MILHOSTOV

Obec Milhostov bývala samostatnou katastrální obcí, v letech 1960 - 1976 patřila pod MNV tří spojených obcí Zádub-Závišín-Milhostov. Od 1. dubna 1976 připadla pod správní území Mariánských Lázní a od roku 1990 se vrátila pod správu uvedené trojice obcí. Ve starších dobách byla katastrální obcí s katastrem 220 ha, když Ovesné Kladruby byly po staletí její farní i politickou obcí.

Milhostov byl po celou dobu existence čistě zemědělský a je poprvé uváděn v seznamu obcí kláštera Teplá v listině papeže Řehoře X. z 23. 5. 1273. V té době šlo již o rozvinutou vesnici, uváděnou jako "Milhoztouo". Ještě v roce 1495 za krále Jiřího z Poděbrad se psala jako "Milhostowo" a až později se objevil německý název Müllestau, který byl od roku 1854 úřední. Časově patřil Milhostov přinejmenším mezi obce, založené v 11. - 12. století kolonizací vladyky Hroznaty nebo už jeho otce Sezimy. Není vyloučeno, že toto sídlo bude ještě mnohem starší. Obec si po staletí zachovávala okrouhlicový tvar původních osmi dvorů. Teprve v roce 1757 přibylo malé stavení čp.3, které bylo zvonicí, ale nemělo žádný pozemek. V 18. a 19. století se ves jen rozpačitě a skromně rozrůstala.

Tvar typické okrouhlice trval až do poloviny 19. století a tehdy už zde bylo 14 usedlostí. Milhostov ležel v uzavřeném kruhu ve svahu údolí Jilmového potoka, pouze milhostovský mlýn na Jilmovém potoce s čp. 15 byl mimo obec. Toto přívětivé sídlo, třebaže leželo téměř 700 m n. m., mělo vhodnou polohu i z hlediska povětrnostních podmínek. Na severu bylo kryto vrchem Podhorou (846 m n.m.), na západě výšinou, která brzdila západní větry. Na východě to byl mohutný svah levého břehu Jilmového potoka, který uzavíral okruh osídlení.

Dnes už okrouhlicový tvar sotva domyslíme. Koncem 19. století byly zde provedeny první větší zásahy při výstavbě karlovarské železniční trati a při budování vysokého železničního mostu. Největší tragedií byl obrovský požár obce v roce 1943, kdy od lokomotivy jiskry zapálily středověký dvůr a s ním vyhořelo 14 stavení z celkového počtu 27. Poslední ránou do formy původní okrouhlice byla intenzívní výstavba rekreačních domků v sedmdesátých letech, s níž definitivně mizí původní uspořádání Milhostova jako prastaré slovanské okrouhlice.

Anton GNIRS (1932) uváděl, že vylidněná ves se znovu osídlila v 15.století (snad vymřela při černém moru v roce 1381) a vyvíjela se z původních tří svobodných dvorců čtyřhranného tvaru, které stály na různých terasách ve svahu. Velice vzácnou historickou památkou byl dvorec "U Hutererů". Jeho základy a zbytky zdí nalezneme pod železničním náspem, dole ve vsi poblíž obecního rybníka. Srubová stavení tohoto dvorce byla uzavřena v čtyřhranu a nad vjezdní branou bylo nadstaveno hrázděné dílo. To vše dávalo tušit, že tu původně bývala jakási tvrz. Na jednom z trámů byl vyryt letopočet 1690 - rok přestavby tohoto svobodného selského dvorce. Tuto historicky cennou památku zničil požár z 5. května 1943.

V soupisu památek u Antona GNIRSE (1932) chyběla v obci - dosti neobvykle, neboť Gnirs by! neobyčejně pečlivý a přesný - řada kultovních památek. Především to byly dvě vesnické kapličky, jedna vestavěná do stěny domu čp. 24, druhá vystavěná přímo na starém středověkém mostě přes Jilmový potok u bývalého Kastlova mlýna (čp. 15). Gnirs nezaevidoval ani prastarý kamenokříž s provrtaným otvorem uprostřed. Stál na protější stráni u zaniklé cesty, nazývané "Egererstrasse" do Ovesných Kladrub. Je ovšem faktem, že to bylo již na katastru Ovesných Kladrub, který sem sahal až k Jilmovému potoku.

Domovní kaplička čp.11 (dnes majitelem zvěrolékař z Mariánských Lázní, dříve dlouhá léta rodina Vladimíra Šindeláře)

Mostní kaplička měla neznámou již sošku a rovněž zanikla. Je to škoda, protože obě kapličky byly mementem velice dávných dob. Například kaplička na mostě souvisela s dávnou Královskou stezkou (Via Regia), což byla někdejší spojnice Norimberku s Prahou. Dnes bychom ji přirovnali k moderním "dálnicím". Zemská stezka přicházela od Vlkovic, procházela Milhostovem a až do roku 1945 se zachoval pro svah, kudy cesta stoupala směrem k Ovesným Kladrubům, pomístní název "Egerische Strasse" (Chebská silnice), název, který by neznalého turistu v těchto místech jistě udivil. Ale to jen potvrzovalo velký význam této trasy v minulosti.

Jiné kultovní památky, kromě desítek drobných polních křížů a muk v okolí na katastru, obec neměla. Po období téměř sedmi set let patřil Milhostov pod premonstrátský klášter v Teplé (1193-1848) s výjimkou dvou krátkých období v 16. století, kdy sdílel stejný osud jako okolní klášterní obce a jednou se dostal do rukou Pluhů z Bečova, podruhé plánských Šliků. Vždy patřil k faře Ovesné Kladruby, kde se vesničané z Milhostova křtili, ženili i pochovávali.

Naše Via regia (neboli Královská stezka či Chebská zemská stezka) možná dala i název vesnici - tedy "milhostov", jako ves milá hostům. A. PROFOUS ovšem vysvětluje název obce jako obligátně podle jména majitele - tzv. "dvůr Milhostův". Zdejší stezka byla jednou z větví slavné Via Regia. Její jedna větev sem vedla od Kynžvartského pasu (Valy) přes Úšovice, vzhůru lesem Čertova Komora do Vlkovic a odtud do Milhostova. Pokračovala přes prastarý dvouobloukový kamenný mostek u bývalého Kastlova mlýna vzhůru směrem na Ovesné Kladruby, kde vjezdní újezd se vryl do terénu tak, že úvaz tu dosahuje hloubky až 8 metrů!

Název stráně ,;Chebská silnice" (Egerische Strasse) si už v minulosti vesničané sami nedovedli vysvětlit, neboť spoj už v předchozích staletích zanikla.

Mezi Vlkovicemi a Milhostovem vedla Chebská stezka pod výšinou s názvem Čihadlo (Vogelherd). Takové názvy provázely všechny staré stezky. Nesouvisely s číháním na ptáky, ale byly to strážní výšiny, jakési hlídkové body k ochraně cest. A tak středověký mostek je poslední památkou na jednu z větví staré zemské stezky.

Berní rula (1654)

Také obec Milhostov se vyvíjel v okrouhlici s osmi dvory, uvádí pouze pět dvorů, z čehož lze soudit na to, že ves byla v minulosti postižena válečnými událostmi. Také skutečnost, že ležela na zemské stezce toto potvrzuje. V Milhostově bylo 7 sedláků: 1. Philip Turba, 2. Kryštof Turba, 3. Thomas Wirdinger, 4. Philip Herderer, 5. Philip Denk, 6. nově osedlí 1654 Adam Denck. Pohořalý dvůr s 30 strychy patřil Melchioru Brandtfelderovi. Milhostov měl dále sedm chalupníků: 1. Lorenc Hiderer 2. Lorenc Fischer (vyhořel 1724), 3. Regina Denckin (vyhořela 1724), 4. Ondřej Saczer, 5. Řehoř Tubiczer, 6. Walbugra Denkin (vyhořela 1724), 7. Jiřík Lastý, český s mlejnem s jedním kolem. Obec měla 298 strychů polí (88ha), z toho 33 strychů ozimů (9 ha) a 123 strychů jařin (35 ha). V průměru vlastnil každý sedlák 6 hektarů půdy. Celkem bylo v obci 22 potahů, 25 kusů hovězího dobytka, 39 jalovic, 66 ovcí, 6 sviní. Průměr na sedláka vychází - tři povozy, kol 10 kusů hovězího dobytka a 5 sviní. Jen dva sedláci pěstovali ovce - Jan Turba měl 38 kusů a Jiřík Lenc 36 kusů. Po třicetileté válce nebyl žádný dvůr pustý, jakoby se ves vyhnula průchodům vojsk. .. Z těchto sedláků uvádějí se v souvislosti se selskou rebelií roku 1680 jména Šimon Turba o Vít Saczer, neboť Milhostovští se aktivně podíleli na přípravě povstání proti klášteru. Po příchodu vojska se museli stejně jako ostatní sedláci podrobit a znovu poníženě přísahat před křížem poslušnost klášterní vrchnosti.

Ještě v roce 1788 za Jaroslava SCHALLERA měl Milhostov stále jen 14 usedlostí, a to v kruhovém uspořádání okrouhlice.

Z roku 1782 se zachoval popis Milhostova z přílohy josefské vojenské mapy. Qbec. nazývaná "Milleschtau" (čti "mileštou"), uvádí se "ležící na kamenitém základě bez řádných cest (nicht traversable Gründe) a ve které jeden malý kamenitý potok pohání tři drobné mlýny, zvané Glatzmühle, Neumühle a Koselmühle (zřejmě Kastlův mlýn). Dva rybníky, jeden ve vsi a druhý pod vsí, mají pevný grunt a dobrou vodu. Ves je vzdálena malou 1 hodinu ze Závišína a malou 1 hodinu z Ovesných Kladrub. Cesty jsou rovněž silně kamenité, obtížně sjízdné a zvláště úvozy do Vlkovic a do Ovesných Kladrub jsou vodami rozbrázděny tak, že jen v nouzi lze tudy s těžkými povozy projet."

V 19. století přibylo nejprve několik drobných stavení uprostřed obce u obecního rybníčka. Měly čp. 17 až 22. Roku 1838 udává vlastivědník SOMMER v obci 133 obyvatel a 23 domů.

Severozápadně od obce je dodnes lesík na výšině, kde byl uváděn jeden lán s názvem "Pustý dvorec". Snad někde v těchto místech stával Brandtfelderův dvůr, který vyhořel za třicetileté války. Heinrich KRAUS také zde uvádí pomístní název "Pustá cesta" (Ödeweg), ale kladl jej do jiné souvislosti. Tato cesta vedla kolem dvora. jehož majitel se prý kdysi odstěhoval hledat štěstí v Americe a dvůr opustil a ten zůstal neobydlen.

V polovině 19. století (J.G. SOMMER) se uváděl MILHOSTOV (MÜLLESTAU) jako "ves, 24 domů, 143 obyvatel německých, katastrální obec Milhostov, politická a farní obec Kladruby Habrové. Samota mlýn KASTLMÜHLE a rasovna." .

 

Historik Franz KLEMENT (1878) evidoval Milhostov - 25 domů, 163 obyvatel, katastr pouhých 221,1 ha, čistý výnos 2204,5 fl., 163 krav, 60 ovcí, 32 sviní a 11 koz. Uváděl, že roku 1556 s 20 dalšími vesnicemi pronajat Jáchymovi Šlikovi za 10 000 kop, ale vrátil se ke klášteru.

K Milhostovu patřil Kastlův mlýn (čp, 15 u starého mostku) a dále známá kdysi "kafilerie" (rasovna) na svahu Podhory (Milhostov čp. 20), O trochu níže na Jilmovém potoce stály Kronovy mlýny, Horní a Dolní, ale ty už patřily katastrem pod Ovesné Kladruby a měly jejich čp. 57 a 71. Zatímco mlýny zanikly a v terénu najdeme dnes už sotva jen stopy zdí a základy, stavení bývalé rasovny u rozcestí zůstalo zachováno a dodnes rekreační obydlí (po desítky let bývala chalupa v majetku Ing. Josefa Královce).

Stavba karlovarské železnice (obec má dnes vlastní železniční zastávku) koncem 19. století překlenula milhostovské údolí a oddělila Jilmový potok s mlýny od obce (průjezd pod mostem). Roku 1900 měla obec 24 domů a 135 obyvatel, roku 1910 již 161 obyvatel a roku 1930 tu bylo 27 domů a 151 obyvatel. Napojení obce na železnici udržovalo stabilní počet obyvatel (řada obyvatel pracovala v lázních).

Dne 5. května 1943 zachvátil obec strašlivý požár, při kterém vyhořelo 17 usedlostí a z větší části už nebyly obnoveny. Pátrání vlastivědného kroužku po obecní kronice v sedmdesátých letech bylo marné. Známe pouze historii dvorce čp. 11 se starým označením "Gouga" (Jakub), který byl už v 16. století v majetku rodu Denků; od roku 1866 Egererů. Z dvorce vznikla postupně samostatná čp. 24, 28, 29 a zůstalo (do požáru 1943) čp. 11.

Obec Milhostov zůstala až do současnosti obydlena trvalými obyvatel, ale stále více přibývalo rekreačního bydlení. Intenzívní výstavba rekreačních obydlí v Milhostově probíhala před 20 lety. Obec leží v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.

Nedaleko odtud se nacházejí Milhostovské .mofety - v údolí Jilmového potoka. Můžeme tu pozorovat zajímavý přírodní úkaz podobný Mariinu prameni v Mariánských Lázních - drobné vývěry přírodního plynu, které vytvořily malé krátery. Za deště se tyto mofety plní vodou a tou probublává přírodní plyn z nitra země. V blízkosti mofet nalézáme mrtvolky ptáků, drobných hlodavců a hmyzu, proto se tu říkalo dlouho lidově "Zvířecí hřbitov". Vede sem turistická stezka a je tu informační tabule.

Krásné okolí Milhostova a blízkého údolí Buchtálu vedlo k myšlence vyhlášení rekreační oblasti v těchto místech.

Vývoj počtu obyvatel

V roce 1992 měla trojjobec Zádub-Závišín s osadou Milhostov 632 obyvatel. Z toho Milhostov jako rekreační osada měl 9 domů, 19 obyvatel z toho 10 mužů a 9 žen, 5 dětí do 14 let, 9 domácností a 23 rekreačních objektů. Jde tedy o výraznou rekreační obec s železniční zastávkou na karlovarské železniční trati.