SILVA (čp.498)

Dům SILVA v Chopinově ulici (čp.498) má orientační číslo 8. Byl postaven v roce 1928 manželi Ladislavem a Amálií Kaníkovými. Ladislav Kaník byl vrchní finanční rada. Jejich osud za války není znám. Roku 1944 se v pozemkové knize zapisuje nový majitel Walter Kerkmann. Po válce je dům konfiskován a přechází do národní správy. V květnu 1948 má zapsáno pět národních správců (jako téměř u všech lázeňských domů v Mariánských Lázních).

V padesátých letech přechází Silva pod správu ROH a dostává název MANŽELÉ ROSENBERGOVI. Od 18. prosince 1957 přechází pod správu Čsl. státních lázní Mariánské Lázně a v dalších letech má název FUČÍK. V domě pravidelně pobývaly sovětské skupiny pacientů. Dům patřil až do roku 1992 pod centrální lázeňský dům Svoboda, dnes už není součástí lázeňské organizace. Zároveň došlo brzy po roce 1989 k návratu k původnímu názvu rodiny Kaníkových SILVA.

K léčebně Svoboda byl nově přičleněn dům Windsor (dříve Ostrava), v Třebízského ulici, kde je 37 pokojů a 68 lůžek.

Dům na konci města

Dům na konci města mívá obvykle mimořádné postavení mezi domy jakéhokoliv osídlení. Takový osud měl v Mariánských Lázních například více než padesát let lázeňský dům ANGLICKÝ DVŮR (vedle dnešního hotelu Bohemia). Kolem něho přicházeli či přijížděli hosté do lázní, pozorně si prohlíželi první dům a někteří se v něm ubytovali. Až v poslední třetině 19. století se stavěly nové lázeňské domy směrem na jih a Anglický dvůr se ocitl uprostřed lázní.

Vila SILVA byla postavena v roce 1928 také na konci města, třebaže na jiném konci. Z tohoto směru žádní lázeňští hosté nepřijížděli. Rádi však od této vily vyráželi na vycházky do Císařského (dnes Slavkovského) lesa.

SILVA zůstala po celých sedmdesát let "domem na konci města" a zůstává jím až dodnes i v třetím tisíciletí. Po roce 1930 se totiž výstavba v lázních zastavila – lázně zprvu prožívaly těžké důsledky hospodářské krize ve světě, pak následovala druhá světová válka a po krátkém poválečném intermezzu více než 40 let stavební stagnace v lázních za komunismu.

Název SILVA

"Silva" je v latině ženského rodu a znamená les (silva,ae, feminimum) – příhodné jméno na samém okraji Císařského lesa, který se odtud táhne kilometry a kilometry na sever i severozápad. Také názvy v někdejším hustě zalesněném údolí souvisí s "lesem" – Lesní pramen a Lesní mlýn.

Dům měl však za sedmdesát let existence již tři názvy. Po roce 1945 název zůstal. Po znárodnění lázní se zostřila v lázeňství celková situace – v Mariánských Lázních byly znovu přejmenovány nové české poválečné názvy z roku 1945 u desítek lázeňských domů, u městských ulic, náměstí, u divadla, kolonády aj. názvy ruskými či sovětskými nebo názvy komunistických politiků (třída Josefa Hakena, náměstí Klementa Gottwalda), atd.

Vila SILVA dostala po roce 1952 nezvyklý název MANŽELÉ ROSENBERGOVI.

Tento název byl tichou cestou v šedesátých letech nahrazen novým názvem FUČÍK.

Výstavba domu čp. 498 - VILLA SILVA a první majitelé

Dům SILVA (Chopinova čp.498) byl postaven v roce 1927-1928 manželi Ladislavem a Amálií Kaníkovými. Ladislav Kaník byl zdejší občan a měl vysokou hodnost vrchního finančního rady. Snad tato okolnost byla příčinou toho, že se na žádné reklamě neobjevuje jeho jméno – nechtěl být při své funkci zviditelňován jako podnikatel.

Doposud se nepodařilo zjistit, odkud přišli do Mariánských Lázní Kaníkovi. Není vyloučeno, že staří Kaníkovi z dnešní Ruské ulice byli rodiče Ladislava Kaníka. Za první republiky žil totiž v Mariánských Lázních ve vile Skalník (dnes Ruská ulice čp. 215), generál ve výslužbě František Kaník se svou manželkou Františkou Kaníkovou.

Dům čp. 498 postavil stavitel Ing. Ludwig Stainl z Karlových Varů zřejmě už v roce 1927, když 22. června 1928 byl předán výtah v domě od firmy Jaroslav Moučka z Prahy. Dům měl prvotřídní vybavení, které – připomeňme - nebylo tehdy běžné:


1. každý pokoj měl teplou a studenou tekoucí vodu
2. dům byl vytápěn ústředním topením s teplou vodou vlastní kotelnou.
3. dům měl prvotřídní výtah
4. každý pokoj měl vlastní koupelnu a WC
5. k pokoji patřila i sprchová lázeň
6. dům měl státní telefon číslo 531 s údajným napojením na pokoje
7. v domě bylo instalováno světlené signální zařízení (účel blíže neuváděn)
8. k domu patřily autogaráže a v zahradě byl upravena lehátková loučka ( s lehátky)

Zdá se, že v době výstavby neměla dvoupatrová vila SILVA s třetím plnohodnotným patrem - mansardou) jako novostavba srovnatelné vybavení. Do počátku druhé světové války figurují reklamy tohoto domu na různých místech a v různých publikacích.

Nutno poznamenat, že sousední hoteliér Wilhelm Zörkendörfer měl v plánu už před první válkou rozšířit svůj hotel CARLTON (dnes Svoboda) v tomto směru, ale musel záměr z finančních důvodů oddálit, až nakonec o parcelu přišel

.

Silva za druhé války a v prvých letech po válce

Osud vily za druhé války není znám. Především je tu otazník nad českými majiteli. Podle pozemkové knihy až v roce 1944 se zapisuje jako nový majitel prokádrovaný říšský Němec Walter Kerkmann.

Po válce je Kerkmannovi podle prezidentova dekretu majetek zkonfiskován, ale nebyl vrácen Kaníkovým (pokud by žili).

Na dům je zavedena národní správa dne 9. srpna 1946. SILVA nemění svůj název na rozdíl od většiny domů v městě. Uvádí se jako hotel se 40 lůžky a – což bylo nejdůležitější – s celoročním provozem!

Národní správa trvá do května 1948. a v květnu 1948 dochází ke změně. Do pozemkové knihy je zapsáno pět (opět prokádrovaných) národních správců, týchž jako téměř u všech lázeňských domů v Mariánských Lázních. Byli to Evžen Sovák, Boris Standacher, Václav Koldinský, Josef Mareš a Ing. Jan Petr. (Majetkové poměry domu viz pozemková kniha XVIII. Mariánské Lázně, 786, str.85, Okresní soud Cheb).

SILVA za socialistického lázeňství

Počátkem padesátých let přešel dům Silva pod správu ROH (jako lázeňská ubytovna – nikoliv rekreace) a dostává název "MANŽELÉ ROSENBERGOVI".

Zpráva doktorky Sedláčkové z roku 1955 popisuje dům Manželé Rosenbergovi s 45 celoročními lůžky jako depandanci léčebny SVOBODA. Sem patřily i další dva domy v Chopinově ulici – Margareta a Palladio. Ty však měly jen sezónní lůžka.

Tehdy se v areálu SVOBODA léčili pacienti práceschopní na nemoci dýchací. Areál měl centrální kuchyni a stravování ve Svobodě, možnost dietního stravování, jídelnu pro zaměstnance a terapeutické vybavení. Dr. Sedláčková uvádí, že pokoje jsou slušně vybaveny, je pouze nedostatek záclon. Výtah je pouze v domě s novým názvem "Manželé Rosenbergovi", avšak nefunguje, neboť je spálený motor. Pokoje jsou chladné a dají se těžko vytopit. Dům "Manželé Rosenbergovi" má 13 koupelen. Je nedostatek užitkové vody pro malý tlak v potrubí. Kritizována je i velká vzdálenost z domu "Manželé Rosenbergovi" na procedury do "Lázní pracujících" (Centrální lázně).

Od 18. prosince 1957 přechází dům "Manželé Rosenbergovi" pod správu Čsl. státních lázní Mariánské Lázně. Po roce v 1960 se objevuje nový název "FUČÍK". V domě pak pravidelně bydlívaly skupiny sovětských pacientů.

SILVA po roce 1989

Po roce 1989 se ruší název "Fučík" a dochází k návratu "Silva", jaký mu původně dali Kaníkovi. Až do roku 1992 dům patřil k centrálnímu lázeňskému domu Svoboda, dnes už dům není součástí lázeňské organizace. O dům mělo zájem ministerstvo zdravotnictví a chtělo ho využít k pokračování balneologického výzkumu po zrušení Výzkumného ústavu balneologického v Mariánských Lázních. Dům byl později prodán soukromému majiteli.
 


R.Švandrlík