Královna Karola

Svah mezi hřbitovem a Lesním pramenem se nazývá KAROLA. Dokud tu stál vyhlídkový pavilón, bylo patrné, že Karolinina vyhlídka a lesní svah Karola spolu názvově souvisejí. Kruhová vyhlídka se nazývala podle saské královny Karoly (*5.8.1833 +15.12.1907). Zbývá jen nemnoho nás, pamětníků vyhlídkového pavilónku, který tu stál stranou v lese a nadto ho už stromy dávno přerostly. Pavilónek zmizel někdy koncem padesátých let, ještě dříve než se budovala spojovací silnice z Ruské ulice do Třebízského. Po pavilónku zůstaly však základy z velkých kamenných kvádrů. Ale i ty koncem osmdesátých let 20.století nenechavci vykopali a kamsi odvezli. Plošinku překryl plevel a tak z té vší slávy zůstal jen název – Karola.

Vraťme se nyní k osobě saské královny Karoly.

Jednoho listopadového dne roku 1852 přijely na český zámek Moravetz (snad u Českého Krumlova?) princezna von Wasa se svou devatenáctiletou dcerou, princeznou Karolou, rozenou "von Holstein-Gottorp-Wasa". (Karola byla jediná dcera švédského šlechtice Gustava von Wasa, který přijal 1829 titul "prince švédského". Jeho otec Gustav IV. byl švédský král, který byl v roce 1809 svržen. Pocházel ze vznešeného rodu Holstein-Gottorpů. Tedy vnučka švédského krále Gustava IV. – to byla "naše" princezna Karola s titulem "von Holstein-Gottorp-Wasa". Později byla 28 let královnou saskou.)

Zcela náhodou se ve stejné době ohlásili oba princové sasští, Albert a Jiří, k jedné lovecké partii na hradě. Při setkání se do sebe zahleděli mladá Karola a princ Albert. Když se později princezna Karola (protestantské víry) z vlastního rozhodnutí vrátila do římskokatolické církve, nestálo nic v cestě jejich svatbě. Albertův otec, tehdy saský "princ" Johann (saským králem v letech 1854-1873) dal svolení svému synovi Albertovi, aby požádal o ruku princezny Karoly. Jak vidět, rodiče i děti – všichni byli princové i princezny. Po půl roce známosti, 18. června 1853, byla svatba a saské královské město Drážďany přivítalo šťastný pár ve svých zdech.

Zanedlouho, v roce 1854, Johann Saský, tchán princezny Karoly, nastoupil na saský trůn. Z Karoly se tak stala "korunní" princezna. Hned po příchodu do Drážďan získala sympatie pro své upřímné a dobrosrdečné chování. Podporovala vše ušlechtilé a stála po celý život po boku svého manžela jako věrná pomocnice ve všem, co organizoval a podnikal. Přes bohatý veřejný život, v němž byla tak aktivní, zůstávala šťastnou paní domu, ochránkyní rodinného krbu. Nic nenechávala nevšimnuto, každou maličkost vyřizovala, a když v roce 1873 (po smrti tchána-krále) usedli s manželem na trůn - jako král a královna - byla již v povědomí veřejnosti známa jako praktická, umění nakloněná, hluboce citlivá žena, vědomá si svých královských povinností. Přitom se vracela ráda do svého domova jako paní domácnosti, ať to byl okázalý královský palác v Drážďanech, či královský letní zámek Pillnitz nebo její nejoblíbenější sídlo Villa Strehlen. Zde mohla královna Karola nerušeně řídit svou domácnost a pečovat o svého chotě. Vedli spolu měšťansky jednoduchý rodinný život. Zde trávil slavný Albert - ještě jako korunní princ (do roku 1873) - chvíle odpočinku. "Slavný" – to znamená vítěz od St.Privat nebo od Beaumonten-Argonne, kde porazilo německé vojsko 30.srpna 1870 francouzského maršála Mac Mahona. Sem se vracel z trmácení polních tažení a tady nalézal porozumění a podporu u své ženy.

Královna Karola tu pečovala o děti švagrovy, protože jí osud nedopřál mít vlastní děti. A děti prince Jiřího potřebovaly lásku, zvláště když jejich matka zemřela. Karola se jim snažila všemožně nahradit tuto ztrátu. Zde byl úzký rodinný kruh kolem královny, zde se jednalo o všem možném a královna byla vždy plna aktivity. Byl to bezpočet veřejně prospěšných akcí, pomoc veřejným spolkům a zařízením, při čemž se královna Karola stávala opravdovou "matkou národa". Není divu, byla nesmírně oblíbena pro svůj praktický smysl, svou laskavost k podřízeným a zájem o jejich starosti. Také to, že sama vedla "královskou" domácnost, si získalo srdce žen.

Chudí a nemocní v ní viděli "druhou svatou Alžbětu". Kde bylo třeba pomoci, tam se objevovala. To se stalo smyslem jejího požehnaného života. Pomoci, přispět, potěšit! O této její vlastnosti hovoří Karolininy nadace v Sasku, Albertův spolek pro vzdělávání zdravotních ošetřovatelek, domovy pro mrzáky, lidové kuchyně, zřízené pod vedením milosrdných sester v různých částech Dráždan, ženské spolky v Horním Krušnohoří aj. Nebylo charitativního zařízení v Sasku, které by nepoznalo pomoc od královny Karoly.

Královský dvůr byl otevřen všemu ušlechtilému - umění, kultuře i vědě. Na královském dvoře v Drážďanech žila jako protektorka prospěšných zařízení. Byla odpůrkyní všeho dráždivého, rušivého, kritizovala i brakové romány. Jednoduché, prosté vyprávění s pozitivní katolickou tendenci v pozadí – tomu dávala přednost při četbě. Milovala spisy jezuity Spillmanna.

Když královský pár zdědil velké statky ve Slezsku, jezdívali sem každoročně na několik týdnů na zámek Sibyllenort poblíž Vratislavi. Tento čas již obyvatelstvo očekávalo, protože poznalo královninu dobrosrdečnost a laskavost ke slezským poddaným. Jakoby přenášela na poddanstvo city, které jí byly odepřeny pro vlastní děti. Zde prožila i nejtěžší životní ztrátu – 19. června 1903 tu zemřel manžel král Albert. Prožili spolu padesát let společného života. Tehdy, naplněna bolestí, v hluboké zbožnosti se zúčastnila osobně slavností Božího Těla v chrámě ve Vratislavi. Se svíčkou v ruce kráčela mezi lidmi v procesí. Jako vdova zůstala věrna slezskému zámku a jezdila sem pravidelně.. Zemřela 15. prosince 1907 ve věku 74 let..

/Podle článku Silesta "Královna-vdova Karola Saská" v ženském katolickém časopise "Frauenwelt" cca 1914/

Dovětek

Do Mariánských Lázní tradičně přijížděli saští panovníci. Dvakrát se tu léčil Fridrich August II., spoluregent (1830-36), později král saský (1836-1854). Mariánskolázeňská vyhlídka Fridrichštejn je nazvána podle něho. Je tu i původní pamětní deska s latinským veršem, připomínajícím jeho botanickou zálibu. Za jeho vlády byla vyhlášena 4.9.1831 v Sasku ústava, 1833 přistoupilo Sasko k Německému celnímu spolku, což byl počátek k budoucímu jednotnému Německa Král Friedrich přežil revoluční období 1848-49 a byl tolerantní k nastupující demokracii.

Také jeho nástupce, saský král Johann (1854-1873) byl pravděpodobně hostem v Mariánských Lázních, ale bylo by třeba projít kurlisty. Mimochodem, král Johann neměl rád Prusko a byl nakloněn Rakousku. Sasové bojovali v bitvě u Hradce Králové 3.července 1866 na straně rakouské a společně byli poraženi. Saský král byl pak přinucen přistoupit k Severoněmeckému spolku, z něhož se 1870-1871 vyvinula Německá Říše. Jeho syn a následník král Albert (králem 1873-1902), Karolinin manžel, patřil k nejváženějším a nejvýznamnějším panovníkům spolku německých knížat.

Přesný rok návštěvy královny Karoly v Mariánských Lázních dosud neznáme a soudíme na období kol 1880.