Panství KLÁŠTERA TEPLÁ

Tepelské dominium leží v severovýchodní části Plzeňského kraje, hraničí s Loketským krajem mezi městem Horní Slavkov (Schlaggenwald), panstvím Bečov a panstvím Toužim (včetně Loketského kraje) na severu, panstvím Preitenstein (Nečtiny) a panstvím Bezdružice (Weseritz) na východě, panstvím Planá a Chodová Planá na jihu a panstvím Kynžvart, ležícím v Loketském kraji, na západě. Uvnitř panství Teplá v severní části leží samostatné malé zboží Poutnov. Klášteru patří zboží Krukanice.

Zakladatel kláštera Hroznata. Panství patří více než 600 let premonstrátskému klášteru Teplá (1838). Zakladatel kláštera byl neobyčejně bohatý, a také v této části země silně zámožný český vladyka HROZNATA (podle staršího pravopisu též psaný Groznata), syn hraběte SEZIMY. Když ztratil po náhlé smrti svou manželku a svého jediného syna, rozhodl se vstoupit mezi křižáky, kteří táhli v roce 1189 za císaře Fridricha Barbarossy do svaté země. Bylo mu však zabráněno provést své předsevzetí vydat se do svaté země, jednak nepoctivým chováním císaře Izáka z Orientu, jednak bouřemi na moři. Vrátil se proto zpět do Říma, aby požádal papeže Celestýna III. o pozměnění slibu, který mu dal. Svatý otec mu přikázal, aby založil premonstrátský klášter. To provedl Hroznata hned po svém návratu do vlasti a v roce 1193, v sousedství svého hradu Teplá. Začal budovat klášterní kostel a obytnou klášterní budovu, do níž přivedl mnichy z premonstrátského kláštera Strahova z Prahy, vedené opatem Janem. Mezitím však papež Celestýn III. znovu vyzval a svolal křesťanská knížata na novou křižáckou výpravu do Palestiny, které se měl zúčastnit Hroznata v roce 1197. Před odjezdem na výpravu připravil Hroznata testament, v němž odkazuje všechna svá, především v krajině Teplé ležící zboží novému premonstrátskému klášteru provždy jako jeho majetek, a několik dalších svých sídel jako nynější zboží Krukanice na tři roky k užívání. (Co se týká jeho sestry Wojslavy, uvedené v testamentu, která vlastnila panství Chotěšov, odkazujeme na historický přehled tohoto panství.)

Křižáctvo tentokráte nedospělo pod vedením císaře Fridricha dál než do Apulie, kde zčásti řádil sem vpadnuvší mor, zčásti v důsledku nespokojenosti a chování Neapolitánů bylo zabráněno nalodění křižáctva na cestu. HROZNATA se odtud odebral na zpáteční cestu do Říma a dostalo se mu od papeže Celestýna nejen potvrzení založení tepelského kláštera, ale také dalšího, velmi vzácně udělovaného vyznamenání, totiž povolení pro tepelského opata používat infule (mitry) a pastýřské berle. Po svém návratu do vlasti Hroznata založil roku 1200 premonstrátský klášter jeptišek v Chotěšově, a na vlastní prosbu dostal od papeže Innocence III. řádové roucho premonstrátské a odebral se, nyní jako řádový mnich, do kláštera, kterému přenechal všechny své majetky k využívání. Jako nyní podřízený mnich byl pověřen opatem Janem správcovstvím a jmenován administrátorem (čili správcem) klášterního zboží. Stalo se, že při jedné cestě k prohlídce klášterních majetků v Hroznětíně (nyní Lichtenstadt), které dostal klášter darem od krále Přemysla Otakara I., byl přepaden nepřáteli, kteří ho zajali v naději, že za něho jako za zajatce získají výkupné a zavlékli ho do hladomorny na tvrzi Kinsperku u Chebu. Opat byl připraven ihned požadovanou sumu zaplatit, ale zbožný Hroznata nechtěl klášter ochudit o majetek a dal přednost v poutech zůstat ve vězení a podstoupit tak mučednickou smrt. Zde zemřel 14.července 1217 v hladomorně. Mezitím vyplatil klášter vysokou sumu za jeho mrtvolu, odvezl ji do kláštera a uložil v kostele před hlavním oltářem, kde je dodnes vystaveno v kamenné rakvi, do níž byl uložen a která už nebyla otevřena. V dalších letech se majetky kláštera rozrůstaly jednak nákupy pozemků a obcí, jednak věnováními, což prokazuje soupis obcí. Zboží Krukanice, příslušející klášteru, stojí pod zvláštním správcovstvím a je proto nadále vedeno jako samostatné dominium (viz samostatný popis).

Struktura pozemků. Půdu dominia Teplá podle sdělení tepelského vrchního úřadu z 18.lednu 1838 tvoří:
 

Orná půda: dominikál 1769 jochů 391 2/6 klafterů  
  rustikál 16768 jochů 404 5/6 klafterů Celkem 18537 jochů 796 1/6 klafterů
Rybníky: dominikál 431 jochů 1358 klafterů  
  rustikál 21 jochů 1475 klafterů Celkem 453 jochů 1233 klafterů
Chudá pole
(Trischfelder):
dominikál 5 jochů 514 klafterů  
  rustikál 104 jochů 1350 klafterů Celkem 110 jochů 264 klafterů
Louky: dominikál 1 100 jochů 283 3/6 klafterů  
  rustikál 6 448 jochů 1062 2/6 klafterů Celkem 7548 jochů 1345 5/6 klafterů
Zahrady: dominikál 12 jochů 391 klafterů  
  rustikál 15 jochů 619 klafterů Celkem 27 jochů 1010 klafterů
Pastviny dominikál 300 jochů 1 231 3/6 klafterů  
  rustikál 1794 jochů 75 4/6 klafterů Celkem 2094 jochů 1307 1/6 klafterů
Řeky a jezera: dominikál 47 jochů 1 310 klafterů  
  rustikál 1 joch Celkem 48 jochů 1310 klafterů
Lesy: dominikál 8 294 jochů 1 293 klafterů  
  rustikál 2 972 jochů 1 005 2/6 klafterů Celkem 11 267 jochů 698 2/6 klafterů
CELKEM : dominikál 11 962 jochů 372 2/6 klafterů  
  rustikál 28 126 jochů 1 005 1/6 klafterů Celkem 40 088 jochů 1 564 3/6 klafterů

Vysvětlivky:
1 joch = 0,571 ha = 2 strychy = 1 000 čtverečních klafterů = 3 570 m2
1 strych (Strich též Tagwerk jako denní výkon) = 1/2 jochu = 0, 2876 ha (i 0,2955 ha)
1 čtvereční klafter = 3,57 čtverečních metrů

Povrch panství - horstva. V důsledku polohy a přírodních vlastností je dominium vrchovinou, ze které sice ční více horských hřbetů, ale mezi nimi nejvyšším je PODHORNÍ VRCH (Podhorner Berg či Podhora), podle DAVIDA vyčíslený na 415 1/3 vídeňských klafterů neboli 2492 vídeňských stop, podle Prof. BESSELA však 2635 vídeňských stop nad Severním mořem. Skoro stejně tak vysoký, totiž 412 1/2 vídeňských klafterů, podle Davida je BRANIŠOVSKÝ VRCH (Branischauer Berg). Jiné pozoruhodné vrchy jsou vrchy obklopující Mariánské Lázně: vrch SCHNEIDRANG s poněkud hlouběji ležící SCHNEIDHAU, dále vrch HAMELIKA, který přechází na východě do vyšší kupy WAHRHALL (snad Wora?), dále DARNBERG (Suchý vrch) a MÜHLBERG (Mlýnský vrch).

Na severu a severovýchodě stejně jako na jihu spadá Tepelská vrchovina zvolna, na východě však, ve směru k Úterskému potoku, spadá příkře dolů. Na severozápadě se zvedá vrchovina ke hřbetům CÍSAŘSKÉHO LESA, který prochází touto částí panství na severovýchodě a jihovýchodě, a na jeho svazích, již na hranici Loketského kraje, leží vesnice Sangerberg. Z geologického hlediska patří celý prostor panství Teplá k PRAHORNINÁM (Urformationen), které jsou překrývány naplavenými horninami (das aufgeschwemmte Land) a na některých místech jsou přerušeny vulkanickými formacemi (vulkanische Transformation). Převažující hornina je RULA, která co do struktury a přimísenin je velmi různorodá, ale skoro převažující jako lehce zvětralá a jen vzácně se nacházející ve formě skalisek. Na východní hranici panství přechází rula pozvolna v jílové břidlice. Mnoho je uloženin rohovce (Hornblendegestein), zvláště pak jihozápadně dominia a na východních svazích od Mariánských Lázní, směrem k Úšovicím, dále u Zádubu, Vlkovic, Vysočan a Výškovic, kde se také objevuje zrnitý vápenec (körniges Kalkstein), v němž se objevují hnízda "horského korku" (Bergkork). V okolí Mariánských Lázní se nalézá i ŽULA (granit) v mnoha proměnách, podobně jako břidlicové horniny. Severně od Mariánských Lázní za Lesním pramenem se nachází SERPENTIN, který se pravděpodobně jako velké skalisko rozkládá na sangerberském Haidu (Hay). Tato hornina v nejnovější době se objevuje jako použitelná pro nejrůznější výrobu. U Mnichova je v serpentinu také ASBEST, a za Lesním pramenem, stejně jako u Raušenbachu jsou PŘEMĚNĚNÉ OPÁLY, které jsou považovány za smolinec. Také ČEDIČ (basalt) se objevuje a tvoří izolované vrchy, které se objevují nad úrovní ruly jako Podhorní či Branišovský vrch. TRACHYT v rule nalezneme na vrchu ŠPIČÁKU (Spitzberg) u Nezdic. Je využíván jako stavební kámen, který celkově na panství chybí. ŽELEZNÁ RUDA se nachází u Bezděkova a u Dolního Kramolína.

Vodstva. Nejvýznamnější řeky:

1. TEPLÁ, která pramení na úpatí Podhorního vrchu, vytéká z Podhorního rybníka, který je 370 vídeňských klafterů nad mořem; zpočátku teče jako Černý potok (Schwarzbach) jihovýchodně a protéká rybníkem Betlémem, obrací se pak k severu, protéká Starým rybníkem a rybníkem Malzteich, kde získává jméno Teplá; teče pak východně kláštera severním směrem do města Teplá a odtud teče severně pod Popovicemi. U mlýna Rödelmühle opouští Tepelsko, aby se vydala Loketským krajem kolem Bečova.

2. ÚŠOVICKÝ POTOK vzniká na jižním okraji Mariánských Lázní, kde dochází ke sjednocení tří potoků (Schneidbach, Steinhau-Bach a Hamelika-Bach). Potok Schneidbach protéká mezi dvěma hřbety - Schneidrangem a Steinhaubergem. Ze severovýchodu přijímá Mlýnský potok, který teče mezi Mlýnským vrchem a vrchem Steinhauberg. Potoky se tu spojují a níže je posiluje ještě potok Hamelika, přitékající z východu. Spojením potoků vzniká Úšovický potok, který teče kolem Ferdinandova pramene a míří na panství Planá.

3. POTOK KAPELLENBACH vyvěrá u Branišova a teče jižně k městečku Úterý směrem na panství Bezdružice.

Celkem je na panství kolem 50 rybníků. Z nich největší je REGENT se 100 jochy, při dvoře Dolní Kramolín při hranici chodovoplánského panství. Na severu je již uváděný PODHORNÍ RYBNÍK s 80 jochy a rybníky BETLÉM, STARÝ RYBNÍK a MALZTEICH. Všechny uvedené rybníky i malé rybníčky mají kapry a štiky. V několika potocích jsou pstruzi.

Vedle toho bylo napočítáno na panství 73 minerálních pramenů, z nichž nejznámější a dnes již světoznámé jsou kolem Mariánských Lázní. Ostatním pramenům se říká KYSELKY (Säuerlinge, lidově Saringe) a jsou pro zdejší vesnice běžným pitným nápojem. Vedle toho zdejší krajina, zvláště Mariánské Lázně a okolí, má zvláštní fyzikální pozoruhodnost, a to četné plynné prameny neboli VÝVĚRY PLYNU (většinou kysličníku uhličitého), které souvisejí s vývěry minerálních vod, ale objevují se i samy o sobě (für sich allein) jako suché vývěry.

Obyvatelstvo dominie (bez měst Teplá, Úterý a Mnichov) tvoří 9352 duší. Jsou to katolíci a Němci. Jen v Mariánských Lázních žije několik českých osadníků

Obživou obyvatel dominia jsou různé obory zemědělství, z nichž však rolnictví s orbou sotva stačí na vlastní potřebu; dále je to pěstování lnu, tkalcovství a přádelnictví, jen zčásti chmelařství, různá řemesla a nádenické práce všeho druhu. Vrchnost provádí rozesílání mariánskolázeňských minerálních vod, jmenovitě Křížového pramene, jehož rozesílání stouplo ročně na 350 000 hliněných lahví s příjmem, který byl v roce 1835 bez odpočtu nákladů na 30 000 fl. C.Mz. (viz Dr.Frankl). Také početní lázeňští hosté přinášejí velké sumy peněz v průběhu pobytu a vesničanům z celého okolí dávají příležitost lepšího zhodnocení svých výrobků.

Půda na panství je vcelku nízké úrodnosti, je většinou lehká a písčitá, smíšená s jílem, štěrkem a břidlicemi. U Teplé a Mariánských Lázní jsou na mnoha místech rašelinné půdy s bohatými vývěry minerálních pramenů, a proto jsou za mokrých let nevýnosné, naproti tomu jinak je za suchých let, vyžadující vlhkost, pokud se má vracet zemědělcům jejich úsilí a píle. Pěstuje se žito, oves, ječmen, také trošku pšenice, ta však jen pro vlastní potřebu; dále len, erteple (brambory) a jen místy, jako v Otročíně, také chmel, s nímž se tam obchoduje podobně jako s žitem, se zelím a řepou. Ovocné stromy jsou jen v zahradách a ovoce v drsném klimatu v této výše položené krajině nedozrává zcela. Nejlépe se ještě daří ovoci na jižních polohách klesajících svahů u Mariánských Lázní, Pístova a také na Útersku; naproti tomu zanikají ovocné stromy skoro všude na severních stráních, u Rájova a u Mnichova, kde se daří jen jeřabinám.

Chov dobytka se týká hovězího dobytka, koní a ovcí stejně jako prasat a koz, a je důležitý pro většinu vesnic pro silné hnojení, které půdy potřebují. Stav zvířat bez měst Teplá, Mnichov a Úterý činil k 30. dubnu 1837:
 

Koně Dominikál: 14 starých  
  Rustikál: 492 celkem, z toho 399 starých a 93 hříbat Celkem 596 koní
Hovězí Dominikál: 348 ks, z toho 6 chovných býků, 2 mladí býčci, 203 krav, 57 jalovic, 64 tažných volů, 9 krmných volů a 7 mladých volů  
  Rustikál: 6935 ks, z toho 55 chovných býků, 40 býčků, 3113 krav, 1114 jalovic, 1832 tažných volů, 1 krmný vůl, 780 mladých volů Celkem 7283 ks
Ovce Dominikál: 2322 ks, z toho 1842 starých a 480 jehňat  
  Rustikál: 12265 ks, z toho 8763 starých a 3502 jehňat Celkem 14587 ovcí
Sviní Dominikál: 32 sviní  
  Rustikál: 407 sviní Celkem 439 sviní
Kozy Rustikál: 70 koz Celkem 70 koz

 

Klášter má šest panských dvorů a tři mlýny, opatřené malým hospodářstvím, které jsou obhospodařovány ve vlastní režii.

Lesnictví kláštera má sedm revírů, z toho

1.Klášterní revír 661 jochů,
2.Berounský revír 1722 jochů,
3.Kladrubský revír 846 jochů (Kladruby-Kladerlas),
4.Raušenbašský revír 1344 jochů (Sítiny-Rauschenbach),
5.Hamrnický revír 1909 jochů,
6.Podhorní revír 1193 jochů,
7.Dobrovodský revír 744 jochů.

V revírech převažují smrky, borovice a jedle. Odbyt dřeva po uspokojení vlastní potřeby zůstává pro poddané. Stav divoké zvěře je střední a kryje sotva vlastní potřebu kláštera.

Tzv. policejními řemesly na počátku roku 1836 se zabývalo na celém dominiu, s výjimkou měst Teplá, Mnichov a Úterý, jejichž industriální poměry se uvádějí dále, 159 cechovních mistrů a 33 dalších osob s povolením živnosti, 103 tovaryšů, 88 učedníků a pomocníků, dohromady 383 osob. Komerční řemesla provozovalo 9 mistrů a 2 živnostníci, 3 tovaryši, 6 učedníků a pomocníků, celkem 20 osob. Svobodná řemesla provádělo 5 oprávněných osob a 7 pomocníků, dohromady 12 osob. Mimo to se zabývalo obchodováním 91 osob. Počet osob s živnostmi je 506. Z nich bylo následujících řemesel a živností:

9 pekařů, 1 pivovárce, 15 šenkýřů, 1 soustružník, 1 barvíř, 1 výrobce sudů, 1 výrobce lahví, 10 řezníků, 6 fiakristů a držitelů povozů, 1 palič vápna, 2 zemědělští kočí, 2 zedníci a 3 pomocníci, 22 mlynářů, 1 kominík, 3 sedláři, 1 zámečník a 30 kovářů, 35 krejčích, 31 ševců, 1 klempíř, 5 truhlářů, 2 hrnčíři, 7 hostinských, 1 hodinář, 1 zbrojíř, 1 tkadlec, 1 výrobce zbroje, 2 cihláři, 9 tesařů a 20 pomocníků, a 1 cukrář. Z obchodníků jsou 4 majiteli obchodu se smíšeným zbožím v Mariánských Lázních, 8 kramářů a podomních obchodníků, 49 osob provozující volný obchod a trhovců, obchodujících na trhu.

Sanitární osoby na panství jsou: 8 doktorů medicíny, z toho 1 klášterní ordinárius v klášteře, 1 v Mnichově, 2 lázeňští lékaři v Mariánských Lázních a 4 ostatní lékaři v Mariánských Lázních; 5 zvěrolékařů-ranhojičů, z nich 1 v Teplé, 1 vrchnostenský ranhojič v Teplé, 1 v Mariánských Lázních a 2 v Mnichově; 2 lékárníci - jeden v klášteře Teplé a jeden v Mariánských Lázních; 10 porodních bab, z toho 3 v Mnichově, 2 v Teplé, 2 v Mariánských Lázních, po jedné v Úšovicích, v Otročíně a v Úterý.

Chudobince. Žádný řádný chudobinec zde nebyl koncem roku 1835, a ani připravovaný. Existoval však již fond a v úrokovaném kapitálu a ve státních papírech bylo v hotovosti 1044 fl. 10 1/4 krejcarů C.M. a 1146 fl. 41 3/4 krejcarů W.W. V městě Teplá je vrchnostenský špitál v městě Teplá, který byl vybudován již roku 1540 za opata Johanna Kurze, pozdějšími opaty byl dotován novými dotacemi. Protože o jeho založení neexistuje žádná výslovná zakládací listina, byla dodatečně zřízena taková listina 30.října 1824 klášterní vrchností jako patronem a správcem zařízení a potvrzena 7.června 1826 nejvyššími zemskými místy. Tento špitál vlastnil na konci roku 1835 zčásti ve státních papírech a úroku podléhajících kapitáliích zčásti v hotovosti 4157 fl. 29 1/2 krejcaru C.Mze a 8805 fl. 59 krejcarů W.W.; dále vlastnil v městě Teplá špitální budovu s dřevěnou remízou No.237, v hodnotě 550 fl. C.M., k tomu příslušející kapli ceny 2220 fl. C.M. a dále 53 jochů 680 klafterů polí, luk a pastvin, které od roku 1823 jsou dávány do pachtu (=pronajímány) vždy na šest let. Současná nájemní cena je 329 fl. 29 3/4 krejcaru C.M. V tomto špitále pobývá formou nadace 11 obročníků obojího pohlaví s ubytováním a obživou, na jehož konci klášterní vrchnost přispívá ještě mimo příjmů zařízení 1 strych pšenice, 3 strychy ozimů, 1 sud velikosti 65 1/3 mázů piva, 45 fundů kaprů, 20 klafterů 6/4 lokte měkkého palivového dřeva a 1 přírodní borovice a některé jiné úkony poskytuje v penězích.

Druhým dobročinným zařízením je lázeňský špitál v Mariánských Lázních, který byl zřízen značnými milodary klášterní vrchnosti, darováním c.k.rady a lékaře pramenů Dr.Heidlera 300 fl. C.M., sbírkami mezi lázeňskými hosty a za tím účelem pořádaným bály, koncerty atd. a tímto způsobem je trvale udržován. Budova špitálu, ke které přispěli vedle pozemkové vrchnosti kláštera také majitelé sousedních dominií Planá, Chodová Planá, Tachov, z větší části stavebním materiálem, byla postavena v letech 1825-1826. Zde jsou přijímáni během lázeňské sezóny, tj. od 1.května do 30. září, střídavě mnozí chudí lázeňští hosté, takže současně se zde nachází trvale 18 individuí, jimž je poskytováno ubytování, strava, léky a koupele. Majetek zařízení činil na konci roku 1835 celkem 2552 fl. 37 3/4 krejcarů C.M.

Kromě toho se nachází u klášterní fary kláštera Teplá klášterní ubytovna pro chudé nemocné, kterým je poskytována strava a léky. Zakladatelem tohoto institutu je carský ruský plukovník (Obrist) artilerie Panzerwitter, který poskytl v roce 1816 k tomuto zbožnému účelu nemalou sumu, kterou uložil na faře tepelského kláštera. - O chudobincích ochranných měst (Schutzstadt) se uvádějí podrobnosti při jejich popisech.

Doprava na dominiu, obzvláště u Mariánských Lázní s okolními obcemi, je ulehčována erárními silnicemi "chaussee", které vedou z Mariánských Lázní severovýchodně a severně přes Rájov a Mnichov do Bečova na Karlovy Vary; dále jihozápadně Říšskou silnicí (Reichstraße), běžící mezi Planou a Žandovem, s kterou jsou lázně spojeny přes obec Velkou Hleďsebi, patřící k panství Kynžvart. Jedna jízdní silnice, postavená na způsob venkovské vrchovinné, která je však za deštivého počasí málo použitelná, vede z Mariánských Lázní jižně rovněž s vyústěním na Říšskou silnici na západním konci Chodové Plané. Jiná "chaussee" spojuje Mariánské Lázně s klášterem Teplá, z něhož vedou venkovské cesty do Mnichova, Bezdružic, Úterý a Toužimi.

Nejbližší pošta je v Plané. Přes sezónu je v provozu v Mariánských Lázních vlastní poštovní kancelář pod vedením poštovního úředníka, která přijímá dopisy a balíky k obstarání, stejně jako cestující osoby. K tomu poslednímu účelu jsou v Mariánských Lázních nejen různí nájemní kočí a majitelé dostavníků, které jezdí z Karlových Varů do Plzně, jinak se tu nacházejí také, po celou sezónu četní cizí kočí, kteří nabízejí hostům příležitost odvozu do všech velkých měst v tuzemsku a v sousední cizině.

Popis jednotlivých obcí na panství:

1. KLÁŠTER TEPLÁ (Stift Tepel či Tepl, Tepla), někdy také chybně psán jako Töpel (či dokonce Düpel); na levém břehu stejnojmenného toku, kde Teplá opouští Starý rybník, 10 hod. severozápadně od Plzně, je na 49°58´5" severní zeměpisné šířce a na 30°33´ východní zeměpisné délky, má 337 3/10 vídeňských klafterů nad mořem (údaje dle DAVIDA), skládá se s klášterním okrskem ze 30 domů a 299 obyvatelů. Klášter je sice postaven v jednoduchém stylu, ale výstavné klášterní budovy stojí na jednom přiměřeném, jihovýchodně směrem k Teplé se svažujícím horském úbočí a byly, když v roce 1659 zcela vyhořely, byly za opatů Raimunda Wilferta I., Friedricha Uhla, Gregoria Neidharta a Raimunda Wilferta II. (+ 1724) znovu postaveny do nynější podoby.

Budovy a instituty kláštera. K pozoruhodnostem kláštera patří: prelatura s krásnými olejovými obrazy; úhledné haly a sály s podobiznami mnoha opatů; knihovna, která je obzvláště bohatá na staré rukopisy a inkunábile (poslední kol 1200), a na listiny, týkající se kláštera, jmenovitě pak darovací dopis vladyky Hroznaty, potvrzení tohoto věnování panovníkem vévodou Heinrichem Břetislavem a tři buly papeže Celestýna III.; kabinet s minerály, především bohatý především na geognostické nálezy a výskyty ve zdejším kraji; sbírky mincí a sbírky rytin, malý zoologický kabinet, sbírky fyzikálních a matematických instrumentů.

Od roku 1550 do roku 1783 se v klášteře nacházelo opatem Johannem Kurzem založené gymnázium, na jehož místo, po otevření plzeňského gymnázia v jmenovaném roce 1783, nastoupila normální škola se 4 třídami, v níž dostával nemalý počet chudých chlapců ubytování, jídlo, oblečení a vyučování. Po zřízení plzeňské hlavní školy zůstala však u kláštera pouze farní škola. Počet kanovníků je 90, z nichž 13 spravuje filosofické učiliště a gymnázium v Plzni; ostatní jsou zaměstnání z velké části jako kněží v mnoha beneficiích, které patří pod patronát kláštera. Klerikové (katoličtí duchovní) se věnují na pražské univerzitě teologickému a vědeckému studiu.

Erb kláštera je týž, který míval vladyka Hroznata, tj.kulatý štít se třemi vroubkovanými jeleními parohy, dva nahoře a jeden dole, nad kterým jsou pontifikální insignie, které tvoří infule a berla. Klášter má právo pečetit červeným voskem, což získal opat Zikmund pro sebe a své následníky v propůjčení od císaře Fridricha III. v roce 1475.

Kolegiátní a farní kostel Zvěstování Panny Marie má půdorys a zdi tytéž, jaké byly za zbožného Hroznaty v roce 1193 zakládány. Kostel je veskrze masivní, postavený z kvádrů a spočívá na 20 sloupech. Jeho nynější podoba pochází ponejvíce z poloviny 18.století, kdy opat Jeronym Ambrož v letech 1752 a dalších nechal vybudovat nádherný mramorový hlavní oltář s pozlacenými sochami od pražského sochaře Ignáce PLATZERA, Křížový oltář s pozlaceným basreliéfem od téhož umělce, dalších 14 oltářů zčásti ze sádrového mramoru, zčásti ze zdejšího serpentinu, kazatelna a křtitelnice jsou rovněž ze serpentinu, obraz hlavního oltáře, znázorňující Zvěstování Panny Marie od MOLITORA, obrazy postranních oltářů od KRAMOLINA a horní stropy kostela zdobí jako freskové malby díla Eliáše DOLLHOPFA Na postranních stěnách hlavního oltáře jsou výjevy Ukřižování Krista od BRANDELA. Před hlavním oltářem se nachází červeným suknem překrytý hrob zakladatele Hroznaty a u postranního oltáře sv.Kandida se nachází krásný pomník zakladatele s jednoduchým nápisem "Hroznata Fundator Teplensis et Chotieschoviensis". Od roku 1793 jsou v tomto kostele uloženy také ostatky blahoslavené Woyslawy, sestry Hroznatovy, které se nacházely do té doby v chotěšovském klášterním kostele. Dále jsou zde hrobky pánů ze Žeberka (Seeberg) a z Gutštejna ze XIV. a XV.století a hrobky opatů Mathiase Göhla, Andrease Ebersbacha, Johanna Pechera, Johanna Myšího krále a Friedricha Füßela. Kostelní hrobka v někdejší Svatováclavské kapli, která se váže na kostel, slouží nyní jako pohřební místo pro klášterní duchovní. Je třeba ještě připomenout, že ozdobou kostela jsou ještě dvoje nádherné varhany od GARTNERA z Tachova, a vkusný chór (sbor) pro duchovní, opatřený krásně vypracovanou a pozlacenou mříží.

Tři postranní oltáře obsahují ostatky svatého Kandida, svatého Theodora a ještě jednoho svatého ze společnosti sv.Uršuly. Celý kostel je dlouhý 198 vídeňských klafterů, široký 51 1/2 klafterů, vysoký 47 vídeňských stop a světlo do kostela proudí 28 okny. Do interiéru se vchází hlavním portálem a dvěma postranními dveřmi z dubového dřeva. Nad hlavním portálem se zvedají dvě rovněž z kvádrů postavené velké věže, v nichž jeden větší zvon o váze 65 centnerů, byl ulit roku 1679, tři jiné menší zvony z let 1662 a 1676. Nad presbytářem je také věžička s jedním chórovým zvonem. U tohoto kostela slouží farář a dva kaplani z řádových bratří. Jiní duchovní jsou určeni k výpomoci v péči o chór, o kazatelnu a o zpovědnice.

Nová farnost Klášter Teplá. Jako farní kostel slouží tento klášterní kostel teprve od 28.září 1787. Tato nová farnost zahrnuje k panství kláštera příslušející obce Heřmanov (Herrmannsgrün), Beroun (Pern), Zahrádka (Sahrat), Nezdice (Neßnitz), Křepkovice (Schrikowitz), Pěkovice (Pöcken), Svatý Vojtěch (St.Adalbert) s filiálním kostelem, Bezvěrov (Weserau), Mrázov (Prosau) a Beranovka (Teutsch-Borau, do 1949 Německý Beranov).

Pečeť klášterního kostela obsahuje štít s vyobrazením Zvěstování Panny Marie, tak jak je vyobrazena na hlavním oltáři klášterního kostela. Nad štítem se objevuje svatý Norbert, zakladatel premonstrátského řádu s metropolitním (dvojitým) křížem v pravé ruce a s monstrancí v levé ruce.

Vedle klášterní budovy neboli konventu přísluší ke klášternímu okrsku budovy úřad s kancelářemi vrchnostenského Vrchního úřadu, daňového (berního) a rentovního úřadu, školní budova, lékárna , klášterní pivovar (na 23 1/8 sudů), palírna destilátů, obydlí klášterního ordinária (lékaře), panská dvůr, byty úředníků, mlýn, hospoda a zájezdní hostinec. Ke klášternímu okrsku patří také v sousedství ležící Šafářovy domky (Schafferhäusel), panský dvůr nazývaný Ovčí dvůr (Schafhof) a k němu je konskribován (přiřazen) ovčín a zbrojnice (Wafenmeisterei), zubový mlýn, Betlémský mlýn a Rybářské domky (Fischerhäusel). Při Petrově mostu v blízkosti kláštera vyvěrá minerální pramen.

Historie kláštera. Vedle zpráv, uvedených již o založení kláštera, obsahují výpisky z análů kláštera vedle seznamu opatů a jejich vyobrazení a vylíčení, čím každý přispěl k nejlepšímu pro klášter, jen krátké údaje o historii kláštera a jeho majetcích.

Ještě neuplynulo ani století od založení kláštera, když porážka a smrt krále Přemysla Otakara II. v roce 1278 na Moravském poli způsobila, že žoldáci vítězného protivníka přepadli tuto krajinu a jak Teplou tak i Chotěšov vyplundrovali a zpustošili, tak, že duchovní museli uprchnout z klášterů do Plzně a zde se skrývat. Teprve roku 1285 mohl být klášterní kostel znovu opraven a pražským biskupem Tobiášem znovu konsekrován (vysvěcen). V roce 1298 osvobodil král Václav II. klášter a jeho poddané ze soudní pravomoci měst Stříbro, Plzeň, Domažlice a Klatovy a podřídil klášter jen pražskému kněžskému soudnictví. Když za panování krále Václava IV. v roce 1384 vpadl do Čech bavorský vévoda Klemo a dobyl plzeňský kraj, dodal klášter Teplá přiměřenou bojovou sílu ke královskému vojsku, které vedl chotěšovský probošt SULKO proti nepříteli v poli, a přispěl významně k vítězství u Hradce (Hratzen). O osudech tepelského kláštera a dominia za husitských válek není nikde nic zaznamenáno. Že však husitské bouře neušetřily klášter, je pravděpodobné a nechá se tak soudit z obecných poměrů v Čechách, když opat RACKO tehdy prodal zboží panství Chodovou Planou a Kynžvart za 2000 kop českých a později v roce 1434 také panství Hroznětín (Lichtenstadt) císařovi Zikmundovi.

Když kolem roku 1460 exkomunikoval papež krále Jiřího z církve, byly vyslány proti Jiřímu říšské trupy a udeřily na tepelskou krajinu a obsadily klášter včetně městečka Úterý. Tehdejší opat Zikmund se ocitl v podezření od HANSMANNA, že se spojil s králem Jiřím, a byl proto plzeňským arciděkanem Johannem z Bochova, na příkaz papežského legáta Rudolfa, rovněž uvržen do klatby. V té době zároveň velitel říšských vojsk Heinrich z Plavna přepadl klášter Teplou a celý klášter i s kostelem a budovami vyplundroval a s velkou kořistí táhl zpět. Mezitím se podařilo opatovi Zikmundovi, aby byl zproštěn klatby a mohl pak během svého padesátiletého působení jako opat znovu obnovit zničenou tepelskou krajinu a mnohé zastavené vesnice znovu získal. Klášterní kostel byl až roku 1490 znovu vysvěcen a dostal vedle jiných drahocenností více stříbrných soch, pořízených z úspěšné těžby stříbrných dolů poblíž Mnichova v roce 1486. XVI.století proběhlo naštěstí bez válečných nepokojů, ale mor v roce 1549 zachvátil krajinu. V klášteře pomřeli všichni duchovní s výjimkou opata Johanna Kurze a jednoho jediného faráře. Aby se nějak vypořádal s nedostatkem duchovenstva, založil v klášteře v roce 1550, jak uvedeno, klášterní gymnázium.

V roce 1563 se ukázala těžba stříbrné rudy u Dolního Kramolína obzvláště hojná na výtěžky, takže si klášter mohl opatřit různé stříbrné kostelní náčiní. Protestantské učení se silně rozšířilo v průběhu XVI. století také v tomto kraji podobně jako všude v Čechách. Opati Johann V. Myší král, Mathias I. Göhl a Mathias II. Zimmerhackl byli však velice pilní v úsilí překazit rozšiřování protestantismu, jako např. v Mnichově, kde již 1598 se obyvatelstvo vrátilo zpět do lůna katolické církve. V roce 1611 vyhořely zcela klášterní budovy. Třicetiletá válka začala pro klášter ztrátou svých majetků, které byly v roce 1619 v rukách protestantských stavů. Vojska hraběte Mannsfelda se zmocnila kláštera a odvedla opata Andrease Ebersbacha do Plzně jako zajatce a vypálila veškeré klášterní hospodářské budovy. Císař Ferdinand II. po bitvě na Bílé Hoře vrátil klášteru zpět jeho majetky, když byl klášter již v roce 1623 schopen obsadit nejen vlastní fary na svých pozemcích, ale ještě dalších 40 far v západních Čechách duchovními premonstrátského řádu. Také byl jmenován opat Andreas Ebersbach společně s děkanem z Lokte v roce 1626 jako reformační komisaři pro hornická města Slavkov, Jáchymov, Šenfeld (Krásno) a Litrbachy. Škody, způsobené Mannsfeldem, bylo však sotva možno nahradit, když v roce 1641 švédské vojenské zástupy do této krajiny opět přišly, znovu klášter zplundrovaly a vyplenily, při čemž zajaly opata Johanna Pechera a odvedly ho do Erfurtu, kde ho teprve po třech měsících za výkupné ve výši 6000 tolarů znovu propustily na svobodu. Opakované plundrování a drancování se střídalo společně se zhoubným morem a postihovalo klášter a jeho panství na konci třicetileté války a přinášelo takové útrapy, že klášter nebyl schopen udržet a uživit své duchovní a musel je odesílat do cizích klášterů.

Zoufalé úsilí opatů Fridricha Füßela a Raimunda Wilferta I. po uzavřeném míru zahojit utržené rány bylo přerušeno velkým požárem, který v roce 1659 postihl celý klášter a proměnil ho ve spáleniště. Teprve v následujícím století byl schopen škody odstranit a znovu obnovit stavby do současné podoby.

Za opata Kryštofa Hermanna hraběte von Trautmannsdorfa, který v roce 1772 zavedl na klášterním panství normální školy (jako první v Čechách), byl na příkaz císaře Josefa II. v roce 1785 počet tepelských klášterních duchovních omezen na pouhých 18, volba nového opata po smrti hraběte Trautmannsdorfa v roce 1789 nebyla dovolena a místo toho byl jmenován ze strahovského kláštera do Teplé kommendatární opat. Tato omezení byla však za nového císaře Leopolda znovu zrušena.

Od tohoto času až po naše dny nejsou známy žádné pozoruhodnější události, které by měly vliv na klášter. Jen vznik a rozkvět Mariánských Lázní od počátku tohoto století tvoří samostatnou epochu v dějinách dominia. Nejdůležitější události budou popsány v popisu místa Mariánské Lázně, při čemž budou připomenuty zásluhy tehdejších opatů Chrysostoma Pfrognera, Karla Reitenbergera a Adolfa Koppmanna stejně jako současného opata Františka Mahra.

Tepelský klášter dodal církvi a státu velký počet zbožných a učených mužů. Pražský arcibiskup Johann Lohelius, který zemřel 2.listopadu 1622, vstoupil jako 15letý chlapec do kláštera, zpočátku byl používán k nízké službě, později však, když opat Johann VI. poznal jeho mimořádný talent, přijal ho do řádu a když pak absolvoval teologická studia na pražské univerzitě, 1576 se stal knězem. Byl pak subpřevorem kláštera, 1578 převorem kláštera Strahov a 1602 jako suffragan pražského arcibiskupa. Roku 1612 ho jmenoval císař Matyáš arcibiskupem. V novější době oblékl již uváděný opat Chrysostomus Pfrogner, když dosáhl této hodnosti opata, úřad profesora církevních dějin na univerzitě v Praze a stal se známý svými díly teologickými, historickými a filosofickými. Také opat Adolf Koppmann byl předtím profesorem na univerzitě v Praze. C.k.astronom na pražské hvězdárně a profesor hvězdoznalectví, Aloys David, který zemřel v roce 1836, byl rovněž kanovníkem kláštera Teplá. Obohatil geografii Čech četnými výpočty astronomickými a zeměpisnými, zasloužil se o vysoký počet barometrických měření. Mnozí skvělí premonstráti, profesoři na filosofickém učilišti a na gymnáziu v Plzni, získali uznání, o němž bylo psáno při popisu Plzně.

2. KŘEPKOVICE (Schrikowitz), 3/4 hod. jihojihovýchodně od kláštera; ves s 31 domy a 237 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, 1 malý vrchnostenský dvůr, 1 vrchnostenská draslárna (Flußsiederei), 1 fořtovské obydlí-fořtovna, 1 mlýn STIERSMÜHLE a také je zde 1 kyselka.

3. HEŘMANOV (Hermannsdorf), 1 hod. od kláštera; dominikální ves, založená opatem Christophem Hermannem, hrabětem von Trautmannsdorfem, podle něho pak nazvaná ves s 19 domy a 127 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, 1 hostinec.

4. BEROUN (Pern), 3/4 hod. východojihovýchodně od kláštera; ves s 21 domy a 162 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, v blízkosti leží STĚNSKÝ VRCH (Stenzkaberg), 49°57´29" šířky a 30°36´57" délky a 376 vídeňských klafterů nad mořem - podle DAVIDA.

5. ZAHRÁDKA (Sahrad či Zahrad), 1 hod. jihovýchodně od kláštera; ves s 20 domy a 137 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, má 1 veřejnou kapli sv.Jana a sv.Pavla, kterou postavil zdejší sedlák Peter Wagner v roce 1782, 1 školu s pomocníkem, a 1 znamenitou dobrou kyselku.

6. NEZDICE (Nesnitz), 1/2 hod. východojihovýchodně od kláštera; ves s 18 domy a 137 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, má 1 školu s pomocníkem.

7. PĚKOVICE (Pöcken), 3/4 hod. jižně od kláštera; ves s 24 domy a 186 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, má 1 školu opatřenou pomocníkem a 1 kyselku.

8. SVATÝ VOJTĚCH (Skt.Adalbert), 3/4 hod. jihozápadně od kláštera; dominikální ves s 21 domy a 138 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, má 1 filiální kostel sv.Vojtěcha a 1 školu s vlastním učitelem. Kostel, který postavil Matthias Göll v roce 1586, má vedle hlavního oltáře dva postranní oltáře a dva zvony. V roce 1789 byl zde ustanoven 1 lokalista, od roku 1822 je zde však znovu farnost kláštera Teplá a kostel je filiální a klášterní duchovní zde koná každou neděli a svátek bohoslužbu. Vesnice vznikla pozvolna až za opatů hraběte Trautmannsdorfa, Pftognera a Reitenbergera. Dříve býval jen u kostela domek, kde bydlel poustevník, který zde působil jako kostelník. Podle pradávných pověstí se měl v těchto pustinách zdržovat svatý Vojtěch nějaký čas po svém návratu z Itálie. Pramen v blízkosti kostela se ještě dnes nazývá Vojtěšský (Woytiechsbrunnen i Adalbertsbrunnen).

9. BEZVĚROV (Weserau), 1 1/4 hod. jihozápadně od kláštera; ves s 21 domy a 121 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá. Tato ves patřila roku 1526 jednomu šlechticovi von Ratzan, který ji prodal za 600 kop klášteru Teplá.

10. MRÁZOV (Prosau), 3/4 hod. západně od kláštera; ves s 23 domy a 136 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, resp. k filiálnímu kostelu Svatý Vojtěch, má 1 mlýn, který patři farností k děkanskému kostelu v městě Teplá a 1 kyselku.

11. BERANOVKA (Teusch-Borau), 1 hod. jihojihozápadně od kláštera; ves s 24 domy a 153 obyvateli, patří k farnosti Klášter Teplá, resp. k filiálnímu kostel Svatý Vojtěch, má 1 kyselku.

12. TEPLÁ (Tepl, Tepel, Tepla), 1/2 hod. severozápadně od kláštera, na jedné výšině na pravém břehu řeky Teplé, chráněné a municipální město s 288 domy a 1734 obyvateli; v počtu domů je také 5 mlýnů (MALZMÜHLE s pilou, STEINSMÜHLE, SCHWALBENMÜHLE; ANGERLMÜHLE a STREER-MÜHLE), všechny stranou pod městem po proudu Teplé. Ke klášteru Teplá patří v městě 3 domy (děkanství, škola a špitál). Z městských hradeb a městských bran nezbylo v městě žádné památky. Jen dvě brány ( na východní a severní straně ) ještě stojí a ještě třetí (na západní straně) leží od doby požáru města v roce 1794 v troskách. Někdejší městské příkopy byly přeměněny v zahrady. Děkanský kostel sv. Jiljí (sv. Aegidius) podle DAVIDA leží 49°59´3" zeměpisné šířky a 32°32´19" zeměpisné délky. Již v roce 1384 se uváděl jako farní kostel a byl 1507,1767 a 1794 požárem zničen, znovu postaven a roku 1798 povýšen na děkanský kostel. Vedle stojí budova děkanství a škola, obojí pod patronátem kláštera. Děkan a dva kaplani jsou klášterními duchovními. K poslední přestavbě kostela došla za opata Jeronyma Ambrože tehdejším proslulým stavitelem Wenzelem Hausnerem z Kadaně. Stavba však byla po smrti opata přerušena a křížové chodby, které kostel zvenku obklopovaly, zůstaly nedokončeny, jak stále můžeme vidět. Fresky na stropě jsou dílem Eliáše Dollhopfa z Tachova a zachycují život sv.Jiljí.

K farnosti děkanského kostela patří Horní Kramolín, Hoštec, Služetín, Babice, Rankovice, Kladruby, Český Beranov vedle Poutnova (samostatné zboží). Budova děkanství byla postavena v letech 1707-1709. Škola, kterou nechal zčásti přestavět opat Karl Reitenberger, má tři prostorné třídy, a sestává se ze 3 tříd a stejně tolika učitelů. Byla původně postavena - podle chronogramu nad vchodem - za opata Myšího krále v roce 1572. Co se týká špitálu, patří k němu kaple Nejsv. Trojice. Nedaleko děkanského kostela na náměstí města je krásný kamenný sloup Nejsvětější Trojice, který nechal postavit tepelský rodák a městský syndikus ve Vídni, Zachariáš Hüttner, v roce 1721. - Radnice byla znovu postavena na místě staré, vyhořelé roku 1698. Město má mimoto i vlastní pivovar. - Mimo město leží na vrchu Schübelberg, proti klášteru Křížová kaple, postavená zdejším občanem Karlem Barthelmem 1769 a přestavěná jeho vnukem Wenzelem Barthelmem 1822.

Město má vlastní magistrát se starostou v čele a se zkoušenými radními. Znak města, který má vedle povolení pečetit červeným voskem, dostalo město od opata Zikmunda v roce 1503. Na znaku je trojí jelení paroží stejně jako má klášter, ale nad znakem má hraběcí korunu.

Obyvatelstvo se živí z produktů zemědělství a z různých městských industriálních provozů. Také tržní provoz je zdrojem mnoha příjmů. K 1.lednu 1836 byla v městě policejní řemesla: 72 mistrů řemesel a dalších povolaných osob, 17 tovaryšů a 16 učedníků, celkem 105 osob. Komerční řemesla provozovalo 62 mistrů a oprávněných osob, 1 tovaryš a 3 učedníci; celkem 66 osob. Svobodná řemesla provozuje 16 oprávněných osob a 6 pomocníků, celkem 22 osob; obchod provozují 3 osoby. Počet všech řemesly se živících osob je 196. Mezi ně patří: 10 pekařů, 1 vazač, 1 sládek, 1 knihař, 2 puškaři, 3 soustružníci, 3 barvíři, 3 bednáři (sudaři), 10 řezníků, 1 hřebenář, 5 kožešníků, 1 perníkář, 9 tkalců, 5 barvířů kůže, 1 zedník a 4 pomocníci, 5 mlynářů, 3 jehličkáři-kováři, 2 řemenáři, 2 sedláři, 8 hospodských či šenkýřů, 1 rukavičkář,1 sklenář, 2 kloboučníci, 3 zámečníci, 3 kováři, 9 krejčích, 7 truhlářů, 1 punčochář, 10 ševců, 1 hodinář, 1 kastrovník dobytka, 1 voskař, 3 koláři, 1 tesař a 4 pomocníci, 1 provazník. Z obchodníků jsou 3 majitelé krámu se smíšeným zbožím. Město má privilegia na sedm velkých ročních a dobytčích trhů (středa před Hromnicemi, středa před Velikonocemi, pondělí po Jubilate (?), středa po Kiliánovi, na sv.Jiljí, středa před zemským svátkem, středa před Vánoci), na kterých se nabízí všechny druhy střižného zboží, od potravin, ovoce až po dřevěné zboží, obilí, kuchyňské nádobí, sukno, kůže, dřevěné zboží, železné a plechové zboží, galanterie atd.atd., kam se sjíždělo z celého okolí na 200 obchodníků. Kromě toho všechny středy jsou vyhrazeny týdenním trhům, hlavně pro nákup obilí, dřevěného zboží, ovoce, kuchyňská zelenina atd., kdy přicházejí lidé z vlastního dominia a ze sousedních panství jako Poutnov, Bezdružice, Planá, Krukanice, Trpisty-Třebel. Sanitátní osoby tvoří zde jeden lékař a dvě porodní báby.

Městský chudobinec pochází ze staré doby a v roce 1818 byl nově regulovaný, vlastnil koncem roku 1835 v kapitálu 6219 fl. 18 1/8 krejcaru W.W. a pokladní hotovost 351 fl. 55 krejcarů W.W. Příjmy v onom roce činily 820 fl. 13 3/4 krejcaru W.W., výdaje 605 fl. 55 krejcarů W.W. Počet chudých je 24, z nichž každý denně dostával 4 krejcary W.W. -

Historie. Město se objevuje s již uvedenými přifařenými vesnicemi v potvrzovací bule papeže Řehoře X. v roce 1273, kterou byly potvrzeny majetky Hroznatovy jako majetky kláštera. Zde se uvádí přímo: "Villam Teplensem vum foro et omnibus pertinentiis euis."

V roce 1385 dostalo město, když mor téměř vylidnil celé sídlo, od opata Bohuše z Ottoschitz první privilegia, jmenovitě pak právo dědění a vedení gruntovních knih. V roce 1421 byla Teplá vyplundrována Pražany a z větší části lehla popelem. Král Jiří z Poděbrad dovolil roku 1466 městu znovu postavit městské hradby, při povinnosti, že město nikoho jiného nebude uznávat za českého pána než Jiřího. Opat Zikmund v roce 1496 zakázal další budování hradeb, ale proti tomu město protestovalo a za krále Vladislava II. získalo znovu potvrzení privilegií za podmínky, že bez souhlasu opata žádný král nemůže udělit městu nová privilegia. Aby byl dlouhý spor, který vypukl, ukončen, udělil opat Zikmund 1503 privilegia cechům, právo dědictví, vedení urbářů, vlastní erb, a pečetění červeným voskem.

Také povolil městu 3 kaplany, kteří měli kázat v české řeči, avšak museli být vydržováni městem. V roce 1643 byla Teplá vyplundrována Švédy a z větší části lehla popelem. Jiné ničivé požáry byly 1698 a 29.dubna 1794, kdy vedle kostela shořelo 240 domů. - Zemřelý knížecí sekretář Collorado-Mansfelda Johann Mehler, který vydal dějiny Čech, byl rodákem z Teplé. - V blízkosti města se nacházejí 4 kyselky (Badbrunnen, Kočičí kyselka, Gfarsäuerling, Streetsäuerling) a 1 sirnatý pramen (Stinker), vyvěrající nedaleko vrchnostenského špitálu. Kyselky využívají měšťané jako obvyklého svého nápoje.

13. JANKOVICE (Enkengrün), 3/4 hod. severozápadně od kláštera, ves s 27 domy a 179 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a 1 kyselku.

14. KLADRUBY (Kladerlas, také Kladalas či Kladeles), 1 1/4 hod. východoseverovýchodně od kláštera, ves s 25 domy a 177 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a 1 fořtovnu; k obci patří stranou ležící panský dvůr NOVÝ DVŮR (Neuhof) a ovčín CHORHÜTTE.

15. ČESKÝ BERANOV (Böhmisch-Borau), 1 hod. severoseverovýchodně od kláštera, ves s 24 domy a 156 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu.

16. SLUŽETÍN (Lusading), 1 1/4 hod. severozápadně od kláštera, ves s 24 domy a 142 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a stranou ležící 1 mlýn - PODHORNÍ MLÝN (Podhorn-Mühle).

17. HORNÍ KRAMOLÍN (Ober-Gramling), 1 1/4 hod. západoseverozápadně od kláštera, ves s 10 domy a 66 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a 1 kyselku.

18. HOŠTEC (Hurschk), 1 hod. severoseverozápadně od kláštera, ves s 17 domy a 117 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a 1 kyselku.

19. BABICE (Pobitz také Powitz), 1 1/4 hod. severoseverozápadně (?) od kláštera, ves s 19 domy a 91 obyvateli, farností patřící pod město Teplá, má 1 privátní školu a stranou ležící 1 mlýn RODELMÜHLE se stoupou na olej (Oelstampfe -pazderna).

20. RANKOVICE (Rankowitz), 1 hod. severně od kláštera, ves s 21 domy a 139 obyvateli, farností patřící pod město Teplá.

21.ÚŠOVICE (Auschowitz), 2 1/4 hod. západně od kláštera, na Úšovickém potoce, ves s 51 domy, mezi nimi jsou dva dvory svobodných sedláků, se 306 obyvateli, má 1 lokální kostel sv. Antonína z Padovy a 1 obydlí lokalistovo, 1 školu, to vše dohromady pod patronátem kláštera, a 1 mlýn. Vesnice byla až do roku 1790 přifařena k pístovskému kostelu, tehdy však dostala vlastního duchovního-lokalistu. Kostel, lokálie a škola byly postaveny na náklady kláštera a obcí Úšovice a Stanoviště, duchovní a učitelé jsou rovněž vydržováni klášterem. Kostel má kromě hlavního oltáře dva postranní oltáře, poslední zdobeny dvěma dobrými malbami sv.Dismase a Bolestiplné Panny Marie od Julia Luxe. Přifařeny jsou, kromě Úšovic, Mariánské Lázně, ves Stanoviště a dvůr Hammerhof vedle samoty Vysoká Pec (Hoch-ofen). Za dvěma svobodnými dvorci ve vsi jsou stopy jednoho starého valu (Wallgraben), podle něhož lze usuzovat na domnělý zámek, který se tu kdysi nacházel. Až do třicetileté války se tu v blízkosti obce, směrem k Mariánským Lázním, těžilo stříbro, a vidíme tu ještě stopy někdejší šachty a také jedné štoly. Krajina je bohatá na minerální prameny. Vedle těchto, které daly vznik lázeňskému místu Mariánské Lázně, používá se ještě jako obvyklého nápoje tří úšovických minerálních pramenů, totiž jednoho, nalézajícího se poblíž kostela, potom Slané kyselky (Schlana-Säuerling), ležící mezi vsí a mariánskolázeňským Ferdinandovým pramenem, uprostřed v selských lukách, a zvláště pak na uhličitany bohaté Pottovy kyselky (Potter-Säuerling), nedaleko někdejšího stříbrného dolu.

22. MARIÁNSKÉ LÁZNĚ (Marienbad), (Sommer přiložil celostránkový soupis pramenů a literatury o Mariánských Lázních) 2 a 3/4 hod. západně od kláštera Teplá, 23 poštovních mil z Prahy (přes Plzeň, Stříbro a Planou), a 5 poštovních mil z Karlových Varů (přes Bečov). Zeměpisná šíře místa je podle DAVIDA 49°58'30"; východní délka 30°21´45"; podle Prof.BESSELA z Kynšperku je však šíře 49° 55´4" a délka 30° 21´30". Nadmořská výška činí podle DAVIDA 317 vídeňských sáhů, podle Prof.BESSELA pro Křížový pramen 19l2 vídeňských stop, tj. 318 a 2/3 vídeňských sáhů, pro Ferdinandův pramen 1750 stop, tj. 291 a 2/3 vídeňských sáhů, a pro Amáliinu výšinu 2143 stop, tj. 357 a 1/6 vídeňských sáhů. Střední roční teplota je + 6° R.

Horopis. Místo leží v téměř trojúhelníkové pohorské prohlubenině, mezi vrchy SCHNEIDRANG na severozápadě, STEINHAU na severovýchodě a MÜHLBERG na východě a HAMELIKABERG na jihu.

Vodstvo. Z jihozápadní špičky trojúhelníka teče ÚŠOVICKÝ POTOK, který zde vzniká spojením potoků SCHNEIDBACH, STEINHAUBACH A HAMELIKABACH, mezi vrchy DARN a HAMELIKA a teče na jih a dále dolů od Ferdinandova pramene na jihovýchod. Údolí zde přechází do roviny a rozevírající se otevření je jediné, které umožňuje obyvatelům místa, jmenovitě ze zvláště příznivě položeného Klingerova hostince či Heidlerova domu, volný výhled do jižních částí kraje, a na dalekém horizontě je možno zahlédnout Přimdu. A naopak, toto jižní otevření údolí je také jediné, odkud může poutník, přicházející sem z jihu, zpozorovat lázně v již dosti velké vzdálenosti, což není možné ze silnic vedoucích sem ze Žandova, z Karlových Var a z Teplé.

Doprava. Do Mariánských Lázní vede obyčejná silnice z jihu údolím Úšovického potoka, z jedné strany z Chodové Plané, kde se odpojuje od Říšské silnice, z druhé strany z jihozápadu, kde opouští Říšskou silnici ve Velké Hleďsebi na panství Kynžvart. - Na úpatí vrchu DARN se připojuje také jedna silnice, přicházející sem z Chebu. Poslední obě jmenované silnice jsou veskrze znamenité "chaussee". Také chodovoplánská silnice je udržována v dobrém stavu, avšak při trvalejším deštivém počasí - protože vede rovnou krajinou - není po celé šíři dobře sjízdná, protože tu vystupují potoky z břehů. Do Karlových Var vede silnice přes Mnichov a Bečov, která je z větší části rovněž postavena ve stylu "chaussee". Také do kláštera Teplá se dá dojet po jedné dobře udržované "chaussee".

Obyvatelstvo. Mariánské Lázně čítají podle posledního sčítání z roku 1837 - 65 domů a 334 obyvatel z větší části německých, jsou však v neustálém přírůstku. Domy nevytvářejí žádné ulice, neboť se táhnou v řadách, zčásti ještě jednotlivě při úpatí nebo svazích vrchů tak, že uzavírají velký volný prostor, který je vyzdoben parky a protínán cestami jízdními i pěšími. Četné, stinné vycházkové cesty vedou na všechny směry na vrchy porostlé jehličnatými stromy, kde jsou umístěny na různých bodech odpočívadla, poskytující rozmanité výhledy zčásti na lázeňské místo samo zčásti na krajinu na straně vrchů.

Domy jsou všeobecně z kamene nebo z cihel, postaveny v líbivém stylu a mají většinou jedno, mnohé však dvě patra, takže by samy mohly sloužit k ozdobě hlavního města jako například domy Stadt Weimar, Berliner Hof (dnes Corso), Klingerův hostinec, dům doktora Heidlera, Kynžvartský dům, Bílý Lev.

Medicínský význam Mariánských Lázní a jejich přednosti před většinou jiných lázeňských míst nejsou dány pouze léčivými prameny, které jsou používány zčásti k pití, zčásti ke koupelím, ale také léčivými plyny a léčivou zeminou. Nejznamenitější pramen je KŘÍŽOVÝ, který prýští z porfyrického granitu v severní části místa, na úpatí vrchů Steinhau a Mühlberg, a je jímán v serpentinu. Dodává ve 24 hodinách 1439 vídeňských kubických stop vody a má stálou teplotu +9,5° R. Proti nepohodě počasí chrání ho kopulovité přestřešení, odpočívající na osmi kamenných sloupech, vysokých 15,5 stopy. Kromě toho se táhne na 2/3 obvodu pramene krytá rotunda, odpočívající na 14 sloupech, na kterou navazují dvě sloupové haly 150 stop dlouhé, které jsou na svých koncích spojeny jednou rovněž přímočarou příčnou kolonádou, dlouhou 47 stop. Všechno je chráněno vysokými skleněnými okny a skleněnými dveřmi před větrem a počasím. Voda Křížového pramene se - kromě potřeby k pití přímo na místě - rozesílá také ve velkých a malých lahvích. V roce 1835 toto rozesílání dosáhlo 350 000 lahví. S kolonádou je zase spojen chodbou 139 stop dlouhou LÁZEŇSKÝ SÁL (kursalon, promenádní sál), na svahu Mlýnského vrchu. Je dlouhý 260 stop, 32 stop široký, 16 stop vysoký, elegantně vyzdobený a opatřený 12 okny, 8 stop vysokými, 9 skleněnými dveřmi, 5 velkými zrcadly, lavicemi, židlemi, stoly etc. a dokonce může být v nutných případech vytápěn horkým vzduchem podle Meissnerova způsobu.

AMBROŽŮV PRAMEN leží ve východní části místa, mezi Starými a Novými lázněmi,vpravo od potoka Hamelika. Má přestřešení, spočívající na 8 sloupech, v gotickém stylu, a dodává ve 24 hodinách 75 kubických stop vody teploty + 7° R, která pramení z rašelinového podkladu a je používána hlavně ke koupelím v Nových lázních, méně pak k pitné kůře; slouží však obyvatelstvu jako obyčejná pitná voda.

Někdejší Nový pramen, současně však k poctě Jejího Majestátu ovdovělé císařovny-královny Karoliny Augusty, nazvaný KAROLININ PRAMEN, leží 46 sáhů severně od pramene Ambrožova, pod kopulí nesenou 8 korintskými sloupy, a dodává ve 24 hodinách 405 kubických stop vody teploty +7° R, která je rovněž používána v Nových lázních ke koupelím. Půvabný hájek obklopuje tento pramen, který je spojen s Křížovým pramenem topolovou alejí PROMENÁDOU, dlouhou 900 stop.

MARIIN PRAMEN pramení z rašelinového základu v prostorách dvora Starých lázní, v jednom bazénu sroubeném z fošen, 10,5 sáhů délky, 3,3 sáhy šířky; dodává ve 24 hodinách 5280 kubických stop vody při střední teplotě +10,5° R, která je používána ke koupelím.

LESNÍ PRAMEN leží v lesní rokli, 250 sáhů severozápadně od Křížového pramene, mezi vrchy Stein-hau a Schneidrang. Pramen je jímán, překryt, dodává však za 24 hodin pouze 37 kubických stop vody.

FERDINANDŮV PRAMEN se nachází asi 700 sáhů jižně od Nových lázní na jedné louce na levém břehu Úšovického potoka, kde tento vstupuje na jih do roviny. Tento pramen dostal jméno na památku císaře Ferdinanda I., za jehož panování již roku 1528 zde bylo zřízeno solné dílo. Dodává ve 24 hodinách 2892 kubických stop vody a má stálou teplotu +7,5° R. Nad pramenem se zvedá kopule, nesená deseti sloupy a více než 20 stop vysoká, v průměru 32 stop a na ni navazuje po každé straně, východně i západně, krytá galerie, otevřená na jih, odpočívající na 16 sloupech a 158 stop dlouhá. Z obou křídelních budov tvoří západní budova velký sál pro lázeňské hosty, druhá je obydlím hlídače pramenů a má lokál k rozesílání určených džbánků. Voda se používá pouze k pitné kůře.

LUČNÍ KYSELKA leží asi 130 sáhů od Ferdinandova pramene vlevo od Úšovického potoka na této louce,ale není dosud jímána ani se nepoužívá ke kůře.

Mariánskolázeňské prameny obsahují podle chemických vyšetření REUTZE, STEINMANNA a BERZELIA více nebo méně pevných součástí, a sice nejvíce Křížový pramen (v jedné medicínské libře z 12 uncí neboli 5760 granů, přibližně 52 granů neboli 1/111 své váhy), dále Ferdinandův pramen (36 1/3 granů), Lesní pramen (16 2/3 granů), Karolinin pramen (trochu více než 9 granů), Ambrožův pramen (6 1/3 granů), a nejméně Mariin pramen (3/4 granu). Mezi pevnými součástmi je převažující sodík (natron), a sice především sírový, vedle něho pak slaný a uhličitý. Obsahuje jej totiž Křížový pramen přibližně 6 1/2 granu, Ferdinandův 30 granů, Lesní 10 1/2 granu, Karolinin 3 1/3 granu a Ambrožóv skoro 2 1/2 granu. Kromě toho jsou všechny prameny nestejně bohaty na uhličitany, zčásti volné zčásti polovázané. Nejvíce jich obsahuje Ferdinandův pramen, totiž ve 100 kubických stopách vody 145 3/4 kubických coulů, nejblíže tomuto je Karolinin pramen - něco přes 123 kubických coulů, Ambrožův více než 111, Křížový 108, Lesní skoro 97, Mariin téměř 65 kubických coulů.

K účelům koupání jsou zde dva lázeňské domy, STARÉ A NOVÉ LÁZNĚ. První, již 1810 zřízené, od té doby však skoro každoročně rozšiřované, leží na jihozápadním úpatí Mlýnského vrchu (Mühlberg) a obsahují 27 pokojů k vodnímu koupání, 8 místností k rašelinným koupelím, které se připravují z rašelinové zeminy, míchané s minerální vodou; rašelina je z prostorů dvora budovy, 1 místnost je k parní koupeli, ke sprchové koupeli a dešťové koupeli, 1 místnost k parní lázni a 2 místnosti k odpočívání. Ve dvoře budovy se nacházejí také PLYNOVÉ LÁZNĚ, které byly zřízeny na návrh zde roku 1818 ustanoveného lékaře pramenů Dr.Heidlera v jednom dřevěném domku se 4 místnostmi, který je postaven na místě, kde se vyvíjí z rašelinového základu neustále uhličitý plyn stejně jako na jiných místech lázní a v jeho okolí.

Nové lázně byly dokončeny teprve roku 1828 a leží 100 sáhů západně od předchozích, Starých, na levém břehu potoka Hamelika. Vytváří pro svou volnou polohu a krásný stavební styl obzvláštní ozdobu lázní a má po obou stranách koridoru 12 lázeňských pokojů, opatřených vzdušným topením, parní stroj k ohřívání vody pro koupele a jeden sál k odpočívání.

Nemoci, vůči kterým se ukazují mariánskolázeňské prameny léčivými, jsou především dna, hypochondrie, hysterie, blednička, revmatismus a celé množství chronických neduhů, které se označují společným jménem břišní nemoci. Počet lázeňských hostů a cizinců blíží se současně 2 000.

Mariánské Lázně patří pod farnost Úšovice, mají však od 1821 jednu vlastní, sice v jednoduchém stylu postavenou, avšak příjemně vyhlížející a dostatečně prostornou kapli Navštívení Panny Marie, ve které se konají v lázeňské sezóně denně bohoslužby. Je tu škola s jedním vlastním učitelem.

Lázeňský špitál byl založen značnými dary klášterní vrchnosti, darem 300 zlatých C.M. c.k.rady a lázeňského lékaře pramenů Dr.Heidlera, sbírkami mezi hosty a bály, koncerty etcet. k tomu účelu uspořádanými, a tímto způsobem je trvale udržován. Budova špitálu, k jejíž stavbě daly příspěvky kromě pozemkové vrchnosti, tj. kláštera, také majitelé sousedních dominií Planá, Chodová Planá a Tachov, z větší části stavební materiál, byla zřízena v letech 1825 a 1826. Během lázeňské sezóny (od l.května do 30.září) je naplněna střídavě tak mnoha chudými lázeňskými hosty, že se v současné době v ní nachází stále 18 individuí, které tam dostávají bezplatně bydlení, jídlo, léky a koupele. Jmění tohoto zařízení na konci r.1835 činilo 2552 zlatých 37 3/4 krejcarů C.M.

Jiné pozoruhodné budovy jsou KRÁMKOVÁ HALA (Boutiquen-Halle), poblíž jižního konce lázeňského salónu, s 21 kupeckými krámky, kde se nabízí během lázeňské sezóny zčásti tuzemskými, zčásti cizími obchodníky jejich zboží. Za Křížovým pramenem na úpatí vrchu Steinhau stojí vrchnostenský ROZESÍLACÍ DŮM. V domě "U černého orla" se nachází od roku 1820 plně zařízená LÉKÁRNA. O rozptýlení lázeňských hostů se stará podle svých sil kočující divadelní společnost ve dřevěném divadelním domě nedaleko Křížového pramene na pěší cestě k Lesnímu prameni.

Na jižním konci lázní,vpravo Úšovického potoka na úpatí vrchu Darn stojí MLÝN S PILOU. Protože se zde nabízí káva, je všeobecně nazýván Kávový mlýn (Kaffeemühle). Četné, pohodlně položené pěší stezky se rozbíhají tmavými jehličnatými lesy na různá místa a výšinné body, kde se nabízejí pohodlné lavičky k odpočinutí a rozmanité výhledy. Takové jsou: BELVEDERE na svahu vrchu Steinhau, AMÁLIINA VÝŠINA nad předchozí vyhlídkou, na stejném vrchu, nazývaná tak k poctě vévodkyně Amálie, dědičné princezny ze Saska-Altenburgu v roce 1827, s jedním pavilónkem odpočívajícím na jedlových kmenech a ošaceným stromovou kůrou; tzv. ROTUNDA, západně od této dolů na Mlýnském potoce; knížecí METTERNICHOVA MYSLIVNA, ležící na území Metternicha, na výšině Schneidrangu; ALBERTSRUHE na úpatí Darnbergu, trochu severně od mlýna, letní domeček, sroubený z březových kmenů, který byl postaven roku 1820 k poctě zemřelého vévody Alberta ze Saska-Děčína; tzv. FREUNDSCHAFTSITZ trochu výše na Darnbergu; výhled a KARLOVA VYHLÍDKA (Karlsplatz), nazvaná tak na počest opata Karla Reitenbergera,který se velmi zasloužil o rozkvět Mariánských Lázní, na vrchu za domem "U bílého lva", na západní straně; odtud je výhled na celé Mariánské Lázně; MONUMENT, za rozesílacím domem, na Mlýnském vrchu, věnovaný na památku zemřelého dobroděje trpících nemocných, Arnošta hraběte von Waldsteina; nedaleko odtud tvoří potok Steinhaubach malý VODOPÁD; CHOLEROVÝ KŘÍŽ na vrchu Hamelika za Novými lázněmi, postavený jako vzpomínka na rok 1832, kde Mariánské Lázně (stejně jako 1836) zůstaly uchráněny od cholery, která řádila v mnoha krajinách Plzeňského kraje; odtud lze rovněž přehlédnout celé Mariánské Lázně a kromě toho lze provádět zajímavá pozorování se zřetelem na tzv. PRELATENWINKEL, pro Mariánské Lázně meteorologicky důležitý, jak je nazýván kout nebeské krajiny severozápadně nad lesem; FRIDRlCHŠTEJN, nazvaný tak ke vzpomínce na přítomnost Jeho Majestátu krále Fridricha Augusta ze Saska,1834 a 1835, za domem Jetelový lístek (Kleeblatt) na Mlýnském vrchu; BÖTTlGER-RUHE, chata na úpatí vrchu Hamelika, oblíbené místo odpočinku v roce 1835 zemřelého známého archeologa k.saského dvorního radu Böttigera, který nalezl pro Mariánské Lázně obzvláštní zalíbení.

Obyvatelstvo Mariánských Lázní jsou živnostníci; jejich hlavní výdělky skládají se ze značných peněžních obnosů, které jsou zde během lázeňské sezóny v oběhu od četných cizinců. Počátkem 1836 čítají cechovní mistři - jejich živnostenská oprávnění: 5 pekařů, 2 šenkýři piva, 1 barvíř, 5 fiakristů a společností držitelů vozů, 6 řezníků, 1 mlynář, 2 sedláři, 1 zámečník, 2 kováři, 8 krejčích, 5 obuvníků, 1 klempíř, 3 truhláři, 1 hrnčíř, 6 hostinských (Traiteur-restauratérů), 1 hodinář, 1 tesařský mistr a 1 cukrář, dohromady se 40 tovaryši, 31 učedníky a pomocníky. Obchodníky jsou 4 majitelé smíšené prodejny zboží a jeden živnostník, provozující pouze volný obchod. Sanitární personál se skládá ze 6 graduovaných lékařů (mezi nimi již výše uvedení doktoři Heidler a Frankl jako píšící o Mariánských Lázních; dva další se tu zdržují jenom během lázeňské sezóny), 1 ranhojiče, 1 lékárníka a 2 porodní baby.

Místo má jednoho představitele, kterého určuje klášterní vrchnostenský úřad. Hospodářství se všemi prameny a lázněmi, stejně jako hlídači pramenů, a lázeňští mistři, stojí pod vedením jednoho tepelského kanovníka. Kromě toho je ustanoven během lázeňské sezóny vysokým zemským místem jeden c.k. vrchní policejní komisař z Prahy, kterému stojí při ruce jeden c.k. důstojník pro mimořádné vojenské záležitosti.

Historie Mariánských Lázní. Nejstarší zprávy, které existují o mariánskolázeňských pramenech, jsou ze 16.stol. V jednom dopise, ještě dnes v klášterním archivu uschovaném, krále Ferdinanda I. opatu Antonovi z 27.dubna 1528, je tomuto nařízeno, aby doručitele dopisu nechal zavést ke SLANÉMU PRAMENI, o kterém on poslal hlášeni Kryštofovi von Gundorfovi, a z tohoto aby poslal několik lahví vody do Prahy k vyšetření, při čemž králova vůle bude, solivárnu na místě zřídit. Že se toto uskutečnilo a že jde o dnešní Ferdinandův pramen, zdá se skoro nepochybné, když byl v roce1819 tento jímán a upravován pro lázeňskou potřebu. Při výkopu půdy se nalezlo staré jímání ze silných borových fošen, rozlehlé, a pod tímto v nejhlubším místě malé oddělení, překryté prkny, sroubené z kmenů stromů, se zbytky pumpy a jeden široký žlab. Podle BALBÍNA (první spisovatel, který ve svých Miscellanea kol 1679 dává přesné zprávy o těchto pramenech, které mu dodal tehdejší kanovník Alois HACKENSCHMIED) měl se provoz solivarny proto zastavit, protože horní úředníci ve Slavkově se obávali, že by cínové doly mohly být ohroženy nedostatkem dřeva a proti tomu dělali opatření. Také se asi brzy přesvědčili, že zdejší sůl není sůl kuchyňská, ale sůl Glauberova. Prameny dnešních lázní samy byly používány, podle poznámek sděleným nám z klášterního archivu, již v dávných dobách obyvateli kraje a také klášterními duchovními s úspěchem jako léčivý prostředek. Doktor PRUDENTIUS z Prahy, rada císaře Rudolfa II., použil na radu Dr.Hornika, fyzika z Chebu, horké rašelinné koupele proti dně a byl plně vyléčen. V roce 1609 byl naordinován Křížový pramen slavkovským lékařem Dr.RAUDENIEM svobodnému pánu Jáchymovi LIEB-STEINSKÉMU z KOLOWRAT, pánu na Rabštejně a na Libkovicich, a roku 1663 karlovarským lékařem Dr.DUELEREM tepelskému opatu Raimundu Wilfertovi I. Později upadají prameny, snad v důsledku rozkvětu Karlových Var, pozvolna v zapomenutí. Teprve po skončení sedmileté války, když císařovna Marie Terezie nařídila prostřednictvím vlastního dvorního dekretu všem lékařům monarchie, aby přesně vyšetřili všechny minerální prameny, nacházející se v dědičných zemích, provedl v roce 1765 Johann Bapt.ZAUSCHNER, kandidát medicínské doktorské hodnosti, analýzu zdejších pramenů a volil tuto za předmět své inaugurální disertace. Také vládní rada a profesor Dr.von KRANZ připomíná prameny v seznamu všech léčivých pramenů rakouské monarchie, vydaném roku 1777, se záslužnou chválou a Jaroslaus SCHALLER uvedl lékaře jménem SUCHOMEL a RŽIHA, kteří o nich napsali pojednání. Nicméně toto nemělo žádné další důsledky a jediné použití, které z toho vzniklo, spočívalo v tom, že klášterní lékárník připravoval ročně z toho několik centýřů Glauberovy soli.

V roce 1779 zaměřil svou pozornost na kraj dnešních Mariánských Lázní tehdejší nově jmenovaný klášterní ordinárius Dr.Josef NEHR. Strašná, skoro neproniknutelná divočina se jevila oku, ve které nepozoroval vůbec nic než vrchy a údolí, strže a bažiny, skaliska a písčiny, ztrouchnivělé pařezy a vývratě. Jediná budova byla jedna dřevěná, spadnutím hrozící chýše u Křížového pramene se dvěma kotli k přípravě Glauberovy soli. Krajina se zdála vhodná pouze pro pobyt divokých zvířat, pro lesní pych a lupiče. Jen o nedělích a svátcích přicházeli vesničané okolní krajiny sem, aby se napili u Křížového pramene, k jehož jménu vedlo to, že u něho stál starý dřevěný kříž. Tehdy byl, podle Schallera, znám také již "Ambrosiánský pramen" (dnes Ambrožův pramen, nazvaný 1767 k poctě opata Jeronyma Ambrože), a "Mariánská Lázeň" (pravděpodobně jméno podle jednoho zde se dříve nacházejícího mariánského obrazu). Křížový pramen nazývá SCHALLER "Slaný". Mariin pramen se jmenoval také "Smraďoch" (Stenker) podle sírového zápachu vývěrů plynů v jeho blízkosti. Na radu dr. NEHRA se rozhodl 1780 tehdejší tepelský opat hrabě Trautmannsdorf vedle několika dalších klášterních duchovních, použít pramenné kůry u zdejších pramenů. Za obydlí jim sloužil v sousedství stojící zámeček HAMMERHOF. Výsledek byl tak příznivý, že roku 1781 bylo toto používání opakováno. Tehdy měl dr. Nehr štěstí, že vyléčil jednoho, na obě nohy zcela chromého selského synka během 4 týdnů používáním koupelí. Hrabě Trautmannsdorf byl nyní o významu pramenů tak živě přesvědčen, že se rozhodl zřídit u Mariina pramene prostorný, lázeňskými místnostmi opatřený lázeňský hostinec. Přesto zůstala tato stavba z neznámých příčin nedokončena; avšak usídlili se u Křížového pramene dva chudí klášterní poddaní ve dvou malých chalupách a tím položili základ ke vzniku lázní.

Po smrti hraběte nechal nový kommendatární opat Ambrož Schmidt na Nehrův návrh strhnout nahoře uváděnou starou chýši a postavit pořádné staveni, třebaže jen ze dřeva sroubené, pro přípravu Glauberovy soli. Během jeho správy vznikl také mlýn na Úšovickém potoce, a byl jímán Křížový pramen v serpentinu po odvodnění bažinatého okolí, stejně jako byl zřízen jeden domeček k ochraně lázeňských hostů během pití a jedna přívětivá kaple, a toto všechno bylo ještě roku 1817. Za desetileté správy roku 1791 zvoleného opata RAIMUNDA HÜBLA bylo na solivárnu nasazeno druhé patro a u Mariina pramene postaven dřevěný lázeňský domek se 4 odděleními.

Když byl po jeho smrti zvolen opatem CHRYSTONOMUS PFROGNER (1801), rozhodl se 1804 doktor Nehr sám postavit tu vlastní dům jak pro svůj pobyt tak pro přijímání lázeňských hostů, mezi nimi cizinců, jichž přibývalo nyní tak, že už nedostačovala tato malá budova a mnoho nenašlo žádný přístřešek k jejich velké nespokojenosti, když nechtěli bydlet na půdě pod střechou. Opat Pfrogner nechal proto 1807 zřídit pořádný lázeňský dům s 8 pokojíčky v přízemí a s 5 v horním poschodí; nechal trvaleji jímat Mariin pramen, postavit stáje a přístřešky pro vozy, silnici od Křížového pramene a k Hamrnickému dvoru (Hammerhof) vedle několika vycházkových pěšin; vysušit bažiny, vyrovnat pahorky atd. Přesídlilo sem 6 řemeslníků a roku 1810 byly nynější Staré lázně postaveny a dřívější lázeňský dům přeměněn v hostinec současným restauratérem KLINGEREM.

Věhlas nových lázni, nyní již známých pod jménem Mariánské Lázně, se šířil stále dále a rostl stále více, když po smrti opata Pfrognera 1812 tehdejší ctihodný klášterní sekretář Karel REITENBERGER, který již dříve ve své funkci měl příležitost, aby potřebné a účelné zajistil, byl zvolen 1813 opatem. Za tohoto, stejně jako po jeho rezignaci od roku 1828 za jeho nástupce Adolfa KOPPMANNA, zvedly se Mariánské Lázně, již dříve světu představené znamenitými spisy doktorů Nehra, Scheue a Heidlera a za trvající přízně pozornosti a péče vysokého zemského šéfa Jeho Excelence tehdejšího Nejvyššího purkrabího a nynějšího státního a konferenčního ministra hraběte KOLOWRAT-LIEBSTEJNSKÉHO, stejně jako Jeho Excelence současného Nejvyššího purkrabího hraběte CHOTKA dosáhly současného lesku.

(Poznámky: Schneidrang = dnes Na Hřebeni; Steinhau = dnes Špičák a nově Žižkův vrch; Mühlberg = Mlýnský vrch; Schneidbach = dnes Třebízského potok; Steinhaubach = dnes Mlýnský potok; Klingerův hostinec = Krym (dnes zbořeno); Heidlerův dům = od 1945 Moskva (čp. 37 dnes zbořeno); Stadt Weimar = dnes Kavkaz; Berliner Hof = Corso (čp.41); Kynžvartský dům = Sanssouci (čp.49); Bílý Lev = Anglický dvůr (vedle hotelu Bohemie); Zelený Kříž = dnes Split; Černý Orel = dnes Jitřenka; Císař Rakouský = Tatra (zbořeno 1990); obecní špitál = zbořeno, stával mezi domy Hvězda a Wagner. - Sommerem roku 1838 popisované vyhlídky téměř všechny zanikly, ale v terénu zůstaly patrné zbytky. Mnohé se znovu obnovují.)

23. Dvůr HAMMERHOF,1/2 hod. jihozápadně Mariánských Lázní, na Hamerském potoce (Hammerbach), tvoří dominikální ves spolu s HAMRNÍKY (Hammerhäuseln) se 31 domy a 222 obyvateli,které jsou přifařeny k Úšovicím; zde je jeden malý vrchnostenský zámek s hostincem, kde po dobu lázeňské sezóny mohou hosté z lázní pojíst u paní Neudeckerové, známé svou kuchařskou knihou. buď na volné tabuli nebo podle jídelního lístku; 1 panský dvůr, 1 ovčín, 1 fořtovna, 1 lesní myslivna, 1 mlýn (zv. Hammermühle) a stranou ležící SKLÁŘE (Flaschenhütte), kde jsou zhotovovány hliněné lahve k stáčení a rozesílání Křížového, Ferdinandova a Lesního pramene. Hlína k tomu přichází ze Svaté Lorety u Chebu. Kdysi tu stával ŽELEZNÝ HAMR (Eisenhammer), který zanikl v minulém století a na jeho místě byl postaven panský dvůr, který dostal jméno podle něho - Hammerhof.

24. STANOVIŠTĚ (Stanowitz ober Stannowitz), 2 1/2 hod. západně od kláštera, ves s 12 domy a 70 obyvateli, přifařena k Úšovicím; sem patří také samota VYSOKÁ PEC (Hochofen), která má 12 dominikálních domů a nazývá se podle bývalé vysoké pece v místě, k tomu 1 mlýn ("Baumühle").

25. PÍSTOV (Pistau), 2 hod. jihozápadně od kláštera, 49°55´26" šířky, 30°26´11" délky podle Davida, farní vesnice s 15 domy a 98 obyvateli, má 1 farní kostel sv.Bartoloměje, 1 faru a 1 školu, to vše pod patronátem klášterní vrchnosti; 1/4 hod. stranou leží BUKOVÝ MLÝN ("Buchmühle") s dvěma koly. Kostel s farou a školou měl být postaven již roku 1236 tehdejším majitelem vesnice, rozhodně je však kostel starší z doby před rokem 1384. Vyhořel 1473, ale roku 1495 byl znovu postaven. V letech 1746 až 1765 byl stržen, protože hrozil zřícením, a současný kostel byl znovu postaven opatem Jeronymem Ambrožem. Patří k nejkrásnějším venkovským kostelům Čech. Vedle bohatě zdobeného hlavního oltáře jsou pozoruhodné dva krásné postranní oltáře a 1 znamenité varhany se dvěma postranními chóry. Stropní klenba obsahuje freskové malby od Eliáše Dollhopfa, zobrazující život sv.Bartoloměje. Duchovní péči zajišťují dva kněží. Přifařeny jsou kromě Pístova samotného zdejší vesnice Dolní Kramolín, Holubín, Chotěnov, Martinov a Vlkovice. V blízkosti jsou jámy na těžbu železné rudy, které dodávaly společně se sousedními vesnicemi v roce 1834 1095 žejdlíků železné rudy) a jsou tu tři kyselky.

26. DOLNÍ KRAMOLÍN (Unter Gramling), 2 1/2 hod. jihozápadně od kláštera, na Úšovickém potoce a u velikého rybníka Regensteichu, vesnice s 32 domy a 178 obyvateli, přifařena k Pístovu, má 1 stranou ležící panský dvůr s obydlím úředníka, 1 ovčín a 1 mlýn s dvěma koly. V blízkosti je minerální pramen; také zde se těžila železná ruda. V roce 1565 vznikl zde stříbrný důl,který byl v provozu až do třicetileté války (viz hraběte Šternberga "Umrisse" etcet. I.svazek,I.odd.S.273). Ves Kramolín (ve starých listinách uváděná jako "Kramolín","Chremeling","Cremling) byla dána klášteru roku 1228 králem Přemyslem Otakarem I. jako odškodnění za odebrané klášterní majetky u Litoměřic.

27. HOLUBÍN (Hollowing, Holowing,kdysi "Holubín"), 2 1/4 hod. jihozápadně od kláštera, ves s 15 domy a 98 obyvateli. přifařena k Pístovu, má 1 kapli, 1 pramen kyselky a jámu na železnou rudu.

28. CHOTĚNOV (Kuttnau,Kuttenau), 2 1/4 hod. západojihozápadně od kláštera, na malém potoce, ves s 15 domy a 90 obyvateli, přifařena k Pístovu, má 1 pramen kyselky a jámu na železnou rudu.

29. MARTINOV (Martnau), 2 hod. západojihozápadně od kláštera, ves s 20 domy a 108 obyvateli, přifařena k Pístovu, má 2 kyselky a 1/4 hod. odtud 1 mlýn se třemi koly REINMÜHLE (nebo Reinelmühle).

30. VLKOVICE (Wilkowitz,kdysi "Vulkowice",původně Wlkowice), 2 hod. západně od kláštera, ves s 23 domy a 125 obyvateli, přifařena k Pístovu, má 1 soukromou školu, 1 poddanskou kontribuční sýpku.

31. OVESNÉ KLADRUBY (Habakladrau, obvykle Haberkladrau, kdysi Kladrub, Chladrum, Chladrona avenatica), ves 1 1/2 hod. západně od kláštera, leží 49°57´15" šířky a 30°27´3" délky, 372 vídeňských klafterů nad mořem, ves s 69 domy a 424 obyvateli, má 1 farní kostel sv. Vavřince (sv.Laurentius), 1 faru a 1 školu, to vše pod patronátem klášterní vrchnosti, a 1/4 hod. západně mlýn KRONMÜHLE. Ves se uvádí již 1273 v potvrzovací bule Řehoře X. Kostel byl opatřen už roku 1242 vlastním farářem a tak, jak nyní stojí, byl postaven opatem Jeronymem Ambrožem. Existující matriky začínají rokem 1616. Protože ves v období celé protestantské periody neodpadla od katolické viry, obdržela za to mnohá práva, mezi nimi i právo vlastního hrdelního soudu (ještě dnes se nazývá jedna výšina "U šibenice"), právo vedení gruntovních knih a vaření piva, která jí však byla zase odebrána roku 1681, když se účastnila na selského povstání. 25.dubna 1611 vyhořela skoro celá ves a 1633 zemřelo tu na mor více než 100 osob. V letech 1758 a 1759 byla navštívena Prusy. Dva největší zvony kostela jsou z roku 1611, malý je z roku 1656. Přifařeny jsou kromě Ovesných Kladrub samotných zdejší vesnice Výškovice, Milhostov, Vysočany, Zádub a Závišín, které všechny jsou uvedeny již v potvrzovací papežské bule z roku 1273.

32. VÝŠKOVICE (Wischkowitz, v potvrzovací bule "Biscovici"}, 1 1/2 hod. jihozápadně od kláštera, ves s 26 domy a 160 obyvateli, přifařena k Ovesným K1adrubám, má 1 kapli, kterou nechali zřídit roku 1775 zdejší sedlák Wurdinger a jeho zeť Zaschka; v blízkosti vesnice je vápencový lom s dvěma pecemi, patřící vrchnosti a obci.

33. ZÁVIŠÍN (Abaschin, "Zawěssin", v potvrzovací bule "Zavissino"), 1 3/4 hod. západně od kláštera, ves má 23 domů a 139 obyvatel, přifařena k Ovesným Kladrubům.

34. MILHOSTOV (Millestau, v potvrzovací bule "Milhoztow), 1/4 hod. západně od Ovesných Kladrub, k nimž je přifařen, ves s 23 domy a 133 obyvateli; 1/4 hod. západně leží zde konskribovaný KASTLŮV MLÝN (Kastelmühle) a 1/4 hod. severně zbrojnická kovárna (Wafenmeisterei).

35. VYSOČANY (Wischezahn, též Wysočan, Wizochane), 1 3/4 hod. západojihozápadně od kláštera, ves se 17 domy a 89 obyvateli, přifařena do Ovesných Kladrub.

36. ZÁDUB (Hohendorf), 2 hod. západně od kláštera, 1/2 hod. východně od Mariánských Lázní, ve velmi vysoké poloze. Ves se 30 domy a 158 obyvateli, přifařena pod Ovesné Kladruby, tato ves je hojně navštěvována mariánskolázeňskými lázeňskými hosty pro krásný a daleký rozhled, který je odtud užívaný. Proslulá, více než 600 let stará lípa, jejíž vyhloubený zetlelý kmen slouží vesnici jako kaple, kde najde místo přes 20 osob, je již skoro celá zašlá.

37. ÚTERÝ (Neumarkt, Autery, Utery, Neoforum, v potvrzovací bule Novum forum), 2 hodiny východojihovýchodně od kláštera, na silnici z Teplé do Plzně, v jednom hlubokém údolí při potoce Kapellenbach, který dále vtéká do Úterského potoka (Neumarkter Bach), a na silnici z Teplé do Plzně ležící chraněné a municipální město se 144 domy a 834 obyvateli, má 1 farní kostel sv.Jana Křtitele, 1 faru, 1 školu, vše pod patronátem klášterní vrchnosti, 1 kaple sv.Václava, 1 radnice, 1 městský pivovar, 1 městský špitál, 4 hostince a 7 mlýnů, z nichž poslední dva (mlýn "Schlanzen" a panský mlýn) jsou v městě samém, dva další ("Relicken- či Relichenmühle" a "Harch- čili Harraschmühle") jsou poblíž, další tři ale 1/4 až 1 hod. severně od města ležící (Toffelmühle se staveními Toffelhäusel, Jansamühle a Holdšikův mlýn). Město patřilo v první polovině 13.století včetně zboží Vidžín králi Václavovi I., který ho daroval své matce Konstancii, vdově po králi Přemyslu Otakaru I. Od této královny ho odkoupil první tepelský opat JAN v roce 1233 pro klášter. Opat RACKO udělil pak 1439 městu stejná privilegia, jaké mělo město Teplá. Rovněž opat JAN koupil 1233 zdejší farní kostel vedle Vidžínského a k tomuto poslednímu přináležející panský dvůr BARANOW, patřící komturovi německého řádu RUDIGEROVI, pod jehož patronátem kostely stály, za 100 marek stříbra.

Úterský kostel je uváděn později jako farní v roce 1384 a 1445. Byl vkusně přestavěn v první polovině 18.století za opata Raimunda Wilferta II. Vedle hlavního oltáře měl dva postranní oltáře. Tři zvony měly letopočty 1702, 1699 a 1696. Přifařeny jsou vedle města a samot (s výjimkou mlýnů Jansova a Holdšikova, které spadaly pod farnost Vidžín) vesnice Svahy (Hangendorf), Křivce a Staré Sedlo. Krásná školní budova se stavěla v letech 1806-1807 opatem Chrysostomem Pfrognerem. Při škole je malá knihovna, kterou zde založil zde narozený, 1804 zemřelý farář Augustin Ditel z Čochova za 600 fl. W.W. Wenzel SENFT, v Praze v roce 1823 zemřelý ředitel Hlavní zvláštní školy, rozený z města Úterý, také odkázal svou knihovnu zdejší škole.

Kaple sv.Václava je vlastně krásný kostel, který stojí západně mimo město na vrchu; byl postaven v roce 1746 opatem Ambrožem a později přestavěn farářem z Brodu u Plané Hermannem Reitenberge-rem, rozeným v Úterý. Ročně se zde konají třikrát bohoslužby s kázáním.

Město má vlastní magistrát, starostu a zkoušeného radního. Nejstarší městská pečeť z roku 1564 má městský znak, na červeném poli má havrana s prstenem v zobáku a nad ním jelení paroží. Není známo, kdo a kdy udělil erb městu stejně jako právo pečetit červeným voskem. Obživa obyvatelstva je v zemědělství a v různých řemeslech. Orba a polní hospodářství je málo výtěžné, více je ovoce ve zdejších zahradách. Na počátku roku 1836 provozovalo řemeslo 91 mistrů policejně uznávaných řemesel a dalších dělníků, 40 tovaryšů a 18 učedníků, komerční řemesla provozovalo 22 mistrů a oprávněných osob,, 6 tovaryšů a 3 učedníci, svobodná řemesla provozovalo 12 oprávněných se 6 pomocníky, obchod měli 2 oprávnění se dvěma pomocníky. Celkem se řemesly zaměstnávalo 202 osob. Z nich byli: 4 pekaři, 4 pivovárci a lihopalníci, 1 palič lihu, 1 pivovarník, 2 barvíři, 4 sudaři, 6 řezníků, 3 skláři, 2 kloboučníky, 1 kožař, 12 tkalců, 9 koželuhů, 2 zedníci s 10 pomocníky, 7 mlynářů a z nich 4 též s pilou, 1 sedlář, 2 zámečníci, 2 kováři, 7 krejčích, 25 ševců, 3 mydláři, 1 lanař, 1 pečetník, 1 punčochář, 4 truhláři, 1 hodinář, 2 koláři, 1 šenkýř vína, 1 barvíř běloby, 2 paliči cihel, 3 tesaři a 8 tovaryšů, 1 cukrář. Dva obchodníci obchodovali smíšeným zbožím. Město má privilegia na 5 ročních trhů na prodej zvířat (3.sobota o půstu, Květná sobota, na sv.Jana Křtitele, čtvrtek před sv.Havlem, v sobotu před Adamem a Evou) a týdenní trhy na obilí vždy v úterý. Při výročních trzích bývá 20 bud a 60 míst od různých kupců s obvyklým zbožím pro zemědělství i z řemesel. Týdenní trhy jsou již řadu let v úpadku jednak z důvodů špatného vjezdu a výjezdu z města, jednak vlivem blízkosti města Teplá. Sanitární osoby jsou 2 zvěrolékaři a 2 porodní báby.

Chudobinec. V městě je vlastní chudobinec, který však stále není plně regulován. Základní jmění vzniklo v roce 1835 a činí 283 fl. 34 krejcarů C.M. a v tomtéž roce bylo podpořeno 6 chudých. V minulosti mělo Úterý kdysi dávno založený městský špitál a poskytovalo 15 důchodcům obydlí. Na dřevo a světlo a nadto 4 dostávali měsíčně 24 krejcarů C.M. Kromě toho byla postavena budova se 4 místy pro nemocné a fond vzrostl na 1920 fl.C.M.

Město je rodištěm velkého dobrodince škol a bývalého zasloužilého opata Karla Reitenbergera. Na pozemcích města vyvěrají tři minerální prameny, jeden ve směru na Křivce, druhým je Wilfertova kyselka na Gangerlově gruntě, třetí vyvěrá u Nového mlýna (Neumühle). Na výšině naproti kostelu sv.Václava, východně města, leží městu patřící obec OLEŠOVICE (Hangendorf) s 36 domy a 192 obyvateli.

38. KŘIVCE (Krips, Cropcovici či Krepkowice), 1 3/4 hod. jihovýchodně od kláštera, ves s 23 domy a 163 obyvateli, přifařena pod město Úterý, má 1 krásný lokální kostel sv.Martina, v němž se v určené dny drží bohoslužba, hřbitov je používán pro zdejší a starosedelské rodiny, 1 privátní škola je pod patronátem obou vesnic.

39. STARÉ SEDLO (Altsattel), 1 3/4 hod. východojihovýchodně kláštera, ves s 24 domy a 176 obyvateli, přifařena pod město Úterý, má 1 poddanskou kontribuční sýpku.

40. VIDŽÍN (Witschin, ve starých listinách Withsin, Vitsino, Widžin), 1 1/4 hod. východně od kláštera, na východním svahu Stěnského vrchu (Stenzka-Berg), leží 49° 58´3" šířky a 30° 39´ 8" délky, 331 vídeňských klafterů nad mořem podle Davida,ves se 35 domy a 250 obyvateli, má 1 farní kostel sv.Jakuba Většího, 1 faru a 1 školu, vše pod patronátem klášterní vrchnosti; stranou leží zde konskribované a přifařené mlýny Velký a Malý Cukrový, které však patří pod panství Bezdružice. Vidžín tvořil ve 13.století samostatné zboží a pak přišel spolu s Úterým pod klášter Teplou. Patronát kostela, který má dva kněží, zakoupil klášter od komtura Rudigera z Německého řádu. K farnosti patří vedle Vidžína obce Branišov, Dřevohryzy, Bezděkov (Besikau), Nežichov, Prachomety, Dobrá Voda, a mlýny Jansův a Holdšikův.

41. BRANIŠOV (Branischau) na svahu Branišovského vrchu, 2 1/4 hod. od kláštera východoseverovýchodně, ves s 20 domy, se 134 obyvateli, přifařená pod Vidžín, má 1 poddanskou kontribuční sýpku, stranou je velká poutní kaple sv.Blažeje, kde je držena čtyřikrát ročně bohoslužba. Jižně v údolí je mlýn Kapellenmühle. Tato vesnice s někdejší vesnicí JANOV (Janow), která bývala na dně dnešního rybníka u kaple, tvořila vlastní zboží, které klášter koupil od Abrahama von Sychlitze a jeho syna Haranda v roce 1322 za 210 marek těžkých pražských grošů. Připomínaný Branišovský vrch leží podle Davida 50° 0´12" šířky a 30° 40´2" délky, 412 1/2 vídeňských klafterů nad mořem. Z vrchu je nádherný rozhled, odkud je rozhled na 12 až 14 mil. Na vrchu si zřídil zemřelý již hvězdář Prof. DAVID malou hvězdárnu, kde často býval v době prázdnin a konal tu astronomická pozorování.

42 DŘEVOHRYZY (Zeberhisch, ve starých listinách Drewohrizi), 1 hod. východoseverovýchodně od kláštera, ves s 25 domy a 150 obyvateli, a východně v údolí ležící mlýn RÖLLELMÜHLE, vše přifařeno pod Vidžín,ves je rodištěm připomínaného a již zemřelého profesora astronomie v Praze Aloise DAVIDA.

43. BEZDĚKOV (Besikau), 1 1/4 hod. východoseverovýchodně od kláštera, ves s 23 domy a 182 obyvateli, přifařena pod Vidžín.

44. NEŽICHOV (Neschikau),2 1/4 hod. východoseverovýchodně od kláštera, ves se 16 domy a 121 obyvateli, přifařena pod Vidžín.

45. PRACHOMETY (Prochomuth), 1 3/4 hod. severovýchodně od kláštera, ves s 25 domy a 172 obyvateli, přifařena pod Vidžín.

46. DOBRÁ VODA (Dobrawod, Dobrawoda), 1 1/2 hod. východoseverovýchodně od kláštera, ves se 35 domy a 215 obyvateli, přifařena pod Vidžín, má 1 poddanskou kontribuční sýpku, 1 panský dvůr NOVÝ DVŮR (Neuhof) s malým zámečkem, 1 ovčín, 1 fořtovnu. Stranou leží sem konskribované, nově založené malé dominikální sídlo V DOLÍČKU (Thalhäusel) a NOVÝ MLÝN (Neumühle). Při panském dvoře do třicetileté války stávala ves STARÁ VES (Starawes), která byla tehdy zničena a později už nebyla nikdy obnovena.

47. OTROČÍN (Landek, Otrochin), 1 1/2 hod. severně od kláštera, na hranici Loketského kraje a potoka Rauschenbach, který ústí severozápadně do řeky Teplé, ves je 50° 2´0" šířky a 30° 33´43" délky, ves má 88 domů a 543 obyvatel, 1 farní kostel Nejsvětější svátosti oltářní (Allerheiligsten Altar-Sakrament), 1 faru, 1 kapli sv.Michaela, 1 školu, vše pod patronátem klášterní vrchnosti. Přifařeny jsou obce Měchov (Mies) a Brť (Pirten) z panství Bečov, a Pošice (Poschitz) a Tisová (Tissau) z panství Toužim. Kaple byla založena v roce 1665 od opata Raimunda Wilferta I. a roku 1688 rozšířena. Dále je ve vsi 1 poddanská kontribuční sýpka, 1 mlýn na konci obce,zvaný Röllelmühle, na jihu jsou dvě kyselky, které používají obyvatelé jako chutný nápoj.

48. MNICHOV (Einsiedel, Heremito, Mněchow,Mieschow), 2 1/4 hod. severoseverozápadně od kláštera, na silnici z Mariánských Lázní do Karlových Var, 50°2´20" šířky a 30°27´29" délky, 372 1/2 vídeňských sáhů nad mořem, chráněné a municipální město, 136 domů, 806 obyvatel, má 1 farní kostel sv.apoštolů Petra a Pavla, 1 faru, 1 školu,to vše pod patronátem klášterní vrchnosti, 1 radnici, 1 městský pivovar na l4 sudů, 1 palírnu vína, 1 městský občanský špitál, 1 továrnu na serpentinové zboží, 7 hospod a 4 mlýny (Nový mlýn, Spálený mlýn,Fritzův mlýn a Schoppelův neboli Siardův mlýn). Schallerem připomínaný farní kostel sv.Jana Křtitele, západně mimo město, už nestojí. Farní kostel, u kterého jsou dnes 2 kněží, uvádí se jako farní již 1384, a byl zcela nově postaven 1719 až 1725 opatem Raimundem Wiltertem II. Patří mezi nejkrásnější venkovské kostely v Čechách. Jeho délka obnáší 166 stop, šířka 61 a výška 52 stop. Kazatelna, vyzdobená krásnými sochařskými pracemi, byla sem přenesena z klášterního kostela v Chotěšově, od Josefa II. zrušeného kláštera premonstrátek. Neméně umělecky bohatě zpracovaná křtitelnice je ze zdejšího serpentinu. Přifařeny jsou, kromě města samotného, zdejší vesnice Sítiny,Číhaná,Popovice a Bohuslav. Až do 1788 patřily do zdejší farnosti také nynější lokálie Rájov a Louka z panství Bečov, které stále ještě platí mnichovskému faráři desátek a štolu.

Město má svůj vlastní magistrát se starostou a zkoušeným radním. Nejstarší pečeť je pravděpodobně ze 14.století a obsahuje stejně jako pozdější z roku 1560 a dvě novější jako erb města; má jeden štít s přímo stojícím, napravo obráceným českým lvem, nad štítem je uzavřená helma a koruna s jelením parožím. Kým a kdy byl městu tento erb udělen stejně jako oprávnění pečetit červeným voskem, není známo.

Obyvatelstvo. Obyvatelé se živí převážně různými městskými řemesly a zčásti obchodem s chmelem. Na počátku roku 1836 bylo zde u policejních živností 59 mistrů a jiných živnostenských oprávnění, 33 tovaryšů a 13 učedníků; v komerciálnich živnostech bylo 21 mistrů a oprávnění, 8 tovaryšů a 4 učedníci, svobodná povolání provozovali 2 živnostníci a 23 pomocníků, a obchodní oprávnění mělo 16 osob vedle 39 pomocníků, dohromady tedy bylo zaměstnáno 218 osob průmyslovými řemesly. Nejdůležitější provoz je továrna na serpentinové zboží, privilegovaná c.k.jednoduchým oprávněním, jejíhož podnikání se účastní 7 podílníků (zdejších občanů) a 21 pomocných dělníků, z nichž celý provoz řídí jeden kamenický mistr. Ostatní provozní řemesla jsou: 4 pekaři, 1 pivovarský, 7 šenkýřů piva,1 kořalník, 2 soustružníci, 1 výrobce sudů, 6 řezníků, 2 skláři, 1 krupař, 2 kloboučníci, 1 hřebenář, 3 nájemní kočí, 4 mlynáři (mezi nimi 2 pro mlýn s pilou), 7 muzikantů, 4 koželuzi a zpracovatelé třísla, 2 sedláři, 3 zámečníci a cvočkaři, 3 kováři, 3 krejčí, 4 ševci, 1 kolář, 1 tkadlec, 2 šenkýři vína, a 1 tesař se 3 tovaryši. Obchodníci jsou 2 kramáři a 14 obchodníků s chmelem.

Město má tři roční trhy (2.pondělí po Velikonocích, l.pondělí po Janu Křtiteli, a pondělí před sv.Martinem, na nichž je menší nabídka obvyklého zboží venkovských trhů, asi ve 30-35 boudách a stáncích. Tržní týdny,k nimž má město rovněž oprávnění, nejsou navštěvovány. Sanitární osoby jsou 1 graduovaný lékař, 2 ranhojiči a 3 porodní báby.

Chudobinec. Od pradávných časů zde existující chudobinec nebyl až do počátku roku 1836 ještě ustanoven, avšak měl kmenové jmění 770 fl.C.M. a 923 fl. 29 1/4 kr.W.W. a v roce 1835 byl čistý příjem 67 fl. 26 kr.C.M. a rozděleno 38 fl. 42 kr.W.W.,z čehož byli dva chudí poděleni a dostali 24 fl.a 18 fl. Jiní chudí už nebyli. Mimo tohoto zařízení, nacházejícího se v Mnichově již ve starší době, je tu 1 špitál s kmenovým jměním 1065 fl. 35 kr.W.W.,kde má volné bydlení 5 obročníků a ročně dostává od klášterní vrchnosti 5 sáhů dřeva na topení. Tento špitál je povinen přijímat v případech onemocnění procházející chudé, zaopatřit je a zemřelé nechat pohřbít.

Historie. Za časů, kdy byl zakládán tepelský klášter, měl žít jako poustevník jeden saský princ jménem Siard neboli Siardus na místě západně od města, kde nyní stojí ruiny někdejší Siardovy neboli Svatojánské kaple, obnovené 1615 opatem Andreasem Ebersbachem z Ebersbachu. Osídlení vzniklo v blízkosti této kaple a podle poustevny dostalo i jméno. Patřilo kolem roku 1360 Bohuslavovi Tullingerovi, lennímu rytířovi kláštera Teplá a po něm odkoupil léno Kašpar z Neuburga,od kterého pak vykoupil sídlo opat Zikmund za 300 kop. Opat Racko povýšil obec, v roce 1437 morem zcela vylidněnou, na tržiště a udělil tatáž privilegia,která předtím udělil městu Teplá. Opat Antonín přenechal v roce 1529 měšťanům za jejich věrnost vrchnostenský dvůr v Mnichově za 300 fl. za to, že zůstali věrni klášteru při povstání poddaných roku 1525 proti opatovi Petrovi II. Král Ferdinand I. propachtoval roku 1530 tržní místo včetně 20 okolo ležících klášterních obcí pánům Pluhům na Bečově a Slavkově za 10 000 kop grošů. Když se však Pluhové později postavili proti panovníkovi, byla jim propachtovaná sídla znovu odňata a navrácena klášteru Teplá. Obyvatelé, kteří přešli k protestantismu, byli již 1587 znovu navráceni ke katolické víře. Opati Andreas Ebersbach a Jan Pecher udělili městu 1620 a 1637 privilegium ročních trhů (jarmarků) a právo týdenního obilního trhu, a to na čtvrtek. Opat Jeronym Ambrož propůjčil 1747 městu právo pálit kořalku a císař Josef II. povolil čtyři dobytčí trhy: 16.února, 20.června, 15.srpna a 7.listopadu, které se však nedržely.

49. RAUSCHENBACH (Rauschenbach), 2 1/4 hod. severozápadně od kláštera, v Císařském lese a na malém potoce, ves se 66 domy a 442 obyvateli, přifařena k Mnichovu, má 1 kapli P.Marie Pomocné (Maria-Hilf}, která byla postavena 1747 a patří obci, 1 školu, 1 poddanskou kontribuční sýpku a 1 vrchnostenský mlýn (Porkel- nebo Borkelmühle).V blízkosti lesa je pramen, obsahující síru.

50. BOHUSLAV (Passlas), 2 hod. severoseverozápadně kláštera, na hranici Loketského kraje, ves s 18 domy a 171 obyvateli, přifařena k Mnichovu.

51. POPOVICE (Pfaffengrün),1 3/4 hod. od kláštera severoseverozápadně, ves s 18 domy, 93 obyvateli, přifařena k Mnichovu.

52. ČÍHANÁ (Kschiha), 1 1/2 hod. severozápadně od kláštera, ves má 36 domů, 218 obyvatel, přifařena k Mnichovu, má 1 železitou kyselku.

53. RÁJOV (Royau,Rojau, Rojovo), 1 3/4 hod. západoseverozápadně od kláštera, na silnici z Mariánských Lázní do Karlových Var, ves má 73 domů a 453 obyvatel, od roku 1788 lokální kostel sv. apoštolů Jana a Pavla, 1 budovu pro lokalistu a 1 školu, to vše pod patronátem klášterní vrchnosti. Mimo ves a mimo stranou na jih ležící sem konskribovaný Podhorní mlýn (Podhorn-Mühle) není k lokálii přifařeno žádné jiné místo.

54. MALÝ SANGERBERG (Klein Sangerberg), 3 1/4 hod. severozápadně od kláštera, na druhé straně Císařského lesa, na hranici Loketského kraje, na potoce Rota, ves (část sídla) s 30 domy a 237 obyvateli, přifařena k Louce (panství Bečov), má 1 mlýn a 1 znamenitý minerální pramen. V roce 1486 byly zde odkryty stříbrné doly,které tehdejší opat Zikmund nechal vybudovat několika řemeslníky a z jejichž výtěžku brzy na to nechal odlít dvě stříbrné monstrance a sochy pro klášter Teplou. Ještě 1532 bylo toto dílo v provozu, ale po roce 1566 zaniklo. V roce 1821 začala se tu těžit železná ruda a nalezlo se zase něco stříbra. (Poznámka: Sangerberg,dnešní Prameny, ležel větší částí na území Loketského kraje a proto se tento popis týká jen části, patřící klášteru.)