PALLADIO (čp.343)

Palác PALLADIO (čp.343) je prvním domem v Chopinově ulici po pravé straně. Má orientační číslo 2 a dnes slouží jako ubytovací zařízení lázeňského hotelu SVOBODA, bývalé centrální lázeňské léčebny Čsl. státních lázní Mariánské Lázně (do 1990). Dům PALLADIO byl postaven - podle kupní smlouvy stavební parcely z 7.května 1902 - architektem Josefem Schafferem v letech 1902-1903. Pozemková kniha uvádí jako majitele Josefa a Marii Schafferovi jednou polovinou.

Josef Schaffer jako stavitel

Slavný mariánskolázeňský architekt a budovatel lázní, vrchní ředitel klášterních lázní Josef Schaffer (1862-1938) proslul významnými stavbami v Mariánských Lázních a v klášteře Teplá. Mezi jeho nejzdařilejší díla patřila: (1) totální přestavba Starých lázní na Centrální lázně (1891-1892), (2) výstavba městská nemocnice (1893-94), (3) totální přestavba Nových lázní (1892-1896) do dnešní podoby, (4) přestavba a výstavba samostatného kursálu čili dnešního společenského domu CASINO (1900), (5) umělecký portál k 700.výročí vzniku kláštera (1897) klášterního kostela s hlubokou symbolikou, (6) výstavba školy Sever (1901), (7) výstavba klášterní premonstrátské knihovny s muzeem v klášteře Teplá (1902-1910), (8) výstavba impozantní budovy klášterní inspekce (později děkanství) pro premonstrátský klášter v Mariánských Lázních (1904) - dnes hotel Kolonáda, (9) vlastní Schafferův dům PALLADIO. Pro tento dům si vybral místo u Mlýnského potoka vedle obecné školy. Do této školy kdysi sám chodíval a jistě byl motivován vzpomínkami na zde prožité mládí.

Schafferovo curriculum vitae

vJosef Schaffer se narodil 21. května 1862 v domě čp.47 "Bílá labuť" (dnes Chopin), chodil do zdejší staré školy, a vystudoval ve Vídni, kde i pracoval a pobyl deset let. Vrátil se domů a po 41 let pracoval jako architekt a stavitel lázní a vrchní ředitel tehdy klášterních lázeňských zařízení. Vytvořil pro Mariánské Lázně nádherná díla a tím i sobě nesmrtelný památník. V domě Palladio i zemřel - 15. června 1938 ve věku 76 let a je pohřben na zdejším hřbitově.

Jeho otec Jan Schaffer (1826-1899), kupec z Bečova, byl silný, robustní a v rodině dominantní. Jeho matka Elisabeth, rozená Sommerová (1835-1865), dcera aktuáře vrchního úřadu a klášterního knihovníka v Teplé, byla vzdělaná, hluboce oduševnělá. Rodiče měli obchod s potravinami v Plané, ale bydleli v Mariánských Lázních v domě Bílá labuť (Chopin). O sezóně prý hrával otec v lázeňské kapele. Když byly Josefovi tři roky, zemřela jeho matka ve 30 letech. Malý Josef zůstal s otcem sám, ale na svou matku nikdy nezapomněl. Zůstala mu krásným obrazem, k němuž se stále vracel. Až po mnoha letech získal od příbuzných její dopisy, které potvrdily její krásný duševní obraz. Malý Josef sice vyrůstal v celé rodině, neboť otec se znovu oženil, ale bez mateřské lásky; třebaže k nevlastnímu bratrovi i k druhé matce měl dobrý vztah. Od mládí byl uzavřený do sebe, předčasně se měnil v hloubavého a přemítavého chlapce. Byl také ministrantem, hodně se zajímal o přírodu, umění a hudbu. Hrával velmi dobře na klavír a byl obdivovatelem Brucknera. Napsal o něm dokonce objemnou studii. Povahově však zůstal introvertem, od útlého mládí až do smrti.

V letech 1868-1874 chodil do staré obecné školy (dnes ZUŠ), pak studoval na reálném gymnasiu v Plzni, odkud odešel na studie do Vídně. Ale ještě předtím absolvoval strojně-stavební řemeslnickou školu, patrně v Plzni. V říjnu 1879 byl zapsán na Akademii výtvarných umění a zde studoval u profesora Theofila von Hansena až do letního semestru 1882, celkem šest semestrů. Ve Vídni několikrát změnil bydliště. Školné platil přesně a řádně. Závěrečný protokol akademie uváděl: "Student Josef Schaffer se prokazoval tou největší horlivostí a vědeckým úsilím, během studia navrhl několik vlastních projektů a také části vnitřních dekorací, a komponoval vybavení, takže svá studia dokončil, také díky svému mimořádnému nadání, s velmi příznivými úspěchy. Hodnocení: výborně. " Ještě za studia prý získal různé prémie a ceny, mezi nimi roku 1882 stříbrnou prémiovou medaili. Z vídeňského studia se zachovaly čtyři Schafferovy skicáře (1880-1882), které prozrazují Schaffera jako přesného kreslíře a pozorovatele, rozhodně ne povrchního. Ve skicách jsou předlohy stavební i obrazy přírodní krajiny, vlastní představy, a vedle mnoha detailů a dekoračních elementů jako výplní, soklů, stropů, i přírodní a figurální prvky, nábytek, kachle. Jsou to kresby tužkou či perem, zčásti lavírovány, datovány a titulovány. Je z nich patrné, že se hodně zabýval italskou a francouzskou renesanční architekturou. Nejsou tu jen objekty z Vídně, z okolí a ze své vlasti, ale i objekty z ciziny. Potvrzují, že Schaffer již během studia konal cesty do ciziny. Byl ve Švýcarsku, v září 1881 v Itálii - v Benátkách, navštívil Bolognu, Veronu, Ferraru a Florencii.

Po ukončení studií byl zaměstnán jako architekt v ateliéru Emila Rittera von Förstera. Jeho návrhy z ateliéru nejsou uveřejněny pod jeho jménem, ale prozrazují ho svým talentem - bankovní dům Allgemeine Boden-Credit-Anstalt ve Vídni, v Teinfaltstraße. Na jaře 1884 vyšel vítězně z konkursu ateliér Emilla Rittera von Förstera. Šlo o stavbu palácového typu s přísnou novorenesanční fasádou a s elementy, které se nám později znovu vynoří na Nových lázních - rustikace, kopulová okna, tříosé portálové skupiny atd. Jak se dostal Schaffer do tohoto ateliéru, dá se vystopovat, neboť Emil Ritter von Förster byl švagrem profesora Theofila von Hansena. Schaffer byl velkým obdivovatelem svého učitele Hansena, což je patrné i z toho, že každoročně posílal blahopřejné telegramy ke dni narození svého učitele do Hansenova klubu. Tento klub vznikl až po Hansenově smrti. Schaffer se stal od roku 1891 členem klubu, tedy v době, kdy již ve Vídni nežil. Schaffer měl po celý život v pokoji Hansenovu bustu, která prý stávala na nepřehlédnutelném místě. Profesor Hansen přišel do Vídně z Dánska; teprve v 58 letech se stal profesorem na Akademii a zde vychoval mnoho úspěšných žáků. Byl nápomocen svým žákům, nejen radou, pomáhal jim i finančně, ale nikdy ne protekčně k pracovním místům. O to výjimečnější bylo Hansenovo doporučení Schaffera k Försterovi.

Začátkem roku 1886 opouští Josef Schaffer ateliér a nastupuje v obci Dolní Medling jako technický úředník a architekt. Které budovy tam stavěl nebo projektoval, nenechá se zjistit. Po desetiletém pobytu ve Vídni se vrací Schaffer zpět do Mariánských Lázní. Místní noviny (Marienbader Zeitung) ze 12.září 1889 psaly:

"Místo ředitele ve Starých lázních znovu obsazeno. Ředitelem ve Starých lázní se stává pan Josef Schaffer, 28letý syn bývalého majitele domu "Heilbronn"(?). Absolvoval studia stavebnictví a techniky ve Vídni a působil jako architekt a stavitel v Dolním Medlingu u Vídně. Postřehli jsme, že nový ředitel je ve svém oboru znalec a snaživý muž a jeho uvedení do funkce se tím jeví jako šťastná volba."

Výběr nového ředitele klášterem byl velmi rychle vyřízen. V srpnu 1889 zemřel ředitel O.KAHLER a o měsíc později tu byl již Josef Schaffer. - Proč se vracel Schaffer domů ? Snad tu hrál roli i jeho vztah k domovu, neboť ve skicáři byla řada kreseb z domova, snad s tím souvisela i jeho svatba v roce 1891. Návrat do vlasti mu umožnila materiálně právě tato nabídka místa. Iniciátorem byl asi přímo tepelský opat Alfred Clementso. Nabídka byla poslána do Vídně prostřednictvím inspektora Severina Würfela, dekret o jmenování je sice až z 1.1.1891, ale vrací se k datu 1.10.1889, kdy byl mladý Schaffer jmenován ředitelem lázeňských zařízení kláštera v Mariánských Lázních s ročním platem 1000 zlatých, s naturálním bytem a s potřebnými vedlejšími prostorami, s bezplatným otopem, osvětlením, s lázeňskými přídavky - soli, sody, mýdla, oleje; nadto dostává tzv. quinquennálie (100 zlatých). Jako architekt a vedoucí stavebních služeb měl ještě další roční plat 400 zlatých.

5.února 1891 se oženil s Marii Königovou, dcerou největšího místního stavitele Johanna Königa. A v roce 1892 převzal tchán Johann König první Schafferovy projekty přestaveb lázní.

V prvních 15 měsících se Schaffer zaměřil na úkoly ve funkci ředitele klášterních lázeňských zařízení. Nejprve to byla stavební přestavba Slatinných lázní, založení studenovodních lázní pro pány (1891). Prvním velkým Schafferovým projektem byla komplexní přestavba Starých lázní, přejmenovaných potom na Centrální. Areál Starých lázní tvořila řada nejasných přístaveb, slepovaných postupně podle nových, vznikajících potřeb. Schaffer vytvořil nový monumentální komplex s impozantní fasádou v přímých, ale jasně členěných rysech novorenesančního stylu. A zároveň zavedl nový a přehledný systém chodu těchto Centrálních lázní. Postupně vznikaly další jeho - již výše uvedené - stavby až do roku 1910. Při jejich projektech zůstával věrný svému charakteristickému stavebnímu stylu italské pozdní novorenesance. Pro modernější směry a dobové stavitelské experimentování neměl pochopení. Takové typy staveb zde projektoval ve stejné době vídeňský architekt Arnold Heymann.

Tito dva architekti svými stavbami dali Mariánským Lázním charakteristický obraz, jaký jim zůstal po celé 20. století. Po Schafferovi to byl jednotný typ veřejných lázeňských staveb. Jeho význam v architektuře Mariánských Lázní zůstane nesmazatelný.

Josef Schaffer stavěl v době největší slávy Mariánských Lázní - v čase návštěv anglického krále Edwarda VII., v čase, kdy kulminoval rozvoj lázeňství v Evropě, tj. do roku 1914. Josef Schaffer ve funkci architekta a ředitele lázeňských zařízení měl všechny možnosti k seberealizaci ve své profesi - ve stavebnictví. Plně jich využil. Nadto se stal městským radním a vedoucím městské stavební komise. Závist a konkurence vedly k jeho kritice ze strany pěti místních stavitelů (kteří nedosahovali jeho úrovně). Kritizovali, že prosazuje při svých projektech svého tchána, stavitele Johanna Königa. A také prý jeho funkce v klášteře by neměla být spojována s funkcí v městském úřadě, protože upřednostňuje zájmy kláštera proti městským. Kritici požadovali jeho odstoupení, ale městské zastupitelstvo dne 12. listopadu 1905) odmítlo kritiku a potvrdilo Schaffera v jeho funkcích. Schaffer byl totiž i charakterově všeobecně znám jako korektní, sebekritický a objektivní.

Hlavní Schafferovy stavby vznikaly před první válkou. Jím postavené lázeňské a veřejné budovy i po skončení války stále svítily novotou a bylo jasné, že vydrží desítky let bez větších oprav. V té době Schaffer častěji podnikal cesty do Itálie a Paříže. Na podzim 1930 - po 41 letech práce pro klášter - odešel v 68 letech do penze a plně se věnoval rodině a svým filosofickým studiím. Napsal jich mnoho, např. o osobnostech jako Schopenhauer, Beethoven, Bruckner, Wagner. Zůstal skvělým kreslířem, maloval i krajinky a kopíroval staré mistry v miniatuře, v pastelu a v akvarelu. Rád usedal ke klavíru a byl znám jako dobrý klavírista. Zemřel 15. června 1938 a jeho monumentální náhrobek ve středu II.oddělení na zdejším hřbitově byl projektován jako symbol jeho hlubokého vztahu k italské novorenesanci. Nápis na hrobce uvádí dvě jména - jeho a jeho matky Elisabeth Schafferové. A tak v hrobce leží vedle své matky, kterou tak vroucně miloval a jejíž obraz nosil v srdci až do hrobu.

Schafferova manželka Marie byla dcerou známého zdejšího stavitele Königa. Schafferovi měli dvě dcery: Elisabeth (*1892), která se provdala za právníka Johanna Schwagera z domu Hahn (čp.143 na Hlavní třídě) a žili v Karlových Varech. Druhá dcera Hildegard (*1898) si vzala Alexandra Krause, majitele hotelu Lesní mlýn. Dcery zdědily po otcově smrti polovinu domu Palladio, vnučky architekta Schaffera dosud žijí v Německu.

Architektura domu Palladio

Josef Schaffer nazval svůj dům (čp.343) podle Andrea Palladia (1508-1580), slavného italského architekta pozdní renesance a stavitele paláců a kostelů v Benátkách, ve Vicenze a dalších italských městech. Palladio svou teoretickou prací ("Čtyři knihy o architektuře") ovlivnil generace stavitelů, a také Schafferovi byl v mnohém vzorem.

Na exteriéru domu nalézáme typické Schafferovy prvky, které přebíral z renesance. Dům udivuje překrásnou fasádou ve stylu pozdní italské novorenesance s deseti monumentálními sloupy s toskánskými hlavicemi, mohutné balkóny s balustrádovým zábradlím, okna s bohatě zdobenou suprafenestrou, portál, nad nímž je výrazný centrální balkón, který je nesený dvěma obřími ženskými postavami, nádherně prozdobené mansardové patro - to je jakési vyznání novorenesanci a i po sto letech se těší mimořádnému obdivu. Jaké štěstí, že se dodnes mohou Mariánské Lázně pyšnit takovou budovou!

Dům PALLADIO je dvoupatrový s mansardou. Deset mocných sloupů není nosných, ale dekorativních. Okna výrazně bosovaného přízemí mají klenáky ve tvaru maskaronů. Celý exteriér má četnou balustrádovou výzdobu balkónů (první patro je balustrádové, kde se střídají slepé balustrády s baklonovými) a další dekorativní architekturu. Grandiosní, důvěryhodné rozměry pohádkové budovy s přebohatou fasádou jakoby uklidňovaly zde ubytovaného lázeňského hosta, v prostorných místnostech interiéru s vysokými stropy. Prostřednictvím Schafferovým tu ve stavbě promlouvá i jeho vzor z Vídně - profesor Theofil von Hansen.

Svými stavbami přenesl Schaffer do Mariánských Lázní kus Vídně a vdechl Mariánským Lázním atmosféru metropole tehdejšího mocnářství. S nadsázkou paní Herzogenbergové řečeno, z Mariánských Lázní stavěl "malou Vídeň v kapesním vydání". Druhý architekt Arnold Heymann z Vídně tento transfér vídeňské architektury do Mariánských Lázní korunoval úžasnými palácovými hotely typu Pacifik, Bohemia, Hvězda, Kavkaz, Krakonoš, Polonia a Esplanade, které projektoval ve stejné době jako Schaffer. Tito dva architekti stvořili obraz dnešní lázeňské části města a neprávem se jejich postavy pouze mihnou v historii města.

Nová doba

Za první republiky zůstával dům PALLADIO v rukou majitele a jeho rodiny Po druhé světové válce se stal dům konfiskátem a národním správcem ustanoven Bohuslav Matoušek (8. srpna 1947). Sezónní pension měl tehdy 58 lůžek. Dne 15.ledna 1950 se stala vlastníkem domu Ústřední nemocenská pojišťovna Praha, ale teprve 20. března 1954 bylo přepsáno v pozemkových knihách vlastnické právo na československý stát a vloženo do správy Revolučnímu odborovému hnutí jako lázeňská léčebna ROH. Po čtyřech letech, dne 12. května 1958, byl dům předán orgány ROH do správy lázeňské organizace Čsl. státní lázně Mariánské Lázně. Palladio mělo tehdy 45 sezónních lůžek. Později zde bylo instalováno ústřední topení a dům zůstával ubytovnou pro pacienty centrální lázeňské léčebny Svoboda. Bývala zde však různá terapeutická zařízení.

Při vytvoření akciové společnosti Léčebné lázně Mariánské Lázně dne 1. května 1992 přešel dům do jejích rukou. Dnes je majitelem společnost "Marienbad, Kur & Spa Hotel, Danibius Hotels Group" a dům Palladio zůstává ubytovnou lázeňského hotelu Svoboda, v domě je i medicínské oddělení a sauna. Počet lůžek se snížil ze 45 na 22 lůžek ve 14 pokojích.
 


R.Švandrlík