Pramen Barbora
1. Historicky. Na západním okraji města Mariánské Lázně se postupně uvádělo několik kyselek. Nejstarší název byl Jateční pramen (Schlachthofquelle). Pátrání v okolí zaniklých jatek na Chebské třídě bylo neúspěšné a později i zbytečné, protože pamětník Dr.Josef MAY (1900-1998) sdělil, že na jatkách, kde často pobýval jako bývalý městský hygienik a okresní veterinář, nikdy žádný vývěr nebyl. Tak se prý říkalo vývěru který vytékal dole za jatkami, kterými město dříve končilo. Vývěr ležel dole v zamokřené louce, poblíž karlovarské železniční trati. tudy protékal od města (poměrně málo čistý) Drátenický potok a dole pod železničním viaduktem se vléval do Kosího potoka jako jeho levostranný přítok.
Anton DIETL (1908) analyzoval tento pramen pod názvem "Schlachthaussäuerling" a řadil ho mezi alkalicko-salinické železnaté kyselky (ve stejné kategorii měl nedaleký Medvědí pramen - souvislost jistě zajímavá!). Uváděl obsah kationů: Fe 166 mg/kg, Ca 137 mg/kg, Mg 130 mg/kg, obsah anionů: Cl 391 mg/kg, SO4 1175 mg/kg a HCO3 2837 mg/kg; obsah volného oxidu uhličitého naměřil 2574 mg/kg. Pravděpodobně to byl DIETL, který provedl poměrně solidní jímání pramene ve dvou skružích.
Až později se objevuje v těchto místech Drátenický pramen (Drohtbindersquelle), lokalizovaný do stejných míst. Název prý měl od toho, že u něho posedávali četní vandrovníci a mezi nimi i potulní dráteníci. Podle dnešních znalostí můžeme považovat Drátenický pramen za původní Jateční pramen. Tento pramen nebyl DOVOLILOVI znám.
2. Objev kyselky. Naposledy byl pramen znovu objeven při akci středoškolské odborné činnosti mládeže kol 1984 Barbarou SADÍLKOVOU a Ondřejem ADAMCEM. V mokřadní louce za garážemi při silnici do Velké Hleďsebe nelezli pramen, který nebyl nikde registrován. Na stopu k němu přivedly výrazné rezavě okrové skvrny v bažinatém terénu. Studenti nalezli skruž, zasypanou odpadky, jimiž probublával přírodní plyn a odtékal malý pramének vody. Odvážné ochutnání ukázalo, že jde o vodu mírně slanou. V létě 1984 provedli studenti vyčištění skruže a prokopali odtokovou stružku. Tím došlo k určitému vyčištění nejbližšího okolí vývěru. Ale bylo nutno vybírat další a další odpadky v jímání - kamení, cihly, suť, střepy, bahno. Na dně skruže byla nalezena silná vrstva hrubého štěrku. Při ní se ukázalo, že dole je ještě druhá skruž, na které je vrchní skruž volně postavena. Průměr skruží byl 70 cm, hloubka jímky 140 cm, v dolní části skruže bylo spirálovitě vyraženo do výše 80 cm osm řad otvorů, vzdálených 10 cm od sebe. Horní skruž měla ve výšce 120 cm ode dna vývodní otvor s trubkou, ovšem ucpanou. Původně byla hladina 20 cm pod okrajem po vyčištění poklesla a odvodnění snížilo hladinu podzemní vody. Vývěr se soustředil do skruže, kde nyní probublával přírodní plyn. Na úrovni spoje obou skruží minerálka volně odtékala odtokovou stružkou.
Nalezená minerální voda je bezbarvá a uvolňují se v ní bublinky přírodního plynu. Kalí se rezavými sloučeninami železa. Pramen byl pojmenován podle objevitelky "Barbora". Byla provedena chemická analýza v okresní hygienické stanici Tachov. Pramen u vývěru měl teplotu +6 až 7°C, obsah volného oxidu uhličitého 1800 mg/lt, v analýze pak mineralizaci nižší než 5000 mg/kg. Podle toho byla kyselka klasifikována jako hydrouhličitano-síranová sodno-železnatá kyselka, podobající se složením (poměrem Mg : Ca : Fe) Lesnímu prameni.
3. Dnešní stav. Také pramen BARBORA je nepochybně onen původní Jateční, pak Drátenický pramen. Nález potvrzoval, že už byl v minulosti jímán ve skruži a vystlán proti prosakování podzemní vody. Bohužel poválečné rozhodnutí o vybudování velkoskládky v tomto prostoru ho zcela odstavilo a pro veřejnost zmizel. Dne 1.prosince 2004 byl znovu nalezen pramen Barbora - vzadu za dnešním supermarketem Lídl, za zadní řadou garáží na divoké, přeplněné a zčásti zatopené skládce. Byl opět polozaniklý, v zatopeném terénu, ale stále patrný pro svou výraznou rezavě okrovou barvu a pro neustále probublávající úniky podzemního přírodního plynu. Pramen - zvláště pro nízkou vydatnost a lokalizaci při skládce - nenašel ani po objevu Barborou SADÍLKOVOU a Ondřejem ADAMCEM před dvaceti lety léčebné či aspoň turistické použití a znovu patří mezi "zanikající".
