STANOVIŠTĚ

Stanoviště (něm. Stanowitz) je dnes částí obce Mariánských Lázní. Tato bývalá samostatná malá zemědělská obec leží 1 km jihojihovýchodně od Úšovic (farní kostel sv.Antonína z Padovy). V podobě velmi malé obce přežívá neuvěřitelných tisíc let. Zachovala si svůj zemědělský charakter a teprve v posledních dvaceti letech je i tady cítit tlak na rozšiřování lázeňského intravilánu a objevují se tu první nezemědělské aktivity.

Správní zařazení

Stanoviště bylo majetkem vladyky Hroznaty a po založení premonstrátského kláštera (1193) majetkem kláštera až do roku 1848. Za klášterní vrchnosti patřila obec střídavě pod rychtáře Vlkovic, Martinova nebo Úšovic. Stanoviště patřilo až do 19.století pod obec Vlkovice. Přešlo po vzniku lázní v první polovině 19.století pod správní obec Úšovice, neboť vztah k nim začal být dominantní. Stanoviště řídil úšovický rychtář, pak obecní úřad Úšovice.

Ves Stanoviště byla však od počátku katastrální obcí, ale s poměrně malým katastrem 295 hektarů a s malým počtem obyvatel. Nebyla nikdy samostatná. Nakonec zakotvila pod správní obcí Úšovice.

Církevně patřilo Stanoviště po staletí pod farnost Pístov, až do doby vzniku úšovického kostela (1790). Od 15. října 1941 se stala obec přímo městskou částí Mariánských Lázní, k nimž byla tehdy inkorporována společně s Úšovicemi a Hamrníky nařízením náčelníka župy Sudetengau Konráda Henleina z Liberce.

 

Příslušnost okresní. Do roku 1848 patřilo Stanoviště pod premonstrátský klášter Teplou. Po roce 1848 po zrušení vrchnostenských vztahů přešlo Stanoviště pod okresní hejtmanství Teplá, v roce 1902 pod okresní hejtmanství ( později politický okres) Mariánské Lázně, od roku 1960 patří pod okres Cheb.

Lokalita

1.Topograficky. Stanoviště leží 580 - 600 m n.m. ve svahu Tepelské :vrchoviny. Východně od vsi výrazně stoupá Tepelská vrchovina s Vlkovickým vrchem (682 m n.m. - Wilkowitzer Berg) a s Hůrkou (671 m n.m.- Horkaberg). Ve svahu byla vybudována roku 1898 karlovarská železniční trať a míří k Vlkovickému tunelu. Stanoviště leží vzdušnou čarou jenom 800 metrů jihozápadně od Vlkovic, 1200 m jihojihovýchodně úšovického kostela, 1500 m severně od Chotěnova.

Katastr obce (307 ha; podle Klementa jen 295 ha) se rozprostírá převážně na Plánské plošině (západně a jihozápadně obce) a jen zčásti ve svahu Tepelské vrchoviny. Přímo skrze ves ani v blízkosti neteče vlastní potok, třebaže na katastru obce protékají dva větší potoky. Přesto netrpí ves suchem. Malý obecní rybníček na západním okraji sídla zanikl. Pod staveními čp.8 a 9 leží menší rybník (kdysi Scherma-Teich, podle majitele čp.8 Schirmera).

Obec je dnes částí Mariánských Lázní. Má čtyři dílčí části: 1. vlastní obytné sídlo, 2. čistící kanalizační stanici, 3. osadu Vysoká Pec, 4. osadu Stavební mlýn (dříve Selský mlýn). Obě poslední části leží neorganicky stranou - 1800 metrů vzdušnou čarou na západ od obce. Proto jejich správní přičlenění kolísalo po desetiletí, jeden čas patřily zdejší stavení k Hamrníkám, pak k Úšovicím. Přičlenění pod Stanoviště nastalo po roce 1870. Oběma těmito částmi protéká Kosí potok (Amselbach).

Asi 800 m západně pod obcí přitéká Úšovický potok (Auscha) od Mariánských Lázní a souběžně Stanovický potůček, u něhož býval malý Stanovický rybníček a Stanovická kyselka, kterou popisoval roku 1958 Miroslav DOVOLIL. Dnes nebyla nalezena.

2. Dopravně. Obec nemá železniční ani autobusové spojení, pouze průjezdní místní silnici, která sem míří od Úšovic a ve vsi končí. Místní silnička jde ze vsi dolů k západu, překračuje Úšovický potok a ústí do Chodovoplánské silnice (postavené roku 1933). Z této silničky vede silniční odbočka k městské čistírně odpadních vod, vybudované v 70. letech.

V těsné blízkosti nad obcí je vedena Karlovarská železniční trať, ale není zde možná ani malá zastávka pro téměř 4%ní stoupání železniční trati na Tepelskou vrchovinu. Cesty do sousedních Vlkovic a do Chotěnova jsou velmi špatné, spíše úvozy.

3. Demograficky. Obec měla osm dvorů od založení a stále ještě v době Jaroslava SCHALLERA (1788). Počet obyvatel nepřekročil 150. Limitujícím faktorem vývoje bývala voda. Roku 1838 tu žilo 70 osob. Počet obyvatel stoupal po roce 1880 a klesl po roce 1946 k minimu. Roku 1978 měla obec včetně obou osad 59 osob a z celku 28 objektů sloužilo jen 12 k bydlení, 12 pro zemědělství a 4 byly neobydleny.

Maxima dosáhla obec v roce 1900 se 147 obyvateli. Po druhé světové válce nedosahuje obyvatelstvo ani poloviny původního. Roku 1992 mělo Stanoviště 55 obyvatel, z toho 26 mužů a 29 žen, a z nich 11 dětí do 14 let. Trvale obydlených bylo 7 domů, v nich 15 bytů a 16 domácností. Jeden objekt sloužil k rekreaci.

4. Ekonomicky. Vesnice byla vždy jen zemědělskou, není známa hornická ani jiná činnost. Novým poválečným prvkem je trvale se rozrůstající čistička odpadních vod jižně od obce. Nejnovější vývoj po roce 1989 míří, jak se zdá, k užšímu připojení k lázeňskému intravilánu, což bylo hodnoceno v roce 1978 jako nejzazší varianta vývoje. Vychvalovaná městská spalovna odpadků u Stavebního mlýna brzy po dostavění opět zanikla a dnes toto místo využívá řada podniků z Mariánských Lázní. Stavební mlýn dostal nové úšovické číslo čp.29. K tomu přináležející osada "Stavební mlýn" má dnes devět obydlených skrovnějších stavení s úšovickými popisnými čísly .

Založení Stanoviště

Vraťme se k našemu neuvěřitelnému věku obce. Je to tisíciletí vesnice a celého Tepelského Ranku, jak se říkalo odjakživa pásu vesnic Úšovice-Stanoviště-Chotěnov-Holubín-Pístov-Dolní Kramolín, patřících pod farnost Pístov a ležících na samém okraji Tepelské vrchoviny. Obce byly založeny na samém okraji hraničního pralesa, jehož neprostupnost v těchto místech, západně od Tepelského Ranku, zesilovaly rozlehlé bažiny a nebezpečné močály. První písemná zpráva o těchto vesnicích je v papežské listině z 23.května 1273, potvrzující majetky premonstrátského kláštera Teplá, ale to se netýká založení těchto obcí. Pás těchto vesnic podél hraniční lesa vznikl mnohem dříve a měl vedle klúčení zarostlého místa a jeho kolonizace za úkol střežit hranici. K řadě obcí patřily ještě vesnice Zádub - Závišín a Pingarten (zaniklá ves u kavárny Nimrod). Slovanský i chodský ráz prozrazují v pomístních názvech jazykové stopy, které byly silné, takže přežily i staletí pozdějšího míšení české s německou kolonizací. Všechny tyto obce byly založeny jako slovanské okrouhlice a mají slovanské názvy. A nejen to! Měly původně i stejný počet osmi dvorů v kruhu a z nich právě Stanoviště si zachovávalo tento původní tvar ještě v polovině 20.století! První kolonisté přišli ze severovýchodu, od Žatce, a nebyl to český kmen, ale Lúčané. Usazovali se po celém Tepelsku.

Až později, po čase se předsunul před obce Tepelského ranku pás novějších chodských vesnic Zadní Chodov, Broumov-Trstěnice-Horní Ves-Drmoul-Hleďsebe, ale byla to kolonizace mladší a jiného slovanského lidu, který sem přicházel od jihu, od Tachova. V té chvíli ztratil Tepelský Rank původní funkci ochrany a střežení hranice a zůstal jen výraznou hranicí panství panů na hradě Teplá. Jiným reliktem chodského období byli tzv. svobodníci - sedláci, kteří měli jistá dědičná privilegia. Dva se nacházeli na Pístově, ale byli také v Úšovicích.

Podobně jako se v mladších dobách předsunul do hraničního pralesa chodský kolonizační pás Zadní Chodov až Hleďsebe, následovala kolonizace do hraničního Tachovského lesa v dalším pásu obcí - Tři Sekery, Krásno, troje Hutě, třebaže tuto kolonizaci motivovalo nikoliv strážení hranice, ale především hornictví a lesní bohatství.

Anton PROFOUS o původu názvu obce

Ves Stanoviště patřila k původním hroznatovským majetkům tepelského vladyky Hroznaty, eventuálně jeho otce Sezemy z 12. století. V papežské potvrzovací listině se uvádělo sídlo jako "Stanouo", což jazykozpytec PROFOUS vysvětluje jako ves lidí jakéhosi vladyky Stana. Ves se nazývala STANOVICE a nikoliv Stanoviště! Založením jde o typickou slovanskou okrouhlici s kruhovou návsí, která bývala obydlena v mírném svahu jen několika rody; přežila devět století a udržela si své existenční oprávnění v krajině. Původně snad Stanův dvůr ("Stanuov dvuor"), později Stanovo a poté Stanovice. Tak byl tento poslední název přejat i příchozími německými kolonisty (Stanowitz).

Obce STANOVICE jsou v Čechách čtyři (u Dvora Králové, u Pelhřimova, u Karlových Varů a naše). Kde se vzal dnešní název s neobvyklou koncovkou? Náš PROFOUS uvádí, že u karlovarských Stanovic došlo roku 1461 k písařské chybě a k zápisu "Stanowisste", a tatáž chyba nastala jen jednou jedinkráte ještě v roce 1459 za krále Jiřího z Poděbrad, když naše vesnička byla uvedena mylně též jako "Stanowistie". Zatímco karlovarské Stanovice chybu přešly jako omyl písaře, naši čeští jazykozpytci Orth a Sladek v roce 1870 do své Topografie Čech vybrali nešťastně tento chybný název Stanoviště z roku 1459, který nebyl nikdy užíván Čechy ani Němci !!! Tím se stala ves jedinou obec toho jména, třebaže se užívalo a dodnes používá označení Stanovice (Stanowitz). Ale všechno špatné k něčemu dobré. Stanoviště jsou jediné v Čechách a tak dobře rozlišitelné od zbylých tří českých Stanovic.

Obec v nejstarších dobách

Nejstarší známá osoba v obci je (vedle zakladatele Stana) poddaný Sedlík ze Stanovic, který je uveden spolu se starým Jakubem z Chotěnova, s Jindřichem z Holubína a dalšími jako svědek v latinsky psané listině města Plané z 26. 7. 1491. Listina se týkala sporu tepelského kláštera s chodovoplánským pánem o společně založený rybník Regent. Sedlík (=menší sedlák) potvrdil před plánskými konšely jakožto soudci, že před založením Regentu (1479), patřil Hraniční potok, na němž byl rybník založen, tepelskému opatovi a bez jeho svolení bylo zakázáno v potoce chytat ryby. Tito svědkové - nejstarší poddaní ze vsí - vyjmenovávali pak řadu šesti opatů, počínaje opatem "otcem" Rackem (opatem od roku 1411) až po tehdejšího opata Zikmunda. Podle toho lze soudit, že svědkové ve stáří 60-80 let se narodili v době husitské.

Osudy obce v posledních 800 letech jakožto části majetku premonstrátského kláštera v Teplé podobají se osudům nejbližšího souseda Úšovic. Od roku 1421 se obec přiklonila k husitství a později přivítala příchod protestantismu, v němž viděla pokračovatele husitství, a zůstala při něm až do násilné rekatolizace v roce 1585. V 16. století byl po dvakráte od kláštera dočasně odtržen celý okruh okolních obcí na příkaz krále Ferdinanda I., nejprve v roce 1530 k Janu Pluhovi z Rabštejna na Bečově (1530-1549, za něhož se ves psala jako "Stannabitz"), pak v roce 1556 s 18 dalšími tepelskými vesnicemi k pánům Šlikům, ale vesnice se vždy vrátily klášteru.

Berní rula (1654)

Až do 20. století zůstávala obec v kruhu osm selských dvorů. Berní rula (1654) uváděla zde osm sedláků, vesměs již německých jmen (výjimkou byl sedlák Jakub Čiankov). Ve Stanovišti bylo  osm sedláků a nebyli zde obvyklí chalupníci ani tzv. zahradníci.. Osm dvorů tvořilo typickou okrouhlici s kruhovou návsí v mírném svahu. Sedláci se nazývali: 1. Adam Pley, 2. Michal Kleisinger, 3. Jan Turba, 4. Karl Selig, 5. Martin Schermer (vyhořel a 1701 defalcírován), 6.Jakub Ziankow, 7. Václav Lecher, 8. Jiřík Lenc. Obec měla 174 strychů polí (50 ha), z toho 56 strychů ozimů (16 ha) a 63 strychů jařin (18 ha). V průměru vlastnil každý sedlák 6 hektarů půdy. V obci bylo tehdy 24 potahů, 26 kusů hovězího dobytka, 46 jalovic, poměrně větší počet 107 ovcí, 43 sviní. Průměr na sedláka vychází - tři povozy, kol 10 kusů hovězího dobytka a 5 sviní. Jen dva sedláci pěstovali ovce - Jan Turba měl 38 kusů a Jiřík Lenc 36 kusů. Po třicetileté válce nebyl žádný dvůr pustý, jakoby se ves šťastně vyhnula průchodům vojsk. V minulých staletích, ale ani v budoucích staletích se obec nijak nevyvíjela a zachovávala si rozsah původních osmi dvorů. Teprve v roce 1757 přibylo malé stavení čp.3, které bylo zvonicí, ale nemělo žádný pozemek.

Josefínská válečná mapa (1782)

V textové příloze josefínské válečné mapy (1782) se obec popisuje takto:

"Stanowitz. Malá obec na vyvýšenině, při které je zčásti řídce zalesněný VLKOVICKÝ VRCH (Wlkowitzer Berg), které této krajině dominuje, a nahoře je výhled na okolo ležící vesnice. Malý rybníček ve vsi má pitnou vodu pro lidi a ze stran je možné i napájení koní. Ves je vzdálena 1 hodiny z Vlkovic a z Martinova. Největší část jízdní doby v roce se tu může jezdit těžkými povozy."

V té době patřila obec pod Vlkovice, v jejichž čele stál vesnický rychtář. Jaroslaus SCHALLER (1788) zde uvedl 8 stavení, patřící pod farnost Pístov.

Sommer (1838) o Stanovišti

Pozdější historik J. G.SOMMER (1838) uváděl obec jako "Stanowitz alias Stannowitz" a v ní již 12 stavení se 70 obyvateli. Obec patřila již pod farnost Úšovice. K obci se tehdy počítala osada Vysoká Pec s 12 dominikálními staveními, nazývaná podle skutečné vysoké pece, která tu byla v provozu. Sommerův údaj o 12 staveních ve Vysoké Peci je sporný, rozhodně však tito obyvatelé nejsou v počtu osob ve Stanovišti, ale u Hamrníků, při nichž jsou uváděni včetně popisných čísel ještě v roce 1870. K osadě patřil i Stavební mlýn (Baumühle, původně však byl název Selský mlýn - Bauermühle).

Vysoká pec byla postavena na dominikální půdě a proto nebyla zprvu řazena pod poddanskou vesnici Stanoviště, ale pod dominikální obec Hamrníky.

Farností patřilo Stanoviště v minulosti k Pístovu, po roce 1791 přeřazeno pod lokálii Úšovice, která se brzy stala farností a J.G.SOMMER v roce 1838 ji uvádí pod farností Úšovice.

ORTH-SLÁDEK (1870) ve své Topografii Čech psali: "STANOVIŠTĚ (STANOWITZ), ves, 12 domů, 75 obyvatel německých, katastrální obec Stanoviště, politická a farní obec Úševice, samoty Baumühle (Stavební mlýn) a Hochofenhäuseln (Vysoká Pec)."

Klement (1882) o Stanovišti

Franz KLEMENT (1878) uváděl k 31.12.1880 v obci již 13 domů, 92 obyvatel (bez hamrnicky číslovaných stavení mimo obec, tj. Vysoká Pec), z toho 44 mužů a 48 žen. Katastr byl 294 hektarů a 76 arů, Stavy dobytka: 12 koní, 128 kusů hovězího dobytka, 267 ovcí, 19 sviní a 28 včelstev. Roční výnos obce činil 5272 zlatých 27 krejcarů, což bylo na hektar a na hlavu obyvatele nejvíce na Tepelsku! Vysoký byl i počet koni, ovcí a včelstev, po Úšovicich druhý největší na Tepelsku. Šlo tehdy o velmi bohatou selskou obec, jistě v té době zbohatlou pod vlivem blízkých vzkvétajících lázní. Dole pod vsí (na dnešním rozcestí odbočky silnice k čističce odpadních vod) stávala na samotě dvě stavení s čp. 13 a 14, ale nezbylo po nich ani stopy. Vysoká Pec (Hochofen) patřila tehdy pod Hamrníky s hamrnickými čp. 12, 23,24,25, 27. Ke Stanovišti příslušel jen Selský mlýn (dnes Stavební mlýn-Bau-mühle) s čp.11 a klášterní tepelská cihelna s čp.7 mimo obec, která pravděpodobně zakrátko zanikla.

Požáry

V roce 1870 vyhořel dvůr Modelhof čp. 6, zasažen bleskem, a byl postaven moderně na místo staré původní fachwerkoví stavby. Na jaře 1901 vyhořel dvůr Schermahof čp.8 , a s ním vyhořely sousední dvory čp. 9, 10, 1, 2 a pastýřova chaloupka čp.4, všechny původně ve stylu fachwerků.

Po požáru byly už stavěny moderní stavby. V roce 1944 vyhořela vedlejší budova a stodola dvoru Michelhof čp. 5, po zásahu zápalnou bombou. Hlavní budova dvora však byla zachráněna. Po druhé válce zůstalo ze starých roubených stavení (fachwerk) jen čp.3 (chaloupka se zvoničkou z roku 1757) a dvory Michelhof čp.5 a Karlhof čp.7. V roce 1970 byly i tyto ohněm zničeny.

Vývoj Stanoviště do druhé světové války

Samotná ves zůstávala ve stejném rozsahu s 8 dvory a 4 staveními, když po výstavbě železniční trati přibyl domek traťového hlídače čp.14. Spolu s Vysokou Pecí a se Selským mlýnem mimo obec se ovšem uvádělo v roce 1900 nikoliv 12 domů, ale 21 domů a 147 obyvatel. Ještě později byl postaven stranou u Mnišského lesa dům čp. 22 (říkalo se tu "U vysílačky") a po roce 1945 přibyla ještě čtyři stavení při silnici do Úšovic (čp. 23, 24, 25, 26).

Ačkoliv patřila obec pod Úšovice, měla svého podstarostu - Norbert Lecher z čp. 10 (1900-1920); Michael Köhler z čp.8 (1921-1925), Franz Parth z čp.6 (1925-1938). Za první světové války padlo na frontách pět mužů, za druhé války čtyři muži.

Pomístní názvy

V archivech se zachovaly pomístní názvy z doby českého založení! Byly již německé, ale prozrazovaly český původ: Dolík (Dolikabach a Dolikatal, tj.údolíčko mezi Stanovištěm a Üšovicem), Lischkawiese (Liščí louka}, Hintere Troschlik (Zadní Trošlík), Lutschka (Lučka) a vrch Horka (dnes Hůrka). Zcela chybí názvy hornické a je patrné, že ves po celou dobu existence byla jen zemědělskou. Měla dostatek orné půdy.

Ve fasi (Fassion) z 29.8.1785, použité pro indikační skizzu (1839), uvádějí se pomístní názvy na čtyřech lánech obce, která tehdy patřila pod obec Vlkovice:

První lán (Flur) - Náves (Ortsplatz) - bylo vlastní sídlo s čp.1 až 10 a čp.12 s návsí, na níž není žádný obdělávaný grunt.

Druhý lán - Mnišský (Müncherwalder) - začínal u příkopu zahrady Mathese Ingrische, šel k pastvině až k chotěnovské hranici a odtud dále až k tzv. Mlýnskému potoku (dnes Kosí potok) k hranici Mnišského lesa, potom od Mlýnského potoka až na cestu do Úšovic. Zde byly pomístní názvy Peintacker (směrem k Úšovicím), Velké pole (Grosser Acker), panský rybník Bauerteich (vedle Selského mlýna), Mlýnský rybník (Mühlteich), louky Scheibenwiesen, Langwiesen, políčko Obere-Ansper-Ackerl, Panská dvorská pole (Hofacker), Triefacker, Langfeld, Grubenackerl, Obere Dwirg, louky Dolikawiesen, Triefwiesen, Lischkawiesen (též Fuchslöcher), Hammelwiesen a Mlýnské louky (Mühlwiesen), Erlen Acker (Olšové pole), Dlouhá Líza (Langliessel), Malé pole (Kleines Ackerl).

Třetí lán - Chotěnovský (Kuttnauer) - začínal na Úšovické cestě (Fahrweg) u pastviny Antona Lechy na úšovické hranici, mířil nahoru k vlkovické hranici, potom dál až k Chotěnovskému lesíku (Holtz), k poli Adalberta Turby a po Chotěnovské cestě (Farhweg) dál až k Úšovické cestě. Zde byla pole Spitzacker, Tolikaacker, Krummer Brettackerl, Lutschkaberg, Fleckwiesen, Kirchenberg, Berg-werkacker, Gestollwies (v tereziánském katastru ve směru na Vlkovice), Wassergefahr.

Čtvrtý lán - Úšovický (Auschowitzer) - začínal u dvora Adalberta Turby, odtud nahoru na Chotěnovskou cestu a dál až k Chotěnovské hranici odtud dál až k potoku u hamrů (Hammerwerke) nedaleko Mnišského lesa, potom po Velkém potoce (Kosí) až k panskému Selskému mlýnu a k pastvinám, od nich pak nahoru k polím dvora Adalberta Turby. Zde byly pomístní názvy Spitzackerl, louky Obere Wiesen, Stanowitzer Wiesen, Schirmerwiesen, Rödlwiesen, Kauferin Wiese alias Zu Kauff, Hintere Troschlik, Hüglfeld, Drey Gewandt Feld, Klingen Acker, Dwirg (Twirg), Grosse Wiesen, Unter Grafigen Steg, Trift Acker, Langen Acker, Nasswiesen, v tereziánském katastru pak ještě Ziegelwiesz, Anspannackerl, Rübenackerl, Bickelackerl, Kreiserin.

Indikační skizza uvádí názvy Münchwald (Mnišský les), Dolikabachl, Baumühle (původně Bauermühle= Selský mlýn), Baumühlbach (Kosí potok anebo náhon Selského mlýna), Auschowitzer Bach, Kirchberg Hochofenhäuseln. Dvě stavení pod vsí s čp.13 a 14 nebyla pojmenována.

Ve 20.století přežívalo v obci už jen několik starých názvů. Podle německých pamětníků měly pomístní názvy své opodstatnění: Hofacker (Huafecka, Ouwara) byla pole za jednotlivými dvory. Bergwiesen byly louky, pole i lesíky ve svahu Vlkovického vrchu (Wilkowitzer Berg). Dreiacker (Droiäcka) byla pole u silnice do Sklářů, nebyla to však Třípole, ale správně Obilní pole ("Getreideacker"). Hofwiesen byly louky u Kosího potoka. Ansper byla pole u silnice do Sklářů a u Vysoké Pece. Dolika byly louky i pole na obou stranách silnice při údolíčku do Úšovic atd.

Pověsti

1. Se Stanovištěm je spojována pověst o panně, probodené za živa kůlem. Jde o pověst o hrádku Úšovice. Marter, připomínající krutost i omyl úšovického rytíře, stál totiž při cestě z Úšovic do Stanoviště.

2. Řada českých pomístních názvů v josefínském katastru potvrzuje pověst o tom, že obec založili čeští lidé. Česká označení na katastru prosakují i ze starých německých názvů. Dolikabach, Dolika-acker, Dolikawiese ležely v mělkém "dolíku" mezi Stanovištěm a Úšovicemi, vrch Horkaberg východně nad obcí se dodnes nazývá Hůrka. Název luk Lischkawiesen prozrazoval místo, kde měly doupata lišky. Hintere Troschlik bylo malé, kdesi vzadu zastrčené políčko na katastru. Lutschkaberg byl nezalesněný vrch s loukou. Zcela chybějí názvy hornické, jaké s sebou přinášeli němečtí příchozí horníci. Je to potvrzení, že obec byla v minulosti vyhraněně zemědělskou.

Dvory ve vsi

Nr. 1 - SVĚTLOVSKÝ, původně Lenzův dvůr (Lenzn Hof), 1654 Jiřík Len, 1945 majitel Franz Lenz; 1978 - dům SVĚTLOVSKÝ (majitelé Oldřich Chadima a Antonín Světlovský); 2005 - majitelky Maria Malkovská-Světlovská z Plané (1/14) a Monika Rottová z Prahy-Stodůlky (13/14), parcela 1144 m2

Nr. 2 - DENKOVI, původně Schmidův dvůr (Schmied.Hof), původní majitel Schmied, 1945 majitel Marie Weisová, bývalý hostinec; 1978 - dvůr v majetku Státní statek Cheb; nájemci domu-hostince Jiráskovi a výměnku Svojčíkovi); 2005 - Zdeněk a Dana Denkovi z Mariánských Lázní

Nr. 3 - Zaniklá ZVONICE (Glockerer -Häusl); na stavení bývala věžička se zvonkem, sloužící při požáru a k modlitbám; 1945 bydlící Josef Habl; požár kol 1970, zbouráno někdy kol 1975

Nr. 4 - Zaniklá PASTOUŠKA (Hirtshaus), obydlí obecního pastýře, ale majetek obce; roku 1901 vyhořelo a už nebylo obnoveno.

Nr. 5 - Zaniklý prasečák, původně Michalův dvůr (Micherl-Hof), 1654 Michael Kleisingera, 1945 Franz Josef Gleisinger; 1978 již zaniklé a na místě postaven prasečák Státních statků; 2005 - chybí

Nr. 6 - Zaniklý kravín, původně však slavný Modlův dvůr (Model-Hof) podle Modla (Mathiase)- 1654 Jan Turba, 1945 Franz Parth a Marie, rozená Turbová; 1978 - původní dvůr a výměnek čp. 13, na místě obou domů Turbova dvora postaven kravín Státních statků; 2005 - zůstává čp. 13 a zadní hospodářská budova

Nr. 7 - Zaniklý teletník původně Karlův dvůr (Karl.Hof); 1654 Karl Selig, 1945 Eduard Hohler-Selig; 1978 - na místě dvora teletník a hospodářská budova; 2005 - "objekt typu jiné stavby" na parcele 298 m2, majitel František Štefanovič, M.L., Na Třešňovce, čp.560

Nr. 8 - BARKOVI, původně dvůr Šerma (Scherma-Hof); 1654 - Martin Schermer, vyhořel a 1701 defalcírován; 1945 Richard Köhler; 1978 dvůr Barků (majitelka Jarmila Barková); 2005 - majitel Josef Barek

Nr. 9 - AUTOKEMP SPESSART - Gyurkovský; původně Kašparův dvůr (Kaschpa-Hof), název souvisel se svátkem Tří králů kdy tři krále představovali Melchior (Melichar) vždy z Úšovic, Balthasar vždy z Hamrníků a Kaspar vždy ze Stanoviště. Odtud "Kaschpa", který býval z tohoto dvora; 1654 snad Adam Pley; 1945 Max Denk; 1978 - součást dvora čp. 9 Barkovi; 2005 - SPESSART, autokemp s hostincem, pensionem s 9 lůžky - Ing. Pavel Gyurkovský

Nr. 10 - CHADIMA, původně Fenclův dvůr (Fenzl-Hof), nazván 1654 - Wenzl Lechem (Fenzl); 1945 Anton Wamser;; 1978 - majitel Oldřich Chadima; 2005 - majitel Miroslav Chadima

Nr.11 - Selský mlýn (Bauermühle), později STAVEBNÍ MLÝN (Baumühle); kdysi prostý selský mlýn; 1945 Anton Weis; 1978 a 2005 neuváděno (pod Úšovicemi)

Nr.12 - CHADIMA 2. - původně Weberovo stavení (Weber-Häusl), nazváno podle jména nebo podle tkalce, 1945 Theresia Lecherová; 1978 - přičleněn pod čp.10 majitel Oldřich Chadima; 2005 - majitelé Miroslav Chadima a Jiřina Chadimová

Nr.13 - EIBICHT - bývalé vedlejší stavení dvora čp.6; vyhořelo kol 1972; 1978 neuvedeno; 2005 - majitelka Miluše Kamal Farag Eibichtová

Nr. 14 - Vysoká Pec - 1978 PRŮCHOVI, majitel František Průcha, pečoval o zdejší kapli; 2005 majitel František Průcha a Jaroslava Průchová pod adresou Skláře čp.44

Nr. 15 - Vysoká Pec proti kapličce - 1978 NOVÁK, majitel Josef Novák

Nr. 16 - Vysoká Pec - 1978 NOVÁK, majitel Josef Novák

Nr. 17 - Vysoká Pec - 1978 NOVÁK, majitel Josef Novák

Nr. 18 - Vysoká Pec - 1978 NOVÁK, majitel Josef Novák

Nr. 19 - Vysoká Pec - vyhořelo (původně Samec); 1978 PURKRÁBKOVI - parcela Miloslav Purkrábek; 2005- parcela majitelky Anežka Půlkrábková (1/2) a Miloslava Končelíková (1/2)

Nr.20 - Vysoká Pec - 1978 PURKRÁBKOVI, parcela Miloslav Purkrábek; 2005- majitelky Anežka Půlkrábková (1/2) a Miloslava Končelíková (1/2)

Nr.21 - neuvedeno; 2005 - chybí

Nr.22 - železničářský domek, původně obydlí hlídače na Karlovarské trati; 2005 - chybí

Nr.23 - ČERVINKOVI Stanoviště - 1978 novostavba Pinc - Chadima; 2005 - majitelé: Jan a Marie Červinkovi (1/2), Stanislav a Stanislava Červinkovi (1/2)

Nr.24 - Stanoviště - 1978 novostavba Pinc-Chadima; 2005 - Marie Csabalová

Nr.25 - Stanoviště - 1978 novostavba bez majitele; 2005 - Marie Csabalová čp.24

Nr.26 - Stanoviště - 2005 majitelka Marie Rozhoňová

Nr.27 - Stanoviště - 2005 majitelé MUDr.Vladislav a MUDr.Ludmila Kotaškovi

Nr.28 - ČISTIČKA Stanoviště - 2005 majitel podnik CHEVAK Cheb s nádvořím na parcele 142 m2

Nr.29 - neuvedeno

Nr.30 - Stanoviště - novostavba 2005 - CARAVANOASA, majitel MUDr. Tomáš Foustka z ML, Dřevěná čp.478; autokempinkový areál s pensionem s 22 lůžky a 10 pokoji; na parcele 488 m2

Nr.31 - Stanoviště - 2005 majitel Petr Pavel, objekt k bydlení, parcela 133 m2

Nr.32 - Stanoviště - 2005 majitelé Zdeněk a Dana Denkovi z ML, Hlavní čp.305

Nr.33 - Stanoviště - 2005 "objekt typu jiné stavby" - Pavel Ambrož z ML, Kubelíkova čp.540

Památky

1. Uzavřený okrouhlicový základ malé obce přežil obě světové války a zůstával zachován ještě kol 1968. Bohužel mizely v obci četné historické stavební cennosti, ze zemědělského hlediska neúčelné a přestárlé. Již v roce 1901 zanikla požárem historická pastouška (čp.4) a nebyla obnovena. V roce 1970 ve vsi hořelo a zmizelo hrázděné stavení (čp.3 ?) jako poslední příklad hrázděného štítu, tzv. fach-werku, s velmi cenným střešním arkýřem, které bylo příkladem již dříve zaniklého, opuštěného stavebního stylu lidové architektury s předsunutým patrem. Viz fotografie před likvidací spáleniště.

Anton GNIRS (1932) hodnotil obec: "Ve Stanovišti v obrazu místa chybějí již lomenicové štíty, které byly kdysi zdomácnělé u zdejších venkovských stavebních typů a nově vytlačeny zdobenými průčelími cihlových domů. Jen v horní části obce zůstává zachován příklad starého fachwerku." Ale jen do roku 1970.

2. Dorwerův marter (Turbův) jako hlavni památku obce popsali Anton GNIRS (1932) a Zdeněk WIRTH (1955) takto: "Na cestě do Úšovic stoji 3 metry vysoký, upravený kamenný marter jako ukazatel cest. Skládá se z podstavce, sloupu a kapličky s prázdnými postranními malými nikami. Vpis do podstavce byl nově upraven: "Michael Dorwer anno 1704 - renoviert von der Gemeinde Stanowitz im Jahre 1924." Šlo o Turbův pomník (Dorwer=Turba) a osobně o Michaela Turbu (1637-1712) původně svobodníka na dvoře čp.6 po selském povstání, roku 1680 potrestaného ztrátou privilegií a odnětím titulu vesnického rychtáře.

Iniciativou pracovníků správy CHKO Slavkovský les byla tato cenná památka vyzdvižena ze země z příkopu u silnice do Úšovic, před novostavbami čp. 23-26, kam byla podle pamětníků při stavbě stržena. Starobylý památník byl renovován a svým stářím třista let si zasloužil plně tuto iniciativu.

3. Anton GNIRS (1932) popisuje i obecní pomník na návsi: "Uprostřed návsi stojí je litý železný kříž na architektonicky zdobeném postamentu, 175 cm vysokém s rohovými pilíři a nástavcem. Jsou tu rohové a střední akrotery. Text na pomníku zní: "Gewidmet zur Ehre Gottes von der Gemeinde Stanowitz im Jahre Christi 1854." Tento pomník byl postaven 1854 před Modlovým dvorem před čp.13. Kol roku 1980 byl povalen. Dnes je pomník opět postaven uprostřed vesnice na návsi. Je bohatě ornamentalizován, zdoben akrotery na čtyřech stranách; mezi nimiž je ozdobná pomníková attika; nad textem je Boži oko s paprsky a dole jsou tři čtyřlístky v kruzích atd.

Modlův dvůr čp.6 patřil rodu Turbů v letech 1580-1946. Nejstarší známý - Mathes Turba, zvaný "Mottl", se ve dvoře narodil roku 1580. Protože šlo o dům svobodníka, těšil se velké vážnosti. Selského povstání v roce 1680 se aktivně účastnil jako vrchní rychtář Michael Turba, po porážce byl vězněn a mučen. Tepelský klášter ho i jeho dvůr za trest zbavil výsad svobodného sedláka, který nemusel robotovat ani klášteru nic odvádět. Do té doby bývali Turbové rychtáři, po roce 1680 se již ve funkci neobjevují. Rod Turbů se na Tepelsku náramně rozrostl, jedna z větví žila na Útersku. V Úšovicích byli Turbové majiteli svobodného šenku čp.1 -"Zur Schenke". Dva z tohoto rodu byli ve 20.století starostové Mariánských Lázní - MUDr. Hans Turba a mistr cukrářský Josef Turba. Němečtí badatelé vysvětlují jméno Turba od Urban. Někteří mají za to, že šlo o domažlické Chody. Toto jméno kolísalo mezi Turban, Durban, Dorber a objevuje se jako Turban již roku 1397 v Amlikonu,

4. Lenzův pomník s křížem z litého železa u čp.1, výšky 307 cm, při čemž samotný litinový kříž má 183 cm, stával v mlází před domem čp.1 (Světlovský). Nápis byl lakonický: "Errichtet von A.L. a T.L. 1849", který prozrazuje věnování Antona a Terezy Lenzových z Lenzova dvora čp.1. Jde o zachovalý příklad úplného venkovského kříže.

5. Lecherův pomník z roku 1861 byl obnoven po roce 1995 v blízkosti údolí "Dolík" (německy potok Dolikabach, louky Dolikawiese, dva rybníčky Dolikateiche)! Roku 1978 ležel rozvalen ve čtyřech kusech vlevo silnice do Úšovic, mezi dvěma, od sebe 200 cm vzdálenými akáty (jižní měl obvod 220 cm, severní 200 cm). Vytesaný nápis uváděl věnování od bratrů Norbert a Anton Lecherových a manželky Antona z roku 1861 takto: "Zur Ehre Gottes / Gewidmet von / Gebrüdern Norbert / u.Anton LECHER / und seiner Gattin / aus Stanowitz /im Jahre 1861".

Dnes je pomník opět postaven, renovován a doplněn chybějící vrcholový křížek a celá vrchní deska pomníku. Nový nápis není totožný se starší verzí! Zní chybně: " Zur Ehre Gottes / Gewidmet von / Gebrüdern Norbert / u.anton LECHER / und seiner Gattin / Anno 1840." Použití latinského slova je pro tehdejší text cizí, nepůvodní, a letopočet je chybný. Pomník byl obnoven z iniciativy německých vysídlenců. Doba změnila i obvody obou akátů při pomníku. Jižní má obvod 258 cm, severní 240 cm; jejich vzdálenost se zkrátila o více než 10 cm!!

6. Kaple ve Vysoké Peci z roku 1889. Nebyla nikým popsána a proto její "objev" R.Švandrlíkem a Vlad.Šindelářem před rokem 1967 a pozdější jejich popis z roku 1981 lze považovat za první. Anton GNIRS (1932), jinak velmi pečlivý, tuto památku nepopsal. Náš popis z roku 1981:

"Vysokou nad silnicí ve Vysoké Peci, na západní straně stojí architektonicky zajímavá kultovní stavba. Jde o vesnickou kapli, kolem níž vedla kdysi úzká příjezdní cesta a pokračovala zpět na silnici dolů. V uzoučkém pásu mezi touto cestou a silnicí vyrostla řada dvanácti mocných modřínů (1975). Dnes jich zbývá pouze pět, ostatní jsou pařezy. Ze zbývajících je poslední v řadě, severní, uschlý a jeho osud je zpečetěn. Podle zdejší obyvatelky-pamětnice (od roku 1945) býval na průčelí staré kaple letopočet 1889, ale po opravě po válce byl zabílen. Půdorys kaple je 340 x 370 cm. Průčelí měřilo 110 cm + 150 cm (dveře) + 110 cm, zadní zeď 85 cm + 170 cm (oltářní výčnělek je minirizalit) + 85 cm. Výška cca 4 metry, šířka dveří 150 cm. Nade dveřmi je půlkruhový uzávěr, nad nímž je okno a zdobné průčelí se schodovitě se sbíhajícím ornamentem, ukončeným půlkruhem nad okénkem. Kaple má sedlovou střechu a jejímu čelu vévodí křížek.

 

Vnitřní vybavení (1978) tvořil hlavní oltářík a ve výklenku stála socha Panny Marie v modro-červeném na velké kouli, výšky 100 cm; nad oltářní nikou byla naznačena jednoduchá lomenice. Na oltáři byl malý kříž, po stranách sošky sv.Františka a sv.Antonína. Na čelní stěně vlevo byl obraz Panny Marie se srdcem, vpravo Ježíše se srdcem. Na levé stěně kaple byly tři obrazy: 1. nejasné foto neznámého oltáře 30x50 cm, 2. Panna Maria modlící se, se sepjatýma rukama 50x100 cm, 3. Svatý .Josef s Ježíškem 30x50 cm.  Na pravé stěně byly obrazy: 1. Ukřižování 30x50 cm (1978), brzy nahrazen obrazem sv.Františka (1981); 2. Svatý Antonín s Ježíškem 50x100 cm. Uprostřed bylo klekadlo, nad ním viselo věčné světlo, po stranách klekadla dvě lavice."

Současný interiér je více než skromný: v místě oltáře zdobné velmi malé sousoší. Veškeré vnitřní vybavení zmizelo. Kaple však byla v nedávné době renovována ve fasádě s novým zdobením dveřních mřížek i interiéru. Nepochybně z iniciativy německých vysídlenců. Nyní je uzamčena.

Místo, kde stávala vysoká pec, bylo pravděpodobně na srovnané plošince pod svahem v těsném sousedství této kaple. Mezi silnicí a Kosím potokem se nacházely četné kousky škváry na celém prostranství, prozrazující blízkost dávné vysoké pece.

7. Kříž u Stavebního mlýna byl uváděn na mapách, ale nebyl nalezen.

8. Zaniklý silniční kříž při silnici do Úšovic u dnešní odbočky Karlovarské silnice po válce zanikl.

Poválečný vývoj a nová čistička a spalovna

Po roce 1950 ve vsi prosperovalo JZD Stanoviště a pak středisko živočišné výroby Státních statků Mariánských Lázní s teletníkem, kravínem (čp.6), vepřínem (čp.5), hospodářskými budovami (čp.7).

Po roce 1960 se budovala velká městská čistička ZVAK (Západočeské vodovody a kanalizace) Cheb pro město Mariánské Lázně. Říkalo se jí sice "Chotěnovská", ale nachází se na hranicí katastrů Stanoviště. Zprvu měla výkon cca 100 hl/min., ale byla několikrát rozšířena.

V roce 1974 byla otevřena u Stavebního mlýna spalovna odpadků s výkonem 5 tun/hod. Její provoz byl od počátku poruchový a vlastně se nikdy nerozjela na plný výkon, po čase byla zrušena. Také stížnosti Úšovických na znečištění vzduchu při některých směrech větrů k tomu přispěly.

Stav roku 1978

Při pasportizaci a hodnocení perspektivního výhledu vesnice v roce 1978 se připomíná , že z 22 domů (1930) zbylo torzo, doplněné pouze čtyřmi rodinnými novostavbami při silnici do Úšovic. Evidováno (1978) na katastru obce bylo 28 objektů, vesměs přízemních, většinou s podkrovím; z toho 1 objekt majetkem MěstNV, 21 podnikových a 6 soukromých. Žilo tu 59 obyvatel ve 20 bytech, v 17 domácnostech. Ekonomický potenciál tvořilo (1) středisko živočišné výroby odštěpného závodu Státní statky Mariánské Lázně s kravínem ( 75 ks), teletníkem (50 ks) a vepřínem s porodnicí prasnic (140 ks), kde pracovalo 6 pracovníků, (2) čistírna odpadních vod ZVAK Cheb s kapacitou 360 litrů/sec., kde pracovalo 16 pracovníků. Kanalizační čistírna odpadních vod nesloužila obci, ale širokému okolí.

Perspektiva obce nevyhlížela dobře. Konstatovalo se, že obec nemá žádnou prodejnu, žádné technické vybavení s výjimkou veřejného osvětlení, nemá ani žádnou dopravní spoj (železnice, autobus, trolejbus), a z toho byly provedeny drsné závěry:

1. Lokalita Stavební mlýn je určena k likvidaci, nehodí se ani k rekultivaci ani k rekreaci vzhledem k spalovně odpadků. Skupina stavení v sousedství je dostupnější z Úšovic než ze Stanoviště.

2. Lokalita Vysoká Pec je také dostupnější spíše ze Sklářů než ze Stanoviště. Je určena na dožití a po té budou pozemky zemědělsky rekultivovány. Vzniknou zde znovu pole.

3. Lokalita jižně Stanoviště budou sloužit k rozšiřování čističky odpadních vod a nikoliv pro obec.

4. Vesnice nemá perspektivu - dosavadní středisko živočišné výroby je malokapacitní a bude likvidováno při koncentraci živočišné výroby jinam mimo obec. Jde o obec na dožití, která může sloužit nanejvýš jako krajní rezerva pro malokapacitní příměstskou a krátkodobou rekreaci.

Nevysloveno, ale ve skutečnosti byla obec pro budoucno "odepsána".

 

 

Nenalezená Stanovická kyselka

V roce 1957 se uváděla v soupisech kyselek Stanovická kyselka. Měla 1725 mg volného CO2 a vydatnost 6 l/min. Podle popisu vyvěrala pode vsí asi 50 m od Úšovického potoka. Přes různá pátrání nebyla nalezena.

 


LITERATURA
DANZER Adalbert: "Führer in Marienbad und in dessen Umgebungen (Topographie von diesen Kurorte)", Marienbad 1847
FELBINGER Johann Nepomuk: "Chronick Churorts Marienbad betreffend" (Felbingerova kronika Mariánských Lázní z let 1786-1855), český překlad Ing.Richard Švandrlík, Mariánské Lázně 1974
FRANKL J.A. "Marienbad, seine Heilquellen und Umgebungen", Prag 1831
GNIRS Anton: "Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad", Dr.Benno Filser, Augsburg, 1932
KLEMENT Franz: "Der politische Bezirk Tepl" - Übersichts-Tabelle, Selbstverlag des Verfassers, Druck Hermann Holub, II. vermehrte Auflage, Tachau 1882
KRAUS Heinrich: "Die Flurnamen der Gerichtsbezirke Königswart_und Marienbad und ihre Auswertung für die Siedlungeschichte",Archiv UK Praha 1940
MIESSNER Rudolf, "Illustrierter Führer durch Marienbad und Umgebung", Marienbad 1939.
"Hlavní pomístní názvy kraje Karlovarského", SNTL Praha 1957
"Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen", Statthalterei Buchdruckerei, Prag 1907 und 1913
PROFOUS Antonín: "Místní jména v Čechách" - díl I.-V. (1947 až 1957), Česká akademie věd a umění , Praha
SCHMIDINGER A.: "Wegweiser für Marienbads Kurgäste", Kronberger-Weber Praha, 1838
SCHALLER Jaroslaus: "Topographie des Königreichs Böhmen. Neunter Theil. Pilsner Kreis " Schönfeldschen Handlung Prag und Wien 1788
SOMMER Johann Gottfried: "Das Königreich Böhmen, statistisch-topographisch dargestellt", VI.Band - Böhmen, Pilsner Kreis" J.G.Calve´sche Buchhandlung, Prag 1838
POCHE Emanuel a kol.: "Umělecké památky Čech", Československá akademie věd, I.svazek A-J, vydalo nakladatelství Academia Praha 1977,vytiskla Polygrafia Praha 2, 644 stran; II.svazek K-O, vydalo nakladatelství Academia Praha 1978,vytiskla Polygrafia Praha 2, 644 stran; 578 stran; III.svazek P-Š, vydalo nakladatelství Academia Praha 1980,vytiskla Polygrafia Praha 2, 540 stran; IV.svazek T-Ž a dodatky (od str.450) vydalo nakladatelství Academia Praha 1982, tisk neuveden (!), 636 stran
WIRTH Zdeněk "Umělecké památky Čech" - ČSAV Praha 1957
ŠVANDRLÍK Richard a kol. "Soupis památek Mariánské Lázně - 2.část (okolí)" – mimořádné číslo HAMELIKA,občasník vlastivědného kroužku Kulturního a společenského střediska Mariánské Lázně ze 7.prosince 1981, Mariánské Lázně 1981 (ročník IX. č. 107), 48 stran
ŠVANDRLÍK Richard: "Pomístní názvy na katastru Mariánské Lázně", I. a II.díl, Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně 1975-1976
LÍBAL D. HEROUTOVÁ M.: "Pasportizace památek Západočeského kraje", strojopis, Krajské středisko památkové péče, Plzeň 1970
URBAN Michael: "Aus dem Volkslebendes Tepl-Weseritzer Hochlandes" - Mies 1903
JACHYMOVSKÝ Vladislav, "Územní a hospodářské zásady k územnímu plánu sídelního útvaru Mariánské Lázně", Karlovy Vary 1978-79.
Ing. Richard Švandrlík 2005