Lázeňský hotel SVOBODA (čp.393)

Architektonickou kuriozitou je lázeňský hotel SVOBODA, někdejší hotel CARLTON (čp.393) v Chopinově ulici s orientačním číslem 6. Nový název SVOBODA pochází až z padesátých let z doby odborářské lázeňské léčby v tomto domě. V roce 1988 byla otevřena v budově kavárna Carlton a po roce 1989 byl nakrátko vrácen hotelu původní název Carlton, ale údajně na žádost pracovního kolektivu hotelu znovu vrácen název SVOBODA. Pro oboustrannou spokojenost zůstávala v hotelu Svoboda kavárna Café Carlton, připomínající původní název hotelu Název však byl v roce 1994 zrušen. Při totální přeměně názvů domů v Mariánských Lázních v roce 1945-1946 však dostal název Svoboda jiný dům, a to dům na Hlavní třídě čp. 69 (původně Auge Gottes, za Hitlera 1939 Stuttgart, 1945 Svoboda, 1950 Horník, 1960 Sekanina, atd., dnes v areálu Zvon). Některé domy v městě si prožily opravdu názvoslovné "wear and tear".

Názvy po prezidentech

Osud názvů po československých prezidentech býval v Mariánských Lázních vždy problematický. Takový osud měla Masarykova léčebna (budova v osmdesátých letech odstraněna), Masarykova ulice (nazvaná v roce 1933 německým zastupitelstvem Masaryk-Straße, zrušena za komunismu a překryta názvem třída Josefa Hakena, v prosinci 1989 znovu navrácen název z roku 1933), Benešova třída (Hlavní třída, v roce 1945 po odstranění názvu Adolf Hitler-Straße nazvána třídou Edvarda Beneše; v padesátých letech přejmenována na třídy Odborářů a Československé armády), Gottwaldovo náměstí (1945 Goethovov náměstí přejmenováno na Náměstí americké armády, po roce 1948 nový název Gottwaldovo; v prosinci 1989 návrat k názvu Goethovo náměstí), zotavovna Antonín Zápotocký (dnes Bohemia). Dnes zůstal v městě pouze název léčebny Svoboda, který lázeňští hosté vždy jednoznačně spojovali s prezidentem generálem Ludvíkem Svobodou. I dnes toto chápání se zvolna převtěluje do chápání "nezávislost, volnost, liberté"

Stavba hotelu Carlton

Dům postavili v letech 1905-1906 manželé Vilém a Anna Zörkendörferovi, a v jejich majetku zůstal do roku 1945. Otevřen byl v letní sezóně 1906. Stavitel Josef Forberich zanechal dílo, které je po generace středem oprávněného obdivu a pozornosti hostů, zvláště v zimním období, kdy není opadne listí a dům se objeví v celé kráse. Pozoruhodná přední fronta s promíšením prvků novogotiky, novobaroka, secese, ale i s prvky tudorovského stylu, překvapuje tím, že každé patro je projektováno v jiném stylu, každé okno má jiné rozměry. Severní a západní fasáda již není tak fantastická, přesto ladí. Na sousední parcele bývala hotelová zahradní restaurace se stoly, židlemi a slunečníky ale chlad lesa tu byl vždy citelný. Romantizující prvky stavby vnucují divákovi pocit, že jde o kouzelný palác z neznámé krásné pohádky.

Hotel Carlton v roce 1938 neblaze proslul návštěvou lorda Runcimana. Zde probíhala v napjaté atmosféře jednání Runcimanovy komise o budoucnosti našeho pohraničí se sudetoněmeckým ašským vůdcem Konrádem Henleinem a dalšími politiky. Henlein sem do hotelu jezdíval často k radosti Zörkendörfových.

Toto přátelství mělo stejně tragický konec. Henlein spáchal sebevraždu v Plzni-Borech a podobný byl i osud majitelů hotelu. Hoteloví majitelé, Wilhelm a Anna Zörkendörferovi, ztratili ve válce na frontách všechny tři syny - Wolfganga (1910-1942), Wilhelma (1913-1941) i Volkera (1916-1945) - a zdrceni osudem i se služebnou a chůvou jejich synů spáchali v létě 1945 hromadnou sebevraždu.

Poválečný vývoj

Národním správcem konfiskátu se stal v roce 1945 Jan Vnouček, 22. 8. 1946 převzal správcovství hotelu Vladimír Huml jako správce. O sezóně 1946 byl uváděn CARLTON jako hotel nejluxusnější A. třídy a měl 90 lůžek.

Svoboda jako centrální lázeňská léčebna (1950-1990)

V padesátých letech bývalý hotel dostal název SVOBODA a stal se centrálním léčebným ústavem ROH, k němuž patřily tři další lázeňské domy v Chopinově ulici - Fučík, Margaretta a Palladio. V roce 1955 byla ubytovací kapacita celého komplexu SVOBODA 233 lůžek, z toho 80 sezónních a 153 celoročních. Komplex měl 29 jednolůžkových, 72 dvoulůžkových a 20 třílůžkových pokojů. Sezónní provoz měly domy Palladio (45 lůžek) a Margaretta (35 lůžek), celoroční provoz měla Svoboda (108 lůžek) a Silva (tehdy s názvem Manželé Rosenbergovi - 45 lůžek). V roce 1955 měl Svoboda měla 26 koupelen, Manželé Rosenbergovi 13, Palladio dvě a Margareta jednu koupelnu. Výtah byl pouze v domech Palladio a Manželé Rosenbergovi. Stravovací provoz byl koncentrován ve Svobodě ve dvou prostorných jídelních sálech a měl zaměstnaneckou jídelnu s 30 místy.

K lázeňské organizaci Čsl. státní lázně Mariánské Lázně přešel dům 18. prosince 1957 jako centrální léčebna Svoboda. V domě byl v té době instalován chybějící výtah. Chladné počasí nepříznivě ovlivňovalo, často i v létě, efektivnost léčby v nevytápěných domech Palladio a Margaretta.

Hlavní indikací zprvu byla léčba nemocí cest dýchacích, využívající pitné léčby blízkého Lesního pramene, který zde slouží pro tuto indikaci. Přestože se léčba měla týkat jen lehčích a práceschopných nemocných, bývávalo tu více než 50 vážnějších, práceneschopných pacientů, a to nejen s nemocemi respiračními, ale i pacientů po operacích ledvin a s nefrolitiázami.

Rekonstrukce v sedmdesátých letech přinesly podstatné zkvalitnění ubytování i terapie. Samotná Svoboda po rekonstrukci měla 109 lůžek v 58 pokojích. Vzniklo oddělení elektroterapie, ultrazvuku, podávání plynových injekcí, klasických a reflexních masáží, ale i prostory pro léčebnou gymnastiku.

Dnes (2005) má celý komplex Svoboda 235 lůžek, 103 dvoulůžkových pokojů a 29 jednolůžkových. Je tu restaurace, již uváděná oddělení včetně prostorů pro léčebnou gymnastiku. Stavebně domy stárnou a připravuje se v příštích letech generální rekonstrukce komplexu.

Ze slavných hostů Svobody jmenujme Miroslava Horníčka (1918-1998), vynikajícího českého herce a autora knihy "Mariánské Lázně v červnu a červen v Mariánských Lázních", který sem přijížděl pravidelně po desítky let v červnu. Pobýval tu v letech 1961-1997. Dne 9. září 2004 byla slavnostně odhalena busta Miroslava Horníčka na přední fasádě za účasti generálního ředitele zdejších lázní Leo Novobilského, starosty Luďka Noska, ředitele Svobody Karla Denka primáře Pavla Knáry z Nových lázní, spisovatele Vladimíra Párala a sochaře Vítězslava Eibla, který byl přítelem Horníčkovým, je autorem mistrovy busty, kterou zhotovil již v roce 1976.