Masaryk v Mariánských Lázních

Každým rokem si připomínal a připomíná český národ 7. březen jako narozeniny prvního prezidenta Československa - Tomáše Garrique Masaryka. Za první republiky jezdil prezident téměř každoročně do Karlových Varů. Zde se volně pohyboval a tím prokazoval velkou službu lázním, neboť vyvracel obavy o bezpečnost lázeňských hostů u nás. Podle dnešních bádání víme, že také navštívil Mariánské Lázně - a to třikrát.

První prezidentova návštěva v Mariánských Lázních

V roce 2000 - při 150. výročí narození T.G.Masaryka - jsme vypátrali v životopise Masaryka zprávičku, že krátce před rokem 1882 jeli Tomáš Masaryk a jeho žák Alfréd Schlesinger, syn ředitele Anglorakouské banky ve Vídni, vlakem z Mariánských Lázní do Prahy. Co v Mariánských Lázních dělali a jak dlouho se tu zdrželi, nevíme, ale není proč zprávě nevěřit.

Druhá prezidentova návštěva v Mariánských Lázních

Za první republiky prezident jezdil téměř každoročně do Karlových Varů. Zde se volně pohyboval a tím prokazoval velkou službu lázním, neboť vyvracel obavy o bezpečnost lázeňských hostů v našich lázních. Druhá Masarykova návštěva našeho města se týkala se uskutečnila krátce po první světové válce a týkala se významných jednání československo-jugoslávských. Jugoslávský král Alexandr s královnou Marií byli v roce 1922 prvním poválečným panovnickým párem mezi mariánskolázeňskými hosty. Přijeli sem s královským doprovodem 27.srpna 1922 do hotelu WEIMAR (Kavkaz) na Goethově náměstí. Pobývali tu inkognito, uvádění jako "hrabě a hraběnka d´Avala". Odtud navštívili 1.září 1922 prezidenta Masaryka v Lánech.

Tuto návštěvu jim oplatil prezident T.G.Masaryk zanedlouho v Mariánských Lázních. V pátek 8.září 1922 ráno vyjel T.G.Masaryk autem ze svého sídla v Lánech, doprovázen ještě dvěma dalšími auty. Karlovarská silnice byla střežena četnictvem. V Mariánských Lázních zastavilo jeho auto před hotelem BUEN RETIRO (později hotel Praha), kde ho uvítal mariánskolázeňský okresní hejtman doktor Adolf Lehrmann (Vila Felicitas). Zpráva o příjezdu prezidenta se rychle šířila a hosté spěchali, aby zastihli prezidenta nového československého státu. Na tuto návštěvu vzpomínal český Mariánskolázeňský list č.5/1946 takto:

"Nebylo sice slavobran, iluminace a pompy, zato však tím více zbožné úcty, obdivu a lásky v tom přivítání. Byla nás tu hrstka Čechů v Mariánských Lázních, ale po našem boku i mnoho cizinců, především Američané, Švédové, Francouzi, Angličané a Švýcaři, kteří si nedali ujít příležitost, aby s námi nepostáli v pokorné i radostné úctě na okraji chodníku, když přijel neohlášen, nečekán. Stačila chvilka, kdy letěla zvěst od úst k ústům a byl nás zástup o tisíci hlav."

Po poledni vsedl T.G.Masaryk do auta a odjel z BUEN RETIRA do hotelu WEIMAR, na hlavě se svým oblíbeným širákem. V hotelu byl uveden do prvního patra do někdejších královských komnat anglického krále Eduarda VII. (bydlel tu ještě před 13 lety). Zde nyní bydlel král "Srbů, Chorvatů a Slovinců" jugoslávský král Alexandr s královnou Marií. Uvítání bylo velmi srdečně a v salónu s terasou byl podáván oficiální oběd. Oběda se zúčastnila královna Marie s dvorní dámou, král Alexandr s ministrem Jankovičem a prezident se svým synem Janem. Mezi 15. a 16.hodinou odjeli Masarykovi zpět do hotelu BUEN RETIRO a ještě téhož dne zpátky do Lán.

Kolem roku 1980 mně telefonoval jakýsi pan Šafránek. Byl tu na návštěvě a marně hledal hotel BUEN RETIRO. Prý tu v roce 1922 doprovázel jako voják doprovodné jednotky prezidenta Masaryka při jednáních s jugoslávským králem. Pan Šafránek měl již přes 80 let, přesto si podrobně vybavoval interiér hotelu, který býval centrem české menšiny. Pobýval v něm také básník Viktor Dyk. Pan Šafránek byl rád, když jsem mu sdělil, že jde o tehdejší hotel PRAHA. Hotel navštívil a potvrdil tehdejší Masarykovu návštěvu.

Třetí prezidentova návštěva v Mariánských Lázních

Po třetí přijel prezident Masaryk do Mariánských Lázní 31. července 1927. Pobýval tehdy v Karlových Varech a vyjeli autem s premiérem v Karlových Varech a vyjel si s premiérem Antonínem Švehlou na výlet. Z Varů přijeli na Kladskou, zde zastavili a posadili se v kavárenské zahradě populárního hostince "U tokajícího tetřeva" poblíž loveckého zámečku. Mezi válkami sem jezdívalo v létě denně 40 až 50 ekvipáží. KLADSKÁ (tehdy ještě česky oficiálně neutrum - "Kladské") byla již před první válkou oblíbeným výletním cílem bohatých hostů Mariánských Lázní, mezi nimiž bylo nemálo královských a prominentních hostů jako anglický král Eduard VII., bulharský král Ferdinand, egyptský král Fuad, vídeňský starosta Lueger, arcivévoda Ferdinand d´Este, francouzský ministerský předseda Clemenceau aj.

T.G.Masaryk měl bílé letní šaty, bílý slaměný klobouk, a když usedli ke stolu v zahradní kavárně, uvítal je nájemce Anton Haubner. Hostinec "U tokajícího tetřeva" pronajímal majitel Kladské, kníže Schönburg . Svou zámeckou kuchyni měl v pravém křídle svého loveckého zámečku. Nájemci hostince bývali vždy proslulí odborníci. Anton Haubner patřil mezi nejznámější. O jeho zdatnosti svědčí to, že byl později správcem domácnosti amerického velvyslance v Praze a v Havaně, a pak u československého velvyslance v Anglii - Jana Masaryka.

Hostinský Haubner přinesl panu prezidentovi pamětní knihu s podpisy králů, též Eduarda VII, a požádal ho, aby se do ní zapsal, což rád učinil, a také premiér Švehla i vyslanec Chvalkovský. Když hosté u okolních stolů, většinou cizinci, poznali, koho mají ve svém středu, narychlo psali pohlednice a žádali T.G.Masaryka o podpis. To jim nebylo odepřeno, protože Masaryk si vždy počínal jako rovný mezi rovnými a nechtěl jim pokazit radost.

Po skrovném obědě se vydali s premiérem Švehlou pěšky k Mariánským Lázním. Les za parného dne poskytoval příjemné osvěžení a oba vedli nenucený hovor. Ve značné vzdálenosti za nimi šel rotmistr v civilu a nesl jim věci. Masaryk kráčel vzpřímeně a ve svých 77 letech s mladistvým držením těla. Sundal si klobouk a nechal si ovívat hlavu chladivým lesním vzduchem. Došli na rozcestí silnice do Kynžvartu, kde je očekávalo prezidentské auto, které sem přijelo oklikou. Vsedli do vozu i s rotmistrem a zamířili do Mariánských Lázní. (Zdá se, že prezident respektoval zákaz jízdy auty po soukromé Schönburgově silnici Mariánské Lázně-Kladská. Zákaz jízdy auty kníže vyhlásil v minulosti s tím, že auta mohou z Mariánských Lázní na Kladskou jezdit jen oklikou přes město Sangerberg (dnes Prameny).

vAuto sjíždělo kolem Lesního pramene a městského divadla. V té době bylo v městě málo lidí, protože za horka se hosté procházeli v lesích nebo byli v kavárnách. Masaryk se Švehlou projeli městem a vzhůru po Karlovarské silnici k hotelu Krakonoš. Pohádkový hotel přivítal pana prezidenta decentně. Aniž se stal středem pozornosti, prošel s premiérem Švehlou na zahradní terasu za hotel, kde se posadili u volného stolku a objednali si občerstvení. Kochali se pohledem na dole ležící lázně a na nádherné lesy po celém horizontě. Po občerstvení se již do města nevraceli a vydali se na zpáteční cestu do Karlových Varů.

Další oficiální návštěva T.G.Masaryka se měla uskutečnit v červenci 1929. Prezident byl pozván skupinou Masarykovy letecké ligy na velký letecký mítink ve Sklářích. Masaryk byl však na návštěvě v Plzni a musel zpět do Prahy a z návštěvy sešlo.

Vztah města Mariánské Lázně k T.G.Masarykovi nebyl nikdy napjatý. Roku 1930 byl v Mariánských Lázních založen Masarykův jubilejní fond pro nemocné občany ve výši 100 000 Kč s úrokovou mírou 6 %. Prvních úroků ve výši 6 000 Kč bylo použito v roce 1931. Česká okresní péče o mládež v Mariánských Lázních nechala postavit roku 1932 Masarykovu dětskou léčebnu (stávala v místech dnešní Agrikoly). Staré německé vesnické kroniky na okrese Mariánské Lázně píší bez výjimky o Masarykovi vždy slovy chvály a veliké úcty. Německé Mariánské Lázně za první republiky na počest prezidenta přejmenovaly ulici, běžící kolem Křížového pramene na Goethovo náměstí, na Masarykstrasse. Za druhé války se nazývala "Konrad-Henlein-Strasse", a jen zprvu neutrálně "Oberkreuzbrunnen-strasse" a dolní část v parku "Parkstrasse".

V roce 1945 se město vrátilo jen ma několik let k názvu Masarykova ulice. Dne 7.března 1946 poprvé oslavily Mariánské Lázně důstojně 95.narozeniny první prezidenta ČSR v městské divadle v atmosféře odsunu německého obyvatelstva. Viz dobový článek doktora Františka Skácelíka!

Po roce 1949 se objevuje na 40 let nový název ulice podle málo známého komunistického poslance a senátora Josefa Hakena. (Hakenova ulice tedy neměla nic společného s pěvcem Eduardem Hakenem.) Po převratu, hned 7. prosince 1989, byl na občanském shromáždění v společenském domě Casino aklamací občanů znovu vrácen ulici původní název - Masarykova ulice.

Vzpomínali jsme Masaryka (1946)

Poletech útisku mohli jsme letos opět svobodně vzpomenouti velikána našich dějin, našeho prvního presidenta T.G.Masaryka. Pod záštitou místní osvětové rady vzpomněli občané Mariánských Lázní velkého vzoru a pýchy Československé republiky, presidenta Osvoboditele. Vzpomněli ho pásmem veršů a hudby » Vzpomínáš-li« od Miloše Honsy.

Scény (p. Honsa) byly připraveny způsobem jednoduchým, o to však účinnějším a osvědčeným; již při oslavě na počest Chopina připravil distingovaný rámec pro přednes hudební i recitační. Rovněž režie (p. Honsa) zhostila se svého úkolu s úspěchem, ačkoliv se citlivému uchu někdy zdálo, že plynulost a střídání hudby s přednesy účinkujících vyžadovaly by ještě poněkud subtilnějšího propracování a vypilování. Při tom trochu vadila ztrnulost obrazu při přednesu hudby. Působivější by snad bývalo, ztlumiti scénu do pološera a osvětlovati jen jednotlivé přednášející.

Vhodným zpestřením přednesu bylo filmové promítnutí krás Prahy. Ovšem, zdá se mi, že »méně bylo by více«, neboť ačkoliv obrazy po stránce technické byly bezvadné a překrásné svým pojetím a zasloužily si jistě napjaté pozornosti hlediště, odváděly při tom pozornost od hlavního účelu programu, tj. připomenouti si světlou památku T.G.Masaryka.

Přednášející rovněž přispěli nemalým dílem k úspěchu večera. Oporou jako vždy byla paní Honsová, která si na přednesu dala skutečně záležet. Snad na několika málo místech by zvolněním řeči více vynikla působivost přednesu a obsahu básně. Je skutečně obdivuhodné a příkladné, jak paní Honsová, která jest již tak dost zaměstnávána tolika hlavními rolemi, si každou roli i každý sebemenší přednes pečlivě propracuje a připraví.

Jí po boku čestně se družil pan Neústupný čistým přednesem a pan Mašek jistotou řeči. Tuto jistotu postrádali jsme však u pana Siegra, který se do přednesu nevžil a přeříkával se. Druhé dvě dámy, paní Holá a slečna Pivoňková, projevily záslužnou snahu i nadání, a jistě je uvidíme na jevišti častěji, aby získaly onu lehkost a jistotu a to co dělá herce hercem, totiž pocit, že jest na divadelních prknech doma.

Na konec dvě připomínky' i pořadatelstvu. Jedná-Ii se o vzpomínkový večer takového významu, jako byl tento, nebylo by snad třeba, vybírati na takový večer vstupné. Dále bylo by záhodno odstraniti maloměstský zlozvyk opožděného začátku představení. Je-li stanoven počátek představení na 20. hod. jest mravní povinností každého, zvláště při tak významném večeru, aby se včas do divadla dostavil. Vcelku možno konstatovat vysokou kulturní úroveň večera s zásluhou vyspělých našich ochotníků a jejich vedení. Dr. František Skácelík

 


Literatura:
MIŠKOVSKÝ Jaro "President Masaryk a Mariánské Lázně" Mariánskolázeňsk obrázky, feuilletony, satiry, reportáže, Jan Kobes, Praha-Plzeň, 1932
"T.G.M. v Mariánských Lázních" - Mariánskolázeňský List ze 8.3.1946
SKÁCELÍK František: "Vzpomínali jsme Masaryka" Mariánskolázeňský List ze 17.3.1946
ŠVANDRLÍK Richard: "Masaryk v Mariánských Lázních" Kulturní přehled Mariánskolázeňské Listy z března 2000

 

Encyklopedicky:

Masaryk Tomáš Garrigue, * 7. 3. 1850, - 14. 9. 1937, český filozof, sociolog, pedagog, politik a státník. 1878-1882 docent na univerzitě ve Vídni; v habilitační práci Sebevražda hromadným jevem moderní doby ukázal na souvislost růstu sebevražednosti s mravní krizí moderního člověka, způsobenou polovzdělaností a rozpadem jednotného (náboženského) světového názoru. Od roku 1882 mimořádný, od 1897 řádný profesor filozofie na české univerzitě v Praze. Zpočátku se věnoval problematice metod vědeckého a filozofického poznání a Comtovu stupnici abstraktních věd doplnil o psychologii, sociologii, jazykovědu, estetiku a abstraktní logiku. Ve studii Blaise Pascal přisoudil významnou úlohu víře v Boha a v nesmrtelnou duši při překonávání skepse moderního člověka. V roce 1883 zakládal vědecký časopis Athenaeum (do 1893 redaktor) a v něm 1886 zasáhl do sporu o pravost Rukopisů (”čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy”). 1893-1894 byl redaktorem Naší doby. 1899-1900 se z odporu vůči rasistickým a náboženským mýtům angažoval v tzv. Hilsneriádě. Zájem o slovanskou otázku motivoval jeho studijní cesty do Ruska (1887, 1888, 1910) a jeho práce (Rusko a Evropa). Do praktické politiky vstoupil v roce 1889 s realistickou skupinou, sdruženou při časopise Čas. 1890-1893 členem Mladočeské strany (1891-1893 poslanec); 1900 spoluzakladatel České strany lidové (realistické), přejmenované 1906 na Českou stranu pokrokovou (1907-1914 poslanec). Další jeho knihy jsou Česká otázka, Naše nynější krize, Karel Havlíček, Snahy a tužby politického probuzení, Palackého idea národa českého, Ideály humanitní a Problém malého národa. V nich rozvíjí humanitní ideály české reformace a národního obrození. Programový charakter má spis Sociální otázka; proti marxistickému učení kladl možnost postupných reforem stálou drobnou prací a ”revolucí hlav a srdcí”. V prosinci 1914 odjel do Itálie, odtud do Švýcarska, Francie a pak do Anglie (kde působil i jako univerzitní profesor). Od února 1916 předseda Národní rady československé, kterou založil s M. R. Štefánikem a E. Benešem (navázala na Český zahraniční komitét, založený 1915 v Paříži). V květnu 1917 až březnu 1918 jednal v Rusku o československých legiích. 30. 5. 1918 podepsal Pittsburskou dohodu (tj. získání slovenských krajanů v USA pro myšlenku společného státu Čechů a Slováků). 14. 11. 1918, 1920, 1927 a 1934 zvolen prezidentem. Po roce 1918 už nebyl členem žádné politické strany. Výrazný vliv na veřejný život ČSR si udržel svou přirozenou mravní autoritou a politickým vlivem Hradu. 14. prosince 1935 abdikoval.