Goethe a Maria Szymanowská

Kurlisty (seznamy lázeňských hostů) z roku 1823 zachycují vzácnou návštěvu slavné polské klavíristky a její sestry . Uvádějí

670."Paní Maria SZYMANOWSKA, první fortepianistka Jejího Majestátu carevny z Ruska, s bratrem ( příjezd 9.8. 1823) - Klingerův hostinec

671. "Pan Karl WOLOWSKI, a sestra Kazimíra z Varšavy (příjezd 9.8. 1823) - Klingerův hostinec

Bylo to v roce 1823, v němž prožíval Goethe mimořádné období svého života. V Mariánských Lázních se setkal s oběma sestrami Marií a Kazimírou. Skvělá klavíristka za carského dvora Marie Szymanowská (1795-1831) velice ovlivnila Goetha svou hudbou v jeho těžkých chvílích v srpnu 1823 a dojala ho k slzám. Stejně tak byl Goethe okouzlen mimořádným zjevem její krásné sestry Kazimíry Wolowské.

V roce 1932 se vrátil ve své studii o pobytu Johanna Wolfganga Goetha v Mariánských Lázních doktor Emil WACHTEL. Podrobně popsal také vztah Goetha k obou sestrám, jednak Goethův zápis do alba Kazimíry Wolowské, jednak Goethovy verše věnované Marii Szymanowské.

Pobyt obou sester připadl právě do času, kdy Goethův vztah k Ulrice Levetzowové vrcholil. Právě den předtím, 17. srpna 1823 Ulrika náhle opustila Mariánské Lázně a odebrala se s rodinou do Karlových Varů. Proto byl Goethe rozrušen tímto nečekaným odloučením od děvčete víc, než bylo patrné. Právě v tomto stavu vysokého podráždění a snad i neproměněné milostné touhy přinesla nejprve oduševnělá klavírní hra Marie Szymanowské jeho citům a duši blahodárné uklidnění - "uchlácholení sklíčeného srdce, které tolik ztratilo."

Básník za to věnoval sympatické klavíristce před svým odjezdem z Mariánských Lázní cenný dárek. Je to báseň, v níž jí děkuje za útěchu v trpkých chvílích, které zažíval po odjezdu Lewetzowových. Jeho strofy tvoří smířlivé doznívání jeho "Trilogie vášně", která byla sestavena později v částech "An Werther", "Elegie" a "Aussöhnung", jak později nazval Goethe verše pro Szymanowskou. .

Goethovu báseň přeložil Otokar Fischer volně do češtiny s názvem "Usmíření"

 

Usmíření


"1. Bol přišel na svět z vášně! Srdce zdrásané
svou ztrátou příliš bolestnou, kdo zhojí?
Kam prchly chvíle štěstím udýchané?
Vší krásy krása darmo byla Tvojí!
Je život porušen a duch se kalí,
a světlý svět se smyslům do mhy halí.


2. Slyš! Na jasných se křídlech hudba vznáší,
jež miliony tónů v soulad spletla,
by pronikla nám v prapodstatu světla:
na řasách rosu, v čisté touze tonu
a cítím božství slz a božství tónů.


3. A srdce šeptá utišeným tlukem, že posud buší a že dál chce bíti;
v nejčistší dar za takou slast chce zvukem,
že samo dá se v oběť, odvětiti.
Až k smrti kéž mne žití nechá sudba
tím dvojím štěstím, jež dá s láskou hudba."



Jak těžké je překládat básně i s jejich rytmem,
obsah i formu, ukazuje porovnání s německým originálem:


"1 Die Leidenschaft bringt Leiden! -Wer beschwichtigt
Beklommnes Hewrz, das allzuviel verloren?
Wo sind die Stunden, überschnell verflüchtigt;
Vergebens war das Schönste Dir erkoren!
Trüb ist der Geist, verworren das Beginnen
Die hehre Welt, wie schwindet sie den Sinnen!


2. Das schwebt hervor Musik mit Engelschwingen,
Verflicht tzu Millionen Tön´ um Töne,
Des Menschen Wesen durch und durch zu dringen.
Zu überfüllen ihn mit ew´ger Schöne:
Das Auge netzt sich, fühlt im höhern Sehnen
Den Götterwert der Töne wie der Tränen.


3. Und so das Herz erleichtert merkt behende,
Daß es noch lebt, und schlägt und möchte schlagen,
Zum reinsten Dank der überreichen Spende
Sich selbst erwidernd willig darzutragen.
Das fühlte sich - o daß es ewig bliebe!
Das Doppelglück der Töne wie der Liebe
."

 

 

Také tuto báseň věnovanou Marii Szymanowské přeložil Goethe do francouzštiny. Báseň byla poprvé zveřejněna v Loepersově vydání a její francouzská verze je zcela neznámá. Obě básně přebásnil francouzsky samotný Goethe, ale později nebyl s překladem druhé básně spokojen a obrátil se na Frédérica SORETA (1795-1865), aby mu pomohl. To byl Švýcar francouzského původu, vychovatel dědičného prince Karla Alexandra ve Výmaru v letech 1822-1836. Goethe ho ve Výmaru požádal, aby byl tak laskav a provedl nový překlad z němčiny. Soret, nadšen takovým úkolem, se ujal práce s takovou horlivostí, že vytvořil dokonce tři verze překladu do francouzštiny. Bohužel, ze skromnosti však nebyly nikdy zveřejněny.

Goethe se mnohokráte vracel k neobyčejnému klavírnímu umění polské umělkyně. Marie Szymanowská navštívila později Goetha ve Výmaru. Také tuto svou známou umělkyni Goethe přežil. Umělkyně zemřela v roce 1831 ve věku pouhých 36 let. Její dcera Celie Szymanowská byla provdána za velkého polského básníka Adama Mickiewicze (1798-1855), v němž Poláci viděli svého duchovního a politického vůdce. Mickiewicz žil od roku 1829 v emigraci, v letech 1840-1844 byl profesorem slovanské literatury v Paříži a zemřel 26.11.1855 v Konstantinopolu v Turecku, kde organizoval polskou legii proti ruskému carovi. Bohužel chybějí doklady o tom, že navštívili Mariánské Lázně, třebaže se v některých seznamech hostů jeho jméno objevilo.

Szymanowská a Tomášek

Ve stejné době jako Marie Szymanowská pobýval v Mariánských Lázních český hudební skladatel Václav Jan Tomášek. Setkali se tu spolu až po několika týdnech pobytu. Tehdejší Mariánské Lázně na rozdíl od předchozí sezóny se v roce 1823 se změnily: Lázeňští hosté už netvořili "jednu rodinu" jako do roku 1822, ale vznikaly menší uzavřené společnosti. A tak teprve, když přijeli umělci z Mariánských Lázní na pozvání opata Reitenbergera do kláštera v Teplé, došlo tu k seznámení Tomáška se Szymanowskou. Slavná umělkyně si nechtěla dát ujít příležitost, aby si poslechla Tomáškovu hru na varhany v klášterním kostele a vyzvala ho, aby zaimprovizoval. Tomášek na to vzpomínal: "Šli jsme na kůr a paní Szymanowská mi dala téma, ze kterého jsem vytvořil fantazii a ukončil ji fugou. Byla vzrušena mou improvizací a nepovolila, dokud jsem jí neslíbil, že ji přijdu příštího dne navštívit s Ebertem a jeho dcerami. Měla v úmyslu odjet, ale nechce nyní opustit Mariánské Lázně, dokud mne znovu neuslyší improvizovat na klavír a dokud slečna Vilemína nezazpívá několik mých písní." Szymanowská měla skutečně už "zabaleno", klavír byl naložen na povoz a tak nyní odložila odjezd o dva dny a klavír byl znovu dopraven do domu. Tolik si cenila možnosti slyšet Tomáškovo klavírní umění!

Na večírku zazpívala Vilemína několik písní na texty Johanna Wolfganga Goetha i české písně od Hanky. Szymanowské se obzvláště líbila píseň "Díwka plachá" a sama pro sebe si ji opsala. Došlo samozřejmě i na sólovou hru. Polská klavíristka předvedla výtečnou klavírní techniku a přednesla větu z Hummelova koncertu. Tomášek udivil společnost opět svým uměním improvizace na zadané téma, předem nepřipravené.

Podobně jako před rokem vepsal Tomáškovi do jeho památníku Johann Wolfgang Goethe, vepsala nyní Szymanowská francouzsky do Tomáškova památníku tato slova obdivu:

"Musila bych mít tvůrčího genia Goethova, abych mohla vhodně vystihnout vznešené nadání přeslavného Václava Tomáška. Těmito několika slovy se snažím vyjádřit svůj největší obdiv a vděčnost, jakou živě pociťují za rozkošné chvíle, které mi dal Tomášek prožít. Naslouchajíc mu, zapomněla jsem, že jsem daleko od své vlasti a svých dětí. Mariánské Lázně 2.září 1823. Szymanowská. "

 

Den po koncertu opouštěla Mariánské Lázně a za několik dnů po ní odjížděl i rada Ebert s dcerami . Václav Jan Tomášek tu osaměl bez mladičké Vilemíny, avšak bezprostředně předcházející zážitky ve společnosti Marie Szymanowské a Ebertových mu nahradily i společnost Goethovu, který odjel, aniž by došlo k setkání obou umělců a ke slibovanému koncertu pro Goetha , na který Tomášek čekal.

Nahoře na Goethově kresbě na levé straně je někdejší dvoupatrový hostinec KLINGER (dnes staveniště ARNIKA), kde Marie Szymanowská s Kazimírou Wolowskou bydlely i kde se konaly klavírní koncerty.

 


Pramen:
WACHTEL Emil Dr.: "Goethe und die polnische Schwestern" Aus Goethes Marienbader Tagen, Verlag J.J.Weber Leipzig, 1932, S. 73-77
KOLOMINSKÝ Jiří" "Hudební život a slavní hudebníci v Mariánských Lázních " Mariánské Lázně, prameny, dějiny,lidé - ke 150.výročí založení uspořádala Alena Vrbová,, Krajské nakladatelství Karlovy Vary 1958, S. 199-220
TARANTOVÁ Marie: "Setkání skladatele Tomáška s Goethem v Chebu a v Mariánských Lázních 1822 a 1823" . Od Dyleně, měsíčník pro vlastivědu, osvětu a aktuality okresů Mariánské Lázně, Planá, Tachov a Teplá číslo 5/1948 a 6/1948