PODHORA

Nejvyšším vrchem Tepelské vrchoviny je Podhorní vrch ( 847 m n.m.). Leží nedaleko Mariánských Lázní ve směru na Golf a na Závišín a zůstává oblíbeným cílem výletů lázeňských návštěvníků od samého vzniku lázní. Je vzdušnou čarou 5 km východně křižovatky U hodin před hotelem Bohemia.

Podhora má dva vrcholy. Malá Podhora (829 m n.m.) je známou vyhlídkou na jihovýchodní straně vrcholu a faktickým vrcholem je Velká Podhora na východní straně (847 m n.m.). V sedle mezi oběma vrcholy stojí dnes kovová radioamatérská věž, postavená kol roku 1980. Údajně je majetkem ministerstva vnitra, ale používaná radioamatéry z Mariánských Lázní.

Geologická minulost Podhory

Podhora je dávno vyhaslou sopkou, památkou na alpínské vrásnění, k němuž došlo před 30 - 60 milióny lety. Tehdy se stlačil africký a mezoevropský pevninský štít, prohnul se až na hranici pružnosti a začal praskat. Z prasklin, z hloubek 40-60 km, se vylily čedičové lávy o teplotě 12000C v pásmu, táhnoucím se střední Evropou, od Francie přes Německo a západní Čechy (Komorní Hůrka u Františkových Lázní, Železná Hůrka) až na Litoměřicko. Vyvřelá láva na povrchu rychle tuhla a vznikl čedič (basalt). Výlev lávy nebyl tak bouřlivý, jak bychom mysleli. Občas vystříkla lávovina do vzduchu, kde prudce tuhla a k zemi dopadala jako pevná hmota - tufy. Ty dnes tvoří obložení části Podhory. Plocha výlevu je přibližně 900 x 500 m2. V čedičové hornině na Podhoře bývají uvězněny žlutozelenošedé olivíny. Vznikly rychlejší krystalizací křemičitanů než bylo tuhnutí lávy. U příjezdu do opuštěného lomu na Podhoře nalezneme dnes už vzácně v ruce drtitelný apatit, který býval dříve používán jako vápenato-fosporečné hnojivo v zemědělství.

Vznikla Podhora stejně jako vyhaslé sopky, nebo Homolka u Bečova (694 m n.m.).

Balbín před třista lety o vrchu Podhora

Tuto krajinu popisoval již před více než 300 lety učený Bohuslav BALBÍN:

"V oblasti tepelského kláštera můžeš spatřit horu PODHORU. Pod ní se rozkládá široký Podhorní rybník, kde se vyskytují ryby s tak jemnou chutí, že se vůbec neliší od těch, které tráví svůj neklidný, ale zdravý život v řekách. O této hoře a ještě spíše o dvou vesnicích, které jsou rozloženy na jejím úpatí, totiž o Zádubu a Závišíně, prohlašují obyvatelé, že jsou nejvyššími místy celých Čech. Nechci se přít, jak tomu doopravdy je (mezi českými horami je ustavičný spor o výšku), ač jisté je, že z Podhory, lze spatřit celý Plzeňský kraj, který se pod ní rozkládá jakoby na dlani. Tatáž hora předpovídá obyvatelům počasí, jak jsem nedávno řekl o Milešovce. Podle jejího vzhledu usuzují na jasný nebo zamračený den. Obdobu nalézám také u hory, které se říká Ještěra (Ještěd)." /BALBÍN, Miscellanea Historica Regni Bohemiae, 1679-1687/

Staré české pomístní jméno převzala pozdější německá kolonizační vlna a nalézáme je v listinách, především klášterních, v různých obměnách (Pothorn, Badhorn, Baderhorn, Podhornberg, Podhorn).

Bájný vrch Podhora

Podhora - bájný vrch dávných obyvatel tohoto kraje - se těšil zvláštní úctě.. Lidé věřili, že ve skalách tohoto vrchu sídlí Duch hory, který umí nadpřirozené věci: metá blesky z jasného nebe, přináší déšť či kroupy, objevuje se poutníkům v různých podobách.

Vládce Podhory měl své vrtochy a lidé se proto jeho sídlu vyhýbali. K hodným a poctivým lidem býval sice přátelský, běda však tomu, kdo by se mu vysmíval nebo ho dokonce urážel. Ve svých skutcích, o nichž kolovaly pověsti, se kupodivu podobal Krakonošovi (Rübezahl) z Krkonoš. Také odlišný ráz flóry v nejvyšším pásmu Podhory působil na pověrčivé venkovany podobně jako Krakonošova čarovná zahrádka.

Napadá vás stejná otázka jako nás? Je to jen náhoda anebo zakladatel výletního hotelu KRAKONOŠ, stojícího při staré cestě na Podhoru, kavárník Josef Zischka, nebyl při volbě názvu hotelu v roce 1900 inspirován místními pověstmi o zdejším "Krakonošovi" ? A také dal postavit jeho obrovitou sochu.

 

Klima v kraji

Jak uváděl Balbín, podle Podhory předpovídali na Tepelsku příští počasí. Krajina s průměrnou roční teplotou 7-80C je dost drsná. Převažuje v ní západní a severozápadní proudění. Povětří přicházejí od západu přes Slavkovský les. Východní větry jsou suché, přinášejí chladna či mrazy a stálejší počasí. Jižní větry jsou sice teplé, ale nosí s sebou déšť. Podle dunění kostelních zvonů z jižních směrů, poznávali lidé, že přichází déšť. Průměrné roční srážky jsou v Mariánských Lázních 680 mm, na Kladské 890 mm, ale město Teplá má jen 605 mm, Bečov 635 mm. Zima je na vrších drsnější, déle tu leží sněhy a mlhy, zatímco v údolích při potocích jsou časté jarní a podzimní mrazíky.

Odkud podivný název "Podhora" ?

Název vrchu je prastarý a nám srozumitelný. Nikoliv Němcům. Protože i zdejší Němci vrchu říkali "Podhorn", vysvětloval básník Johann Wolfgang von Goethe v roce 1821 v Mariánských Lázních německým hostům, že překlad názvu je "unter dem Berge", a poukazoval na podivný paradox tohoto označení, tj. jako "hora pod horou":

"Im Böhmischen heisst PODHORA eigentlich unter dem Berge und mag in alten Zeiten nicht sowohl Berggipfel als dessen Flanken, Seiten und Umgebung bedeutet haben, wie den viele böhmische Ortschaften die Lokalität gar bezeichnend ausdrücken. In späteren Zeit, wo die National-Namen in deutsche verwandelt wurden, hat man Podhorn-Berg gesagt; dies würde aber eigentlich keinen Berg unterm Berg bezeichnen …. Deshalb erlaube man uns die kleine Pädanterie durchaus Podhora zu sagen und verstehe hier zu Land immer den Podhornberg darunter." (Goethe 1821 podle Miloslav Wajs "Westböhmen in Goethes Leben, Werk und Wirken")

Původně tento název asi neoznačoval horu samu, ale nějaké prastaré sídlo, ležící "pod Horou". To mohly být velmi staré vesnice Zádub a Závišín, uváděné v papežské listině, potvrzující klášteru Teplá majetky, darované mu Hroznatou, z 23.května 1273. Pokud ovšem vyloučíme nedoloženou hypotézu o prastarém oppidu či hradišti. Anebo přece ?

Kolové stavby na dně Podhorního rybníka

Při posledním předválečném výlovu Podhorního rybníka v roce 1935 probleskla v novinách Marienbader Zeitung zpráva, že se narazilo na dně rybníka na podivné zbytky prehistorických kolových staveb. Nález byl tak zajímavý, že objev měla zkoumat komise z archeologického ústavu v Praze. Druhá světová válka odsunula tuto věc do neurčita. Po druhé světové válce se totiž přestal rybník vypouštět a začal sloužit jako důležitá Podhorní nádrž pro Mariánské Lázně

Německé noviny z roku 1935 uváděly: "Pfahlbauten in Podhornteich. Nach dem vorjährigen Ausfischen des Podhornteiches und der darauffolgenden Entschlammung stiess man auf Überreste praehistorischen Pfahlbauten. Eine Komission der Prager Archäologischen Institutes wird morgen die Überreste einer längst vergangenen Zeit in Augenschein nehmen."

Podhora jako cíl výletů hostů z Mariánských Lázní

Brzy po založení Mariánských Lázní (1818) ožila Podhora jako cíl výletů lázeňských hostů. Mířili sem pěšky přes vrch Hamelika a přes Zádubskou výšinu nebo kočárem po staré Tepelské cestě, která vedla kolem po svahu Podhory a dnes slouží jako lesní silnice. První pěší lázeňští hosté na cestě k Podhoře přes Zádub se mohli obdivovat tisícileté lípě s úctyhodným obvodem 14,8 metru. Dutina stromu sloužila jako vesnická kaple. Když byl v roce 1838 odstraněn zbytek rozpadlého velikána, jeho pařez sloužil ještě desítky let jako taneční parket.

Jakmile dosáhli výletníci Malé Podhory, naskytl se jim neobyčejný výhled do nitra Čech, čímž omluvme omyl zdejších obyvatel, považujících toto místo za nejvyšší horu Čech. Podhora však vévodí pouze Tepelské vrchovině. Vždyť i blízké vrchy Slavkovského lesa v sousedství ji převyšují, např. Vlčí hřbet ( 880 m n.m.) či Královský kámen ( 852 m n.m.). Vzdálenější Kladský vrch (tento původní český název byl nešťastně po roce 1945 topografy přejmenován na "Holina") má 982 m n.m. a jen o jeden metr vyšší Lesný (983 m.n.m.) nad Kynžvartem je nejvyšším vrchem Slavkovského lesa.

Rozhled z Podhory

Rozhled z Podhory je úchvatný. Přímo pod Podhorou je Podhorní nádrž svou rozlohou přes 90 hektarů zdaleka největší v okolí. Vzdálenější rybník Betlém (30 ha) leží východně a je dnes rekreační oblastí, přitažlivou pro koupání v letních měsících.Těsně vlevo jsou věže klášterní kostela Teplá. Za jasného počasí spatříme na severu Andělskou Horu u Karlových Var a třpytící se Krušné hory s Klínovcem (1243 m), na severovýchodě Doupovské vrchy.

V nejbližší linii vidíme kolem Podhory pod námi zleva doprava vesnice Služetín, střechy Horního Kramolína, před Betlémem Mrázov; na jihu před námi jsou rozloženy Ovesné Kladruby s kosteIíkem sv.Vavřince, přímo pod námi Milhostov, na západě Vlkovice, Zádub a Závišín. V druhé Iinii směrem na jihozápad je Planá se svým zámkem, Chodová Planá a dále doprava: Trstěnice, Drmoul, Tři Sekery. V další linii, sledujeme-li ji od města Teplá doprava, spatříme vrcholek památného Vladaře (692 m) na Žluticku, pak výrazný Branišovský vrch (822 m), kde měl kdysi slavný tepelský premonstrát Alois David hvězdárnu a pod nímž se kdysi konaly slavné poutě ke kostelu sv.Blažeje na okraji rybníka Janov. Na východě je Stěnský vrch a pod ním, necelých 8 kilometrů od Podhory, klášter Teplá s dvěma věžemi románského kostela Zvěstování P.Marie. Vzadu za klášterem je krašovský televizní vysílač, pak Ovčí vrch s kaplí(695 m), památný selskou rebelií v roce 1680, a protáhlý Hradištní vrch u Konstantinových Lázní s pravěkým hradištěm. Vpravo těsně vedle nich je štíhlý Krasíkov se zříceninou hradu Švamberku. Z Podhory přehlédneme celé pohoří Českého Lesa (za jasného počasí dokonce i část Šumavy): nejjižněji na horizontu leží Čerchov (1042 m), vpravo výrazná homole Přimdy se zříceninou (848 m) a dohlédneme až k Dyleni (940 m), která leží přímo na západě. Za Dylení doprava leží pohoří Smrčiny. Řada starých turistických průvodců udává, že je možno spatřit i vrch Radyni nad Plzní a lze prý někdy vidět i věž plzeňského chrámu sv.Bartoloměje, výšky 102 m, a Zelenou horu u Nepomuku.

V přímé linii před Přimdou je město Planá, městečko Chodová Planá, a ještě před nimi nad Martinovem zalesněný vrch Skalka (dnes Holina 692 m), který odtud zakrývá poutní místo Pístov. Na jihozápadě běží pás dávných chodských obcí Českého lesa - Trstěnice, Horní Ves, Drmoul, Hleďsebe a na západě se loučíme s panoramatem vrchem Dyleň s věží (940 m).

Panoramatický rozhled z Podhory

Kruhový panoramatický rozhled z Podhory zakreslil jako rytinu před 160 lety mariánskolázeňský inspektor pramenů Paul FREY. Věnoval ji mariánskolázeňským hostům. Uvedl nadmořskou výšku Podhory 2634 vídeňských stop (846 m n.m.) a 214 zachycených míst na svém panoramatu (rytina byla vystavena v muzeu v Mariánských Lázních). Tak rozsáhlý detailní rozhled budí údiv. Že by bylo tehdy ovzduší nesrovnatelně čistější ? Anebo že by byly zrakové schopnosti starých generací ještě tak skvělé a nepokažené obrazovkami ? FREY evidoval tyto body v osmi pásech po 45 stupních:

Východ - Jihovýchod (23)

1. Vrchy u Radnice. - 2. Vrchy u Rokycan a Mýta. - 3. Vrchy u Spáleného Poříčí. - 4. Ruina Radyně. - 5. Plzenec. - 6. Černie (Černčice?). - 7. Špička věže a oblast u Plzně. - 8. Lichtenstein. - 9. Pernarec a Krukanice. - 10. Ovčí vrch s kaplí, která vzpomíná na sedláky padlé za nepokojů a Hradištní vrch. 11. Ruina Vamberku. - 12. Český Beranov (Borau). - 13. Svatý Vojtěch (Skt.Adalbert). - 14. Pěkovice (Pöcken) - Křepkovice (Schrikowitz). - 15. Smrčí dvůr (Fichtelberg). - 16. Krsy (Girsch). - 17. Stěnská (Stenzker). - 18. Gutštejnský dvůr a krajinu poblíž městečka Úterý (Wutschenhof und Gegend von Neumarkt). - 19. Weinberg. - 20. Klášter Teplá. - 21. Rybník Betlém. - 22. Mrázov. - 23. Podhorní rybník - Pod rybníkem dostává Teplá své jméno.

Jihovýchod - Jih (32)

1. Zelená Hora (Grünberg) u Nepomuku a vrchy u Písku. - 2. Vrchy kolem Vimperku (Winterberg) s Boubínem (Kubani 1362 m n.m.). - 3. Vrchy Českého Lesa a nejvyšší vrch Roklan (Rahelberg 1452 m n.m.). - 4. Vrch Kuhberg (později Mittagsberg 1315 m n.m.). - 5. JEZERNÍ HORA (Seewand 1343 m n.m.). - 6. Vrch Velký JAVOR (ARBER, dnes 1457 m n.m.) - 7. Vrch Ostrý (OSER, dnes 1283 m n.m.). - 8. Schwarzacherhöhe. - 9. Hoher Bogen (1072 m n.m.). - 10. Klenčí. - 11. Krajina u Neukirchen (?). - 12. Železná Ruda (Eisenstein). - 13. Doubrava. - 14. Svatý Volfgang. - 15. Krajina kolem Chudenic. - 16. Kouty a Kdyně. - 17. Krajina kolem Domažlic. - 18. Sedmihoří (Siebenberge) a Klatovsko. - 19. Horšovotýnsko. - 20. Merklín. - 21. Křížový vrch u Chotěšova. - 22. Chlumčany. - 23. Přešticko. - 24. Chvalenice. - 25. České Kladruby. - 26. Kostel. - 27. Stříbrsko. - 28. Vlčí Hora s čedičovým vrchem. - 29. Třebel. - 30. Vrchy u Michalových Hor. - 31. Kozolupy. - 32. Ovesné Kladruby s kostelem sv.Vavřince.

Jih - Jihozápad (55)

1. Velký Čerchov. - 2. Malý Čerchov. - 3.Krajina kolem Klenčí. - 4. Černá Hora. - 5.Svatý Kříž. - 6. Krajina u Štokova. - 7. Silnice do Waldmünchen v Bavorech. - 8. Kuhberg. - 9. Bärensteiner Gebiet. 10. Plattenberg na Klatovsku. - 11. Maierhöfen. - 12. Diana Berg. - 13. Žďár (Brand). - 14. Přimda s ruinou (Pfraumberg 2568´). - 15. Wusleben. - 16. Steinbühl. - 17. Krajina u Rozvadova (Gegend der Einbruchstation Rosshaupt). - 18. Svatá Anna. - 19. Krajina kolem Tachova. - 20. Langendörflas. - 21. Berge bei Schönwald und Neulosimthal. - 24.Thiergarten. - 25. Buchenwald. - 26. Zájezd. - 27. Labant. - 28. Neuhof. - 29. Nové a Staré Sedliště. - 30.- 31. Tissa. - 32. Vogelsang. - 33. Urschau. - 34. Schossenreuth. - 35. Dirna. - 36. Lom. - 37. Vilémův dvůr (Wilhelms Hof). - 38. Svatý Kříž v Plzeňském kraji. - 39. Štokov. - 40. Zadní Chodov (Hinterkotten). - 41. Broumov. Neuheimshausen, Kuttenplander Eisenwerke. - 42. Horní Ves. - 43. Nahý Újezdec (Nacketendörflas). - 44. Jalový Dvůr (Galtenhof). - 45. Bor (Haid mit dem Löwensteinischen Schloss). - 46. Kočov (Kotschau). - 47. Planá (Plan - Graf Nostitz Schloss). - 48. Svatá Anna. - 49. Chodová Planá (Kuttenplan mit dem Graf Berchem.-Heimshausen Schloss). - 50. Lazurový vrch. - 51. Vysoké Sedliště. - 52. Hora (u Pístova). - 53. Pístovský Rank (Pistauer Rang). - 54. Martinov. - 55. Milhostov. - 56. Tepelská vrchovina (Tepler Hochebene).

Jihozápad - Západ (20)

1. Rabenberg -Ahornberg. - 2. Žďár (Brand). - 3. Plánský, Tachovský a Chodovoplánský Šmelctál. - 4. Kuhhäuseln (pravděpodobně Lohhäuser). - 5. Vrchy před Mähringem v Bavorsku nad silnicí, vedoucí tudy do Tirschenreuthu. - 6. Vrchy v Bavorech. - 7. Dyleň. - 8. Krásné (Schönthal). - 9. Tři Sekery. - 10. Skelné Hutě. - 11. Panský vrch. - 12. Malá Hleďsebe. - 13. Drmoul. - 14. Skláře (Flusshäuseln). - 15. Trstěnice (Neudorf). - 16. Silnice do Mariánských Lázní. - 17. Cihelny (Ziegelhütte). - 18. Lesy (Tepelského) Ranku u Úšovic (Rangwälder von Auschowitz). - 19. Vlkovice. - 20. Tepelská vrchovina. Český Les začíná u Dyleně a táhne se až do Budějovického kraje. Tvoří hranici s Bavorskem a rozvodí mezi Dunajem a Labem, takže tyto vody tečou do Severního moře, kdežto ty druhé do Černého moře. Vody na naší straně, kde vyvěrají, bere Mže a u Plzně bere řeku Radbúzu a pod novým jménem Berounka ústí do Vltavy.

Západ - Severozápad (28)

1. Smrčiny v Baireuthu v Bavorsku, Steinwaldberg, pramen řeky Ohře (Fichtelgebirge in Baireuth). - 2. B.Kössein, pramen řeky Náby. - 3. Luisenburg. - 4. Ochsenkopf (3196´) s pramenem řeky Mohanu. - 5. Schneeberg, nejvyšší hora Smrčin (3252´). - 6. Vrch Kotenberg, pramen řeky Sály. - 7. Krajina u lázní Alexanderbad. - 8. Krajina kolem Redwitz. - 9. Krajina kolem Waldsassen. - 10. Krajina kolem Wunsiedelu. - 11. Krajina kolem Weissenstadtu. - 12. Krajina kolem Thiersheimu a Arzbergu. - 13. Dreifaltigkeit. - 14. Pechereut, příslušný ke klášteru Waldsassen. - 15. Dyleň (Düllenberg), napojující se u Žandova na krajinu Čech. - 16. Vysoká (Meiersgrün). - 17. Háj (Grafengrün). - 18. Silnice do Chebu. - 19. Stará Voda. - 20. Údolí u Kynžvartu. - 21. Vrchy u Mariánských Lázní. - 22. Tepelská vrchovina. - 23. Zádub. - 24. Závišín. - 25. Cínové doly (Zinnbergwerk). - 26. Kynžvartská Kladská v Císařském lese. - 27. Tepelská polesí. - 28. Chebská oblast. Krušné hory a Tepelsko-Bečovské hory tvoří rozvodí Ohře.

Severozápad - Sever (14)

1. Pokračování Císařského Lesa. - 2. Raušenbašská pastvina (Rauschenbacher Heide). - 3. Serpentinová hora. - 4. Krajina u Kraslic. - 5. Krajina u Fribus v Krušných Horách. - 6. Mnichovská pastvina (Einsiedler Heide). - 7. Raušenbach (dnes Sítiny). - 8. Smraďoch s minerální rašelinou, uhličitými plyny a síranovými kyselkami (Stänkerhau mit mineralischen Moorlager, kohlensaueren Gasquellen mit Schwefelhydrogen und Sauerbrunnen). - 9. Tepelská vrchovina. - 10. Tepelský les. - 11. Cesta do Sangerbergu, po straně stříbrná a železnatá díla. - 12. Tepelská vrchovina. - 13. Rájov. - 14. Silnice do Karlových Varů. Tepelské pohoří je odděleno jen úzkým pruhem u Ohře u Kynšperku. Císařský Les na dvou čtverečních mílích je rezervován pro hornictví a je to bohužel les bez dřeva.

Sever - Severovýchod (36)

1. Blatná (Platten). - 2. Blatenský vrch (Plattenberg 1043 m n.m.). - 3. Krajina kolem Perninku (Bäringen). - 4. Hřebenná a vrch Hengstberg. - 5. Abertamy a okolí. - 6. Vrch Steinhöhe. - 7. Vrch Špičák u Božího Daru (Spitzberg 1115 m n.m.). - 8. Saské Smrčiny. - 9. Boží Dar (Gottesgab). - 10. Sonnenwirbel (dnes Pod Klínovcem) s pavilónkem, který je nejvyšší v Krušných horách, 3927´. - 11. Krajina kolem Jáchymova. - 12. Krajina kolem Hroznětína. - 13. Krajina kolem Děpoltovic (Tippels-grün). - 14. Krajina kolem Ostrova nad Ohří. - 15. Kraj kolem Wiesenthalu (dnes Loučná) a stolen-hahn (dnes Háj). - 16. Horní a Dolní Halže (Ober- und Unterhals). - 17. Kupferberger Kapelle (Kaple Měděnce). - 18. Výšina Měděnec (Kupferberg). - 19. Krajina kolem Sonnenbergu (dnes Výsluní) v Žateckém kraji. - 20. Krajina kolem Hauensteinu (dnes Horní Hrad) a Schönwaldu (dnes Krásný Les, obojí u Ostrova). - 21. Krajina kolem Karlových Varů. - 22. Vrchy u Schönfeldu (dnes Krásno). - 23. Továrna na serpentin. - 24. Pluhův Bor (Pflugsche Heide). - 25. Pastvina u Louky (Ansper bei Grün). - 26. Hlinky (Leimgruben). - 27. Kyselka (Giesshübel). - 28. Bražec u Bochova (Bergles). - 29. Krajina u Bochova. - 30. Doupov. - 31. Schönthal (dnes Krásné Údolí).- 32. Bečovsko. - 33. Mnichov. - 34. Babice. - 35. Poutnov. - 36. Hoštěc.

Severovýchod - Východ (27)

1.Vrchy u Doupova. - 2. Vrchy - Luck (dnes Luka) a Waltsch (dnes Valeč). - 3. Vrch a ves Ratiboř. - 4. Vrch Kahlerberg s čedičem. - 5. Za zcela jasného počasí jsou ke spatření vrchy Krušných Hor za Osekem u Teplic. - 6. Čedičový vrch Vladař u Chýše s ruinou. - 7. Krajina u Lust. - 8. Chýše. - 9. Zámek u Žlutic.- 10. Maria Stock - poutní místo. - 11. Krajina u Údrče (Udritsch). - 12. Radošovice (Reschwitz). - 13. B.Kessing(?). - 14. Mirotice(?). - 15. Krajina u Toužimi. - 16. Krajina u Brložce (Pürles). - 17. Branišovský vrch. - 18. Zuckermantel(?). - 19. Nový dvůr. - 20. Kladruby (Kladerlas). - 21. Prachoměry. - 22. Český Beranov. - 23. Brť (Pirden). - 24. Horní Kramolín. - 25. Jankovice. - 26. Město Teplá. - 27. Krajina u Breitensteinu (Nečtiny). Teplá protéká od kláštera severně přes Bečovská pohoří do Karlových Varů a dole ústí do Ohře.

Navštívil Goethe Podhorní vrch ?

Traduje se, že i výmarský básník J.W.Goethe navštívil Podhoru. Je mi to líto, ale v jeho pečlivě vedených denících není o tom zmínky. Pouze 21.srpna 1821, když se Goethe vracel z návštěvy kláštera do lázní po staré tepelské silnici, zastavil zde s kočárem a poslal svého sluhu Stadelmanna pro čedičové vzorky z vrchu. Ty se pak objevují v Goethových mineralogických kolekcích podobně jako minerály z Vlčí hory u Černošína, na které je sice "Goethova vyhlídka", ale kde Goethe rovněž nikdy nebyl.

Podhora jako příčina vzniku minerálních vod ?

V dobách vzniku Mariánských Lázní uvažovali tehdejší vědci o tom, zda nebyly kdysi zdejší vody teplé jako karlovarské a zda příčinou vzniku minerálních pramenů na Mariánskolázeňsku nebyla právě dávná sopečná činnost Podhory.

 

Podhora mineralogicky a botanicky

Podhora dodnes láká mineralogy i botaniky.

V opuštěném Podhorním lomu se obdivujeme strmým čedičovým stěnám a v čedičové hornině nacházíme různé minerály. Stále řídčeji tu lze nalézt žlutozelenošedé olivíny, uvězněné v čediči. Z dalších minerálů tu uváděl Petr BOUŠE (1980) mj. krystaly nefelínu, melilit, sodalit, augit, apatit, ortoklas, z karbonátů kalcit, ze zeolitů natrolit, giamondin, mesolit, magnetit a hodnotil lokalitu jako významnou především pro výskyt poměrně vzácných velkých krystalů nefelínu a pro nálezy olivínů.

Vladimír CAJZ uveřejnil v roce 1992 článek "Vulkanologie Podhorního vrchu (západní Čechy)" v Časopise pro mineralogii a geologii č.1/1992 (ročník 37), v němž, kromě nových odborných objevů, řadí tuto lokalitu spolu s Komorní Hůrkou a Železnou Hůrkou mezi nejzajímavější pozůstatky sopečné činnosti západních Čech.

Z botanického hlediska připomíná Josef KRÁLOVEC, že oblast Podhory je již přes 150 let předmětem zájmubotaniků, a jmenuje autory: OPIZ (1825 jako první), CONRAD (1837), básník GOETHE, král FRIDRICH Saský (1837), DANZER (1847), OTT (1852), KRATZMANN (1862), ČELAKOVSKÝ (1893), DOMIN (1924) aj. Například Karel DOMIN nezaregistroval 25 druhů, zjištěných zde CONRADEM, ale naopak 36 určil nových druhů. Současní botanici zjistili na 100 nových druhů, ale nenalezli 38 druhů, které učili jejich předchůdci. Královec roztřídil nálezy do sedmi vegetačních typů a uvádí tu 203 druhů cévnatých rostlin, z toho 29 dřevin a 38 druhů mechorostů. Vegetační typy tvoří: 1. bukový les, 2. kamenitá suť, 3. lipové javořiny (křoviny a teplomilné byliny), 4. slunná suchá skála, 5. vrchol, 6. zastíněná skála, 7. smíšený les na stinné balvanovité suti (dnes smrky, dříve javořiny).

Brzy na jaře zde rozkvétají lýkovcové keře, vstavače. arnika, turisté tu nalézají hvozdíky, rozchodníky, sleziníky, netřesky, třebaže ve srovnání s někdejším výskytem stále vzácněji.

Podhorní mofety

Při východním svahu Podhory protéká říčka Teplá. Ve vzdálenosti 500 metrů jihovýchodně od Podhorní myslivny, na pravém břehu Teplé, asi 60 metrů od potoka, narazíme na vzácné výrony přírodního plynu ze země. Podhorní mofety se prozrazují zápachem zemního plynu, což je oxid uhličitý se stopami páchnoucích sloučenin síry. V loužích tu plyn probublává a na suchých místech vytváří bílé inkrustace.

Miroslav DOVOLIL (1958) uvádí ve svém seznamu pramenů pod číslem 132. tyto mofety a přitom uvádí, že odtok vody není nikde patrný. Je prý však možné, že se minerální voda v zamokřeném rovinném terénu mísí s prostou podzemní vodou holocenních náplavů potoka. V okolí mofet byly nalezeny sutě hornin z vrcholu Podhorního vrchu s úlomky žilného křemene, které by svědčily o přítomnosti křemenné žíly pod svahovými sutěmi. Plyn vystupuje do mělkých depresí a tůněk, vyplněných vodou, nebo v drobných bahenních kráterech přímo na povrch. V blízkosti výstupů plynu jsou patrny bílé inkrustace na spadaných větévkách. Teplota vody při měření (30.8.1956) byla +10,50 C, pH 4,5 a oxid uhličitý 1400 mg/kg. Při pozdějším zkoumání 2.8.1958 byl v místě nejsilnějšího výronu plynu proveden odběr plynu. Voda v tůňce, kde plyn unikal, měla teplotu +160C, pH 3,0 a obsah oxidu uhličitého 1450 mg/kg. V oxidu uhličitém byl jen zlomek procenta sirovodíku.

Je to stejný úkaz jako jsou mocné vývěry Mariina plynu v Mariánských Lázních, mofety na Smraďochu za Nimrodem, Milhostovské mofety nedaleko jižně pod Podhorou, nebo mofety na svahu Vlčího hřbetu u obce Prameny

Kromě Podhorních mofet DOVOLIL proměřil minerální pramen v blízkosti Podhorního mlýna, asi 5 metrů od zdi mlýna (30.8.1956). Byl zachycen v mělké studánce ve dřevě vydlabaného kmenu. Ze studánky hloubky 30 mm vytékalo nepatrné množství vody do potůčku před mlýnem. Teplota vody byla 120C, pH 7,3 a obsah oxidu uhličitého činil 2060 mg/kg. Další nezachycené drobné vývěry byly zjištěny v odvodňovacím příkopu v louce u mlýna.

Podhora jako rozvodí

Hydrologicky je Podhora málo známým rozvodím. Vody ze severních svahů sbírá říčka Teplá, pramenící nedaleko za Polomem. Protéká pak Podhorní nádrží (dnes má přes 90 hektarů a slouží jako rezervoár vod pro Mariánské Lázně) a vlévá se v Karlových Varech do Ohře. Ač není Teplá žádný veletok a na Tepelsku není nebezpečná, pro Karlovy Vary bývaly povodně na Teplé pohromou Po tragické povodni 24.listopadu 1890, kdy byly lázně zatopeny, bylo rozhodnuto o postavení ochranné přehrady. Vznikla v roce 1935 u Březové a stála přes 40 milionů Kč. Má obsah 4,5 milionu m3 a chrání světové lázně Karlovy Vary před zátopami.

Vody z jižních svahů Podhory sbírá Jilmový potok, pramenící v Závišíně, který protéká kolem Milhostova, Martinova, vlévá se do Kosího potoka, odtud do Mže, Berounky, Vltavy a Labe.teprve na soutoku Ohře a Labe u Litoměřic se vody z Podhory opět setkají.

Podhorní nádrž

Z prastarého Podhorního rybníka (56,65 ha), jehož přesný vznik neznáme, vznikla po druhé světové válce obrovská zásobní vodní nádrž (90 ha) pro Mariánské Lázně (693,5 m n.m.). Její hráz je dlouhá 280 metrů, široká 5 metrů, ode dna má 12 metrů; ochranná hrázka k ochraně železniční trati je 470 metrů dlouhá se šířkou 3 metry v koruně. Plocha povodí je 20 km2 a průměrné roční srážky na tomto území jsou 690 mm. Podhorní rybník nebyl po druhé světové válce již vypouštěn. Hráz byla v letech 1952-1956 zvýšena o 80 cm, vybudováno potrubí 2 x 35 cm, kterým je voda čerpána do údolní nádrže v Mariánských Lázních a odtud jde do úpravny vody poblíž Lunaparku.

V roce 1962 proběhla injektáž podloží, v roce 1983 došlo k výstavbě nové čerpací stanice s novým výtlačným řádem. Průměrný průtok dnes činí 0,164 m3/sec. Přeliv je 20 metrů dlouhý a při povodni klesá hladina na 691,2 m n.m.

Čedičový lom na Podhoře

Byl v provozu už před válkou. Do roku 1945 zde trvale bydleli dva bratři. Těžba čediče tu pokračovala i po roce 1945 a zařízení včetně drtiče bylo tehdy rekonstruováno. Lom dával granulovanou drť s kvalitním čedičem. Zatímco kamenolom praco­val nepřerušeně, Podhorní mlýn zůstal byl po odsunu Němců opuštěn.

Denní těžba činila 120 tun, násypky byly nové a sloužily bez poruch. Na směně pracovalo deset pracovníků. Postup práce byl jednoduchý: Nejprve se navrtaly dvě-tři díry na 3 - 4 metry, pak se odpálilo, pokud byl čedičové bal­vany velké, ještě se rozstřelovaly, hornina se nakládala traktorovým nakladačem HON se lžící do vozíků na kolejích a touto drahou se transportoval čedič přímo do drtiče. Rozdrcený čedič se dostával do násypek a z nich přímo na auta. Sloužil jako výborný podkladový materiál při stavbách silnic. Kvalitou se mu nevyrovnal žádný kámen z jiných lomů v okolí (Šlapany, Kříženec, Toužim, kde byly lomy se sloupcovým rozpadem čediče). V roce 1949 se zkoušel velký komorový odstřel. Přinesl však více práce než užitku. Nepovedl se, hornina "si sedla" a muselo se přejít a dělat na jiné části skály.

Tzv. "spálený čedič" se říkalo apatitu v pravém koutě kamenolomu. Tenhle apatit nesměl do drtiče, ale vcelku byl už dříve vytěžen a sloužil zřejmě jako fosforové hnojivo v zemědělství. Čedič Podhory je prostoupen nepatrnými zrny šedozeleného olivínu (v průměru 2-3 cm). Pro tento olivín bylo a stále je vyhledávána Podhora mineralogy. Zdejší dělníci vybírali nejlepší kusy pro nějakého profesora, který sem chodíval.

Ve vedení lomu se vystřídali: Bohumil Vondráček (od r.1945), Rudolf Procházka, Josef Ludvík, pan Brtník (od roku 1959). Srdcem podniku byl drtič, po roce 1945 rekonstruovaný; původní byla jen budova, kompresorovna a kancelář.

Zlořádem byly neustálé reorganizace, kdy se střídaly podniky, které vlastnily a provozovaly kamenolom. Byly to "Silnice Cheb - Hradisko", pak "Silnice Karlovy Vary", "Silnice Plzeň" a v letech 1963-68 jako poslední podnik "Zemědělský stavební podnik Dolní Dvory".

V zimě 1968 došlo k havárii drtiče. Protože nebyly finance na generální opravu, práce v lomu bylo nutno zastavit. Nebylo to tedy nedostatkem pracovních sil. Zařízení zůstalo opuštěno. Ještě v roce 1970 tu stál drtič, násypky, kolejová dráha a dílny, vše připraveno k chodu, ale stačilo desetiletí, celý areál pohltila dravá příroda a vše zmizelo.

Lidé si nalezli práci jinde, zařízení tu leželo ladem a mnoho věcí se ztratilo. Protože kamenolom neměl hlídače, stávalo se i dříve, za provozu, že došlo ke krádeži součástek či k odvozu kradeného kamene. Drtič a ostatní zařízení se rozpadaly a jestliže jsme tu ještě v roce 1970 nalézali drtič, násypky, kolejovou dráhu, stavení s kanceláří a dílnami, po letech vše pohltila příroda.


Trojnásobná vražda v červnu 1945

V sedle Podhory stávala před druhou světovou válkou Hannakamova výletní kavárna. Byla zvláště v době lázeňské sezóny hojně navštěvována a koncem 30.let bývala i místem srazů různých místních německých spolků..

Koncem války tu bydlel majitel Hannakam se svou snachou a služebnou. V té době se tu školili záškodníci nacistické organizace Zepppelin k diverzní činnosti po skončení války. Rekrutovali se z řad ukrajinských nacionalistů. ZEPPELIN měl školící střediska i v kavárně Volfštejn na Vlčích hřbetu, na Kamzíku, kde byl štáb organizace, v zámečku Kladská, v táboře RAD v Kynžvartě a na Javorině (na Kňafáku) u Podlesí a v Rájovské myslivně. Šestitýdenním školením prošlo na 600 mužů. Po příchodu americké armády pátrala americká zpravodajská služba CIC po těchto záškodnících. V sobotu 16.června 1945 vyjel z Mariánských Lázní džíp americké CIC ke kavárně k Podhoře. Američané předpokládali, že majitel bude vědět podrobnosti o kursistech, kteří se tu školili a u něho bydleli. Když vyjeli na Podhoru, nalezli dveře kavárny uzavřeny.

Když je násilím, otevřeli, nalezli všechny tři obyvatele kavárny zastřelené. U dveří ležel majitel kavárny Adalbert Hannakam (* 2.9.1882) a v téže místnosti dvě ženy - snacha majitele Marie Hannakamová (roz. Kimbergerová, *10.10.1910) a služebná Hedvika Blümlová (roz. Kohlová, *3.3.1906 v Mariánských Lázních). Všichni byli zastřeleni zbraní ráže 8 mm.

Případ převzala od Američanů četnická hlídka v čele s kapitánem Antonínem Zábušem a praporčíkem Josefem Skřípalem, který po letech vzpomínal, že v kuchyni, kde byli mrtví nalezeni, vůbec nic neukazovalo na násilný přepad. Mrtvá snacha seděla za stolem a v ruce držela dráty na pletení, smrt ji zastihla, když pletla třetí řadu pánského svetru. Druhá žena ležela u umyvadla, kde se zřejmě myla, když byla nečekaně zastřelena. Na stole stálo pět skleniček a dvě prázdné lahve od piva. To ukazovalo na to, že vrazi byli dva a že se všichni znali.

Okna nebyla stažena a ani tu nebyla svíčka - vražda se stala za bílého dne. Vrazi v klidu ještě zavřeli okna a uzamkli vchody. Ještě ve středu 13.června 1945 v 16 hod. byl starý Hannkam viděn na nákupu v Závišíně. Vražda se tedy musela stát v době mezi čtvrtkem a sobotou. Pitva ukázala, že smrt nastala pravděpodobně ve čtvrtek odpoledne. Dále se ukázalo, že mrtvá Hannakamová byla v pátém měsíci těhotenství. Mrtví byli odvezeni paní Wankovou (Hamrníky čp.1) koňským povozem na hřbitov v Ovesných Kladrubech a jsou pochováni u hřbitovní zdi.

Trojnásobná vražda vzrušila Mariánské Lázně. Bylo zřejmé, že vrahy byli členové záškodnické organizace Zeppelin. Záškodníci se zbavili svědkům kteří by je mohli prozradit. Pátrání po nich se ztotožnilo s pátráním po těchto teroristech. Svého času popsal případ napínavě spisovatel Roman Cílek.

Od té doby zůstala kavárna neobydlena. Chátrala, i když ještě řadu let stála. Nikdy nevyhořela jako například kavárna Volfštejn nebo myslivna Šobr. Později byla rozebrána a odvezena jako stavební materiál pracovníky zemědělské organizace. Zůstaly jen základy a sklepení. Až nověji bylo postaveno malé cihlové stavení a v roce 1977 bylo obnoveno schodiště na Malou Podhoru turisty TJ Slovanu Mariánské Lázně. Vysoká, dnes zde dominující kovová věž v sedle Podhory byla postavena kol roku 1980. Patřila ministerstvu vnitra a její využití si lze domýšlet jako rušičku vysílání ze Západu. Později začala sloužit i radioamatérům z Mariánských Lázní. Také sklepení Hannakamovy kavárny bylo vyčištěno a upraveno k používání jako prostor, který byl uzavírán.

Historie Podhorního mlýna

Na říčce Teplé, na svahu Podhory, stával Podhorní mlýn. Kdy byl založen, nevíme. Mlýn se uváděl už v berní rule roku 1654 a patřil k obci Služetín. Když psal Bohuslav BALBÍN (1679) o tepelských kyselkách, vyslovil - dnes už historickou větu - "Podhorní mlynář, ten se má - přímo v kuchyni pije domácí kyselku. Pramen se totiž objevuje přímo u otvoru do pece." Podhorního mlynáře uváděl jako "Pudamüla" (Podhornmüller). To bylo v dobách, kdy se ještě krajem toulali vlci i medvědi.

Mlýn byl obestřen četnými pověstmi. Dnes tu spatříme jen jeho zříceninu, v ní mlýnská kola, a poblíž zanikající zanesený vývěr Balbínem popsané kyselky. Viz článek PODHORNÍ MLÝN !

Z pověstí kolem Podhory

Podhora a její Duch

Podhora jako nejvyšší vrch Tepelské vrchoviny (847 m n.m.) v blízkosti Mariánských Lázní, s prastarým slovanským názvem (v němčině "Podhornberg"), byla v minulosti obklopena řadou záhad. Lidé si nedovedli mnoho věcí vysvětlit a proto vznikaly pověsti o záhadném Duchu Podhory, který dobrým a chudým dával a bohaté a hříšné trestal.

Bohuslav BALBÍN se několikrát vrací ve své knize Miscellanea historica regni Bohemiae (1679) k vrchu Podhora. Uvádí, že "podobný Duch jako je Rýbrcoul (Krakonoš) v Krkonoších, žije, podle tvrzení okolních obyvatel, na Podhoře, majetku tepelského kláštera. Lidé se tam velice bojí jeho hněvu. V takovém stavu toto Zjevení vyvrací stromy, sesílá lijáky, průtrže mračen, kroupy, hromy a blesky z jasného nebe a nepřeje si nic jiného, než aby se ho lidé báli. Jindy zase lidem pomáhá, k hodným lidem je vlídný, když ho nevydráždíš výsměchem, neublíží nikomu."

V roce 1967 uveřejnila vlastní romantickou pověst o Podhoře paní Irmgard RIPPBERGER-GATSCHOVÁ - pověst o velkém zámku, který stával na vrcholu Podhory a o princezně Iris. Pověst je rozsáhlá, téměř pro menší knížku, a nesouvisí nijak s lidovými pověstmi, které mívají alespoň nějakou historickou stopu. Jde o stejnou nepodobnost, jakou měl proslulý francouzsko-italský film režiséra Alaine Resnaise "Loni v Marienbadu", který se netýkal Mariánských Lázní. Byl natočen v roce 1961 a vyznamenán Hlavní cenou XXII.mezinárodního festivalu v Benátkách. Natáčen byl však Bavorsku a nesouvisel s našimi Mariánskými Lázněmi.


Prameny:
BALBÍN Bohuslav: "Krásy a bohatství země České - Rozmanitosti z historie království Českého" - překlad z latinského originálu "Miscelllanea historica regni Bohemiae (1679)" Helena Businská, Panorama Praha 1986
RUSS Josef: "Der Podhornberggeist" in "Der Tepler Bezirk und seine Umgebung, ein Heimatbuch für Schule und Haus" - Deutscher Lehrerverein im Petschauer Gerichtsbezirke, Gschihay Marienbad 1936
RIPPBERGER-GATSCHA Irmgard: "Die Prinzessin vom Podhornberg" in "Das Tepler Land, Heimat der Chorherren und Musiker" - Heimatkreis Tepl-Petschau, Druckerei Schmutzer Geisenfeld 1967, S. 805-811
BROUKAL Bohuslav: "Podhora z Balbína a původ jména" - Kulturní přehled KaSS Mariánské Lázně II./1987, s.32-33

 

Podhorní mlýn a poslední vlk

Na samotě v údolí potoka Teplá v hlubokém Podhorním lese stával Podhorní mlýn. Podle staré pověsti byl zastřelen poslední vlk v krajině roku 1705 zde v údolí před Podhorním mlýnem. Je to pravděpodobné, protože ve staré závišínské kronice čteme, jak za tuhých zim přicházely po cestě z Podhory až k vesnici Závišínu smečky vlků, takže se sedláci neodvážili vyjíždět ze vsi s koňmi na dříví.

Nás lákala otázka, jak se jmenoval Balbínův podhorní mlynář ? V berní rule (1654) je uváděn v obci Služetín, kam mlýn patřil, mlynář Gabriel Fiškus. Měl jeden potah, 5 kusů dobytka, 30 strychů (téměř 9 ha) polí a "mlejn s jedním kolem". Snad to byl tento Fiškus nebo jeho syn, o kterém se zmiňuje Balbín. Ve mlýně žila po generace mlynářská rodina Fischbachů a Michael Fischbach, narozen 1710, předával mlýn nejmladšímu synovi Ferdinandu Fischbachovi kolem roku 1750. Příjmení Fischbach a Fiškus, jak je ještě psáno v berní rule, nepochybně souvisejí.

Až do druhé světové války byl mlýn obydlen. Nesloužil však už mlynářům, ale bydlel tu myslivec Švejda z Teplé se ženou a čtyřmi dětmi, z nichž poslední dvě se narodily přímo v mlýně. Byli to synové Adolf Švejda (*1932, zahynul na frontě v roce 1944) a Alois Švejda (*1935), který byl posledním dítětem zde narozeným. Po válce mlýn chátral, až se změnil v ruinu.


Prameny:
RUSS Josef: "Der Podhornberggeist" in "Der Tepler Bezirk und seine Umgebung, ein Heimatbuch für Schule und Haus" - Deutscher Lehrerverein im Petschauer Gerichtsbezirke, Gschihay Marienbad 1936
ŠVANDRLÍK Richard-ŠINDELÁŘ Vladimír: "Podhorní mlýn" in ARNIKA, časopis CHKO Slavkovský Les č.19/1981 z 31.července 1981

Pověst o synkovi z Podhorního mlýna

Z pověstí, které se vyprávějí o Podhorním mlýně, je značně stará pověst o mlynářově chlapci:

Podhorní mlynář poslal svého synka přes Podhoru do vzdálené školy v Ovesných Kladrubech. Nikde blíže škola nebyla. Chlapec chodíval denně do školy a po čase zajel mlynář do Ovesných Kladrub a přitom zašel za učitelem přeptat se, jaké dělá hoch pokroky ve škole. Avšak učitel překvapen řekl, že mlynářova chlapce vůbec nezná. Rozzloben mlynář přijel domů a obořil se na chlapce, do jakéže to vlastně chodí školy. Nebyl si jist, že hoch chodí "za školu" a připravoval výprask. Ale synek tvrdil, že chodí do školy, ale ne do ovesnokladrubské. Když šel do školy poprvé Podhorním lesem, zjevil se mu šedý mužík, zavedl ho do Hory a vyučoval ho kouzelnictví. Pak skončení výuky ho zase vyvedl na okraj lesa, aby nezabloudil cestou domů, a zmizel. Mlynář byl překvapen a ptal se, čemu se tedy naučil. Synek ho zavedl k rybníku a hbitě přešel po jeho hladině, aniž se namočil. Jindy v létě, když se blížila bouře a mlynář spěchal s vozem sena do mlýna, naříkal, že musí přes nebezpečné bažinaté louky. Chlapec zase ukázal něco, co se naučil v Hoře. Mávl rukou a nechal zmrznout rybník, takže vůz plně naložený senem přejel po ledu rovnou do stodoly mlýna bez velké objížďky.


Prameny:
RUSS Josef: "Der Podhornmühle" in "Der Tepler Bezirk und seine Umgebung, ein Heimatbuch für Schule und Haus" - Deutscher Lehrerverein im Petschauer Gerichtsbezirke, Gschihay Marienbad 1936
ŠVANDRLÍK Richard-ŠINDELÁŘ Vladimír: "Podhorní mlýn" in ARNIKA, časopis CHKO Slavkovský Les č. 19/1981 z 31.července 1981
ŠVANDRLÍK Richard a kol.: "Mariánské Lázně" Olympia Praha 1987, S.115

Tuto pověst literárně a zeširoka zpracoval a spojil s jinou pověstí autor se zkratkou T.P. v tepelské vlastivědě (1967). Když posílal mlynář svého syna do ovesnokladrubské školy, byl si vědom, jakou obtížnou cestu přes smrkové lesy bude muset každý den chodit. Proto ho prvý den sám dovedl do školy a hovořil s učitelem. Po mnoha týdnech znovu vyrazil mlynář do Ovesných Kladrub a optal se též na pokroky v učení u učitele. Ale s překvapením slyšel, že hoch vůbec do školy nechodí. Mlynář tomu nechtěl věřit, neboť hoch vycházel každý den brzy ráno ze mlýna s ranečkem na zádech a vracel se až odpoledne domů.

Cestu domů mlynář přemýšlel: hoch býval s úkoly vždy brzy hotov a potom se věnoval pozorování zvířat a ptáků v lese, rybám na rybnících a potocích, sbíral květiny i lesní plody, pozoroval oblohu s mraky a večer za oknem střešní komůrky sledoval nebe plné hvězd. Proto začal mlynář velmi opatrně zpovídal hocha, co dělá celý den. Věděl, že je hodný a poslušný, přesto mu pohrozil trestem, pokud by lhal. Teprve potom prozradil synek, že hned druhý den, když šel do školy, potkal nahoře v lese malého mužíka se špičatým kloboukem a bílým vousem a ptal se ho, zda jde správně do školy. Mužík se zasmál a řekl, že může chodit do školy v Hoře, kde se všemu naučí mnohem lehčeji a ušetří si dalekou cestu. Dobrosrdečný mužík odvedl synka k Hoře, kde třikrát zaklepal kladívkem na skálu a ta se otevřela. Oba vstoupili a chlapci se sevřelo srdce, když se za nimi skála zase zavřela. Uvnitř Hory se ozývalo všude klepání a hučení. Prošli slabě osvětlenou chodbou do obrovského sálu, kde na stěnách pracovali permoníci. Hoch se ptal, kde jsou, a mužík odvětil, že v říši podhorních skřítků, kteří dobývají vzácné kameny. Na hromadách tu ležely blýskající se kameny a permoník řekl, že to bude jednou patřil lidem, pokud nechají na pokojí permoníky a nebudou jim škodit.

Pak zavedl chlapce ke králi permoníků. Řekl, proč přivádí chlapce do školy skřítků. Král přislíbil hochovi, že bude nejchytřejším a nejbohatším člověkem, ale jen, pokud nikdy neprozradí, co tu viděl a slyšel. Kdyby slib nedodržel, skřítkové opustí Horu a vše, co se tu naučí, že hoch zapomene. Chlapec slíbil mlčet a byl doveden do školy skřítků, kde se seznamoval s tolika zajímavostmi, že často zapomínal na oběd i na návrat domů. Až přišel jeho skřítek a dovedl ho na okraj lesa, odkud došel domů.

Otec se ptal, co se tedy naučil. Synek prozradil, že zná řeč ptáků a zvířat, umí proměnit vodu v led, předpovědět počasí a umí číst ve hvězdách. Mlynář ho vyzval, aby řekl, co křičí ten divoký pták venku? Synek říká, že volá "Mlynáři, svážej úrodu, do dvou hodin je tu bouře!" Mlynář se zasmál, protože nebe byl čistě modré. Přesto tvrdil synek, že přijde déšť a bouře. "Jak se ale do dvou hodin dostane úroda z luk domů?", řekl mlynář. Synek slíbil, že nechá rybník zamrznout a že mlynář přejede přes rybník s úrodou. To se také stalo. Zanedlouho se přiblížila prudká bouře a v poslední chvíli byla úroda dovezena do stodoly.

Zvědavý mlynář se vydal příštího jitra se synem na Podhoru, ale nikoho nepotkali a tak vylezli na vrch, aby se podívali dovnitř seshora. Uvnitř Hory však bylo ticho a mrtvo. Když se vyšplhali na vršek, spatřili dole na protější straně zástup trpasličího národa a každý skřítek měl na zádech velký ranec. Skřítkové se stěhovali a chlapec věděl, že je to výsledek toho, že porušil slib. Když na stromě vykřikovala sojka a otec se ptal, co volá, smutně řekl: "Už nerozumím řeči ptáků." Sojka doprovázela oba zpět až do mlýna. Asi za hodinu byl nalezen mlynář mrtev ve stodole, když uklouzl na půdě ve stodole a spadl na žebřiňák. V té chvíli přestala sojka křičet. Od těch dob zůstal vrch Podhora opuštěný a místo drahokamů zůstalo jen kamení, používané na povrch silnic a cest.


Pramen: T.P. "Die Zwergenschule im Podhornberg" in "Das Tepler Land, Heimat der Chorherren und Musiker", - Heimatkreis Tepl-Petschau, Druckerei Schmutzer Geisenfeld 1967, S. 812-814

Pověst o mlynáři z Podhorního mlýna

Úsměvná a nevšední pověst o mlynářově chlapci z Podhorního mlýna, který se učil u permoníků čarodějným kouskům, byla jen jednou z mnoha pověstí o Podhoře. Starý Podhorní mlýn na samotě byl námětem i dalších pověstí. Tato pověst patří k nejstarším:

Mlynář na Podhorním mlýně byl zbožný muž, každému rád pomohl a proto mu rádi sloužili neviditelní skřítkové z Hory, doma i venku, na polích a lukách. Za to jim mlynář nosíval misku s mlékem do vchodu na jižní straně Hory. Jak šel čas, mlynář byl stále bohatší a úrody byly vysoké. Tehdy začal být lakotný a zdálo se mu, že už skřítky nepotřebuje. Přestal jim nosit jídlo do Hory. Jednou o půlnoci kdosi zaklepal na okno. Mlynář vyskočil a spatřil skrze mlhy na lukách kolem potoka, jak táhnou skřítkové kamsi pryč. Každý nesl blikající světýlko a jen jako záchvěv větru slyšel volání: "Měj se tu dobře, ty starý lakomče, už se nikdy nevrátíme!"

Mlynář se tomu ze srdce zasmál a znovu ulehl. Ráno se mu všechno rozleželo v hlavě, vzal chléb a misku s mlékem a šel k díře skřítků. Jídlo tam položil, ale příštího dne je našel netknuté. Od těch dob jeho hospodářství upadalo, přišla bída a musel nakonec žebrat ode vsi ke vsi. Jednou zmizel a po dlouhém čase nalezli lidé ve zdejším lese lidskou kostru a kolem plno rozházeného havraního peří.


Pramen:
LERCH Franz: "Die Podhornzwerge" in Unsere Heimat - Eine Heimatkunde des Weseritzer Gerichtsbezirkes" Weseritzer Lehrereverein. Brüder Butter, Komotau 1936, S. 309
RUSS Josef: "Der Podhornmühle" in "Der Tepler Bezirk und seine Umgebung, ein Heimatbuch für Schule und Haus" - Deutscher Lehrerverein im Petschauer Gerichtsbezirke, Gschihay Marienbad 1936
ŠVANDRLÍK Richard: "Objev další dosud neznámé pověsti o Podhoře" in HAMELIKA č.5/1980, S.63

Rozloučení s Podhorou

Podhora i okolí jsou místem četných poučení i pro výletníky na konci 20. století. Záviděníhodná délka geologického života ukazuje Podhoru jako pamětníka lidských osudů od jejich počátků do jejich konců..