František Plánička v Mariánských Lázních

František Plánička (* 2.6.1904, + 20.7.1996) byl nejslavnějším českým brankářem všech dob. Za Slavii ( v letech 1923-1939) odchytal 969 zápasů a za celý svůj život sehrál 1235 zápasů, v nichž pustil pouze 1073 gólů, což tedy činí průměr 0,86 branky na zápas! V reprezentaci byl v letech 1925-1938, odehrál 74 zápasů a 37krát byl kapitánem reprezentace. Za něho byla Slávia mistrem ligy v letech 1925, 1929-1931, 1933-1935, 1937.

Plánička byl nejprve hráčem Slovanu Praha VII, později SK Bubeneč. Ve svém mládí trénoval se Slávií, později jej zvala na tréninky Sparta. Stále však zůstával brankářem Bubenče. Roku 1923 přišel do Slavie. Byl u všech velkých meziválečných úspěchů Slavie.

Byl účastníkem mistrovství světa v roce 1934, kdy Československo obsadilo druhé místo a získalo stříbrnou medaili. Plánička byl kapitánem mužstva. Podlehlo až Itálii 1 : 2. Na mistrovství světa v roce 1938 ve čtvrtfinále proti Brazílii chytal od 83. minuty (a v prodloužení remízového zápasu) po střetu s Perraciou se zlomenou rukou !!!

Po zápase dostal na ruku sádru a opakovaného zápasu s Brazílií se samozřejmě již nemohl účastnit. Po vyléčení se již mezi tři tyče nevrátil a přišel tak o finále Středoevropského poháru s Ferenc-városem. Zjistilo se totiž, že František Plánička měl již v minulosti ruku jednou zlomenou.

Mezi jeho nejlepší zápasy patřilo utkání s Itálií o mistra světa. Zvláště předchozím semifinálovým výkonem proti Německu, které skončilo 3 : 1 pro Československo uchvátil odborníky. Ve finále dlouho držel i šanci na zlato a Italové z něho byli doslova zoufalí. A nejhorší? Roku 1937 byl mučen osmi góly od Maďarů. Útokům soupeře čelil se slzami v očích a po zápase poprosil novináře, aby se nemusel k utkání vyjadřovat. Přitom ještě mnoha dalším brankám perfektně zabránil.

A jak se vzpomíná svět a Československo na brankářské umění Františka Pláničky ? Fenomén, oblékající v bráně Slavie modrý svetr s hvězdou. Nechytal na efekt, ale na spolehlivost, a k dokonalosti dovedl chytání "do koše", což byla pro něho typická rybička v pádu, při níž si ztlumil oběma rukama míč na prsou. Byl pověstný vynikajícím postřehem, mrštností, předvídavostí.

František Plánička po celou svou sportovní kariéru nevyměnil slavistický dres za jiný než reprezentační.

Byl spolu se Španělem Zamorou považován za nejlepšího brankáře předválečné Evropy. Největšího úspěchu dosáhl v roce 1934, kdy jako kapitán a velká opora týmu přivedl Československo až do finále MS, v němž mužstvo podlehlo domácí Itálii 1:2. Byl vzorem nejen pro svou klubovou věrnost, ale také pro svoji skromnost, příkladnou celoživotní životosprávu a profesionalismus, který provázel celou jeho sportovní dráhu. Za národní mužstvo nastoupil poprvé jako osmý brankář v řadě 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii.

Ve fotbalové brance stál naposledy 4. července 1970 jako šestašedesátiletý v Domoušicích u Rakovníka, kde hrál v dresu jedenáctky seniorů - bývalých internacionálů. V roce 1985 se mu právem dostalo vysokého mezinárodního ocenění - od UNESCO převzal čestný diplom fair play. Byl oceněn tituly Zasloužilý mistr sportu, v roce 1994 titulem "Fotbalový rytíř" , cenou dr. Václava Jíry a byl držitelem plakety J. Maddena (což bylo nejvyšší ocenění této doby v rámci fotbalové Slavie). Plánička zemřel v požehnaném věku 92 let.

V Mariánských Lázních chytal František Plánička již jako 44letý v červnu 1948, údajně za AC Spartu, respektive za tým seniorů z Prahy. Díky fotografii mariánskolázeňského fotografa Miroslava Kočího je zachycen na zdejším hřišti

Tehdejší přátelské utkání místního S.K. Mariánské Lázně s týmem pražských seniorů, který tu prý hrál pod hlavičkou AC Sparta, se uskutečnilo u příležitosti slavnostního otevření právě dostavěné tribuny v Mariánských Lázních.

Pozvaný tým seniorů přilákal na stadion obrovské množství diváků, fandících domácím.

Zápas skončil po velkém boji nerozhodně. AC Sparta - SK Mariánské Lázně 4:4, když SK Mariánské Lázně vedl ještě před koncem 4:3!