Marienbader Zeitung (1873-1945)

(Z historie mariánskolázeňských novin v letech 1873 až 1945)

Rozvoj Mariánských Lázní  se dostal do nečekaných obrátek v roce 1872 otevřením železniční trati císaře Františka Josefa I. z Vídně do Chebu. K nádraží, kde všechny vlaky na této trati stavěly, patřilo i nádraží v Mariánských Lázních. Jen málo Mariánskolázeňských si v té chvíli uvědomilo, že začíná nová epocha v historii města. Nádraží bylo dva kilometry  od lázní. Bohatí hosté stále přijížděli kočáry. Pro chudšího hosta nebyla vábná vidina pěšky šlapat s kufry přes pole a louky a stále do kopečka. Roku 1872  měly lázně 6 300 hostů. V té době bylo například objevení nového minerálního pramene pod  Mariánskolázeňským mlýnem (Cristal) mnohem nadějnější i zajímavější. Pramen dostal jméno Alexandřin po slavné návštěvnici, roku 1873 byl jímán  a postaven nad ním pavilónek.

Nedlouho po železnici se objevuje v městě další novinka. Mariánské Lázně  začaly tisknout vlastní noviny - Marienbader Zeitung.  První vyšly 31.prosince 1873. A tak ještě stihly nultý ročník 1873. Tištěny byly jako týdeník v nové městské tiskárně. Tiskárna – to byl předpoklad dalšího pokroku v městě. V ní se mohly tisknout v sezóně důležité a vyhledávané  kurlisty -  seznamy lázeňských hostů. Vlastní noviny byly odvážným pokusem nové tiskárny. Objevují se jako  "politischen Wochenblatt für alle Fragen und Interessen."

První číslo novin Marienbader Zeitung

První, zkušební číslo sice vyšlo mimo sezónu, ale chtělo tím zdůraznit, že chce sloužit především občanům města a zároveň zkouší, s jak velkou obcí čtenářů a abonentů může filiálka Chebské tiskárny Kobrtsch & Gschihay  v Mariánských Lázních počítat. Iniciátorem zkušebního čísla Marienbader Zeitung byl Josef GSCHIHAY, vyučený knihtiskař, který získal koncesi k tisku knih a ke kamenotisku v Mariánských Lázních.

Gschihayové

Zároveň převzal vedení knihkupectví v Mariánských Lázních, které později vedl jeho syn Franz GSCHIHAY.  Toto knihkupectví se nacházelo přímo na kolonádě, později se přesunulo do domu Nový Klinger naproti kolonádě a nakonec do Tepelského domu.   Ani první ani druhý dům bohužel už nestojí.  Postupně vznikaly drobné prodejní novinové krámky. Kolem roku 1900 jich mělo město už dvanáct. Až později se jim začalo říkat "trafiky" (z italštiny a arabštiny), přesněji šlo "tabákové trafiky" (Tabaktrafik) , v nichž se prodávaly tabákové výrobky a noviny. Tyto trafiky byly specialitou Rakousko-Uherska. Byly to krámky v rukou státu a prodavačům se říkalo "trafikanti" /Brockhaus 1938/.  Státní trafiky převzalo v roce 1918 vzniklé Československo a trafikanty nadále vybíral a jmenoval stát. Trafiky dostávali za zásluhy například legionáři. Není divu, že dodnes stará generace říká prodejnám novin a  cigaret  "trafiky".

Litografické zařízení, kamenotisk a knihtiskárna v Mariánských Lázních  byly zprvu  v provizorním Gschihayově dřevěném pavilónku na místě později postaveného   domu GUTENBERG (čp. 129, zbořený Vostok). Stroje a zařízení byly v suterénu. Zprvu se tisklo všechno výlučně ručně. V letech 1895 a 1896 došlo k rozšíření tiskárny a sazárny a byla otevřena obchodní místnost a kancelář. V té době přechází Gschihay od pohonu benzinového motoru k elektrickému a kupuje moderní  tiskařské stroje. Josef GSCHIHAY zemřel roku 1895 a jeho syn Franz GSCHIHAY, který dosud vedl knihkupectví, převzal nyní také tiskárnu a noviny.  Ale pouhých sedm let po otcově smrti také umírá (+1902).  Byl velmi agilním městským radním,  horlivým přívržencem starosty Augusta Herziga a jeden čas dokonce i místostarostou. Po jeho smrti vedla podnik s tiskem knih, plakátů, novin a kurlistů - pod názvem "Josef Gschihay" -  úspěšně vdova Betty GSCHIHAYOVÁ do května 1945.

Gschihayovo knihkupectví v Tepelském domě s prodejem knih, hudebnin a půjčovnou knih provozoval v roce 1907 pod  hlavičkou a firmou "Franz Gschihay" Gustav Härtl, který měl další filiálky na kolonádě a v domě čp. 225.

Ještě před první světovou válkou začaly být prostory tiskárny v GUTENBERGU nepostačující. A tak v letech 1909-1910 se staví  nová budova tiskárny GSCHIHAY čp. 427 (místní stavitel Ignác KÖNIG). Dodnes stojí na okraji lesa proti zaniklému Výzkumnému ústavu balneologickému (dnes staveniště) v dnešní Ruské ulici. Roku 1910 zakoupila tiskárna  nejnovější technické zařízení  - velkoplošný tiskařský stroj, moderní sazečský linotypový stroj a další zařízení, která dávalo předpoklady k tisku deníku bez obav zpoždění vydání. Gschihayova tiskárna byla v plném provozu až do konce druhé války, po válce podnik převzal  tiskárnu Emil PAVLÍČEK a provozoval ji ještě několik let. Dům čp.427 (GSCHIHAY) byl přejmenován na BLANÍK.

Význam novin v dobách, kdy nebylo radio ani televize

Zdejší noviny MARIENBADER ZEITUNG vycházely jako týdeník   od roku 1874 až do roku 1909 jednou týdně, v letech 1910 - 1919 dvakrát týdně. Roku 1919, přestože šlo o rok nejhlubší nouze, se staly deníkem.  Stalo se také proto, že se v té době značně opožďovaly dodávky berlínských a vídeňských novin  do Mariánských Lázní a  hosté byli netrpěliví, neboť neměli čerstvé informace.

Ze stejných důvodů se už dříve, poprvé 31. května 1892,  objevil o letních sezónách MARIENBADER TAGBLATT, vycházející  od 1. června do 31.srpna, denně v 18.30 hodin  mimo neděli.  

Redaktorem novin Marienbader Zeitung byl ALOIS KOHN (1860-1916), zprvu prokurista, později  redaktor, a to až do první světové války. Měl oporu  v Ernstu FINKOVI a v jeho synovi Josefu FINKOVI, který se stal společníkem firmy.  

Průměrně měly noviny osm stran a čtenář se tu dočetl nejdůležitější zprávy ze světa, zprávy z burz v Berlíně a ve Vídni a především všechno možné ze života v lázních.  Byl tu denní program čtyř koncertů lázeňské kapely, program městského divadla, nabídky programů v hostincích. V úterý a sobotu byla v KURSÁLE tombola a  reunion (zábava) tancem. Na BELLEVUE vyhrávala každý pátek večer vojenská kapela a každou neděli odpoledne tu probíhaly Wagnerovy koncerty; ostatní dny tu hrály odpolední koncerty domácí kapely. Na PANORAMĚ hrávala každé pondělí a pátek odpoledne vojenská kapela svůj koncert, ostatní dny   hrály koncerty jiné kapely. V LESNÍ MLÝNĚ býval denně večerní koncert s "Veselým večerem";  program se měnil každý týden. Na KRAKONOŠI vyhrávala denně ráno a odpoledne kapela, v hotelu NEW-YORK (Polonia) bývaly koncerty pětkrát týdně, na starém MIRAMONTE hrála kapela denně ranní, odpolední a večerní koncerty. Inzerovaly v novinách mnohé výletní kavárny. Inzeráty bývaly až na čtyřech stranách denně. Nabízely hostům všechno možné. Pro jednoho knížete a majorátního pána z rakouského dědičného rodu byla hledána měšťanská paní s hotovostí nejméně dva milióny korun – bez ohledu na náboženství a stáří!

Noviny se statečně držely během první světové války. Vycházely oboje noviny, třebaže jen na dvou stranách. Sezónní deník Marienbader Tagblatt vycházel někdy jen jako leták nebo zvláštní vydání, kde byly kratičké zprávy z bojišť, různá hlášení či lokální zprávy, osobní a obchodní  oznámení.

Když se staly Marienbader Zeitung dne  4.března 1919 deníkem, zanikl sezónní deník Marienbader Tagblatt.  V roce 1919 už nevyšel. Pouze v titulu místních novin  vzpomínal na staré časy 27leté existence tohoto listu nápis v záhlaví:  "Marienbader Zeitung – Marienbader Tagblatt".

Odpovědným redaktorem byl Johann ULBRICHT, který v srpnu 1919 odešel do redakce žateckých novin SAAZER ANZEIGER. Následoval redaktor Alois GRIMM (1919-1923), pak Wilhelm FECHTER ( 1923-1927), dočasně nakrátko Heinrich  PÖSCHL, pak Heinrich BÄUML (1927- + 1931). Posledním redaktorem byl PhDr. Josef RAUSCHER, který sem přišel po roční praxi v pražské BOHEMII a  byl vybrán ze 92 uchazečů !!!

Dne 15.dubna 1933 dosáhl  rozměr novin 22 stran !!  14 dnů po zavraždění filozofa Theodora Lessinga (+30.8.1933) zastavil československý stát vydávání zdejších novin na čtvrt roku, což vyvolalo značnou nevoli celých Mariánských Lázní. Argumentovalo se tím,  že noviny neměly s vraždou nic společného. Zásah byl ovšem jenom pokračováním  několikerých  cenzurní konfiskací zdejších novin v minulosti za protistátní nacionální články. Protičeské nálady tím v městě znovu ožily a kritizováno jako neoprávněné zasahování ze strany  českých úředníků. V napjaté situaci odjížděli mnozí hosté z lázní. 

Německý poslanec Ernst ECKERT v pražském parlamentě se nabídl, že v zájmu zabránění obchodním ztrátám v městě je připraven vydávat náhradní noviny "ERSATZBLATT" s tím, že převezme redaktorské místo. K tomu však nedošlo. V té době česká policie v městě prohledávala také redakci a vyslýchala. (Ernst ECKERT po druhé světové válce  po odsunu z ČSR s cílem pokračovat v tradici místních německých novin založil a začal v roce 1948 vydávat měsíčník MARIENBADER HEIMATBRIEF a byl jeho redaktorem až do smrti v září 1952.)

V roce 1933 noviny i  tiskárna přežily čtvrtletní zákaz, přestože vyrukovala bez slitování konkurence a snažila se vytlačit Marienbader Zeitung z jejich tradičních obchodních pozic, ale neúspěšně. Za války vycházely noviny ještě v roce 1941. Ale v  prosinci 1941 byl povolán redaktor RAUSCHER na vojenskou službu a během několika měsíců byly noviny zastaveny.  Tak dosáhla životnost zdejších novin Marienbader Zeitung (1874-1941) lidské délky - 67 let. Ačkoliv se v městské kronice objevují mlhavé odkazy na noviny, podle nichž by se dalo soudit, že by se za války ještě několikráte objevily místní noviny, pamětníci to nepotvrzují.

Pouze na samém konci světové války vyšla tři válečná čísla novin  Marienbader  Kriegszeitung, jejichž vydáním byl pověřen Max Höhne. Zčásti však byla tkonfiskována.

Zachráněné ročníky novin v muzeu

V městském muzeu jsou svázané ročníky novin Marienbader Zeitung let 1874 až 1894, (chybí ročník 1895), let 1896 až 1913, (chybí ročníky 1914-1924, které si někdo -  v padesátých či šedesátých letech - zapůjčil a omylem vrátil do okresního archivu v Chebu), ročníky 1925 až 1931, (chybí 1932-1933), ročníky 1934 až  1941.

Sezónní noviny Marienbader Tagblatt jsou tu v ročnících 1892 až 1912 (chybí poslední ročníky 1913-1918 a není vyloučeno, že budou také v Chebském archivu).

Rozsah novin v Mariánských Lázních v roce 1932

Průvodce Mariánských Lázní z roku 1932 uváděl nabídku osmi mariánskolázeňských novin v sezóně:

1. Marienbader Zeitung (vydává a tiskne tiskárna Gschihay) a též kurlisty

2. Mariánsko-Lázeňské listy (vydává a tiskne tiskárna v Karlových Varech)

3. Marienbader Kur- und Fremdenanzeiger (redakce v hotelu KLINGER, vycházel od roku 1926 a ještě v roce 1932 - od května do září jako velmi kvalitní žurnál na křídovém papíru; v záhlaví se uvádí měsíčník mimo sezónu a týdeník o sezóně, to však nebylo nikdo v takovém rozsahu dodrženo )

4. Marienbader Neueste Nachrichten (redakce v domě Edmundshöhe, čp.513, Husova č.4, první dům v řadě hned za mostem přes karlovarskou železniční trať)

5. Marienbader Bezirkblatt / Mariánskolázeňský okresní list (tisk v domě Egerland na Chebské třídě)

6. Marienbader Sonntags-Zeitung (vydával G.Adler v Chebu)

7. Tschechoslowakische Bäderzeitung (redakce v městě)

8. Die Bäderwoche (ilustrovaný týdeník pro západočeské lázně, redakce ve vile Runkenstein, čp. 515 (dnes zubní lékař dr.Kopejtko a další ordinace lékařů, Komenského ulice)

V minulosti vycházely v různých zemských novinách   jednou za čas přílohy o Mariánských Lázních.