Mark Twain v továrně na zdraví –
v Mariánských Lázních

V létě 1891 pobýval v Mariánských Lázních autor známého románu "Dobrodružství Huckleberryho Finna" Mark TWAIN (1835-1910).

Twainova návštěva Mariánských Lázní upadla v zapomenutí, jak trpce uváděl v roce 1958 Josef GLÜCKSELIG, když ve sborníku "Mariánské Lázně" k 150.výročí vzniku obce, nenalezl ani zmínky o Twainovi. Přitom "autoři uváděli celou plejádu slavných hostů z řad umělců, vědců, politiků". Josef Glückselig připomínal, že Twainův letní pobyt 1891 v Mariánských Lázních vícekrát připomínal profesor anglické literatury na Karlově univerzitě Otakar VOČADLO.

Ve stejném smyslu psal i jeho žák Zdeněk BICEK z Mariánských Lázní. Vzpomínal, že byl jako student pověřen panem profesorem, aby ve zdejším muzeu vypátral přesnou dobu Twainova pobytu. Zdeněk Bicek skutečně nalezl v kurlistech spisovatele, a to pod jeho vlastním jménem. V květnu 1960 oznámil tento objev v mariánskolázeňském Kulturním přehledu.

Je zajímavé, že ani vynikající Twainův překladatel František GEL tento pobyt nezaznamenal. Přitom psal, že se Mark Twain zastavil v Praze 1899 při své cestě z Vídně do Stockholmu, ale o Mariánských Lázních ani slovo. Mimochodem ve Vídni byl pozván Mark Twain k soukromé audienci u císaře Františka Josefa I. Když se ptali Twaina, o čem spolu hovořili, odpověděl: "Radil jsem mu, jak vyhrát každou válku." - ??? – "Řekl jsem mu, aby odňal nepříteli na dvě minuty kyslík."

Vlastní jméno slavného spisovatele bylo Samuel Langhorne Clemens. Narodil se 30.listopadu 1835 v městě Florida (stát Missouri) Pod pseudonymem TWAIN se objevuje poprvé 2.února 1863. Když ve svých 72 letech, na sklonku svého života (26.července 1907), dostává čestný doktorát oxfordské univerzity, uvádí se, že to byl jediný doktor, který nevychodil ani obecnou školu. Malý Sam totiž chodil do školy jen náhodně – většinou za špatného počasí. Přesto se vyučil zručným sazečem písma, nějakou dobu byl také neúspěšným zlatokopem, plavčíkem, kormidelníkem na Mississippi. Nakonec se stal novinářem a největším humoristou nové doby. Zemřel v roce 1910, kdy na nebi zářila Halleyova kometa – stejně jako v roce, kdy se narodil.

Do Mariánských Lázní přijel 16.srpna 1891 se svou rodinou a pobyl tu do konce měsíce. Jak uvedeno, v kurlistech je zapsán vlastním jménem jako "Samuel Langhorne Clemens, žurnalista". Své zážitky z Mariánských Lázní zveřejňoval na pokračování v londýnském časopise The Illustrated London News v roce 1892 pod názvem "The Tramp Abroad Again".

Mark TWAIN nejprve popisuje cestu po Evropě – švýcarskou krajinu od Ženevy k Rýnu s čistě modrou řekou, až po chudé Bavorsko. Mariánské Lázně nazýval "rakouskou továrnou na zdraví", neboť patřily ještě pod staré Rakousko-Uhersko.

Porovnává kasárenský vzhled německých měst s českými lázněmi, "což byla osvěžující změna od prastarého k zbrusu novému; od architektury bez ladnosti a půvabu k architektuře lákavě vybavené obojím; od obecné bezbarvé ponurosti k jasné a barvité kráse; od měst, která se zdají složena ze samých věznic, k městu, které se skládá z půvabných a úhledných rezidencí, jež tolik vyhovují bezstarostným a lehkým srdcím …" Mariánské Lázně pak TWAIN chválí jako "nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě, tak hezké, jak si jen člověk může přát …"

Dejme slovo spisovateli samotnému:

"Ještě nikdy jsme nepodnikli tam malebnou cestu. Jsou tu jen 2 – 3 ulice, avšak jsou krásné. Když stojíte na dolním konci města, ohromí vás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých … V Bavorsku, kde je každý v uniformě, se člověk diví, kde se tu vlastně berou civilisté; ale tady v Čechách vidíte uniformu jen málokdy. Uniformy jsou tu takovou vzácností, že se vám zdá, že jste tady jako v nějaké republice….

Skoro jediná nápadná figura je polský žid. Je vysoký, vážný, kabát až ke kotníkům a lokýnky u uší. Vypadá blahobytně.

Davy lidí, které se na promenádě procházejí při hudbě, jsou vystrojené podle pařížské módy a vypadají skoro stejně, ale mluví spoustou rozličných jazyků, s nimiž jsme se nikdy předtím nesetkali …"

"Nepřijel jsem sem, abych bral kúru, nýbrž jen tak se porozhlédnout. Avšak nejdřív jeden člověk, potom druhý, začali dělat rozličné narážky, a najednou jsem začal mít o sebe starost. Jeden z těch, co je zužovala dna, mi řekl, že podle očí vypadám na dnu, druhý člověk s katarem střev se mne ptal, zda nepozoruji, jakoby mne při kýchnutí pobolíval žaludek. Dříve jsem nic takového nepozoroval, ale v té chvíli se mi zdálo, že něčím takovým trpím. Člověk se srdeční chorobou mi řekl, že kdyby měl mou postavu a vzhled, rozhodně by nechodil se schodů tak rychle! Muž s brunátnou pletí poznamenal, že jistý člověk, který měl zkamenělá játra, zemřel minulý týden v bahenní koupeli – a ten chlapík, že mi byl velice podobný a měl i s mým jménem stejná začáteční písmena. A tak dále, a tak dále.

Samozřejmě nebylo čeho se obávat a já jsem si ve skutečnosti nedělal žádné starosti, nicméně jsem se najednou necítil nijak zvlášť dobře – totiž necítil jsem se bujaře. A tak jsem ulehl do postele. To ovšem nebyl dobrý nápad, protože okamžitě se na mne všichni vrhli a začali mě ujišťovat, že žádnou nemoc nemám, abych zůstal klidný. To mě nepřekvapilo, leč to, co jsem prodělal za dva týdny by dokázalo dostat z člověka všechno, co v něm není zrovna přibito hřebíkem."

"Snaží se tu léčit vše: dnu, revma, otylost i hubenost. Je tu takový léčebný dril: Má-li člověk třebas dnu, vytáhnou ho ráno v půl šesté z postele, předloží mu jedno vajíčko a dovolí mu podívat se na šálek čaje. Přesně v šest hodin už musí stát u předepsaného pramene s pohárkem, zavěšeným u pasu. O společnost nebude mít nouzi. Jakmile spustí lázeňský orchestr, vyžaduje se, aby pozdvihl pohárek a začal srkat tu příšernou vodu s ostatními. Musí tak činit hodně pomalu a důstojně. Potom ho pár hodin honí po horách kvůli pohybu na čerstvém vzduchu. Načež ho strčí do kádě a nařídí mu, aby se vyválel v blátě.

Před polednem už má hlad jako vlk a léčebný řád mu dovoluje nacpat se k prasknutí, pokud ovšem bude jít pouze věci, které nerad. Odpoledne tráví dalších chozením po horách, aby se ještě více naplnil čerstvým vzduchem. Večer má dovoleno požít tři unce jakékoliv potravy, která mu nechutná, a vypít skleničku likéru, který zásadně nepije. Pokud je nekuřák, může vykouřit dýmku. Přesně v půl desáté musí být v posteli a zhasnout svíčku, aby ji příliš neupálil. Druhý den se všechno bez obměny opakuje. Pokud jde o mne, nechápu, proč by tohle všechno mělo být výhodnější než prostě mít dnu …"

"Prostě zdejší lázně se snaží změnit člověka. Reforma – to je jejich píseň. Snaží se z vás udělat zdravého člověka tím, že vám vezmou všechny příjemné věci, na které jste zvyklí. Donutí vás zříci se všeho, co dělá život zajímavým. Za tím účelem nešetří prostředky a neušetří přitom žádného.

Změnit se! Změnit se! Změnit se! – to je jejich heslo a to vám pořád vtloukají do hlavy. Jste-li republikán, přimějí vás mluvit o volném obchodě, jste-li demokrat, o protekci. Jste-li abstinent, jdete opilý do postele. Je-li někdo výmluvný, vrazí mu do úst roubík, jestli někdo rád zpívá, donutí ho, aby hvízdal. Jestli někdo rád čte, zabaví mu knihy… "

"Klima Mariánských Lázní je zvláštní. Je to nejstudenější místo, které jsem viděl, a asi také nejvlhčí. Srpen 1891 mi připadá jako anglický listopad. Zdá se, že tu prší, kdykoliv je příležitost. Když zasvitne slunce, vyrojí se lidé a hrnou se ulicemi. Šel jsem se také podívat na rozhlednu. Je to věž na vrchu a není k ničemu,. Nic jsem neviděl. To jen Němci jsou jako diví po vyhlídkách. Cesty jsou utvrdlé a hladké, pohodlné pro chodce, ne však pro kočáry. Vysoko na stráni je místo, kde sedával Goethe. Je tu obelisk s vyrytou Goethovou básní.

Byl jsem také v lázních, měl jsem koupel s dvěma druhy smrkové vůně. Je chladná 750 Fahrenheita a po ní ještě studenější sprcha. Čekal jsem, že tu budou pacienti hovořit o politice, o literatuře. Marně. Jediné téma hovoru jsou choroby. Tlouštík ztratil čtvrt metrického centu za deset dnů a ukazoval tento rekord na svém pasu. Měl velkou radost, že zase vidí své nohy, které už 15 let neviděl. Hubený zase říkal, že se každý čtvrtý den váží a pravidelně přibývá 3/4 unce. Lázně tedy svědčí každému.

Nejhorší jsou ti s nechutenstvím. Mají nejvíce příznaků, nejvíce zkušeností i fantazie, která přechází ve lhaní. Hovoří se jen o nemocích. Slyšíte to všude, na ulicích, v obchodech, na promenádě. I já pozoroval, že se se mnou něco děje. Chodil jsem od doktora k doktoru, ale bez výsledku. Tvrdili, že nikdy neviděli tento druh příznaků. Nakonec po stetoskopické prohlídce mi předepsali bahenní lázně, které mě také vyléčily …"

"Jednou z nejpodivuhodnějších věcí v Mariánských Lázních jsou zvyky na ulici. Chodci jdou proti vám, avšak neuhnou ani o vlásek a zcela ignorují vaše právo na část chodníku. V posledním okamžiku musíte ustoupit, abyste se nesrazili. Komanč (blahobytný elegán) klidně donutí mladé dámy, aby mu ustoupily z cesty, třeba do bláta. K nevíře – jde o lidi, kteří jsou krásně oblečeni, vzdělaní a bohatí. Škoda, že zde nejsou koupele, které by léčily také chování. Možná by pomohlo utopení.

Snad se ani nemůže hledat jemnost citů tam, kde se lidé mohou klidně dívat na ženu, která táhne společně se psem vozík. Oba se ohýbají a těžce dýchají, zatímco vedle nich si vykračuje muž a pokuřuje z dýmky. Žena je stará, udřená, a muž je snad jejím vnukem. Navrhoval bych, aby rakouský ornitologický znak byl doplněn o tento otřesný obrázek."

Potud Mark TWAIN, ironický a sarkastický, jak ho známe. Přitom tento mistr humoru, který svým sarkasmem neušetřil nikoho, uměl vyjádřit jemně i atmosféru mariánskolázeňského letního večera. Když hleděl z rozhledny nad Panoramou, napsal:

"Naprosté ticho hlubokých hvozdů, zakřiknuté mlčení přírody, úplná nepřítomnost třepetajících se lístečků nebo kývajících se větví - to jsou věci, které my z domova neznáme a proto na ně nemáme v našem jazyce výraz. Doma by bzučel hmyz, švitořili ptáci a potulné vánky by šelestily listím. Tady panuje ticho, které je tichem smrti."

 


 

A protože budeme marně hledat pamětní desku Marka Twaina v Mariánských Lázních, informujeme, že Mark TWAIN s rodinou bydlel v domě Anglický dvůr, na Hlavní třídě v čp.52, vedle dnešního hotelu BOHEMIA. Dům se po druhé světové válce nazýval SOFIA. V roce 1975 bylo strženo dlouhé zadní křídlo domu a z domu zbyl jen přední trakt. Ve stejném roce jako Mark TWAIN pobýval v Anglickém dvoře ještě jiný vzácný host, na kterého s úctou vzpomínáme. Přijel z Vídně a byl to hudební skladatel Gustav Mahler.

A ještě jednoho slavného mariánskolázeňského hosta v souvislosti s Markem Twainem připomeňme. Byl to Maxim Gorkij. Znali se spolu a když v roce 1906 přijel Gorkij do New Yorku, tehdy 71letý Twain ho uvedl do společnosti amerických spisovatelů. Později Gorkému poslal list, v němž psal: "I my bělovlasí doufáme, že se dožijeme požehnaného dne, kdy ruský národ ustaví republiku, a kdy carů a velkoknížat bude na zemi tak poskrovnu, jako je jich v nebi."
 


Prameny (chronologicky) :
TWAIN Mark "The Tramp Abroad Again – An Austrian Health Factory" in The Illustrated London News, březen 1892
TWAIN Mark "Marienbad A Health Faktory" - (Mariánské Lázně, továrna na zdraví), 1892
BICEK Zdeněk "Mark Twain v Mariánských Lázních" – Kulturní přehled KaSS Mariánské Lázně č. 5/1960, s.25–26
PAVELKA Otto: "Mark Twain v Mariánských Lázních" – Kulturní přehled KaSS Mariánské Lázně č. 12/1970, s. 21-23
KŘÍŽEK Vladimír "Mark Twain a Mariánské Lázně (k 70.výročí úmrtí Twaina)" HAMELIKA č.14 (91) ze 6. června 1980
GLÜCKSELIG Josef "Twainův utajený pobyt – Po stopách nesmrtelných", Zápisník č.15/1984, resp. zkráceně HAMELIKA č. 2 (139.) z 23.května 1985
BICEK Zdeněk "Jak to bylo s objevem Twainova pobytu v Mariánských Lázních" HAMELIKA č.6 (143.) z 11.září 1985
ŠVANDRLÍK Richard "Mark Twain a Mariánské Lázně před sto lety" Kulturní přehled KaSS 5/1991, s. 21-24
ŠVANDRLÍK Richard "Mark Twain v továrně na zdraví - v Mariánských Lázních" Kulturní přehled Mariánskolázeňských listů z listopadu 2000