Sto let zámku Miramonte

Miramonte jako chráněná památka Mariánských Lázní

Před sto lety bylo postaveno MIRAMONTE - zprvu jako výletní kavárna a restaurace, krátce poté přebudováno na hotel. Už z dálky nás přitahuje nádherná a v Mariánských Lázních v tomto duchu ojedinělá architektura domu. Tento úžas nás provází i uvnitř - v interiéru. MIRAMONTE patří mezi architektonické skvosty Mariánských Lázní a nachází se logicky i v seznamu památek města pod číslem 4244. Je to mimořádně zdařilá stavba historického slohu z roku 1905 - z doby vrcholící secese. Leží na katastru obce Úšovice a má i úšovické číslo popisné 133.

Miramonte očima básníků

Nádheru bělavého MIRAMONTE obdivovali umělci a básníci. Když sem o Velikonocích 1925 přijel s přáteli český básník Vítězslav Nezval, ztratil dech, když poprvé spatřil Mariánské Lázně. Byl ohromen a šokován jejich nádherou. Vznikla zde báseň "Mariánské Lázně" dodnes často citovaná a v minulosti námi uváděná pod názvem "Miramonte". Báseň se totiž dvakrát dotýká Miramonte - na začátku a na konci. Na začátku:


"Starodávné hodiny z porcelánu
Rozsvítily se a hrají.
Do podzemního džbánu
Pramení slzy mariánských drůžiček v máji.

"Miramonte
Dort ze šlehané smetany
Při dvorských menuetech se klaňte
Beethoven hraje varhany"

 

Nezval spolu se svými přáteli z Devětsilu – Karlem TEIGEM a Jaroslavem FRAGNEREM -tehdy seděl v kavárně hotelu Egerländer (dnes Opera na rohu Mírového náměstí). V kavárně stávaly starodávné hodiny z porcelánu a odbíjely hudbou. Proto začíná báseň pohledem na starodávné hodiny.

Na tuto první návštěvu Mariánských Lázní vzpomínal Vítězslav NEZVAL: "Mariánské Lázně na nás, na všechny tři, udělaly ohromný dojem. Netušil jsem, že naše vlast má něco podobného RIVIÉŘE jako jsou Mariánské Lázně. Lázeňské paláce podobné smetanovým dortům okouzlily tři modernisty konstruktivistického založení a básník, ať chtěl nebo nechtěl, musel vzít papír a tužku a začal psát v naprosto nové notě. Chladný vzduch zachvěl se jarně v několika hřejivých paprscích a průvody oslavující vzkříšení nám otvíraly v duchu první stránky Fausta, jehož tvůrce jsme tu potkávali na každém kroku. Stráně za Mariánskými Lázněmi, kde svítily bílé paláce, chvěly se nažloutlým proutím. Kavárna blízko divadla, do které jsme odpoledne usedli (Opera), měla kouzlo starých porcelánových hodin."

Na procházce lesem pak obdivoval o samotě stojící kavárny, jako Miramonte či Panorama svítící jasně na tmavězeleném lesním pozadí. Miramonte - náš dort ze šlehané smetany - se objevuje i na konci Nezvalovy básně:


"Toulavé básníky, již po západu slunce
Mimo všechen svět stanuli cestou z hor tu
Uprostřed cizího tance sbírají uschlé věnce.
A smetanu z Tvých zkamenělých dortů."

 

Zkamenělý dort Miramonte tehdy uchvátil Nezvala, ale nejen jeho. Vzpomeňme na "Červen v Mariánských Lázních" Miroslava Horníčka a na jeho podiv nad nezachytitelným kmitáním obrazů zářících domů v zeleni ... Mizí a zase se objeví - jako Miramonte.

Stavba komplexu Miramonte

Na stavebním úřadě v Mariánských Lázních je uložen plán s datací 20.srpna 1904 ("Plan zur Erbauung des Kaffe-Restaurant Miramonti für den wohlgeborenen Herrn Leopold Spitzer"). Architektem projektu byl vídeňský architekt Eduard PRANDL; stavitelem byl Josef PRIESEL. Majiteli byli Leopold a Antonie SPITZEROVI. Nikoho z jmenovaných však nenacházíme v adresářích Mariánských Lázní.

Architekt EDUARD PRANDL z Vídně (Wien, Krugerstraße Nr. 5) projektoval a postavil v roce 1904 vídeňské divadlo Apollotheater u parku Esterhazy Park. Toto divadlo bylo postaveno ve spojení s hotelem a činžovním komplexem a vznikl velký areál. Později se z divadla stalo největší kino s názvem WIEN. Dne 11. září 1929 byl zde uveden první zvukový film "Lady Hamilton".

Stavba MIRAMONTE vznikala stranou lázní - na katastru Úšovic. Architektem byl Vídeňák, stavitel pocházel pravděpodobně z Úšovic, majitelé byli původem také z Vídně. Neboť Franz Spitzer, uváděný již dříve jako majitel sousední kavárny Eremitage, pocházel z Vídně (byl to pravděpodobně otec Leopolda Spitzera).

V archivních materiálech Stavebního úřadu Mariánské Lázně-Úšovice jsou mylně staré listiny s nápisy "Miramonte". Ty se však týkají jiné kavárny - STARÉ MIRAMONTE čili Café EREMITAGE. List z 19.11.1874 uvádí restauratéra Franze Mauntha z Mariánských Lázní, který tu provozoval kavárnu. List ze 6.4.1875 uvádí povolení k stavbě obytného domu na pozemku 697 v Úšovicích pro zájemce Filipa Wagnera a Maxe Ulricha. Podepsán je úšovický starosta Georg Turba. List z 23.9.1901 uvádí majitele kavárny Starého Miramonte pana Franze Spitzera z Vídně, bytem v Mariánských Lázních, který žádal o povolení k stavbě odpadní jámy u domu. Již v roce 1903 se začalo jednat o novostavbu kavárny poblíž této staré.

Stavebnímu plánu předcházel tzv. situační plán od Ing. Emila Peterse z 23. července 1904 ("Situationsplan für die Lage und das Niveau des Neubaues MIRAMONTI für den Herrn Leopold Spitzer"). Z plánku je patrné, že terénní práce ve svažité lesní lokalitě musely být náročné.

Terén byl značně nerovný terén - ve svahu v 610-630 m nadmořské výšky a bylo patrné, že celá lokalita se stromy a křovinami bude ke zplanýrování značně náročná. Práce začaly už v roce 1904. Podle plánku činil půdorys stavby 28,60 m (tj. 11,3 m + 6,0 m +11,3 m) x 41,80 m (tj, v horním svahu 13,4 m+15,0 m+13,4 m, kdežto v dolním svahu 12,35 m +17,1 m +12,35 m). Střední míry patří rizalitům stavby.

Samotná stavba proběhla v roce 1905, ale předcházel jí nepříjemný spor Spitzerových s klášterem Teplá. Dne 9. srpna 1904 se obrátil premonstrátský klášter Teplá na obec Úšovice s protestem proti Spitzerovi a jeho aktivity na lokalitě budoucí stavby označoval jako nezákonné:


1. Spitzer kácí bez dovolení (při klášterním lese),
2. nepředložil projekt předem klášteru,
3. ohrožuje vodovod,
4. narušil trasu vycházkové cesty atd.

Vše mělo na štěstí rychlý spád. 19.10.1904 sděluje obecní úřad Úšovice, že k projektu pozval jako nestranného experta c.k. okresního inženýra TUCHÁČKA z c.k. okresního hejtmanství Planá. Korespondence mezi Spitzerovými a Teplou (přímo s okresním výborem v Teplé) sice pokračovala ve sporném tónu ještě celý rok 1905 (dopis z 1.7. 1905), ale přitom se zřejmě stavělo a v roce 1905 byla stavba MIRAMONTE dokončena.

Nutno dodat, že klášter jako velkovlastník zdejších pozemků a někdejší vrchnost nebyl vůbec oblíben ani v Úšovicích ani u zdejších budovatelů novostaveb.

Často bylo postupováno na samém okraji zákonných předpisů.

Ševcovská dílna - 1911

V červnu 1911 podal žádost mistr ševcovský Franz KRONER z Mariánských Lázní čp. 356 k povolení stavby prodejního krámku v blízkosti novostavby MIRAMONTE. Byl postaven ještě před válkou.

Obliba Miramonte.

Skutečností zůstává, že v letech 1905 - 1914 se stal pohled na novou kavárnu a hotel "Schloß MIRAMONTE" velmi oblíbeným námětem a frekvence mariánsko-lázeňských pohlednic se zámkem MIRAMONTE téměř konkurovala nejoblíbenějšímu pohlednicovému tématu s kavárnou Egerländer (dnes Monty).

Nový majitel po roce 1919

Nové adaptace domu brzy po válce prováděli již noví majitelé. V květnu 1920 provedl zdejší stavitel Alois KOLB menší přístavbu. Jako nový majitel je podepsán hoteliér Lucha z Panoramy, ale zřejmě za akciovou společnost "Hotels und Bäder Marienbad, Aktien Gesellschaft", která zůstává až do druhé světové války vlastníkem.

Architekt Alois KOLB působil v Mariánských Lázních za první republiky. Mezi jeho díla patřila na Bellevue i vila Skt. ANTONIUS, postavená pro pražskou dámu Brabcovou, a HYDE-PARK (dnes pension La Passionaria). Alois KOLB bydlel v Mariánských Lázních v domě FLORENCIA (čp. 229, dnes Ruská ulice - proti kanceláři Zpč. plynárenské akciové společnosti).

Další stavební adaptace probíhala v roce 1924. Tentokrát je vedl stavitel Karl GUT ("Baumeister und -Zimmermeister").

Adaptační plán z května 1924 uvádí kolem rozlehlého centrálního otevřeného sálu tyto změny: velká vstupní hala (dnešní vchod), po straně k západu byly (zleva) velký bar, restaurace a jídelna; vzadu směrem k lesu (zleva) kancelář, šatny, toalety, skladiště, kuchyně. Zadní část budovy (proti přední hale) byl prostor kavárny. Na pláncích j podepsán stavitel Karel Gut z Falknova (Falkenau) - z roku 1924 a 1928).

Zdá se, že podnik prosperoval, protože již v létě 1927 dochází k další významné přístavbě. Je nadstaveno další patra (plánek "Anbau und eine Aufstockung des Hotel Miramonte auf Parzellen No.986 Katastral Gemeinde Auschowitz" z 23.8.1927). Architektem byl Ing. Arch. Friedrich Ehrmann, stavitelem Karel Gut, majitelem Miramonte je stále společnost "Hotels und Bäder Marienbad, Aktien Gesellschaft" (podepsán rada Kaník !).

Hosté

Mezi hosty se objevil za první republiky také šejk se svým harémem a bylo nutno zajistit celou kapacitu hotelu pro něho. Tato událost se dlouho v hotelu tradovala.

V létě 1933 zde bydlel německý emigrant profesor Theodor LESSING z Hannoveru. Místo zvolil po dohodě s čsl. četnictvem, jehož úkolem bylo střežit ho před henleinovci. Když bylo v lese úmyslně zpřetrháno telefonní vedení, v obavách se přestěhoval Lessing do vily EDELWEISS nad Lesním pramenem. To se mu však stalo osudným - zde byl zákeřně zastřelen.

Virtuos Doli Dauber s hudební skupinou

Za první republiky hrával na MIRAMONTE známý virtuos Doli DAUBER, se svou skupinou. Vystupoval také na Panoramě na Krakonoši aj. Jeho kuriosní až cirkusové hudební vystupování bylo možno vidět v německé televizi v roce 1992. Třebaže šlo o krátký, bohužel jen několikavteřinový šot, spatříme, jak zde ve výklenku v sále sedí hudební skupina. Dauber v rytmu tanga vyhodí housle vysoko do vzduchu a opět v rytmu tanga je chytá a pokračuje v sólu. V pozadí tančí - jak smutné - pouze dva taneční páry. S orchestrem Doli Daubera se dnes setkáváme na televizi ve filmech pro pamětníky a často tu s ním zpívá R.A. Dvorský, který rovněž hrával v Mariánských Lázních (na Esplanade).

Doli DAUBER nazývaný familiárně "Doli", se stal po roce 1918 v Mariánských Lázních pojmem. Bylo možno ho poslechnout po řadu let na odpoledních čajích na PANORAMĚ.

 

Odpoledne 22. července 1938 tu proběhl mimořádný koncert. Doli DAUBER tu slavil "dvacetiletí" svého příchodu do Mariánských Lázní. Přišlo více než 2 000 hostů, aby si tu poslechlo houslového virtuosa DAUBERA. Oslavenec byl zahrnut množstvím květin a bouřlivým, nekonečným potleskem. Redaktor zdejších novin se pak vydal za oslavencem, aby ho vyzpovídal, proč a jak se ocitl v Mariánských Lázních:

"Před rokem 1918 hrával na PANORAMĚ populární aristokratický houslista Karl HAUPT s prvotřídní salonní kapelou. Majitel kavárny pan Lucha se na podzim 1918 vydal se svou manželkou do Vídně za virtuosem HAUPTEM, aby s ním sepsal novou smlouvu pro Mariánské Lázně a Panoramu. Ale houslista HAUPT měl už jiné závazky a jeho angažmá pro příští sezónu nepřicházelo v úvahu.

Co dělat? Pan LUCHA neměl ve Vídni už nic k vyřízení a tak vyrazil do Brna za příbuzenstvem, neboť odtud pocházela jeho manželka. Houslista Danzer tehdy hrával v American-Baru. A zde padla historická oferta - Luchova nabídka. Bar byl sice obsazen a všechna místa rezervována přesto se podařilo panu Luchovi najít místečko. Po písni "Im Chambre separé" od Heubergera zavolal pan Lucha ke stolu kapelníka Daubera a během pěti minut se dohodli na angažmá v Mariánských Lázních.

Dauber živě vzpomínal na příjezd do lázní - na obdivuhodné město a nádhernou Panoramu. Po dvaceti letech vzpomínal, že pobývá stále ve stejném domě, kam přišel a kde hrál. Odpolední čaje hrával na PANORAMĚ a večerní zábavy na MIRAMONTE. Ten údajně zprvu patřil krátce panu Luchovi. Dauberova večerní vystoupení byla pořádána se židlemi v řadách a bývalo plno. Dauber tu hrával před Grünfeldem, Nikschem, Emilem von Sauerem, manželkou Johanna Strausse a jinými prominenty. Většina jeho kompozicí vznikala na Panoramě či na Miramonte. Čarokrásná krajina Mariánských Lázní ho inspirovala a mnohé jeho zážitky zůstaly navždy spojeny s Mariánskými Lázněmi, jak řekl redaktorovi Doli Dauber. Zde vznikly i obě jeho operety "Když jaro přichází" a "Bojarská láska".


Literatura: "Wie Dol Dauber nach Marienbad kam" - Marienbader Zeitung ze 23.7.1938

 

Druhá světová válka

Za války sloužil objekt jako lazaret, podrobnější zprávy však chybějí. Dopis zemské rady (Landrat) okresu Mariánské Lázně z 16. března 1944 schvaluje výstavbu protileteckého krytu, který je prý stavěn bez cizích (zahraničních) pracovních sil.

Jiná zpráva z kroniky z 29. dubna 1945 uvádí, že pokračuje chvatné rozdávání oděvů a bot německému obyvatelstvu, a to v domě EICHE (dnes Obchodní banka), u Zubera na MIRAMONTE a v domě ALLIANCE.

Zdeněk HUML zveřejnil v HAMELICE (1982) vzpomínky na květen 1945, kdy přijeli plzeňští poštovní zaměstnanci do Mariánských Lázní. V červnu 1945 šli obhlédnout stranou ležící objekt MIRAMONTE a nalezli tu velké sklady. V přízemí byly obuvnické dílny, ale také sklad piva, sklady obilí a dokonce stáj pro koně. Překvapení je čekalo v dalších prostorách. Také ty sloužily jako skladiště, ale byly v nich stovky karabáčů, pout, důtek s koženými řemínky, to vše nesporně určeno pro koncentrační tábory.

Poválečný vývoj 1945-1962

Také poválečné zprávy o Miramonte jsou zprvu skromné. Název MIRAMONTE se neměnil, zmizel jen přídomek "Zámek". Řadu let po válce však variovala tři označení: Miramonte, Miramonti, Miramonty.

Uranové doly v Zadním Chodově se staly nájemcem objektu a vzniklo zdravotní středisko Miramonty. To se stalo počátkem padesátých let. Většina horníků - "uraňáků" či "jáchymováků" - bydlela v Mariánských Lázních. Mnozí horníci byli ubytováni na Miramonte. Podle zápisu z 12.10.1955 došlo k stavebním adaptacím místností v objektu pro zdravotní středisko Uranových dolů "MIRAMONTY". Východní část objektu (k lesu) měla tyto prostory: čekárnu, vyšetřovnu, sklad, RTG, diatermii. V centrálním sále bývala závodní jídelna Uranových dolů pro město (v letech 1958-1959 jsem chodil jako horník sem na obědy.)

Miramonte dětskou léčebnou od roku 1963

V letech 1960-1961 se jednalo o předání budovy Čsl. státním lázním. V roce 1962 byla budova předána s novou funkcí - sloužit dětské lázeňské léčbě chorob ledvin a močových cest.

První vedoucí lékařkou se stala MUDr. RNDr. Milada NOVOTNÁ, která vedla dětskou léčebnu až do roku 1968. Od počátku provozu měla léčebna čilý kulturní život. V roce 1963 zde účinkovali čeští herci Miloš Kopecký a Miroslav Horníček, dále Jaroslav Vojta, pořádaly se tu přednášky z historie i z medicíny. Pamětní kniha léčebny nese podrobné zprávy o akcích a potvrzuje, že si tuto tradici uchovala léčebna po celou dobu do dnešních dnů. Každoročně dodnes přijíždí na Miramonte český zpěvák Pavel NOVÁK se svou kapelou.

V dětské léčebně pracoval od jejího otevření (1963-1968) také MUDr. Miroslav ORT, CSc. jako odborný konzultant pro pediatrii.

MUDr.Miroslav ORT byl pověřen výzkumem dětských nemocí na I. Dětské klinice Prof. MUDr. Švejcara v Praze. V roce 1966 odjel na dvouletý studijní pobyt do Chicaga v USA, 1967 se vrátil zpět na I. Dětskou kliniku a v srpnu 1968 emigroval do Toronta do Kanady, kde dodnes pracuje jako odborný dětský lékař v soukromé praxi. Naposledy navštívil Miramonte v listopadu 2004 při krátkodobém pobytu v České republice.

V listopadu 1965 byla pro léčebnu stavěna výměníková stanice. V letech 1975-1978 proběhla komplexní stavební rekonstrukce areálu do dnešní podoby. Dlouhodobá stavební investice se vyplatila a areál slouží dodnes bez problémů.

V roce 1968 nastoupil po primářce MUDr. Novotné jako primář dětské léčebny MIRAMONTE MUDr. Ladislav VENDL (*8.2.1927 Praha, + 26.9.2003 Mariánské Lázně) který přišel z Teplic a vedl léčebnu více než dvacet let. Dr.Novotná zde ještě několik let pracovala jako důchodkyně.

MUDr. Ladislav VENDL začal studium medicíny v roce 1946 a v roce 1949 byl prověrkovým řízením na vysoké škole ze studia vyloučen za účast na studentské demonstraci, spojené s pochodem na Hrad, v červenci 1948. Tato akce se konala v souvislosti s posledním Všesokolským sletem. Pracoval pak jako pomocný dělník ve Spolaně Neratovice, poté jako laborant v OÚNZ Praha 12. Až v roce 1952 byl znovu přijat na lékařskou fakultu, avšak s anulováním tří let původního studia. Promoval na fakultě dětské léčby UK v Praze s červeným diplomem v roce 1958 a nastoupil na dětské oddělení nemocnice v Teplicích. Odtud přišel do Mariánských Lázní.

Dětskou léčebnu významně odborně rozvinul a dal jí mezinárodní věhlas. Vědecky spolupracoval v oblasti nefro-urologie s MUDr. Vladimírem Křížkem z Výzkumného ústavu balneologického. Vydal řadu odborných pojednání a publikací. V roce 1987 obdržel od vlády čestný titul "Zasloužilý lékař". Byl členem pražského akademického klubu. V roce 1988 obdržel stříbrnou plaketu doktora Janského za dlouholeté dárcovství krve.

Miramonte mělo dlouhodobě kapacitu 88 dětských a dorostových lůžek a zde se léčily děti z Československa a východního Německa. Z NDR přijíždělo ročně - v deseti turnusech - vždy 22 dětských pacientů a s nimi učitel, neboť zde byla i německá třída.

Primářka MUDr. Drahomíra NEČASOVÁ sem nastoupila v roce 1980 a od roku 1992 převzala řízení a je ředitelkou MIRAMONTE.