou drobné roztříštěné vývěry a u nich vysrážené rezavé sloučeniny železa. Dne 5. července 1957 byla měřena vydatnost 12 litrů/min; o rok později 30. července 1958 jen na 6 litrů/min. Obsah volného CO2 byl 2795 mg/kg; o rok později 2800 mg/kg, teplota úplně stejná +9°C; pH 5,1. Po dvaceti letech v místech probíhaly stavební práce na trati a dne 31.8.1986 podle našeho měření měl pramen  volného CO2  2500 mg/lt, pH 6,1 a vydatnost 10 litrů/min.

Historie tohoto chuťově výtečného pramene souvisela nepochybně se stavbou železnice Františka Josefa v roce 1871. Tehdy se budoval vysoký železniční násep, při čemž se ucpal původní vývěr kyselky. Ta si však našla novou cestu a vyvěrá na dnešním místě. Louka s kyselkou patřila Feilerovi z Brtné a popíjení kyselky bylo tak oblíbené, že i Žandovští za to, že ji mohou volně odebírat, dávali Feilerovi každým rokem 2 kg ryb. Kyselku pak odkoupil chebský Fridrich Reichl, udělal nové jímání a postavil tu dvě stavení, z nichž jedno stálo přímo nad vývěrem. Pod názvem Fridrichův pramen kyselku stáčel a rozvážel do okolí. Železité sedimenty však dávaly vodě nevábnou rezavou barvu, a protože lidé dávali přednost čirým kyselkám, podnik ztroskotal. Stavení se časem rozpadla. Přesto si lidé z okolí v létě sem rádi zašli na tento lahodný nápoj. Vyšší obsah železa souvisel se zdejší horninou, bohatou na železnou rudu. Kdysi se tu železná ruda těžila a vozila ke zpracování až do Tachovské Hutě. Doprava byla ovšem svízelná a proto hornictví po čase zaniklo.