Perský šach v Mariánských Lázních

V době příjezdu perského šacha Mizzefíra-Eddina, v roce 1900, měly Mariánské Lázně 340 domů a 4 617 obyvatel. V sezóně zde bylo 13723 lázeňských hostů. Perský šach přijel s velkým doprovodem až 6.září 1900. Byl uvítán na slavnostně vyzdobeném nádraží starostou doktorem Franzem NADLEREM a radním Friedrichem METZNEREM. Starostova uvítací řeč byla předem cenzurována perským vyslancem.

Příjezdu "krále králů" předcházela návštěva perského vyslance ve Vídni, který byl poslán vybrat nejvhodnější hotel pro ubytování svého panovníka. Vyslanec se nakonec rozhodl pro apartmá v prvním patře hotelu NOVÝ KLINGER (dům byl zbořen při demolici bloku domů Klinger-Tepelský dům, dnes staveniště ARNIKA). Dům stával přes ulici proti domu SLUNCE. Příjezdu panovníka předcházelo mnoho bezpečnostních opatření v Mariánských Lázních. Šacha měli chránit nejlepší vídeňští.detektivové v čele s doktorem SCHOBERem, pozdějším spolkovým kancléřem.

Panovník si přivezl s sebou do Mariánských Lázní zlatou vanu, kterou používal, stejně jako stříbrné konvice a nádobí. Starosta Nadler doprovázel šacha do jeho hotelu NOVÝ KLINGER přes slavnostně vyzdobené a osvětlené město. Ještě týž večer dostal starosta od panovníka vyznamenání - komturový kříž řádu Slunce a Lva.

Perský vyslanec hned příštího rána navštívil starostu, aby spolu připravili program pro perského šacha za jeho mariánskolázeňského pobytu - výlety po okolí, střelba na hliněné holuby, divadelní představení atd. Starosta se snažil ve všem vyhovět nejbohatšímu návštěvníkovi, jaký kdy Mariánské Lázně navštívil. Pouze když vyslanec žádal, aby město pořádalo každý večer monumentální ohňostroj, nebylo možno toto přání splnit - bylo to přece jenom příliš nákladné.

Šachova družina byla pestrá a veliká – když navštívil divadlo, doprovázelo ho 70 Peršanů! Mnoho herců dostalo tehdy od šacha velké dary a když si panovník poručil balet, ředitel divadla Julius Laska - poněvadž zdejší divadlo žádný balet nemělo - ho musel rychle sehnat. To se podařilo až starostovi Nadlerovi v Berlíně. A tak na jedno představení přijel vlakem soubor baletek. Každý den si Mezzefír Eddin přál nové zábavy. Jen zvolna se rozplývala nervozita, s níž přijel z Brusela, kde unikl jen náhodně atentátu. Proto také když šach vyjížděl se svým doprovodem na výlety do okolí, vpředu před ním museli jet radní pro všechny případy dalších atentátů. Také v divadle museli být v sousedních ložích vedle šacha všichni radní města - pro všechny případy.

Když vyjížděl šach po městě, bavil se vyhazováním drobných mincí z kočáru (a také ze svého balkónu v Novém Klingeru), což byla "eldorádo" pro děti. Před odjezdem vyznamenal svými dekorativními exotickými perskými řády představitele města, policisty a všechny, kteří mu zpříjemnili jeho zdejší pobyt. Starosta dostal komturový řád Slunce a Lva. Bohužel téměř státní aféru vyvolal článek ve zdejších novinách Marienbader Zeitung, v němž bylo používáno pro panovníka (v němčině "Schah") označení v genitivu "Schahs", což bylo vykládáno jako urážka, neboť je takto označována osoba nechvalné pověsti….

Perský šach Muzzefír-Eddin (narozen 25.3.1853, zemřel 8.1.1907) vyznamenal při svém pobytu Mariánských Lázní vedle starosty Nadlera některé dodavatele perskými tituly a vyznamenáními řádu Slunce a Lva. Mezi ně patřil lékárník Karl BREM z domu Zlatý Sokol (zbořeno), který se pak uváděl jako "majitel císařské perské lékárny".15.září 1900 si vyjel na krátký výlet do Karlových Varů. O dva roky později znovu přijel do Čech, a tentokráte do Karlových Varů, kde strávil celý měsíc. Na snímku je u hotelu Savoy (Thomayer). Bohužel do Mariánských Lázní nepřijel ani krátkým výletem. (Foto šacha z archivu města Karlovy Vary.)
 


Prameny:
"Der Schah von Persien" - Heimatbuch Marienbad Stadt und Land, Band I.,II., Sudetendeutscher Heimatverband Marienbad, tisk Staudt,Geisenfeld 1977 (podle Marienbader Zeitung 16.4.1933), S. 273
ŠVANDRLÍK Richard: "Perský šach Mezzefír Eddin navštívil Mariánské Lázně právě před sto lety" - HAMELIKA, vlastivědné materiály Mariánskolázeňska č. 3/2000, S. 34.
ŠVANDRLÍK Richard: "Perský šach Muzzefír-Eddin v Mariánských Lázních" - Kulturní přehled Mariánských Lázní č. 9/2000

 

Laskova vzpomínka na perského šacha

V roce 2000 uplynulo právě sto let, kdy dostaly Mariánské Lázně honosnou návštěvu. Šlo o perského šacha Mezzefíra-Eddina s velkou družinou. Tehdejší ředitel městského divadla Julius LASKA vzpomínal na tyto chvíle:

"Časně z jara přijel do Mariánských Lázní perský vyslanec pan Khan s úkolem, připravit šachovi pohodlný letní pobyt. Vyslanec nic neopomenul a na nic nezapomněl. Ani na kulturu pro svého pána. A tak jsem byl povolán k vyslanci. V přítomnosti tlumočníka jsem byl přijat vřele, ale přesto s pocitem, že nejednám ani tak s dvorním kavalírem či protřeným diplomatem, jako se zdatným obchodníkem. Perský vyslanec Khan měl ve Vídni velkoobchod s koberci, zkrátka, jak se říká "obchod je obchod".. Po krátké audienci bylo rozhodnuto, že perský šach bude navštěvovat divadlo každý druhý den (!) a na tyto dny že je třeba připravit hudební představení. Nezbývalo než na tuto dobu zajistit zdatné operetní herce, tedy především herce-hosty. Tak tomu ale bývávalo v každé sezóně.

Měl jsem samozřejmě radost, že šach bude pravidelným hostem divadla. Ale před odchodem jsem provedl malou nezdvořilost – prostě "obchod je obchod" -- a tak jsem se otázal, jak to bude s placením. Odkud bych měl znát perské zvyky v obchodě ? Vyslanec se vychytrale zasmál – dobře věděl, oč mi jde - a přes tlumočníka sdělil, že perský šach zaplatí za každou vstupenku pro svou družinu přesně takovou cenou jako platí publikum v jiných divadlech, ale ani o krejcar více! Zato při odjezdu mohu být prý vyznamenán, při čemž se usmíval a koketoval s mou knoflíkovou dírkou. Já se sice zdvořile také smál, ale myslel jsem si: "Uvidíme'!" ...

Sezóna začala a přišel i čas příjezdu vzácného hosta. Perský šach Mezzefír Eddín přijel 6.září 1900 se svým pestrým doprovodem, ubytoval se v domě "Nový Klinger" a přítomní lázeňští hosté i domácí měli na co se dívat a čemu se divit. Také já jsem se dal "do gala" a ohlásil se u vyslance a ceremoniáře, abych jim předložil repertoár a divadelní lístky, tištěné na hedvábí se zlatým lemováním. To bývalo u vysoce urozených hostů obvyklé. Tentokráte to bylo pro "Jeho vznešené Slunce Jitřní země". Musím připomenout, že šach byl oslovován svými ministry a lidmi své družiny nikoliv jako "Majestát", ale jako "Slunce".

Ceremoniář, také Khan (asi všichni Peršané byli Khanové), předal Slunci můj program divadla a krátce na to sdělil, že perský šach navštíví divadlo již zítra. Zároveň pro všechna představení, která chtěl šach navštívit, zakoupil nejen střední loži, ale dalších 70 sedadel pro svou družinu. Ano. Tak velkorysý nebyl žádný z vladařských hostů, které jsem kdy v divadle zažil.

Šach přijel z Bruselu, kde jen náhodou unikl nebezpečnému atentátu. Byl velmi nervózní a dosud neklidný. Po obou stranách jeho lóže měli sedět povinně radní města – pro všechny případy …

Šach se svými 70 Peršany tvořil přepestrý průvod, což bylo pro mne velmi příjemné, protože za horkého léta mívalo i divadlo svoje "horké" dny s malou návštěvností .... V takových dnech prostě hosté do divadla nešli a trávili večery na špacíru po městě či okolí. Anebo nastavili na divadlo tak přísnou a vysokou laťku, že to znamenalo pro herce "jistou uměleckou smrt". Já jsem mel tedy divadlo - díky šachovi - každý druhý den vyprodáno a na scéně se střídali pohostinsky známí herci, jeden za druhým, takže redaktor mariánskolázeňských novin, Alois Kohn, mohl napsat: "Marienbad ist heute das Bayreuth der Operette."

Mnoho herců dostalo od šacha velkorysé dary a aby se nezapomnělo ani na sbor a personál divadla, přišel jsem s nápadem, dávat personálu benefici, aby si šach připomenul, že i za kulisami ještě žijí lidé. Nechal jsem natisknout lístek benefice a pozvánku na příští den, a předal ji vyslanci a ceremoniáři s prosbou, aby si "Jejich Slunce" také všimlo, že i tito lidé potřebují jeho "sluneční" jas. Ale tlumočník odpověděl, že Jeho Slunce jede zítra do Karlových Var a do divadla tedy nepřijde.

Zrudl jsem a v návalu rozčílení jsem dialektem zamumlal: "Dos geht net!" (Tak to teda ne!). V rozčilení jsem totiž vždy mluvil dialektem. Tu slyším, že tlumočník i můj výrazy v dialektu překládá do perštiny a vyslanec se zděsil: "Jak to, že to nejde a proč ?" - "Protože jsme si dojednali, že šach bude v divadle každý druhý den a já na této smlouvě nebudu nic měnit, mám vše připraveno." To byla moje odpověď. Tlumočník se začal smát, protože pozoroval, v jakých je perský vyslanec rozpacích a že prý má strach o svou hlavu, protože toto nebude moci Jeho Slunci v žádném případě říci!

Tlumočník kalkuloval velice správně, neboť vyslanec oznámil, že odpoledne ve dvě hodiny budu muset jít sám k audienci přímo k šachovi a říci mu to osobně, on že se to neodváží. Přesně ve 2 hodiny jsem přišel a byl ihned přijat. Ale Jeho Slunce přišlo zářící a s úsměvem. Nečekal ani až vyslovím pokorně svou prosbu, dal mi ruku na rameno (naše poznámka: Laska byl dosti malé postavy) a prohlásil řekl lámanou němčinou: "Achs, gét schón - ich khomme!" A já byl vznešeně propuštěn. V předsále mi tlumočník vyprávěl, že když šachovi přecejen se odvážili sdělit mou umíněnost, že se skvěle bavil. Vyslanec byl nakonec velmi potěšen, že šach přijal mou prostořekost, neboť se prý obával nejhoršího.

Druhý den cestoval šach do Karlových Varů, ale uháněl prý zpátky tak, že přesně v sedm hodin večer stál už před divadlem, a smějící se přistoupil ke mně a volal: "Binn aach!" Personál dostal vysokou sumu a já vyznamenání řádu Slunce a drahocenný prsten ...

/Vzpomínky Julia Lasky na své 37leté divadelní ředitelování vycházely v roce 1920 na pokračování v novinách Marienbader Zeitung jako seriál "Julius Laska - Episoden aus den Zeiten der Aktivität eines Theater-Direktors"./

Der Schah von Persien in Marienbad

Anders als König EDUARD VII. war der Schah MUSSEFER ED-DIN bei seinem Besuch in Marienbad im Jahre 1900 ganz Majestät. Auf seinem Befehl kam der persische Gesandte am Wiener Hof nach Marienbad und prüfte verschiedene Häuser, bis ere sich für die Appartements im 1. Stock des Hauses NEUKLINGER entschied.

Dem hohen Herscher würdig zu empfangen, waren umfassende Sicherheitsvorkehrungen getroffen. Detektive aus Wien mit dem Polizeikommisär Doktor SCHOBER (dem späteren Bundeskanzler) an der Spitze sollten den König der Könige schützen. Am 6.September 1900 erwarteten der Bürgermeister Dr. Franz NADLER und der Stadtrat Friedrich METZNER den Monarchen in der festlich geschmückten Bahnhofshalle, der Bürgermeister begrüßte ihn mit einer vorher vom Gesandten zensierten Rede, die der Schah mit einere solchen in persishcen Sprache erwiderte. Dar Schah war sehr aufgeregt, war er doch rags zuvor in Brüssel kaum einem Attentat entgangen. Doch alles spielte sich wunschgemäß ab; In einem Wagenkonvoi wurde er durch die festlich geschmückte und beleuchtete Stadt zu seinem Domizil geleitet, von dem aus er noch am gleichen Abend dem Bürgermeister das Komturkreuz des Sonnen- und Löwenordens schickte.

Schon am anderen Tage erschien der persische Gesandte beim Bürgermeister und bat ihn, alltäglich ein Programm für Unterhaltungen und Vergnügen für seine Majestät austuarbeiten und dabei für angemessene Abwechslung zu sorgen. Das geschah auch zur vollsten Zufriedenheit des Herrschers, es wurden Ausfahrten, Tontaubenschießen und Theateraufführungen nach dem Gaschmack des Gastes arrangiert. Nur einem Wunsch konnte man nicht nachkommen: der Schah wúnschte t§glich ein Feuerwerk, aber das h§tte viel Geld gekostet. Dann wollte er eine Ballettvorstellung im Stadttheater; unser Thater hatte aber keine Ballett, das Deutsche Landestheater konnte das seine auch nicht entsenden, so daß schließlich der Bütrgermeister die Direktion der Berliner Hofoper um ein Gastspiel des dortigen Balletts bat, was auch bereitwillig genehmigt wurde.

Im Theater saß der Schah mit seinem Gefolge in der Mittelloge, die Nachbarlogen wurden auf seinen Wunsch bis von den Herren des Stadtrates besetzt, um etwaigen Attentaten vorzubeugen. Bei den Ausfahrten fuhr immer ein Wagen mit Marienbader Herren dem Wagen des Schah voraus, einer mit sicherheitsbeamten folgte^auch bei den häufigen Spaziergängen war der Schah bestens abgesichert.

Gegenüber den Kindern gab sich der Schah sehr leutselig, er streute von seinem Balkon aus Münzen auf die Kinder, und auch bei seinen Spaziergängen ließ er Münzen verteilen. Von der Abfahrt gab es die sehr dekorativen persischen Orden für Würdenträger, Polizisten und alle, die seinen Aufenthalt verschönt hatten.

Fast eine Staatsaffäre aber hätte es gegeben, hätte die Marienbader Zeitung in ihren Hofberichten den Genetiv von "Schah" wie üblich nich mit "Schah", sondern mit "Schahs" gebildet, weil das als anrüchig galt.

Marienbader Zeitung, 16.04.1933