Pravoslavný kostel sv.Vladimíra v Mariánských Lázních
V roce 2002 se připomíná sto let pravoslavného kostela sv. Vladimíra v Mariánských Lázních (Ruská čp.347) Sto let zůstává kostel středem obdivu generací návštěvníků jak pro svou neobyčejnou,až exotickou architekturu, tak i pro nádherné vnitřní vybavení. V době mimo bohoslužby slouží hostům Mariánských Lázní k prohlídce bohatého interiéru.
Kostel byl slavnostně otevřen v roce 1902. Tomu však předcházely desítky let usilování o stavbu božího stánku pro pravoslavné věřící.
Co bylo příčinou budování ruských kostelů v evropských lázních? Byla to rostoucí vysoká návštěvnost hostů z daleké Rusi,především z řad šlechticů, důstojníků, zámožných obchodníků a inteligence. Pravoslavné kostely vznikaly ve známých evropských městech jako Baden-Baden, Bad Kissingen, Bad Homburg, Wiesbaden, Vichy, Nizza, Výmar či západočeské lázně.
Také Mariánské Lázně měly ruské hosty, a to hned od svého vzniku. Dům MÁNES (čp.18 nad kolonádou) byl postaven roku 1811 a nazván RUSKÝ DŮM podle prvních hostů z Ruska. Dům čp.51 na Hlavní třídě,postavený roku 1838, byl původně PETROHRAD a nazván podle hostů z Petrohradu. Podobně dům čp.118 v Třebízského ulici se původně nazýval MĚSTO MOSKVA (dnes dům Třebízský). Byl postaven pod tímto jménem roku 1872 majitelem Vilémem Windirschem.
Přípravy ke stavbě ruského kostela
Návrh na postaveni ruského kostela vyšel z řad ruských hostů-šlechticů už ve 20.letech minulého století. Sebralo se mezi nimi 25 tisíc zlatých rublů. Z podnětu knížete Golicyna byly však věnovány na stavbu prvního křesťanského chrámu v Mariánských Lázních - katolického kostela Nanebevzetí P.Marie.
Ve třicátých letech 19.století návštěvnost ruských hostů rychle stoupala a mezi nimi byli spisovatelé jako autor Revizora a Mrtvých duší Nikolaj Vasiljevič Gogol, Michal Petrovič Pogodin, básník Nikolaj Michajlovič Jazykov, autor Lovcových zápisků Ivan Sergejevič Turgeněv aj.
Když pak rozvoj západočeských lázní koncem minulého století postavily Františkovy Lázně (1889 kostel sv. Olgy) i Karlovy Vary (1893-1898 kostel sv.Petra a Pavla) pravoslavné chrámy, považovaly také Mariánské Lázně výstavbu vlastního kostela za nezbytný krok ke své světovosti. Ruští hosté dosud odjížděli na nedělní pobožnost do sousedních lázní a to byla pro město i ztráta ekonomická.
První pravoslavné bohoslužebné středisko v Mariánských Lázních vzniklo už v roce 1878 v nové radnici, kde byla na sezónu pronajata místnost v zadním traktu v přízemí a upravena na kapli. Sem přijížděl sloužit pobožnost výmarský kněz Vladimír Semjonovič LADINSKIJ.
Vznikl i výbor pro stavbu ruského kostela, v němž se angažoval zdejší lékař Heinrich KISCH. Na sbírkách bylo vybráno 25 tisíc zlatých. Avšak banka, kde byly peníze uloženy, v roce 1891 zkrachovala a sbírka byla ztracena. To věc nadšence neodradilo. Byl založen nový výbor v čele s dr.KALINCZUKEM. Ve výboru pracoval také dr.SCHLESINGER, dr. KISCH, Franz GSCHIHAY a nejaktivněji mladý energický pravoslavný kněz Nikolaj Nikolajevič PISAREVSKIJ, nástupce otce Ladinského.
Znovu začaly sbírky na kostel a hojně přispívali nejen ruští, ale i ostatní hosté a místní občané. Bylo vybráno 8 tisíc zlatých. Nezávisle na tomto výboru vznikl v Petrohradu podobný výbor v čele s knížetem VORONCOVEM-DAŠKOVEM, který později věnoval kostelu pět bronzových zvonů do zvonkohry. Také tento výbor vybral značnou částku. Tradovalo se, že se výbor obrátil na carskou vládu o pomoc a od cara Mikuláše II. Alexandroviče měl dostat ještě 25 000 rublů. Tehdejší jednání prý byla vedena diplomatickou cestou na trase Vídeň-Petrohrad.
V červenci 1899 předal kněz N.N.PISAREVSKIJ tepelskému opatovi A.A. CLEMENTSOVI oficiální žádost o prodej pozemku a povolení stavby ruského kostela. Podepsalo ji 80 přítomných ruských hostů. Opat žádosti vyhověl a byl vybrán pozemek v zalesněném svahu Suchého vrchu mezi tehdejším Petzoldovým hotelem Casino (bývalý Výzkumný ústav balneologický) a anglikánským kostelíkem (dosud nestála ani škola Sever). Parcela měla 300 čtverečních sáhů a stála 13 500 zlatých, což byla asi čtvrtina tehdejší běžné ceny za pozemek v Mariánských Lázních.
STAVBA KOSTELA
Základní kámen byl slavnostně položen 24.července 1900 a za pouhé dva roky - 8.července 1902 byl kostel otevřen (čp. 347). Stavitelem byl Gustav WIEDERMANN z Františkových Lázní, který stavěl i pravoslavné chrámy v Karlových Varech a ve Františkových Lázních. Kostel stavěl podle návrhu člena petrohradské akademie uměni Nikolaje Vlad1miroviče SULTANOVA (1850-1908) v typickém rusko-byzantském slohu.
Exteriér kostela je zcela ojedinělý. Základem půdorysu je řecký kříž s třemi polokruhovitými apsidami, které stojí na mohutných žulových kvádrech a činí vnitřní prostor bohatě členěným. Kvadratický střed budovy přečnívá nad nižšími apsidami a je uzavřen kopulovitou klenbou. Kostelu vévodí malá a velká cibulovitá báň. Zvonice se nachází nad vchodem do kostela. Melodická zvonkohra z pravoslavného kostela dávala Mariánským Lázním nový svéraz. V první světové válce ovšem přišel kostel o líbeznou zvonkohru, neboť pět zvonů, věnovaných knížetem Voroncovem-Daškovem a jeho chotí, bylo zabaveno pro válečné účely. Kostel tehdy přišel také i o původní bohaté pozlacení obou bání. Pouze bohatě zdobené zlaté kříže na báních zůstaly a dodnes svítí do dálky.
Do chrámu vede dvojité schodiště a na stěnách, po obou stranách vchodu, jsou dva kříže a dva obrazy, z nichž severní obraz byl poškozen za vichřice v roce 1990 a byl jen nouzově opraven. Zvonice nad vchodem dostala roku 1973 čtyři menší zvony.
Interiér kostela je neméně tak úchvatný jako vnější část. Uvnitř je kostel vyzdoben malbami, ornamenty a ikonami. Některé ikony pocházejí ze 17.století. Vesměs jde o dary hostů, kteří se v Mariánských Lázních léčili.
IKONOSTAS je umělecká stěna zdobená ikonami, která odděluje v pravoslavných kostelech oltář od hlavního prostoru chrámu. Slovo "ikonostas" pochází z řeckého "ejkóna" (=obraz) a "stázis" (=pevné stání, místo). Mariánskolázeňský ikonostas má zajímavou historii.
Byl vyroben v keramické dílně obce Kuzněcovo u města Tveri (mezi Moskvou a Petrohradem) a převezen na světovou výstavu do Paříže, kde získal nejvyšší oceněni GRAND PRIX DE FRANCE. Toto nádherné dílo z emailu a majoliky odkoupil v roce 1900 dlouholetý starosta pravoslavné církve v Mariánských Lázních plukovník (později generál) Petr Petrovič RYKOVSKIJ z Charkova pro budoucí chrám v Mariánských Lázních. A tak ikonostas znovu cestoval - z Paříže do Mariánských Lázní.
Malby na pozlacené cínové desce jsou dílem ikonografa Paškova z Moskvy, sám ikonostas je společným dílem malíře Krasnoščokova, který nakreslil návrh, sochaře Aněnského a brusiče Ivanova.
Na přípravě emailových a majolikových barev se podíleli chemici Ivan a Porfirij Pankratovové. Každá barva ikonostasu musela být vypalována za jiné teploty a proto jednotlivé díly byly dávány do pece vícekrát. Hojně bylo použito zlata a kobaltu - což je tmavá modř, dražší než zlato!
Dveře uprostřed ikonostasu jsou otevřeny pouze během bohoslužby. Za nimi je oltářní stůl se svatostánkem. Jedinečná
IKONA VŠECH SVATÝCH je vpravo na podstavci. Uprostřed je obraz "Vzkříšení Krista" a kolem něho vyobrazeny další svátky Kristovy. Hlavní část ikony tvoří dvanáct polí pravoslavného ročního kalendáře, kde jsou v kalendářním pořádku drobnomalbou vyvedeni všichni svatí, uctívaní pravoslavnou církví. Na okraji pak jsou drobné kopie uctívaných obrazů Panny Marie.
STŘÍBRNÉ SVATEBNÍ KORUNY jsou položeny na stojanech vpravo ikonostasu. Při obřadu sňatku se jimi korunuji ženich jako král a nevěsta jako královna nového pokolení. V postranní nice bývala pietně umístěna pamětní busta posledního ruského cara Mikuláše II. Alexandroviče (carem 1894-1917), což by potvrzovalo carův přínos ke stavbě kostela.
BOHOSLUŽBY V KOSTELE
Původně v kostele sloužíval pravoslavný farář, přijíždějící sem na letní sezónu z Výmaru. V suterénu chrámu měl on i sbormistr své pokoje. Až do roku 1914 se konaly bohoslužby pravidelně v době sezóny. Pro lázeňské hosty i pro místní občany. Vždyť v letech 1909 až 1913 přijíždělo do Mariánských Lázní ročně více než 4 tisíce hostů z carského Ruska. K tomu by bylo třeba připočítat i hosty z ostatních pravoslavných zemi.
První světová válka znamenala znepřáteleni Rakouska-Uherska s carským Ruskem. Tradiční návštěvnost Rusů byla násilně přerušena. Po válce zůstala velmi nízká a bohoslužby se tu sloužily jen přilež1tostně. O kostel pečoval pražský pravoslavný biskup SERGIUS a dohled měl plukovník VOLOTKOV z Prahy. Doživotním kurátorem byl od roku 1902 starosta města dr. Franz NADLER.
Koncem druhé světové války se uchýlila do kostela řada pravoslavných knězů z Ruska (mezi nimi i ALEXANDR, biskup polesský). Budova chrámu sloužila jako skladiště.
PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
Po válce přišlo do kraje několik set rodin volyňských Čechů pravoslavné víry a vznikla farní pravoslavná obec. Do roku 1949 byl farářem Fjodor DEMJANOVIČ, v roce 1949 krátce Dimitrij TKAČENKO, který se vrátil z Brazílie, a v letech 1950-1989 Ing. Milutin JAKOVLJEVIČ. Od roku 1959 až do konce 90. let byl zdejším pravoslavným farářem ThDr. Radivoj JAKOVLJEVIČ, též redaktor církevního časopisu "Hlas pravoslaví". Tento měsíčník vychází od roku 1924.
V roce 1990 vznikl obor pravoslavné teologie Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. 1. října 1990 byla do kostela umístěna provizorně bohoslovecká pravoslavná fakulta.
Bohoslužby se konají po celý rok, každou neděli ve čtvrt na deset. Konají se tu i svatby a jiné obřady. Mimo tuto dobu zůstává po desítky let nekonečný proud turistů, kteří procházejí kostelem v sezónních měsících. V minulosti převažovali sovětští hosté, dnes němečtí hosté.
Literatura:
ARNOLD Friedrich: "Unsere Marienbader Kirchen" - Marienbad-Tepler Heimatbrief Nr.35, August 1951, S. 3
ŠVANDRLÍK Richard: "Ruský kostel" - Kulturní přehled, Mariánské Lázně č. 2/1991, str. 19-22
ŠVANDRLÍK Richard: "Pravoslavný kostel sv.Vladimíra v Mariánských Lázních" Nakladatelství OSWALD Praha, 1992, 12 stran (poděkování Dr. Radivoji Jakovljevičovi za poznámky a revizi textu)